Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - prvé čtení

Nacházíme se v obecné rozpravě. Je přihlášených několik faktických poznámek, které mají přednost. Nyní tedy jako první s faktickou - já vás prosím o ztišení - je přihlášen pan poslanec Benda. Ano, navazujeme na debatu, která skončila minulý týden. (Poslanec Benda nechce vystoupit.) Pokud ji stahujete, tak ji mažu. Nyní tedy s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová. Není přítomna. Pan poslanec Mašek Jiří. Také není přítomen. Pan poslanec Okleštěk Ladislav je přítomen a chce reagovat na proběhlou rozpravu, na kterou navazujeme. Máte slovo, dvě minuty.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já navazuji na vystoupení kolegy Radka Vondráčka. Nemyslete si, nebylo lehké přes ten víkend ten tok myšlenek udržet, nicméně jsem si to všechno ještě oprášil. Chtěl bych zmínit, že kolega Vondráček tady vystoupil s velice edukativním a hlavně smysluplným projevem. Já bych jej doplnil ještě tím, že je plno zemí, které mají korespondenční volbu, a já si myslím, že v zásadě bychom neměli mít s korespondenční volbou problém. Problém je v tom, jaká máme pravidla pro korespondenční volbu. Když se rozhlédnete po celém světě, primárně třeba po Evropě, která je nám nejblíže třeba i z hlediska civilizačního, tak je třeba si uvědomit, že každá z těchto zemí má svá pravidla a ta pravidla se většinou vztahují k tomu, jaká vlastnická práva, popřípadě třeba návštěvnost té vlastní země, jejich zapojení do daňového systému těchto zemí a podobně, takže si myslím, že to vystoupení dávalo velký smysl a že byste se, kolegové... (V sále je velký hluk.) Mě těší, že vás to vůbec nezajímá, ale to je váš problém, ne můj. Takže je třeba si uvědomit, ano, i my, kolegové... (Hlas ze sálu.) Samozřejmě já mluvím o všech, pane kolego, prostřednictvím paní předsedající, a nebudu jmenovat. Tak si myslím, že je potřeba se zamyslet nad tím, co ta korespondenční volba vlastně obsahuje a kdo a s jakou vazbou na Českou republiku má volit. Protože jsem viděl v televizi přes víkend různá vystoupení, ale všichni nějak opomněli říct, jakou mají ti lidé vazbu na svůj domovský stát. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Prosím, využívat faktické k tomu účelu, ke kterému jsou v jednacím řádu určené.

Pan místopředseda Skopeček hlasuje s náhradní kartou číslo 43.

Nyní je přihlášen s faktickou poznámkou pan předseda Jakob. Následuje paní poslankyně Válková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, já bych se rád vyjádřil ve faktické poznámce k průběhu projednávání tohoto bodu. V minulém týdnu jsme se této schůzi věnovali 33 hodin. Kdyby mluvil každý poslanec, tak by mohl mluvit 10 minut, přičemž tři poslanci využili polovinu zmiňovaného času. I přesto jsme zaznamenali celkem 276 vystoupení, což bylo přes 200 opozičních poslanců. Vyjádřilo se celkem 70 poslanců. Faktických poznámek a vystoupení - ti nejčastější byli následující: kolegyně Peštová vystoupila 23krát, kolega Vondráček 19krát, kolegyně Mračková Vildumetzová taktéž 19krát, kolegyně Ožanová 12krát, kolega Mašek 11krát. A abych byl spravedlivý, další v pořadí jsem já s 9 vystoupeními.

Na tabuli nám svítí 70 přihlášených do řádné rozpravy. Za tu dobu mohli vystoupit bohužel jen dva a my bychom byli velmi rádi, aby se na poslance dostalo. Proto podle § 53 odst. 1 si dovolím dát jeden a pak druhý procedurální návrh. První, že budeme jednat i meritorně hlasovat po 19., 21. i 24. hodině. Druhý procedurální návrh podle § 59 odst. 2, který zní: Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. Navrhuji tedy jménem pěti koaličních klubů, že poslanec může vystoupit nejvýše dvakrát... (Předsedající: Čas. V sále sílí hluk, poslanci buší do lavic.) ... včetně faktických...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane poslanče, omlouvám se, musím...

 

Poslanec Jan Jakob: ... já načítám usnesení - včetně faktických poznámek, a to od tohoto okamžiku. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane poslanče, omlouvám se. Pane poslanče, omlouvám se, ale je potřeba dodržovat čas a skutečně od každého řečníka.

Nicméně myslím, že i přes hluk v sále jsme všichni zaevidovali, že jsou to dva procedurální návrhy. První procedurální návrh se týká jednání i hlasování po 19., 21. a 24. hodině. O procedurální návrzích se hlasuje bezprostředně. Přivolávám tedy kolegy a kolegyně z předsálí. Máte zájem o odhlášení? Neeviduji sice, ale pro jistotu se ptám. Nikdo nemá.

 

Proto zahajuji hlasování o tomto procedurálním návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 11 přihlášeno 149 přítomných, pro 81, proti 67. Návrh byl přijat, a my tedy budeme jednat po 19., 21. i 24. hodině včetně možnosti hlasování.

 

Druhý návrh podle § 59 odst. 2 je omezení, že poslanec může vystoupit nejvýše dvakrát, a to včetně faktických poznámek.

Zahajuji hlasování. (Nesouhlasné výkřiky v levé části jednacího sálu.) Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? (Nesouhlasné reakce v levé části jednacího sálu.) Nepokřikujme prosím z lavic.

V hlasování číslo 12 je přihlášeno 143 přítomných, pro 82, proti 54. Návrh byl taktéž přijat.

 

(O slovo se hlásí poslankyně Schillerová.) Paní předsedkyni vidím, že se chystá vystoupit. Nicméně tady, i kdybyste se hlásila s přednostním právem, je hned několik přednostních práv už přihlášených, takže v pořadí jedině s reakcí myšleno k hlasování ve smyslu napadnutí hlasování. Nikoliv komentář k hlasování prosím pěkně.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Já napadám hlasování. Celá řada mých kolegů nevěděla, o čem se hlasuje, nerozuměla. Nebylo vám rozumět absolutně v sále. Já jsem samozřejmě byla instruovaná, protože jsem byla na grémiu, nicméně jsem nestihla mluvit se svými kolegy. Já dávám námitku proti hlasování. Žádám, abyste znovu předložila návrh, abyste řekla, o čem se hlasuje, protože se domnívám, že to je v rozporu s jednacím řádem, to, co jste navrhla. Navíc vám nebylo pořádně rozumět.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak dá se dát námitka k postupu předsedajícího, abychom byli úplně přesní podle jednacího řádu. Chápu to jako námitku k postupu předsedající. Dobře.

Nyní tedy budeme hlasovat - námitka k postupu předsedající. Prosím, kdo je pro? Kdo je proti námitce? (Hluk v levé části jednacího sálu.)

V hlasování číslo 13 je přihlášeno 152 přítomných, pro 68, proti 60. Návrh byl zamítnut.

 

(O slovo se hlásí poslankyně Mračková Vildumetzová.) Nyní jedině k hlasování. Námitku k mému postupu. Další námitka, i když jsme ji teď hlasovali, mi přijde nadbytečná, nicméně prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Paní předsedkyně, já bych chtěla dát námitku proti vašemu postupu předsedající, a to z důvodu toho, že když tady pan Jakob říkal ten návrh, tak ten návrh celý neřekl. Omlouvám se, ale já jsem ten návrh, který, procedurální, dával, jsem z jeho úst neslyšela. (Předsedající: Tak ještě jednou...) Proto si myslím, že by měl on znovu vystoupit, ten návrh jasně říct. Ten jeho návrh je prostě nehlasovatelný. On ho tady neřekl, on ten návrh v tom časovém rozmezí neřekl. (Potlesk v levé části jednacího sálu.) Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Rozumíme, že máte námitku. Nebudeme spolu diskutovat tady tímto způsobem. Nicméně já jsem ten návrh zcela jednoznačně zopakovala. A to, že tady byl hluk v sále, bylo způsobeno, abychom byli korektní, z levé části sálu. Takže prosím, jestli někdo neslyšel, tak já jsem na mikrofon jasně zopakovala, o čem hlasujeme.

 

Nicméně zazněl návrh k námitce, a já tedy dávám hlasovat podruhé totéž, totiž námitku k mému postupu.

Ptám se, kdo je pro takovouto námitku k postupu předsedající? Kdo je proti?

V hlasování číslo 14 je přihlášeno 153 přítomných, pro 69, proti 57. Návrh byl zamítnut.

 

(O slovo se hlásí poslankyně Schillerová.) Paní předsedkyně, k hlasování, opravdu k hlasování v tom smyslu, že nezazní znovu totéž? Protože nemůžeme tady větvit námitky, které byly již hlasovány a o nichž Sněmovna už jasně rozhodla.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Procedurálně můžeme samozřejmě, jinak to odůvodním znovu. To, že vy jste to zopakovala, je irelevantní. Podstatné je, co řekl navrhovatel. Já tedy žádám o zajištění stenozáznamu a toho, že jsme nevěděli, velká část tady nevěděla, o čem se hlasuje. Takže dávám námitku z těchto důvodů proti vašemu postupu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Budeme hlasovat potřetí totéž, tedy námitku proti mému postupu.

Zahajuji znovu toto hlasování. Ptám se, kdo je pro takovouto námitku? Kdo je proti?

V hlasování číslo 15 přihlášeno 153 přítomných, pro 68, proti 58. Námitka byla zamítnuta.

 

Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Nacher. (O slovo se hlásí poslankyně Schillerová.) Procedurální návrhy se přednášejí taktéž ve faktických nebo s přednostním právem, paní předsedkyně. Nemůžete předbíhat ostatní.

Faktická poznámka pana poslance Nachera. A připomínám vzhledem k tomu, že tady bylo prohlasováno usnesení, kdy omezujeme řečnické vystoupení na dvě maximálně včetně faktické poznámky, tak od této chvíle je potřeba si to takto také uvědomit a podle toho s těmito zacházet. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji. No, já mám k tomu poznámku. Za prvé se to týká, když už, od momentu, kdy jste to odhlasovali. Já jsem se k té faktické přihlásil před tím hlasováním. Takže to se tam počítat nebude. Je to tak. Vy chcete počítat hlas mrtvého, který umře a pošle hlas, a také se počítá s tím, že hlasoval, když ještě žil. Tak já jsem se přihlásil ještě předtím. (Smích a potlesk v levé části jednacího sálu.) Za prvé.

A za druhé, já si myslím, že to, co se tady děje, je flagrantní porušení jednacího řádu. Vy nás tady poučujete, že faktické máme využívat, abychom reagovali na předřečníky. A pak vystoupí Honza Jakob a řekne tady vlastně procedurální návrh a nějakou statistiku. To znamená, on nereagoval na tu rozpravu. My vždycky poctivě říkáme, reagujeme na to, co řekl ten, co řekl tamten, a vysvětlujeme to, zatímco váš koaliční poslanec nereagoval na nikoho, dal tady procedurální návrh, který ani nestačil doříct. On to nestačil doříct. Ty dvě minuty, kdybyste mu to utnula, jako to utínáte nám, poctivě, tak to tady nezaznělo. A my hlasujeme o něčem, co navrhovatel neřekne ve dvou minutách, vy to potom nějakým způsobem interpretujete. A to je způsob hlasování? To jste se fakt už zbláznili? (Potlesk a výkřiky v levé části jednacího sálu.) Za mě není možné, není možné, je nehlasovatelné omezit. Můžete omezit na dvě vystoupení. Nemůže to být včetně faktických poznámek. Protože když si mě někdo z vás vezme do úst, tak co? Já tam budu sedět a budu takhle mávat a nebudu moct reagovat? No ani omylem! To si zkoušejte někde jinde! Tady je Parlament České republiky. (Potlesk a souhlasné výkřiky v levé části jednacího sálu.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím o klid, prosím o klid. Aby bylo zcela ujasněno, abychom měli opravdu jasno v tomto, protože pan poslanec říkal, že to platí až od nově přihlášených. To bychom takto k tomu museli přistupovat, i ke všem těm, kteří už jsou dávno přihlášeni v rozpravě, protože byli před schválením toho usnesení přihlášeni. Takže tento výklad je podle mého lichý a jedná se o to, že rozhodný moment je chvíle, kdy jsme takovéto usnesení většinou Poslanecké sněmovny přijali. To znamená, jen aby bylo jasno v tom postupu, už vám to započítávám do tohoto schváleného limitu. (Stojící poslanec Nacher reaguje nesouhlasně.)

Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní předsedkyně Schillerová. Prosím o klid v sále, ať se slyšíme a nenamítáme, že se neslyšíme.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Pošlapáváte jednací řád nehorázným způsobem! Nikdy to tady nebylo! (Velký potlesk a výkřiky v levé části jednacího sálu.) Ptala jsem se na to na grémiu pana ředitele Kymličky, zda se toto někdy stalo, aby se v novodobé historii Poslanecké sněmovny omezil počet faktických poznámek. Řekl, že se to nestalo nikdy. Nikdy! To znamená, že vy ty hranice posouváte někam, odkud snad opravdu není už návratu. Co přijmete příště? Že máme mlčet? Že máme jít ze sálu? Že nesmíme nic říkat? Co uděláte? To znamená, když si vyčerpá poslanec faktické poznámky, tak bude muset mlčet a nechat se tady urážet? To je vaše demokracie? To jste vy demokrati? (Souhlasné výkřiky a potlesk v levé části jednacího sálu.) Já dávám návrh na přerušení této schůze do předložení stenozáznamu s návrhem pana předsedy Jakoba!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: To je procedurální návrh, a proto jej budeme bezprostředně hlasovat. Přivolávám kolegyně a kolegy z předsálí a všechny vás odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

Jakmile se počet přihlášených ustálí, tak budeme hlasovat o procedurálním návrhu. Já si jej dovolím zopakovat. Paní předsedkyně Schillerová navrhla, abychom přerušili tuto schůzi do doby předložení stenozáznamu k vystoupení pana předsedy Jakoba. Počet přihlášených se již ustálil.

Zahajuji hlasování o tomto procedurálním návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 16 je přihlášeno 155 přítomných, pro 71, proti 54. Návrh byl zamítnut.

 

S faktickou poznámkou je nyní přihlášen pan poslanec Vondráček. Následuje pan poslanec Babka. Prosím všechny o ztišení. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já vám chci říct v klidném tónu, že neděláte dobře, že to je opravdu nedodržení jednacího řádu, které tu 30 let nebylo, a cokoli uděláte, tak se nakonec obrátí proti vám. Víte, kdo to řekl naposledy na tento mikrofon? Byl to Pavel Blažek. (Potlesk z řad opozice.) A já si ještě vzpomínám, když jsme třeba chtěli hlasovat o přestávkách, vy jste obstruovali až do konce volebního období dovolení do mediálních rad České televize, tak vystoupil tenkrát Vojtěch Filip, KSČM, a poučoval nás, co je to demokracie. A my jsme ten návrh vzali zpět. Asi tady není nikdo, kdo by vás poučil o tom, co je to dodržování demokratických principů. Vy se tady smějete, že tady mluvíme už rok o nástupu nové totality, a pak to tímhle potvrdíte. Je to ale nedomyšlené, protože před chvilkou jste nás školili, že jenom v rámci faktické poznámky mohou být dány procedurální návrhy. Pak nám chcete omezit ty faktické poznámky. Takže nejenom že jste nám omezili počet vystoupení, vy jste omezili téměř polovině Sněmovny dávat jakékoliv procedurální návrhy. A na to má přece každý poslanec právo. To nejde omezit. (Hlasité projevy podpory z řad opozice.) Faktická poznámka - to je nepsané právo. To je úzus, to je zvyk. Ta tady byla vždy, byla nedotknutelná, dokonce je kolikrát mnohem užitečnější než sto navzájem neposlouchajících se monologů. Jako příklad dám jednání minulou středu, kdy jsme na sebe reagovali, a já jsem měl pocit, že jsme tu debatu posunuli. Ale vy, než byste si opravdu s námi sedli ke stolu, než byste hledali jakýkoli kompromis, vy radši všechno pohrnete silou, všechno ohnete. Nejste schopni jakéhokoliv dialogu. (Předsedající: Čas.) Myslím, že je čas na výměnu vedení Sněmovny. Děkuji. (Výkřiky výborně!, projevy souhlasu, silný potlesk z řad opozice.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Poprosíme o klid. Následuje faktická poznámka pana poslance Babky a následně paní poslankyně Válkové. Prosím o klid v sále.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já navážu na svého předřečníka Radka Vondráčka i na tu rozpravu, která se tady vlastně vede už druhý týden. Já bych se chtěl zeptat, jak toto omezení mého práva na faktickou poznámku budete provádět v praxi? Paní předsedkyně, já bych se chtěl zeptat, jestli jste si teď udělala čárku, že vystupuji ve faktické poznámce poprvé. Já jsem v minulém týdnu vystupoval ve faktické poznámce čtyřikrát, pravděpodobně to učiním hned po tom, až přijdu zpátky na svou židli, tak se přihlásím do faktické znovu, a jsem přihlášen do rozpravy. Takže až na mě vyjde řada v rozpravě, tak vy mi to slovo nedáte, paní předsedkyně? Nebo někdo jiný, kdo bude sedět místo vás? Opravdu si, kolegové, myslíte, že jste udělali správně tímto rozhodnutím omezit faktické poznámky a vystoupení nás řadových poslanců dvakrát za sebou? Vždyť to přece není normální. Děkuji. (Potlesk z řad hnutí ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Budu se tak jako všichni řídit přijatým usnesením, to je odpověď na tuto otázku, a nemohu z tohoto místa vést diskusi.

Nyní paní poslankyně Válková se svou faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Všechny milé kolegyně, všichni milí kolegové, děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já se také chci zeptat, protože původně jsem chtěla využít tu faktickou poznámku k tomu, abych se zmínila o jedné otázce, kterou korespondenční volba a související zákony, které absentují, neřeší - § 351, maření přípravy voleb a průběh voleb, který nepamatuje na korespondenční volby, logicky. Ale teď mi dovolte otázku. Mám využít této jedinečné možnosti, kdy mám ještě právo v rámci faktické poznámky fakticky vystoupit anebo se zeptat na to, co mě tedy tíží v souvislosti s porušováním podle mého názoru jednacího řádu, totiž co budete dělat v momentě, kdy se budou - jako vedení Sněmovny - kdy se budou naši kolegové a kolegyně hlásit k faktickým poznámkám a vy jim to budete zamítat? Já bych chtěla znát to ustanovení, podle kterého to budete dělat, protože jednací řád na nic takového nepamatuje. A já sama patřím k těm, kteří jsou pro zkrácení, vždycky jsem byla pro zkrácení určitých projevů, ale na základě zákona, jednacího řádu. A my jsme jednací řád zatím nenovelizovali. Je to chyba všech nás, ale zatím ho nemáme. Čili na bázi usnesení zamítat faktické poznámky mi připadá velmi ne neobvyklé, ale v rozporu se stávající platnou právní úpravou. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou Tomio Okamura a následuje pan poslanec Kohoutek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak já bych to chtěl jenom, vážené dámy a pánové, shrnout. Vládní pětikoalice tady porušuje zákon o jednacím řádu, protože faktické poznámky jsou tam jasně zmíněny. A to se ani neptám, a já se tady perzekvovat od vládní koalice nenechám, zdali to omezení těch faktických poznámek na dvě náhodou neplatí i pro nás s přednostním právem. To tedy opravdu budeme muset zasáhnout, protože to už jsme tady řešili jednou, kvůli tomu se musela přerušit schůze a byla z toho pro vládní koalici velká blamáž. To znamená, to je jedna věc, že já se tady umlčovat nenechám, když vy ohýbáte ústavu, a budu si říkat, budu vystupovat, kdy budu chtít, v souladu s jednacím řádem, a ne jak si myslí paní Pekarová Adamová. Samozřejmě problematický moment je ten, že když nás tady budete napadat a lhát, což je vaše obvyklá metoda, jak paní Pekarové Adamové, tak některých - některých - poslanců vládní pětikoalice, tak my nemůžeme reagovat. Naši poslanci budou napadeni opakovaně a oni nemůžou reagovat, protože chcete omezit faktické poznámky. To, co si o vás myslí reálně občané, zažil přesně včera ministr vnitra Vít Rakušan, předseda STAN. Lidé volali fašisto!, demisi!, ano, přesně dneska to zase předvádíte! Novodobí fašisti, kteří nejste schopni akceptovat vůbec... (Bušení do lavic z řad koalice, hlasité projevy nesouhlasu.) No jasně že jo! Jasně že jo!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vaše slova, pane předsedo....

 

Poslanec Tomio Okamura: To samé totiž tenhleten Rakušan říká opozici! To samé říká premiér Fiala. Říká extremisti, populisti!. Vy jste rozdělili společnost, vy jste to tady vyhrotili a teď vidíte, jaká je reálná atmosféra. Běžte už pryč! Ukončete tuhletu vládu! Podejte demisi! Vy jste proti demokracii! Znovu říkám, tady paní Pekarová Adamová, mějte sebereflexi. Jste nejméně důvěryhodnou političkou v České republice! Drtivá většina občanů vám nevěří! Ukončete to! Běžte pryč! Nemáte žádnou legitimitu navrhovat takové změny, co tady předvádíte dneska! (Celá řeč pronesena velmi hlasitě. Potlesk z řad opozice.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Aby bylo jasné, jaké usnesení jsme schválili, protože tady v několika vystoupeních zazněly dotazy, tak to chci upřesnit. Netýká se přednostních práv, to předkladatel odhlasovaného usnesení nezmínil. Za prvé. Za druhé, faktických poznámek ano, to je odpověď pro některé tazatele. To znamená, řídící schůze včetně mě budou samozřejmě evidovat, kolik vystoupení došlo, abychom naplnili toto usnesení a dodržovali jej, protože jej přijala Poslanecká sněmovna svojí většinou.

Nyní tedy vystoupí pan poslanec Kohoutek s faktickou poznámkou a následuje pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl jednoznačně vyjádřit k tomu, že přijetí usnesení o omezení řečnické doby v rámci faktických poznámek je v rozporu s demokratickým právním systémem naší země, v rozporu s ústavou a porušuje jakékoliv zásady demokratického právního státu. A myslím si, že pokud Ústavní soud jiné případně ústavní stížnosti... jim nevyhoví, tak pokud by nevyhověl tomuto, tak už nevím čemu jinému.

Jednoznačně je tady popřen smysl § 60, který jasně říká, že poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Reakce na průběh rozpravy je naprosto něco jiného než samotné vystoupení k věci. Souhlasím s tím, že bylo demokraticky většinou této Sněmovny rozhodnuto o tom, že může být omezena řečnická doba a může být omezeno vystoupení maximálně na dvakrát u poslanců, kteří se chtějí vyjádřit k dané věci, ale pokud se chcete vyjádřit, respektive reagovat na průběh rozpravy, je to něco jiného než se vyjádřit k průběhu věci samotné. Protože v rámci jakéhokoliv zákona, pokud některý poslanec bude například urážet jiného poslance, tak ten dotyčný poslanec se nemůže vyjádřit a nemůže reagovat na průběh rozpravy? Navíc smysl zákona v § 60 odst. 1 poslední věta je jednoznačná: Poslanec, který se přihlásil k faktické poznámce, dostane slovo přednostně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví. Dostane slovo přednostně. Zde zákonodárce jasně uvažoval a jasně chtěl, aby víceméně faktická poznámka byla analogie přednostního práva, byť omezena na dobu dvou minut, protože samozřejmě poslanců bez přednostního práva je daleko více. Ale faktická poznámka je de facto ve zmenšené míře analogie přednostních práv, která má sloužit k tomu, že poslanci, kteří to přednostní právo nemají, alespoň mohou reagovat na průběh rozpravy a například se vyjádřit k tomu, když někdo někoho uráží nebo říká nepravdu. (Předsedající: Čas!) A faktická poznámka je naprosto něco jiného než vyjádření se k danému tématu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vypršel váš čas, pane poslanče. (Poslanec Kohoutek hovoří dále. Mikrofon vypnut. - Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Koten a následuje paní předsedkyně Schillerová. Prosím, pane poslanče. A vás, prosím ještě jednou o ztišení, kolegové a kolegyně!

 

Poslanec Radek Koten: Už mám konec?

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Už máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Velice těžko se mi v této chvíli hovoří, protože jak jsem zjistil, tak všichni vy, kteří máte ústa demokracie naprosto plná, až to přetéká, jak jste demokratičtí. No, já si myslím, že jsme se teď nějakou časovou smyčkou dostali do února 1948, protože to, co tady předvádíte, nedodržování, flagrantní porušování jednacího řádu, to tady skutečně od té doby ještě nebylo! Já si myslím, že když vyjedete mezi lidi, tak jak to udělal pan ministr vnitra Rakušan, tak nebude trvat dlouho a dostanete někde na budku od lidí, protože už toho mají opravdu plné zuby - to, co vy tady předvádíte! A jestli chcete tímto způsobem v tomto volebním období projednávat zákony, tak to tady opozice nemusí v podstatě být, protože nemusí nic říkat, vy si to prohlasujete. Jestli něco neplatí, no nevadí, my si ten zákon přehlasujeme. Vy si přehlasováváte i ten jednací řád, který jasně stanoví, jak má Poslanecká sněmovna fungovat. Já si myslím, že je nejvyšší čas, abyste tady uvolnili místo někomu, kdo tedy bude ten jednací řád dodržovat. V tom minulém volebním období vy jste si vždycky brali pětkrát dvě hodiny na jednání vašich poslaneckých klubů. A co děláte teď? Prosím vás, podívejte se. Není vám z vás špatně? (Potlesk poslanců SPD a ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan předseda Fiala Radim nyní tedy s faktickou poznámkou a následuje pan poslanec Babka. Moment, hned jakmile se tady bude dát, tak zapnu čas. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Prosím vás, to, co se tady děje, já jsem tady velmi dlouho, se tady od roku 1989 nestalo! (Potlesk poslanců SPD a ANO 2011.) Od roku 1989! Já si myslím, že jste dali jasnou odpověď všem novinářům na otázku, jak je to s tou totalitou, jestli nějaká přichází, nebo ne. Jak je to? Dali jste jasnou odpověď na otázku s cenzurou, se svobodou projevu a se všemi dalšími věcmi, které se týkají svobod lidí v této zemi. Takže platí to, co řekla paní Markéta Pekarová Adamová, že máme sedět v rohu a šoupat nohama jako opozice, protože vy máte 108 a my nemůžeme nic! Tak já vám garantuju, že toto, co si tady teď prohlasováváte, na vás čeká za dva roky. To vám garantuju! To vám garantuju, že budete mít také dvě faktické, a počkáme, až se vykecáte, a pak uvidíte a pak vám ty zákony všechny zrušíme, ty, co tady děláte. Vy si šijete bič sami na sebe, demokrati! (Potlesk poslanců SPD a ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Babka, následuje paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo, slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Dobrý den, ještě jednou, paní předsedkyně. Já bych vás chtěl požádat a v reakci na to, co zde už v rozpravě padlo, abyste mi udělala druhou čárku. Máte druhou čárku, paní předsedkyně, prosím?

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nebojte se. Zaznamenávám si to.

 

Poslanec Ondřej Babka: Tím pádem... Já jenom chci ukázat tu absurditu toho, čeho jste se tím hlasováním dopustili. Já už v tuhle chvíli při probírání tohoto bodu, sněmovního tisku 596, já už můžu jít domů. Já už nebudu moct vystoupit. Já jsem řádně přihlášen do obecné rozpravy. Ani v té už mi nedáte slovo, protože si, paní předsedkyně, udělala druhou čárku, a to automaticky znamená, že já už dneska nemůžu vystoupit. Ne dneska, už nikdy k tomuto bodu nemůžu vystoupit. Chápete to, co jste udělali? Co jste si tady prohlasovali? Že to je prostě porušení jednacího řádu Sněmovny? Že to je zamezení toho, že já nemohu dávat faktické poznámky a reagovat na průběh rozpravy? Ano, kdybyste mě omezili na vystoupení v rozpravě k věci na dvakrát, ano, v pořádku, ale ne včetně faktických poznámek. To přece nejde! Já se teď můžu sbalit a jít domů, protože v této věci už mi nedáte slovo. A já se přihlásím s tou faktickou a budu šestý na řadě a schválně jsem zvědav, paní předsedkyně, jak budete to usnesení uplatňovat. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášena paní poslankyně Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou a pak následuje paní poslankyně Fialová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Paní Pekarová, musím říct, že já jsem vás prosila. Já jsem vás prosila od tohoto řečnického pultu, abyste dala hlasovat o návrhu v souladu s jednacím řádem. Pan Jakob ten návrh neřekl. Řekl ho po časovém limitu, neřekl ho celý. My jsme nikdo nevěděli, o čem budeme hlasovat. Ale to je bohužel ta arogance a ten váš přístup, že místo abyste řekla ano, on ten návrh neřekl a dám o něm hlasovat v souladu s jednacím řádem, tak se chováte tak, jak se chováte. Já bych vám jenom chtěla říct, že klidně si tam dělejte čárky, jaké chcete. Já v souladu s jednacím řádem mám nárok vystupovat s faktickými poznámkami a dovolím si tady říct, že předseda Poslanecké sněmovny by se měl snažit o to, aby ta Sněmovna fungovala. Ale vy, paní předsedkyně, jste pravý opak. Vy jste problém této Sněmovny! Pojmenujme to už jednou konečně! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011 a SPD.) Vy jste ten problém! Vy se o to nesnažíte, aby koalice s opozicí spolu spolupracovala! Já bych od vás očekávala, že svoláte společné jednání opozice, koalice, předsedů klubů, premiéra, popřípadě tady pana Rakušana, který má ten volební zákon na starosti, a projednáte a najdete řešení v rámci korespondenční volby. Ty návrhy tady od nás zazněly. Zaznívají tady od nás. Ale znovu říkám, pamatuji si minulé funkční období, jakým způsobem se choval Radek Vondráček, kolikrát ustoupil té opozici. Byl to pan předseda Poslanecké sněmovny, ale vy předsedkyně Poslanecké sněmovny nejste a nikdy jste nebyla! (Potlesk a volání poslanců hnutí ANO 2011 a SPD.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Oslovujeme prostřednictvím, byť uznávám, je to zvláštní, prostřednictvím předsedajícího. (Poslanec Okamura hovoří směrem k předsedající.) Nekřičte na mě, pane předsedo! Jestli tady v tuto chvíli nejsme schopni držet důstojnou atmosféru, tak já na pět minut přeruším to jednání, ať ta atmosféra se uklidní. Chápu, že je potřeba si tady tyto věci říci, máte na to plné právo, na mikrofon. Ale neřvěme na sebe. To opravdu porušujeme jednací řád. (Projevy nesouhlasu v levé části sálu.) Ano, dodržujme prosím všichni důstojnou atmosféru, tak jak předpokládá jednací řád, a nevykřičíme si to tady z míst.

Nyní prosím faktická poznámka paní poslankyně Fialové, následuje pan poslanec Foldyna. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěla bych reagovat na pana Jakoba, který nám tady přednesl výčet toho, kdo kdy vystoupil a kolik bylo minut. Já bych ale také chtěla znát toto spektrum z druhé strany. Já jsem třeba minulý týden nevystoupila ani jednou, ani ve faktické. A poslouchala jsem debatu, která tady vznikla. A evidentně se ukázalo, že v návrhu korespondenční volby jsou jisté chyby, které přiznala i paní předsedkyně, a uveřejnila to následně na svých sociálních sítích a dávala už návrhy na to, jak to napravit. Přijde mi to velice závažné. A chtěla bych znát od pana Jakoba i tato čísla zespodu, z druhé strany, kdo tedy nevystoupil, kdo neměl možnost se vyjádřit.

Vy tady spoléháte na to, že se teď vyplácáme faktickými poznámkami. Ale opravdu nám omezujete právo, které máme, se k tomuto vyjádřit. Poslouchala jsem zde ty debaty. A mám návrh pro svoje kolegy: Protože tito samozvaní demokraté nám tu omezují svoje (?) práva, já zbytek své faktické poznámky věnuji minutě ticha za demokracii, kterou jste tady teď pošlapali! (Potlesk z lavic ANO a SPD. Poté opoziční poslanci v levé části sálu povstávají a drží minutu ticha. Koaliční poslanci v pravé části sálu sedí a baví se nahlas mezi sebou. Po vypršení limitu faktické poznámky - předsedající: Váš čas vypršel.) Děkuji. (Potlesk z lavic ANO a SPD.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Foldyna. Následuje pan poslanec Kohoutek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Paní předsedající, debata je velmi zjitřená a já si pořád kladu otázku, co mi připomíná. Tady někdo říkal, že třicet let tohleto tady nebylo. Já bych připomněl, že něco podobného už tady bylo. Psal se rok 1948, kdy se totalita ujímala moci a kdy se měnil způsob voleb. Tak tady se mění způsob voleb na korespondenční hlasování, kdy se v bodu dvě budou vytvářet noví voliči na základě čestného prohlášení. A teď jsme přišli do stadia toho, že poslanec opozice má tak právo držet hubu a krok! Tak to se pánové přiblížili k tomu únoru 1948! (Předsedající: Prosím slušně.) A já se vás ptám... Na tom není nic sprostého. Nevím, jestli vás dějepis neučili, ale mě docela dobře. Tak teď už tady jenom chybí to, kdy se tady bude projednávat čtvrtý článek ústavy, kdy vládnoucí úlohu ve společnosti i ve státě je (má) liberální demokracie v podání pětikoalice. Tak tady se posouváme k tomu čtyřicátému osmému a k těm totalitním praktikám! Pěkně jste to dopracovali! (Potlesk z lavic SPD.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Kohoutek a následuje paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Paní předsedkyně, prostřednictvím vás, také bych chtěl nahlásit, že mám již druhou faktickou poznámku. A nyní bych se chtěl vyjádřit.

Kolegyně, kolegové, apeluji na vás, koaliční kolegy, alespoň z ústavně-právního výboru, naprostá většina z vás jste tam právníci. Považuji vás za slušné, vzdělané, inteligentní lidi. Zamyslete se nad mojí argumentací ohledně přednostního práva. To si opravdu myslíte, koukám teď třeba na kolegu Karla Haase, kterého si velice vážím a uznávám jako odborníka, to si opravdu vážně myslíte, že omezení faktických poznámek už není za čárou? Uvědomujete si, proč vznikly historicky parlamenty? Proč vznikl parlament na Islandu? Proč vznikl parlament v Řecku? Proč vznikl parlament ve starém Římě? Nebylo to náhodou proto, aby se lidé neprali a nehádali na ulicích (Potlesk z lavic ANO a SPD.), ale abychom my se tady zavřeli, klidně se tady zhádali jako koně, ale na těch ulicích a venku byl pořádek a společenský smír a klid? Nevíte to? Neměli jste dějiny práva? Neměli jste dějiny římského práva? Neměli jste dějiny státu a práva? Aspoň vy právníci z ústavně-právního výboru, když už nikdo jiný! Zamyslete se nad tím a zkuste přemýšlet, jestli to nebylo skutečně za čárou!

A paní předsedkyně, vám bych chtěl říct, já si tady ten čas hlídám. Mě jste v minulém slově přesně utnula nula, nula, nula, nula. Chtěl bych říct a znova apeluji, pusťte si stenozáznam, pusťte si video, pan Jakob načítal ten druhý bod o omezení řečnického práva v rámci faktických poznámek po dvou minutách, tudíž já se domnívám, že načtení toho bodu je neplatné! A tudíž apeluji znova na vás, aspoň na vás právníky z ÚPV, kolegy, zamyslete se nad tím, pusťte si to video, prohlaste to usnesení a to hlasování za zmatečné! Protože vy jste měla utnout pana Jakoba přesně, jako jste utnula mě a utnete za sedm vteřin. Vezměte si pauzu půl hodiny a přemýšlejte, dokud je čas! Děkuju. (Potlesk z lavic ANO a SPD.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Chtěla bych jenom říct, že to tak není, že dávám vůli každému stejně. (Nesouhlas v levé části sálu.) A co se týče času, tak on nejde do minusu a je tam pak napsáno konec. Takže to je trošku něco jiného - pro ty, kteří na tu obrazovku nevidí.

Paní poslankyně Schillerová s faktickou poznámkou nyní a následuje pan poslanec Michálek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Nevidím, že byste vzala pauzu, jak vás vyzval - vaším prostřednictvím, já dodržuji jednací řád - můj kolega, ctěný pan poslanec Kohoutek. No, nenačetl to. Píše o tom už jeden novinář na účtu X. My jsme si vyžádali stenozáznam. Zatím na něho čekáme. Takže my si to zkontrolujeme. Je to něco opravdu nehorázného. Vezměte si k srdci to, co řekl můj ctěný kolega, pan poslanec Kohoutek. Protože myslím, že i vy, pane poslanče Haasi, prostřednictvím paní předsedkyně, který jste součástí ústavně-právního výboru, a já nemám nic s tou pozitivní kritikou, jak jste byl oceněn mým kolegou, ale myslím si, že jste hlasoval pro, pokud jsem si stačila všimnout, že jste tady pro tu nehoráznost taky hlasoval. A říkám si, jak se teď cítíte? Protože vím, že jste velice dobrý ústavní expert na ústavní právo. Takže jak se teď cítíte? Jak se cítíte vy všichni ostatní členové, minimálně vy členové ústavně-právního výboru?

Vzhledem k tomu, že se tady stalo moc věcí, v tuto chvíli si beru půl hodiny, 30 minut pauzu na jednání klubu hnutí ANO. My se musíme poradit, co tady s touto situací dál. Je to obrovská škoda. Vy jste mohli zvolit úplně jiný způsob. A říkala jsem vám to na grémiu. Vy jste mohli odejmout slovo těm, kteří porušovali jednací řád ve vztahu k faktickým poznámkám. Takže teď, když vystoupí pan ministr Rakušan, předpokládám, že vystoupí, je to jeho zákon v jeho gesci, tak nikdo z mých kolegů nebude moct reagovat na věci, které je zajímají. Je tam tolik otázek, tolik věcných problémů. Oni si budou prostě muset počkat, pokud na ně vůbec dojde řada, pokud vůbec to slovo ještě dostanou.

Beru pauzu. Poradíme se. Je to škoda, protože si myslím, že jste velmi podkopali důvěru v tuto Poslaneckou sněmovnu. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Eviduji váš zájem o pauzu na jednání klubu hnutí ANO. Je 10.48, pauza by měla trvat 30 minut, sejdeme se tedy v 11.18.

 

(Jednání přerušeno v 10.48 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.18 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, skončila třicetiminutová pauza, kterou si vzalo hnutí ANO ústy své předsedkyně. A protože tady byly nejasnosti ohledně toho, jak znělo načtené znění, tak já si dovolím jenom zrekapitulovat ze stenozáznamu, jak zazněly ty předmětné procedurální návrhy.

A sice co se týče načtení panem předsedou Janem Jakobem, tak ten načetl - a já to přečtu v plném znění, aby bylo zcela jasno, načetl tedy druhý procedurální návrh podle § 59 odst. 2, který zní: Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. Navrhuji tedy jménem pěti koaličních klubů, že poslanec může vystoupit nejvýše dvakrát - tam bylo upozornění na čas a sílení hluku v sále - včetně faktických. Znovu tam bylo přerušení paní předsedající a pan poslanec Jakub dokončil: Já načítám usnesení včetně faktických poznámek, a to od tohoto okamžiku. A ještě před hlasováním zaznělo - a znovu to zrekapituluji ze stenozáznamu: Druhý návrh hlasujeme podle § 59 odst. 2. Je to omezení, že poslanec může vystoupit nejvýše dvakrát, a to včetně faktických poznámek.

Tak to k těm nejasnostem, které tady byly před pauzou, takto je to ve stenozáznamu. A my se vracíme k přihlášeným.

Já si jenom dovolím načíst omluvy, které v mezičase došly. Omlouvá se paní poslankyně Pavla Golasowská, a sice do 14 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Václav Král do 11 hodin z pracovních důvodů, Petr Letocha od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů, Eliška Olšáková do 13.30 hodin z pracovních důvodů, Berenika Peštová do 12 hodin z pracovních důvodů, Karel Smetana do 10.20 hodin z osobních důvodů. A z členů vlády se omlouvá pan předseda vlády Petr Fiala od 11.20 hodin do 15 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Mikuláš Bek z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Martin Kupka z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty a Jan Lipavský bere zpět svou omluvu z pracovních důvodů, bere zpět omluvu do 13 i od 14 hodin.

Tímto se vracíme k přihlášeným. S faktickou poznámkou, která, upozorňuji, je evidována, se hlásí pan předseda Jakub Michálek. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych přispěl trochu ke zklidnění současné situace. Cílem našeho postupu skutečně bylo dát všem řečníkům možnost vystoupit. Je tam přihlášeno přes 70 lidí. Sněmovna je zablokovaná. Já připomenu, že tady máme precedens. To, co bylo schváleno, už tady bylo a odhlasovali to všichni. Dne 4. března 2023 v 0 hodin 3 minuty byla projednávána novela zákona o důchodovém pojištění, kde Poslanecká sněmovna schválila usnesení č. 555, kterým souhlasila, že v rozpravě může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát včetně faktických poznámek. Toto byla dohoda z grémia, hlasovalo pro ni 49 poslanců ANO, 18 poslanců SPD. Je pravda, že to bylo ve stavu legislativní nouze, ale stav legislativní nouze má pro počet vystoupení stejnou úpravu jako standardní jednání. Takže faktické poznámky v řadě parlamentů vůbec nejsou připuštěny nebo v některých případech jsou omezeny a v případě našeho parlamentu je možnost i na základě tohoto precedentu, který jste sami odhlasovali, takováto vystoupení omezit z hlediska počtu. To naše omezení, které jsme navrhli, skutečně bylo motivováno snahou odblokovat parlament tak, aby se dostalo na všechny řádně přihlášené řečníky.

Já bych nyní chtěl poprosit za vládní kluby o přestávku v délce trvání 40 minut, v rámci které by bylo svoláno jednání grémia Poslanecké sněmovny, abychom se dohodli na dalším průběhu jednání tento týden, aby se skutečně dostalo na co nejvíce přihlášených řečníků. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Toto je tedy návrh na čtyřicetiminutovou přestávku, během níž proběhne grémium. A co se týče toho návrhu, tak paní předsedkyně s ním souhlasí, čili grémium může proběhnout čtyřicetiminutové, čili od 11.23, to znamená do 12.03. Domnívám se, že toto byla jasná žádost o přestávku. (Hlouček poslanců před řečništěm se vyjadřuje a reaguje na předsedající.) Organizačně je to možné. Je to možné, pane předsedo. Já jsem načítala jasný čas. Takže už není zájem vystoupit.

A nyní přerušuji toto jednání do 12.03 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 11.24 hodin.)

(V 11.58 hodin místopředseda Havlíček oznámil, že na základě dohody z grémia se přestávka prodlužuje do 12.30 hodin. Ve 12.16 hodin místopředseda Havlíček oznámil, že přestávka se prodlužuje do 13.10 hodin. Ve 13.07 hodin místopředseda Havlíček oznámil, že přestávka se prodlužuje do 13.30 hodin. Jednání pokračovalo ve 13.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, čas určený na přestávku vypršel. Budeme pokračovat v našem jednání. Já vás, kolegyně a kolegové, poprosím, abyste zaujali svá místa v lavicích a budeme pokračovat faktickou poznámkou. Faktickou poznámku má nahlášenou pan předseda Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, pokusím se to stihnout v těch dvou minutách. Nejprve to, co chci navrhnout, pak když tak krátké zdůvodnění. Navrhuji, abychom dnešní druhé usnesení Poslanecké sněmovny týkající se projednávání tohoto bodu revokovali. Jako osoba, která jsem pro něj hlasoval, to navrhnout mohu. Posléze chci navrhnout, abychom přijali usnesení, že až dojde k té revokaci podle § 59 odst. 1 a 2 jednacího řádu, tak stanovujeme, že k projednávání tohoto bodu může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát a omezujeme řečnickou lhůtu na 10 minut.

Nyní krátké odůvodnění. Myslím si, že usnesení, které jsme ráno přijali, bylo správné. Myslím si, že odpovídá naprosto jak textu, tak duchu jednacího řádu a že ta snaha, která je tady vyvíjena, obcházet jednací řád faktickými poznámkami, není správná a v reálu nám škodí. Ale protože vidím, co to vyvolalo v Poslanecké sněmovně, po těch diskusích, které jsme vedli jak s koaličními představiteli, tak s představiteli opozice, přestože k žádné dohodě jsme se nedobrali, tak raději se držím stávajícího běžného výkladu, který tady byl uplatňován častěji a naprosto pravidelně ve všech volebních obdobích, než toho výkladu, který jsme přijali v dubnu tohoto roku, který odhlasovala celá Sněmovna, že se týká i faktických poznámek, ale který je řekněme poměrně čerstvý. Proto doporučuji, abychom se drželi toho osvědčeného výkladu a případně v průběhu jednání, kdyby se to nějak dále komplikovalo, se vraceli k nějakým jiným věcem.

Takže dva návrhy - revokace dnešního usnesení a stanovení, že v dané věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát a nejvýše na 10 minut. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Sice eviduji faktickou poznámku pana poslance Radka Vondráčka... takže, odmazávám vás. Zazněly dva procedurální návrhy. Pro pořádek je zopakuji. Nejprve budeme hlasovat o revokaci dopoledního usnesení, že poslanec může k téže věci vystoupit nejvýše dvakrát, a to včetně faktických poznámek. Následně dám hlasovat o druhém procedurálním návrhu, že každý poslanec může vystoupit v rozpravě dvakrát po 10 minutách. Je srozuměno, o čem budeme hlasovat? Vypadá to, že ano.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro revokaci dopoledního usnesení? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 17, přihlášeno je 173 poslankyň a poslanců, pro 165, proti nikdo. S tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Mám žádost o odhlášení. Já vás tedy odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili svými kartami. Procedurální návrh zní, že v následující rozpravě může každý poslanec vystoupit maximálně dvakrát v délce... Omlouvám se, vypadá to, že je problém s kartou. (Poslanec Kučera žádá o náhradní kartu.) Poprosím o strpení. Pan poslanec Kučera bude jednat a hlasovat s náhradní kartou číslo 27. Počkám, jestli je náhradní hlasovací karta v pořádku. Je v pořádku.

 

Dám tedy hlasovat o procedurálním návrhu, který zní, že každý poslanec v rámci rozpravy bude moci vystoupit maximálně dvakrát a omezení řečnické doby bude na dvakrát 10 minut.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomu návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 18, přihlášeno je 167 poslankyň a poslanců, pro 90, proti 76. S tímto návrhem byl také vysloven souhlas.

 

Nyní tedy budeme pokračovat v obecné rozpravě. Pro pořádek jenom projdu přednostní práva, která zde mám, abych se případně ujistil, že přihlášení vystoupili a zda jsou tyto přihlášky platné. Pan předseda Jan Jakob s přednostním právem? (Ne.) Není tomu tak. Pan místopředseda Karel Havlíček? (Ne.) Také tomu tak není. Paní poslankyně Lucie Potůčková? (Ano.) Potom by měl vystoupit s přednostním právem pan ministr Vít Rakušan. (O slovo se hlásí poslanec Vondráček.) Já vás, pane poslanče, vidím. Jenom jsem si potřeboval ujasnit pořadí vystupujících. Paní poslankyně, já vás poprosím, počkejte s přednostním právem.

Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já nechci zdržovat, nechci se k tomu nadmíru vracet, ale pan poslanec Benda se tady snažil vyvolat dojem, že je tady více výkladů, tak ať si to ujasníme, že to tak opravdu není. Já jsem si našel tady prosím v tom, co máte všichni k dispozici, ten komentář (ukazuje brožuru), a přečtu vám dvě věty. Možnost přihlásit se k faktické poznámce není nijak omezena a není možné ji omezit ani usnesením Sněmovny, jak je tomu v případě přihlášek k rozpravě. Jejich počet na jednoho poslance je tak neomezený, splňuje-li svým charakterem podmínky podle odst. 1 komentovaného ustanovení. To znamená, že se musejí jaksi týkat rozpravy. Faktická poznámka znamená v jednacím řádu polemiku. Proto jsem mohl teď vystoupit, abych polemizoval se svým kolegou Markem Bendou. Ta polemika by nám byla vzata.

Ta faktická poznámka se vyvíjí už od roku 1920 v našem jednacím řádu. Postupně nabyla této podoby a i zvykově je naprosto všem jasné, že nemůže být omezena jak co do počtu, tak co do minut. Jestli je šťastné její užívání, nebo ne, jestli bychom to měli změnit v rámci jednacího řádu do budoucna, to je legitimní debata, protože ten předsedající to nemá jednoduché, aby to ukočíroval, jestli to je, nebo není k věci. Ale je to záležitost zákona, je to záležitost změny zákona, a když my jako poslanci nebudeme dodržovat zákon, tak nám ani Ústavní soud nepomůže, protože ten většinou řekne, že sice je to protizákonné, ale když to přeměří, tak to není protiústavní.

A my se tady budeme bavit o tom, co je zákon? Že to je něco dobrovolného, že to v podstatě neplatí, že si tady můžeme dělat co chceme? Extrémně nebezpečná záležitost.

Já děkuji těm, kteří hlasovali pro revokaci a že jsme se vrátili nohama na zem. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další vystoupí s faktickou poznámkou pan předseda Jakub Michálek. Poprosím o klid v sále. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tedy vůbec vystupovat nechtěl a neočekával jsem, že poté, co jsme se radili na grémiu, to bude zneužito k tomu, aby tady byl prezentován jeden výklad z komentáře, který byl vydán předtím, než o této věci rozhodovala Poslanecká sněmovna. To už jsme dvakrát na Poslanecké sněmovně schválili, že faktické je možné omezit v případě, že dojde k extrémní podobě obstrukcí, která tady prostě byla. Takže bohužel je to podle pravidla "na hrubý pytel hrubá záplata". A v okamžiku, kdy vy postupujete takovým způsobem, že byste měli faktické klidně donekonečna a zablokovali parlament, tak logicky my tohleto dopustit nemůžeme a reagujeme tak, že používáme výklad jednacího řádu, který je sice možná extenzivní, ale na daný okamžik více než trefný. To jsem jenom chtěl říct, aby z toho nevznikl nějaký nebezpečný historický precedens.

Mimochodem, když jsme se bavili o první republice, tak pokud já vím, tak jednací řád první republiky fungoval tak, že se střídali řečníci pro a proti, čili každý měl možnost vystoupit, což v tomto případě bohužel na ty řečníky, kteří se řádně přihlásili, se ještě pořádně ani nedostalo. Takže doufám, že se nám to teď podaří napravit a že to je cíl, ke kterému všichni společně budeme směřovat. Jak opozice, tak koalice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě faktická poznámka pana poslance Radka Vondráčka. Jenom pro pořádek struktury dnešního dne upozorňuji, že budeme jednat do 13.55 hodin, pak bude na pět minut schůze přerušena a budeme pokračovat v přerušené 87. schůzi.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak já jsem se domníval, že něco řekl Marek Benda za koalici, já řeknu něco za opozici, bude to 1:1 a půjdeme od toho. Máme každý svůj názor. A už teď 2:1. Prosím vás, odkazujete na situaci, pokud vím, ve stavu legislativní nouze, to je velice důležitá připomínka.

Za druhé, za první republiky ta faktická poznámka jako taková se nejmenovala faktická poznámka, byla to poznámka k jednacímu řádu nebo osobní poznámka, měla trvání pět minut a bylo zcela na vůli předsedajícího, jestli ji udělí, nebo ne. A postupně jsme se dostali k tomu, co máme dnes. Ale znovu říkám, je to zákon, vyplývá to z výkladu toho zákona, systematického, logického. Jestli to chceme změnit, musí se změnit jednací řád. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Žádná další faktická poznámka není. Já tedy načtu omluvy. Dnes od 10 do 10.15 z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Romana Bělohlávková, do 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Mašek a na celý jednací den z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová. Z členů vlády se od 13 do 16 hodin z pracovních důvodů omlouvá pan ministr Pavel Blažek a od 13 do 14 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Jan Lipavský, ale toho již v sále vidím, tedy upřesňuji omluvenku do 13.43. To jsou omluvenky.

Nyní budeme pokračovat s přihláškami s přednostním právem. S přednostním právem, aby přednesla stanovisko klubu, vystoupí paní poslankyně Lucie Potůčková. Připraví se pan ministr Vít Rakušan. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, mám tedy pouhých třináct minut, než bude pokračovat další schůze, nicméně já doufám, že potom po ukončení té schůze se znovu vrátím, protože můj příspěvek nebude krátký. Já si myslím, že tato problematika je natolik závažná, že opravdu není ani důstojné, abychom v ní vystupovali formou dvouminutových skečů, a že si opravdu zaslouží náležitou rozpravu na obou stranách.

Jako vládní poslanci tedy předkládáme tento návrh. Zaznívala tady opakovaně otázka, proč je to poslanecký návrh. Pokusím se na ni odpovědět, i když předpokládám, že asi s odpovědí spokojeni nebudete. No tak podle § 41 ústavy je tam jednoznačně vyjmenováno, kdo může předkládat návrhy zákonů. Je to Senát, vláda, to samozřejmě všichni víte, poslanci, skupina poslanců a vyšší samosprávné územní celky. To znamená, že jediný, kdo může předkládat některé typy zákonů, a to, pokud si dobře pamatuji, z ústavy, je rozpočet a zákon o závěrečném účtu, tak to může dělat vláda, nicméně ostatní můžou předkládat zcela běžně. Ano, tento způsob poslaneckého návrhu běžný není. Není to standard. Já jsem se poctivě dívala na minulá období. Bylo toho využíváno jako šafránu a je to tak zcela v pořádku. My tento způsob využíváme nyní a je to poslanecký návrh, takže je to legitimní způsob, jak podat návrh zákona.

Co se týče, je zde třeba upozornit, že tento poslanecký návrh kopíruje v podstatě návrh zákona o korespondenční volbě z roku 2016, 2019, ty změny, ty úpravy tam, které jsme tam předložili, tak v podstatě akorát reflektují nový zákon o správě voleb, zapracovávají ho do něj a oba dva ty poslanecké návrhy prošly řádným legislativním procesem, Legislativní radou vlády a připomínkovým řízením. Tak to je k tomu. My tady prostě nepřicházíme s ničím novým, nevymýšlíme kolo, nevymýšlíme doufejme ani Ameriku. Nejedná se o žádný nový typ volby, jedná se pouze o formu.

Ráda bych se zde tedy zaměřila, než budu přerušena, na některé mýty, na některé protiargumenty, vysvětlování toho, co zde zaznělo, které bývají samozřejmě velmi často s korespondenční volbou spojovány, objevují se v éteru, v prostoru, na sítích sociálních i na půdě této Sněmovny.

Já jsem samozřejmě poslouchala velmi bedlivě. Kdo jste to pozorovali, tak jednak jsem tady dlouho seděla, jednak jsem opravdu bedlivě poslouchala protiargumentaci, která byla konstruktivní, zejména tedy projev mého kolegy, váženého Radka Vondráčka. Poslechla jsem si to poctivě, dokonce jsem si potom i přečetla stenozáznam. Ještě předtím, než hovořil, tak jsem samozřejmě studovala i protiargumentaci, přečetla jsem si články, které byly uveřejněny v Bulletinu Institutu Václava Klause od některých jednak ústavních právníků a politologů. Beru to a myslím si, že by bylo opravdu dobré nějakým způsobem si vyslechnout i protiargumentaci. Vyslechla jsem si i seminář, který byl uspořádán ke korespondenční volbě, to bylo velmi zajímavé. Já jsem tam bohužel nebyla, ale vyslechla jsem si audiozáznam a přečetla jsem si zápisky.

Nicméně na čem v podstatě zakládám teď tu protiargumentaci? Na nějakých osobních zkušenostech, mám státní zkoušku z ústavního práva, a dokonce i odbornou způsobilost v Benešově z volebního práva, ale to už je prehistorie, a nicméně věnuji se volebnímu právu poměrně intenzivně nejenom tedy jako člen ústavně-právního výboru, ale především jako předseda výboru pro právní stát v OBSE, kdy jezdím se svými kolegy kontrolovat volby, a podílím se také na přípravě Final Reports, těch závěrečných zpráv z jednotlivých voleb. Takže si myslím, že ty zkušenosti opravdu v tomto ohledu mám.

Co používám jako podkladové materiály k argumentaci? Jednak samozřejmě judikaturu, jednak oficiální reporty OBSE a jednak webové stránky a oficiální data z jednotlivých států. Oslovila jsem také kolegy poslance jak v Rakousku, tak ve Francii, ve Švýcarsku, ve Španělsku, abych se jich opravdu zeptala podrobně, jak vlastně došlo k jednotlivým případům, jaké si z nich vzali poučení a jak následně přistupovala veřejnost ke korespondenční volbě v jejich státech.

Začnu tedy Francií. Už delší dobu slýcháme z různých úst, že korespondenční volbu ve Francii zrušili už v roce 1975 kvůli podvodům a že už ji znovu nezavedli. Tak to samozřejmě je úplně jinak. Nezbývá než to vysvětlit a uvést na pravou míru. Zrušena byla pouze vnitrostátní korespondenční volba a francouzští občané mohou nadále volit ze zahraničí do dolní komory Parlamentu korespondenčně v takzvaných élections législatives, a to nejen poštou, ale rovnou také elektronicky. A jelikož mohou volit elektronicky, tak té volby využívají přednostně. Ta korespondenční volba ve Francii do dolní komory samozřejmě nadále funguje. Oni mají jiný systém, oni vlastně volí svých jedenáct zástupců v Národním shromáždění.

Jinak v té Francii je to poměrně velmi zajímavý příběh. Zase bych ho vysvětlila a pak řeknu, proč to vysvětluji. V roce 1965 na Korsice, možná, že už to tady také zaznělo, došlo v podstatě k tomu, že - oni pak zrušili v roce 1967 tu volbu - že našli hlasovací lístky odevzdané na jména zemřelých a neexistujících voličů. Já chci být opravdu korektní a říct konkrétní ty případy, k čemu došlo. Ty patálie se tam objevovaly potom znovu za další dva roky, to už ten voličský seznam v té Bastii úplně někdo stopil, to už se to tam nikdy neobjevilo, a zase byl problém. A tudíž se Národní shromáždění ve Francii v roce 1975 rozhodlo, že tedy kompletně zruší korespondenční volbu vnitrostátní. Tady je důležité říct, že zrovna v té Bastii se to opakovalo i po korespondenční volbě, i po zrušení korespondenční volby, že prostě tam se dělaly pikle i s klasickou prezenční volbou a následně tam v dalších letech zrušili referendum a zrušili místní volby. A to už tam ti voliči prostě chodili za plentu. To znamená, že když chtěl někdo švindlovat ve volební oblasti, tak se to dá udělat prostě plenta neplenta. A těch případů, jakým způsobem se to dá udělat, jsme po světě viděli poměrně dost. Tak to je ta Francie. To znamená, že Korsika je tady proslulá těmi volebními podvody a tak to tam takhle mají. Doufejme, že se jim to někdy podaří. Nicméně od roku 1968, tedy 50 let, už nedošlo k žádným machinacím s korespondenční volbou ve Francii. Ta korespondenční volba, jak už jsem řekla, tam běží dál.

Pak tady máme to Rakousko. O tom se tady hovořilo několikrát, o tom Rakousku, takže zase pokusím se to dopřesnit. První kolo prezidentské volby v dubnu 2016. Největšími rivaly byl tady za stranu Svobodných Norbert Hofer, Alexander Van der Bellen ze strany Zelených. Hofer v prvním kole vyhrál. Druhé kolo se konalo 22. května už jen mezi Hoferem a Van der Bellenem, tak jak to známe u nás. A Van der Bellen tentokrát vyhrál s velmi těsným výsledkem 30 000 hlasů. Ta strana hoferovců se obrátila na Ústavní soud a Ústavní soud s takovou tou habsburskou rigidní přesností prostě řekl: může se to týkat až 70 000 hlasů, pojďme to raději zrušit a zopakovat. Nastalo opravdu to, a už to tady bylo také řečeno, že prostě v některých volebních místnostech nečekali, byli netrpěliví, otevřeli ty hlasovací obálky dřív, než uplynula lhůta, což bylo druhého dne v devět ráno. Otevřeli to dřív, bylo to špatně, nepodepsali se, dokonce nebyli někteří lidé přítomni, když měli podepisovat takové ty finální záznamy. No a Ústavní soud toto vyhodnotil, že je to špatně a že to tedy celé zruší. Tady je ještě potřeba říct, že rakouský systém má takové velké jako specifikum samospráv a každá ta samospráva má volební místnost otevřenou úplně jinak. Ty volební hodiny tam můžou být v některých místnostech ve vesničce v Alpách dvě hodiny, ve velkém městě klidně od devíti do pěti. Takže zatímco někde se hlasuje, tak jinde už je odhlasováno. To je takové specifikum Rakouska. U nás je samozřejmě toto naprosto nepředstavitelné. No a tak se rozhodli, že zorganizují druhé kolo voleb v září. Objednali si takové zvláštní obálky, což nebyly obálky, ale slepovací papír s lepicími okraji. To se jim začalo rozlepovat, když to rozeslali voličům. Takže zhodnotili, že to je blbost, že se vrátí ke klasickým standardním obálkám. Objednali tedy nové obálky a v prosinci udělali konečně druhé kolo prezidentských voleb.

Já jsem se koukala, kolik standardních voleb bylo zrušeno za posledních třicet, čtyřicet let. Těch voleb je strašně málo, tohleto je opravdu ojedinělý případ zrušené volby. Přidám k tomu zrušené volby v Berlíně, které probíhaly - municipální volby - prezenčně a také je museli zvolit (správně zrušit). To se vůbec netýkalo korespondenční volby. Dochází k tomu ojediněle, k tomu opakování celých voleb. Dochází k tomu nejen u korespondenčních voleb, ale i u prezenčních. Tak to máme to Rakousko.

Tak kolik máme zase? (Poslankyně Potůčková se obrací na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ještě můžete dvě minuty pokračovat, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Dvě minuty. No tak jo.

Nejrozšířenější dezinformační - nebo řekněme prostě nějaké nejasnosti, nechci úplně říkat dezinformace, protože je to nejasný termín, panují kolem korespondenční volby ve Spojených státech amerických. A to by asi bylo úplně na samostatnou přednášku, ale do toho se pouštět nebudeme, to by bylo nadlouho a doufám, že si možná o tom popovídáme někdy na ústavně-právním výboru nebo na nějakém speciálním semináři. Ve zkratce, ten systém federální, vlastně systém těch voleb je prostě strašně složitý, těch typů voleb je tam hrozně moc. Oni mají proxy voting, hlasování v zastoupení, které já osobně považuji za poměrně značně rizikové. Mají tam early voting, to znamená volbu v předstihu, kterou můžeme vidět i ve spoustě jiných zemích Evropy, například třeba v tom zmiňovaném Norsku. Mají tam absentee voting, což je právě ta korespondenční volba. Ale znamená to, že volič si musí o ty hlasovací sady zažádat dopředu. V některých státech to může být s omluvou nebo se zdůvodněním...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážená paní poslankyně, já se moc omlouvám... (Poslankyně Potůčková: Jasně.) Avizoval jsem, že ve 13.55 budu tuto schůzi přerušovat, tak tak nyní činím a ve svém projevu budete pokračovat poté, co se do této schůze vrátíme. Děkuji vám.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já přerušuji tuto 88. schůzi a připomínám, že cirka za pět minut budeme pokračovat v přerušené 87. schůzi. K naší 88. schůzi se vrátíme pět minut po přerušení 87. schůze. Děkuji vám a požádám o přenastavení systému.

 

(Schůze přerušena ve 13.56 hodin.)

(Schůze pokračovala ve 14.07 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, nyní budeme pokračovat v přerušené 88. schůzi. Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili identifikačními kartami. Náhradní karty, jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno na 88. a 87. schůzi. Stejně tak co se týče omluv, odkazuji na to, co bylo řečeno během 88. a 87. schůze.

Nyní tedy budeme pokračovat v projednávání bodu a já k řečnickému pultu pozvu paní poslankyni Potůčkovou, která byla přerušena a bude pokračovat ve svém přednostním právu. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji, pane předsedající. Já jenom velmi stručně, nebudu shrnovat to, co jsem řekla do té doby před tím přerušením, v podstatě jenom tak nějak zarámuji, že v té Francii tedy korespondenční volba i nadále funguje pro občany ze zahraničí do dolní komory, sněmovny, a v tom Rakousku je to tak, že od té doby, od toho roku 2016, kdy došlo tedy k té - já to nechci říkat přímo blamáži, ale prostě k těm chybám v korespondenční volbě, tak rakouští občané neztratili důvěru ke korespondenční volbě a nadále tam samozřejmě ta volba tímto způsobem probíhá a ani se na půdě parlamentu nevedly diskuse o tom, že by se to nějakým způsobem revidovalo.

Co se týče těch Spojených států, tady jsem nějakým způsobem upozornila na ty typy voleb, ať už to byl ten early voting nebo proxy voting, v zastoupení, nebo to absentee, což je to, o čem se bavíme, anebo pak tady máme ještě jeden typ korespondenční volby, a to je vote by mail, což je korespondenční volba takového typu, že se automaticky rozešle - korespondenční volba - že se rozešle ta obálka a ta hlasovací sada kompletně všem, aniž by voliči o to museli nějakým způsobem žádat. A ano, tady dochází k tomu, že prostě rozešlou to všem a neohlížejí se na to, komu to posílají. Proti tomu my to máme zajištěno vlastně tím způsobem absentee voting, to znamená, že se posílají hlasovací sady opravdu jen těm voličům, kteří si o to řeknou, kteří podají žádost, tak těm se to posílá. V té Americe to ještě mají udělané tak, že musí zdůvodňovat. To znamená, že v některých státech je to takzvané with excuse, se zdůvodněním, anebo no excuse. Prostě kdokoliv, kdo chce, může hlasovat korespondenčně. Tak to jsou Spojené státy.

To znamená, že zatím celou tu dobu, když se tady bavíme o nějaké historii, jak k tomu došlo v těch Spojených státech, a já budu velmi stručná o té historii, protože o tom by se mohlo velmi půvabně vyprávět také dlouho. Podíváme-li se do historie, tak už v 17. století mohli v Massachusetts, muži tedy jenom, volit z domova, pokud byly jejich domovy ohroženy útokem indiánů. To je spíše taková rarita. Ale prvním velkým vítězem korespondenční volby ve Spojených státech nebyl v roce 1864 nikdo jiný než slovutný Abraham Lincoln.

Nicméně největší haló kolem korespondenční volby způsobil samozřejmě, nebo k němu přispěl řekněme, nechci být tak krutá, bývalý prezident Spojených států amerických Donald Trump, který se nemohl popasovat s porážkou, a tak po prohraných prezidentských volbách v roce 2020 podal celkem 63 žalob, které se týkaly validity výsledků voleb a volebního procesu. Můžete si sami tipnout, kolik jich vyhrál. Jednu vyhrál. Týkala se lhůty pro předkládání ID, tedy jakéhosi průkazu totožnosti při hlasování poštou. Já bych zde opravdu nerada zpochybňovala americké soudnictví, což zde tedy již také zaznělo.

Naopak proti samotnému Trumpovi jsou nyní vedena před soudem čtyři trestní řízení, v nichž je obviněn z celkem 91 trestných činů. Patří k nim samozřejmě pokusy o zvrácení výsledků voleb v roce 2020, zasahování do voleb v Georgii, falšování obchodních záznamů v New Yorku, špatné nakládání s utajovanými dokumenty a tak dále, a tak dále. Zde můžu opět citovat z oficiální zprávy OBSE, kde se voleb za tuto organizaci zúčastnily stovky pozorovatelů. Citace: "Soudy většinu těchto žalob zamítly s poukazem na nedostatek důkazů k prokázání nároků, 10 žalob bylo žalobci staženo. Ve většině případů, v nichž žalobci veřejně vyslovili obvinění z podvodů a pochybení, nepřednesli ani oni, ani jejich právníci tato tvrzení pod přísahou během soudních jednání. Celkově vzato byl počet a rozsah doložených případů podvodů spojených s absencí hlasovacích lístků zanedbatelný." Tolik zpráva OBSE.

Když to tedy shrneme, a jak poznamenává profesor volebního práva Hasen, ačkoliv korespondenční volba může být rizikovější než osobní hlasování, to je třeba si přiznat, je stále pravděpodobnější, že do Američana udeří blesk, než že se dopustí podvodu při korespondenční volbě. V USA se hlasuje korespondenčně již více než století a samozřejmě je co vylepšovat, nicméně důvěru ve volební systém narušuje dle mého názoru především zlovolně a úmyslně jeden člověk a tím je Donald Trump a jeho příznivci z hnutí MAGA. A já bych velmi nerada, kdyby tento typ rétoriky, zpochybňování již dopředu, se stal nějakým způsobem částí kampaně a někdo se to snažil tady replikovat.

Krátce ještě ke Švýcarsku, to tady z úst kolegů také zaznělo. Korespondenční volba v zahraničí je zde možná zhruba v polovině kantonů a pak jsou zde takové jaksi vizionářštější kantony, to je Basilej, Thurgau a tuším, že St. Gallen, kde se dá hlasovat dokonce elektronicky. Takže také se nedá říct, že by ta korespondenční volba nebyla možná.

Co se týče Německa, také to tu zaznělo, oni původně ti Němci, tam samozřejmě všichni víme, že - a bylo to také opět tady zdůrazněno - tam je korespondenční volba běžná i vnitrostátně, ale já budu hovořit o té volbě pro občany ze zahraničí. Původně museli splňovat vlastně občané, kteří chtěli volit ze zahraničí do německých voleb, poměrně složité parametry, nicméně tam byl přidán odst. 2 paragraf (?) 12 volebního zákona, který v podstatě umožnil volit komukoliv. Komukoliv, kdo prokáže, že je seznámen s německou politikou, a komukoliv, kdo prokáže, že jí může být nějakým způsobem ovlivněn. Takže kdo si chce poznamenat, odst. 2 článek (?) 12 volebního zákona. Dodám klidně podklady.

Pokud jde o tu tajnost, to je nejčastější argument. A ano, tady si myslím, že to je opravdu křehké. Tajnost korespondenční volby, která bývá oponenty zpochybňována a uváděna jako nejčastější a patrně také nejzávažnější protiargument. Zde bych ráda uvedla, že pokud bychom chtěli ze sta procent zabránit manipulaci s volebními lístky, pak bychom tedy museli i vnitrostátně zrušit distribuci hlasovacích lístků a volební sady bychom museli předávat až do rukou voliči přímo v té hlasovací místnosti. I to je systém, který samozřejmě svět zná, dochází k němu velmi často a používá se v mnoha státech - ovšem v jakých? Nic proti tomu, většinou se to používá na Balkáně nebo v podkavkazských (?) republikách.

Naše tradice je trochu jiná, ale můžeme se samozřejmě o ní bavit. A už to tady také od Radka Vondráčka zaznělo. Koneckonců hlasování s přenosnou volební schránkou taktéž neprobíhá za plentou a samozřejmě ho rušit nechceme nijak. To je jasné. Naopak v novém zákoně o správě voleb dokonce přidáváme možnost, kdy členové volební komise mohou vyjít před volební místnost, pokud není bezbariérová a tak dále, nebo je prostě špatně přístupná, mohou jít ven a nechat voliče odhlasovat do mobilní volební schránky. Tam ta plenta také není.

Můžeme se zcela relevantně bavit o systému utajení hlasování doručeného korespondenčně. Systémy jsou různé. V Norsku, ve Francii mají tři obálky. Například v tom Norsku funguje systém tří obálek, ale ty obálky si dokonce ten volič může - nedostává je vlastně zaslané oficiálně, ale může si je obyčejně koupit v papírnictví a hlasovací lístek si stáhne z webu. To je jeden ze systémů. Ve Francii máte také tři obálky, přes to všechno jsou podvody s korespondenční volbou zcela minoritní, vzácné, prakticky k nim nedochází.

Já zde opravdu pořád dokola tedy bych nerada poslouchala, že nejsme tady u nás jako ve Švýcarsku, v Německu, protože já tedy českým voličům opravdu věřím a opravdu bych je nerada podceňovala a přistupovala k nim jako k nesvéprávným osobám, které se nedokážou rozhodnout a které si neumí přečíst pravidla korespondenční volby, a à priori je snad považovat za někoho, kdo potřebuje vodit za ruku, chce podvádět nebo se nechat podvést. Vy, kteří nechcete korespondenční volbu, já si myslím, že to je o hrozné nedůvěře. Nedůvěře ve voliče, nedůvěře v systém. Já si myslím, že my voličům věříme, a myslím, že jsme rozvinutá demokracie, která si korespondenční volbu alespoň pro voliče žijící v zahraničí zcela jistě zaslouží. Koneckonců, kdo v tomto systému volit nechce a nedůvěřuje mu, tak stále může dojít na zastupitelský úřad a odhlasovat prezenčně.

Zazněla tu nebo ještě možná zaznějí města jako Melilla, což je autonomní španělské území v Maroku, zazněl tu Birmingham a jeho korespondenční volba v roce 2005, nebo transylvánské město Targu Maru (Mures?), to tu ještě nezaznělo, to říkám já, kdy prostě došlo ke ztrátě a nalezení spálených odevzdaných korespondenčních hlasů. Ale můžeme také mluvit o podvodech při běžném prezenčním hlasování, kdy dochází k family votingu, už tu o něm také spousta věcí zaznělo, což je případ, kdy buďto je ovlivňován ten volič doma, anebo se za plentou dokonce schází víc lidí. (Poznámky poslance Nachera.) Já mluvím o zahraničí, nemluvím o nás, o České republice. To jsou zjištěné věci, kdy k tomu dochází zcela běžně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prosím, nereagujte na sebe přímo a neveďte diskusi navzájem mezi jednotlivými poslanci. Děkuji.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Omlouvám se, zaslechla jsem z vedle. To znamená, že to jsou věci, ke kterým ve světě dochází, a neříkám, že k nim dochází u nás doma v nějaké častější míře. Nicméně to jsou zkušenosti, které jsme zaznamenali jako pozorovatelé v rámci misí OBSE. Dochází také k jiným věcem. Dochází ke svážení voličů v mikrobusech až k volební místnosti nebo ke spoustě lidem se třeba nedostane volební urna. Zase mluvím o případech ze zahraničí prosím vás. Neříkám, že k tomu dochází v České republice.

Toto jsou všechno tedy identifikované případy nesrovnalostí při volbách, které jsme zaznamenali v Srbsku, v Maďarsku, Bosně a Hercegovině a také v Turecku. Můžeme mluvit o tom, že v některých těchto státech musí stříkat na palce voličů například fosforeskující látky, pigment, aby nedocházelo k duplicitě volby, protože prostě nemají kvalitní seznamy voličů, ale na rozdíl od České republiky ty my máme a s novým zákonem o správě voleb ta databáze bude samozřejmě ještě kvalitnější.

Co tím chci ale říct? K nejrůznějším chybám a neregulérnostem dochází mnohdy i při prezenční volbě, například při proxy volbě, a to už jsem říkala, tu sama považuji za poněkud jaksi rizikovější. Ve všech ostatních okolních státech na území Evropské unie nebo v evropském prostoru, které nějakou formu korespondenčního hlasování umožňují, nedošlo za posledních přibližně 25 let ke zpochybnění faktických výsledků.

Relevantní stížnosti a i opakování části voleb se vždy týkaly formální nebo administrativní části voleb, ale nenapadaly samotný volební výsledek. Pokud jde o zrušení a opakování prezenčních voleb, a já jsem tady už o tom případu mluvila, tak je to nedávný případ zrušených municipálních voleb v Berlíně, což v Německu vyvolalo poměrně velkou odezvu.

Co se týče toho přepočtu hlasů, a to byl argument, který - já reaguji opravdu na ty faktické poznámky nebo dotazy, které tu zazněly - pokud jde o rozpočtení toho výsledku do jednotlivých krajů, tak nový zákon o správě voleb to mění. Teď už se počítá s tím, že se budou losovat dva ze čtyř největších krajů. Zde bych ráda zmínila, že tento návrh tedy byl schválen valnou většinou Sněmovny, včetně hlasů opozice.

Možnost využití více volebních místností v zahraničí, o tom hovořil kolega Radek Vondráček. Já se osobně domnívám, že je to velmi nákladná možnost. Dobře, musela by tam být vždy nějaká volební komise, musel by tam být někdo vypraven z toho zastupitelského úřadu. Zároveň tady bylo řečeno, že nyní už zastupitelské úřady mají agendu tak tak, že vlastně tu svoji náročnou agendu tak tak stíhají, takže si nedokážu představit, že by tam ještě někoho vysílali. Dobře, ale je to možnost, kterou využívají - Francie otvírá spoustu nových volebních místností během voleb. Nedokážu si to samozřejmě představit, samozřejmě vyloučit se to nedá.

Co se týče té ústavnosti, objevuje se také často námitka, že díky narušení tajnosti voleb je korespondenční volba protiústavní a že by se tedy ústava musela změnit. Já samozřejmě sleduji ty diskuse na sociálních sítích a jsem sama překvapena, kolik se nám tady objevilo erudovaných ústavních právníků, stejně jako se předtím objevilo epidemiologů a válečných stratégů. Takže já bych to opravdu nechala, podrobila to jaksi k rozvážení Ústavního soudu, aby rozhodli o tom, jestli to ústavní je, nebo není ústavní. Ostatně když poslouchám potom názory opravdu kvalitních ústavních právníků, tak sami všichni říkají "dle mého názoru, dle mého soudu", a nikdo neříká tu jednoznačnost "je to protiústavní". Určitě ne.

Já jsem toho názoru, že ústavu potřeba měnit není, zase je to můj názor. Teoreticky lze ústavnost ohledně volebního systému v České republice napadnout naopak nyní, kdy možnost hlasovat je pro část občanů extrémně ztížena až znemožněna. Takže důležitým slovem je zde proporcionalita, úměrnost. Nakolik zajistí stát tajnost volby a nakolik odstraní neúměrné překážky občanům ve výkonu jejich ústavního práva.

Pokud jde o ústavnost, když argumentuje v podstatě opozice panem Gerlochem, Kudrnou nebo Koudelkou, já si jich velmi vážím, tak já zase budu citovat názory jiných ústavních právníků - Pavla Rychetského, Jana Kysely nebo vedoucího katedry ústavního práva Karlovy univerzity Marka Antoše.

Takže pan Rychetský: Celý konstrukt naší ústavy vychází především z ochrany svobod a práv občanů a jedním z nejvýznamnějších práv občanů je aktivní a pasivní volební právo, tedy právo volit a být volen. Upírat toto právo někomu z důvodu, že sice je náš občan, ale z jakýchkoliv důvodů pracovních, rodinných nebo jiných žije nebo je zrovna v zahraničí, je popřením tohoto práva. Takže korespondenční volba, která mimochodem je běžný způsob volby, je dle mého názoru protiústavní. (?) Tak a teď dál pokračuje názor Pavla Rychetského: Jak přišli na to, že je porušen princip tajnosti? Celá řada zemí to ovládá, není to vůbec problém, prostě systém dvou obálek, systém, který umožňuje korespondenční volbu tajnou cestou, takže a priori předpokládat, že dojde k volebním podvodům, to mohu i tehdy, kdy tato volba není korespondenční. Ale my přece nemůžeme předpokládat, že volič je automaticky podvodník, a že tedy volby budou podvodné. Mnohem důležitější je zajistit právo volit a být volen každému, kdo má naše občanství a komu to právo náleží, a není problém to technicky zorganizovat tak, aby ta tajnost volby nebyla porušena.

Pan Kysela, kterého známe z komise pro ústavu tady ve Sněmovně: Místní voliči mohou mít pocit - a to tady zaznělo, ten argument - že lidé, kteří tu dlouhodobě nežijí, volí někoho, kdo se pak proviní na vás, zatímco oni, míněno ti voliči v zahraničí, žádnou újmou trpět nebudou. Ale toto přece není námitka proti korespondenční volbě, protože ti lidé mohou volit už dnes na zastupitelských úřadech. Ta debata by byla legitimní, pokud bychom se bavili o krátkodobých pracovních nebo studijních pobytech v zahraničí a o lidech, kteří tu dlouhodobě nežijí a už se sem nehodlají vracet. To máme takový politologický rozměr a otázka je to nějakých parametrů, o kterých jsme hovořili například v tom Německu, kde to měli rozlišeno, jak dlouho ti lidé už nepobývají v té zemi. To jsou otázky parametrické, nikoliv na téma korespondenční volby jako takové.

Je asi zcela evidentní, že pokud budete považovat za kvintesenci tohoto tajného volebního aktu jen a pouze ten, který provedete za volební plentou, tak všechno ostatní vám může připadat podezřelé. Jde ale o to, jak moc podezřelé a jestli ta míra podezření je taková, že vám má znemožnit vůbec k takové technice voleb přistoupit. Protože kromě toho, že pracujete s principem tajnosti, tak kromě toho můžete pracovat také s principem všeobecnosti volebního práva. Je vcelku evidentní, že když tím hlasováním na zastupitelských úřadech vytváříte určitou faktickou překážku pro výkon práva pro řádově desetitisíce nebo statisíce lidí, tak můžeme říci, že možná trochu slevíte stran toho principu tajnosti, ale zase přidáte na tom principu všeobecnosti. Tolik profesor Kysela (nesrozumitelné) ke korespondenční volbě.

Jenom krátce poslední názor - Marek Antoš, vedoucí katedry ústavního práva na Karlově univerzitě, který byl také pozván na seminář ke korespondenční volbě organizovaný tady na půdě Sněmovny: I některé ústavní principy jsou samy o sobě navzájem v rozporu. Například svoboda projevu, k právu na zachování dobré pověsti. Zákonodárci by se měli snažit najít optimální možnost, která naplňuje co nejvíce principů ústavního práva. Volby by dle ústavy měly být všeobecné a rovné, ale zároveň je sama ústava omezuje. Volit mohou pouze občané České republiky, pouze starší 18 let, dále je to omezení volebního práva na základě svéprávnosti. Z dobrých důvodů tedy volby nejsou všeobecné. Snaha o narovnání tohoto principu pro všechny občany je podle pana docenta skutečným legitimním cílem, ale veškeré možné újmy, tedy ohrožení svobod a ohrožení tajnosti, jsou taktéž legitimní. Pokud trváme na hlasování pouze ve volebních místnostech, tak tím sice na jedné straně podporujeme zajištění tajnosti, ale na druhou stranu fakticky omezujeme reálnou možnost některých voličů se těch voleb zúčastnit. Takže ty argumenty, které směřují proti korespondenční volbě a bojí se zásahu do tajnosti, mají pravdu, ale to nutně neznamená, že by korespondenční volba byla nepřípustná, protože naopak směřuje k tomu, aby lidé měli rovnou šanci se těch voleb zúčastnit.

Já se omlouvám za ty dlouhé citace, byla to poslední citace. Ale prostě tady zazněly v předchozích výstupech názory přesně citované pana Kudrny, pana Koudelky, ústavních soudců, pana Gerlocha. Takže já jsem chtěla oponovat zase třemi různými názory jiných ústavních a myslím si, že velmi vážených ústavních právníků.

Můžeme se samozřejmě podívat i do zahraničí, protože slyším i mnoho argumentů k tomu, že ale oni v těch ústavách v tom zahraničí, kde mají tu korespondenční volbu, tak bůhví, jak to mají v ústavě a ta tajnost tam třeba není, nebo mají prostě jiné ústavy. Takže samozřejmě tu tajnost má zakotvenou většina těch států, já jsem tedy nečetla všech těch 24 ústav, podívala jsem se do španělské, italské, německého základního ústavního zákona, kde samozřejmě všude, nebudu říkat ty články, byť to tady mám zpracované, všude ty články o té tajnosti najdete, ve všech těch ústavách. Přitom samozřejmě umožňují korespondenční volbu a některé z nich dokonce i vnitrostátní.

Já si opravdu nemyslím, že Česká republika by byla takovým izolovaným ostrovem nějakého zcela specifického práva sui generis. Máme zcela standardní právní řád a standardní ústavu. Pak tu samozřejmě máme sankce, ty tu ještě zmíněny nebyly. Pokud by k jakémukoliv maření voleb a padělání nedej bože tedy došlo, tak tu máme jednak § 348 trestního zákoníku, který se týká padělání veřejné listiny. Ony ty tiskopisy v té hlasovací sadě jsou samozřejmě veřejnou listinou. A máme tu § 351 trestního zákoníku, který hovoří o maření přípravy a průběhu voleb a referenda.

Nyní velmi krátce k daňovému argumentu - přecházím dál. Občané žijící trvale v zahraničí neplatí v České republice daně. Je tedy vůbec správné, aby rozhodovali o tom, jak se bude s vybranými daněmi v tuzemsku nakládat? Tak to jsme taky zaznamenali, tento argument. Je to obrácená zásada anglosaského ústavního práva, tedy no taxation without representation - žádné zdanění bez zastoupení, což je notoricky známé heslo z dob americké revoluce. A ano, i u nás v 19. století platil majetkový nebo daňový cenzus, který byl podmínkou výkonu volebního práva. Volební právo je ale dle ústavy spojeno s občanstvím, nikoliv s majetkem a daňovým přiznáním. I občané, kteří žijí v zahraničí trvale, mají často v České republice nějaký majetek, platí daně z nemovitosti, často díky svým vazbám na Českou republiku obchodují s Českou republikou nebo českými produkty. Svou mateřskou zemi a rodiny, příbuzné, přátele zde navštěvují, takže jsou s nimi opět spojeny nějaké kladné ekonomické dopady pro naši ekonomiku a ti lidé prostě zde mají vazbu.

Jinak se ovšem domnívám, že je to úplný nesmysl, protože pokud bychom to vázali na nějaké daně, tak by i spousta lidí v České republice nemohla uskutečnit své právo hlasovat, protože prostě daně neplatí. A já si myslím, že takovýhle archaický a neústavní argument vůbec nemůže nikdo myslet ani vážně.

Doručování. Zazněly tady obavy spojené s doručováním, vazba na správní řád, o tom, jak to bude s odesíláním hlasovacích sad, těch lístků zpátky na úřad. My tady nemůžeme analogicky používat správní řád. Prostě se nepoužívá. Když se podíváte do volebního zákona, není to jediný případ, kdy se ten správní řád - § 19 o doručování - nepoužívá. Můžeme se podívat na přihlášky třeba na vysoké školy, kde je rozhodným okamžikem, kdy přihláška přijde na vysokou školu. Ale můžeme jít blíž, podíváme se přímo do volebních zákonů, třeba na podávání, kdo to znáte trošku z praxe, kandidátních listin politických stran. Ty se taky můžou odeslat poštou, ale ten registrační úřad to nezajímá, kdy to odeslali. Jednoznačně je důležité to rozhodné datum, ten okamžik, kdy to přijde na registrační úřad. A to je rozhodný moment. A je to tak důležité, protože to samozřejmě nemůže narušit integritu voleb, pokud my bychom ještě rok potom čekali, až nám přijde nějaká hlasovací sada někde z jižní Afriky. To je nesmysl.

Pokud tu zaznívají takové argumenty, že zavádíme korespondenční volbu, protože nás, míněno koaliční strany, bude většina lidí volit a nutně potřebujeme jejich hlasy, tak já bych zde tedy poradila opozici, ať nestahuje kalhoty před brodem a prostě zapůsobí na voliče v zahraničí. Je to velmi jednoduché. Působíte na lidi doma, můžete úplně stejně ovlivnit voliče v zahraničí. Podívejme se třeba na Litvu a Sýrii, kde ve sněmovních volbách zvítězilo ANO, nebo na Kuvajt, kde vyhrálo SPD. Já se samozřejmě nedivím, že lidé v zahraničí nejsou zas tak ochotni volit strany, které jsou nyní v opozici, když dnes například, nebylo to dnes tedy, ale bylo to už v minulém týdnu, předseda vlády - pardon, předseda strany ANO dnes prohlásil, nebo v minulém týdnu, že by zrušil i volbu na zastupitelských úřadech a nechť voliči jezdí volit domů do Čech. Tím si myslím získal srdce i voličský hlas nejednoho voliče. Takže prostě, kolegové z opozice, snažte se zabojovat o hlasy voličů v zahraničí.

Jinak dle posledního průzkumu STEM na iRozhlasu, který jsem si poctivě přečetla, se zavedením korespondenční volby souhlasí 47 % voličů, 20 % neví a 35 % je proti. Překvapila mě ovšem čísla, která byla spojená s elektronickou volbou, kdy pro je 44 % a 47 proti. Přesto mě to vysoké číslo podpory elektronické volby opravdu překvapilo.

Tím bych asi chtěla zakončit svoji řeč. Doufám, že v tomto bodě se nám společnými silami podaří prosadit naše aktuální i vaše staré programové prohlášení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní tu máme sérii faktických poznámek. První přihlášená k faktické poznámce je paní poslankyně Peštová. Připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Než kolegyně dorazí k řečnickému pultu, přečtu omluvy. Pan poslanec Kobza Jiří se od 14.27 do 16 omlouvá z pracovních důvodů a pan poslanec Munzar se od 17 hodin do 22 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěla bych reagovat na paní poslankyni Potůčkovou. Já jsem vás bedlivě poslouchala a hned v úvodu jste začala tím, že je legitimní, že jste sem dali pozměňovací návrh poslaneckou iniciativou. Ale jestli jste mě bedlivě sledovala minule nebo poslouchala minulý týden, tak já jsem toto nenapadala. Já jsem řekla, že ano, že můžete to dát jako poslanci nebo jako senátoři, to vám nikdo nebere. Ale vy jste mi vůbec neodpověděla na tu zásadní otázku, kterou jsem tady kladla několikrát, a ráda bych od vás slyšela tu odpověď.

Jestliže to je taková vaše priorita, což vy říkáte, proč jste to neměli v legislativním plánu prací? Proč to nebylo v usnesení č. 1075, které přijala vláda 21. 12. 2022? A ten legislativní plán prací se dělá na rok 2023. Všechna ministerstva se tam přihlašují k tomu, co budou novelizovat, jaké zákony, jaká nařízení, jaké vyhlášky a co budou transponovat do našeho českého práva z Evropské unie. Ministerstvo vnitra, já vám klidně můžu ten papír ukázat, tam nemělo vůbec nic. Vůbec nic. To znamená, že to taková priorita nebyla.

Takže vy jste moc dobře věděli, že obejdete řádný legislativní proces, to znamená, že to nepůjde tam, kam by to mělo jít, na ta připomínková místa, že to nepůjde přes Legislativní radu vlády, přes komise, tudíž tady žádná stanoviska komisí nebudou a my nebudeme vědět, jak se k tomu postavilo plénum Legislativní rady vlády. Protože kdybyste to udělali, tak ten zákon bude mít v sobě studii dopadů RIA, kterou vy se teď tady snažíte nahradit nějakou vaší rešerší. Ale ta RIA je důležitá. A ten mezirezortní připomínkový proces je důležitý, protože jednotlivá ministerstva by se k tomu vyjádřila a Ministerstvo vnitra, ne vy, ale Ministerstvo vnitra, by to muselo odůvodnit. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Teď vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Také děkuji paní poslankyni Potůčkové, prostřednictvím pana předsedajícího, za její vystoupení. Také bych se ráda vyjádřila k tomu, když tady řekla, že předložený návrh zákona je v souladu s tím, že ho mohou předkládat poslanci. S tím samozřejmě já mohu souhlasit. Ale když se podíváte, tak oni ho nepředkládají jenom poslanci, ale předkládá to pět členů vlády včetně pana premiéra a včetně toho, kdo je kompetentní a kdo má zodpovědnost za volby jako takové, a to je ministr vnitra Vít Rakušan. Já nevím, jestli v minulém funkčním období někdy tomu tak bylo, že by tady předsedové, nebo respektive ministři předkládali zákon. Ta nestandardnost je především v tom, že se tady před několika měsíci přinesl zákon o správě voleb, který řeší volební voličské průkazy, který řeší digitalizaci voleb, a to mohlo jít standardním legislativním procesem.

A vy, paní Lucie Potůčková, prostřednictvím pana předsedajícího, jste za hnutí STAN, za Starosty. A víte, kdo dneska fyzicky ty volby vykonává? No vykonávají je města, obce a kraje. A vy jste těmto, kteří vlastně mají tu praktickou část, kteří vydávají i ty voličské průkazy, i ty voličské průkazy těm lidem, kteří třeba chtějí volit v zahraničí, tak těm vy jste neumožnili, aby se mohli vyjádřit k tomuto zákonu o korespondenční volbě. Protože tím, že to neprošlo připomínkovým řízením, tak se k tomu nemohli vyjádřit ti nejzkušenější. Ti, kteří mají tu největší praktickou zkušenost, a to jsou města, obce a kraje.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní přistoupíme k faktické poznámce pana poslance Patrika Nachera. Připraví se pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já bych reagoval na kolegyni Potůčkovou. A budu mít asi dvě faktické, protože to nestihnu. To první, ten rozdíl mezi vládní a poslaneckou - já jsem to vysvětloval. Vy samozřejmě na to máte právo, to vám tady taky nikdo neomlacoval o hlavu, abych tak řekl. Problém je v tom, že když je to ten poslanecký návrh a nejde to přes připomínková místa a přes LRV, tak vy všechny ty věci, kde my upozorňujeme na jednotlivé paragrafy - já jsem třeba dneska mluvil o tom, že může volit i člověk, který to pošle a pak zemře, ale ten jeho hlas se přesto započítá, a zmocnění pro Ministerstvo zahraničí a tak dále - tak vy to vždycky můžete shodit ze stolu, že to je politická kritika. Naproti tomu kdyby to bylo z těch připomínkových míst, tak byste se s tím museli nějakým způsobem popasovat.

Takže tady je ta neobvyklost, že návrh poslanecký, který podepíší i ministři a premiér, jde poslaneckým návrhem, nikoliv klasicky vládním, kde bychom právě nasbírali všechny ty věci, na které upozorňujeme i my.

Dál, srovnání s USA. No prosím pěkně, vy to vždycky srovnáváte s Amerikou, když se vám to hodí. Tak já vám tady znovu připomenu hromadné žaloby. Dvacet zemí má kolem nás hromadné žaloby, v Americe je to opt out, to my nechceme kopírovat, a já, kdybych tedy používal vaši optiku, tak řeknu, tak všechno funguje v Americe, všechno kopírujeme v Americe, korespondenční volbu, tak budeme i hromadné žaloby. To jsem zvědav, co mi na to řekne Marek Benda. Prostě není argument, že to někde funguje. U nás také jsou volby dvoudenní a všude jednodenní.

Poslední, protože už se to chýlí ke konci - já jsem poslouchal Andreje Babiše. On neřekl, že by to omezil i těm lidem v zahraničí, to jste dezinterpretovala. On řekl, že kdyby jim na tom záleželo, tak by sem mohli přijet a hlasovat, a spousta lidí mi takhle píše, že to i tak činí. Ale on neřekl, že by tomu zabránil. (Předsedající: Čas!) Prosím pěkně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kohoutek se svou faktickou, poté paní poslankyně Maříková. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuju, vážená paní předsedající. Úvodem bych chtěl všem poděkovat a vyjádřit skutečně radost z toho, že dnes můžu vystupovat znovu. Už jsem s tím, upřímně, moc nepočítal. Teď bych se chtěl vyjádřit k proslovu mé ctěné kolegyně paní Potůčkové.

Paní kolegyně Potůčková zde uvedla, že se jedná o poslanecký návrh zákona a že to je legitimní způsob podání návrhu zákona. Já si dovolím nesouhlasit. Pokud je to nějaký způsob podání návrhu zákona, tak za mě je to legální způsob podání návrhu zákona. To znamená, je v souladu s jednacím řádem a s naším legislativním procesem. Nicméně legitimním bych ho považoval za situace, že by to podalo například pět, deset, patnáct poslanců napříč politickým spektrem, takzvaně prostých poslanců, kteří nejsou členy vedení poslaneckých klubů, nejsou členy vlády. Ale podívejme se na návrh toho zákona, na návětí: návrh poslanců Víta Rakušana, první místopředseda vlády, Petra Fialy, předseda vlády, Mariana Jurečky, místopředseda vlády, Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně politické strany, která je součástí vlády, Ivan Bartoš, místopředseda vlády. Dále jsou tam podepsáni všichni předsedové poslaneckých klubů. A proč je to podáno jako poslanecký návrh? No je to jednoduché - aby to neprošlo řádným legislativním procesem v podobě připomínkového řízení, analýzou Legislativní rady vlády. Protože ta Legislativní rada, já se domnívám, že by vám z velké části ten návrh zákona rozcupovala. Protože nemáte tam samozřejmě zajištěnou tajnost volby, nemáte tam zajištěnou svobodu jedince. Už (bylo) poukazováno na termín family voting. Víte všichni moc dobře, že se jedná o de facto blanketní normu. Já jsem tady o tom mluvil minulý týden, je to de facto bianko šek pro Ministerstvo zahraničních věcí v podobě § 58 odst. 3, kdy de facto dáváte zmocnění Ministerstvu zahraničních věcí, aby si určilo dle svého uvážení, které země budou akceptovatelné pro korespondenční volbu a které nebudou. Vy jste tady vážená, paní kolegyně... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Děkuju, přihlásím se dále.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Paní poslankyně Maříková vystoupí, připraví se, paní poslankyně Ožanová.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych také chtěla reagovat na paní poslankyni Potůčkovou, prostřednictvím vás.

Paní poslankyně, když jsem vás poslouchala, když jste mluvila o tajnosti volby a argumentovala tím, že by se tedy mohla zrušit distribuce volebních lístků, tak nevím, jestli jste poslouchala páteční Třistašedesátku Pavlíny Wolfové, kdy tam měla hosta, pana profesora Gerlocha, a také sama moderátorka argumentovala tím, že protože by s tím voličem doma ten volební lístek mohl vyplnit někdo jiný, on by ho pak odnesl do volební místnosti, nevyměnil a mohl by volit. Pan profesor na tuto argumentaci odpověděl, že tady by se dalo hovořit o svéprávnosti toho voliče, a upozornil na to, že v případě korespondenční volby může za toho voliče volit někdo úplně také jiný.

Pak mě zaujala ta vaše argumentace a srovnání ze zahraničí, tak jestli byste nám tady mohla říct, jak v zahraničí dokládají potřebné údaje? Jestli to je také čestným prohlášením? Jak se podle vyjádření paní předsedkyně Markéty Pekarové Adamové bude dokládat pobyt čestným prohlášením. Jestli v zahraničí to funguje také tak.

A pak jsem se chtěla zeptat, vy jste tady říkala, že v zahraničí, dokonce v některých rozvojových zemích, asi jste měla na mysli, chodí za plentu více lidí. Já jsem minulé volební období byla čtyři roky v OBSE a nikde v žádné zemi jsem oficiálně nezažila, že by to bylo povoleno, aby za plentu chodilo více lidí. Dělo se to opravdu v minimální míře v rozvojových zemích a bylo to proti pravidlům a vždycky se to objevilo pak v té závěrečné zprávě OBSE. Tak pokud se tak děje někde oficiálně, tak bych tedy byla ráda poučena, kde to je. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Ožanová, připraví se pan poslanec Helebrant. Tak prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, budu reagovat - já nebudu říkat, že na vystoupení paní poslankyně, ale na přednesení stanoviska klubu STAN. I když jsem nepochopila, v čem bylo to stanovisko klubu STAN, protože já jsem slyšela pouze osobní názory paní poslankyně. Tak já si myslím, že klub STAN tu nemusí být, že stačí kolegyně Potůčková. Takže to jenom na okraj.

Pokud se týče předložení poslaneckého návrhu, pokud skutečně moje předřečnice poslouchala, tak já jsem třeba uváděla jednu věc, vaše programové prohlášení vlády. Proč my o tom pořád mluvíme? Protože vy říkáte, že věci, které máte v programovém prohlášení vlády, budete dle sekce legislativa, které máte v programovém prohlášení vlády, předkládat standardní legislativní cestou. Vy jste se sami k tomu v programovém prohlášení vlády zavázali. My víme, že podle jednacího řádu můžete dávat poslanecké návrhy, ale my se divíme tomu, že kašlete a ignorujete vlastní programové prohlášení vlády. To je tolik k jedné věci.

Další věci, co se týkalo - já toho mám více, ale teď vezmu aspoň doručování. Já vím, že se nepoužívá v zahraničí správní řád, ale také vím, že v zahraničí je třeba problém doručit do vlastních rukou. To znamená, že ty hlasovací obálky a všechno může převzít úplně cizí osoba a využít tam údaje uvedené a hlasovat sama. V tom jsem třeba ukazovala, že je trošku problém. Je třeba, pokud jste skutečně poslouchala, klidně si to můžete pustit. A pokud se týče trestného činu maření voleb, já to mám ve svém projevu, to jsem zvědavá, jak to v zahraničí budete řešit, jakou možnost budete mít toto v zahraničí. A vy jste to zmínila velmi krátce, ale vím, že kolegyně Válková (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) k tomu bude hovořit delší dobu než vy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Helebrant, připraví se pan poslanec Hendrych. Tak prosím.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, já bych rád reagoval na paní kolegyni Potůčkovou, která nám tady jako opozici radí, abychom zapůsobili na voliče v zahraničí. Já jí za to samozřejmě děkuji a rád bych jí poradil, aby zkusila zapůsobit na voliče v České republice. Pětikoalice nebude muset zoufale lovit voliče v zahraničí prostřednictvím kontroverzní korespondenční volby. A jak uvedla ona, nestahujte kalhoty, brod je ještě daleko. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vstoupí pan poslanec Hendrych, připraví se pan poslanec Foldyna.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážená paní ministryně, ta předchozí faktická mi jde v podstatě do noty od pana kolegy Helebranta, protože i já chci reagovat na paní kolegyni Lucii Potůčkovou, respektive na stanovisko STAN, které tady přednesla, jak správně řekla jiná moje kolegyně. Ten její apel na to, abychom zapůsobili na voliče v zahraničí, abychom se tady v tomhletom nějakým způsobem pochlapili, nebo emancipovali a tak dál. Já o tom chci hovořit ve svém projevu standardním, kde jsem přihlášen do rozpravy, ae tady aspoň stručně. Prosím vás, jak prožívá sociální realitu člověk, který, nebo respektive jak je schopen hodnotit sociální realitu člověk, který tu sociální realitu neprožívá? Nežije v té dané sociální realitě, jakým způsobem se k ní staví nebo respektive jakým způsobem ji může hodnotit? No především zprostředkovaně v dnešní době prostřednictvím médií, prostřednictvím sociálních sítí, případně prostřednictvím svých známých a tak dál.

Jak říkám, budu se tomu věnovat podrobně ve svém projevu. Ale kladu řečnickou otázku: Skutečně zprostředkovávají informace o sociální realitě v České republice česká mainstreamová, případně veřejnoprávní média skutečně objektivně? Nebo tam dochází k nějakému zkreslení, nebo případně značnému zkreslení, do sociální reality, na základě které se potom ti voliči v zahraničí rozhodují? O tom tedy příště ve svém projevu. Tohle jsem řekl prostě jenom jakýsi úvod téhleté problematiky. Prozatím děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Foldyna a připraví se pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající, za hlas. No, mám se vyjádřit tedy k té korespondenční volbě a k tomu, co tady předtím paní poslankyně říkala. Podívejte se, je to poměrně jednoduché. Vy tu celé dva roky děláte politiku, která je v rozporu s národními zájmy. Vy to samozřejmě taky víte. Tak tady vytváříte způsob, jakým zfalšovat volby. O tom to je. O tom je celý tento návrh. A my jako opozice se vám v tom snažíme zabránit a chceme zachránit demokracii. Tak o tom bude tahle schůze! Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vy jste mi poděkoval za hlas, já jsem vám dal slovo, hlas ne, tak jenom pro upřesnění. Ale bude pokračovat pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak dejte mi slovo a dáte mi hlas, to se dá pochopit. Já budu v kontrastu s kolegou. Já bych chtěl paní kolegyni Potůčkové, prostřednictvím pana předsedajícího, poděkovat, že takhle to má vypadat. Takhle vypadal příspěvek do debaty, takhle vystupuje navrhovatel zákona. Já děkuji za ty postřehy z Rakouska. Děkuji i za to, že říkala, že si všechno přečetla, co jsem tady plácal ty čtyři a půl hodiny nebo kolik. Já jsem to nestihl celé, protože jsem měl návštěvu, a slibuji, že si také váš stenozáznam dostuduji.

Jenom k tomu, co jste říkala, a už mě předběhli kolegové. To se týká těch hlasů ze zahraničí, a že máme působit na voliče v zahraničí. No to my určitě budeme. Ale už jsme tady kolikátý den, jestli by nebylo jednodušší, kdybyste vy působili na ty svoje voliče v České republice? Kdybyste plnili svoje sliby. Kdybyste dodržovali svoje vládní prohlášení. Kdybyste například dodrželi to, když tam říkáte v tom vládním prohlášení, že veškeré legislativní návrhy, které budou plnit váš vládní program, budou předkládány formou vládních návrhů. Nikdo vám neupírá, že máte právo jako poslanci předložit jakýkoliv návrh. Jeden poslanec může předložit jakýkoliv návrh. Ale vy jste to slíbili. Vy jste to slíbili, že to dělat nebudete. A to je kategorie mimo zákon, mimo vyhlášky. To jsou vaše sliby. A my už vám tady dva roky připomínáme, že ty sliby neplníte. A tahle země je v krizi mimo jiné proto, že neplníte svoje slovo, neplníte svoje sliby. Ta krize je morální a na tom jste se podepsali vy. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní je přihlášen k faktické poznámce pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Zlínský. Máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já bych také chtěl poděkovat paní kolegyni Potůčkové, protože na rozdíl od Jana Jakoba ona skutečně tady hájila ze svého úhlu pohledu svůj návrh. Já jsem předtím tady mluvil o tom vládním a poslaneckém, teď mám poslední poznámky. Ona mluvila o tom, že stoprocentní není žádná ochrana ani dnes. No ale stoprocentní tady není nic. To bychom tady nemohli přijímat žádné zákony. My prostě minimalizujeme to, aby ty volby byly pokud možno, nebo maximalizujeme v tomhletom případě tajné a svobodné. A vy si pletete podle mě tajnost a podvodné jednání. To jsou dvě úplně rozdílné kategorie. Podvodné jednání, nějaké součty, posílání. Teď je ze Spojených států nějaký aktuální příklad, že tam někdo začal vhazovat lístky. To je podvodné jednání. My mluvíme o té tajné volbě. To znamená, ta je skutečně jenom za tou plentou, ne doma. Vy nevíte, kdo to do té obálky dá, kdo je pod jakým vlivem, kolik u toho je osob. O tom my se přece bavíme. To je jednoznačný argument. Vy jste tady citovala pana profesora Kyselu, Rychetského. Ale když si přečtete třeba názor pana profesora Gerlocha, tak ten má úplně opačný. Takže to není pravda, že by měli všichni na to stejný názor.

Pokud jde o hlasy ze zahraničí, tak já jsem si, kolegyně, kolegové, dal tu práci a podíval jsem se, paní kolegyně Potůčková. A když jsem se podíval na ten rozdíl mezi tím, koho volilo (kdo volil?) ANO v České republice a v zahraničí, tak v roce 2017 do 2021 to je minus 22 procentních bodů. Tam se ten stav nezměnil, i přesto, že vy nám furt argumentujete, že jsme to předtím měli v programovém prohlášení. Naproti tomu u Pirátů a STAN, tam ten rozdíl byl plus 10,5 procentního bodu 2017 a plus 35 % v roce 2021. To znamená, jestli má někdo motivaci pro tu změnu, tak jste to vy! A já jsem to dokázal (Předsedající: Čas, pane poslanče.) konkrétními čísly.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Zlínský a připraví se pan poslanec Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já bych taky reagoval na váženou kolegyni, paní poslankyni Potůčkovou. My jsme spolu ve výboru pro evropské záležitosti a vždycky jsme vedli velmi korektní diskusi, tak doufám, že to bude taky dnes. Já bych chtěl zmínit jednu myšlenku její, že ten volební proces ve Spojených státech amerických je komplikovaný. Já se právě obávám, že tou cestou, kterou jsme nastolili tou korespondenční volbou, se můžeme Spojeným státům začít přibližovat. A jakýkoliv komplikovaný proces pak vytváří kalné vody, ve kterých se dá nějakým způsobem lovit a různě se tam skrývat. A já bych chtěl říct, že právě ve Spojených státech amerických, kde je velké podezření na to, že tam k nějakým podvodům docházelo. A že se tyto podvody nedokázaly, ještě to neznamená, že tam nebyly. Protože známe případy mnoha mafiánů, kteří dělali strašné věci, vraždili, kradli, a přitom jim nikdo nic nedokázal, protože to bylo komplikované a protože ti mafiáni byli mazaní. Takže tím bych chtěl říct, že když je nějaké podezření a nedokáže se, tak to ještě neznamená, že ten proces není nějakým způsobem zpochybněn. Takže před tímto bych varoval, abychom nepodlehli nějaké složitosti a komplexitě, která s sebou vždycky nese problémy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kohoutek, připraví se paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající. Já budu pokračovat, abych dokončil moji myšlenku, kterou jsem rozvinul v úvodní faktické poznámce. Paní kolegyně Potůčková také zmínila to, že je podstatné mít kvalitní seznamy voličů. Ano, my máme velice kvalitní seznamy voličů, ale máme velice kvalitní seznamy voličů v České republice, protože máme perfektně fungující matriky, máme matriční úřady. Ale v cizině je to naprosto něco jiného. Většina z vás asi ví, jak funguje postup, když někdo zemře v cizině. Ale máme takzvanou zvláštní matriku v Brně, která vyřizuje veškerá úmrtí občanů, kteří zemřou v cizině. Ale ta matrika to vyřizuje v průměru kolem půl roku a pouze na základě toho, že někdo z těch příbuzných blízkých tu žádost o tom, že ten dotyčný zemřel, skutečně podá, doloží potřebné doklady, doloží certificate of dead a podobné dokumenty. Ale pokud to nikdo neudělá, tak my nemáme jakýkoliv seznam těch zemřelých v cizině. A pokud vy hodláte ve druhém čtení, jak avizovala předsedkyně Poslanecké sněmovny, navrhnout pozměňovací návrh o tom, že bude pouze stačit běžné čestné prohlášení, tak se na mě nezlobte, ale to opravdu zavání Gogolovými mrtvými dušemi, pokud se dobře pamatuju, jestli to napsal skutečně Gogol, teď si nejsem jist.

Dále vydávání lístků. Paní kolegyně Potůčková, prostřednictvím pana předsedajícího, uvedla, že pouze na Balkáně se vydávají volební lístky až v místnosti. Ale ty volební lístky v místnosti se vydávají snad ve všech civilizovaných zemích a vydávají se v celém rozsahu a to je ten rozdíl.

Vy to berete odzadu k začátku, já to beru od začátku ke konci. Ale i když v současné době - a samozřejmě to, že jsou příbuzní ovlivňováni svými příbuznými v rodinách, to se skutečně asi děje i v České republice, ale i premiér vlády i prezident, každý jedinec přijde následně finálně do volební místnosti, a i když se na něj ta manželka doma špatně tváří a řekne ne, ty budeš volit tyhle, on řekne ne, já budu volit tyhle, a on řekne ne... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Děkuju, budu muset ještě jednou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Pastuchová, připraví se paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Já vaším prostřednictvím budu mluvit také na svou kolegyni Lucii Potůčkovou. A vrátím se k tomu, že, vaším prostřednictvím, paní Maříková tady říkala, že byla v minulém volebním období předsedkyní OBSE. Tak já mám tu čest zastupovat náš parlament teď v delegaci OBSE a moje ctěná kolegyně Lucie Potůčková je de facto mým parťákem při kontrole voleb. A já bych se jí chtěla, nebo nemůžu - ale já jsem zaznamenala, že řekla, že v těch volbách někdy mohou za plentu víc. A já zrovna musím říct, že kolegyně Potůčková, vaším prostřednictvím, je velice, velice přísná a důrazná při kontrole voleb, které tam provádíme, protože my jezdíme, my dvě, spolu v týmu a každý nedostatek zapisujeme do zprávy OBSE. A zrovna si vzpomínám, že když přijde nevidomý, tak v některých státech mají opravdu možnost Braillova písma, což se mi moc líbí, ale nikde nikdy jsem neviděla, že by za plentou byl někdo jiný než volič, a myslím si, vaším prostřednictvím, Lucko, že ty bys to okamžitě zapsala, okamžitě, a nedopustila a upozornila bys na to v té místnosti. Takže já si myslím, že tohle není pravda. A opravdu, ta tajná volba, jak tady říkají mí kolegové, je opravdu o tom, že ať mi doma říkají, co chtějí, ale za tu plentu jdu opravdu sama.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Válková a připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se chtěla také vrátit k tomu projevu a stejně jako můj kolega pan poslanec Vondráček, vaším prostřednictvím, se mně velmi líbil, dělala jsem si nějaké poznámky. Ne zcela souhlasím sice s tím výkladem, co tady paní kolegyně poslankyně Potůčková, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, zmínila ve vztahu k novelizaci toho německého volebního zákona, protože to tam průběžně sleduji. Tam šlo odbyrokratizování toho volebního zákona, protože byl velmi těžký i pro kontrolu úředníky. A nelze ale tu charakteristiku toho současného volebního zákona vyjádřit, čili po té novelizaci, tak, že teď tam už může v zahraničí volit každý, který se prohlásí německým státním občanem. Tak to si dovolím tedy poopravit, takhle to není. Takhle to možná bude u nás - doufám že nikoliv - ale tam to není.

Ale co mě tam trošku vadilo v tom projevu, že se nám přičítá také jedna negativní charakteristika, že je to nedůvěra v zahraniční voliče. Tak sama za sebe - já ji nemám. Já si myslím, že jim věřit můžeme rozhodně, pokud budou mít kvalitní právní úpravu. Ale oni nebudou mít k dispozici kvalitní právní úpravu. A to je to, oč tady vedeme při, neboť již, jak tady bylo poukázáno opakovaně, byly zjištěny zásadní nedostatky, a nejde jenom o tajnost a svobodu korespondenční volby, o jejich zajištění, ale jde tady i o některé technické detaily, které vůbec nejsou domyšlené. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Já jsem teď chtěla (Předsedající: Čas. Děkuji.) o ní hovořit. Dobře, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Ožanová, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já budu pokračovat v poznámkách, které jsem si zapsala k vystoupení, které tu bylo předneseno jménem klubu STAN. Tady také bylo, že v zahraničí lidé mohou volit již teď. Já s tím plně souhlasím, je zkontrolována jejich totožnost, volí za plentou. Jenomže tady při studiu těch informací, které zazněly minulý týden, se pozapomnělo na jednu věc. Tady jeden z kolegů - a já se přiznám, že až na podkladě toho, že toto zaznělo od kolegů z SPD, jsem se podívala na tisk 585. Sice bylo vysvětleno, že údajně to nesouvisí s projednávaným tiskem, ale souvisí. Je to zákon o státním občanství. A tam dochází k tomu, že se mají rozšiřovat počty občanů jako počty státních občanů v zahraničí až do čtvrté generace u emigrantů, samozřejmě za určitých podmínek. A najednou tam je taky, že stačí k něčemu - dříve museli dokládat nějaké skutečnosti, buďto občanství získali, či nikoliv - a najednou, že to nebude třeba, rozšíříme to na další generaci, a světe div se, bude stačit co? Čestné prohlášení. I k tomu já budu mluvit ve svém projevu. Ale co je na tomto zákonu, na tomto tisku 585 z dílny pouze koaličních poslanců, zajímavé, je jeho účinnost navržená. Dámy a pánové, 1. 7. 2024. To znamená, příprava na to, abychom zvýšili počet českých občanů v zahraničí a mohli takhle se domoci lepších volebních výsledků. Promiňte... (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Ano. (Předsedající: Děkuji.) O ničem jiném to není.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Peštová vystoupí, připraví se pan poslanec Juchelka. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom tady doplním ještě svoji předřečnici. Když tady mluví o českém občanství a o tom tisku, který už je zde předložen, nebo naznačené tyto změny, že to půjde až do té čtvrté generace, já jenom bych chtěla upozornit, že to je takzvaná salámová metoda. Začneme jedním zákonem, postupně budeme přidávat další. A to je, zase se vracím zpátky - doufám, paní poslankyně Potůčková, že mi odpovíte tedy na ten můj dotaz, vy si tam píšete určitě poznámky.

A ještě samozřejmě bych ráda doplnila, v pátek jsem dostala e-mail od pána, který žije už léta v Americe, asi 30 let, možná 35 let. A on mi tam položil jednu hezkou otázku. Napsal mi, že když vám tedy jde o blaho našich zahraničních občanů, to znamená, aby volili z gauče, tak jestli byste třeba nechtěli zabrat, tak jako zabrali Slováci ohledně toho, když jim propadne občanka nebo když jim propadne řidičák, tak oni musí letět do České republiky, aby to obnovili, kdežto Slovensko to má ošetřené tak, že jim stačí přijít na ambasádu a ošetří jim to, nebo respektive prodlouží jim to. Takže je zde vidět ta účelovost. Kdyby vám opravdu šlo o zahraniční občany, tak byste se snažili i v jiných věcech.

A ještě bych chtěla doplnit svého kolegu Nachera, když tady citoval pana profesora Gerlocha. Tak ono už v současné době i někteří politologové upozorňují na to - samozřejmě ne váš politolog, to se omlouvám, váš politolog to není, ten se podepsal tady pod to - ale upozorňují na to, že by měly být lístky pouze ve volební místnosti, že by neměly být rozdávány předem. A já s tím plně souhlasím a myslím si, že opravdu tam bychom právě zabránili tomu nátlaku, já nevím, přemluv bábu, přemluv dědka a podobně. Že opravdu přijdeme do té volební místnosti, dostaneme tam (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) volební lístky a budeme volit svobodně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji, pane předsedající. Já mám několik dotazů na paní poslankyni Potůčkovou, vaším prostřednictvím. Zdali už, protože už je to skoro týden, je vyřešeno ohledně ověřování totožnosti to čestné prohlášení, zdali to bude skutečně tady touto formou a zdali se to nějakým způsobem třeba může odrazit i ve volbách v České republice, že já nebudu mít u sebe občanku a můžu před volební komisí prohlásit čestně, že jsem tedy Aleš Juchelka. Jestli nás to také může postihnout v České republice a zdali to skutečně tím čestným prohlášením bude, protože je to klíčové pro to další projednávání.

Taktéž se mi ten projev nelíbil, protože už dopředu paní poslankyně tady nálepkovala všechny ty, kteří budou do budoucna chtít nějakým způsobem zpochybňovat volby, a už tady hovořila o tom, že se jí to nebude líbit a že by před tím ráda varovala, a uváděla ty příklady.

Taktéž mě zajímá, protože v té důvodové zprávě to moc obsaženo není, kolika tedy Čechů žijících v zahraničí se to týká. Ono se hovoří o čísle 600 000 lidí, takže mě zajímá, zdali budeme skutečně tisknout 600 000 volebních lístků ve dvou obálkách a tak dále. Jak to máte namyšleno právě pro ty české občany v zahraničí a kolik to vlastně v důsledku bude stát? Protože vlastně i tato vláda říká, že by se mělo šetřit na různých frontách. Prozatím vidíme, že se šetří pouze na lidech. Ale tady toto bude také velikánský náklad na tisk těchto obálek, lístků a de facto veškerého toho zázemí pro pravděpodobně těch 600 000 lidí. Ptám se, zdali máme prostě v důsledku ta čísla nějakým způsobem vypočítána? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček, připraví se paní poslankyně Mádlová.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem nestihl tu svoji reakci dokončit v tom předchozím vystoupení, když jsme se bavili o tom, jestli se bojíme, nebo máme obavy, nebo jak to paní poslankyně Potůčková říkala, z těch voličů v zahraničí. My z toho nemáme obavy. Víme, kolik jich tam je, víme, jak oni volí, a bereme to jako fakt. Takže faktů se nemusíme bát. Podstata je ta naprostá účelovost, která z toho čiší, že vy to chcete za každou cenu prosadit už na tyto volby 2025. Chceme-li se vystříhat takovýchto podezření, není nic jednoduššího, než tady uzavřít nějaký kompromis a domluvit se, že ten zákon bude platit stejně jako celý zákon o správě voleb, který je až od 1. 1. 2026.

Mimo jiné efekt té korespondenční volby může být i takový, že se sníží ta disproporce, protože v tuto chvíli volí především občané z velkých aglomerací, tam, kde je ta volební místnost, ta hlavní města. Ti, co to nemají, tak jsou daleko a ti samozřejmě jsou sociálně ještě nějak složeni. My obecně i v České republice máme menší podporu ve velkých městech a máme větší podporu v těch menších. Je pravděpodobnost, když bude ta korespondenční volba plošná, že získáme také nějaké hlasy z venkova a z těch menších měst, takže ta disproporce nebude taková. To ale není podstata, proč takto vystupujeme. Nám vadí opravdu ta korespondenční volba jako celek. Samozřejmě, a říkal jsem to v tom svém projevu, ty názory se mění a ne vždycky to centrum má pravdu. Někdy mají pravdu na tom venkově. Já bych vám mohl připomenout volby z roku 1946. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Já vám to připomenu asi jindy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Vystoupí paní poslankyně Mádlová. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat také na paní kolegyni Potůčkovou. Myslím si, že je hrozně důležité, aby v zájmu celé Poslanecké sněmovny bylo vyloučit jakékoliv zpochybnění voleb. Prostě udělat všechno pro to, aby volby pro občany v České republice byly důvěryhodné, aby věřili tomu volebnímu systému a aby se zpochybňovaly v co nejmenší míře. Proto tady předkládáme různé výhrady, různé problémy, které se staly ať už ve světě, anebo i v rámci evropských států. Mělo by být přece naším cílem vychytat ty velké nedostatky, problémy, to zpochybňování, které korespondenční volba v zahraničních státech přinesla.

V čem se určitě neshodneme, to tady padlo několikrát, je ta tajnost voleb. Vy tvrdíte, že pro vás tajnost znamená tajnost před státem. Už jsem se tady na to ptala, ale bohužel zatím jsem od předkladatelů neslyšela odpověď, v čem spočívá vlastně ta tajnost před státem. Protože ta ústavní zásada je i přímost. To znamená, že volič hlasuje přímo, to právo volit je nepřenositelné. Přitom ale v rámci korespondenční volby tu obálku vkládá do hlasovací urny nebo schránky zvláštní volební okrsková komise. To znamená, já se ptám - je to třetí osoba, nebo to pořád můžeme považovat za zásadu přímosti? Určitě jste se přece na tom museli radit s někým z právníků a předpokládám, když tady je protipól ústavních právníků, že pro někoho je to na hraně, pro někoho je to za hranou ústavnosti. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli máte nějaké písemné stanovisko třeba od vašich ústavních právníků na toto téma? Děkuji. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Hanzlíková, připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych také ráda zareagovala na paní poslankyni Potůčkovou, především k jejímu vyjádření k poslaneckému návrhu, v podstatě k formě, kterou zvolila koalice na předložení tohoto návrhu. Ona tady říkala, že to není běžné, ale je to legitimní. Ale to my přece jako opozice víme. Víme, jaké formy jsou tady povolené. Ale není to běžné. Navíc vy jste si do programového prohlášení dali závazek, že budete využívat ty standardní legislativní cesty. Ale co je více zarážející, je, u jakého typu návrhu nebo změny zákona to používáte. Tohle je zákon, který v podstatě mění způsob voleb, a volby jsou přece jedním ze základních kamenů demokracie. Je to něco tak důležitého, že tady použít poslanecký návrh mně opravdu přijde velmi zvláštní.

Potom tady zaznělo, že v podstatě korespondenční volba ten způsob voleb nemění, že to je pouze změna formy. Ale ano, přidáváme tam formu, která je úplně jiná. Přidáváme ji jenom pro určitou skupinu lidí, nebude se to týkat českých občanů. Takže to opravdu velmi mění ten systém. V minulých dnech, kdy jsme to tady diskutovali, tak jste to přece museli vidět, kolik se tady objevilo nejasností, nějakých chyb. Už to tady bylo řečeno, že i paní předsedkyně Sněmovny vlastně o tom psala na sociálních sítích, že tam skutečně ty chyby byly. Zase se vracím k tomu, pokud by to šlo tou standardní legislativní cestou, tak by to procházelo přes všechna připomínková místa. To jsou vysoce renomovaní odborníci, jsou to odborné asociace, profesní komory a podobně. Tento systém přece funguje tak, že se ty chyby jakoby vychytají. Tohle je opravdu velmi... (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček, připraví se pan poslanec Strýček. Stále jsme ve faktických poznámkách.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Navážu tam, kde mně dvě minuty nestačily. Už jsem to jednou říkal, že ty názory se mohou v průběhu let měnit. Připomínka, která už tu zazněla tuším od Patrika Nachera, byla, že my jsme to měli v tom programu ANO 2018, ale přitom už jsme věděli, že v roce 2017 nás nevolili v zahraničí, takže v tom nebyl žádný kalkul. S tím kalkulem opravdu přicházíte vy.

Chci vás upozornit, že názory se vyvíjejí a ne vždycky ta centra mají pravdu. V tom roce 1946 komunistickou stranu v Praze volilo 36 %, v některých okresech v Čechách až 70 %. Oproti tomu u nás ve Zlíně komunisté nevyhráli, byli až druzí za lidovci. Na Slovensku výrazně prohráli s demokratickou stranou. Oni totiž ti lidé na venkově někdy mají ten zdravý selský rozum a méně podléhají ideologii.

My se samozřejmě budeme snažit dál dovolávat toho zdravého rozumu. V rámci toho dovolávání se zdravého rozumu bych chtěl také upozornit na švýcarskou studii, kterou jsem nijak necitoval ve svém úvodním slově, protože jsem nechtěl zdržovat. Ta studie dokonce mluví o tom, že korespondenční volba vede ke snížení volební účasti, hlavně v malých komunitách, protože pro lidi jsou ty volby svátek a oni tam chtěli chodit osobně a tam si odvolit, tam se potkat, před tou volební místností, a zavedením korespondenční volby u nich klesla motivace.

Na závěr. My tady nevíme, pro kolik lidí ten zákon děláme, nevíme, jaký bude mít dopad. Všechno je podřízeno jedné věci, aby to bylo v roce 2025 a aby se nahnaly další hlasy této vládní koalici. Ale výsledek je naprosto nepředvídatelný. (Předsedající: Čas, pane poslanče.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Strýček a připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Strýček: Přeji dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych také chtěl navázat na paní poslankyni Potůčkovou a na své předřečníky. Ona tady byla řeč o tom, že vlastně ten vládní zákon o výkonu správy voleb prošel tím legislativním kolečkem. To je sice pravda, ale ona tady ještě předtím existovala řada návrhů na zavedení korespondenční volby, to bylo z dílny poslanců, tenkrát to byla myslím Markéta Adamová Pekarová, tady pan ministr, dále tam byl Dominik Feri a tak dále, takže kolem toho vznikla velká debata. Nicméně zákon o výkonu správy voleb, ten vládní, byl předložen 18. října 2019 do připomínkového řízení, s tím ale, že 9. 4. 2019 byla předložena zpráva na tehdejší Legislativní radu vlády, ta zpráva byla samozřejmě z pera Ministerstva vnitra a nejpodstatnější bylo, že podle názoru ministerstva není možno zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí mimo volební místo. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá svobodně a tajně. To je prosím z pera Ministerstva vnitra.

O to více mě zaráží skutečnost, že v důvodové zprávě tady k tomu sněmovnímu tisku 596, která bezpochyby pochází z dílny rovněž Ministerstva vnitra, se v bodě 4 výslovně uvádí, že korespondenční hlasování je v souladu s Ústavou České republiky. Nabízí se mi tedy otázka, co vedlo odborníky na Ministerstvu vnitra k tak radikálně změně názoru. Já rozumím tomu, že samozřejmě se změnou politické garnitury a ministra dochází často dobrovolně nebo méně dobrovolně ke změně názoru, ale dle mého názoru v tomto případě se jedná o změnu zcela zásadní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Peštová nyní vystoupí, připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na svého předřečníka pana Vondráčka, prostřednictvím vás, pane předsedající. Když tady citoval některé ty země, a to je právě ta studie dopadů, o které já jsem se tady bavila, ta studie dopadů, které se říká RIA a která by právě šla s tím materiálem přes tu komisi RIA, která je na Legislativní radě vlády, a bylo by tam to stanovisko. Ta by nám právě řekla, o kolika občanech se bavíme, kolik těch občanů je, jaké mají vzdálenosti, jaké náklady jsou s tím spojeny a další a další věci, to, co nám tady chybí právě u tohoto dokumentu, protože u tohoto sněmovního tisku vy nemusíte právě z toho zákona, co jste tady citovala, protože předkládáte jako skupina poslanců, tak toto všechno nemusíte dokládat.

A dále bych chtěla ještě doplnit nebo zareagovat na paní poslankyni Hanzlíkovou, když tady mluvila o tom, co já se snažím tady skloňovat celou dobu, a doufám, že dostanu konečně odpověď, ohledně řádného legislativního procesu. Vy jste si zřídili Ministerstvo pro legislativu. Stojí nás nemalé peníze, respektive daňové občany stojí nemalé peníze. K čemu jste tedy toto ministerstvo zřizovali? K čemu tady máme Ministerstvo pro legislativu, kde samozřejmě máme ministra, máme tam aparát lidí, stojí nás to peníze, tak k čemu vlastně to ministerstvo máme, když potom chodíte s iniciativami poslanců a senátorů? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Ožanová, připraví se paní poslankyně Válková. Než paní kolegyně dorazí, přečtu omluvu. Pan poslanec Bašta Jaroslav se omlouvá na celý jednací den z pracovních důvodů.

Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já chci ještě jednou reagovat na stanovisko klubu hnutí STAN. Týkalo se to toho, že představitelka tohoto stanoviska uváděla, že pochybuje o dalších volebních místnostech v zahraničí, jak o nich hovořil pan poslanec Vondráček, vaším prostřednictvím. Říká, že by tyto náklady byly vysoké. Já jsem se podívala do odůvodnění zákona, kde se píše: finanční dopady korespondenčního hlasování se promítnou téměř výhradně v kapitole Ministerstva zahraničních věcí. Takže celé odůvodnění je, že prostě Ministerstvo zahraničních věcí to zaplatí. Ale tady je otázkou, že vůbec nebylo zpracováno, pokud rovnou odsuzujeme ty další volební místnosti, kde bychom zkontrolovali totožnost, volilo by se za plentou, jestli to náhodou nebude levnější než zasílání korespondence všem. Náklady na poštovné bývají také vysoké. A opravdu by to usnadnilo našim krajanům žijícím v zahraničí tu volbu, kde by bylo více volebních místností, pochybnosti by nebyly tak výrazné, jako jsou nyní. Proč jste třeba nezačali takovou metodou, že to napřed nezkusíte a potom řeknete, teď teprve přejdeme na korespondenční volbu, jestli to má vliv, nebo ne, kolik peněz to stojí? Ale vy rovnou řeknete, že to bude drahé. No za mě, já si myslím, že tento servis, kdy ti lidé přijdou, prokážou totožnost, že to dražší nebude. Podle mě bude dražší zasílání všech obálek. Ale to je otázka, to nikdo nevíme. Je to poslanecký návrh, tedy se k tomu nikdo nevyjádřil a my nevíme, zda to je pravda, či nikoliv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Válková, připraví se pan poslanec Vondráček. Paní poslankyně Pokorná Jermanová ruší svoji omluvu. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Já se vždycky snažím navázat, kde jsem skončila. Vím, že jsem skončila u těch detailů, ale dovolte mi jednu obecnou zásadu. Jistě všichni znáte, nejenom právníci, ale my politici bychom měli znát velmi známého řečníka, politika, právníka, obhájce demokracie v antickém Římě, Marcus Tullius Cicero, a ta jeho zásada nulla potentia supra leges esse debet, žádná moc nesmí stát nad zákonem, se nám právě, pokud jde o korespondenční volby, zdá být trošku, když to řeknu velmi jemně, nerespektována. Trošku dost nerespektována. Tady ta moc skutečně nad tím zákonem, který není dobrý, stojí.

A já jsem se tady chtěla jenom zamyslet ještě nad jednou věcí, o které zatím tady, aspoň dneska, nikdo nehovořil, o tom rozporu, který máme obsažený i v naší ústavě, bohužel, kde ten čl. 2 odst. 1, když ho porovnáme potom s čl. 21 Listiny základních práv a svobod, tak vidíme, že neobsahuje tu důležitou provázanost, která konkretizuje způsoby, kterými tedy lid, v tomto smyslu všichni občané České republiky, může svoji svobodnou vůli vyjádřit. Když si porovnáme ten text, který vypadá, jako kdyby byl přeložen z německého Grundgesetzu, čili ústavy, ale chybí tam něco. Například v tom německém ústavním zákonu, když to volně přeložíme, a také o tom píší někteří ústavní právníci, je věta: Všechna státní moc vychází z lidu. (Předsedající: Čas.) Takže dobře. Takže opět děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak mně už chybí snad jenom pár vteřin na dokončení toho mého triptychu faktických poznámek, kdy jsem chtěl reagovat na paní poslankyni Potůčkovou.

Opravdu není dobrý počin počítat automaticky s nějakým rozložením volebních preferencí v zahraničí, které se můžou změnit, a že budou zrovna v roce 2025, tak jak byste je potřebovali. Pravda je, že setrvale dlouhodobě volí v zahraničí, tak jak volí teď, spíše liberální, pravicově založení. Ale ti lidé žijí ve svých zemích, oni jsou ovlivňováni děním kolem sebe. Oni jsou ovlivňováni vládami té které země, kde žijí. Já jsem to říkal už dřív, politicky, názorově, ekonomicky se vzdalují České republice. A když vidíte, co se děje v Evropě - vy jste si snad všimli, jaký volební výsledek udělal pan Wilders v Nizozemí teď v posledních volbách. Vy víte, jaká je situace s migranty v celé Evropě, kde je nejvíce českých voličů, a koneckonců jaká je situace s migrací ve Spojených státech a jak velké téma to je, jak velké téma je Trumpova zeď. A vy si myslíte, že stále můžete počítat naprosto stoprocentně s těmi všemi hlasy? To není dobrá výchozí pozice. Zkusme se o tom zákoně bavit, jako kdyby měl platit až za deset, patnáct let. Zkusme se bavit trochu s nějakým přesahem.

A na závěr jsem ještě chtěl reagovat na paní poslankyni Ožanovou, když mluvila o těch nákladech. V důvodové zprávě někde se psalo, že za volby na těch zastupitelstvích se teď dá nějakých dva a půl milionu. Náklady na korespondenční volbu jsou tam vyčísleny, tuším, pět. Někde se tam objevovala... (Předsedající: Čas, pane kolego.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Já bych chtěl jenom poprosit, a říkám to pozitivně, říkám to v klidu, byla velká debata na grémiu o podobě faktických poznámek, které mají reagovat na předešlého řečníka, na tu diskusi. Zvažte prosím, co patří do nějakého projevu v obecné rozpravě, co patří do faktické poznámky. Protože přihlásit se čtyřmi faktickými poznámkami k jednomu řečníkovi, jako to teď udělal kolega, nepovažuju za úplně dodržení toho, co faktické poznámky mají naplňovat. Říkám to pozitivně. Bavili jsme se o tom dlouho na grémiu, abychom nějakým způsobem ty faktické začali skutečně využívat podle toho, jak byly zamýšleny.

Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní kolegyně Maříková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych ještě chtěla reagovat na paní poslankyni Potůčkovou, prostřednictvím vás. Vy jste tady ten zákon obhajovala, já doufám, že mi odpovíte na tu moji otázku. Vy jste právnička. Mě by zajímalo, jestli byste svému klientovi doporučila, aby podepsal smlouvu, takový jakýsi bianko šek, kdyby nevěděl, jaká pravidla pro něj platí. Protože my z toho zákona také nevíme pro jaké územní obvody, popřípadě části územních obvodů to bude platit. Vy byste svému klientovi doporučila podepsat takovou smlouvu? Mě by to skutečně zajímalo, protože pak by mně takového člověka bylo nesmírně líto. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Mám zde ještě jednu faktickou poznámku a s tou vystoupí pan poslanec Aleš Dufek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já jsem měl tedy moc pěknou faktickou poznámku k poznámce svého kolegy z ústavně-právního výboru, prostřednictvím pana předsedajícího, pana Kohoutka, nicméně už nechci, aby moje faktická poznámka vyvolala další faktické poznámky, takže si ji odpustím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Tím jsme vyčerpali všechny faktické poznámky a jako další vystoupí s přednostním právem pan ministr Vít Rakušan a jako další je přihlášen s přednostním právem pan předseda Radim Fiala. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji vám, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já se budu pokoušet opravdu jenom věcně reagovat na výroky, které tady zazněly a kde jsem se pokoušel si dělat pilně poznámky po celou dobu. Jenom na začátek si dovolím jednu obecnou poznámku. Tady je nám vyčítáno, že o korespondenční volbě jsme dopředu s opozicí nediskutovali. No, já jsem byl u toho, když jsme se pokoušeli dohodnout legislativu k technické správě voleb, kde samozřejmě v logické návaznosti by korespondenční volba mohla být součástí i takového legislativního materiálu tady v Poslanecké sněmovně. A pokud k sobě budeme upřímní a nebudeme před veřejností tajit naše kuloární diskuse, tak tady prostě byla vystavená na semaforu okamžitá červená vůbec jenom ke zmínce o korespondenční volbě ze strany obou dvou opozičních stran. To znamená, korespondenční volba, tak aby prošel zákon o technické správě voleb, nemůže být její součástí a o korespondenční volbě my se s vámi bavit nebudeme. Prostě to byla věc, která tady celkem jasně byla řečena. My jsme to respektovali. Proto i ten zákon předkládáme zvlášť mimo ten balíček. Proto jsme i dodrželi to, co jsme také slibovali, aby nějakou senátní vratkou nebo něčím podobným se nám nedostávala korespondenční volba řekněme pokoutně i z vašeho pohledu do Poslanecké sněmovny v rámci tedy vratky dodělaného návrhu, opraveného návrhu ze Senátu k technické správě voleb. Takže my jsme téhle dohodě dostáli, tak se skutečně neděje, a stejně tak jsme ale od začátku říkali, že jako poslanci vládních stran korespondenční volbu určitě do legislativního procesu pustíme. Já jenom zmiňuji krátce historii našeho vyjednávání o tom, jestli korespondenční volba ano, nebo ne. A nám jako vyjednavačům vládních stran bylo řečeno, že korespondenční volba jednoduše ne.

A já teď budu reagovat postupně na jednotlivé výroky. A teď se schválně dívám prostřednictvím vás, pane místopředsedo, na pana kolegu Vondráčka, protože teď mám v ruce list, který se týká jeho výroku ke korespondenční volbě. Už opravdu věcně, bez dalších komentářů, výrok pana kolegy Vondráčka: Občané v cizině budou mít více práv než občané České republiky. Nemusí to být přesná citace. Prosím, omlouvám se, jestli nějaké slovíčko chybí. Z mého pohledu to tak absolutně není. Občané v zahraničí dostávají pouze možnost k realizaci stejného a totožného volebního práva. A ta extra možnost, o které vy mluvíte, je jim objektivně dávána z toho důvodu, že realizace toho samého práva je v současném systému silně disproporční.

Další poznámka, která tady je: přístup k právu má být stejný. Ano, tady já velmi souhlasím co do možnosti dané právo využít, ne nutně co do způsobu, a naopak možnost využití svého práva tímto způsobem narovnáváme pro všechny občany s českým občanstvím žijící tedy v zahraničí. Že i diplomati říkají, že je možné zřídit konzulární jednatelství, to nikdo nepopírá. A to se děje, a zcela výjimečně. Děje se tomu například u vojenských jednotek a v nízkých jednotkách případů. Ale v téhle chvíli my se bavíme o nutnosti stovek míst.

A tady si dovolím na chvilku přerušit, abych dal systém a neopakoval jednotlivé výhrady, a skočím do vyjádření pana místopředsedy Poslanecké sněmovny Havlíčka, který také stejně jako pan kolega Vondráček hovořil o tom, abychom si pronajali konzuláty na volby, aby ten komfort byl stejný. Tady by ovšem šlo samozřejmě o věc, která by byla obrovitánsky, ale obrovitánsky finančně nákladná. Proto mě udivuje v té samé řeči pana místopředsedy Havlíčka jen o pár vět dál citace, tentokrát doslovná: Ta šaškárna s obálkami bude stát plno peněz. Takže pokud se bavíme o nákladech na to pronajímat si v cizině konzulární úřady po celé zemi, abychom vyrovnali disproporční přístup k volebnímu právu z ciziny, versus to, kolik nás budou stát obálky, a vynechám to slovo, které si vybral pan místopředseda, tak v té chvíli jednoznačně říkám, že tento princip je výrazně méně organizačně náročný a i výrazně levnější, co se týče vynakládaných prostředků.

Vracím se k panu kolegovi Vondráčkovi: u korespondenční volby je možná volba v zastoupení. Tak to opravdu možné není. To, o čem je řeč, tedy že volbu provede někdo jiný, to představuje samozřejmě protiprávní jednání. Nic takového v tom právním řádu umožněno není. A stejně tak tady bylo zmíněno využít naše honorární konzuly.To ale odporuje právním předpisům, které požadují, a striktně požadují, státní občanství pro členy zvláštních volebních komisí. Takže pokud bychom o tomto jenom uvažovali, tak to samozřejmě vyžaduje legislativní změny tohoto charakteru.

Předkladatelé pracují s dojmy. Nikoliv, my pracujeme se zcela přesnou realitou a ta říká, že v cizině je 110 míst pro volbu, v České republice je jich téměř 15 000. Tedy tímto jasně říkáme, že přístup k volbám Čechů v zahraničí je zjevně disproporční oproti tomu, jaký je přístup voličů k výkonu volebního práva v České republice. K vyrovnání této disproporce je využita volební technika, která opravdu není žádnou novinkou. Je to léta fungující nástroj. A to že se používá v řadě zemí Evropy, vy to stále uvádíte jako argument, který je nepodstatný, ale on je i z toho právního hlediska podstatný. Většina těchto států vychází ve volebním právu ze zcela stejných právních principů jako Česká republika a i v takových zemích k té volbě dochází. Tedy ten argument jako takový má samozřejmě i svoji právní relevanci.

Proč to zpracovávají ambasády a ne ty obce? No, hlasy ze zahraničí jsou u nás léta zpracovávány u ambasád, to je princip, který tady funguje. Řada voličů v zahraničí nemá trvalý pobyt v České republice, jejich hlas by neměl kdo zpracovat. A my se tady podivujeme nad systémem, to znamená, že tím ústředním místem je právě ambasáda, je právě zastupitelský úřad, a na tom se nic nemění. Tenhle systém tady funguje léta letoucí, jenom ten institut korespondenční volby, vyrovnání té disproporce, je napasován právě na stát, kdy jednotlivé zastupitelské úřady už s tímto určitě své zkušenosti mají.

Potom už to jsou trochu politické výroky - a já nevím, jestli se do nich pouštět - spíše než právní, ale v poznámkách je mám. Občan by se neměl účastnit voleb orgánu, jehož moc na něj nedopadá. Tak za prvé, my v této chvíli přece na tom nic neměníme. To znamená, že občané v zahraničí mají právo už v téhle chvíli volit, až na to, že osobně na zastupitelském úřadu. Takže my nezvyšujeme okruh osob touto legislativní úpravou, které se budou moci účastnit voleb v České republice, ti lidé už jsou uvedeni ve volebních seznamech v této chvíli, jenom mají zcela objektivně a prokazatelně v mnoha případech dáno vzdáleností k zastupitelskému úřadu ztíženou tu volbu jako takovou. Ale tenhle argument nebo tahle věta by platila ve chvíli, kdy bychom měnili princip, kdy bychom teď nově zaváděli možnost pro naše krajany žijící v zahraničí volit. Tahle možnost existuje. My ji pouze činíme komfortnější a dostupnější.

Potom tam byla věta - ale tomu jsem možná jenom málo rozuměl a za to se omlouvám, pokud budu reagovat mimoběžně - ovlivnění výsledků voleb. No, že to nějaké volby nebo jakékoli volby ovlivní, ano, volby může přece ovlivnit z principu voleb každý jednotlivý odevzdaný hlas. To je zcela v pořádku. A my pouze, a znovu opakuji, nerozšiřujeme počet osob, které mohou volit, ti lidé jsou uvedeni ve voličských seznamech. A je poněkud pikantní i v politické debatě se obávat toho, že někdo využije svého volebního práva a ovlivní tím výsledek voleb. No to bychom jako politici měli celkem i chtít, protože proto lidé k volbám chodí, aby ovlivnili výsledek voleb. A ovlivní ho lidé, kteří jsou uvedeni po právu ve volebních seznamech, jenom k tomu využijí jiný způsob volby.

Tak... (Hledí do svých podkladů.) Tohle už je poznámka, na kterou jsem reagoval.

Korespondenční volby v Rakousku, Švýcarsku a podobně - to je jiný případ. Já si myslím, že to není jiný případ, a nemyslím si, že bychom měli nějakým způsobem prediktivně přistupovat k našim voličům jako k lidem, kteří automaticky chtějí ohýbat náš volební systém, kteří chtějí podvádět a nedá se jim do rukou svěřit instrument standardně probíhající korespondenční volby. Vlastně tomu vůbec nerozumím. Vůbec nerozumím té naší prediktivní nedůvěře k našim krajanům žijícím v zahraničí, že by se nějakým způsobem chtěli všichni dopouštět podvodů, že by jejich rodiny byly plné tyranů, kteří jim budou říkat, co rychle mají vložit do obálky a podobně. Vždyť přece tohle se může dít i u té osobní volby a při tom, že nějaké tlaky vznikají v těch rodinách, pokud člověk se vydává do volební místnosti, tady nevidíme žádný výrazný rozdíl.

A potom - zaplevelení právního řádu. Přece zakotvení institutu, který narovnává disproporce mezi skupinami voličů, není zaplevelení. Touto optikou je zaplevelením právního řádu každá jeho úprava. Tady není přece žádný rozdíl od čehokoliv jiného. Nebo možná jsem ten argument jenom špatně pochopil.

A že je v cizině i řada voličů, kteří nechtějí korespondenční volbu - určitě, tak ať ji nevyužívají. Je tam řada voličů, kteří chtějí korespondenční volbu, ti ať ji využívají. A ti, kterým se nelíbí, tak v tom případě nechť nadále jezdí na zastupitelský úřad nebo nechť využijí i svého práva nevolit, to je zcela legitimní. Ale to podle mě není argument, že existují voliči, kteří nechtějí ze zahraničí volit korespondenčně. Evidentně drtivá většina tento instrument, který v našem právním řádu chybí, jednoznačně vítá.

A potom vlastně takové jako překvapení nebo věta - teď volí x tisíc, ale také může volit 200 000. No, doufejme, že ano. Doufejme, že bude co možná nejvíce voličů ať už v České republice, nebo v zahraničí využívat svého volebního práva. Může politik z podstaty svého řemesla chtít, aby byla nízká volební účast? Možná to chce ve chvíli, kdy si vypočítá, že v tom daném typu voleb se mu vyplatí, když přijde méně lidí, protože je to pro jeho stranu, hnutí výhodné. Já nevím, ale přece my chceme z principu toho, že volba je samozřejmě dobrovolná a svobodná a nebudeme do ní nikoho nutit, nemáme tady povinnost jít volit. Ale v zájmu nás politiků přece má být, aby šel k volbám co největší a nejvyšší počet voličů, a ne abychom se podivovali, že těch lidí může volit až 200 000. Vždyť by to bylo hezké, kdyby co nejvíce lidí, kteří mají státní občanství České republiky, dlouhodobě pobývají v cizině, volit šlo. A stejně tak hezké by bylo, kdyby co nejvíce občanů žijících v České republice k volebním urnám přišlo. Ve všech typech voleb máme nízké účasti, třeba i u krajinských krajských komunálních voleb ve srovnání s volbami do Poslanecké sněmovny a je to škoda. My přece máme chtít, aby voliči k volbám chodili, ať už to jsou zahraniční voliči, nebo to jsou voliči v České republice. Takže tady já se toho nebojím a jsem rád za každého voliče, který využije svého volebního práva, a my jim ho tímhle způsobem zjednodušujeme.

Co když někdo ovlivní voliče, aby přišli? No, to se stát může, to je podstata volebních kampaní. Ovlivnit voliče, aby přišli, o to se pokoušíme všichni v našich volebních kampaních, které vedeme, přesvědčit voliče k hlasování a přesvědčit voliče k hlasování pro tu politickou sílu, kterou reprezentujeme. To je samotný princip a základ volné volební soutěže. A tu myslím tady respektujeme všichni, byť se v mnoha věcech neshodneme...

(Hledí do podkladů.) Tohle už jsem také zmiňoval.

Věta jako - objeví se hlasy. Neobjeví se žádné nové hlasy. Objeví se hlasy pouze těch lidí, kteří jsou zapsáni ve voličském seznamu. A že se jedná o účelovou změnu zákona. Korespondenční volba je diskutována podle mých informací, a doufám, že je máme stejné, od roku 2003, takže o korespondenční volbě se diskutuje více jak 20 let. Takže bavit se o účelovosti toho, že se po 20 letech diskusí, zda korespondenční volba patří, nebo nepatří do našeho volebního systému, dostáváme konečně do momentu, kdy korespondenční volba je aspoň projednávána v českém parlamentu, tak si myslím, že tohle účelovost jako taková není.

Další poznámka - podvody byly v USA známy a soudy se bály to řešit. To je silný výrok. Poměrně silný atak na americký justiční systém. Já bych si takový výrok nedovolil, ale nevím, jestli má pan kolega nějaké zvláštní informace.

A obava z cizích sil a ovlivňování voleb. Tak souhlas, ale tu obavu máme určitě všichni, že naše volby bez ohledu na to, zda je vedeme korespondenčně, nebo je vedeme fyzicky, by mohly být někým nějakým způsobem nelegitimně ovlivňovány a že by tady existoval snad nějaký zásah cizí moci a vměšování do našeho politického života. Tahle obava je určitě legitimní a určitě se jí společnými silami musíme bránit, ale nikoliv jenom u korespondenční volby, ale u všech typů voleb, to znamená i voleb, které provádíme tady v České republice fyzicky.

Pár poznámek, které jsem ještě zaregistroval v té dnešní diskusi. Pokud dovolíte, pan kolega Nacher se tady tak jako posměšně vyjadřoval, že volí mrtví, že člověk, který zemře, jeho hlas bude započítán. Tak já doufám, že jste panu kolegovi Nacherovi i jeho kolegové právníci řekli, že stav v současné době, když volič v pátek vykoná své volební právo a nedej bože v pátek zemře, tak jeho hlas samozřejmě se započítává při sčítání hlasů, takže tady není žádný rozdíl. A možná ještě přiléhavější příklad dám než pátek a sobota. Dám ten, který jsme my jako Poslanecká sněmovna tady umožnili, to je takzvané covidové hlasování v předstihu. V covidovém hlasování v předstihu jsou prokázány případy, že ten člověk bohužel mezitím, než tedy odvolil a byly hlasy sečteny, tak v té chvíli zemřel. A v té chvíli se samozřejmě jedná o velmi podobný případ. To znamená, byl odevzdán hlas dopředu, byl hlas odevzdán dopředu a potom ten hlas samozřejmě při tom sčítání započítán byl, protože objektivně člověk, který vykoná své volební právo v té době, je naživu.

Pokud budu pokračovat dál, tak poznámka pana kolegy Juchelky, prostřednictvím pana místopředsedy, čestné prohlášení. Tady jsme si asi úplně nerozuměli, ale chápu, že to je návrh, který je v téhle chvíli diskutován. To čestné prohlášení jako takové míří na úpravu prokazování bydliště. Totožnost se prokazovat čestným prohlášením opravdu nebude moci, stejně jako se nedá prokazovat u jakéhokoliv jiného typu voleb.

A ještě pan kolega Juchelka hovořil o tisku lístku. Tak v tom návrhu, když si ho přečteme dopodrobna, je dáno, že ten si volič tiskne sám, ten volební lístek. Takže o žádný tisk volebního lístku jako takového se tady nejedná.

Paní kolegyně Mádlová, opět prostřednictvím pana místopředsedy, zmiňovala, aby byla zachována tajnost volby před státem. Ta tajnost volby před státem spočívá v tom, že nelze spojit hlas voliče s konkrétním hlasem. A opět, a to už jsme tady vysvětlovali několikrát, přímost volby nemusí znamenat osobní volbu. To tady zaměňujeme. Přímá volba je z definice něco trochu jiného a ty dva termíny nejsou termíny, které se kopírují.

Tak. Podívám se ještě na několik výroků, abyste neměli pocit, že jsem na někoho zapomínal. Pana kolegu Havlíčka už jsem zmiňoval. A byla tady poznámka: významná změna, udělejme referendum. Ne, my tady přece neměníme ten systém třeba toho, kdo v České republice bude moci volit. Já bych rozuměl takové diskusi, kdybychom skutečně, jak už jsem několikrát zmínil, poprvé zaváděli něco, co se může nazvat krajanskou volbou, to znamená, že naši občané žijící v zahraničí mají vůbec možnost volit.

A opakovaně se tady uváděl ten rakouský příklad. Já jsem si schválně našel dopodrobna ten judikát a výnos, proč a co se u rakouských voleb rušilo. Četl jsem si ho ve velké míře podrobnosti, můžu to dojít i ocitovat, a tam se jednalo o pochybení některých komisí při otevírání obálek, které byly otevřeny předčasně. To znamená, že to nebyla chyba té korespondenční volby jako takové nebo zpochybnění tohoto institutu, ale bylo to zpochybnění práce těch jednotlivých volebních komisí. A ty volby, ano, tehdy dopadly velmi těsně a Ústavní soud se pro zvýšení komfortu rozhodl pro pochybení volebních komisí a tak to také stojí v tom zdůvodnění Ústavního soudu, ty volby zrušit. A v USA byla řada žalob, ale žádná z těch žalob neprokázala to, že by instrument korespondenční volby nějakým způsobem finálně zpochybněn byl. Takže že se žaloby vyskytovaly, ano, o tom není sporu, ale žádná z nich nedošla svého naplnění v nějakém verdiktu o tom, že by korespondenční volba byla nespolehlivým instrumentem.

Další věc. Proč budou výsledky - to byla myslím paní kolegyně Vildumetzová, jestli mě neklamou mé poznámky - korespondenční volby přičteny k výsledkům dvou největších krajů? Předpokládá se více hlasů, tedy aby nedošlo k vylosování malého kraje, a tím pádem k přílišnému ovlivnění hlasování v tomto kraji, což myslím ale tady také bylo vysvětleno.

Ještě jednou pan kolega Nacher, který tady říkal, jde o pár hlasů v Bruselu. Chápu jako politický výrok, já se na něj ovšem pokusím zodpovědět řekněme věcně. Ona je sice Belgie jako půlka České republiky, jenže v té půlce České republiky máme zhruba 8 000 volebních místností, v té Belgii je v současné době jedna volební místnost. A s ohledem na to, že v cizině žije několik set potenciálních voličů a v seznamech je jich cirka 15 000, tak ta volba na ambasádách asi ukazuje, že příliš funkční a atraktivní pro voliče v téhle chvíli není. A znovu, my - a to je asi ten ideový rozdíl - nevidíme důvod, proč lidem, kteří žijí v cizině, hlásí se k České republice, mají naše občanství, prostě tu volbu ve větším komfortu neumožnit. O nic jiného tady nejde.

Jak se bude řešit, když hlasy z korespondenční volby přijdou pozdě nebo budou špatně vyplněny? Hlasy poslané pozdě samozřejmě nebudou započteny. A zákon přesně stanoví, které obálky se odloží a co se započte. I v České republice jsou případy, kdy určité chybně provedené hlasování není považováno za platné, a v návrhu jsou také takové případy celkem jasně vymezeny.

A stále se tady poukazuje na to, že ta korespondenční volba je účelově dávána na rok 2025 a podobně. Víte, my se díváme tady hrozně krátkozrace a vycházíme z nějaké situace, kdy máme povědomí o tom, jak se v minulých parlamentních volbách volilo v té či které zemi, kdo kolik dostal hlasů a podobně. Ale ten systém korespondenční volby chceme nastavit na léta, pokud možno na desetiletí, pokud nás nepředběhne doba, technika a modernizace volebního systému, která bude mnohem revolučnější, a my to nastavujeme na období, kdy nemůžeme mít v hlavě ani žádnou politickou predikci a pohled do budoucnosti, jak které politické uskupení v té době bude silné. A pokud se bavíme o tom roce 2025, tak prostě a jednoduše ta diskuse se vede opravdu tak dlouho, že umožnit volit už v roce 2025 nám přijde v té chvíli solidní ke všem těm, kteří na instrument korespondenční volby čekají, a někteří bezmála 20 let od té doby, co se o takovém instrumentu začalo diskutovat.

Takže já jsem se pokoušel zareagovat na poznámky, určitě jsem všechny nevyčerpal. Tady mám psáno ještě něco rukou, ale teď dám příležitost vám. Budu ještě číst a případně se s nějakou souhrnnou další zprávou po vyčerpání vašich poznámek, připomínek a vystoupení zase ještě přihlásím. Děkuji za pozornost a za trpělivost, ale chtěl jsem dostát co nejvíce odpovědím. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo řadu faktických poznámek. Jako první vystoupení paní poslankyně Berenika Peštová, potom Aleš Juchelka, Zuzana Ožanová a další. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Pane ministře, já jsem vás bedlivě poslouchala a čekala jsem, že mi odpovíte. Odpověděl jste úplně všem. Já beru vaši gentlemanskou dohodu, stahuji se teď z faktických poznámek, ale opravdu čekám, že mi odpovíte a řeknete mi, na co se tady ptám neustále a dokola: když je to ta vaše priorita, proč jste si to nedali do těch legislativních plánů prací? To znamená, proč Ministerstvo vnitra nepočítalo s tím, že tento zákon bude novelizován?

Anebo ano, počítalo s tím, že ho bude novelizovat, ale úplně jinou cestou než tou správnou, tou legislativní, přes ministra pro legislativu Šalomouna, který by nám jistě vysvětlil, jak to krásně prošlo přes Legislativní radu vlády a přes jednotlivé komise. Kdyby to tam tedy došlo. Já děkuji, že mi odpovíte, a stahuji se z těch faktických poznámek.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan poslanec Aleš Juchelka, připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová, Jiří Strýček a další. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Ty argumenty se postupně vrší u každého řečníka, nevyjímaje pana ministra. Já jsem poprvé tedy slyšel nějaký termín disproporční právo, které bychom měli mít. Já si myslím, že takový termín ani neexistuje. Každý to bude mít k volbám blíž nebo dál, ať již v České republice, nebo v zahraničí, někdo to má více do kopce, někdo z kopce. Ty volby nemohou být prostě pro všechny daleko úplně stejné. A věřme těm lidem, kteří se stěhují do zahraničí, že přemýšlejí i nad tím, jak budou volit, a že se původně rozhodli bydlet tam, kde bydlí, a že to budou mít k těm volbám třeba dál. Já znám lidi, kteří to mají skutečně letecky a vždycky si na ten víkend udělají volno, aby mohli na tu ambasádu přijít odvolit, a spojí to s nákupy nebo s návštěvou svých přátel. Ale to disproporční právo jsem tedy slyšel nějakým způsobem poprvé.

Mně vždycky vadí u té diskuse, že tady se vytváří nějaký problém u té opozice, který se potom automaticky u těch řečníků na tu opozici nálepkuje. Takže já tady prohlašuji, že my, nikdo z opozice, nemáme obavy z využití volebního práva. Nikdo se neobává toho, že by přišlo volit 200 nebo 300 000 lidí. Já říkám, nejlépe kdyby přišlo třeba volit 480 000 lidí třeba, a nikdo z toho prostě žádnou obavu nemáme. My tady řešíme pouze to, zdali to je skutečně ústavně konformní zákon - protože jednoduše není podle nás. Protože ta tajnost, která tam hraje důležitou roli, je porušována. A vy tady ještě řeknete, pane ministře, že u té osobní volby - cituji - se to stát nemůže, prý tam je člověk za plentou sám, to říkám já, protože vy říkáte, že i tam můžou být ti lidé ovlivňováni. Ne, za plentou je člověk sám a tam se ta osobní volba žádným způsobem donutit někým jiným nemůže. To prostě není možné.

Na závěr u té disproporce bych chtěl požádat vážené kolegy a kolegyně z vládní koalice, protože my tu nerovnoměrnost, kterou tady máme, tak zažívají i zaměstnanci této Sněmovny. A ta nerovnoměrnost z hlediska čerpání nějaké pracovní doby je skutečně natolik veliká, že i mně osobně vadí, že tady porušujeme jednoduše pracovní postupy, zákoník práce (Předsedající: Čas, pane poslanče.) a že neumožňujeme těm lidem dělat přestávky a tak dále. A je to vaše odpovědnost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Ožanová. Připraví se pan poslanec Strýček. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já si dovolím, protože mohu přímo oslovovat ministra, já jsem poslouchala pečlivě a já si dovoluji poukázat na jednu věc: nerozšiřujeme počet lidí, kteří mohou volit. Je pravda, že touto normou ne. Ale tiskem 585, který byl necelý měsíc před tímto tiskem předložen skupinou koaličních poslanců, tento okruh rozšiřujete! A rozšiřujete tak, aby účinnost byla, já jsem si to poznamenala, k 1. 7. 2024. Byla bych ráda, kdybyste se k tomu vyjádřil. Nabytí státního občanství České republiky čestným prohlášením až do čtvrté generace.

Já chápu, měl jste pravdu, nelhal jste, když jste říkal, že touto normou nerozšiřujete, ale chcete tak učinit jinou normou! Já se domnívám, že tuto otázku jsem položila několikrát, a nejen já, ale pětikoalice se velmi vyhýbá odpovědi na tuto otázku. A pokud se nevyhýbá, tak pokud se pamatuju, tak to s tím nesouvisí, to tady neříkejte. Ale to s tím souvisí. Takže já bych byla ráda, protože pro mě to zní hezky, "nerozšiřujeme okruh", ale rozšiřujete. A pane ministře, pokud náhodou posloucháte a chcete si poznačit, je to tisk 585.

Já bych ráda slyšela konečně odpověď, jak to vidíte, když rozšiřujete počet osob, které budou moci volit v zahraničí. Prosím vás, neuvádějte lidi v omyl, když říkáte pouze "touto normou to nerozšiřujeme", ale nedodáváte, že tak chcete učinit normou jinou. Je to opravdu zavádějící. Když říkáte A, řekněte i B.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, paní poslankyně. Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Zlínský. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já reaguji na pana ministra, který si sice dělal poznámky, ale musím říct, že celkem nepřesně. Protože tak jak on reagoval, když jsem ho poslouchal velmi pečlivě, tak to téměř vypadalo, jako že se ptají nějací hlupáci, a on to tady vysvětloval. Takhle to není. On tady mluvil o ovlivnění voleb. No my tady nekritizujeme, že se ovlivní volby, každý z nás ovlivní volby. My tady říkáme ovlivnění voleb z hlediska toho, že za tou plentou každý volí tak, jak chce, zatímco ten takzvaný family voting, to znamená, že jsou tady ti špatní a ti dobří, je tady nějaká atmosféra, je tady vytvářen tlak na ty lidi, a my jsme tady, i u nás, zažili to, aby prarodiče volili někoho, jinak jim nebudou ukazovat vnuky, to jsme tady zažili a to tady úplně to přitahujete.

Pár hlasů z Bruselu jsem já prý řekl. To jsem neřekl. Já jsem řekl, že se tady bavíme o zemích, kde jsou ty vzdálenosti velké - Spojené státy, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Rusko možná. Tam to zaveďme. Ale pak jsem řekl, že tam odsud je to pár hlasů v poměru k těm zemím, kde by se to zavádět nemuselo.

Mrtví - že jsem posměšně... Pane ministře, vy jste tady nebyl, já jsem to říkal i na tiskovce, já jsem neřekl posměšně. To je prostě disproporce. To mi tady nevyvrátíte. Když někdo zemře u nás den před volbami, nemá šanci hlasovat. Tady v momentě, kdy vy spustíte korespondenční hlasování, má někdo možnost hlasovat 35 dnů, kdy se spouští ten mechanismus před volbami. Když pošle ten hlas, mezitím zemře, ten jeho hlas se započítá. Pro mě je podstatný ten den voleb. Co kdyby někdo to měl v šuplíku v České republice, a když mezitím zemře, tak ten příbuzný to tam jako donese? Tak to by bylo srovnatelné.

A poslední - od 1. 1. 2025 - to jste také nevysvětlil. Já jsem tady kritizoval, že zákon o správě voleb platí od 1. 1. 2026, na který se tento zákon odvolává. A proč zrovna tahleta část je zrovna o rok dřív? Kvůli parlamentním volbám. To jsou jasná stanoviska.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče. Děkuji. Pan poslanec Zlínský, připraví se pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych měl dva dotazy na pana ministra vnitra Rakušana. Jednak první dotaz by zněl, jaká je predikce Ministerstva vnitra, co se týká počtu voličů ze zahraničí, kteří se účastní voleb v roce 2025? A nejvíce by mě zajímaly tyto státy: Velká Británie, Německo, Spojené státy americké, Kanada a Austrálie.

A pak bych měl na něho ještě jeden dotaz, on to tady zmínil, že je třeba vést volnou soutěž o voliče, tedy v tomto případě v zahraničí. Já bych se ho chtěl zeptat, jakým způsobem vést tuto volnou soutěž v systému, kde v zahraničí, hlavně v západních státech, jsou mimořádně etablované neziskové politické organizace, u kterých se dá očekávat, že nějakým způsobem budou forsírovat tu náležitou názorovou skupinu, já to tady zmíním, tu neoliberální nebo progresivistickou, a tuto volnou soutěž může nějakým způsobem ovlivnit ve prospěch těchto progresivistických sil. Děkuji za odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo a za reakci pana ministra. Já se pokusím být maximálně stručný. Nejprve k tomu postupu. Já potvrzuji, že debata o těch volebních zákonech skutečně probíhala tak, že jsme řekli, že je to pro nás principiálně nepřípustné, z toho návrhu se to dalo pryč a díky tomu jsme přijali pro tuto republiku tři kvalitní volební zákony.

Při té příležitosti jste dali i slovo, že i v Senátu zajistíte, že nebudou pozměňovací návrhy. To všechno takto proběhlo. A řekl jste, že to znovu předložíte, pane ministře. To ale ještě přece neznamená, že potom končí jakákoliv debata. Proč jsme se tedy přece jenom nesešli nad nějakým návrhem a jestli bychom k tomu něco měli? Podívejte se, jak to končí, jakým způsobem teď probíhá ta debata.

Co se týče disproporce, my tady od začátku mluvíme o tom, že by se mělo postupovat formou například pilotního projektu. Vy říkáte, že jsou to úplně jiné peníze. Kolik stály například ty buňky, ve kterých se volilo, když bylo mistrovství Evropy ve fotbale? Máme aspoň nějaké základní vyčíslení, kolik by stálo, kdybychom zřídili o něco víc volebních místností než 111 po celém světě, když jich máme v České republice přes 14 000? Náklady nikdo neví. Nikdo to nezkusil.

Když jsem zmiňoval honorární konzuly, já jsem tím myslel, že by byli k dispozici pro konzultace, doporučili by vhodné třeba místnosti, kde by se mohly ty volby konat, a taky by měli přehled, o kolika voličích se bavíme. Nás by opravdu zajímalo rozprostření voličů třeba po Spojených státech. A podle toho, kde ti krajané bydlí, tak by se mohly konat prezenční volby. Koneckonců i krajané by mohli být velmi nápomocni tomu, že by pomohli obsazovat ty komise. (Předsedající: Čas.) Mají české občanství, tak oni mohou být v té komisi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky. A nyní se s přednostním právem hlásí pan předseda Fiala. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážené kolegové, jsem rád, že jsem se dostal ke slovu, byť jsem to měl naplánováno na pátek ráno, ale nějak jste mě předběhli, takže s přednostním právem bohužel jsem se dostal ke slovu až dnes.

Během předchozích několika dnů a nocí zde zaznělo mnoho argumentů proti zavedení korespondenční volby do českého právního řádu i proti korespondenční volbě jako institutu, jako celku. Těchto argumentů je skutečně velké množství, ale není jich nekonečná řada, takže v rámci svého projevu se určitě dotknu i témat, která zde již zazněla a o kterých už někdo z kolegů hovořil, ale budu se snažit mluvit o nich jiným způsobem, z jiné perspektivy a také v jiných souvislostech a také uvedu některé argumenty a aspekty projednávané tematiky, které zde ještě vůbec nezazněly, argumenty, jejichž společný jmenovatel bude snaha na konkrétních a jasných příkladech jasně demonstrovat, proč je korespondenční volba z naší perspektivy protiústavní, ale také to, proč je krajně riziková pro náš politický a volební systém a nebezpečná pro celou naši společnost, včetně toho, že upozorním na až brutální nedostatky a nebezpečí tohoto konkrétního, vládněposlaneckého návrhu zákona, který zde projednáváme. Jsem přesvědčen o tom, že počet, míra a intenzita těchto rizik, nedostatků a chyb je tak vysoká a tak neopravitelná, že jediným rozumným postojem k projednávanému návrhu je jeho zamítnutí v prvním čtení, což už hnutí SPD navrhlo.

Novela vládních poslanců na změnu zákona o správě voleb, tedy v překladu návrh na zavedení korespondenčního hlasování do českého volebního systému, protože o nic jiného zde nejde, je největším a nejnebezpečnějším průlomem do našeho ústavního systému v historii novodobé České republiky. Lépe řečeno, jde o snahu o úplné pošlapání některých nejzákladnějších principů, na kterých naše ústavní právo a naše ústavní zřízení stojí.

Pro začátek si definujme základní termíny, základní principy volebního práva obsažené v české ústavě, o kterých zde hovoříme. Rovnost volebního práva - princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná, což zahrnuje i pravidlo, že každý volič má v těch kterých konkrétních volbách do určitého orgánu stejné možnosti a podmínky hlasování. Přímost volebního práva - princip, dle kterého je příslušná volba, příslušné hlasování prováděno vždy přímo konkrétním a identifikovatelným voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V České republice nelze volit v zastoupení. Tajnost hlasování - tato zásada znamená, že nesmí být možné jakkoliv spojit voliče s odevzdaným hlasem a že nikdo nesmí vědět, jak konkrétní volič hlasoval. Nikdo. Všechny tyto zásadní ústavní principy návrh vládních poslanců na zavedení korespondenčního hlasování do českého volebního a právního řádu hrubě porušuje. A já to i v dalších částech svého projevu budu konkretizovat. Ale pojďme dál.

Naprosto sporný a pochybný je už samotný deklarovaný úmysl předkladatelů tohoto návrhu, tedy zjednodušení volební praxe pro české občany v zahraničí. Je pochybný zejména v tom ohledu, zda má být akt volby skutečně co nejjednodušší, má-li být jednoduchost voleb a snadná dostupnost možnosti volit jejich největší hodnotou a zda se tak má dít na úkor jejich konformity a v souladu celého volebního procesu s ústavou a se zásadami volebního práva. A zde si musíme položit zásadní otázku: Je právo volit skutečně právem, anebo nárokem? Protože v těchto dvou termínech je docela velký rozdíl.

Z ústavy, z Listiny základních práv a svobod a z volebních zákonů jednoznačně vyplývá, že jde o právo. A toto právo čeští občané žijící nebo se momentálně nacházející v zahraničí mají. Mají právo volit některé české ústavní orgány. Je jen na nich, zda tohoto svého práva využijí. Náš stát a naše zákony jim to umožňují. V jiných státech, a mám na mysli státy demokratické, tomu tak není a lidé žijící mimo tyto státy, byť mají jejich občanství, volit do jejich vrcholných orgánů prostě nemohou. Takže toto právo pro všechny české občany existuje.

To, co tu dnes projednáváme, je snaha vládní pětikoalice učinit z tohoto univerzálního práva pro jednu skupinu českých občanů, tedy pro Čechy v zahraničí, nárok, který jim stát má a musí zaručit. A to už je něco jiného přece než občanské a politické právo, kterým právo svobodně volit bezpochyby je. Je to ničím neopodstatněné privilegium. Anebo když to otočíme, vládní návrh svou podstatou říká, že volební právo Čechů v zahraničí není právem, ale povinností, kterou jim český stát ukládá. A jelikož jde o povinnost, stát si ji musí vynutit, respektive vytvořit takové podmínky, aby všichni tito lidé mohli tuto svou povinnost plnit. Podle mě je to zásadně chybný a pomýlený postoj filozoficky, eticky, morálně i právně. Ale já to považuji za důležité říct hned na začátku tohoto projevu, protože jsem se nad instituty korespondenčního hlasování, ale i elektronického hlasování, o kterém se tu a tam hovoří, dlouze zamýšlel. Protože je to má povinnost poslance, který veřejně slíbil, že bude ctít ústavu a dbát o naplňování základních lidských práv a svobod. A já to prostě beru velmi vážně.

Mé úvahy se nesly v tom duchu, proč vůbec tyto myšlenky typu korespondenční volby vznikají, jaké jsou jejich zdroje, zda skutečně slouží k zajištění nebo naplnění nějakých základních, ústavou garantovaných lidských, občanských, politických či sociálních práv, která neumíme naplnit jiným způsobem. A došel jsem k závěru, že nikoliv. Právo volit každý občan České republiky má již dnes - de iure i de facto. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Korespondenční volba tedy není naplněním žádného ústavního, občanského či politického práva, ale politickým a ideologickým konstruktem, politickou a ideologickou agendou určité části našeho politického spektra. Tolik úvodem.

Jak jsem již předeslal, volební právo v České republice stojí na ústavních zásadách rovnosti, přímosti a tajnosti hlasování, které probíhá osobně a zcela svobodně. Všechny tyto zásadní (zásady?) korespondenční a rovněž i elektronické hlasovací experimenty explicitně porušují. Přitom vládní tlak na zavedení korespondenčního způsobu takzvaného dálkového hlasování postrádá jak racionální zdůvodnění, tak hlavně oporu v české ústavě. Češi žijící v zahraničí mají přece možnost účastnit se voleb, pokud o to mají opravdový zájem, standardním fyzickým způsobem na příslušném nejbližším zastupitelském úřadu České republiky v zemi, kde pobývají, a není tedy nutno a radno jejich procedurální volební právo rozšiřovat, notabene za použití prostředků, které jsou jednoznačně za hranou ústavnosti. A to korespondenční způsob hlasování evidentně je. Tajnost volby může být garantována pouze tehdy, jestliže má akt výkonu hlasovacího práva osobní a individuální charakter, když tento akt probíhá prostřednictvím fyzického vhození volebního lístku do volební urny, za plentou a za přítomnosti volební komise, která celý proces hlasování kontroluje dle předem daných zákonných pravidel. To u korespondenčního ani u elektronického hlasování prostě není možné zaručit, jelikož nelze absolutně vyloučit možnost, že některé osoby hlasují pod dozorem, či dokonce pod nátlakem jiných osob. Prostě to nemůžeme vyloučit.

Rovnost volebního práva znamená, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci výkonu volby naprosto stejné možnosti a podmínky. Tyto zásadní korespondenční i elektronické způsoby hlasování rovněž zásadním způsobem narušuje. A narušuje je i předložený návrh zákona, protože zavádí dvojí typ volby - ústavně konformní fyzický způsob a naproti tomu neústavní způsob dálkový a korespondenční. A zároveň určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňuje oproti skupině jiné, jelikož takzvaní zahraniční Češi budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak ve volbách hlasovat. Při dálkovém způsobu hlasování, tak jak je vládními poslanci konkrétně navrženo, nelze rovněž vůbec vyloučit ústavně nepřípustnou variantu, že určitá osoba hlasuje v daných volbách vícekrát, což je opět porušení principu rovnosti volebního práva. Nelze vyloučit ani možnost, že pod jménem a pod identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, kdo například ani toto volební právo z nejrůznějších důvodů nemá, čímž je zase narušen princip přímosti hlasování, jelikož v jeho dálkové korespondenční variantě absentuje prvek volební komise, která je schopna každého voliče identifikovat a vyloučit například eventualitu vícenásobné volby jednou a tou samou osobou. Volební právo je vrcholným občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. A každé právo má a musí být spojeno i s určitou odpovědností a nesamozřejmostí, či chceme-li, povinností, která se projevuje už třeba tím, že jeho realizace vyžaduje obětovat několik hodin svého času. Argument zastánců korespondenčního hlasování o zvýšení volební účasti a zjednodušení voleb je zcela lichý. Zjednoduší se maximálně podmínky volby pro některé jedince, kterým se nechce obtěžovat přijít do volební místnosti.

Teď trochu odbočím, ale jen zdánlivě, a budu se věnovat potenciálně mimořádně nebezpečným dopadům tohoto návrhu, včetně samotného hlasování ze zahraničí, na volební systém v České republice.

Co se týče hlasování, určitá zákonná úprava by zde totiž namístě zcela jistě byla. Už o tom zde hovořili někteří kolegové minulý týden, ale já o tom budu mluvit z jiné perspektivy, jak se za chvíli přesvědčíte. Ona nezbytná úprava se ovšem netýká způsobu tohoto hlasování, ale metody přepočtu jeho výsledku. Nyní je tomu tak, že před každými volbami do Poslanecké sněmovny je vylosován jeden český volební kraj a všichni voliči hlasující v zahraničí vybírají z kandidátek politických stran zaregistrovaných v tomto kraji. A toto bude platit ještě pro sněmovní volby v roce 2025. Což je ovšem nejen naprosto nelogické, ale rovněž to může výrazným asymetrickým a neakceptovatelným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb. Ostatně už se tomu tak v minulosti stalo.

V roce 2006 byl tímto vylosovaným krajem, kde se započítávaly hlasy odevzdané v zahraničí, Jihočeský kraj. A jen díky hlasům ze zahraničí mohla následně vzniknout tehdejší Topolánkova vláda ODS, KDU-ČSL a Strana zelených, protože kdyby se zahraniční hlasy započítávaly v některém jiném kraji anebo rovnoměrně ve všech krajích, získaly by tehdy ČSSD a KSČM dohromady 101 sněmovních mandátů a mohly teoreticky a velmi pravděpodobně i prakticky sestavit většinovou vládu. Takto byl výsledný poměr obou politických bloků 100 na 100 a tento volební pakt později umožnil Mirku Topolánkovi za známých okolností koupit dva jiné poslance a získat důvěru Sněmovny pro svůj vládní kabinet.

Ve volbách do Sněmovny v roce 2017 byl oním vylosovaným krajem Středočeský kraj a díky hlasům ze zahraničí zde nezískalo poslední přidělovaný mandát hnutí SPD, nýbrž TOP 09. Pokud by byl systém započítávání zahraničních hlasů jiný, disponovaly by tenkrát hnutí ANO a SPD ve Sněmovně nikoliv stem, ale 101 mandáty a výchozí vyjednávací situace pro sestavení vlády by byla významně odlišná. Takže to jsou vlastně dvě volební období, která já osobně tady pamatuju, kde korespondenční volba měla velmi významný vliv na to, jaká v České republice vznikla vláda.

Tento systém přiřazování zahraničních hlasů je od základu špatný bez ohledu na to, jestli se hlasuje jen fyzicky, nebo i korespondenčně. Pokud začne platit novela zákona o správě voleb, která již koncem roku 2025 (?) Sněmovnou prošla a účinná má být od roku 2026, od roku 2029, pokud nedojde mezitím k předčasným volbám, se zahraniční hlasy budou přiřazovat lehce odlišným způsobem, a to tak, že místo náhodně vylosovaného kraje se nyní budou losovat dva ze čtyř největších krajů, přičemž do jednoho bude připočítána Evropa a do druhého zbytek světa. Což je ještě mnohem horší varianta než ta současná, protože jednak povede zákonitě k množství chyb a neplatných hlasů, zejména vzhledem k tomu, že volební lístky si mají korespondenční voliči v zahraničí tisknout sami z webu Ministerstva vnitra, takže se klidně může stávat, že si vytisknou z těchto dvou krajů ten, který se jejich volby týkat nemá. A hlavně z tohoto návrhu opět čouhá pětikoaliční účelovost jako pověstná sláma z bot. Víte proč? Protože poslední volby do Sněmovny rozhodly výsledky ve dvou krajích, ve Středočeském kraji a v Praze. Oba přitom patří mezi ony čtyři největší volební kraje. Po sečtení výsledků ve 12 zbývajících krajích České republiky byl totiž součet mandátů hnutí ANO a hnutí SPD o jeden vyšší než součet mandátů pro dvě předvolební koalice současných vládních stran. Ale v součtu Středočeského kraje a Prahy zvítězila pětikoalice nad současnou opozicí o 17 mandátů a celkově tedy o 16 mandátů. A i z výsledků jiných voleb je evidentní, že volební baštou současných vládních stran, zejména některých, jsou tyto dva velké volební kraje. Což neříkám nijak pejorativně ani normativně, ale konstatuji to jako fakt, který je z hlediska volební geografie naprosto normální napříč celým světem.

My také máme své silné kraje na severozápadě a severu republiky, lidovci na jižní Moravě, v západní Evropě progresivistická levice a Zelení ovládají velkoměsta a v USA jsou státy republikánské a státy demokratické, tak to prostě je. Ale vládní záměr přiřazovat zahraniční hlasy včetně těch korespondenčních od roku 2006 do dvou ze čtyř největších českých krajů není ničím jiným než metodou typickou pro takzvané sociální a volební inženýrství uměle navýšit své zisky a třeba i volby takto rozhodnout ve svůj prospěch. Protože pravděpodobnost, že ze čtyř největších krajů budou pro zařazení zahraničních hlasů vylosovány Praha a Středočeský kraj nebo alespoň jeden z nich, je velmi vysoká. A další věc, která s tím souvisí, ve čtyřech největších českých volebních krajích, jimiž jsou Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj a Moravskoslezský kraj, se už teď volí celkem 95 poslanců, tedy skoro polovina Sněmovny. Poté, co by sem byly přidělovány i zahraniční hlasy včetně korespondenčních, tvořili by poslanci v nich zvolení výrazně nadpoloviční část Sněmovny a zástupci zbylých deseti krajů by naopak byli ve značné menšině, i kdyby se počtverečkovali. Poté, co by sem byly přidělovány i zahraniční hlasy - přičemž poslanců zvolených v Praze a Středočeském kraji je celkem 50, čtvrtina Sněmovny ve dvou krajích, bez nadsázky platí, že v těchto krajích se volby rozhodují. Pokud budou pro přidělení zahraničních i korespondenčních hlasů vylosovány tyto dva regiony, tedy Praha a Středočeský kraj, budou tvořit jejich poslanci téměř třetinu Sněmovny, ale hlavně polovinu vládnoucí koalice. Třetina členů Poslanecké sněmovny bude tvořena zástupci dvou krajů z celkových čtrnácti. Dle mého názoru i ve světle posledního nálezu Ústavního soudu ohledně volební legislativy, který konstatoval deformace a nerovnosti v zastoupení zvolených poslanců na základě znevýhodnění menších volebních krajů, jde o další jasně protiústavní moment projednávaného návrhu, respektive novely zákona o správě voleb. A důkladně jsem odůvodnil, proč si to myslím.

Celý mechanismus přidělování zahraničních hlasů pro následný jejich přepočet mandátů je tedy od základu špatný a je nutné jej co nejrychleji změnit. A o to více tehdy, pokud by měla začít platit, což se snad nestane, korespondenční volba pro zahraniční voliče. Přitom alternativy, jak hlasovat v zahraničí a jak následně tyto hlasy započítávat do celkových výsledků, se přímo nabízí. Hovořím teď o změně tohoto mechanismu pro současné standardní, tedy fyzické volby. Lze to aplikovat s malou modifikací i na volby korespondenční, ale to nebudu rozvádět, protože tento způsob z principu prostě odmítám.

Takže zde je můj návrh k diskusi. Čeští občané, kteří jsou v době voleb v zahraničí krátkodobě - dovolená, služební cesta, studium, Erasmus a podobně - a mají trvalé bydliště v České republice, by na ambasádách vybírali z kandidátních listin toho kraje, kde doma skutečně žijí. A ti čeští občané, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, žádnou trvalou adresu v České republice nemají, by měli trvale přidělen jeden volební kraj, jednu sadu volebních kandidátních listin pro tento kraj dle toho, v jakém cizím státě by zrovna na ambasádě volili. Jinými slovy, pro tyto účely by bylo celé území světa například na základě počtu obyvatel s českým občanstvím rozděleno na čtrnáct teritorií, na čtrnáct skupin států, přičemž ke každému z nich by byl nastálo, anebo pravidelně mohlo docházet k rotaci, přiřazen jeden český volební kraj. Mezi kandidátními listinami těchto států by v daných státech volili čeští občané žijící v zahraničí bez trvalého bydliště v České republice. Nebo se samozřejmě nabízí ještě jiná, možná v tomto ohledu nejčistší a nejméně deformující varianta, a to namísto čtrnácti stávajících volebních krajů mít pouze jeden celostátní volební obvod, což ale zase přináší jiné mnohé nevýhody.

Ale na tomto problému je velice dobře vidět, jaké obrovské problémy vnáší vládní návrh na zavedení korespondenční volby, že zdaleka nejde jenom o to, jak bude vypadat doručovací obálka, nebo o nějaké další technikálie, ale že jeho autoři otevřeli pověstnou Pandořinu skříňku, aniž si byli vědomi všech jeho dopadů, včetně potenciálu zcela rozmetat náš funkční volební systém do Poslanecké sněmovny. Ale je tu ještě mnohem závažnější záležitost související se započítáváním zahraničních hlasů po případném zavedení korespondenční volby. Nyní se totiž nacházíme v situaci, kdy v zahraničí hlasují tisíce, maximálně nižší desítky tisíc voličů. Ale myslím, že už v posledních volbách jich bylo něco přes 13 000. Ale už i tak je zde potenciál, že nešťastný způsob započítávání těchto hlasů může značně deformovat vůli voličů žijících v České republice, jak jsem již na dvou případech z roku 2006 a z roku 2017 uvedl.

Zavedení korespondenčního hlasování a předpokládané významné zvýšení volební účasti by ovšem mohlo za ponechání uvedeného systému započítávání zahraničních hlasů znamenat už enormní a naprosto nepřijatelné další narušení principu rovnosti hlasů, zvláště když pro sněmovní volby v roce 2025 má platit ještě současná podoba přepočtu těchto hlasů, tedy že se o jejich přidělení losuje mezi všemi čtrnácti kraji, ale pro systém zvažovaný od roku 2020... a nevím přesně - devět - to platí jakbysmet, či spíše ještě více. Ve veřejném prostoru se hovoří o potenciálním počtu minimálně 600 000 zahraničních voličů. A to existují ještě mnohem vyšší oficiální odhady, ke kterým se dostanu. Kvalifikované odhady, které přesahují číslovku 1 milion, více než 1 milion potenciálních voličů ze zahraničí. Když jsem to řekl v Českém rozhlase na Radiožurnálu, tak se pan redaktor smál, co to tam vykládám, že určitě jsem se zbláznil. Ale já jsem se nezbláznil. Já se prostě obávám, že možná ne v prvních parlamentních volbách, ale v nějakých dalších se to může stát, a stane se to proto, že to prostě někdo bude manipulovat.

Ale dobře, budu se držet toho nejnižšího odhadu, číslovky 600 000. Kdyby tedy například v zahraničí po zavedení korespondenční volby volila pouze polovina z tohoto počtu, tedy 300 000 voličů, což už pan Rakušan někde řekl, že si myslí, že to tak v prvních volbách bude, takže z 13 000 se posuneme na 300 000, já osobně si myslím, že to prostě není možné, ale prý to tak bude, bude se jednat o zhruba dvojnásobek počtu občanů, kteří ve volbách v roce 2021 volili v našem nejmenším, tedy Karlovarském kraji. A tak za situace, kdyby byly zahraniční hlasy ve volbách do Sněmovny - teď poslouchejte - v roce 2025 losem zařazeny do Karlovarského kraje, nerozhodnou fakticky o zvoleném složení poslanců za tento Karlovarský kraj lidé, kteří tam žijí, ale osoby, které tam v životě nebyly. Možná které ani neumí česky a možná které ani v životě nebyly v České republice, nebudou a nemají s ní nic společného. A kromě toho by v takovém případě tento kraj obdržel výrazně více poslaneckých mandátů, než kolik mu přísluší dle počtu obyvatel, a byl by vůči ostatním krajům neoprávněně znevýhodněn. Konkrétně v roce 2021 obdržel Karlovarský kraj celkem 5 poslaneckých mandátů. Víte, kolik by jich obdržel po přiřazení 300 000 hlasů ze zahraničí? Ano, tam kolegyně z Karlovarského kraje se po mně nedůvěřivě dívá. (Poslankyně Mračková Vildumetzová.) Tak paní kolegyně, 16. Šestnáct. Pokud by volilo v zahraničí 300 000 voličů a padl by ten los na Karlovarský kraj, tak byste místo 5 mandátů obdrželi 16, tedy více než několikrát větší a lidnatější Ústecký kraj. Tak ten by se na vás díval pěkně zezadu.

Navíc, jak jsem o tom hovořil před chvílí, Karlovarský kraj je regionem, kde mají dlouhodobě nejvyšší podporu hnutí ANO a SPD. Tak by to nebylo, že jo. Tradičně zde získávají 4 z celkových 5 mandátů, tedy naprostou většinu, a plně to koresponduje s vůlí tamějších občanů a voličů. A máme v to důvěru, že to tak je. Po zavedení korespondenční volby ze zahraničí a zařazení zahraničních hlasů do tohoto kraje by to dopadlo zhruba tak, že ANO a SPD by zde získaly 6 z celkových 16 mandátů, protože by je volilo více než 50 % občanů Karlovarského kraje, kteří přišli k volbám. Kolegyně a kolegové, považujete to za normální, přijatelné a ústavně, morálně, eticky, politicky, společensky obhajitelné? To samé by platilo v obdobné, větší či menší míře i pro ostatní kraje. I toto je korespondenční volba na pětikoaliční způsob, takzvaný kapr na modro. Jedná se o další naprosto nepřijatelnou záležitost spojenou s tímto konkrétním návrhem na zavedení korespondenčního hlasování.

Už jsem zmínil, že velice důležitou roli ve volebním procesu hrají takzvané okrskové volební komise. Tyto okrskové volební komise dbají o pořádek ve volební místnosti, zajišťují hlasování a dozírají na jeho průběh, sčítají hlasy a vyhotovují zápis o průběhu a výsledku hlasování a posléze pak odevzdávají volební dokumentaci do úschovy obecního úřadu. Členem této okrskové volební komise může být státní občan České republiky, který v den složení slibu dosáhl věku nejméně 18 let, u něhož nenastala překážka ve výkonu volebního práva podle § 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, který není kandidátem pro volby do Parlamentu České republiky. Velmi podstatné pro roli a nezávislost volební komise je to, že každá politická strana, politické hnutí a koalice, jejichž kandidátní listina pro volbu do Poslanecké sněmovny byla zaregistrována v daném volebním kraji, jehož součástí je příslušný volební okrsek, může delegovat jednoho člena a jednoho náhradníka do této okrskové volební komise.

Naproti tomu už dnes při fyzickém hlasování českých občanů v zahraničí na zastupitelských úřadech - a samozřejmě to bude platit i v případě korespondenčního hlasování - existují takzvané zvláštní okrskové volební komise. Jak fungují? Vedoucí zastupitelského úřadu jmenuje 30 dnů před dnem voleb do Poslanecké sněmovny předsedu a nejméně 2 členy zvláštní okrskové volební komise, kteří jsou státními občany České republiky a v den složení slibu dosáhli věku nejméně 18 let a ovládají český jazyk. Většinou jsou to lidé, kteří pracují na tom úřadu. Tedy nejde o zástupce konkurujících si volebních subjektů, ale v podstatě o státní zaměstnance z rezortu Ministerstva zahraničních věcí nebo o nějaké oblíbence velvyslance, a to tedy rozhodně nemůžeme hovořit o plné nezávislosti, protože v těch normálních místnostech v České republice se kontrolujeme navzájem, abychom si to netrhali, neškrtali, nezahazovali pod stůl, ale tady to prostě nikdo takhle kontrolovat nebude, protože je jim to jedno. V určitých případech dokonce může mít tato komise pouze 2 členy - velvyslance a jednoho zaměstnance ambasády jakožto zapisovatele. No tak to je nezávislost jako vyšitá. Tato zvláštní okrsková volební komise pak má zajišťovat průběh voleb a sčítání volebních výsledků.

Klíčové je ovšem to, jak celé korespondenční hlasování probíhá a zda jsou v jeho rámci garantovány základní ústavní principy volebního práva, tedy i to, zda mají všichni občané ve volbách stejné a rovné podmínky, že volba probíhá u všech pouze jedním stejným způsobem a že je garantováno, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, kteří mají beze všech pochybností volební právo pro volby ústavních orgánů v České republice. To lze zajistit pouze tak, že se občan dostaví fyzicky a prezenčně do volební místnosti, je zde na základě občanského průkazu a seznamu voličů identifikován a za plentou provede tajné hlasování, přičemž nezávislá a pluralitně složená volební komise kontroluje, zda vše probíhá dle zákonů a regulí. Já bych dal za to rovnítko a za to bych napsal: svobodné volby. Poté zákonným způsobem při vzájemné křížové kontrole tato komise sčítá volební lístky a vyhotoví zápis o výsledku volby v daném volebním okrsku.

Korespondenční hlasování toto všechno mění a neguje. Nezajišťuje tajnost ani rovnost volby, což dosvědčuje i stanovisko vlády a její Legislativní rady k senátnímu návrhu na zavedení korespondenčního hlasování, který zde ve Sněmovně rovněž leží a který je v těch základních věcech prakticky identický s tím, který projednáváme nyní. No jasně, protože Legislativní rada vlády by řekla, že je to protiústavní blbost a že to nemá cenu projednávat. Proto to předložili poslanci, protože to neprocházelo, neprošlo Legislativní radou vlády ani připomínkovým řízením, protože jím (?) státní instituce, které dozírají na tyto věci a dávají k tomu svá stanoviska, se pod to nemusí podepisovat. Takže se pod to podepíše jenom pár poslanců a celá tato vláda, až se to schválí.

Tento návrh a samotný model korespondenční volby a její podstata negarantuje, že každý občan bude hlasovat jen jednou, ani to, že v ní hlasují občané, kteří mají aktivní volební právo, a dokonce ani to, že fakticky hlasují pouze občané České republiky. Žádost o vydání příslušných písemností ke korespondenčnímu hlasování může dle projednávaného návrhu volič v zahraničí podat u zastupitelského úřadu, u kterého je zapsán ve zvláštním seznamu, přičemž tento volič může podat žádost buď osobně, ale i prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče, což je zase něco bezprecedentního, co nemá v České republice obdoby, zvýhodňuje tu jednu skupinu voličů a zavdává to další prostor k dalším možným podvodům.

A to není všechno. Podle mých informací se chystá ještě poslanecký pozměňovací návrh, který bude předložen v druhém čtení, který jako má zjednodušovat tu volbu úplně, aby zahraniční voliči měli úplně jednodušší, jednodušší volby, takže už to nebude muset být ani notářsky ověřeno a budou prostě volit a žádat o ty věci na základě podepsaného čestného prohlášení.

Jak má vypadat ta žádost? Žádost musí obsahovat jméno a příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány. Tedy zase několik adres bez jistoty, kdo si tyto písemnosti převezme a kdo s nimi bude dál nakládat. Na základě této žádosti pak zašle zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů před dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování. Pokud o to volič požádá anebo neuvedl adresu pro doručení, vydá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči, nebo - opět - třetí osobě, která se prokáže písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Mě bude zajímat po těch volbách, pokud tady ten nesmysl projde, kolik lidí se prokázalo písemnou plnou mocí za někoho a přijdou si vyzvednout ty volební lístky. Já si myslím, že to může být celkem mnoho.

Další pochybné ustanovení, další prostor pro manipulace - a to slovo manipulace je velmi, velmi diplomatické slovo. Hlasovací lístek pro - a já to řeknu, spíš prostor pro podvody. Hlasovací lístek pro korespondenční hlasování si potom volič vytiskne z elektronické verze hlasovacího lístku přístupné na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Potom volič vloží hlasovací lístek do úřední obálky, do doručovací obálky volič vloží jím podepsaný identifikační lístek a úřední obálku. Volič, kterému byl vydán voličský průkaz, vloží voličský průkaz do doručovací obálky. Zalepenou doručovací obálku volič zašle zastupitelskému úřadu, u kterého je zapsán ve zvláštním seznamu.

Bude tento odstavec zákona popisující způsob korespondenční volby všem občanům nezpochybnitelně jasný, přehledný a pochopitelný? Nepovede naopak ke spoustě chyb, záměn obálek, neplatnosti velkého množství hlasů nebo k jejich sporné platnosti, kterou budou posuzovat pouze na základě libovůle a bez další kontroly pracovníci zastupitelských úřadů?

Doručenou doručovací obálku označí zastupitelský úřad časem přijetí a do předání zvláštní okrskové volební komisi ji uschová na bezpečném místě, které za tímto účelem vyhradí vedoucí zastupitelského úřadu. Z toho je tedy také jasně patrné, že hlasování bude probíhat už před oficiálně vyhlášenými dvěma dny voleb v České republice. Půjde tedy o takzvanou volbu v předstihu, což opět není nic žádoucího a ústavně konformního, tentokrát z pohledu voliče.

Zvláštní okrskové volební komisi potom předá zastupitelský úřad doručovací obálky, které byly doručeny nejpozději do ukončení hlasování ve zvláštním volebním okrsku. Zase, kdo to zkontroluje? Kdo zajistí, že tam nebudou nějaké obálky zařazovány dodatečně?

Zvláštní okrsková volební komise odloží doručovací obálku a její obsah, jestliže: a) v doručovací obálce není identifikační lístek vydaný příslušným zastupitelským úřadem nebo úřední obálka; b) identifikační lístek není podepsán voličem; c) v doručovací obálce je více úředních obálek nebo více identifikačních lístků; nebo d) voliči byl vydán voličský průkaz a voličský průkaz není v doručovací obálce. Opět se ptám: Kdo zkontroluje, zda byly vyřazeny všechny obálky a jejich obsahy, tedy hlavně volební lístky, které jsou s tímto volebním zákonem nekompatibilní? Kdo zkontroluje, jestli náhodou nebyly úmyslně vyřazeny volební lístky, které jsou správné? Anebo kdo precizně a správně zkontroluje to, že, jak jsem teď řekl, nebyly vyřazeny i obálky s hlasovacími lístky, které vyřazeny být neměly? Vždyť si velmi dobře pamatujeme, jaké dohady okolo neplatných hlasů jsou i v dosavadních klasických volbách v České republice, jaké jsou někdy nejasnosti okolo toho, co ještě je a co už není platný či neplatný hlas.

Pamatuji si, kdy byla kauza ve volbách někde v Ústeckém kraji, kde skupinka Romů měla za nějaké peníze volit do Poslanecké sněmovny tak, jak jim řekli, což je samozřejmě porušení zákona, je to špatně. Ale tohle, co se stalo v Ústeckém kraji, je nevinné říkadlo Pavly Moudré proti tomu, co se může dít v jiných zemích a na zastupitelských úřadech. Naštěstí máme nástroje, které mohou tyto nejasnosti minimalizovat, hlavně v podobě nezávislé pluralitní volební komise, která toto transparentně, případně i hlasováním posuzuje. U korespondenčního hlasování žádné takové možnosti ani nástroje mít nebudeme.

Jak vůbec korespondenční volba naplní v zákoně jasně vyslovený požadavek, který zní, že volič hlasuje osobně a jakékoliv zastoupení není přípustné? Opět nijak, naopak jej porušuje. Voliči hlasující korespondenčně si budou hlasovací lístky tisknout sami ze zveřejněného elektronického náhledu. Mohly by tak vzniknout i pochybnosti o platnosti, respektive originálnosti takových hlasovacích lístků. Lépe řečeno o tom, zda nebyly vytištěny, zkopírovány či napodobeny jiným způsobem, jinou cestou.

Podstatou a úplným základem volebního práva ve svobodné a demokratické společnosti je přece jeho tajnost. Požadavek skutečně tajného a svobodného volebního práva byl i jedním ze symbolů přechodu k demokracii v naší zemi na počátku 90. let 20. století. Všimněme si, že Ústava České republiky stanoví povinnost tajného hlasování na první místo. Víte, na čem stojí demokracie? Za prvé na důvěře občanů ve svobodné volby. Jsem přesvědčen, že to je hlavní atribut, na kterém stojí každá demokracie. A když jsme u toho tajného hlasování, toto ustanovení mimo jiné znamená, že volič odevzdává hlas takovým způsobem, že přitom nemůže být pozorováno, jaký volební lístek použije nebo jaké úpravy v něm provádí. Stejně tak nemůže být někdy zjištěno, komu svůj hlas odevzdal. Jde totiž o to vyloučit jakýkoliv osobní, politický, sociální, hospodářský, náboženský či jiný nátlak na voliče, a to jak přímý, předcházející volbě, tak i následný. Navíc dle současné právní úpravy má volič celý proces hlasování osobně pod kontrolou, a to hlavně proto, že sám osobně vkládá svůj hlasovací lístek do příslušné volební urny. To, koho a jak konkrétní volič volil, proto nemůže zjistit ani člen volební komise.

Za takzvaného socialismu ovšem deklarovaný princip tajnosti volebního práva vyjadřoval pouze teoretické oprávnění občana hlasovat tajně. Nešlo tedy o povinnost tajné volby, ale pouze o hypotetickou možnost, ale obtížně realizovatelnou, respektive realizovatelnou pouze za cenu nemalých postihů a následných sankcí ze strany komunistické státní a stranické moci. Formálně bylo totiž psáno, že rozhodnutí o využití oprávnění tajného hlasování anebo na druhé straně otevřená a veřejná manifestační volba jsou výlučně věcí každého voliče a jeho svobodného rozhodnutí. Realita byla ale hodně jiná. Běda tomu, kdo by oprávnění tajné volby využil a kdo by šel takzvaně za plentu.

Proč tehdy lidé volili tak, jak volili? Budu citovat z výborného článku právníka, doktora Milana Chmelíka, který vyšel na serveru Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Protože mysleli především na své pracovní uplatnění, na možnosti cestování, na vzdělání svých dětí a tak dále. Těch, kteří se odvážili hlasovat tajně a upravit hlasovací lístek, například škrtnout nějaké jméno kandidáta anebo se voleb neúčastnit, bylo naprosté minimum. Proč? Stačila k tomu pouze zdánlivá drobnost, aby na každého bylo vidět, aby každý byl pod kontrolou a aby každý věděl, co ho čeká, pokud se bude chovat jinak, nežli je požadováno vládnoucí mocí.

Korespondenční volba je něčím velice podobným, brutálním omezením tajnosti voleb a prostředkem nátlaku na občany, popřením principu svobodné volby. Dle předkladatelů má být v případě korespondenčního hlasování jeho tajnost zajištěna jakousi předvyplněnou doručovací obálkou, vlastnoručně podepsaným identifikačním lístkem a hlasovací obálkou. V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, jako kdyby dnes volič předával zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před volební místností s pokynem, ať jeho hlas do té volební urny tedy hodí. Je to přesně tak. Toto má být zaručení tajností volby? Copak asi dále udělá onen pomyslný člen volební komise? Hodil by ten volební lístek do volební urny například tehdy, pokud by věděl, že občan, který mu jej vložil do ruky, je voličem či členem jiné politické strany než on sám? Například kdybych já jim dal tu obálku, hodil by to do té urny? Ale hlavně, co udělá skutečný člen zvláštní volební komise v případě korespondenční volby na zastupitelském úřadě, která není skutečně klasickou nezávislou volební komisí složenou ze zástupců různých politických stran, ale útvarem složeným ze zaměstnanců rezortu Ministerstva zahraničních věcí podléhajících ministrovi a aktuální vládě? Vhodí ten lístek do urny, nebo nevhodí? Podívá se do obálky předčasně, poznamená si, jak kdo volil? Všechno tohle je možné a reálné. Nebude existovat žádná spolehlivá kontrola - a my k tomu nesmíme vytvořit sebemenší prostor.

Kdo všechno bude mít vůbec obálku s hlasovacím lístkem při korespondenčním hlasování k dispozici? Podle návrhu zákona to bude poštovní doručovatel, potom zastupitelský úřad, který ji má nejprve uchovat na bezpečném místě určeném vedoucím zastupitelského úřadu a po ukončení hlasování pak předat zvláštní okrskové volební komisi. Zatímco u dosavadního způsobu voleb vkládal hlasovací lístek do volební schránky přímo sám volič bez jakéhokoliv zprostředkování, korespondenční volba přinese minimálně tři nové mezičlánky, kde se ten lístek může různě deformovat.

Zabýval se někdo riziky tohoto postupu i třeba z hlediska ochrany osobních údajů? GDPR, uděláme na to školení, firmy nesmí zveřejnit skoro nic z toho, co se týká zaměstnanců a dalších lidí. Tady to prostě prochází třemi články a každý z nich do toho může zasáhnout. Ale já si myslím, že se tím nikdo nezabýval, protože - možná to někdo z té progresivistické strany volebního spektra chápe jako příležitost to nějakým způsobem ovlivnit.

A nejde jen o tajnost volby, ale i o další základní principy volebního práva. V případě masové volby osob s českým občanstvím žijících trvale v zahraničí půjde v podstatě pouze o volbu dle toho, jak budou referovat určitá vybraná média. Skutečnou situaci v naší zemi tito občané znát nebudou, protože ji sami neprožívají takříkajíc na vlastní kůži a z vlastní zkušenosti jako my. A na druhé straně tito lidé neponesou za svou volbu žádné důsledky a žádnou odpovědnost a také nepocítí žádné dopady, i kdyby volili čerta. Dovedete si, kolegové, představit, že by umístění skládky nebezpečných odpadů na pozemku vaší obce, třeba té, kde bydlíte vy osobně, hlasovali i lidé, kteří v této obci vůbec nežijí? To opět parafrázuji část článku pana doktora Chmelíka.

Korespondenční volba rovněž umožní to, respektive nezabrání tomu, aby voliči hlasovali takzvaně v zastoupení - což tady přede mnou popřel pan ministr Rakušan, jestli si dobře pamatuju, tak pojďme do toho -, tedy aby pod jejich identitou ve skutečnosti hlasovaly osoby, které volební právo vůbec nemají, nebo aby někdo hlasoval vícekrát. Tedy umožní to, aby potenciál voličů, co sami nevolí, mohl zneužít někdo jiný. Součástí identifikačního lístku sice má být i vlastnoručně podepsané, ovšem nikoliv úředně ověřené písemné prohlášení, že hlasuje osobně. Kdo ale relevantně zkontroluje, že tomu tak ve skutečnosti bylo? Nikdo, protože to absolutně není možné. Přitom to navrhovaný zákon vyžaduje. Tedy vyžaduje to, aby volební komise zařadila mezi platné hlasy jen ty, které jsou doprovázeny identifikačním lístkem podepsaným voličem. Ovšem reálně to prověřit možné není. Zákon je v tomto ohledu nesplnitelný či nenaplnitelný, což je jeho další zásadní legislativní vada.

Velká a závažná rizika korespondenčního hlasování jsou spojena s otázkou osobní volby, tedy s otázkou, jak zajistit, aby na voliče při výkonu jeho volebního práva nebyl vyvíjen nátlak ze strany jiné osoby, či jak zajistit, aby volbu za voliče nevykonal někdo jiný. A na rovinu si tady řekněme, že toto zákonem ani v praxi zajistit prostě nelze. Druhým parametrem tajnosti volebního práva pak je zajištění samotné tajnosti hlasování, tedy takový právní a faktický mechanismus, který neumožní v průběhu volebního procesu spojit konkrétního voliče s jím odevzdaným hlasem. Korespondenční forma hlasování v sobě navíc zahrnuje nutnost využití poštovní či jiné doručovací služby se všemi s tím spojenými riziky včetně toho, a to není pouhá teorie, že příslušný hlas nebude doručen na místo určení, popřípadě že nebude doručen včas, ačkoliv včas odeslán byl.

A teď mi dovolte takový bonmot. Já toho prostě musím využít. Pane ministře Rakušane - není tady - tak já věřím, že vy nedecimujete Českou poštu právě z toho důvodu, aby ty hlasy nebyly doručeny. A obávám se, že až skončí vaše volební období, tak Česká pošta vůbec nebude schopna ty hlasy doručovat včas, protože už teď, když se odešle dopis, tak to trvá strašně dlouho, než přijde, jestli vůbec přijde.

A když tedy bude doručen včas, tak můžeme říct, což směřuje i proti jednomu ze základních cílů a účelů korespondenční volby, jak jej deklarují její zastánci, rozšířit prostor volebního práva a zjednodušit volby. Je docela neudržitelný ten případný stav, kdy mnoho voličů bude žít v domnění, že ve volbách hlasovali, a přitom to nebude pravda. Toto je ve standardní osobní volbě přece absolutně vyloučené.

Z povahy korespondenčního způsobu hlasování rovněž vyplývá riziko předčasnosti výkonu volebního práva, které jsem před chvílí zmínil, a tedy také otázka aktuálnosti takto provedené volby, protože korespondenční hlasování bude zahájeno celkem dost dní před oficiálním dnem nebo dny prezenčních fyzických voleb tady u nás v České republice. Čili korespondenční hlasování na jedné straně určitou skupinu voličů v něčem zvýhodňuje a v jiném ohledu ji zase znevýhodňuje, a to tak, že nemohou ve své volbě reagovat na nejaktuálnější vývoj ke dni voleb a že se klidně mezi odesláním korespondenčního hlasu a oficiálními dny voleb může odehrát politická událost, která by je donutila jejich původní volbu změnit, ale už nebudou mít tu možnost. Nějaká Pandora Papers třeba, vzpomeňme si, nebo to byla zpráva toho policisty, už si nepamatuji, jak se jmenoval, které změnily ty volby a emocionálně měnily náladu voličů těsně před volbami. Já si myslím, že to je takový pěkný zlozvyk v České republice, že vždycky před parlamentními volbami nějaká ta Pandořina skříňka nebo nějaká ta zpráva nějakého policisty se náhodou dostane k České televizi nebo k nějakým jiným novinářům, kteří ji rádi uveřejní a rozpředou o tom emocionální diskusi, co to bylo za zločince. Respektive teoreticky ji mít budou v případě, že se rozhodnou jet fyzicky volit do České republiky, ale v tom případě odevzdají ve volbách dva hlasy, jeden korespondenční a jeden fyzický, což je opět zásadní popření rovnosti volebního práva.

Tajnost hlasování, jeden z naprosto klíčových ústavních základů volebního práva, lze chápat jednak ve vertikální, ale rovněž tak i v horizontální rovině, kdy vertikální rozměr zahrnuje ochranu voliče před veřejnou mocí a horizontální rozměr pak jeho ochranu před ovlivňováním ze strany soukromých subjektů. U klasického způsobu hlasování obě roviny do značné míry splývají, neboť jsou obě dvě v české právní úpravě zajištěny stejnými postupy. V případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tajnost hlasování, tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem, zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen do volební místnosti za plentu. Jelikož volič svůj hlas následně odevzdá v generické obálce do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně žádným způsobem přiřadit. Veřejná moc reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, nadřízených, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasu nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez nátlaku, zajištěna. Korespondenční volba naopak všechny tyto ochranné mechanismy postrádá.

Jedním z největších negativ korespondenčního a jakéhokoliv distančního hlasování je tedy jednoznačně znemožnění zajištění absolutní tajnosti volby. Nelze zde zajistit, aby nikdo nepovolaný neměl přístup k voličovu hlasu. Jinými slovy, nelze zajistit, aby nebylo možno spojit konkrétního voliče s jeho hlasem, a nelze zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou a aby na něj nebyl činěn nátlak, a ani to, aby za voliče nehlasoval někdo jiný. Dokážu si představit, že kdyby na různém zastupitelském úřadě někdo chtěl volit SPD nebo ANO, tak si to může raději rozmyslet, aby to někdo nezkontroloval a například ten člověk nepřišel o práci. To se klidně může stát. A nelze zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, aby na něj nebyl činěn nátlak, a ani to, aby za voliče nehlasoval někdo jiný.

Zastánci a propagátoři korespondenčního hlasování nám nesmyslně tvrdí, že férovost tohoto způsobu volby je garantována tím, že volič vloží svůj hlasovací lístek do zalepené obálky, kterou pak vloží do další, větší obálky, ke které připojí listinu se svými identifikačními údaji. To je sice moc hezké, ale jak víme, že tento konkrétní hlas je projevem svobodné vůle člověka, jehož údaje jsou k hlasu připojeny. Nevíme. Nemůžeme to vědět a nikdy to také vědět prostě nebudeme. A tím je férovost tohoto typu volby, následně i výsledek celých voleb zásadně zpochybněna. Rovněž tak nepůjde někdy zkontrolovat, kolik členů zvláštních volebních komisí na ambasádách podlehlo pokušení rozlepit úřední obálku s korespondenčním hlasem ještě před jejím vložením do volební urny, dle identifikačního lístku se dozvěděli, jak konkrétní lidé hlasovali.

Já vám řeknu ještě jeden příběh, který se skutečně stal, když mluvíme o obálkách. Stal se v Rakousku, kde jedním z důvodů, proč Ústavní soud v Rakousku posunul volby a řekl, že to volební kolo ruší, je to, že ty obálky prostě nelepily. Proč nelepily? Nelepily, protože měly na sobě špatné lepidlo, nebo nelepily třeba, aby se to dalo zkontrolovat? To se můžeme jenom domnívat a tu jistotu mít prostě nikdy nebudeme. Podstatné je to, že Ústavní soud řekl, že těmito obálkami se nedá hlasovat, protože prostě nelepily. A nikdo už se nedozvíme, jestli nelepily schválně, anebo nelepily jenom proto, že mají v Rakousku špatné lepidlo. Tak to je jenom taková historka.

Nehledě na to, že kvůli složitosti a nepřehlednosti popisu hlasovacího aktu návrhu zákona mnoho voličů vloží do doručovací obálky pouze svůj identifikační lístek a volební lístek bez úřední obálky, což umožní členům volební komise spojení voliče s jeho hlasem, který pak budou navíc muset hodit do koše, protože bude neplatný. Ale když to budou ti na tom velvyslanectví, tak řeknou, ty, Franto, ty jsi volil ANO nebo SPD. No to se nedá nic dělat, ale takového soudruha tady u nás na velvyslanectví nepotřebujeme.

To, že absence reálného nástroje, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak a nedocházelo k případům, aby za voliče nehlasoval někdo jiný, je největší slabinou korespondenčního hlasování, připouštějí i jeho zastánci například z řad příslušníků právní či politologické obce. Předložená novela navíc nejeví ani sebemenší snahu pokusit se do korespondenční volby vnést nějaké ze zahraničí známé prvky a pojistky, které by se alespoň osobní charakter hlasování snažily maximálním možným způsobem zajistit. Jde například o institut nezávislého svědka anebo o institut kontrolní otázky, k čemuž se ještě dostanu.

Problematičnost a protiústavnost předloženého návrhu dosahuje takového rozměru, že není možno jej základním způsobem legislativně napravit, protože jsou zakódovány v samotných základech myšlenky korespondenční volby jako takové, ´protože volební právo je vrcholným občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. Všichni občané mají mít ve volbách stejné a rovné podmínky a musí existovat všeobecně sdílená jistota, že volba probíhá u všech voličů pouze jedním stejným způsobem a že je garantováno, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, kteří mají beze všech pochybností volební právo. Korespondenční hlasování toto všechno mění a neguje. Nezajišťuje tajnost ani rovnost volby, negarantuje, že každý občan bude hlasovat jen jednou, ani to, že hlasují občané, kteří mají aktivní volební právo, ani to, že fakticky hlasují pouze občané České republiky. Negarantuje prostě nic.

Je rovněž nepřijatelné, aby šanci zvrátit volební výsledek vygenerovaný občany v České republice zvrátili občané trvale žijící v zahraničí. To se mimochodem stalo v poslední prezidentské volbě v Rakousku, o které jsem mluvil - to bylo tam, co nelepily ty obálky, kdy se už nedozvíme nikdo, proč nelepily - kdy v druhém kole těchto prezidentských voleb zvítězil těsnou většinou 30 000 hlasů kandidát strany zelených Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem ze strany svobodných, a to právě jen díky zahraničním korespondenčním hlasům. Bez započtení těchto zahraničních hlasů by vyhrál Hofer. A znovu zdůrazněme jedno: Češi žijící v zahraničí možnost účastnit se českých voleb už dávno mají na našich zastupitelských úřadech. To je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za několik let není nepřiměřenou cenou za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde ani trvale nežijí.

V Kodexu správné praxe ve volebních záležitostech, Code of Good Practice in Electoral Matters, přijatém Evropskou komisí pro demokracii, takzvaná Benátská komise působící při Radě Evropy, na jejíž stanoviska se zde někteří zastánci korespondenčního hlasování odvolávají, se mimo jiné uvádí i toto: Poštovní hlasování může být rozšířené v jednom státě a ve druhém zakázané, a to kvůli možným podvodům. Mělo by být povoleno pouze tehdy, jestliže poštovní služby jsou zabezpečené před úmyslným zásahem, ale spolehlivé ve smyslu, že řádně fungují. To my víme, že Česká pošta v České republice je před bankrotem - že, pane ministře Rakušane? - a před insolvencí. Tak nevím, jestli naplňujete literu svých kolegů z Evropské komise. Nemělo by být naopak podporováno, jestliže problémy s poštovními službami se připojují k ostatním obtížím vlastním tomuto typu hlasování včetně zvýšeného rizika family votingu, tedy rodinná volba, nebo přesněji volba pod nátlakem. No, tak já myslím, že Česká pošta má namále, že toto rozhodně zajištěno není a že bychom to vůbec neměli projednávat. Až dá pan ministr Rakušan, pod kterého Česká pošta spadá, Českou poštu dohromady, pokud ji celou neprodá nebo nezruší nebo nespadne do insolvence, tak potom se o tom můžeme bavit. Ale naše stanovisko zůstane stejné.

Další riziko korespondenčního hlasování pak představuje přeprava listovní zásilky s hlasovacím lístkem, jejíž doručování nebude v našem případě pod kontrolou státních orgánů České republiky ani voliče, ale je zcela závislé na zahraničních i soukromoprávních poštovních subjektech. Tím dochází k narušení bezprostřednosti hlasování, což lze považovat za problém spočívající v takzvaném outsourcingu realizace volebního práva. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti doručování listovní zásilky držitelem poštovní licence, v případě navrhované úpravy v České republice pak navíc zahraničního držitele poštovní licence. Takže zahraničním voličům se sice na jedné straně zavedením korespondenční volby jejich hlasování do jisté míry zjednoduší, ale na straně druhé ztratí jistotu, že jejich hlas bude skutečně doručen včas na příslušné volební místo a že bude započítán. A já si myslím, že jejich obava, když vidím Českou poštu v rukách pana ministra Rakušana a hnutí STAN, je oprávněná.

Navíc budou muset volit několik dní, či spíše týdnů před skutečným dnem voleb v České republice, takže když se mezi dnem, kdy odešlou svůj korespondenční hlas, a uzávěrkou volebních místností odehraje nějaká zásadní politická událost, která povede k tomu, že by chtěli svoji volbu změnit anebo nevolit, prostě už to nebude možné. Takže spolu s jednou pochybnou výhodou získávají minimálně dvě zásadní nevýhody.

Zavedení korespondenčního hlasování pro zahraniční voliče v České republice ovšem není jen změnou technickou a legislativně právní, ale je i značným zásahem do filozofie volebního práva a do samotných základů zastupitelské demokracie, protože značně přibude těch v zahraničí i dlouhodobě žijících voličů, kteří rozhodnou o složení české Poslanecké sněmovny a českém prezidentovi, ovšem tito voliči absolutně neponesou důsledky tohoto svého volebního rozhodnutí. Významně tedy klesne podíl občanů, o kterých budou zvolené subjekty rozhodovat, na jejich volbě a ustavení do funkcí, což podle mého názoru rozhodně není pozitivní trend, protože v demokratických režimech mají být občané podřízení moci, kterou mohou sami plně spolu vytvářet volbami, nikoliv moci, která nepochází výhradně z jejich rozhodnutí, ale do značné míry z vnějšku. Korespondenční hlasování by tak výrazně oslabilo podíl občanů České republiky trvale žijících na jejich území, platících tady daně a nesoucích důsledky těchto voleb na správě věcí veřejných, ve prospěch těch osob, které trvale či dlouhodobě žijí v zahraničí. Zavedení korespondenční volby tak může postupně změnit i fundament našeho demokratického politického systému, protože by bylo tvrdým zásahem do tradičního mechanismu, od kterého se odvíjí legitimita všech demokraticky volených institucí.

Velmi důležitým aspektem demokratického volebního systému je i to, že má přispívat k důvěře občanů v demokratický proces. Bez důvěry občanů ve volby nemůže existovat demokracie. Tento proces včetně mechanismu voleb musí být nadto pochopitelný všem občanům, což současný klasický prezenční způsob volby splňuje. Je to rovněž způsob prověřený a fungující, který ve své podstatě nikdy nečelil významným složitostem ohledně jeho důvěryhodnosti. Tato srozumitelnost a pochopitelnost volebního procesu je proto i významnou společenskou hodnotou. S prvkem korespondenční volby se tento původně jasný systém zatemňuje a hodnota srozumitelnosti, pochopitelnosti, a tím i uvěřitelnosti a důvěryhodnosti se pro voliče vytrácí. Významně to tak může ovlivnit důvěru lidí v demokracii jako takovou.

Rovnost volebního práva reprezentuje stejnou váhu každého jednotlivého hlasu. Tento základní princip rovnosti volebního práva je velmi úzce spjat s principem jeho všeobecnosti, a proto byly snahy o dosažení všeobecného volebního práva vždy neoddělitelně propojeny s úsilím o dosažení úplné rovnosti voličských hlasů. Základní atributy rovného volebního práva vymezuje mnou před chvílí zmíněný Kodex správné praxe Benátské komise ve volebních záležitostech. Rovnost počtu hlasů, equal voting rights, a rovnost váhy hlasů, equal voting power, podle tohoto kodexu zaručuje splnění podmínky stejného počtu hlasů pro každého oprávněného voliče, rovnoměrného rozdělení mandátů mezi volební obvody i shodné hodnoty všech odevzdaných hlasů. Podmínkou rovnosti je i shodná četnost uplatnění voličského hlasu v rámci voleb do jedné instituce. Nerovné volební právo dle tohoto kodexu - a teď pozor - totiž vzniká v situaci, kdy mají někteří voliči možnost odevzdat svůj hlas na více místech či mohou hlasovat opakovaně, popřípadě pokud má určitá část voličů na výběr z více způsobů hlasování. To všecko vy splňujete tím návrhem zákona o korespondenční volbě. To všechno splňujete, co vám ti vaši kolegové z Bruselu říkají, že je špatně. A právě tak tomu je v případě aktuálního návrhu na zavedení možnosti korespondenčního hlasování pro Čechy v zahraničí, který je tudíž s Kodexem správné praxe ve volebních záležitostech Benátské komise při Radě Evropy v rozporu. Tady jste nás nutili připravovat nějaké kodexy poslance, já nevím čeho všeho. A tady jste v rozporu s těmi, co vás vlastně řídí, s Radou Evropy, kteří vám říkají, co by se nemělo ve volbách, a vy to stejně všechno děláte.

Zásada tajného hlasování je dnes zcela samozřejmou součástí všech mezinárodních právních dokumentů i volebního řádu České republiky. Nebylo tomu ovšem vždycky tak, neboť původně probíhala procedura odevzdávání hlasů v rámci moderních voleb veřejně, a to obyčejně formou zvednutí ruky, ústním projevem, podpisem volebního lístku či vyplněním hlasovacího protokolu. Důležitým pravidlem zde je i to, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv pouze právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem.

A já myslím, že když přejdu do praxe, která se týká všech politických stran, co ODS a personální volba? Já myslím, že je vždycky tajná personální volba, u nás je taky personální volba vždycky tajná v SPD a věřím, že u ostatních politických stran jsou personální volby taky tajné, aby nikdo nemohl říkat, jak to, že máš zvednutou ruku? Vždyť volíš Frantu, tak nevol. Aby nikdo nemohl činit nějaký nátlak. Personální volba a volba by měla být tajná. Zásada tajného hlasování je dnes zcela samozřejmou součástí všech mezinárodních právních dokumentů i volebního řádu České republiky.

Důležitým pravidlem zde je i to, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem, pouze právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem. V tomto smyslu náleží úkol zabezpečit svobodný výkon volebního práva organizátorovi voleb, jenž je povinen zajistit podmínky zamezující možnosti druhých osob pátrat po tom či následně vyhledat, kdo jak hlasoval. No, to jsem tedy zvědav, jak to uděláte. To slouží jednak jako obrana před možnými nátlaky ze strany moci veřejné, ale princip tajnosti hlasování působí současně i mezi soukromými osobami. V prostředí otevřené diskuse v demokratické společnosti totiž představuje druhá varianta tajnost volby mezi soukromými osobami velmi účinnou bariéru proti nátlaku, neboť občan, volič, může v debatách o aktuálním stavu politické situace a reprezentace v zemi přirozeně pociťovat větší tendenci takzvaně nevyčnívat z davu, anebo jednoduše kopírovat vzorce volebního chování jeho blízkých kolegů, spolupracovníků, spolužáků třeba z vysoké školy a podobně.

Princip tajného hlasování lze bezpochyby označit za stěžejní atribut svobodných voleb. Jeho zajištění, respektive zajištění ochrany před přímými i nepřímými tlaky na rozhodování voliče, je tak nezbytnou podmínkou pro naplnění základních principů volebního práva. V otázce výkonu svobodného volebního práva v podmínkách demokratického právního státu se nejedná pouze o zákonnou úpravu podmínek volební procedury, ale rovněž o řádné technické zabezpečení celého volebního procesu, což u korespondenčního hlasování není možné garantovat, čímž nepochybně reálně hrozí zásadní narušení principu tajnosti volebního práva, a tím i ústavnosti celého volebního procesu. A to je zároveň asi nejsilnější argument proti aplikaci korespondenčního, ale i každého jiného dálkového způsobu hlasování v jakýchkoliv volbách do právního řádu České republiky, ale uvedl jsem i mnoho jiných zcela konkrétních argumentů. A to byl přitom jen začátek, jakési mé úvodní slovo k této problematice.

Určitě ještě vystoupím v dalších fázích projednávání tohoto návrhu, ale ještě pár konkrétních slov a argumentů před závěrem mého dnešního projevu. Pochybnosti o celém vládním postupu v této věci, tedy ve věci snahy o prosazení korespondenční volby, podtrhuje to, že předložený návrh zákona zamýšlí měnit jiný návrh zákona, který zatím dosud není platný ani účinný, což jen podtrhuje pochybnosti o návrhu samotném i o jeho protiústavnosti nejen obsahové, ale i procedurální. Ale to je bohužel u této vlády již smutným zvykem.

Korespondenční hlasování v zahraničí v podání pětikoalice je i volbou mezi tím, zda je dominantní hodnotou právo volit držitele moci, tedy poslance či prezidenta, těch občanů, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat, anebo jestli se má zvýšit role těch, kteří nám vnutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili a aniž by na ně důsledky hlasování jakkoliv dopadaly.

Myšlenku korespondenčního hlasování zásadně kritizují i mnohé veřejné autority, a to včetně těch, kteří rozhodně nejsou voliči a sympatizanty SPD, ale naopak jde o podporovatele současných vládních stran, což respektuji. Tak například politolog profesor Stanislav Balík korespondenční volbu označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního demokratického systému. Podle Stanislava Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu a jakkoliv těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované.

Podle právníka Petra Kolmana absolutně neobstojí argument, že Česká republika je jednou z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něho zcela degraduje volby ze svátku demokracie na nákup v e-shopu. To je dobré!

Zastánci korespondenční volby pro Čechy v zahraničí také často zlehčují protiargument spočívající v tom, že občané trvale žijící v zahraničí neplatí v České republice daně, nesmyslným a drzým tvrzením, že daně přece neplatí ani důchodci žijící u nás doma, což je něco naprosto nehorázného. Jednak tito lidé platili daň z příjmů a povinné pojistné odvody v průměru 40 let a mají takříkajíc předplaceno, a hlavně každý, kdo žije v naší republice, včetně důchodců, zde platí daně, i když zrovna nepracuje nebo nepodniká, protože přece platí DPH a spotřební daň u různých výrobků a služeb, které si nakupuje, což jsou ohromné peníze, často měsíčně vyšší, než je daň z příjmu. A navíc na ně samozřejmě dopadají následky jejich volby.

Ale vraťme se k samotnému obsahu navrhovaného zákona a jeho problematickým místům, což je v podstatě kromě nadpisu celý jeho obsah. Okamžikem odeslání korespondenční zásilky, tedy doručovací obálky s volebním hlasem v úřední obálce, ztrácí korespondenční volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo, a dokonce si to nemůže ani dodatečně ověřit. Tuto možnost nemá ani ten, kdo se rozhodl nevolit. Korespondenční volič musí ke svému hlasovacímu lístku přiložit své identifikační údaje, byť v oddělené obálce. Cesta ke ztotožnění voliče s jeho hlasem je tedy otevřena a připravena a to je ústavně zcela nepřípustné. V návrhu také není vůbec žádná pojistka proti tomu, aby člověk, který odvolí korespondenčně v zahraničí, například v Německu, poté tedy podruhé volil i fyzicky v Aši nebo v Mariánských Lázních nebo někde jinde. A zase, už jen tento jeden jediný důvod, tato jediná pochybnost nás opravňuje k tomu požadovat zamítnutí projednávaného návrhu.

Korespondenční hlasování je i útokem na tradiční prověřené systémové hodnoty. Je to revolucionářský projekt sociálního inženýrství, liberalismu a progresivismu. Jde o ránu zezadu našemu tradičnímu konzervativnímu a důvěryhodnému volebnímu systému.

Co se týče skutečného počtu potenciálních zahraničních voličů s českým státním občanstvím, o tom se vedou různé diskuse, ale já uvedu konkrétní údaje i jejich zdroje. Dámy a pánové, například dle informace OSN se v roce 2015 ve světě zdržovalo mimo hranice České republiky 932 582 českých občanů, z toho 543 000 v sousedním Německu. To jsou zajímavá čísla, proto uvádím i zdroj, která už opravdu jsou schopna zvrátit výsledek vygenerovaný voliči v České republice. Milion lidí. A v tom návrhu o státním občanství je ještě, že se další milion dá přidat tím, že si požádají i ti, kteří jsou do čtvrté generace těch, kteří odešli od roku 1948. A jsou to počty, ty, které jsem četl, bez zahrnutí statisíců takzvaných Novočechů čtvrté generace, kterým chce pětikoalice nyní narychlo sněmovním tiskem 585 přiznat české státní občanství, a tím i volební právo.

V tomto kontextu je mimořádně zajímavé další oficiální číslo. Dle sčítání lidu ve Spojených státech amerických v roce 2020 se k českým kořenům a k české identitě ve Spojených státech hlásilo 1,4 milionu osob. Jedna celá čtyři milionu osob! Uvedl to vloni v září na svém webu Český rozhlas. S čím si to tedy zahráváme?

Kolegyně a kolegové, jsem sice bytostným odpůrcem myšlenky korespondenčního hlasování jako takového, ale co mi vadí minimálně stejně, je naprosto obsahově i technicky tragický konkrétní pětikoaliční návrh, který zde projednáváme. To, že je doslova odfláknutý a že se ani náznakem nesnaží nijak ošetřit zachování základních principů volebního práva v tomto typu hlasování. Srovnejme to třeba s australskou úpravou korespondenčního hlasování. Pro hlasování korespondenčním způsobem je v tomto státě zapotřebí svědka, který je také registrovaným voličem. Před vyplněním hlasovacích lístků ukáže volič svému svědkovi, že jsou hlasovací lístky prázdné, dále musí tomuto svědkovi ukázat nevyplněný certifikát na obálce, která nese jméno voliče. Následně volič za dozoru svědka vyplní hlasovací certifikát, který kromě osobních údajů obsahuje také kontrolní otázku. Kontrolní otázku a odpověď na ni volič zvolí při podávání žádosti o možnost korespondenčního hlasování. Nesprávně zodpovězená kontrolní otázka má za následek nezapočítání hlasu. Volič a svědek se oba podepíší na obálku, respektive na certifikát, a až poté může volič přistoupit k vyplňování hlasovacích lístků. Smyslem takového procesu je skrze institut svědka zajistit, že volič pracuje s prázdnými listinami, a tedy že má k dispozici volný prostor pro vlastní uvážení.

Dále, jelikož svědek dozoruje vyplňování identifikačních údajů, je zajištěno svázání volebního balíčku s konkrétní osobou voliče. Svědek rovněž dozoruje, že totožná osoba, která vyplnila náležitosti certifikátu, rovněž vepsala odpověď na kontrolní otázku, kterou by měl znát pouze volič sám. V případě, že by za voliče tedy chtěl hlasovat někdo jiný jeho jménem, nemůže tak bez znalosti odpovědi učinit a příslušná volební komise hlas s nesprávnou odpovědí na kontrolní otázku nezapočítá. Jde tedy o institut kontrolní a bezpečnostní otázky, security question, kdy mají australští voliči na výběr z následujících pěti předem připravený otázek: V jakém městě jste se narodil? Kde jste byl poprvé zaměstnán? Jak se jmenovala poslední škola, kde jste studoval? Jaká byla značka vašeho prvního auta? Jaké je prostřední jméno vašeho dítěte? Z těchto otázek při podávání žádosti o možnost korespondenčního hlasování jednu zvolí a do formuláře vepíší odpověď dle svého uvážení.

Opakuji, jsem přesvědčeným odpůrcem korespondenční formy hlasování, ale tady musím australským zákonodárcům s respektem uznat, že se vážným způsobem pokusili v legislativní úpravě korespondenčních voleb maximálním způsobem zabezpečit tajnost hlasování a to, aby takto hlasovali skutečně pouze oprávnění voliči, a to osobně.

Čeští vládní představitelé z pětikoalice se o nic podobného nepokusili ani náznakem. Pouze zkopírovali starší senátní návrh na zavedení korespondenčního hlasování a přepsali jeho název a naroubovali jakožto novelu na dosud neúčinný zákon, což z tohoto předloženého návrhu činí exponát hodný umístění do muzea legislativních kuriozit, konkrétně do oddělení protiústavních legislativních kuriozit.

Dámy a pánové, snažil jsem se hovořit pouze k věci, k obecným, filozofickým, ústavněprávním i zcela konkrétním aspektům problematiky korespondenční volby a vládního návrhu zákona, který chce aplikovat do našeho právního řádu, a tím i do tří našich volebních systémů, včetně těch naprosto klíčových. Uváděl jsem konkrétní argumenty, konkrétní příklady a jejich konkrétní dopady, případně konkrétní citace s uvedením jejich autorů a zdrojů. Ale to spíše pro ilustraci nebo na podporu mých argumentů. Drtivá většina mého projevu představovala můj osobní pohled zákonodárce, potažmo i ústavodárce, na danou problematiku.

Když to tedy shrnu, naše základní ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé musí být zaručena tajnost hlasování a za třetí, volba musí být svobodná. V ústavě a Listině základních práv a svobod jsou naprosto jasně zakotvené požadavky a hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné. Ve jménu zachování elementární politické demokracie, svobodné soutěže politických stran, ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu a ve jménu ochrany a garance základních ústavních občanských práv je zcela namístě snahy o zavedení možnosti korespondenční volby do českého právního řádu v podobě předloženého, mimořádně nekvalitního a věcně i legislativně problematického a vadného návrhu jednoznačně odmítnout.

Ještě chci říct dvě věci. Demokracie je přece založena na svobodných a důvěryhodných volbách. Pokud ti lidé nebudou věřit, že ty volby jsou skutečně důstojné a že se pomocí voleb dá změnit vláda z progresivistické na konzervativní nebo z konzervativní na progresivistickou a že ten, kdo byl v těch volbách poražen, tu porážku dokáže přijmout, protože lidé budou důvěřovat těm volbám, tak prostě pokud se to nestane, tak to bude velmi jasné narušení demokratického systému v České republice. A já před tím chci důrazně varovat. Demokracie je něco, o co musíme neustále bojovat, je to kontinuální proces. A vždycky se najde někdo, kdo ji bude chtít ohnout na svou stranu. Takže jenom upozorňuji na to, abychom se nedostali někam, kam nikdo z nás nechce a čeho bychom v budoucnu litovali. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám, pane předsedo. A dívám se, s přednostním právem v tuto chvíli není nikdo, takže se můžeme pustit do dalších přihlášených. Nejprve je přihlášen pan poslanec Bělor, je to tak? Tak jste se dočkal, pane poslanče. Máte slovo.

 

Poslanec Roman Bělor: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych krátce promluvil o české diaspoře z pohledu optiky předsedy podvýboru pro krajanské záležitosti. To, o čem tady podle mého názoru nepříliš efektivně jednáme už dosti dlouho dobu, je de facto součást debaty o našem obecném stavu v české diaspoře, jak k té moderní, tedy současné, tak i k té historické. Jsou totiž obě velmi úzce propojeny. Podle odhadů se ve světě pohybuje v té diaspoře zhruba 2 až 2,5 milionu osob, které se hlásí tak či onak k českému původu. Z toho samostatnou kategorii činí čeští občané, tedy držitelé českého pasu. Je pravda, že jejich počet, a to souhlasím s malou částí expozé pana Vondráčka, není zcela přesně určen a odhady kolísají podle Ministerstva zahraničních věcí i jiných zdrojů někde kolem 350 až 550 tisíci osob, existují i odhady vyšší. Je ovšem potřeba připomenout, že není povinností našich občanů hlásit, kde se zdržují. Jde o dynamickou veličinu, která logicky kolísá pod vlivem takových věcí, jako je třeba brexit, ekonomická situace a další vlivy. Ve světě je přes 300 tradičních krajanských spolků, ať už těch tradičních, nebo novodobých, moderních, vydávají noviny, časopisy, pořádají festivaly, vytvářejí církevní pospolitosti, udržují památky.

Asi je dobré zmínit příčiny vzniku české diaspory ve světě. Vynechám samozřejmě náboženskou emigraci z éry raného novověku, jako byl Jan Amos Komenský, a podívejme se rovnou na sociálně-ekonomickou emigraci od poloviny 19. do počátku 20. století. Tato vlna emigrace a vystěhovalectví je vlastně historickým základem té novodobé české diaspory a k ní zejména je vztahováno a vnímáno to slovo krajané. Pod tímto všeobjímajícím pojmem jsou pak krajanské komunity od rumunského Banátu, ukrajinské Volyně, Polska, Srbska, Chorvatska přes západní Evropu až po Spojené státy, Kanadu, Chile, Argentinu, Brazílii, Austrálii, Izrael a tak dále. Připomeňme prosím, že z těchto komunit se zejména rekrutovaly československé legie, které sehrály naprosto jedinečnou historickou úlohu, bez nich by zřejmě Československo nikdy nevzniklo a my bychom nejspíš ani dnes tady nejednali. Především západní krajanské komunity potom byly posilovány několika vlnami politické emigrace 20. století. Velká vlna politické emigrace byla spojena s Mnichovskou dohodou v roce 1938 a potom následnou nacistickou okupací 15. března 1939. Další vlna emigrace přišla před a po komunistickém puči v roce 1948, a jak všichni jistě víte, po invazi a okupaci státy Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem v roce 1968. Tato vlna politické emigrace trvala vlastně až do podzimu roku 1989.

A zde je třeba připomenout zásadní roli dvou, bezmála tří generací politických emigrantů, lépe řečeno exulantů, kteří byli důležitou složkou odporu proti oběma zničujícím diktaturám 20. století. Z těchto emigračních kruhů vzešla, nebo se postupně mezi ně zařadila řada významných osobností, které nás reprezentovaly v rozličné podobě ve světě, a později jsme se mohli radovat z jejich návratu do vlasti nebo se těšit jejich podpoře v zahraničí. Mohl bych uvést tisíce jmen, ale uvedu jediné jméno - Madeleine Albrightová. Už u těchto lidí místo termínu krajan s ohledem na často dramaticky nedobrovolný odchod těchto lidí hovoříme spíše o Češích v zahraničí, o emigrantech, či správněji o exulantech. Především je důležité, že jde již velmi často o české občany, kteří občanství - do roku 1993 československé - zachovali a podrželi nebo po roce 1989 oprávněně znovu získali.

V roce 1989, po obnově demokracie, ovšem dochází k zásadní proměně motivace k odchodu do zahraničí. Odcházejí studenti, akademici, vědci, lékaři, piloti, pracovníci rozličných firem, sportovci, umělci, zakladatelé startupů a tak dále. Ne vždy k naší radosti mnozí odcházejí a ne všichni se vracejí. Zde již jde zcela dominantně o české občany v zahraničí.

To všechno uvádím proto, abych zdůraznil to, že všichni tito lidé napříč generacemi, kteří se hlásí ke svému češství, bez ohledu na příčiny jejich odchodu či jejich časově omezenému pobytu jsou našimi ambasadory, lobbisty, přímluvci, propagátory a rádci. Mnozí z nich se vrátí obohaceni zkušenostmi ze světa jako naše živá investice do budoucnosti světovosti nás všech. Ti z nich, kteří jsou občany republiky, jsou pro nás důležitější než ti ostatní. Ne jako voliči, ale jako ti, kteří mají k našemu státu nejbližší a právně také nejlegitimnější vztah. Náš vztah k nim je ovšem vnímán celou českou zahraniční komunitou, protože tito naši spoluobčané jsou provázáni s celou diasporou hustou sítí vztahů příbuzenských, pracovních, ekonomických, společenských, a to zejména jazykových a kulturních. Ohromný potenciál vstřícného přístupu k diaspoře dávno poznaly a ke svému velkému prospěchu využívají mimo jiné Itálie, Irsko, ale také Slovensko, neřkuli Izrael.

Z mé mnohavrstevnaté osobní komunikace a setkání s krajany, tradičními i nejmodernějšími, třeba v americké Nebrasce či rumunském Banátu, Francii a Španělsku, korespondence s krajany v Argentině, Izraeli a dalších zemích jednoznačně vyplývá, že prakticky celá česká diaspora reprezentovaná českými občany v zahraničí považuje za prioritu a zásadní měřítko pozitivního a aktivního vztahu naší republiky k nim právě možnost korespondenční volby. Toto téma je stále znovu a znovu nastolováno s rostoucí urgencí odpovídající přibývajícím možnostem korespondenční volby v okolních zemích. To dokládá mimo jiné rozsáhlý výzkum Karlovy univerzity, který byl prezentován mimo jiné také na půdě Poslanecké sněmovny. Koho to zajímá více, ať se podívá na web s iniciativou Chceme volit distančně.

Přeskočím vyvracení některých protiargumentů k provádění korespondenční volby, to dostatečně zvládli moji předřečníci z řad vládní koalice, naposled Lucie Potůčková. K argumentaci protiústavnosti se také nechci vracet. Oceňuji, že pan Vondráček tady uspořádal kolokvium k tomuto tématu, a oceňuji to, že byli pozváni zástupci obou názorových táborů. Podle mě ovšem nejvíc přesvědčivě o tom hovořil právě ústavní právník a šéf příslušné katedry na Karlově univerzitě Marek Antoš.

K argumentaci, že jsme toto téma vytasili zničehonic bez náležité celospolečenské debaty, musím připomenout, že se debata o této věci vede nejméně od roku 1999, tedy přes dvacet let. Připomeňme třeba nedokončený senátní návrh z roku 2001, případně další senátní návrh a s ním propojený vládní návrh, oba z roku 2005. Tady položím otázku, jestli máme stále znovu a znovu odkládat řešení této věci a nechat naše občany v zahraničí čekat třicet let.

Zásadní otázkou, kterou zde řešíme, evidentně totiž není korespondenční volba, která je funkční, o čemž svědčí seznam států, které ji zavedly, byť s určitými technickými nuancemi. Já mám osobní zkušenost z dřívější funkce v UNESCO a tam se korespondenční volba i o velmi důležitých věcech a o velkých finančních částkách běžně řešila korespondenční metodou. A myslím, že UNESCO jako významná složka Organizace spojených národů nesporně ví, co dělá. Podstatnou je otázka, zda stojíme o to, aby naši občané žijící či pobývající delší čas v zahraničí věděli, že jsme ochotni jim usnadnit a v mnoha případech vůbec umožnit výkon práva volit a podílet se na dění v jejich vlasti. Logicky s tím poměřují, zda stojíme o to, aby náš stát reprezentovali a pracovali v jeho prospěch. Často si stěžujeme na to, že mnozí talentovaní lidé se z ciziny nevracejí. Jsem ale přesvědčen o tom, že korespondenční volba může být důležitou položkou v mozaice důvodů pro či proti návratu. Myslím, že by bylo od opozičních stran upřímnější, a o tom už hovořila kolegyně Potůčková, kdyby se místo vršení tendenčních argumentů proti korespondenční volbě zamyslely nad důvody, proč tak významná část Čechů v zahraniční nevolí jejich politiku. Věřím, že po zapracování logických pozměňovacích návrhů korespondenční volbu zavedeme. O ústavnosti nechť potom rozhodne Ústavní soud. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Máme zde jednu faktickou poznámku - pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Chci jenom na úvod předeslat, že nebudu vystupovat teď po panu poslanci, protože já jsem měl to svoje úvodní vystoupení jako zpravodaj, tady jsem byl přihlášen jako čtvrtý a já jsem pak psychicky to neunesl a vystoupil jsem dřív.

Jenom krátká reakce na pana poslance. Tady je vidět, jak je to vždy subjektivně zbarveno. Já jsem na tom semináři za nejpřesvědčivější a nejzajímavější považoval jiné příspěvky, například pana profesora Gerlocha, kterého jsem tu četl, nebo třeba pana senátora Hrabu, který je senátorem za ODS, ale měl velice zajímavý příspěvek, a byl kritický, ke způsobu volby. Já nezpochybňuji, aby krajané, kteří cítí vazbu k České republice, jsou členy naší diaspory, aby hlasovali. To přece nikdo nezpochybnil. Oni hlasovat mohou. Naše otázky byly spíš vždycky typu, kde jsou a kolik. Vy jste zmínil několik nejvýznamnějších vln, ale kde jsou tedy potom umístěni? Nám chybí prostě základní čísla. A naproti tomu říkáme, opravdu za těch x let se neudělalo vůbec nic pro to, aby mohli hlasovat třeba v nějakých zvláštních volebních místnostech. Je to zvláštní. A vy přicházíte s rádoby, nebo na pohled jednoduchým řešením, které v sobě ale skrývá obrovská rizika. Já bych to přirovnal k zatloukání obyčejného hřebíku parním bucharem. Vy hrozíte, vy v podstatě jednoduchou záležitost chcete řešit korespondenční volbou, která, jak vám říkají odborníci a zkušení státníci, může otevřít dveře nebo okno něčemu, co bychom si opravdu v České republice nepřáli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Máme zde další faktickou poznámku, od pana poslance Kotena.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych velmi rád zareagoval na předpředřečníka. Co se týká jaksi té korespondenční volby, tak já tady od zástupců pětikoalice vždycky slyším to, že se to řeší už dlouho, že to je potřeba teď vyřešit, máme tady kvůli tomu noční, v podstatě řešíme korespondenční volbu, která bude, dejme tomu, já nevím, nebo by měla být správně až v roce 2026. Ale co se týká krachů podniků na severní Moravě, je velice dobře reálně možné, že tam lidé nebudou mít práci, ztratí práci, naše stavební firmy ztratí dodavatele železa pro liniové stavby. Takže mně to nepřipadá jako rozumné to tlačit zrovna v tomto datu, když tedy to je už, jak říkáte, strašně dlouho otevřená záležitost. Tak ona se tam teď... Já jenom nechápu to, když ti lidé mohli bez problémů volit na ambasádách a naprosto stejným způsobem jako v České republice, to znamená tajně, svobodně a tak dále, tak proč teď najednou musí přicházet změna? A navíc ještě téměř stejní poslanci podávají návrh novely zákona o českém občanství, kde tedy mohou právě nabývat české občanství i lidé, kteří v České republice byli naposledy v roce 1939, včetně potomků, pouze prohlášením bez ověření podpisů. Přitom český občan může skutečně volit jedině s platným občanským průkazem. Já se ještě potom přihlásím jednou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Hlásil se s přednostním právem nebo s faktickou poznámkou, teď si nejsem jistý, pan předseda Michálek. Máte to jako přednostní? (Ano.) Přednostní, takže to nebudu měřit. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nebojte, nebudu diskutovat dlouze, jenom jsem chtěl čistě fakticky reagovat na tu variantu, co tady zazněla, že bychom místo volby poštou lidem v zahraničí zřizovali nějaké hotelové pokoje, ve kterých by se hlasovalo v zahraničí. Já jsem se samozřejmě informoval na Ministerstvu zahraničí, do jaké míry toto je nebo není realizovatelné. A zpráva, kterou máme od úředního aparátu, to nejsou žádné politické názory, tak je taková, že skutečně některé státy se o to v Evropské unii pokusily, že se rozhodly, jedna balkánská země se rozhodla, že pro každých 40 osob její národnosti musí existovat v místě, kde žije 40 osob, jedna volební místnost. Poslala to jako požadavek do ostatních států. A drtivá část ostatních států tento požadavek odmítla, protože zřizovat nějakou volební místnost na svém území samozřejmě má bezpečnostní implikace, znamená to, že ta země, na jejímž území by se ta volba měla provozovat, musí poskytnout své policisty, musí za to zaplatit. A to je něco, na co ty země obvykle nepřistupují.

Takže tuto variantu, která je zde vykreslována jako alternativa vůči volbě poštou, která je v nějakých skoro 130 státech světa, opravdu nepovažuji za realistickou ani z hlediska zahraniční politiky. Domnívám se, že bychom se měli vrátit k tomu, že lidé mají právo volit, občané České republiky, a že bychom jim to měli usnadnit, a neměli by kvůli tomu, aby vykonali své právo, být nuceni cestovat stovky a tisíce kilometrů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou, pan poslanec Koten. (Poslanec Benda - poznámka mimo mikrofon.) Já to budu sledovat.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já se to pokusím jenom krátce doplnit, protože už jsem to nestihl říci v tom předchozím příspěvku. Samozřejmě ta korespondenční volba může přinést problémy v tom, že to nejsme schopni žádným způsobem kontrolovat. Je to mimo území našeho státu a samozřejmě ty ústavou dané podmínky v tomto případě nebudou dodrženy.

Já tady uvedu jeden příklad, který mi připadá poměrně řekl bych zdlouhavý, protože můj bratranec se oženil se Slovenkou, tedy s obyvatelkou Československa tehdejšího. Byl s ní sezdán asi 15 let a žádala si někdy před čtyřmi lety o české státní občanství. Musela dokládat mnoho dokumentů, navíc musela dělat zkoušky z českého jazyka, z českých reálií. A všechny tyto záležitosti ji stály zhruba 10 000 na těch správních poplatcích a tak dále. Ministerstvu vnitra tuto žádost trvalo vyřídit téměř tři roky s obstrukcemi. Nakonec tedy má české občanství, může volit v České republice, nicméně právě v tom zákoně o novele voleb, který má sněmovní tisk číslo 585, tak tam mohou naprosto nesmyslně nabývat lidé občanství bez předložení jakéhokoliv dokladu prohlášením a bez ověření podpisu. Jestli to někomu nepřipadá jako stejný metr, tak já říkám, že to opravdu není stejný metr a skutečně to vytváří obrovský problém v tom, že už nikdy nebudeme věřit tomu, že volby jsou regulérní.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A vzhledem k tomu, že nejsou žádné další faktické poznámky, můžeme přistoupit k dalším přihlášeným a to je pan poslanec Havel, poté pan poslanec Zuna. Máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem velkou část toho, co jsem měl připraveno, už řekl v rámci faktických poznámek v úterní noci, tak se to v zájmu rychlejšího projednání pokusím zkrátit na minimum a chtěl bych hovořit o aspektech korespondenční volby ze zahraničí, která se týká studentů. Našich studentů, kteří studují v zahraničí, na zahraničních univerzitách. Na začátek nějaká čísla. V době před covidem studovalo v zahraničí jenom na programu Erasmus, na tom evropském, více než 20 000 studentů a v současnosti je to tak, že v zahraničí studuje asi každý šestý vysokoškolský student na různě dlouhých stážích, od dvou měsíců po dva roky, někdy i déle. Myslím si, že studenti rozhodně nejsou skupina lidí, která by zpravidla byla v zahraničí kdovíjak komfortně zabezpečená a mohla si vždycky dovolit drahé přesuny za volbami na ambasády. Myslím si, že finanční nákladnost těch cest na ambasády je pro ně vlastně největší překážkou. A přitom pro ně jsou volby, domnívám se, možná nejdůležitější, protože to jsou lidé, kteří rozhodují o své budoucnosti, mají největší šanci na dožití, mají život před sebou.

Já jsem minulý týden hovořil se dvěma našimi absolventy z našeho gymnázia, kteří studují v Dánsku. A studují prosím v Dánsku 100 kilometrů od Kodaně, což se zdá, že vlastně není žádná vzdálenost a ambasáda je relativně dobře dostupná. Oni mi popisovali, jak to probíhalo s prezidentskými volbami, přičemž na obě kola cestovali do Kodaně. Znamenalo to, že si museli vzít v pátek půl dne volna, nebo se na půl dne uvolnit tedy ze školy. A každá ta cesta je vyšla v přepočtu na 2 000 korun vlakem. To je prosím příklad z Evropy, z Dánska. A v Evropě jsou přece konzuláty, respektive ambasády, relativně dobře dostupné. To ovšem neplatí pro řadu studentů, kteří studují v dalších destinacích, ať to jsou univerzity ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii nebo třeba Izraeli.

Já vás asi nebudu muset dlouze přesvědčovat o tom, jak je to pro naši společnost a pro náš stát důležité, že naši studenti vyjíždějí na studia do zahraničí, získávají zahraniční zkušenosti, pak se většinou vracejí do České republiky a celá naše společnost a stát z toho těží a díky tomu prosperuje. Nebo nejen díky tomu prosperuje.

Zaznamenal jsem, že studenti by rádi měli elektronické volby digitální, tak jako je to třeba v Estonsku. Nicméně domnívám se, že korespondenční varianta, ta, která je teď projednávána, která je na stole, je vlastně variantou bezpečnou, a to vzhledem k zhoršené geopolitické situaci v Evropě. A dobře víme, že Rusko má tendenci ovlivňovat volby v různých státech. Nejspíš se o to pokusili i ve Spojených státech a kybernetičtí útočníci jsou to podle všeho také dobří. Takže i když se to může zdát jako varianta, nebo je to varianta možná trošku obsolentní vzhledem k 21. století, pokládám ji v současnosti za nejbezpečnější.

Já nemohu vzít argument, že kdo zde neplatí daně, ať nevolí. Když to vztáhnu na studenty, tak je to samozřejmě tak, že oni, jakmile začnou vydělávat, jakmile se vrátí, tak daně samozřejmě platit budou. A už to tady bylo asi zmíněno - ale to by pak nemohli přece volit ani penzisté a nic takového by se nikdo neodvážil navrhnout. (Slabý nesouhlas z lavic napravo.) Také samozřejmě argument, že kdo tady nežije, nekonzumuje důsledky svého zahraničního volebního rozhodnutí, tak to taky neplatí pro studenty. Oni se zpravidla vracejí, a jak jsem říkal, Erasmus trvá od dvou do 24 měsíců. A nikdo nestuduje na vysoké škole déle než třeba pět šest roků. Bylo by to, domnívám se, popření základního ústavního práva mluvit o neprospěšnosti uskutečňování volby nějakou skupinou našich spoluobčanů.

Zaznamenal jsem zde argument, že v zahraničí je volba možná, ale není moc příjemná a dá se řešit jinak než korespondenční volbou. Já se domnívám, že zpříjemnit to, zjednodušit, zlevnit a zdostupnit v podstatě nejde jinak než korespondenční volbou. Zazníval tady i nápad, že by se mohlo otevřít víc konzulátů a podobně. To jsou přece řešení velmi nákladná. A pokud je v současnosti v tom návrhu korespondenční volba vyčíslena asi na 10, 15, možná 30 milionů korun, tak jsou to únosné náklady, srovnáme-li to s tím, že třeba prezidentské volby v minulém roce stály 900 milionů korun asi, a otvírání dalších konzulátů a podobné nápady by samozřejmě bylo ještě dražší.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, určitě jste viděli tu mapku Evropy, kde bylo zeleně a červeně rozlišeno, kde korespondenční volba možná je a kde korespondenční volba možná není. Já se domnívám, že jsme teď trošku červeným skanzenem, tou červenou tečkou uprostřed Evropy, která je jinak zelená v tom smyslu umožnění korespondenční volby. A byl bych moc rád, kdybychom se posunuli mezi civilizované státy. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. Máme zde dvě faktické, pan poslanec Koten, poté pan poslanec Feranec.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych velmi krátce zareagoval na dvě věci, které zazněly od mého ctěného předřečníka. Tady samozřejmě u té korespondenční volby se mohou řetězit různé problémy, ale když se podíváme na minulé volby ve Spojených státech, když vyhrál ještě, nebo na předminulé volby ve Spojených státech, když ty volby vyhrál Donald Trump, tak tam bylo podezření, že ty volby byly zmanipulovány Putinem nebo Ruskem, nebo jak chcete. A v tomto případě tedy se neobáváte, že něco takového může nastat? Přece jenom když ten člověk přijde osobně odvolit na ambasádu, tak samozřejmě je jasné, že volil opravdu on, a může volit stále tajně. Nicméně ten problém s tou manipulací by tam být mohl.

Pak tady byla ještě tedy poznámka, že je nepřípustné, aby ten, co tady neplatí daně, aby nemohl volit. No ano, pokud je to český státní občan a momentálně je v zahraničí na studijním pobytu nebo na pracovní cestě, tak ten samozřejmě daně tady platit bude, to není žádný problém. Nicméně ti lidé, kteří dlouhodobě žijí mimo Českou republiku třeba více jak patnáct nebo dvacet let, tak i v tom Německu nemají dovoleno volit v těch volbách, protože skutečně ztratili kontakt s reáliemi. A já si pořád myslím, že přece jenom ty daně, které se vyberou tady na českém území, ať už ty hodnoty vytvořili důchodci, anebo budou vytvářet studenti, tak by měli mít právo si zvolit správce těch vybraných peněz. A jak vidíme v poslední době, tak vám se moc dobře ty veřejné financi spravovat nedaří. Takže to je ten hlavní důvod, proč by to tak mělo být. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Poprosím pana poslance Ferance a poté se připraví, rovněž s faktickou, paní poslankyně Fialová.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já rovněž budu reagovat, co zaznělo od předřečníka, pana Matěje Havla. On tady vlastně vyvracel argument, že kdo neplatí daně, nemá volit. Ale já jsem tento argument tady neslyšel. Já jsem neslyšel... počkejte. Kdo má nebo nemá platit daně v kterém státě určují zákony toho státu, určují různé smlouvy, zamezení dvojího zdanění a tak dále. Víme, co je daňový domicil a tyto další záležitosti. To je přesně dané jak zákony, tak mezinárodními smlouvami. Já si myslím, že se máme soustředit na dvě - z mého pohledu - dvě základní roviny. Ústavněprávní konformita tohoto návrhu skutečně s ústavou a s těmi principy. A potom různé technické dílčí nedostatky, na které jsme už poukazovali. Já potom poukážu na další. Takže je fajn, že vyvracíte argumenty, které tady nezazněly, ale pojďme se spíš bavit vlastně o těch ústavněprávních záležitost, eventuálně těch technických produktech. Já osobně jsem takový argument tady nezaznamenal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím paní poslankyni Fialovou a připraví se pan poslanec Havel, stále jsme v režimu faktických poznámek. Máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já budu reagovat na pana předřečníka, pana Ondřeje Havla, prostřednictvím vaším, pane místopředsedo. Tam toho zaznělo ve vašem proslovu hodně, co mě tak jako trošku nadzvedávalo ze židle. Ale všimla jsem si, že jste jako hodně progresivní a oponujete tím, jak to mají ty ostatní země. My už jsme to tu kolikrát zdůrazňovali, že to je opět ten přístup trošku odlišný, že v tomhle se vám ten argument hodí, že to mají ostatní země. A chci se zeptat přímo vás, jak budete vy, když jste takhle progresivní a chcete zapojovat občany a tak dále, jak to budete mít k nějakým tématům referenda? Protože to je teď nějaké téma, a to zaznívá na druhou stranu od vás, že to je přesně ten druhý případ, proč bychom to zaváděli, když ty ostatní země to některé nemají. Tak to je úplně stejný dotaz.

A poznámku o tom, že senioři, kteří celý život odváděli daně, tak by neměli volit, tak to asi jako radši přejdu, protože to byla fakt podpásovka z vaší strany.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Havel.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo. Já si dovolím tedy jenom stručně reagovat na ty faktické poznámky. Pane poslanče Kotene, prostřednictvím pana předsedajícího, manipulace voleb v USA, tam funguje korespondenční volba i vnitrostátní, to víte, a je to prostě jiný a komplikovanější volební systém. Ale tady já se opravdu - a pak ještě se odkážu na kolegyni Fialovou - opírám o zkušenost těch dvaadvaceti evropských států, kde desítky let ta korespondenční volba funguje vlastně dobře. A už tady dneska bylo hovořeno o některých těch excesech, mluvila o tom kolegyně Potůčková a bylo to myslím si dostatečně vysvětleno.

K panu poslanci Ferancovi, vaším prostřednictvím. Já jsem neříkal, že tady zazněl argument, že kdo neplatí daně, ať nevolí. To je argument, který se objevuje ve veřejném prostoru, který si přečtete na různých veřejných fórech, když se tam o korespondenční volbě mluví. A já jsem jenom pokládal za důležité, aby zde, na veřejném místě v Poslanecké sněmovně, zazněl názor, který tedy mám já, že to je argument, který se veřejně objevuje a se kterým já nesouhlasím, a proč.

K paní poslankyni Fialové, vaším prostřednictvím. Je to pravda, že argumentujeme tady ostatními zeměmi, protože ta zkušenost je tam prostě dobrá. Co se týká referenda, to rozhodně není v těch západních zemích rozšířeno tak jak korespondenční volba. A tady bych tedy byl ostražitější, myslím to obecné referendum.

A dovolte ještě jednu připomínku. Já jsem neřekl, že senioři by neměli volit. Já jsem naopak říkal, že to je faul, že to je argument, který přece nemůžeme používat, že kdo neplatí daně, ať nevolí. Protože senioři samozřejmě také neplatí daně, platili je celý život a je naprosto v pořádku, že mají volební právo.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče, za dodržení času. A s faktickou se přihlásil pan poslanec Milan Wenzl.

 

Poslanec Milan Wenzl: Já děkuji, pane předsedo. Jak se tady povídá o těch studentech, tak můj syn je na Novém Zélandě, studuje. A když se s ním bavím o volbách, tak jeho to ani moc nezajímá. Jeho zajímá vlastně v současné době to, co tam vlastně studuje. Jeho zajímá příroda. A když se o tom bavíme, jestli by šel k volbám, on říká: Až se vrátím do České republiky, tak pak mě to bude zajímat. Tak nevím, jestli všichni studenti touží po tom, aby mohli volit. Ale já si myslím, že ti mladí lidé mají teď úplně jiné zájmy v té cizině.

A co se týká těch seniorů, tak oni platí daně, jak říkáte, že neplatí. Oni platí daně. Oni platí DPH, oni jdou do obchodu, oni platí za všechno. Tak ne že senioři neplatí. Takže jenom jsem chtěl říct, že i senioři platí daně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou opět pan poslanec Havel a poté s faktickou ještě pan poslanec Šimon Heller.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju. Já už jenom naposled, ani už nebudu mít další faktickou. Jenom, pane poslanče Wenzle, prostřednictvím pana předsedajícího, volby jsou přece dobrovolné. A je jasné, že to každý má jinak. Někoho ze studentů v cizině zajímá příroda a někoho prostě třeba zajímá to, jak to bude vypadat v České republice, až se sem vrátí, a chce to ovlivnit, protože, jak jsem říkal, tak tady prožije pravděpodobně ještě většinu svého života. To už je na individuální zodpovědnosti, prioritách každého jednotlivého člověka, studenty nevyjímaje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Šimon Heller.

 

Poslanec Šimon Heller: Dobrý podvečer. Velmi krátce. Já jako učitel jsem musel zareagovat a musím krátce vystoupit. Já jako učitel říkám, že mám jednoznačně zájem na tom, aby naši studenti po celé České republice se zajímali o to, co se děje v našem státě, byli aktivní ve všech spolcích a zajímali se o přírodu bezpochyby. Ale aby měli zájem o to, co se děje v jejich obcích, a aby chodili volit. Když se podíváte na průřezová témata v rámci vzdělávacích programů, tak tam je i princip výchovy k demokratickému občanství. A já jsem přesvědčen, že je to správně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A tím jsme vyčerpali faktické. Můžeme se přesunout opět k dalšímu řádně přihlášenému v rámci obecné rozpravy a to je pan poslanec Michal Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: (Řečník si přinesl ceduli a postavil ji před řečnický pultík.) Já moc děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi také, abych se jako spolupředkladatel návrhu tohoto zákona vyjádřil, proč považuji zavedení korespondenční volby za důležité.

To, co tady v průběhu předchozích dnů velmi často řešíme, je ústavní právo volit. Nikdo se tady nepře o to, že čeští občané, kteří pobývají v zahraničí, toto právo nemají. Samozřejmě mají. Ten problém je trošku někde jinde, a to je vlastně aplikace, respektive výkon toho ústavního práva. A ta práva už tady z tohoto pohledu narovnána nejsou. Protože pokud v České republice máme nějakých necelých 15 000 volebních místností na 78 000 kilometrů čtverečních, tak na zbytek světa jich je výrazně, výrazně méně. Takže to je ten hlavní důvod.

A teď jenom mi dovolte, koho vlastně se korespondenční volba týká. Samozřejmě že jsou to Češi pobývající v zahraničí, ať už dlouhodobě z důvodu toho, že jsou to například krajané, nebo že jsou to lidé, kteří do zahraničí odjeli a na základě nějaké životní situace se rozhodli tam zůstat, a tedy pobývají v zahraničí. Samozřejmě jsou to i studenti, o těch mluvil už můj ctěný kolega Havel, a je to i celá řada dalších, například i lidé, kteří jsou na pracovní cestě, na nějaké šestiměsíční, dvanáctiměsíční pracovní cestě, například v Indii nebo kdekoliv jinde, kde například staví nějakou elektrárnu a tak dále. Takže jazykové pobyty a další. Potom je tady také celá řada Čechů, kteří tráví nějakou dobu v České republice a nějakou dobu v zahraničí, například někde, kde mají jinou nebo další nemovitost, mohou šest měsíců trávit v České republice, šest měsíců v zahraničí a takto kontinuálně tu situaci mění.

Já bych rád uvedl dva konkrétní příklady takových lidí. Jedním z nich je například Češka, která v době voleb pobývala na Novém Zélandě, a sice jako brigádnice, kde sbírala nějaké plodiny, a v době voleb chtěla volit, protože vždycky měla stoprocentní účast. A na Novém Zélandě to není možné, je potřeba volit v Sydney, což znamená nějaké náklady, ať už finanční, nebo i časové, na vnitrostátní přesun v rámci Nového Zélandu, letenka do Sydney a potom opět zpátky, což jsou nějaké náklady v jejím případě přesahující 15 000 korun. A právě když tady zaznělo v těch uplynulých dnech - a já tuším, že to byla paní poslankyně Babišová, která říkala, že pokud je někdo v zahraničí a chce volit, tak by pro to měl něco udělat, tak já tady dávám ty konkrétní příklady, co pro to ty osoby musí udělat, a tohle je zrovna jeden z nich.

Tím druhým příkladem tak je - a tady máme i konkrétní jméno a fotografii s jeho svolením - je tady k vidění (na ceduli) u mě pod pultem, jedná se o Matouše, který žije v Dánsku. A já si dovolím citovat jeho příběh, který mi poslal: V naší rodině se vždy trvalo na tom, že možnost volit je privilegium i povinnost. Proto jsem nikdy nevynechal, ani poprvé v osmnácti, když jsem byl na exotickém folklorním zájezdu. Náš soubor jsem musel dostat na ambasádu přes celou Moskvu ještě s papírovými volebními lístky. Dnes mi cesta z domova v Odense na ambasádu do Kodaně zabere přes dvě hodiny jedním směrem a k tomu nějaké to papírování dopředu. O dvou tisících za jízdenky ani nemluvě. Proč nejde v době datových schránek a zabezpečeného digitálního světa volit elektronicky, natož korespondenčně, to nechápu.

Takže tady jsou konkrétní dva příklady, osudy, životní příběhy dvou českých občanů, kteří pobývají v zahraničí ať už dlouhodobě, anebo i po nějakou kratší dobu.

V průběhu předchozí debaty tady zaznívaly i ty návrhy, že by to šlo řešit nějakou jinou formou. Nejvíce se tady opakoval ten příklad, že bychom rozšířili kontaktní místa zastupitelských úřadů. Já si to také neumím představit. Já jsem tady říkal ta čísla, že my máme nějakých necelých 15 000 volebních okrsků v rámci České republiky - kde by byla ta míra toho, aby to odpovídalo komfortu? A když to hovořím v souvislosti s výkonem toho ústavního práva, aby to tedy všichni měli, těch - v uvozovkách, neberte mě na metr - těch 300 metrů do volební místnosti? Zvlášť komplikované tak by pochopitelně byly velké země, ať už se jedná o Spojené státy, Kanadu, Argentinu, Brazílii nebo jakoukoliv jinou, na kterou si vzpomeneme.

Z těchto a z mnoha dalších důvodů já korespondenční volbu považuji za velmi jednoduchou. Já se odkážu na své faktické poznámky, kdy jsem tady vysvětloval v minulém týdnu postup v rámci těch dvou obálek, považuji to i za bezpečnou. Připomínám tedy dvě desítky zemí v Evropské unii, které to mají - ne z toho důvodu, který tady zaznívá, že když to mají všichni, musíme to mít taky, ale z toho důvodu, že to není nic nového, že nevymýšlíme nové kolo, něco, co by vzniklo na zelené louce, ale něco, s čím ani jinde nejsou problémy.

Překvapilo mě, že země, jako jsou Slovensko, Maďarsko nebo Polsko, někteří opoziční politici vidí, že jsou to země, ze kterých bychom si měli brát příklad - tak i tyto země mají zavedenou korespondenční volbu. A já si kladu otázku, proč opozici vadí korespondenční volba? A vlastně tu odpověď mi pomohl nalézt pan poslanec Hendrych, který, myslím, že to bylo dokonce v průběhu dneška, zmínil, že ti Češi pobývající v zahraničí neznají sociální realitu v České republice. Ale přece pro každého z nás, pro každého českého občana, který využívá svého volebního práva, chodí k volbám, je přece rozhodující něco jiného. Pro někoho je to sociální oblast, pro někoho je to zahraniční politika, pro někoho je to bezpečnostní politika. A je zcela logické, že pro české občany, kteří pobývají v zahraničí, to z velké části je právě ta zahraniční politika, případně bezpečnostní politika. To znamená, jestli máme nebo nemáme euro, zdali jsme součástí Evropské unie, nebo zdali jsme součástí NATO, zda jsme nebo nejsme ve spojenectví s Ruskou federací, jaký máme přístup k bezpečnostní politice, ale i třeba další technické věci, dohody o dvojím zdanění nebo vízová politika, je toho celá řada. Takže dívat se na to z toho pohledu, že pokud tady nežijí, tak neznají sociální realitu, proto nemohou volit, tak ale přece mají nějaký jiný pohled, co je pro ně důležité. A každý z nás má nějaký jiný pohled, kvůli čemu chodíme k volbám. Takže přece toto není důvod, abychom jim komplikovali výkon ústavního práva jít volit. Připomeňme si, že korespondenční volba se týká - v uvozovkách pouze - prezidentských voleb, sněmovních voleb a voleb do Evropského parlamentu. A to jsou právě ty volby, které řeší i zahraniční nebo bezpečnostní politiku.

Takže jenom na závěr. Výkon volebního práva je to zásadní, proč jsem pro to, abychom zavedli korespondenční volbu, abychom všichni Češi, čeští občané, ať už tady v České republice, nebo ti, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí, měli stejný přístup k výkonu volebního práva a zbytečně bychom jim to nekomplikovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A prosím paní poslankyni Babišovou v rámci faktické poznámky, poté je připraven, nebo prosím, ať se připraví pan poslanec Nacher, poté paní poslankyně Peštová. Děkuji.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji, pane předsedající za slovo. Tedy k panu poslanci Zunovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, myslím si, že jste tady před pultík dal poměrně špatný příklad dojezdu. Myslím si, že student, pokud chce jít odvolit a má před sebou dvě a půl hodiny cesty, tak to zas není taková hrůza. Já když budu tady v Praze a pojedu si odvolit na Moravu, kde bydlím, tak odtamtud a v pátek zase zpátky jezdím 3 hodiny 45 minut. Myslím si, že když odvolit chci, tak to tam určitě dám. To je jedna věc.

K panu poslanci, který tady hovořil před panem poslancem Zunou - teď si nemůžu vzpomenout - k panu poslanci Havlovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Uvádět příklad toho, že student si musel vzít dvakrát půl dne volna, aby mohl absolvovat prezidentské volby, je poměrně špatný příklad. Když si vezmete, že volby do Poslanecké sněmovny jsou jednou za čtyři roky, volby prezidentské jsou za pět let a volby do Evropského parlamentu dokonce za šest let, tak vy mi řeknete, že studentovi bude dělat problém vzít si dvakrát půl dne volna proto, aby mohl projevit svou vůli tím, že bude volit? Vzít si dvakrát půl dne volna je pro něho takový problém a nějaká finanční zátěž? Já si myslím, že pokud volit chtějí a pokud se chtějí podílet, tak prostě jednou za čtyři, za pět a za šest let, to určitě dají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan poslanec Nacher, faktická.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem chtěl říct podobnou věc jako Andrea Babišová ctěnému panu kolegovi Zunovi. On je z Prahy, a pak když si jde tady odvolit, tak to má kousek. Ten, kdo si nezařídí voličský průkaz, tak ti kolegové z Moravskoslezského kraje musí jet dvě tři hodiny. Oni třeba nevědí, že v tu chvíli nebudou u sebe, v tom svém kraji. To znamená, dát příklad někoho, kdo jede dvě hodiny, což nedojedete dneska ani do Brna, mně nepřijde jako příklad vhodný. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. No, ona přece ta pozice nebude nikdy absolutně rovná. To mě úplně překvapuje, že představitel pravicové TOP 09 - absolutní rovnost. No nebude! Nebude. Prostě principiálně nebude. To, co navrhujete vy, tak to zase vyvažujete v neprospěch občana České republiky, protože ten člověk v zahraničí najednou bude mít dvě možnosti, jak volit, někde osobně nebo to někde poslat, zatímco občan v České republice má jenom tu jednu možnost. To znamená, vy to najednou vyvážíte na druhou stranu. Takže hledejme tu rovnost, hledejme, jak usnadnit lidem v zahraničí volit. Ale tvrdím, že korespondenční volba není jediný recept. Vy jste mi furt ještě neodpověděli, jestli vám jde čistě o korespondenční volbu, anebo o to usnadnění. To je úplně nejzákladnější otázka.

A potom pokud jde o ty manipulace, to mě baví úplně nejvíc. Tady vždycky když vyhraje někdo, kdo nemá - Trump, brexit a podobně - tak se říká, že někdo manipuloval s těmi výsledky, většinou ruský vliv a podobně. Vy najednou tady přijdete s návrhem, který opravdu přímo magnetizuje ty manipulace. A toho se najednou nebojíte? To mně přijde jako taková disproporce. (Předsedající: Čas prosím.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Všechny srdečně zdravím. Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Michal Kučera. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Už můžu? Už můžu. Takže už zase mohou být faktické. V každém případě, pane Zuno, poslouchala jsem vaše vystoupení, prostřednictvím paní předsedající. Vy jste tady spílal a říkal, jako že nedovedu si představit, že by byla nějaká místa, kolik by to stálo a podobně. A vracíme se zpátky - není ta studie dopadu. A zase se vracíme zpátky - doteď mi nikdo neodpověděl. Seděl tady pan ministr vnitra, položila jsem mu otázku. Seděla tady paní Potůčková, položila jsem jí otázku. Minulý týden jsem tu otázku pokládala několikrát! Doteď mi nikdo neodpověděl. Jestliže to je vaše priorita - priorita - proč jste si to nedali do toho legislativního plánu prací? (Mluví stále naléhavěji.) Proč jste to nedali tím řádným procesem? Proč tam k tomu nebyly ty materiály, které by byly? To znamená, ta studie dopadu, kolika Čechů se to týká, jaké jsou tam dojezdové vzdálenosti, kolik by nás to stálo, jestli není výhodné tam zřídit víc těch míst a další a další! Ale ne! Vy jste to sem dali jako poslanci, respektive jako vláda půlka a půlka jako předsedové klubů, abyste obešli kompletně všechna tahleta kolečka, a teď se ptáte proč? Proč jsme proti? Tak mi řekněte, proč vy jste proti tomu, aby to bylo v platnosti od 1. 1. 2026! Proč, když jste tak transparentní, to neuděláte od 1. 1. 2026 a jde vám o ty volby do Poslanecké sněmovny, které budou příští rok? Proč? Proč to neuděláte v souladu se zákonem, který je od 1. 1. 2026? Proč? Proč se nás ptáte, proč my jsme proti tomu? Proč to tak tlačíte? Vy tady hodíte takových zákonů, co tam jsou v zásobníku, přes... já nevím, přes okno? Nebo já nevím - z okna? Je vám to úplně jedno. Zabetonujete tady Poslaneckou sněmovnu na několik dní, i jste schopni na několik týdnů (Předsedající: Čas prosím.), jenom proto, abyste si prosadili tento zákon? (Celá řeč pronesena velmi rozčileně.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Čas vypršel. Nyní vystoupí se svojí faktickou pan poslanec Michal Kučera, poté pan poslanec Jiří Strýček. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý večer, dámy a pánové. Děkuji za slovo, paní předsedající. Cílem zákonodárců je zjednodušit volbu, ať to je volba do Evropského parlamentu, ať to je volba do Parlamentu České republiky, nebo volba prezidenta. Samozřejmě že korespondenční volba je krokem ke zjednodušení přístupu k volbám právě občanů v zahraničí, českých občanů v zahraničí. Myslím si, že takhle bychom to měli vnímat všichni.

Samozřejmě je naprosto legitimní debata, zda se nebavit o digitalizaci voleb jako takových. Bylo by to podstatné zjednodušení celého systému. Ale těžko se bavit o digitalizaci, tak jako je to například v Estonsku, když nejsme ochotni akceptovat ani to jednoduché vkládání toho hlasu do obálky a zalepení, ten takový poměrně konzervativní systém. Jak se pak bavit o té digitalizaci voleb třeba v České republice?

Znovu opakuji, celý ten systém - celá ta debata je o tom, jak usnadnit českému občanu přístup k jeho ústavnímu právu. K jeho ústavnímu právu. To znamená právu volit. A pokud někdo musí cestovat skutečně poměrně... nebo překonávat překážky, tak naší povinností je mu ty překážky co nejvíce odstranit. Já si myslím, že na tom bychom se měli shodnout všichni, jak tady sedíme. A pokud se na tom neshodujeme, tak bychom se nad sebou měli poněkud zamyslet.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní je přihlášen pan poslanec Roman Kubíček, poté pan poslanec David Kasal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. No, já bych se obrátil malinko jinam. Tady principiálně nezaznělo nic proti korespondenčním volbám, ale proti tomu, aby nešly ovlivňovat, aby byly bezpečné, aby byly tajné, aby byly dodrženy veškeré principy, které dodrženy mají být. Já jsem se díval na těch 20 zemí, které mají korespondenční volbu, a budete se divit, ne všude jsou stejná pravidla. Podívejte se na to, jakou formou se vlastně ověřuje totožnost a bydliště těch jednotlivých lidí. Není to všude stejné. Tak neříkejte, že 20 zemí to má stejné a my jsme takoví nějací zpátečníci, kteří tak nefungují.

Další věc, která mě v tom zaráží. Kdybychom tohle měli připraveno, měli jsme tady opravdu klasický legislativní proces, analýzu rizik a rozebírali bychom ta jednotlivá rizika - já si na to odpovím, na to bychom potřebovali čas a ten v té formě, kterou jste zvolili, pochopitelně není - tak bychom se zajisté dopracovali k nějakému procesu, který by tyto volby legitimizoval na vlastně celou dobu budoucí. Přece se tady nechceme dostávat do situace, že dneska silou protlačíme nějaký systém voleb, pak dopadnou volby jinak, třeba podle vašeho očekávání nebudou, a pak bude ta nová vládnoucí koalice zase měnit systém voleb. Takže budeme donekonečna takto fungovat? Já jsem si myslel, že tento zákon je na mnoho volebních období, proto bych očekával elementární slušnost se o tom bavit s opozicí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec David Kasal se svojí faktickou, poté pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych zareagoval, vaším prostřednictvím, na pana poslance Zunu i pana poslance Kučeru. Já jsem tady z jeho slov slyšel, pana poslance Zuny, že stát komplikuje. Já si nemyslím, že stát komplikuje. Každý má nějakou svou činnost, vyjede do zahraničí, tak přece jako to není komplikace státu, že někdo vycestoval. Tady to bylo opakovaně řečeno. A byly tady řečeny argumenty, že v zahraničí vás zajímá dvojité zdanění. Já si myslím, že nás tady zajímá například to, jestli funguje eRecept, eventuálně tedy úžasná digitalizace eObčanka. A tím bych navázal i na pana poslance Kučeru, vaším prostřednictvím, jestli si myslíte, ta digitalizace voleb tímto způsobem, tak to bychom to dopracovali!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já ještě jednou budu reagovat na kolegu Zunu, ale možná i na pana poslance Kučeru. Znovu vysvětlím ten rozdíl s tím poslaneckým a vládním návrhem. Tady třeba poslanecký návrh bude ten Milostivý podzim, Milostivé léto. Proč? Protože na tom je generelní dohoda mezi koalicí a opozicí a protože se spěchá, aby to Milostivé léto, Milostivý podzim se daly využít od 1. července. Proto. A je na tom dohoda a navazuje to na předchozí tři díly.

Naproti tomu tento volební zákon, který mění systém a dává tam úplně nový prvek, má projít jako vládní návrh všemi připomínkovými místy, abychom právě věděli všechny ty vnitřnosti, na které my se teď doptáváme. To přece není normální, abychom se doptávali. Vy to prozrazujete, to, že to obcházíte tím, že jsou tam připodepsáni ministři. Proč to nedáte jako vládní návrh? Vy se bojíte těch připomínek? Dáváte jim nálepky jako politické, že jsou z naší strany, tak tam by byly odborné. Tam už by to tak snadné nebylo.

Potom těch dvacet zemí. To je prostě argument, který se neustále opakuje, a vy se střílíte do vlastní nohy. Vidím tady kolegu Haase. Já to teď budu říkat. Máme tam hromadné žaloby. Hromadné žaloby fungují ve dvaceti zemích. Nebyl identifikován žádný případ, kde by se hromadné žaloby zneužily. Přesto vy to tím odůvodňujete, aby nebyly šikanózní žaloby, a proto tady hromadné žaloby nejsou, nebo jsou vybrakované. Nepomáhá argument, že to funguje ve dvaceti zemích, vy říkáte, ale tady u tohohle to používáte.

Poslední - proč měníte něco, co funguje? Jestli něco u nás funguje a nikdo to nezpochybňuje, je systém voleb. Rychle se to sčítá, volí se v pátek, v sobotu, všichni jsou na to zvyklí, funguje to a nikdo nezpochybnil výsledky voleb.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Paní poslankyně Berenika Peštová se svou faktickou. Předpokládám, že poté se vrátíme k řádně přihlášeným. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. No, možná, že se jednou dočkám té odpovědi, proč jste šli tímto procesem a nešli jste tím řádným procesem.

Ale teď bych tedy chtěla zareagovat na pana poslance Kučeru - nevím, jestli je v sále... a! - pana poslance Kučeru, prostřednictvím paní předsedající. Oni už dneska volit mohou, my jim žádné právo nebereme. To právo mají, volit můžou. To není, že nemůžou volit. Já nevím, jestli jste tady, pane poslanče, byl, nebo nebyl, já jsem tady říkala, že v pátek jsem dostala e-mail od pána, který žije v Americe třicet let, už tam má děti, má tam vnučku, která už v současné době může volit, sice asi neumí pořádně česky, ale to nevadí, může volit a bude asi zřejmě volit, takže vám děkuje, že se staráte o jeho blaho, aby mohl volit z gauče - cituji přesně tak, jak to bylo napsáno. Ale když mu propadne občanka a řidičák, tak musí letět do České republiky, aby si to prodloužil, kdežto Slováci si zajdou na ambasádu a prodlouží jim to. Takže říkal, že pro něj to je vyloženě účelové a že vám nejde o blaho těch občanů v zahraničí, ale vám jde jenom o jejich hlasy. O nic jiného. Prosil mě, abyste se nezaštiťovali tím, že bojujete za jejich blaho. Bojujete za svoje hlasy a to je všechno.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. S faktickou se přihlásil pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak já, ačkoliv to nedělám, tentokrát zareaguji na svoji předřečnici, paní poslankyni Peštovou, prostřednictvím paní předsedající. Ten člověk pravděpodobně byl váš volič, takže já si myslím, že to je pozitivní, že vám dá hlas a že nemusíte argumentovat, že ti lidé budou hlasovat jenom pro strany vládní koalice. Takže já si myslím, že tento argument tímto padá. Neděláme to proto, abychom získali hlasy v zahraničí, protože evidentně voliči hnutí ANO jsou také v zahraničí a oslovují své poslance. Takže já to vidím pozitivně. A prosím, už nepoužívejme ten argument, že to děláme proto, abychom v zahraničí získali hlasy, které evidentně nejsou na naší straně. Takže to já beru jako pozitivní a děkuju za to, že to tady paní poslankyně Peštová přednesla.

Já ještě zopakuji, už možná poněkolikáté tady, protože si myslím, že to není zcela jasné - pro nás jako pro zákonodárce má být smyslem odstraňovat překážky z cesty při výkonu svého ústavního práva. To je také volba. Prosím, udělejme to, odstraňme ty překážky právě těm lidem, kteří se nemohou dostavit do volebních místností buď komfortně, nebo v čase, nebo třeba musí mít k tomu vysoké náklady. A souhlasím s tím, pojďme udělat i digitalizaci dál, pojďme udělat digitalizaci, i co se týká občanek, co se týká řidičských průkazů, zjednodušme vydávání těchto dokladů, nebo je třeba i sjednoťme a tak dále, je celá řada dalších možností. Já budu jedině pro. Pokud na tom najdeme širší shodu, tak si myslím, že to může jít velice rychle. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Opět se zde navršily faktické. Jako první se s faktickou hlásí paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Jiří Strýček. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kdybych nezareagovala, bylo by to špatně. Chtělo by se mi říct, že tato vaše faktická poznámka byla trapná a byla irelevantní. Byla irelevantní, byla úplně mimo. Ten pán mi pouze napsal, že nebojujete za zájmy, nebo respektive za komfort těch občanů, kteří žijí v zahraničí, ale bojujete úplně za něco jiného a že to vidí on úplně, on říkal, je to z toho krásně patrný a zřejmý. Kdyby bojovali za to, co nás trápí, tak půjdou úplně jinou cestou. Oni bojujou za to, co oni potřebujou. Tečka. Jestli to je náš volič, nebo není, můžu mu napsat. Není problém. Můžu mu napsat, koho bude volit. Ale myslím si, že to bych právě porušovala a dělala bych ten nátlak, který bych dělat neměla. A to právě si myslím, že to je z vaší strany takový... takový jako... to dělat nebudu. V každém případě říkám, že pokud byste chtěli jejich zájmy, tak byste bojovali za jejich zájmy. Vy bojujete za svoje zájmy. To je ten rozdíl.

Pokud byste chtěli být opravdu transparentní, tak řeknete o. k., je to velký rozruch, neprošlo to řádným procesem, rozumíme tomu, uděláme to příští ty parlamentní volby, takže se budeme bavit o 1. 1. 2030. Ne, ne, ne. Vy dobře víte, proč to děláte. Takže vy to děláte proto, aby to bylo v účinnosti, a ty volby 2025 prostě díky zahraničí vyhrajeme!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Strýček, poté pan poslanec Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Dobré pozdní odpoledne, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl zareagovat na předřečníka, který tady pronesl větu, že proč oni chtějí zavádět korespondenční volbu, proč my nechceme. No, on ten důvod, proč vy chcete, pane Kučero, tu korespondenční volbu prosadit, v podstatě přiznala i vaše předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, která v pořadu, který jsem shodou okolností viděl, je to pořad Ptám se já, na přímý dotaz paní moderátorky, která se jí zeptala, co budete dělat s klesajícími preferencemi TOP 09, tak první, co řekla, bylo: Tak máme tady ještě korespondenční volbu. Děkuji. (Potlesk z levé strany.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček a poté pan poslanec Lang. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuju. Já budu jenom stručně reagovat na pana kolegu Kučeru, prostřednictvím paní předsedající, když tady říkal, jak to všechno myslíte dobře s těmi voliči, i s těmi našimi voliči. Já bych vám připomněl, a je to na stenozáznamu, že to není tak dlouho, co tady mluvil pan ministr Rakušan a řekl, že když se nějakým našim občanům v zahraničí korespondenční volba nelíbí a nesouhlasí s ní, tak volit nemusí. Já jsem rád, že zatím jim to ještě nezakázal. Ale je tady vidět nějaký přístup, jak to myslíte s těmi voliči, které oslovujete. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Teď vystoupí pan poslanec Hubert Lang, následně se připraví pan poslanec Vomáčka. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji za slovo, dobrý večer. Tak já bych taky k panu předřečníkovi, panu poslanci Kučerovi. Já si myslím, že ten váš argument, který tady zazněl vůči mojí ctěné kolegyni Berenice Peštové, byl unfér, pane kolego. My jsme tady už druhý týden ve své podstatě, posloucháme, všichni tady říkají, že bychom měli mít nějaká ratia, že by to mělo mít nějakou prostě úroveň tady ty naše argumenty, ať pro, nebo proti. Minulý týden kolega Patrik Nacher, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal, že nebudeme vzájemně si říkat: jsou to naši voliči, jsou to vaši voliči. A vy jste zase použil prostě, když kolegyně se legitimně ptala, přišel jí nějaký dotaz, a vy hned řeknete, je to asi ten jeden jediný volič hnutí ANO v tom zahraničí. Ona přesně udeřila hřebíček na hlavičku. Prostě z toho čiší, z toho čiší to, že vy jste tak zoufalí, tak zoufalí, že prostě hledáte ty voliče, vyškrábnout je kdekoliv, a využíváte k tomu všechno možné. Jenom prostě ta účinnost posunutá o rok dopředu o tom svědčí. A my když tady vznášíme prostě nějaké dotazy - já jsem chtěl reagovat i na kolegu Bělora, protože tady prostě lítají ty faktické, já se potom snad k tomu dostanu někdy v nočních hodinách ve svém projevu. Ono to opravdu není tak jednoduché. A to, čím vy tady argumentujete - prostě my ani nevíme, kolik těch krajanů tam máme. Jak budeme vytvářet nějaké seznamy? Prostě vy tady házíte čísly: 200 000, 400 000, 600 000. Prosím vás, je tohleto normální? Kdyby to prošlo těmi připomínkovými místy, měli bychom všechny ty věci zmapované. A vy se potom divíte, že my se tady ptáme na to, kolik to stojí? Jestli by opravdu nestálo za to rozšířit jenom pár těch míst v takových těch destinacích, kde jsou tak aktivní ti naši zahraniční Češi, kteří prostě opravdu tak touží po tom hodit zrovna v tom zahraničí ten hlas a nenajdou si tu cestu, aby jednou za čtyři roky, za pět let nebo za šest let, jak říkala tady zase kolegyně správně, si zajeli do té České republiky (Předsedající: Čas prosím.), a tedy splnili tu svoji povinnost. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se s faktickou hlásí pan poslanec Vomáčka, poté paní poslankyně Pošarová. Prosím.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem tady minule mluvil o tom, že tady vznikají určité dvojice, a přiznám se, že vždycky když vystoupí paní poslankyně Peštová, prostřednictvím předsedající, tak se ve mně něco děje. (Smích v levé části jednacího sálu.) A musím říct, že mě velmi pobavilo to, že ona když tady přečte jeden dopis nebo jednu zprávu, tak tady mluví svým způsobem za všechny ty naše občany, kteří jsou v tom zahraničí, a takhle to bagatelizuje. Věřím, že mě nenazvete tím, že moje připomínka byla irelevantní, ale naopak mě pochválíte, že byla relevantní. Já vím, že vás je velmi těžké uspokojit... (Smích v levé části jednacího sálu, malý potlesk v pravé části sálu.) ... co se týče odpovědí. Ale chtěl jsem to trošku odlehčit a dobrý večer. (Pobavení v jednacím sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Pošarová, připraví se se svou faktickou pan poslanec Foldyna. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Dobrý den. Já mám jenom takový dotaz, jestli existuje nějaká statistika, kolika lidem tedy nebylo umožněno hlasovat z důvodu, že mají jako dlouhé vzdálenosti. A dále bych se chtěla zeptat, pokud mají takový problém třeba sem přiletět, zvlášť třeba řeknu z Evropy. Hodně lidí mi říká, že třeba žije v Německu, ve Španělsku, ale ten den si opravdu najdou a přiletí do České republiky. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí se svou faktickou pan poslanec Foldyna a poté je přihlášena paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za hlas. Já jsem si k tomu vzal mobilní telefon, abych využil toho, že bych přečetl včerejší titulek z Novinek. To bylo včera, v 10.30 vyšlo na Novinkách. Soud po manipulaci s hlasy nařídil demokratům opakovat městské volby. A tady píšou ty Novinky.cz: Kauzu odstartovala videa z bezpečnostních kamer, která zachycují několik osob, které během starostovských primárek demokratů do určitých boxů lifrují množství korespondenčních hlasů. Takže máme se těšit na podobné titulky? Doposud jsme to nezažili. My jsme zažili v Ústeckém kraji losovačky. To bylo krásné v mosteckém - v Mostě, že jo, když se tam hlasy kupovaly tím, že se volební lístky slosovaly a v případě voleb, vítězství té strany, ten, kdo vyhrál na tom los, tak třeba dostal auto. To byl výdobytek takového chytrolínství v Ústeckém kraji. A vy jste to zlepšili, protože jste perfektně okoukali tenhleten systém v zahraničí, takže nám teď nabízíte korespondenční volbu, abychom si přečetli, jakým způsobem se budou dávat ty plné moci. Pak jste si k tomu připravili ten další návrh zákona, že na čestné prohlášení ten člověk z Etiopie prohlásí, že je potomkem Čechů, bude mít ověřené od nějakého šamana z místní buňky to čestné prohlášení, že je Čechem. Takže si ještě vyrobíte voliče. To nás tedy čekají veselá a vtipná projednávání v tomto parlamentu. Já vám ale přesto děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já sice děkuji, ale chci poznamenat, že tohle bylo po mém soudu na hraně faktické poznámky, že to bylo spíše na vystoupení k věci s řádným přihlášením do rozpravy. My jsme velmi vstřícní jako předsedající, ale opravdu je mou povinností upozornit.

Co se týče nyní vystoupení, tak prosím paní poslankyni Bereniku Peštovou a poté se hlásí pan poslanec Jan Hrnčíř. Tak prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající, a děkuji, že jste vstřícnost sama. Ale jestli to víte, že ta faktická, ta reaguje na předřečníka. A jelikož pan poslanec Vomáčka, prostřednictvím paní předsedající, mě zde oslovil a řekl, že je velice těžké mě uspokojit, a pak teprve po dlouhé pauze tedy dodal odborně, odborně... (Smích v levé části jednacího sálu.) Tak pane poslanče Vomáčko, prostřednictvím paní předsedající, je to jednoduché. Když mi odpovíte na moje dotazy, já budu uspokojená hned. (Výbuch smíchu a potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Když tady sleduji tu debatu, tak je jasné, že ten návrh je prostě špatný a je potřeba to dopracovat. Navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu do 28. října 2025. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Poprosím o zopakování toho času, neslyšela jsem. Dvacátý sedmý, nebo dvacátý?

 

Poslanec Jan Hrnčíř: 28. říjen 2025. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. (Výkřiky a hluk v sále.) Takže vnímám 28. říjen 2025, pan poslanec Hrnčíř, poznámka učiněna.

Nyní poprosím pana poslance Fleka, předpokládám, že s protinávrhem.

 

Poslanec Josef Flek: Ano, děkuji, paní předsedající. Čas nám trošku popošel, myslím si, že ta debata je velice zajímavá. (Nesouhlasné výkřiky z levé části jednacího sálu dožadující se protinávrhu.) Pozoruji ji tady celou dobu, a proto navrhuji protinávrh přerušení pouze do 19.05.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Protinávrh poznamenán, takže mám tu návrh pana poslance Hrnčíře, Fleka a nyní další protinávrh pan poslanec Zuna. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já také považuju za zbytečné tak dlouhé přerušení, proto můj návrh na přerušení tohoto bodu je do 19.10 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tak to by byly - ještě s protinávrhem pan předseda Michálek. Prosím. (Hluk v jednacím sále.)

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já navrhuji přerušit bod k novele zákona o správě voleb pouze na 20 minut, a to z toho důvodu, že ten původně přednesený návrh počítá s tím, že by to přerušení končilo na den, který je státním svátkem. Takže bychom ani o té záležitosti v ten den nemohli jednat. Tak mi přijde rozumnější to přerušit na výrazně kratší dobu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Eviduji tedy tři protinávrhy a ještě - ale myslím, že už to opravdu směřujeme k hlasování. Prosím, pan poslanec Heller.

 

Poslanec Šimon Heller: Vážené kolegyně, vážení kolegové, protože jsem ještě radikálnější než tady kolega Michálek, já myslím, že bude stačit na dvě minuty přerušit do 19.00. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tak, domnívám se, že byl přednesen dostatek protinávrhů. Přistoupíme k hlasování, ale já ještě mám povinnost načíst omluvy. (Nesouhlasné výkřiky v levé části jednacího sálu.) Ano, všechny: paní poslankyně Adámková se omlouvá od 19.00 do 20.30 hodin ze zdravotních důvodů (nesouhlasné výkřiky v levé části jednací sálu se stupňují), pan poslanec Andrej Babiš od 17 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Mračková Vildumetzová od 17 do 22 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Milan Wenzl od 21 hodin ze zdravotních důvodů a pan ministr Pavel Blažek od 13 do 20 hodin z pracovních důvodů.

Tak, povinnosti bylo učiněno zadost. Slyšela jsem žádost o odhlášení, všechny jsem vás odhlásila, prosím, opětovně se přihlaste svými identifikačními kartami. Zrekapituluji, budeme hlasovat, navrhuji v pořadí časovém, protinávrh pana poslance Hellera do 19.00 na přerušení, pana poslance Fleka do 19.05, pana poslance Zuny do 19.10, Michálka do 19.20 a poté, pokud nebude žádný přijat, přistoupíme k přednesenému návrhu.

 

Není-li námitek, zahajuji hlasování o tom prvním hlasovaném pořadí, a sice o návrhu pana poslance Hellera, o přerušení do 19.00. Kdo je pro, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. (Námitky z řad opozice.) To je nehlasovatelné, ano, prohlašuji tedy hlasování za zmatečné.

 

A můžeme přistoupit k tomu následujícímu. Následující návrh je návrh pana poslance Fleka na přerušení do 19.05.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 20 se účastnilo 140 hlasujících, pro 7, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní návrh pana poslance Zuny, a sice na přerušení do 19.10 dnešního dne.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

´ V hlasování číslo 21 se účastnilo 142 poslankyň a poslanců, pro 2, proti 112. Návrh nebyl přijat.

 

Poslední z řady protinávrhů byl návrh pana předsedy Michálka na přerušení do 19.20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 22 bylo přihlášeno 143 hlasujících, pro 4, proti 112. Návrh byl taktéž zamítnut.

 

A nyní přistupujeme k původnímu návrhu pana poslance Hrnčíře, a sice na přerušení do 28. října 2025.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nnechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 23 se účastnilo 146 hlasujících, po 58, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Tímto jsme se vypořádali se všemi nyní přednesenými hlasovatelnými návrhy a můžeme se vrátit do obecné rozpravy. Nyní mám žádost... (O slovo se hlásí pan poslanec Nacher.) Je to k hlasování, nebo s faktickou? K hlasování. Pan poslanec Nacher. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já mám námitku proti postupu předsedajícího, a to z toho důvodu, že vy jste tady nastavili nějaký trend, že když je procedurální návrh, tak je umožněno dávat i další procedurální návrhy. V pořádku, to se stalo, protinávrhy. Ale určitě není možné, abyste vy mezitím, abyste natahovala čas, ještě četla omluvy, protože se má hlasovat bezprostředně. To prostě, ať se na mě nezlobíte, takhle není možné. V momentě, kdy to je ve váš prospěch, tak tady nikdo omluvy nečte. Prostě je procedurální návrh, oponentní... (Předsedající se snaží vstoupit do příspěvku.) Já to dopovím. Oponentní procedurální návrhy, protinávrhy, a hlasuje se. A ne že se tady natahuje čas tímto způsobem. Opravdu, buď je předsedající ten nezávislý, ten arbitr, anebo nadržuje jedné straně. (Potlesk z řad hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Je vaším právem přednést námitku proti postupu. Já jsem přivolala kolegyně a kolegy z předsálí, protože to znamená další hlasování. Kolegové a kolegyně, budeme hlasovat o přednesené námitce proti postupu předsedajícího. Já si dovolím jenom poznámku - je třeba načítat omluvy, aby to bylo oficiálně zaznamenáno, kdo a jak hlasuje.

 

A jelikož jsou všichni přítomni, tak já zahajuji hlasování. Kdo je pro námitku přednesenou panem poslancem Nacherem? Kdo je proti této námitce?

V hlasování číslo 24 se účastnilo 149 hlasujících, pro 58, proti 79. Námitka nebyla přijata. Tento návrh byl zamítnut.

 

A nyní se hlásí pan místopředseda Bartošek. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Ještě k panu poslanci Nacherovi, vaším prostřednictvím. Kolegové, jestli tam někde pan poslanec je... (Pobavení v sále.) Nebyl jste vidět, omlouvám se, prostřednictvím paní předsedající. (Předsedající žádá o klid v sále.) Já bych jenom krátce k tomu, co jste říkal. To, že se podávají protinávrhy, to jsme nevymysleli my, to nevzniklo ani toto volební období, ani předchozí volební období, to prostě se tak děje. To jenom pro pořádek. A co se týká čtení omluv, já bych se chtěl paní místopředsedkyně zastat. Dělá se to, dělalo se to i minulé volební období, není to řekněme vždycky, ale víte, že prostě se to v jednání Poslanecké sněmovny děje, už jste toho zažil, abyste si to i vy pamatoval. Takže co se týká té příkrosti, já vám rozumím, ale je potřeba na férovku říct, že se to dělo i v minulosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. To bylo vystoupení s přednostním právem. A nyní se vracíme k řádně přihlášeným, kde je přihlášena paní poslankyně Zuzana Ožanová, připravit se může paní poslankyně Helena Válková. (Hluk v sále. Paní poslankyně Ožanová žádá předsedající o zjednání klidu.) Poprosím kolegyně, kolegy, kteří chtějí hovořit mimo pultík, aby opustili sál, přenesli hovory do předsálí, aby měla paní kolegyně důstojný prostor pro přednesení svého příspěvku. Jelikož máme odhlasováno dvakrát 10 minut, tak já se rovnou zeptám, zda chcete případně spojit dva příspěvky, anebo předpokládáte, že to bude jeden? (Paní poslankyně Ožanová chce spojit příspěvky.) Děkuji. A myslím, že tady již nastal klid a že můžete prosím přenést svůj projev. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, byť jsem doufala, že někteří z vás vydrží na můj proslov, tak se tak se tak zjevně nestane, jenom ti skalní zůstali, je mi to líto, takže budu mluvit do zdi. Svůj proslov jsem musela opakovaně přepisovat, neboť jsem chtěla nejprve reagovat na původní omezení faktických poznámek, takže se omlouvám, nebude-li to někdy úplně dobře navazovat, protože když jsem měla být omezena na faktických poznámkách, musela jsem se připravit nějak jinak, než jsem měla původně, a naopak jsem svůj proslov prodloužila.

Nejprve děkuji panu Jakobovi, že spočítal počet mých faktických poznámek, mimochodem, prostřednictvím vaším, paní místopředsedkyně. Já je totiž nepočítám, jelikož vždy reaguji na probíhající rozpravu. Proč neudělal předseda klubu TOP 09 navíc analýzu, zda jsem se skutečně vyjadřovala k probíhající rozpravě? Je důležitý počet faktických poznámek, nebo jejich obsah? Asi hloupě jsem se domnívala, že u faktických poznámek je důležitý obsah, ne počet.

V probíhající rozpravě zazněl velmi závažný argument, který bagatelizujete, a pro jistotu se vás ani média na tuto otázku neptají, jelikož odpověď by nemusela být v očekávaných mezích a neprospěla by tak skvělému obrazu korespondenční volby. Shrnula bych to pod názvem jednoho seriálu - Živí mrtví. Orgány České republiky v zahraničí nedisponují, a ani nemohou, seznamy živých voličů a ani neevidují zesnulé občany cizího státu, byť zesnulí mají dvojí občanství. Hurá demokracie vítězí, demokraticky jsme schopni umožnit hlasování i mrtvým, nejen těm, co zesnuli po odeslání obálky, ale i těm, kteří zesnuli předtím, protože někdo jejich obálku odešle.

Živé mrtvé už jsem zmínila. Teď zmíním, což takhle dát si korespondenční hlasování ve Sněmovně? Vždyť je to tak výhodné a hlavně snadné! Vaše argumentace snadností korespondenční volby mě vede k tomu, že bych měla mít možnost hlasovat ve Sněmovně z chalupy buď osobně, nebo by tak mohla činit má rodina. Ještě lepší by bylo udělat si dovolenou a někoho cizího hlasováním pověřit. Vždyť je to v pořádku! Bohužel jako mrtvá bych hlasovat nemohla, ale kdybych měla dlouhodobý pobyt v zahraničí, tak bych mohla snadno i tuto překážku překonat a hlasovat prostřednictvím korespondenční volby ve Sněmovně. Vrcholem demokracie je umožnění hlasování mrtvým.

V rozpravě jste byli upozorněni na zajímavý návrh zákona ležícího ve Sněmovně a čekajícího na projednání. Mimochodem ani k tomu se média nevyjadřují a zcela přehlížejí tuto argumentaci. Dokonce jeden kolega ze STAN se pohoršoval, že to do té rozpravy ke korespondenční volbě nepatří. Já jsem se (tím) zabývala a zjistila, že patří. Takže opakuji, jedná se o tisk 585. Je to zákon, kterým se mění zákon 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, zákon o státním občanství České republiky. Zákon opět není vládní. Předložila jej skupina koaličních poslanců. Zákon byl do systému vložen 16. 11. 2023. Organizační výbor doporučil, aby garančním výborem byl výbor pro bezpečnost. Očekávala bych, že organizační výbor automaticky navrhne také projednání v ústavně-právním výboru s ohledem na to, že se dotýká významné právní otázky, a to občanství České republiky, a docela dost významně navazuje na nyní projednávaný poslanecký návrh zákona. Poslanecký návrh zákona ve věci týkající se korespondenční volby byl kupodivu předložen jen pár dní poté, a to dne 7. 12. 2023. Zopakujme si: 16. 11. 2023 - chceme zvýšit počet občanů České republiky, 7. 12. 2023 - chceme korespondenční volbu. Tedy necelý měsíc po návrhu zákona. A chcete mi říct, že to spolu nesouvisí? Souvisí! Jenom z pětikoalice se nikdo k tomu dosud nevyjádřil.

Samozřejmě tento návrh zákona mluví o čestném prohlášení, chce umožnit potomkům emigrantů přijít jednoduše k českému občanství. Je to až do čtvrté generace. Zajímavá je argumentace prosím vás. Já jsem si četla to odůvodnění a tam je, protože se to těžko prokazuje. No, takže bude stačit čestné prohlášení. Tak si začínám myslet, že čestné prohlášení je lékem na vše - na občanství i korespondenční volbu. Tak proč toto nezavedeme v trestním řádu? Stačilo by, aby obvinění čestně prohlásili, že jsou vinni, nebo nevinni. K čemu dokazování? To je přece přežitek! Sláva čestným prohlášením! To je to, co já si beru z projednávání zákona o korespondenční volbě.

Státní občanství tak budou moci získat lidé bez prokazování dříve požadovaných náležitostí až do čtvrtého kolena. Co je na tom poslaneckém návrhu zajímavé? Nevíte? Ráda vám to řeknu. Je to účinnost. Lidé sledující rozpravu snadno uhádnou, že účinnost je navržena velmi, velmi brzo, tak, aby mohli volit i lidé, kteří by v současné době volit nemohli. Zákon má nabýt účinnosti 1. července 2024. Vy spěcháte s korespondenční volbou na rok 2025, i když zákon, který měníte tím svým poslaneckým návrhem, má nabýt účinnosti až v roce 2026. Je přece nutné stihnout umožnit volit lidem, kteří obvykle ani nenavštívili Českou republiku. Tito uvědomí voliči, kteří, jak jsme se z televize od kolegy poslance dozvěděli, jsou lépe informováni o situaci v naší zemi než voliči žijící v České republice. Tak kdo tady dělá dvě kategorie voličů na uvědomělé a neuvědomělé? Je to pětikoalice. Proč se někdo domnívá, že člověk v České republice nesleduje dění? Chtěla bych vám připomenout, že lidé chodí k lékaři, potřebují třeba antibiotika, avšak ta nejsou. Musí chodit nakupovat, zjišťují, jak se vyvíjí ceny v obchodech, především potravin, platí nájem, tedy někteří, jinak jim to přece odpustíme v rámci insolvencí, a také platí energie. Myslíte si, že nesledují dění v České republice dostatečně? Já se domnívám, že ano. Tato povýšenost mě tedy zarazila a byla jsem velmi překvapená, že někteří z mých kolegů dělí voliče na uvědomělé a neuvědomělé. Tady se oháníte právem. Ano, mají právo volit. Tak proč má právo volit jenom uvědomělý, nebo neuvědomělý? Nebo je to tím, koho volí, a to je pro vás ta hranice? Je to velmi překvapivé. Bylo by dobré někdy zamést si před vlastním prahem.

Při přípravě na nyní projednávaný bod korespondenční volba jsem měla na mysli dvě věci - tajnost voleb a osobní volbu. Proč o tom mluvím? Začnu trochu jako z pohádky. Před mnoha lety jsem se v 19 letech stala předsedkyní volební komise jednoho z okrsků v Ostravě. Mimo nutného podepisování každé obálky, což tehdy bylo nutné, jsem byla nucena vyřešit velmi nestandardní situaci. Partnerský pár, předpokládám, že starší manželé důchodového věku, přišli k volbě a partner se cpal k paní za plentu. Na opakované upozornění, že tak ze zákona není možné, byl sice naštván, podařilo se zajistit, že paní mohla jít sama za tu plentu, poděkovala mi. Já se domnívám, že tady na tom je vidět, že lidé uvítají to, aby nemuseli být pod vlivem manipulátorů. Je to někdo - může se stát rodina, nemusí to být jenom rodina, může to být v zaměstnání, může to být kdokoliv. Domnívám se, že i submisivní lidé mají právo na tajnost volby a i na to, aby jejich volba byla osobní. Víte, tehdy ten pohled paní, která mi děkovala, mluvil za vše. Možná že vy tuto zkušenost nemáte, já ano. I lidé, kteří se nedokážou vzepřít okolí, by měli (mít) právo na tajnou a osobní volbu. Já jenom tak, jestli byste si tento pár představili u korespondenční volby. Paní by nemohla volit, jak chce.

Při této úvaze je jen kousek k přečtení si a osvěžení naší ústavy. Dovolím si vám články související s volbami připomenout. Článek 18 odst. 1 a 2, článek 56, článek 102. Já to nebudu číst celé, ale shrnu: Volby do Poslanecké sněmovny, Senátu, volba prezidenta republiky i do zastupitelstev se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. Já jenom že tady o tom všichni hovoří, ale nejsem si jista, že všichni vědí o čem.

Takže nejprve k tajnému hlasování. Současná právní úprava je zcela v souladu s ústavou. Je však nutné položit si otázku, zda je koalicí navrhovaná úprava v souladu s ústavou. Dle mého názoru tomu tak není. Korespondenční volba umožňuje ovlivňovat hlasování osobám v blízkosti volící osoby. Nemusí se jednat jen o rodinné příslušníky, může docházet k nátlaku, a nejen k tomu. Předpokládám na základě své zmiňované zkušenosti, že může přímo docházet k ovlivnění volby, tedy ke kontrole volící osoby, případně k jejímu donucení volit tak, jak si kontrolující osoba přeje.

Vzpomínáte si na tu nechutnou reklamu týkající se voleb, která kdysi byla v televizi? Hlavním sloganem bylo přemluv bábu. Víte, že se to některých starších lidí velmi dotklo? Jsou svéprávní a chtějí realizovat svobodně svá práva, a to i právo volební. Mimochodem své právo volit nechtějí realizovat pouze studenti, ale také lidé důchodového věku. Reklama je stavěla do pozice hloupých lidí, kterým se přece říká, co mají dělat. Jsem jen zvědavá, jak se protagonisté této stupidní reklamy budou cítit, až jim bude někdo ve stáří říkat, že by se sami neměli rozhodovat, že se přece budou rozhodovat určitě špatně. Pokud se schválí korespondenční volba, tak by reklama mohla znít: vol za bábu. Pokud se někdo domnívá, že by měl rozhodovat za starší osoby, tak mu jistě nebude připadat nemorální nutit starší osoby při korespondenční volbě k volbě dle představ ne volící osoby, ale osoby šikanující. Mimochodem, já už jsem také bába. Takže od kterého roku věku jsem měla přijít o volební právo, jak se domnívali lidé z reklamy? Někteří lidé jsou submisivní. Proč by oni měli mít horší přístup k výkonu volebního práva? Jen jednoduše jim ovládající osoby nařídí a zkontrolují, zda přesně splnili pokyny. Přečetla jsem si důvodovou zprávu k návrhu zákona. Voliči podepíší prohlášení, že hlasují osobně. Pokud nad vámi někdo stojí a kontroluje vás, tak podepíšete úplně všechno. Navrhovaná úprava prostě tajnou volbu nezaručuje.

Nyní přejděme k dalšímu požadavku vyplývajícímu z Ústavy České republiky - rovné a přímé volební právo. Jak je zaručeno přímé volební právo, když papíry k volbě může kdokoliv vzít a vyplnit za volící osobu, aniž by se na to přišlo? Mimochodem dost podstatná otázka. K tomu se náš právní řád vyjadřuje, a to precizně, v § 351 trestního zákoníku, jak se zmiňovala poslankyně Potůčková, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Trestný čin se nazývá maření přípravy a průběhu voleb a referenda. Já jsem chtěla citovat tento trestný čin, abychom si ho připomněli, ale s ohledem na čas nemohu. Ale položím k němu otázky a vím, že má ctěná kolegyně paní profesorka Válková, vaším prostřednictvím, paní předsedající, se k tomu vyjádří. Jak bude probíhat kontrola nad korespondenční volbou v zahraničí? Jak se budou prověřovat českými orgány podněty na manipulaci s volbami v zahraničí? Budou moci české orgány řešit trestný čin maření voleb na území cizího státu? Všech cizích států, kde bude probíhat volba? Předpokládám, že mi neodpovíte, tak jak neodpovídáte na více otázek, takže já se těším na vystoupení své kolegyně.

Teď se vyjádřím ke způsobu předložení. Vážení kolegové, víte, že bych se nemusela vůbec připravovat, stačilo by mi recyklovat některé části mých projevů týkajících se popírání vlastního programového prohlášení. Takže bez recyklace. Vaše zaklínadlo "máme to v programovém prohlášení vlády" využíváte zcela účelově, a jen když se vám to hodí. Když se to nehodí, tak na programové prohlášení vlády kašlete. A to je velmi umírněný výraz. Výraz, který jsem chtěla použít, by byl považován za zakázaný.

Pro jistotu jsem si znovu přečetla programové prohlášení této vlády... (Nesrozumitelný výkřik z pravé části sálu.) Prosím vás, paní předsedající, bylo by vhodné, aby na mě nikdo nevydával takové zvuky, když já hovořím. Vadí mi to. Z pravé strany.

V rámci sekce legislativa máte zvýrazněno heslo "prosekání byrokratické džungle, kvalitní legislativa a chytré řízení státu". Dovolím si citovat a připomenout první odrážku pod tímto heslem: "Zvýšíme kvalitu legislativy. Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou." Tak to je to, proč vám říkáme - proč je to poslanecký návrh? Protože vy popíráte své programové prohlášení vlády. Někdy se jím zaštiťujete, když se vám to hodí, někdy ho popíráte. Opakovaně předkládáte zákony, kterými chcete plnit své programové prohlášení formou poslaneckých návrhů namísto standardní legislativní cesty, jak slibujete nejen svým voličům, ale všem občanům České republiky! Zajisté, je to v souladu s jednacím řádem Sněmovny, ale není to v souladu s programovým prohlášením vaší vlády.

Já budu muset svůj proslov zkrátit, pravděpodobně... (Listuje svými podklady.)

S ohledem na vámi volené postupy předkládání legislativy navrhuji tuto konsolidaci veřejných financí: zrušení pozice ministra pro legislativu a navazujících služebních a pracovních míst. Když prostě nechcete kvalitní legislativu, tak proč máte ministra pro legislativu? Tak ho zrušte. Ušetříte peníze, chcete konsolidovat veřejné finance.

Od místopředsedkyně Sněmovny paní Olgy Richterové, vaším prostřednictvím paní předsedající, jsem se dozvěděla, že blokování korespondenční volby je pokrytectví. Řekla jste to první den. No co k tomu říct? Pokrytectvím je to, když si vyzobávám z programového prohlášení vlády jen pro svou voličskou základnu údajně důležitá témata a zcela kašlu na to, co jsme tam sami chtěli dát a proč jsme dosadili na ministerstvo pro legislativu svého nominanta. Ano, jedná se o ukázku pokrytectví Pirátů i celé pětikoalice.

Další část projevu už bohužel nepřečtu, takže já jen si dovolím už teď říci shrnutí: ať žijí živí mrtví, ať se živí radují, že volební podvody a území cizího státu budou beztrestné, ne-li žádoucí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní je na řadě přihlášená paní poslankyně Helena Válková, připravit se může pan poslanec Jiří Strýček. A já se opět optám jako vaší předřečnice, zda předpokládáte spojení dvou příspěvků, nebo příspěvek jeden. Děkuji.

 

Poslankyně Helena Válková: Ano, paní místopředsedkyně, já bych to také vzala na 20 minut, takže mi odměřte čas 20 minut. Měla jsem to původně připravené na hodinu, ale nevadí, stačí.

Já přece jenom neodolám, milé kolegyně, milí kolegové, abych nezačala trochu zeširoka, renesančně doslova. Budeme v dubnu slavit 300 roků od data narození známého klasického liberála, pruského filozofa, posledního z představitelů osvícenectví Immanuela Kanta. A v souvislosti i s volbami, protože on byl známý tím, že se vyjadřoval i k těmto otázkám. A byť například nebyl přívrženec toho, aby ve volbách vyjadřovaly svoje mínění ženy, tak byl jeden z průkopníků demokracie, která se obracela právě na všechny občany s tím, že lidské právo je založeno na lidské důstojnosti, politická společnost je založená na právech a svobodách jednotlivce, které jsou univerzální a nesmějí být narušovány. Proč to tady říkám, je asi to, že on dochází k závěru, že pokud lidé nepřijmou úkoly takzvaného praktického rozumu, jak on říká, za své a budou očekávat, že se věci veřejné udělají samy, pak se zbavují právě té výsady, o kterou jim zde především. Tím se vrací na úroveň přírodního mechanismu, kde s nimi vláčí buď sama příroda, nebo společenská moc. Z Kantova traktátu jasně vyplývá, že veškerá společenská organizace má být přiměřená svému účelu, kterým je blahobyt občanů.

A já si myslím, že tady je přímý můstek k tomu, že tady hovoříme o principu rovnosti, který je tady tím návrhem, který projednáváme, narušen, kde je jednostranně zvýhodněn určitý volič, v tomto případě zahraniční, protože, jak já tvrdím, a nejsem sama, dochází k diskriminaci tím, že tuzemský volič nemá možnost volby korespondenční na rozdíl od toho voliče v zahraničí, který může přijít jak na zastupitelský úřad, tak může, nebo by mohl, pokud bude ten návrh schválený, tu svoji volbu provést korespondenčním způsobem. Takže to je takový první malinký exkurz.

Já nebudu opakovat to, co tady zaznělo velmi kompetentně v příspěvku pana poslance Vondráčka, ale nyní i zase jinak, ale systematicky v příspěvku paní poslankyně Ožanové, vaším prostřednictvím oba, paní místopředsedkyně. Myslím si, že všechny argumenty míří jedním směrem: svoboda, tajnost a samozřejmě osobní volba jsou tímto návrhem ohroženy v takové míře, že mě i sami někteří koaliční poslanci, a asi by to ani teď nerozporovali, řekli: vždyť stejně tento návrh bude s vysokou pravděpodobností posuzovat Ústavní soud. Já si tedy myslím, že bychom měli předkládat zákony, které již předem nejsou... nebo o nichž předpokládáme, že budou předmětem jednání Ústavního soudu. To by totiž vypovídalo i o úrovni a kvalitě naší práce. A mnohokrát tady zaznělo, že tady máme speciální legislativu sledovanou, kontrolovanou, a za kterou je odpovědný i pan ministr legislativy, který ovšem v tomto případě asi se dostatečně neprosadil a asi nemohl zasáhnout způsobem, který by měl využít a nechat tu normu překontrolovat Legislativní radou a poslat ji do připomínkových řízení. V tomto ohledu nevím, jak probíhalo jednání i na vládě, která k tomu samozřejmě zaujímá stanovisko, nicméně ten poslanecký návrh bezesporu má řadu zásadních vad a otazníků.

Já bych se tedy s dovolením dotkla toho, o čem se tady zmínila již stručně i paní poslankyně Ožanová, ale tuším, že už to tady i v kuloárech také zaznívalo dokonce i z koalice, že absentují související zákony, kterých se přímo nebo nepřímo návrh na zavedení korespondenční volby pro voliče v zahraničí týká. Rozhodně je to trestní právo, které má ve vztahu k volebnímu právu mnoho vazeb. Ono chrání osobní výkon volebního práva, tajnost volby a svobodnou volbu. A když se jenom letmo podíváte, tak s ohledem na to, že to trestní právo dělám delší dobu, tak jsem samozřejmě chtěla vědět, jak se s tím vypořádali předkladatelé, a zjistila jsem, že volili tu cestu, že předpokládají, že se s tím vypořádáme ve druhém čtení, což si myslím, přitom nic není, co by novelizovalo trestní zákoník, konkrétně tedy potom příslušné ustanovení § 351, ale i souvisejících ustanovení trestního zákoníku.

Právě absence návaznosti na trestní právo způsobuje, že řada jednání, kterým výslovně v té dikci, v těch větách, říká se tomu alinea, jedna až pět upozorňuje každého voliče trestní zákoník, že pokud se takového jednání dopustí, tak se vystavuje nebezpečí trestního postihu. Tak to tam chybí, protože pochopitelně autoři trestního zákoníku a zákonodárci, kteří potom ten trestní zákoník v této podobě z roku 2009 s účinností od 1. ledna 2010 schválili, nemohli tušit, že jednou budeme mít také korespondenční volbu. Přijetí toho návrhu by tedy podstatně rozšířilo možný okruh jednání, kterým by bylo možné takový trestný čin spáchat, a rozhodně by ohrozilo vysokou míru důvěry občanů České republiky k volebnímu procesu vůbec. Ona to tady zmínila paní poslankyně Ožanová tím, že řekla - jak by takové podezření, takový čin bylo možné prokázat? Musíme respektovat zákony té které země. Víme, že například v USA jsou úplně jiné zásady a platí i jiné mechanismy pro vydávání i českých občanů, pokud jde o podezření k trestnému činu, do České republiky. V Evropské unii je to opět jiné, mnohem jednodušší. Nicméně sehnat důkazy o tom by bylo nepochybně velmi obtížné.

Ale tady nejde jenom o důkazy. Tady jde o samotnou formulaci, to znamená o skutkové podstaty, tak jak jsou zakotveny nyní v trestním zákoníku. Když si je přečteme - a já se dívám, kolik ještě mám času - tak vidíme, že zejména poslední alinea, tedy věta, se vztahuje a mohla by se aplikovat na ochranu prostředky trestního práva výkonu volebního práva částečně i v zahraničí. Kdo jiný jinak hrubým způsobem maří přípravy nebo průběh voleb do zákonodárného sboru a tak dále a tak dále, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Je to tedy konkrétně ohrožovací trestný čin, čili spáchá ho již ten, kdo svým jednáním ohrožuje přípravu a průběh voleb. Problém ale nastává, že je v podstatě takový trestný čin za hranicemi neprokazatelný a že takového člověka těžko budeme stavět před trestní soud, navíc český trestní soud. Takže to je to, na co narážela a na co já navazuji, na projev paní poslankyně Ožanové, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně.

Ony jsou zde samozřejmě i jiné možnosti, které nám možná budou připadat přitažené za hlasy, ale to je přesně to, o čem se na těch konkrétních případech můžeme o tom přesvědčit v tuzemsku a co v zahraničí nebude možné z nejrůznějších důvodů postihnout. Kdo jinému násilím nebo pod pohrůžkou násilí nebo lstí - lstí, to znamená, když někoho uvedu v omyl - brání ve výkonu volebního práva nebo hlasovacího a tak dále, to se nás teď momentálně netýká, referendum. Čili v takovémto případě my nejenom že bychom museli tu lest, že uvede někoho jiného v omyl, prokázat, ale my bychom museli i shromáždit příslušné důkazy, že ten trestný čin je navíc úmyslný, ale my bychom museli aplikovat toto ustanovení stejným způsobem na českého jako na českého občana, který bude volit v tuzemsku, jako na toho v zahraničí. Táži se tedy konkrétně, jak bychom tohle dělali? Jakým způsobem, jak bychom se odvolali na znění toho trestního zákoníku?

Připomínám nedávnou minulost, kdy judikáty Nejvyššího soudu řekly, že nelze aplikovat trestný čin podvodu například na dotační podvod, pojistný, úvěrový, že to je nepřijatelný extenzivní výklad, který v trestním právu prostě je nepřijatelný, neexistuje, respektive on existuje, ale byl by nepřijatelný z hlediska minimálně optikou našeho ústavního pořádku a Ústavní soud rozhodně by něco takového nepřipustil. Ony by to nepřipustily i již ty vrcholové články naší soudní soustavy, vrchní soudy a Nejvyšší soud.

Nicméně já se vrátím ještě jednou a naposledy k tomu trestnímu zákoníku. V současné době není jakýmkoliv způsobem novelizován, neposkytuje ochranu svobodnému, tajnému a osobnímu právu občanů, kteří budou volit v zahraničí korespondenční volbou. A minimálně z tohoto pohledu je ten zákon, který je tady předložený, nehotový, nedodělaný. Jiné důvody, o kterých tady hovořil, a nebudu je tady z důvodu nedostatku času zmiňovat, pan poslanec Vondráček a které nám také ukazují na mezery i v technickém provedení, nebudu hovořit o tom, o čem bude hovořit ještě pan kolega Feranec, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, o nedostatečné provázanosti na občanský zákoník, pokud jde o formulaci a vlastně nevysvětlení a nezakotvení toho pojmu bydliště v kontextu, v jakém je předkládán návrh na zavedení korespondenční volby.

Já si myslím, že s ohledem na to, jak jsme se dosud nevypořádali s tím návrhem a kolik je tady otazníků, které chtějí, nebo dokonce vynucují naši zákonodárnou iniciativu, to, abychom se tomuto tisku věnovali a neodbyli ho jenom planým konstatováním, že umožňujeme komfortnější volbu pro své české občany v zahraničí, to prostě optikou ústavního práva absolutně neobstojí. Jako právnička znovu upozorňuji, že je to v rozporu s ústavou, protože ty principy svobodné, tajné a osobní volby v té normě, kterou teď projednáváme, nejsou zakotveny, nejsou respektovány a vlastně se stejně jako u toho příkladu trestního zákoníku vůbec na ně nereaguje.

Čili ze všech těchto důvodů si myslím, že bychom opravdu měli zvážit vytvoření pracovní skupiny, ke kterému nás neustále vyzýváte, a říkáte, že v minulosti jsme té možnosti nevyužili, která by, a možná že to překvapí i některé koaliční poslance, v relativně krátkém čase, nikoliv však v čase, který by nám diktoval jednací řád ve smyslu z prvního čtení do druhého čtení, připraví návrh na zavedení korespondenční volby, který by minimálně odstranil ty nejkřiklavější nedostatky současného návrhu, o kterých tady podle mého názoru i přesvědčení nejkomplexněji hovořil pan poslanec Vondráček. Ale poslouchala jsem pozorně, vaším prostřednictvím, i pana poslance Radima Fialu, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, kterému bych také chtěla poděkovat, protože to bylo velmi pečlivě a systematicky připravené a ten projev v podstatě bych mohla tady ve svých podkladech dát dohromady tímto způsobem také a v podstatě jsem s tím počítala. On mně výrazně tu moji roli usnadnil. Čili zejména na tyto dva projevy odkazuji a upozorňuji, že identifikovaly nejenom v samotném zákoně, ale i v souvisejících normách včetně technického zabezpečení mezery, které bychom měli odstranit.

Mám takovou představu, jak by člověk mohl být vstřícný, vyjít vstříc i koalici, koaličním poslankyním a poslancům, a současně taky prokázat, že opravdu chceme na této normě intenzivně spolupracovat. Proto navrhuji přerušit projednávání tohoto tisku, a to do 29. února 2024, do konce února, kdy do té doby si troufnu říct, pokud míníme vážně to, co vy jste řekli, a my splníme ten slib, který jsme řekli i my, to znamená, že budeme spolupracovat na normě, která by obstála a nemusela by být přezkoumána Ústavním soudem - čili do tohoto okamžiku navrhuji přerušit projednávání tohoto tisku ze všech těch důvodů, které tady zazněly. A jak říkám, nejkomplexněji právě v projevu těchto dvou poslanců, které jsem jmenovala. Čili návrh na přerušení prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Rozumím. A paní poslankyně, prosím vás, do 29. 2.?

 

Poslankyně Helena Válková: Do 29. února. Předpokládám, že 29. února existuje tento rok.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Tohoto roku. Tak já děkuji pěkně. A nejprve se hlásí s protinávrhem pan poslanec Lochman. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Pěkný podvečer, vážená paní předsedající, vážení kolegové, děkuji za tento návrh. Nicméně nyní se nacházíme v prvním čtení zákona o správě voleb, sněmovní tisk 596. A z mého pohledu stačí, kdybychom navrhli přerušení tohoto bodu pouze do 19.50. Myslím, že je to dostačující pro to, abychom se všichni potkali.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Protinávrh zazněl. Dále pan předseda Michálek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já navrhuji přerušit bod novela zákona o správě voleb opět pouze na pět minut. Důvod je jednoduchý. Jsem přihlášen s faktickou poznámkou, nevím, kam to zmizelo teď. Možná je to tím, že jsem teď vystoupil při přednesení protinávrhu, nicméně rád bych fakticky reagoval na vystoupení paní předřečnice, což by se úplně znemožnilo tím, kdybychom to přerušili. Takže proto kratší návrh na přerušení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Rozumím, 19.48. A ještě jsem vnímala pana poslance Haase, takže, prosím, již brzy přikročíme k hlasování, ještě pan poslanec Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já v reakci na předchozí procedurální návrhy si dovolím navrhnout přerušení tohoto bodu do 19.45. Myslím, že to bude naprosto dostačující čas. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Zaznamenáno. A ještě pan předseda Dufek a přikročíme k hlasování. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já bych jenom za klub KDU chtěl říct, že nemůžeme souhlasit s Pirátskou stranou. Je to pět minut. My trváme na 30 minutách a navrhujeme 30 minut přerušení. (Smích zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Dobře na 30 minut. Tak to by byly protinávrhy. Ještě jednou jsem zagongovala a přivolala kolegy a kolegyně z předsálí. Ano, všichni jste byli teď odhlášeni, prosím, opět se přihlaste svými identifikačními kartami.

Budeme tedy hlasovat opět v pořadí od toho nejnižšího návrhu. Nejprve pan poslanec Karel Haas, jeho návrh na přerušení, pan předseda Michálek, pan poslanec Lochman, pan poslanec Dufek a poté návrh - prosím o klid v sále - poté návrh paní poslankyně Válkové, nebude-li nic přijato.

 

Nejprve tedy zahajuji hlasování o návrhu na přerušení do 19.45.

Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 25 bylo přihlášeno 142 hlasujících, pro 10, proti 100. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní návrh pana předsedy Michálka na přerušení do 19.48.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku.

Hlasování číslo 26 se účastnilo 143 hlasujících, pro 5, proti 106. Návrh také nebyl přijat.

 

Nyní návrh pana poslance Lochmana na přerušení do 19.50.

Opět jsem zahájila hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 27 se vyjádřilo 143 poslankyň a poslanců, pro 8, proti 106. Tento návrh taktéž nebyl přijat.

 

Poslední z řady protinávrhů byl protinávrh pana předsedy Aleše Dufka, a sice na přerušení na 30 minut, čili do nějakých 20.15.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 28 se účastnilo 144 hlasujících, pro 40, proti 82. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

A nyní přistupujeme k návrhu přednesenému paní poslankyní Válkovou, a sice na přerušení do 29. února 2024.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh na přerušení? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 29 bylo přihlášeno 145 poslankyň a poslanců, pro 53, proti 84. Konstatuji, že ani tento návrh nebyl přijat.

 

Tímto jsme se vypořádali se všemi přednesenými hlasovatelnými návrhy. Já vám děkuji, kolegyně, kolegové. Než se vrátíme k přihlášeným s faktickými poznámkami, tak načtu omluvu. Ivo Vondrák od 20 hodin z pracovních důvodů.

A prosím, pan předseda Michálek se svou faktickou, poté paní poslankyně Helena Válková se svou faktickou. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom kratičká faktická poznámka na jeden mýtus, který se nám tady opakovaně objevuje, že v ústavě údajně máme osobní volbu. Není tomu tak. Udělejte si CtrlF v tom dokumentu, osobní volba tam nikde popsaná není. Je tam definovaná volba jako všeobecná, rovná, přímá a tajná. Jenom abychom mluvili precizně. A ta osobní volba tam není. Ale to, co k tomu má asi nejblíž, je ten princip přímé volby. Nicméně pokud si otevřeme na webových stránkách Poslanecké sněmovny, a je to tam už strašně dlouho, tak je to tam vysvětleno, jak fungují volby v České republice, takže se s tím může každý seznámit. A přímost volby je tam vysvětlena jako to, že volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu.

V některých zemích je možné volit v zastoupení, například Belgie, Francie, Nizozemsko, kde zastupující volič učiní konkrétní krok, ke kterému je pověřen. V České republice toto možné není. Takže týká se to té volby v zastoupení, třeba francouzského modelu, který občas bývá zmiňován, jako že ve Francii korespondenční volba není, tak tam je ta volba v zastoupení. Tak my to jako alternativu nepřijímáme a nechceme ten francouzský model. Právě proto trváme spíše na té korespondenční volbě, která je standardní v nějakých těch 130 státech světa, nikoliv na té volbě v zastoupení, která by skutečně byla v rozporu s principem přímé volby. Takže takhle jsem to chtěl vysvětlit. V té ústavě je to napsáno takto.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A nyní s faktickou chce zareagovat paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: A to je to, milé kolegyně, milí kolegové a milý pane kolego Michálku, na co jsem právě reagovala, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, v jedné své faktické poznámce, že existuje určitá disonance mezi politickými právy, tak jak jsou vyjádřena v Listině základních práv a svobod, a ústavou. Nicméně z výkladu, který se můžete také v komentářích, které vydávají renomovaná nakladatelství Kluwer nebo C. H. Beck, přečíst, tak ten výklad je jednoznačný. Ta práva, tak jak jsou zakotvená, lze vykonávat jenom osobně. Takže tady si myslím, že snad mezi námi ani není rozpor.

Nicméně já jsem upozorňovala na jiný rozpor, na to, co je v tom návrhu zákona o korespondenční volbě. Protože tam my nemůžeme garantovat tato práva v zahraničí způsobem, který je dle mého názoru... nebo který očekává náš ústavní pořádek. Ale opravdu asi, když jste teď právě zamítli ten můj velmi vstřícný návrh vycházející z vašich podnětů, že kdybychom to mysleli vážně, tak uděláme pracovní skupinu a sedneme si společně na to, no tak my jsme to vážně mysleli. Já jsem to i riskla, protože ne všechny moje kolegyně a kolegové z hnutí ANO by s tím souhlasili takto intenzivně se teď zabývat normou, která není nejdůležitější z hlediska českých občanů žijících v tuzemsku. No ale ten test vyšel tak, jak jsem bohužel také docela předpokládala. Negativně. Ve skutečnosti vy něco jiného říkáte a něco jiného potom děláte. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji pěkně. A nyní pan poslanec Jiří Mašek se svou faktickou. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem si nezačal, já budu na pana Michálka reagovat. Osobní a přímá volba. Pan právník Kudrna tady píše, že ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní a za druhé tajná. Já bych to zjednodušil. Za plentu jdete osobně, jdete tam přímo a odvolíte tam. Takže hrát si tady nějaká slovíčka mezi přímou a osobní volbou, já si myslím, že to je skoro nedůstojné. A myslím si, že jako právník byste to ani neměl, pane kolego, prostřednictvím paní předsedající, rozehrávat. Proč tedy do toho nejdeme čelem? Proč nezměníme pravidla a nenapíšeme do Listiny základních práv a svobod, že jiná pravidla se přiměřeně nepoužijí pro volbu mimo území České republiky? Tak do toho pojďte, ať máte... Ústavní většina, pojďte to srovnat a nehrajte tady nějaké hry, jestli osobní, přímá. A já myslím, že jste docela zkušení právníci a že se za tu argumentaci někteří musíte i stydět. (Poznámka z pléna.) No, můžete ji zkusit získat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jako další vystoupí se svou faktickou pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já budu strašně rychlý a navíc mí předřečníci v podstatě vyčerpali obsah mé poznámky. Já si jenom myslím, že nás pan poslanec Michálek tady zkoušel, jestli dáváme pozor, jestli jsme pořád ve střehu a jestli ještě pořád máme energii na další faktické poznámky. Tak dáváme pozor a budeme reagovat. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A vracíme se k řádně přihlášenému panu poslanci Strýčkovi. Poté se může připravit pan poslanec Kott. Prosím. A opět se otáži, zdali předpokládáte spojení dvou příspěvků.

 

Poslanec Jiří Strýček: Já si potom zažádám ještě znovu a přihlásím se do rozpravy. (Předsedající: Rozumím. Prosím, máte slovo.)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tentokrát už dobrý večer. Já vystupuji bohužel po ctěné kolegyni, paní profesorce Válkové, není to úplně jednoduché, protože je to samozřejmě erudovaná odbornice. Nicméně zaznělo tady z jejích úst, že některé argumenty, které tady zazněly, už nechce zopakovat. Já jsem už taky trošku ze starší školy a říkám, že opakování je matka moudrosti, takže já některé ty věci, které tady kolem korespondenční volby, milerád zopakuji. Já bych se chtěl zabývat v prvé řadě, nebo mám tady víc takových tematických bloků tady k tomu.

To první je časování a předložení vůbec tady návrhu nebo té novely zákona. U nás v české politice se pomalu stává pravidlem, že se mění pravidla volebních zákonů vždy před přicházejícími volbami. Byli jsme svědky v tom volebním období, kdy v podstatě v roce 2021 těsně před parlamentními volbami tady došlo ke změně volebního zákona, a dochází k tomu i v tomto případě, což je v podstatě za druhou polovinou volebního období, a je to samozřejmě nasměrováním k parlamentním volbám v roce 2025. Takže v podstatě můžu říct, že nedochází opět k porušení tady této tradice. Potvrzuje to i ta skutečnost, že celý ten zákon o výkonu a správě voleb nabývá účinnost od 1. 1. 2026, ale tato novela zcela paradoxně předsouvá možnost korespondenční volby již od 1. 1. 2025.

S ohledem na skutečnost, že zavedení korespondenční volby bylo obsaženo v programovém prohlášení vlády, je pro mě trošku zarážející, že tento návrh novely zákona o výkonu a správě voleb přichází na Sněmovnu formou poslaneckého návrhu, přičemž mezi navrhovateli jsou předseda vlády Petr Fiala spolu s ostatními předsedy koaličních stran. Za mě ta odpověď je jasná, už to tady také bylo řečeno. Je to prostě záměr se vyhnout tomu legislativnímu kolečku, v rámci kterého by mohla vzniknout celá řada nepříjemných připomínek z jednotlivých připomínkových míst, které by mohly eventuálně přijetí tady tohoto zákona zbrzdit nebo přinejmenším zkomplikovat.

Co pro mě je jako úplně zarážející, a dovolím si tady citovat pana docenta Kudrnu, ústavního právníka, který doslova říká, že pochybnosti o vládním postupu jen podtrhuje to, že tento návrh zákona zamýšlí změnit jiný návrh zákona, a novelizovat přitom lze pouze zákon vyhlášený ve Sbírce zákonů. V tomto případě se má zasáhnout do návrhu zákonu teprve projednávaného Senátem. S takovým postupem jsem se ještě nesetkal a lze se jen divit legislativnímu odboru Poslanecké sněmovny, že takový návrh přijal. Takový postup potom pouze podtrhuje pochybnosti o návrhu samotném a klade do základu korespondenční volby další pochybnosti o její ústavní a společenské korektnosti. On už tady říkal někdy minulý týden myslím kolega Tomáš Kohoutek, který říkal, že skutečně v podstatě my tady projednáváme zákon, nebo novelu zákona, který v podstatě ještě nebyl ani schválen. Je to v Senátu, nebylo to ani ještě podepsáno prezidentem, nedostal to sem Senát, a my se tady už o tom v podstatě bavíme.

Druhá taková část v podstatě se týká té argumentace, která tady z obou zaznívá k té korespondenční volbě. Korespondenční volba pro Čechy, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí - podotýkám Čechy, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí - se na první dojem může jevit jako nevinná modernizace volebního zákona a posun vpřed. Ale jak jistě všichni víme, přináší s sebou i řadu rizik. Vlastně nejčastěji o zmíněné legislativní změně mluví zástupci TOP 09, STAN a částečně i ODS. Z úst jmenovaných nejčastěji zaznívá, že ta korespondenční volba ze zahraničí nám zvýší volební účast, umožní lidem snadno vykonávat jejich volební právo, ušetří lidem čas a peníze, a argument, že navíc už toto existuje dlouho v řadě západních zemí. Toto jsou nejčastější uváděné důvody, kterými pětikoalice v podstatě zdůvodňuje nutnost zavedení korespondenční volby ze zahraničí a které se pouští do veřejného prostoru.

Co však již ve veřejném prostoru zaznívá méně a podle mě se záměrně neobjevuje, jsou informace o rizicích, která s případným zavedením korespondenční volby přicházejí. Nemluví se například o tom, jaké požadavky na volby v Česku klade ústava, tedy že veškeré volby se konají tajným hlasováním. Kterýkoli občan tohoto státu nemusí být ani odborníkem na ústavní právo, aby byl schopen se zastánců korespondenční volby zeptat na to, jak chtějí zavést tento způsob volby pro Čechy žijící v zahraničí a zároveň jim zachovat ústavně garantovanou tajnost hlasování.

Ona přece jenom ta plenta v hlasovací místnosti nestojí jen tak pro nic za nic. Volič za ní vhazuje, za plentou, lístek právě z důvodu, aby nikdo neviděl, pro kterou stranu či kandidáta hlasuje, a aby nebyl nijak ovlivňován. A toto je zásadní problém, který hrozí při zavedení korespondenční volby ze zahraničí. Jednoznačně hrozí porušení ústavního principu tajnosti volebního práva. Nebyla by tedy zaručena tajnost hlasování, neměli bychom jistotu, že o volbě nerozhoduje volič pod nátlakem jiné osoby či skupiny osob. Korespondenční hlasování by mohlo umožnit prvky takzvaného rodinného hlasování, při kterém některý z členů rodiny disponuje hlasy ostatních členů rodiny a přitom realizuje či kontroluje jejich volbu. Ta logika věci je jasná: když se nehlasuje ve volební místnosti, tak prostě není možnost garantovat to, že volič hlasuje sám, svobodně, na základě pouze svého rozhodnutí, a zda mu někdo nekouká za zády.

Tady v odpolední diskusi pan ministr Rakušan zmínil fakt, že v podstatě tento family voting může existovat i u volby v rámci České republiky, kdy můžou taky být ovlivňováni voliči v rámci rodiny a tak dále. No, ono je to trošku v jiném rozměru, protože v tom zahraničí, když přijdou obálky, tak dejme tomu otec z rodiny to posbírá, dát tam hlasovací lístky a pošle to. Kdežto u nás v České republice, i když třeba se stane to, že hlava rodiny, nebo která o tom jakoby rozhoduje, vezme ty hlasovací lístky, všechny je vyhodí a nechá jenom správné hlasovací lístky, tak pořád volič má tu možnost v místnosti, kde se hlasuje, to znamená, ve volební místnosti, si vyzvednout nové lístky a jít za tu plentu skutečně sám a vhodit to tam. Takže tam v podstatě ta tajnost je zachována.

Já si tady ještě dovolím odcitovat takovou zajímavou pasáž komentáře k ústavě od profesora Pavlíčka a doktora Hřebejka, je to z 90. let. Cituji: Pro obě Sněmovny je společně tajné hlasování. Znamená to, že volič odevzdá hlas takovým způsobem, že nemůže být pozorován, ani jinak nemůže být zjištěno, komu hlasy odevzdal. Má tím být vyloučen jakýkoliv politický, sociální, hospodářský, náboženský či jiný nátlak na voliče. Tento princip zabezpečuje svobodu rozhodování voličů a ústava jej vzhledem k jeho důležitosti pro demokracii staví na první místo. Smysl tajného hlasování je vyjádřen v čl. 25 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech - zabezpečit svobodu hlasování. Tajné hlasování za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názoru lidu při volbě zákonodárného sboru, požaduje i čl. 3 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zákon o volbách do Parlamentu musí zaručit i tyto požadavky.

Tajnost voleb není požadavkem směřujícím jen vůči volební komisi a jiným osobám přítomným ve volební místnosti, ale to vůči každému, a to i před příchodem do volební místnosti. Tajnost volby není ponechána na svobodném rozhodnutí voliče, ale je obecným zájmem demokratického státu. Proto volební komise tomu voliči, který se neodebral do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků, neumožní hlasování. Tento obecný zájem se vztahuje i na ostatní principy záruk svobodného hlasování, byť nejsou právně vyjádřené. Konec citace.

A jak už tady zaznělo v mé technické poznámce, dokonce i v připomínkové zprávě samotného Ministerstva vnitra pro koaliční radu minulé vlády ke korespondenční volbě ze dne 9. 4. 2019 - podotýkám, že to bylo podáno koaliční radě k tomu návrhu zákona o výkonu a správě voleb, tomu velkému vládnímu zákonu, který byl předán do připomínkového řízení 18. října 2019 - tak 9. 4. 2019 je zasláno na tehdejší legislativní radu... pardon, na tehdejší koaliční radu byl zaslán názor Ministerstva vnitra, který říká, že nejpodstatnějším rizikem, které může korespondenční volba přinést, je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí mimo volební místnost. Není možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby anebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá tajně. O to více tedy mě záleží ta skutečnost, že tady v důvodové zprávě k sněmovnímu tisku 596, kterou bezpochyby vypracovalo Ministerstvo vnitra, se v bodě 4 vysloveně uvádí to, že korespondenční hlasování je v souladu s Ústavou České republiky.

Děkuji za pozornost, já se, zbytek, ještě přihlásím do debaty. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Dobrý večer, kolegyně a kolegové. Nyní ještě načtu došlou omluvu. Pan ministr Pavel Blažek se omlouvá od 13 hodin z pracovních důvodů.

Následuje v rozpravě pan poslanec Kott, který je již připraven. Zeptám se tedy, jestli na úvod řekne, jestli... Jednou 10 minut. Ano, děkuji. A máte slovo.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, paní předsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, já bych si rád v souvislosti s diskutovaným tématem položil dvě otázky a chtěl bych si na ně nalézt nějakou podle mě odpovídající odpověď.

Tou první otázkou je, jaký je skutečný motiv pro zavedení korespondenční volby? Pětikoalice obhajuje zavedení korespondenční volby posilováním demokratických principů a naplněním principu rovného přístupu k výkonu volebního práva pro statisíce našich občanů žijících v zahraničí, kterým chce kompenzovat zhoršenou cestu k výkonu volebního práva, bylo tady o tom mnohokrát hovořeno. Jsou to však ty pravé důvody, proč pětikoalice korespondenční volbu prosazuje? Opravdu její zavedení povede k posílení demokratických principů? Opravdu jim leží na srdci jen volební právo našich občanů v zahraničí? A je to vážně míněná kompenzace? Já si to skutečně nemyslím. Pětikoalice si je moc dobře vědoma toho, že potřebuje korespondenční volbu prosadit do sněmovních voleb, které se budou konat v roce 2025, a proto ji prosazuje, jak je již zde dobrým zvykem, bez hlubší debaty a podrobnější analýzy dopadů tohoto způsobu volby na naše ústavní principy.

Pětikoalice se snaží opravdu silou narušit volební systém, který je funkční, ověřený, ale hlavně mezi voliči má obrovskou důvěru. Snaží se tak devalvovat český volební systém, který bez problémů funguje více než tři desetiletí. Za celé ty roky ještě u nás nedošlo k tomu, že by někdo zpochybnil výsledky voleb jako takové v celku. Pětikoalice se tak snaží narušit systém, ve kterém se rozhoduje nejen o volbách, ale i o dalším směřování naší země. A zde je důvěra v demokratické volby a demokracii jako tou zásadní, dle mého názoru.

Nejvíce používaným argumentem pro zavedení korespondenční volby je, že chtějí umožnit našim občanům volit v zahraničí. To zde už taky mnohokrát zaznělo, že toto právo všichni čeští občané, kteří jsou v zahraničí, už nyní mají. Mají stejné právo volit jako občan České republiky na území České republiky. Sice výkon jejich volebního práva je někdy spojený s nějakým nákladem, jak zde už taky kolikrát proběhlo - je to daleká cesta, čas, finanční prostředky -, ale je úzce spojený s jejich svobodnou volbou žít v zahraničí. A s tou svobodnou volbou, že budou žít, pracovat nebo studoval v zahraničí, se samozřejmě pojí i určitá - do velkých uvozovek - oběť v podobě vynaloženého úsilí vykonání jejich vůle účastnit se voleb.

Mohli bychom zde také dlouze diskutovat o tom, zda je správné, že bychom rozšiřovali možnosti, a tím usnadnili volbu zahraničním voličům, kteří budou rozhodovat o prezidentovi nebo Poslanecké sněmovně, ale přitom u nás nežijí, nesdílí s námi naše každodenní starosti a nenesou pak důsledky svého rozhodnutí, které nesou vlastně čeští občané žijící v České republice jako poměrně velké břímě.

Demokracie je založena na tom, že si občané volí zástupce, kteří o nich rozhodují. A pokud je zvolí voliči z ciziny, je tento demokratický princip vlastně tak trochu porušen. Vždyť i volič z České republiky nemůže v krajských či obecních volbách volit v obci nebo kraji, kde nebydlí, a to právě proto, aby neovlivňoval složení zastupitelstva a přitom důsledky rozhodování tohoto zastupitelstva on sám pak nenesl. Korespondenční volba by tak vlastně oslabila voliče, kteří v České republice žijí, a posílila by voliče z ciziny, kteří by tak jejich voličskou základnu (?) vůlí ovlivnili jejich život.

Také si nemyslím, že není ve většině případů důvod kompenzovat zhoršenou cestu výkonu volebního práva. Většina našich občanů žije v lokalitách s dobrou dostupností. Samozřejmě jsou i oblasti, kde tato dostupnost je opravdu omezena, ale ta se dá vyřešit rozšířením volebních místností v době konání voleb, i když někteří mí předřečníci to tady zpochybňovali. Jaký je tedy skutečný motiv pro zavedení korespondenční volby, pokud naši krajané již teď mají možnost volit a kompenzace jako taková není ve většině případů potřeba? Proč tolik stojí pětikoalice o hlasy občanů ze zahraničí? Toto je otázka, na kterou si asi každý dokáže odpovědět sám.

A druhá otázka, kterou jsem se zabýval a na kterou jsem se snažil také nalézt odpověď, je ta - je navrhovaná korespondenční volba v souladu s našimi právními principy a podporuje skutečně demokratické zásady?

Korespondenční volba s sebou přináší mnoho otázek nejen v oblasti ústavněprávní, ale i v související oblasti společenské. V obou oblastech vidím značné pochyby, rizika a prostor pro zneužití volebního práva. Ve společenské oblasti vnímám jako největší problém znedůvěryhodnění voleb jako takových. Důvěra voličů ve výsledky voleb bude přinejmenším minimálně narušena, v horším případě pak uvidíme i snahy o zneplatnění celkových výsledků voleb.

Velkou přednostní českého volebního systému je to, co jsem říkal již na začátku, že u nás nikdy nebylo hlasování vážněji zpochybněno. Korespondenční volba by to však mohla změnit. Stačí se podívat na některé příklady. Bylo tady o nich už také hovořeno. Byly to prezidentské volby v Americe, prezidentské volby v Rakousku. V opakovaných volbách v tom Rakousku sice Van der Bellen porazil svého soupeře, ale ta pachuť pochybností ve voličích už jistě zůstala. Důležitým aspektem demokratických voleb totiž také je, aby poražení kandidáti a jejich voliči měli pocit, že vítěz oprávněně vyhrál při nezmanipulovaných a férových volbách. Důvěra v demokratické volby tak korespondenční volbou dostane velké trhliny a dle mého názoru i příkladů z jiných států přinese více škody než užitku.

Důvěra voličů v demokratické volby je úzce spjata se základními ústavními principy upravujícími výkony volebního práva, které jsou podle mého názoru korespondenční volbou do jisté míry ohroženy. Tím nejdůležitějším principem jsou svobodné volby, ve kterých má být každému voliči zajištěno právo se svobodně rozhodnout a svobodně volit. Volič má tak být zbaven jakéhokoliv nátlaku, mít možnost úniku před nátlakem a to mu nabízí právě také zde mnohokrát zmiňovaná plenta ve volební místnosti. Za plentou si může volič bez nátlaku a svobodně rozhodnout a svobodně tak odvolit. Princip svobodné volby rozhodně není při korespondenční volbě dodržen. Není totiž garance, že volič není pod vlivem a pod tlakem jiné osoby v momentě, kdy bude volbu vykonávat. Nikdo nezkontroluje okolnosti, za nichž volič vkládá volební lístek do obálky. Volba za plentou je tak tou nejsvobodnější možnou variantou, která vlastně v tuto chvíli v našem volebním řádu existuje.

Dále by byl narušen princip osobní volby. Ústava i základní lidská práva a svobody žádají, aby byla volba osobní. To v praxi znamená, že volba v zastoupení není možná, což by ale v případě korespondenční volby opět nešlo garantovat. Vezmeme si příklad, kdy lístek přijde do rodiny a vy už nemáte kontrolu nad tím, kdo a jakým způsobem ho použil. Zde můžeme argumentovat, že i v případě osobní volby ve volební místnosti může volič být ovlivněn. Ale jak zde říkal můj předřečník, kolega Strýček, za tou plentou nebo v té místnosti si může vyžádat ty lístky, byť by byly nebo nebyly odebrány, a může volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Dalším ohroženým principem je tajnost volby. Volby by měly být anonymní. Nikdo by neměl mít možnost zjistit, jak konkrétní člověk volil, a ani tento princip nelze u korespondenční volby stoprocentně garantovat. U korespondenční volby nebudeme schopni zajistit úplnou anonymitu. Anonymita je totiž zaručena právě vhozením volebního lístku do urny, kde se promíchá s ostatními lísky. Takto je tajnost volby zajištěna i u těch nejmenších volebních okrsků, které máme v rámci České republiky. S korespondenční volbou souvisí určitá ztráta anonymity, a to ve smyslu snahy o zabezpečení takto odevzdaných volebních lístků. Čím více se totiž budeme snažit zabezpečit volební lístky odevzdané korespondenční volbou, tím více bude člověk ztrácet anonymitu, a to například nutností se identifikovat.

Zbylou část svého projevu si nechám na pozdější dobu. Tímto vám děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášena paní poslankyně Oborná. Také se nejdříve zeptám, jestli jednou deset minut, nebo dvakrát jednou? (Jednou.) Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Monika Oborná: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobrý večer, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi, abych se i já vyjádřila k tématu korespondenční volby. Když pominu ten nejdůležitější a absolutně nejzásadnější fakt, že korespondenční hlasování porušuje, zaznělo to tady už několikrát, základní ústavou zaručené principy svobodných voleb, tak osobně se neztotožňuji s tím, že by o politických poměrech v naší zemi měly rozhodovat hlasy lidí, kteří zde nežijí. Chápu, že máme na to každý jiný názor, ale já to prostě tak cítím. Myslím si, že o politických poměrech v naší zemi nemají rozhodovat hlasy lidí, kteří se u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti v téhle zemi, ale na základě různých, dalo by se říct třeba předsudků nebo různé mediální propagandy, kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože zde nežijí.

Teď k samotné korespondenční volbě. Sotva se objevil návrh na zavedení korespondenční volby pro naše občany v zahraničí, řada komentátorů, ale i koaličních poslanců začala hovořit o tom, že postoj, respektive odpor opozice vůči tomuto způsobu hlasování je ryze účelový. Opoziční strany se prý bojí toho, že v zahraničí dostanou méně hlasů, a to na základě výsledků minulých voleb. Jenže tento argument, dámy a pánové, platí i opačně. Vládní koalice totiž doufá, že hlasy ztracené doma nažene hlasy ze zahraničí. Je to právě vládní koalice či někteří její členové, zejména z řad ODS, kteří neváhají měnit názory, kvůli kterým ještě nedávno proti korespondenční volbě vystupovali. Dovolte mi, abych některé názory připomněla.

Průběh voleb amerického prezidenta, v nichž přinesly zvrat a vítězství Bidena právě korespondenční hlasy, podle předsedy ODS, politologa, nynějšího premiéra Petra Fialy ukázal slabiny korespondenčního hlasování. Dovolím si pana premiéra citovat: Nové formy hlasování představují riziko, protože pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální i legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování, uvedl na sociálních sítích nynější premiér Petr Fiala v roce 2020, tudíž to není relativně tak dlouho.

Další jeho vyjádření k americkým prezidentským volbám: USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledků. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit, uvedl v listopadu 2020 také Petr Fiala. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

Teď střih - cituji: Občané, kteří žijí v zahraničí, to mají do volební místnosti i tisíce kilometrů daleko. Přitom se zajímají o dění u nás doma, často se plánují vrátit a třeba tady vychovávat děti. Proč by nemohli volit? Korespondenční volba je v tomto případě řešením. - Zdá se vám, že tyto věty řekl či napsal někdo jiný? Tak je to veliký omyl, dámy a pánové, protože je to stále ten stejný premiér Petr Fiala, jen o něco později, ve chvíli, kdy zjistil, že by pro jeho vládu a stranu korespondenční volba mohla být výhodná. Neobstojí ani argument, že ty první věty se vztahují na korespondenční volbu obecně, zatímco ty současné pouze na volbu v cizině. Ať už volíte kdekoliv, jsou to stále jedny a ty stejné volby.

Nyní k samotnému korespondenčnímu hlasování. Volby do Poslanecké sněmovny se podle ústavy konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Základní otázka tedy zní, zda korespondenční volba pro některé voliče zaručí volbu tajnou, osobní a rovnou pro všechny voliče.

Volba dopisem, kterou mohou uskutečnit pouze voliči v zahraničí, určitě není rovnou pro všechny voliče. Volba dopisem není tajnou a není ani volbou osobní. Tajnost voleb totiž nespočívá v tom, že se nikdo nedozví, koho volič volil, ale také v tom, že je sám během provedení volby a hlasovací lístek za něj do urny nemůže hodit nikdo jiný. Jak je toto zajištěno během korespondenční volby? Nijak. Korespondenční volba jednoduše tajná, osobní, a tím ani svobodná prostě není. Nikdo nezaručí, že voliči někdo s výběrem nepomohl, respektive ho neprovedl za něj. A dokonce se ani nemusí jednat o nějaké násilí nebo klamání. Jako příklad úplně postačí, když vnuk přijde za prarodiči a zeptá se jich, jestli už volili, a pak jim s tím pomůže, poradí, všechno zařídí, obálku odešle. Pomáhat starším je jistě správné a hezké. V případě voleb to ale porušuje principy, na kterých volby stojí.

Jistě můžete namítnout, že volit pod nátlakem lze i v systému prezenční volby. To je jistě pravda, jenže ve volební místnosti může takový člověk dostat novou sadu hlasovacích lístků a za plentou je vždycky sám. Zákon dokonce říká, že pokud se tam neodebere, tak mu hlasování nebude umožněno. Volič je tedy k osobní volbě přímo nucen, což u korespondenčního hlasování samozřejmě není možné. Pokud korespondenční volbu schválíte, pro voliče v zahraničí nebudou platit ústavní principy, že volby jsou osobní, tajné a svobodné.

O korespondenční volbě její příznivci často uvádějí, že se prakticky nikdy neprokázaly žádné podvody, a tudíž je to bezpečný a férový způsob voleb. Ve skutečnosti si však pletou pojmy s dojmy. U voleb ve volebních místnostech platí poměrně striktní pravidla pro provedení volby, uchovávání volebních lístků nebo chování ve volební místnosti, což umožňuje poměrně dobře odhalit jakákoliv pochybení či manipulace. U korespondenční nic takového není možné. Znamená to, že zde k podvodům a manipulacím nedochází? To je asi tak, jako kdybyste zrušili silniční radary i s policií a tvrdili, že jste tím odstranili dopravní přestupky, protože o nich nemáte žádné informace. To je samozřejmě nesmysl. Porušování pravidel se děje dál, možná více než dřív, jen o něm nic nevíme. A tak je to i s korespondenční volbou.

ODS nyní tvrdí, že souhlasí s korespondenční volbou pro občany žijící v zahraničí, ale nadále ji odmítá pro volbu v České republice. Ponechme nyní stranou, že jsou to stále jedny volby, kde budou mít stejní občané různá práva. Podstatné je, že korespondenční volba pro občany žijící v zahraničí je přece pouze první krok. Jak už to v podobných případech bývá, nejprve zavedeme korespondenční volbu v zahraničí, pak její příznivci řeknou, že se báječně osvědčila, a budou ji prosazovat i doma. A světe div se, použijí přitom úplně stejné argumenty, jaké říkají pro její zavedení v zahraničí. Když ji ODS dnes podpoří v zahraničí, těžko pak budete argumentovat, že jednou je to v pořádku a podruhé už nikoliv. Ten hlavní argument je totiž pořád stejný. Hlavně všechno všem usnadnit. Ani tím to ale nekončí. Následovat bude volba online. Proč by se lidé měli obtěžovat vůbec někam chodit, když můžou klidně z tepla domova kliknout na počítač nebo na telefon? Že se pak volby stanou něčím jako hlasováním ve StarDance, co uděláte jen tak v reklamní pauze u televize, těmto lidem vůbec nevadí.

Ve skutečnosti ale ve volbách rozhodujeme o něčem mnohem závažnějším, než kdo bude příští týden oslavován jako nejlepší taneční pár. Je to rozhodnutí, které nás bude provázet příští čtyři roky. Je to rozhodnutí, které určí, kam bude tato země směřovat, za co budeme utrácet miliardy, jaké budou důchody, kdo je bude brát a mnoho dalšího. Pokud oslabíme důstojnost tohoto aktu, popřeme tím i celý jeho význam. Ne nadarmo se říká, že volby jsou svátkem demokracie. Ve svátek se oblečete do svátečního, dáte si třeba sváteční oběd... (Předsedající: Čas.) Já to dokončím příště.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Mohla jsem vám začít klidně měřit dalších deset minut. Určitě můžu.

 

Poslankyně Monika Oborná: Tak já to tedy dokončím. Už mám opravdu závěr. Můžu? (Ano. Prosím.) Dobře, děkuji.

Takže uctěním svátku demokracie je, že je nutné vynaložit nějaké úsilí, aby se jich volič mohl účastnit. V praxi jistě platí, že ono úsilí, které spočívá v návštěvě volebního místa, není a ani nemůže být ve všech případech stejné. Někdo má volební místnost za rohem, někdo musí jet tramvají, někdo musí jet autem a občané žijící v zahraničí musí někdy překonávat vzdálenosti ještě mnohem větší. To je jistě nepříjemné. Pokud to však někoho zaráží, měl by si, dámy a pánové, uvědomit, že život v zahraničí je dnes svobodná volba se všemi výhodami i nevýhodami, které to konkrétní osobě přináší. Já tím jakkoliv nechci zpochybňovat a nikdy jsem nezpochybňovala právo našich krajanů volit. Je to bezpochyby dobře, pokud mají o dění doma zájem. Bohužel však zároveň platí, že ne všechno je možné kompenzovat, aniž by tím byly poškozeny jiné důležité zájmy a principy, na kterých volby stojí.

A tím se dostávám k nejzásadnějšímu argumentu proti korespondenční volbě, který Petr Fiala dobře ví a který zná. Pro demokracii je podstatné, že umožňuje střídání vlád na základě výsledků voleb. K tomu je ovšem třeba důvěra lidí ve volební výsledky. Bez ní dochází ke zpochybňování volebních výsledků, k občanským nepokojům, k destabilizaci celého politického systému. Korespondenční volba přes veškerá ujišťování různých pseudoodborníků důvěru velké části voličů jednoduše nemá. Můžete říkat, že je to neoprávněné, že to je nesmyslné, ale o to přece tady vůbec nejde. Velká část voličů korespondenční volbě nevěří. A je úplně zbytečné, aby vláda vynakládala další miliony za něco, čemu říká strategická komunikace. Lidé jí stejně neuvěří. Za takových okolností je zavádění korespondenční volby hraní si s ohněm.

Jedním z argumentů předkladatelů tohoto návrhu je, že korespondenční volbu mají tam či onde. Ano, to je jistě pravda, ale také jsme viděli, co korespondenční volba udělala s uznáním výsledků voleb ve Spojených státech. Kvůli nesrovnalostem při korespondenčním hlasování bylo v Rakousku v roce 2016 dokonce zrušeno druhé kolo prezidentských voleb. Soud tehdy neměl důkazy o manipulaci s hlasy, nemohl ji však ani vyloučit. A to je přesně to, co je pro korespondenční volbu charakteristické a co nám i celé řadě voličů na korespondenční volbě vadí. Je to manipulace s volbami. Proto zavedení korespondenční volby odmítáme, a to jak pro voliče v zahraničí, tak pro voliče v České republice. Děkuji vám za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Malá a následuje paní poslankyně Berkovcová. Paní poslankyně, jedno, nebo dvě vystoupení? Dvakrát, dobře. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, budu se snažit své vystoupení zkracovat. I tak nevím, jestli se vejdu, ale budu se snažit.

Dovolte, abych i já se vyjádřila k tomuto legislativnímu návrhu. Jelikož problémy jsou skryty ve zdánlivě nenápadných nebo na první pohled nikoli viditelných detailech, je potřeba si podle mého názoru připomenout některé ze základních ústavních principů, na nichž je právní úprava voleb a volebního práva vybudována.

Základním východiskem úpravy volebního práva na ústavní úrovni je čl. 21 Listiny, který říká: Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Volební právo je všeobecné a rovné, a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Ústavní principy voleb nalezneme také v čl. 18 ústavy, který stanoví následující pravidla: Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného rovného a přímého volebního práva podle zásad většinového systému. Právo má volit každý občan, který dosáhl věku 18 let. Jedná se o komplexní pojetí aktivního volebního práva podmíněného věkem 18 let a státním občanstvím.

Zásadní význam pro interpretaci volebního práva podle čl. 22, který stanoví zákonná úprava všech politických práv a svobod, a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, jakož i čl. 5 ústavy, podle něhož je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěže politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek prosazování svých zájmů.

Z citovaných článků Listiny a ústavy tedy vyplývají jasně ty ústavní principy voleb, jako je všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a svobodnost voleb. To jsou věci, které tady padají opakovaně. Pro účely toho dnes posuzovaného návrhu zákona považuji za podstatné ústavní princip svobodnosti, tajnosti a přímosti, protože ty jsou jednoznačně tím korespondenčním hlasováním přímo dotčeny, nelze však pominout a nepřipomenout ani ty dva další ústavní principy.

Přejdu k principu svobodnosti voleb. Svobodnost je vedle základní charakteristiky každých demokratických voleb také hodnotou, ve které se odráží obecná svoboda jednotlivce vyjádřená v Listině ve čl. 2 a odst. 3 a potom pluralita společnosti v obecné rovině zahrnutá v čl. 2, odst. 1, která je vyjádřena jako ideologická neutralita státu. Samotnou skutečnost, že svobodné volby jsou bazální podmínkou existence demokratického právního státu, vyjádřil ve své judikatuře i Ústavní soud, který v jednom ze svých nálezů výslovně uvedl: Svobodné volby jsou podmínkou sine qua non demokratického státu. Při správě věcí veřejných nelze tuto podmínku omezovat pouze na kreaci moci zákonodárné, tedy na volbu poslanců a senátorů, nýbrž jest ji nutno vztahovat i na volbu členů zastupitelstev, jimiž jsou spravovány veřejné záležitosti na úrovni územně samosprávné. - Tohle zkrátíme.

Svoboda voleb má několik složek. Svobodou aktivního volebního práva je možnost autonomního rozhodování voliče mezi nabídkami kandidátek. Při korespondenčním hlasování musí jít o co největší zajištění svobody rozhodování konkrétního voliče, tedy aby svou pozitivní nebo negativní volbu provedl zcela svobodně, a to právě on. Z uvedeného důvodu je nutné vyloučit jakékoliv riziko nátlaku nebo ovlivnění voliče v jeho rozhodování. V návrhu ale nelze nalézt žádné opravdu relevantní pojistky, které zajišťují ochranu před omezením nebo vyloučením svobodného rozhodování voliče při volbě. Přitom jednoznačně platí, že princip svobodných voleb je nadřazen ostatním volebním principům. Svoboda voleb je totiž předpokladem pro uplatnění zbývajících principů volebního práva a vztahuje se nejen na volební právo, ale na celou úpravu volebního procesu.

V minulosti se jasně ukázalo, že k zásadnímu ohrožení ústavního principu svobodnosti může přispět na první pohled nenápadný fenomén kupování hlasů v různých formách. Neblaze proslulým byl příklad svážení voličů k volební místnosti, například ve věci Krupka, kterou teď řešil Ústavní soud, který ve svém plenárním nálezu dal zřetelně najevo, že obchodně-tržní způsob pojetí voleb je naprosto nepřijatelný, protože vůle voliče, který je korumpován, není nezávislá, přitom smyslem voleb jakožto zákonem organizovaného procesu je mimo jiné vyjádření nezávislé vůle voličů. V případě toho korespondenčního hlasování jsou možnosti, jak kontrolovat a zabránit obchodování s hlasy mnohem, mnohem omezenější. Jako příklad si lze představit, že ke koupení hlasů může dojít v rámci širšího příbuzenstva ze strany mladší generace, za hodnotné dary a tak dále.

Všeobecnost aktivního volebního práva znamená, že volební právo náleží všem bez rozdílu. To znamená, že podstatou všeobecnosti je zákaz bezdůvodného vyloučení jednotlivých občanů nebo skupin z účasti na svobodné volbě jejich zástupců.

Co se týká rovnosti volebního práva, vyjadřuje požadavek, aby jeden člověk měl jeden hlas, tedy one man one vote, a dále, hlas každého voliče má mít stejnou one vote one value. Tento princip popsal také Ústavní soud ve svém plenárním nálezu a diskutuje princip rovnosti volebního práva a lze jej tak posuzovat ze dvou základních hledisek. To první je ve srovnání početní váhy jednotlivých hlasů. Posuzuje se váha jednotlivých hlasů při sčítání a ve výsledku hlasování. Rovnost volebního práva vyžaduje, aby při sčítání všechny hlasy platily stejně, měly stejnou početní váhu, stejnou závažnost a aby sčítání umožnilo přesnou početní diferenciaci voličského sboru, to znamená přesnou početní identifikaci podpory voličů jednotlivým kandidátním listinám. Druhý aspekt rovnosti volebního práva zachycuje rovnost hlasů z hlediska demokratického principu, to znamená z hlediska nároků hlasů odevzdaných pro různé kandidátní listiny na takovou míru volebního úspěchu, která je přiměřená početním hodnotám, jichž tyto listiny ve volbách dosáhly. Jde tudíž o nárok na takové hodnocení výsledků hlasování, které je založeno na rovném přístupu k posouzení nároku kandidujících stran na úspěch, a tím nároku na proporcionální, tedy poměru odevzdaných hlasů odpovídající počet mandátů. - S ohledem na to, že se mi výrazně krátí čas, tak budu zkracovat.

Ale je potřeba říct, že co se týká principu přímosti volebního práva, tak požadavek na to, že volič volí přímo své volené zástupce a nikoliv volitele, kteří by namísto voliče rozhodovali o vzniku mandátu poslance nebo senátora. Realizací přímého volebního práva dochází k zajištění přímého, bezprostředního a nikým nezprostředkovávaného vztahu mezi voličem a poslancem nebo senátorem. Přímé volební právo tak vyžaduje osobní hlasování voliče. To znamená, že volič musí osobně projevit svou vůli tím, že přímo odevzdá svůj hlas politické straně nebo kandidátovi. Za voliče nemůže volbu provádět nikdo jiný a z těchto důvodů musí být zajištěno a dostatečně kontrolováno, že akt volby uskutečňují samotní voliči, a nikoliv zprostředkovaně. Jinak řečeno, projev vůle ve volebním aktu musí být přímý, nezprostředkovaný a musí být v co největší míře vyloučeny možnosti vůli voliče jakkoliv ovlivnit, či dokonce nahrazovat vůlí někoho jiného. Není tedy možné, aby za voliče třeba i na základě plné moci hlasovala jiná osoba, než je on sám. V opačném případě by totiž neměl valného významu odst. 3 v čl. 18, protože udělením plné moci třetí osobě k provedení volby neboli projevu vůle volit by mohl oprávněný volič, to znamená osoba vyhovující zákonným požadavkům na výkon aktivního volebního práva, zmocnit osobu, která nebude oprávněným voličem ve volbách do Sněmovny či do Senátu. Takovým postupem by bylo potom možnost snadno dostat ze hry jeden ze základních principů voleb.

A právě v této souvislosti je si třeba klást zcela legitimní otázku, jestli nemůže právě možnost zmocnění třetí osoby podle § 57 a odst. 3 pro podání žádosti o vydání písemnosti ke korespondenčnímu hlasování představovat přesně to porušení principu přímosti voleb. Žádost musí totiž obsahovat jméno, příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány, případně údaj o tom, že si volič převezme písemnosti u zastupitelského úřadu sám nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. To je § 57a odst. 4 tohoto návrhu. Pak už jenom stačí vyplnit identifikační lístek voliče, vytisknout hlasovací lístek, a kdo skutečně provedl volbu, se nepodaří zjistit. To je jedno z dalších problematických bílých míst organizace celého procesu korespondenčního hlasování. Umožnění přístupu k písemnostem nutným k provedení korespondenčního hlasování osobě odlišné od osoby daného voliče představuje skutečně riziko deformace výsledků, protože v mnoha případech nebude jisté, jestli byla projevena ve volebním aktu vůle voliče, ke kterému jsou vydané písemnosti formálně přiřazeny.

Přímost voleb má totiž zaručit jednoznačně nepřetržení legitimního řetězce od voličů ke zvoleným zástupcům. Návrh se s tímto problémem vůbec nevypořádává, neobsahuje potřebné kontrolní mechanismy. A není vůbec podstatné, že osoba, která byla zmocněna k vyzvednutí písemnosti, požívá důvěry zmocnitele, neboli toho voliče, protože ve svém důsledku se bude jednat o fakticky nepřímou volbu. Nepřímou volbu však náš ústavní systém, pořádek neumožňuje. Takže ani v této otázce tedy návrh nesplňuje požadavek na soulad s ústavním pořádkem podle mého názoru. Tajnost voleb spočívá v tom, že každý volič musí hlasovat tak, aby nikdo neměl možnost se seznámit s jeho volbou nebo identifikovat nepřímo, jak volič hlasoval. Tento princip má přímý vztah k již rozebranému principu svobodných voleb, neboť volič nemůže být nikdy potrestán za to, jak hlasoval, což má voliči zajistit právě tajnost hlasování. Podstatou je garantovat, že volič nebude mít možnost úvahy, jestli volbu provede tajně, či nikoliv, takže tajná volba musí být zajištěna za všech okolností bezvýjimečně. Tento princip je přitom základní zárukou před kupčením s hlasy voličů, kdy eliminuje riziko nákupu hlasů ve volbách.

Teď to tady zkrátím. Korespondenční hlasování žádné záruky tajnosti v uvedeném smyslu neposkytuje. Naopak jsou s tímto typem hlasování spojena značná rizika takzvaného family votingu, tedy rodinného hlasování, už o tom tady byla řeč. Dochází ke kolektivnímu hlasování pod nátlakem blízkých osob, anebo ještě hůře, pod nátlakem osoby, které volič svůj hlas prodal. Právě kupování hlasů je v případě korespondenčního hlasování skutečně nebezpečnější a snadnější než u voleb vykonávaných výhradně ve volební místnosti. Provedení volebního aktu voličem v soukromí a tajnosti bez možnosti být pod dohledem jakékoliv jiné osoby, byť třeba osoby blízké, vytváří jedinečnou záruku, že volič volbou projeví skutečně svobodnou, nedeformovanou vůli k volbě například svého zástupce v zákonodárném sboru. Korespondenční hlasování toto podle mého názoru neumožní, a popře tak základní ústavní principy, na kterých skutečně aktivní volební právo má stát.

Musím zdůraznit, že ve hře je skutečně kvalita demokracie a legitimita voleb a tyto hodnoty bychom v žádném případě neměli neuváženým a zcela účelovým experimentem ohrozit.

Problematické je podle mého také ustanovení § 57b odst. 1, podle kterého má být postup takový, že zastupitelský úřad zašle nejpozději do 25 dnů před dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování včetně odkazu na internetové stránky, kde jsou přístupné hlasovací lístky k vytištění. Pokud o to volič požádal nebo neuvedl adresu pro doručení, vydá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči nebo osobě, která se prokáže tou písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče, což znamená, že k veškerým údajům potřebným k provedení volby bude mít vlastně dispozici ten zmocněnec. Jak už jsem předtím uvedla, tady se jednoznačně opět posilují prvky takzvaného family votingu, kdy jeden člen rodiny vyzvedne všechny písemnosti nutné ke korespondenčnímu hlasování dejme tomu za další čtyři nebo pět členů rodiny na základě uděleného zmocnění. A dost těžko to bude kdo moct kontrolovat. Volba má být osobní a tajná.

Dalším problematickým bodem je vytisknutí hlasovacího lístku samotným voličem, který má vložit do takzvané úřední obálky, tu pak má vložit do doručovací obálky spolu s podepsaným identifikačním lístkem. Z toho je zřejmé, že stát nebude mít žádnou kontrolu nad tím hlasovacím lístkem, je-li jeho konečné vytisknutí ponecháno na osobě voliče. V kombinaci se systémem existence dvou různých obálek, kdy se hlasovací lístek vkládá do úřední obálky a ta poté s identifikačním lístkem do doručovací obálky, tedy hlasovací lístek bude bez další identifikace hlasující osoby, jde o otevřené dveře k manipulaci dokořán.

Z dosud uvedeného je tedy nepochybné, že návrhem jsou přímo dotčeny principy svobodnosti, přímosti a tajnosti voleb, a to bohužel v tom negativním slova smyslu. Mohu tedy shrnout, že návrh nezajišťuje dostatečně skutečnost, že bude volit osoba - opravdu osobně oprávněný volič, tedy přímou volbou tajným hlasováním, kterou vyžaduje ústava. Oprávněné pochybnosti vzbuzuje možnost zastoupení voliče. Při podání žádosti o korespondenční volbu není relevantními argumenty vysvětleno, proč by byla možnost vlastně zastoupení voliče vůbec stanovena, když významným způsobem ten postup komplikuje. Pochybnosti vytváří také stanovený průběh hlasování. Tím, že jsou hlasovací lístky tištěny voličem, kde vzniká to nebezpečí, návrh vytváří koncepci doručovacích a úředních obálek, která spočívá v tom, že je volič identifikován v doručovací obálce, úřední obálka je pak už bez identifikace vložena do té volební schránky.

Návrh obsahuje také zmocnění pro Ministerstvo zahraničních věcí, kde stanoví vyhláškou územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční hlasování. Přitom se vychází z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území. V této souvislosti ale je potřeba upozornit na skutečnost, že v čl. 21 odst. 3 Listiny, stejně tak v čl. 20 ústavy je výhrada zákona. Možnosti výkonu základního politického práva volit nemohou být z hlediska čl. 4 odst. 2 Listiny, podle kterého meze základních práv mohou být za podmínek stanovených Listinou pouze upraveny zákonem. Zásadně je nepřípustné, aby zákonem byla na sekundární normotvorbu přenesena pravomoc stanovit meze základních práv, tedy jinak řečeno, není možno připustit, aby se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k tomu není oprávněna. V této souvislosti se nabízí úvaha, že už skutečně nechybí moc k tomu, aby se tímto arbitrárním způsobem začaly stanovovat hranice volebních obvodů a došlo k jevu, který je takzvaným účelovým vymezením hranic volebních obvodů, které má za důsledek zvýhodnění určité politické strany nebo jejích kandidátů. Vymezení územních obvodů zastupitelských úřadů tedy nemůže být skutečně v pravomoci orgánů exekutivy, ale musí se stanovit zákonem.

Jak se bude posuzovat platnost odevzdaného hlasovacího lístku z hlediska zákonných požadavků stanovených v zákoně o volbách do Parlamentu České republiky, když při korespondenčním hlasování si má oprávněný volič hlasovací lístek vytisknout sám z internetového prostředí? Bude takový hlasovací lístek odpovídat závazně stanovené podobě na předepsaném tiskopise podle zákona?

Korespondenční hlasování má bezesporu nejen rozměr právní a legislativně technický, ale také politický. Na tomto místě si dovolím tvrdit, že už v tuto chvíli značně převažuje jiné dimenze problematiky korespondenčního hlasování především ten rozměr politický. Je totiž nepochybné, že současná parlamentní většina pojala zavedení korespondenčního hlasování jako způsob zajištění si výhody při těsných výsledcích voleb v systému poměrného zastoupení zejména do Poslanecké sněmovny, který tyto volby charakterizuje. Na základě už mnoha konaných voleb lze konstatovat, že Češi v zahraničí představují jasně vyhraněné voličstvo, které odmítá často levici a jednoznačně podporuje jiné politické strany. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)

Tak. A to nejdůležitější jsem nestihla, bohužel. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Pošarová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji. Já bych chtěla reagovat na svoji předřečnici a poukázat právě na účelovost tohoto návrhu. Protože vy, prostřednictvím vás, tedy paní Markéto Pekarová Adamová, jste před několika měsíci v televizi prohlásila, že vláda má zajistit bezpečí lidí, nikoliv se o ně starat. A teď rok před volbami do Poslanecké sněmovny máte najednou největší starost o lidi, o české občany, kteří roky žijí v zahraničí a jsou v jejich očích diskriminováni tím, že nemají volební místo zrovna přes ulici. A já se ptám - na dovolenou tisíce kilometrů létat mohou, nebo si též stěžují, že je to daleko, a rekreují se korespondenčně? Slyšíte správně, této vládě nejde o české občany žijící v České republice, o ty se starat totiž nechce, ale o Čechy v zahraničí, současné a budoucí, kterým teprve české státní občanství udělí, se starat chce nadstandardním způsobem.

Lze tedy konstatovat, když oba výroky vás, prostřednictvím paní předsedající, a faktické kroky vlády shrneme a provedeme jejich syntézu, že tato vláda se stará především o své vlastní bezpečí v podobě prodloužení jejího pobytu u moci a o další čtyři roky prostřednictvím cizinců, kteří se teprve stanou českými občany a zatím o tom možná ani nevědí.

Účelovost projednávaného návrhu jasně podtrhuje i to, že účinnost korespondenčního hlasování ze zahraničí stanoví již od roku 2025, a skutečnost, že vláda ve Sněmovně již druhý týden odmítá projednávat cokoliv jiného než korespondenční hlasování, a přitom tu leží desítky konkrétních návrhů zákonů, které doslova hoří, jelikož se týkají úpravy rozpočtového určení daní, pomoci zdravotně postiženým, zákon o referendu, energetické zákony, stavební řízení a tak dále. Ale to najednou naše pětikoaličníky nezajímá, že? Nehledě na to, že několikatýdenní projednávání korespondenční volby, což je téma veskrze aktivistické i ideologické (Předsedající: Čas.) na určitý čas. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Věřte mi, že bych ráda reagovala, nicméně nemá mě kdo vystřídat, kdo by převzal řízení.

Faktická již další není, proto paní poslankyně Berkovcová. Následuje pan poslanec Hrnčíř. Paní poslankyně, dvě vystoupení? Jedno. Děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Málokteré téma v posledních týdnech a měsících vyvolalo ve společnosti takový ohlas, jako je právě korespondenční volba. Jedná se bezesporu o nejvíce kontroverzní zákon poslední doby. Obšírná politická a společenská diskuse o tak závažné změně českého volebního systému by měla být samozřejmostí. To však evidentně není v zájmu navrhovatelů. Já patřím mezi odpůrce této zcela zbytečné změny volebního systému, která demokracii v naší zemi nepřinese nic dobrého.

Než začnu hovořit o svých důvodech, položím vám všem jednu řečnickou otázku a chci vás požádat, aby se nad ní každý z vás zkusil zamyslet a sám si na ni odpověděl. Pokud byste vyhráli v loterii významnou částku peněz, řekněme v řádu několika milionů korun, poslali byste svůj výherní los v obálce poštou do sídla loterijní společnosti k proplacení? Ano, nebo ne? Vsadím se, že nikdo z vás by to neudělal. Proč ale ne? Měli byste snad strach z toho, že by obálka s vaším výherním losem nebyla doručena? Nebo snad strach z toho, že by její obsah mohl někdo zaměnit, nebo nedej bože dokonce zcizit? Tvrdím, že nikdo z nás by to zkrátka neudělal a upřednostnil by jistotu v podobě doručení výherního losu hezky osobně do sídla dané společnosti. A z mého pohledu je to paradoxní a také pokrytecké. Proč takto neopatrně chceme hazardovat s volebními hlasy? Vždyť volby jsou svátkem demokracie a není důležitější moment v demokracii, než jsou právě volby. Neexistuje totiž žádný mechanismus ověřování, zda odevzdaný hlas vůbec dorazil do místa sčítání, zda volbu opravdu provedl registrovaný volič, a není zaručeno nespojení voliče s jím odevzdaným hlasem. Nežijeme bohužel v ideálním světě, a proto nesmíme dopustit, aby se korespondenčním hlasováním otevřel jakýkoliv prostor pro zneužití a zpochybnění voleb jako takových.

Přitom Česká republika má na rozdíl od mnohých zemí to štěstí, že naše volební mechanismy fungují poměrně dobře, až na ojedinělé výjimky se neobjevují případy, které by jakkoliv narušovaly společenskou důvěru ve výsledky voleb. Ano, občas se dočteme, že v nějakém volebním okrsku došlo k pochybení a přepočítání hlasů, ale nikdy nedošlo k tomu, že by společnost zpochybnila výsledky demokratických voleb a narušila důvěru v ně.

Pro volební právo v České republice platí ústavní principy svobodných voleb, kterými jsou právo všeobecné, tedy právo volit mají všechny osoby, které dosáhly potřebného věku, a jejich způsobilost k výkonu volebního práva nebyla omezena; právo rovné, kdy každý hlas má stejnou váhu; právo přímé, tedy přímá volba bez zprostředkovatelů; a právo tajné, tedy nemožnost spojit voliče s jím odevzdaným hlasem a zajištění osobní volby. Možnost volit korespondenčně ale tyto zásady narušuje. Dojde k narušení principu svobodné a tajné volby, což odporuje ústavě i samotnému principu voleb. V případě korespondenční volby totiž nelze nijak zkontrolovat, zda volič skutečně volil svobodně, aniž by jeho ruku někdo vedl tím správným směrem, jak by si jistě zástupci pětikoalice přáli. A jak například zabránit situacím, kdy, ilustračně, hlava rodiny rozhodne o tom, koho budou ostatní příslušníci volit? A jak (se) dohlédne na to, že se každý člen rodiny skutečně bude moci vyjádřit na základě vlastní vůle? A to už vůbec nemluvím o možnosti kupčení s hlasy, které je dalším obrovským rizikem.

Chápu, že osud některých marginálních politických stran se opravdu může odvíjet od pár hlasů, které budou v jejich prospěch, přitom těchto v uvozovkách pár hlasů může rozhodnout o budoucnosti naší země a jejím směřování. Přitom zahraniční zkušenosti s korespondenční volbou především v Rakousku a USA vyvolávají pochybnosti o regulérnosti voleb. V těchto zemích totiž právě korespondenční hlasy otočily volební výsledek dosažený v prezenčních volbách. Ovšem je zřejmé, že všechna rizika manipulace s hlasy nijak nezajímají iniciátory a protlačovatele tohoto zákona. Vaše snaha je čistě účelová. Doufáte totiž, že vás korespondenční volba v zahraničí zvýhodní, a takový zásah do demokracie je vždycky špatně. Znásilňujete volební systém a děláte si z něj vlastní politický nástroj.

Český volební systém se za dobu svého fungování osvědčil a nevidím zde jakýkoliv důvod pro jeho změnu. Kdokoliv chce volit, volit může. Nikdo mu v tom nebrání. Je pouze nezbytné vyjádřit alespoň základní vůli a chtít pro uplatnění svého práva něco udělat. A není správné usnadňovat akt voleb. Nechť volí ti, kteří překonají alespoň minimální práh motivace. Udělat si čas a fyzicky odvolit patří k naprostému minimu občanské zodpovědnosti. Zjednodušování voleb není správnou cestou a pouze to povede k úpadku demokracie.

Kdyby navrhovatelům zákona šlo skutečně o blaho a zájem České republiky a o blaho jejích občanů žijících v zahraničí a co nejširší společenskou akceptaci této zásadní změny, bylo by v jejich zájmu, aby návrh zákona byl řádně prodiskutován a prošel řádným legislativním procesem. To se však neděje. Vaše tlačení zákona na sílu svědčí pouze o vašich zájmech a cílech, které si potřebujete naplnit už v příštích sněmovních volbách. A ta zoufalá snaha je tím větší, čím nižší preference máte u tuzemských voličů. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Hrnčíř a následuje pan poslanec Kolovratník. Pan poslanec tedy využije dvakrát deset minut, jak mi byl sdělit. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, Česká republika je zatím ještě svobodnou demokratickou zemí. Ve svobodné a demokratické zemi je naprosto klíčové, aby měli občané důvěru v proces zpracování výsledků voleb. Je důležité, aby se mohli spolehnout, že vyhlášené výsledky voleb jsou opravdu takové, jak bylo rozhodnuto voliči při hlasování, nezávislé na rozdílných politických preferencích jednotlivých občanů. Je naprosto stěžejní, aby společnost věděla, že volby byly legitimní a lidé mohli výsledky bez pochybností uznat a respektovat.

Pochopitelně ne vždy je každý spokojen s výsledkem. Někteří i svou nespokojenost hlasitě ventilují do médií. Teď jsem si vzpomněl na případy, kdy po vítězství pana prezidenta Zemana vyhrožovali jisté veřejně známé osobnosti emigrací, stejně jako měla hrozit vlna emigrací celebrit po vítězství prezidenta Trumpa. Nicméně ani v jednom případě se tak nakonec nestalo. Ale to jsem odbočil.

V každém případě občané vědí, že výsledek je legitimní. Jakékoliv ohrožení regulérnosti voleb je proto přímým útokem na demokracii. Náš volební systém se opírá o ústavní principy všeobecné, rovné, přímé a tajné volby. Všeobecné, tedy že volit mají právo všechny osoby, které dosáhly potřebného věku a jejich způsobilost k výkonu volebního práva nebyla omezena. Rovné, tedy, že každý hlas má stejnou váhu. Přímé, tedy že volba probíhá bez zprostředkovatelů a volí přímo daná osoba. Tajné, tedy že nelze spojit voliče s jím odevzdaným hlasem, a není tak možné adresovat projev vůle voličů. Výsledky známe rychle a spolehlivě. Lidé mají důvěru, že vše probíhá legitimně, a proto výsledky nikdo až na výjimky nezpochybňuje. A pokud jsou pochybnosti a výsledek voleb je napaden, je možnost provést přezkum. Po volbách pak mohou být výsledky plně respektovány.

Proto je korespondenční hlasování pro demokratickou společnost nepřijatelné. Narušuje, nebo alespoň zpochybňuje hned několik ústavních principů. Jedním z nich je přímé hlasování. Nyní probíhají volby tak, že se občan dostaví do volební místnosti, kde prokáže volební komisi svou totožnost, tím i volební způsobilost, načež obdrží jednu obálku, do které sám za plentou vloží svůj hlas. Ten poté vloží do připravené volební urny. Jsou takto prokazatelně naplněny všechny ústavní principy. Právě nutnost osobně přijít s občanskými průkazem do volební místnosti je zárukou řádných voleb. Nikdo nemůže hlasovat víckrát. Nemohou se započítat lístky mrtvých duší a není ani možnost vůli hlasujícího na poslední chvíli změnit nebo ovlivnit. Je-li člověk ve volební místnosti za plentou sám, může rozhodnout svobodně. Avšak bude-li vybírat volební lístek doma, hrozí výrazné ovlivnění z okolí. Všichni si jistě vzpomínáme na kampaň z roku 2010 s názvem "přemluv bábu", kdy herečka Marta Issová a herec a režisér Jiří Mádl vyzývali mladé lidi k nátlaku na své prarodiče a ovlivňování jejich rozhodnutí u voleb.

Dovolím si ze zmíněného videa citovat vybrané úryvky: "Kdybyste věděli, že změníte budoucnost týhle země tím, že navštívíte svoje prarodiče, zajeli byste za nima? No jasně, že jo. Teda pokud nejste úplně... No, jestli v týhle zemi zvítězí u příštích voleb levice, tak za to budou moct starý lidi, protože to jsou ty, který levici volej. To může být vaše teta, váš strejda, vaše babička, váš děda a většinou tyhle lidi bydlej na vesnici. Jak je možný, že levici volej? Starý lidi mají takzvanou selektivní paměť. To znamená, že si pamatují, jak si dali pusu na taneční zábavě, ale už zapomněli na proces s Miladou Horákovou. My natáčíme tohleto video, abychom vás přesvědčili, že se prostě máte sebrat, koupit si lístek na autobus nebo na vlak nebo nasednout do auta a rozjet se za svýma prarodičema nebo rodičema na venkov a přesvědčit je, aby volili pravicovou stranu nebo nějakou novou pravicovou stranu." Zbytek videa již netřeba komentovat.

Tak jaký máte z vyřčených úryvků pocit, dámy a pánové? Že nedobrý? Představte si, že by paní Issová a pan Mádl takto mluvili třeba o vašich rodičích. Starší lidé žijící na vesnici tam jsou vykresleni jako slaboduší prosťáčci, kterým je nutné pomoci se správně rozhodnout, protože oni sami na to již nemají duševní kapacitu. Připomíná to propagandistické týdeníky z padesátých let, jakkoliv zrovna před komunismem jako kampaň varuje. Je nutné jim vnutit ten jediný správný názor, protože oni jsou z vesnice, staří, a jak nám video vnucuje, vlastně skoro hloupí a sami si s tím neporadí. Já se upřímně divím, že někde na konci není návrh takovým lidem rovnou vzít volební právo. (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Kolegyně, kolegové, pan poslanec vystupuje. Prosím o klid.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji. Nicméně i pokud se mladí lidé vyburcovaní touto nemorální a neetickou kampaní skutečně rozjeli na venkov a vnucovali tam svůj názor, ať už jakýkoliv, starším lidem, tito potom měli šanci se sami svobodně rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Za plentu s nimi doopravdy již nikdo nešel. Dokážete si ovšem představit výsledky korespondenčních voleb v takovém případě? Kolik lidí by podlehlo nátlaku a výhrůžkám? Kolik lidí by volilo jinak jen proto, že vedle sedí vnuk či vnučka? Kolik lidí by volilo jinak ze strachu ze svého partnera nebo rodičů? Kolik lidí by volilo jinak, neboť by jim přišla pomoci a poradit neziskovka? Za kolik lidí by nakonec volil někdo jiný? Při zavedení korespondenčního hlasování bude zkrátka část voličů, a my nevíme, jaká část, vystavena tlaku. Jejich volební rozhodnutí nebude svobodné. A právě svoboda, a tím myslím skutečná svoboda, se samostatně rozhodnout odlišuje skutečné volby od pseudovoleb v totalitních státech. Lze předpokládat, že dojde i k volební korupci. Jistě se najdou voliči, kteří budou volit dle vůle toho, kdo jim ve skrytu domova dá určitý obnos. Vzpomeňme si na leden 2011, kdy Ústavní soud prohlásil podplácení voličů za odevzdání hlasů za nepřípustné pojetí volební kampaně obchodně tržním způsobem a zrušil kvůli tomu komunální volby v Krupce. Na podezřelé organizované hlasování voličů ve spojení s úplatkem mohou upozornit volební komise. Pokud by se hlasovalo korespondenčně, volební korupce by byla prakticky neodhalitelná. Tímto tedy k ohrožení ústavního principu přímého hlasování.

Dovolte mi, abych upozornil na další problémy, které se zavedením korespondenční volby mohou hrozit. Použiji na to příklady a otazníky kolem posledních prezidentských voleb v USA. Za prvé hrozí manipulace s odevzdanými hlasy, která je jednodušší a hůř odhalitelná. Dále je tu riziko takzvaných mrtvých duší. Při prezidentské volbě v USA byly v některých státech rozeslány volební lístky všem občanům z minulých volebních seznamů z roku 2016. Pokud někdo z příbuzných nebo třeba z radnice neoznámil úředníkovi majícímu na starosti seznamy úmrtí voliče, je možné, že jméno tohoto nebožtíka opět figurovalo na seznamu oprávněných voličů. Hrozba zneužití takzvaných mrtvých duší je notoricky známá a je to něco, co nelze jednoduše ignorovat.

Další vážným problémem bylo nedostatečné ověřování totožnosti, podpisu a adres voličů. Když volíte korespondenčně, a pak se rozhodnete volit osobně, ruší se tím váš korespondenční hlas.

Vážené kolegyně a kolegové, zvažme pečlivě, zda jsou výhody korespondenčních voleb dostatečně silné, aby převážily nad riziky. Musíme mít na paměti, že demokracie není jen o pohodlí, ale především o důvěře a integritě volebního procesu. A když je tato integrita ohrožena, je ohrožena samotná demokracie. Proto vás vyzývám, dámy a pánové, prokažme, že Česká republika je zemí, která si váží ústavních principů, na kterých stojí demokratické volby, a pojďme říci možnému zavedení korespondenčního hlasování jasné a rozhodné ne.

Vzhledem k tomu, co jsem tady uvedl, navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu do 7. března 2025, kdy bude 175. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se omlouvám, ještě jednou přesně to datum?

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Sedmého března 2025, 175. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, děkuji, pane poslanče, za tento procedurální návrh. Vnímám tedy zájem nejdříve pana poslance Haase o další protinávrh.

 

Poslanec Karel Haas: Ano. Děkuji mnohokrát za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, s ohledem na již několikátý procedurální návrh během dnešního dne si dovolím zareagovat procedurálním protinávrhem a navrhuji přerušení tohoto bodu do 21 hodin 10 minut. Děkuji mnohokrát.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 21.10 hodin - pan poslanec Haas. Následuje pan poslanec... Flek. Pardon.

 

Poslanec Josef Flek: Nic se neděje. Dobrý večer, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas nám opět pokročil, takže já bych dal další protinávrh, tento večer už druhý a poprosím 21.35. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 21.35. Děkuji. Pan poslanec a předseda Dufek se hlásil taktéž. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já budu stručný. Myslím si, že ten návrh pana poslance Haase bude nehlasovatelný, takže aby to bylo hlasovatelné, tak navrhuji, aby se program přerušil do 22.05 dnešního večera.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.05 zaznělo. Pan poslanec Zuna se ještě hlásil. Vidím i pana poslance Majora, ale snažím se držet pořadí. Pan poslanec Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Tady tu debatu pozorně poslouchám a bylo by to škoda přerušovat na tak dlouhou dobu, proto můj procedurální protinávrh je na přerušení bodu do 21.15.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 21.15. A pan poslanec Major se svým protinávrhem. Prosím.

 

Poslanec Martin Major: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já bych rád doplnil portfolio těchto protinávrhů a navrhuji přerušení do 21.14. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 21.14. Tak, to je poslední protinávrh. Přivolala jsem kolegyně a kolegy z předsálí. Vnímám zájem o odhlášení, proto vás všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

Abychom věděli, o čem budeme hlasovat, tak nejdříve navrhl přerušení tohoto bodu, nebo projednání tohoto bodu, pan poslanec Hrnčíř do 7. 3. 2025 s upřesněním, že se jedná o výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka, a následovalo hned pět protinávrhů. Budu je dávat hlasovat v opačném pořadí tak, jak zazněly.

 

To znamená, nejdříve hlasujeme návrh pana poslance Majora, který navrhuje, abychom přerušili tento bod, jeho projednávání, do 21.14 hodin. Počet přihlášených se ustálil.

Zahajuji hlasování o tomto protinávrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 30 je přihlášeno 134 přítomných, pro 6, proti 103. Návrh nebyl přijat.

 

Následuje protinávrh, který zazněl od pana poslance Zuny, který je do 21.15 přerušit projednávání tohoto bodu.

Zahájila jsem hlasování. Ptám se vás, kdo jste pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 31 je přihlášeno 135 přítomných, pro 4, proti 108. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Pan předseda Dufek navrhuje přerušení tohoto bodu do 22.05.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 32 je přihlášeno 135 přítomných, pro 34, proti 80. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Flek navrhl přerušení tohoto bodu do 21.35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 33 je přihlášeno 138 přítomných, pro 9 a proti 105. Návrh tedy nebyl přijat.

 

Návrh pana poslance Haase již je nehlasovatelný, bylo to do 21.10, což už bylo. Tudíž hlasujeme návrh pana poslance Hrnčíře. Prosím o ztišení, ať víme, kdo jak hlasujeme, nebo pro se hlasuje.

 

Pan poslanec Hrnčíř navrhuje přerušení tohoto bodu do 7. 3. 2025.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 34 je přihlášeno 138 přítomných, pro 51, proti 86. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Vypořádali jsme se tedy se všemi procedurálními návrhy a pokračujeme v rozpravě. Pan poslanec Kolovratník je nyní přihlášen, nicméně jej nevidím tady v sále, je to tak, tudíž odmazávám. Pan poslanec Pražák však přítomen je. Prosím tedy, kolegyně a kolegové, o ztišení. Pana poslance se zeptám, jestli má zájem rovnou o dvakrát, rovnou dvakrát deset minut. Ano. Prosím, ať ještě posečkáte, než kolegyně a kolegové, kteří odcházejí, opustí sál, aby zde zavládl větší klid. Tak a prosím... Ještě jednou, prosím kolegyně i kolegy o ztišení. Myslím, že už je hladina hluku snesitelná, takže vám dávám slovo. Prosím.

 

Poslanec David Pražák: Děkuji. Vážené paní předsedající, pane ministře, já jsem se těšil na plný sál, tak bohužel. Vypadalo to nadějně, nějak to nedopadlo. Třeba se ještě někdo vrátí, až skončím.

Dovolte i mně vystoupit k návrhu poslaneckého zákona o správě voleb, jehož podstata by si zcela jistě zasloužila širokou politickou shodu. Poslanecký návrh je ryze účelovou záležitostí a čistokrevný politický kalkul ze strany vládní koalice, které klesají preference a sama si je dobře vědoma, že ji čekají nedobré politické vyhlídky, a proto si tito bytostní demokraté chtějí pomoci úpravou volebního systému i navzdory tomu, že podle mnohých ústavních právníků je právě tato novela a principy, které by zaváděla, v rozporu s ústavou.

U některých voleb v minulosti vyvolala korespondenční volba vlnu kontroverzí a kritiky, například v Rakousku roce 2016 ve druhém kole prezidentských voleb zvítězil těsně někdejší vůdce zelených Alexander Van der Bellen nad kandidátem pravicové Svobodné strany Rakouska Norbertem Hoferem. Kvůli chybám při sčítání korespondenčních hlasů se však druhé kolo muselo opakovat. Ono už tady některé ty věci zazněly, ale já je budu říkat znovu, abychom si to dostali do svého podvědomí. Van der Bellen tedy nepřevzal prezidentský úřad a pravomoci prezidenta přešly 8. července 2016 na tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady. Opakované druhé kolo 4. prosince vyhrál Van der Bellen se ziskem 53,8 % hlasů a do úřadu spolkového prezidenta nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017. Zeleně progresivistický Van der Bellen zvítězil díky korespondenčním hlasům ze zahraničí, jichž získal téměř o 200 000 více než jeho oponent. Bez zahraničních hlasů by vyhrál Hofer.

Korespondenční volbu ze zahraničí zrušila kvůli údajným podvodům v 1975 také Francie, která však umožňuje hlasování ze zahraničí v místních a parlamentních volbách přes internet. V 60. a 70. letech 20. století se korespondenční volba stala terčem kritiky z důvodu, že přinášela rizika manipulací s vlastní volbou a ověřováním voličů, kteří odevzdali hlas, fakticky tedy, zda byla zajištěna tajnost hlasování, o které jsme tady dneska už také mluvili a ještě určitě kolegové několikrát mluvit budou. Podle mě tajnost hlasování bude narušena plus další věci, které tam budou.

Ve Spojených státech se korespondenční volba stala jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců prezidenta Donalda Trumpa. V časopisu Time se sami odpůrci pochlubili úspěšným spiknutím na záchranu prezidentských voleb. Na rozdíl od minulosti už aktivisté nemuseli přesvědčovat potenciální Bidenovy voliče, aby šli k volbám. Nejprve vylobbovali dostatečné rozšíření korespondenční volby, pak už jen stačilo, aby se vydali do velkoměstských ghett a obyvatelům pomáhali vyplňovat a odesílat hlasovací lístky.

Právník Zdeněk Koudelka označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, a přitom sami nežijí ve státě a jenom o něm rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby ovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat. Spor o korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda má existovat právo volit držitele moci jen u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat například tím, že zde platí daně, anebo zda se zvýší role těch, kteří nám budou moci vnutit svou politickou vůli, aniž by tu s námi žili.

Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčen o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování, anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta. Podle Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA, ať už to byly skutečné, či smyšlené, přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu a jakékoliv těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované. A možná nejenom těsnější. Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby to tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako by se skutečně podvádělo.

Podle právníka Petra Kolmana neobstojí ani argument, že Česko je jedna z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něj degraduje volby ze svátku demokracie na nákup v e-shopu. Pokud někdo v České republice nežije, ale chce z jakéhokoliv důvodu ovlivňovat, kdo zde bude prezidentem nebo poslancem, měl by si to prostě zasloužit. Nezapomínejme, že Čech nebo Češka v cizině ve své domovině zpravidla neplatí daně, takže pokud má někdo ambici působit na to, kdo bude vládnout jeho spoluobčanům ve staré vlasti, pak by neměl jen posílat obálku, ale něco pro to také udělat. Jinými slovy jít osobně hodit hlas do volební urny na zastupitelském úřadě, což prostě mnoho z nich dneska už dělá, a věřím tomu, že by to dělali i nadále, a ten, kdo volit nechtěl, tak prostě volit nešel.

Bývalý diplomat a politolog Petr Drulák o zavedení korespondenční volby mluví jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kdy jsou o dění lépe informováni než o dění v Česku. Podle Druláka je proto zbytečné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož následky neponesou a nanejvýš budou zdáli pozorovat. A za druhé, korespondenční volba porušuje úplně všechno, co činí volbu u uren nezpochybnitelným výrazem voličovy vůle. Naopak podle Druláka může být výsledkem nátlaku a manipulace. Nevíme, za jakých okolností byl hlas vložen do obálky a odeslán, může být porušena jeho anonymita, je totiž technicky možné spojit hlasovací lístek s voličem. A otevírají se také netušené možnosti kreativního sčítání, které jsou na úrovni volebních okrsků omezeny už tím, že příliš zmanipulovaný výsledek by upoutal pozornost. Drulák varuje před dalším krokem, který podle něj bude reálně následovat - zavedení korespondenční volby i v Česku po vzoru USA.

Námitky proti zavedení přímé volby se objevují také z řad politiků současné vládní koalice. Senátor ODS Tomáš Jirsa vyjmenovává riziko, že voliči budou vystaveni tlaku při volbě, že o směřování země rozhodnou hlasy lidí, kteří v Česku nežijí, že mohou vznikat pochyby o regulérnosti volby a že existuje ještě větší riziko kupování hlasů. Zajímavé je, že senátor Jirsa ukazuje prstem na vládní TOP 09, která o zavedení korespondenčního hlasování usiluje dlouhodobě. Schválení korespondenčního hlasování bych považoval za stejnou chybu jako schválení přímé volby prezidenta. I u této parlamentní iniciativy stála TOP 09 a následně z této změny ústavy, jak cituje senátor Jirsa, hlasoval jsem tehdy proti, bolela všechny její tvůrce hlava, napsal senátor.

Další člen vládní koalice a europoslanec Tomáš Zdechovský se nedávno vyjádřil, že v případě zavedení této volby již nepůjde o tajné hlasování. A zde se dotýkáme bezprecedentního narušení ústavního principu, že volba v Česku musí být osobní, a za druhé má být zaručena tajnost hlasování. Člověk nemusí být expertem na ústavní právo, aby byl schopen položit pětikoalici klíčovou otázku: Jak chcete zavést korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí a zároveň pro ně zachovat tajné hlasování? Plenta totiž ve volebních místnostech nestojí jen tak pro srandu králíkům. Volič za ní vhazuje lístek do obálky mimo jiné proto, aby nikdo neviděl, pro kterou stranu či kandidáta hlasuje, a aby nebyl ovlivňován.

Trošku mě mrzí, že odešel pan ministr pro místní rozvoj, pan Bartoš. Já jsem se chtěl zeptat zároveň ještě, jak to je plánováno s eObčankou, kterou jsme tady nakousli, někteří kolegové, při volbách. Jestli se eObčanka bude používat při volbách v příštím roce? Nebo jestli pan ministr kultury by mně mohl odpovědět, pokud by to věděl, anebo někdo z pětikoalice? Protože by mě docela - já to nemyslím teď nijak ironicky, ale mě by zajímalo, když budu mít eObčanku a půjdu volit do volební místnosti, pokud to tak opravdu bude, jestli to tak při těch volbách prostě bude nastavené, tak kdo bude mít tu čtečku na tu eObčanku? Ty okrskové volební komise, které tam sedí, ti lidé, tak jestli budou mít všichni chytré telefony a každý bude mít stáhnutou tu čtečku ve svém telefonu soukromém, nebo jestli v té komisi dostanou všichni služební telefony, tak v tom případě, kolik to bude stát, případně jakým způsobem se bude toto aplikovat? Protože nevím, jak to je u vás, ale u nás je třeba problém ty okrskové volební komise vůbec obsadit. A když si představíte, že tam většinou chodí senioři, aby si přivydělali, a vy jim řeknete, tak tady máte chytrý telefon a budete tady načítat QR kódy z mobilních telefonů voličů, tak myslím, že ten průběh voleb to může velice narušit. Protože dneska tam přijdete, je to rozděleno do těch sektorů podle abecedy, a jestli tam potom přijde x lidí a bude chtít skenovat na jedné čtečce víc lidí, víc voličů tu občanku, tak si myslím, že to fungovat nebude. Věřím tomu, že ji dopilují do té doby. Dneska nám nefunguje. Chudák ministr Válek, shodilo mu to eRecept. Tak věřím tomu, že oni ještě budou na tom pracovat. Ale fakt bych to chtěl slyšet od někoho, jak to bude fungovat v příštím roce nebo s čím se počítá u eObčanky, jakým způsobem se bude používat při volbách.

Velký etický problém vidím v tomto, jestliže zde někdo dlouhodobě nežije a neplatí mimo jiné daně, zdravotní a sociální pojištění, proč by měl rozhodovat o životě jiných lidí, kteří nesou dopady jeho volby? Zastánci korespondenční volby na to rádi odpovídají, že daně neplatí ani studenti, důchodci, ženy na mateřské nebo bezdomovci žijící v Česku. Za prvé, každý, kdo žije v naší republice, zde povinně platí denně. I když zrovna nepracuje nebo nepodniká, tak přece platí daně nepřímé - DPH, spotřební daň. Nicméně i kdyby je teoreticky neplatili, tak pro jejich aktivní i pasivní volební právo mluví fakt, že zde žijí, takže na ně přímo dopadají následky jejich volby. Stále častěji tak na starobní důchodce. Že neplatí daně, je neuctivý a hloupý argument. Mnozí z nich platili 40 a více let daň z příjmů, navíc nadále platí daně nepřímé. Ano, i tehdy, když si seniorka nakoupí v akci v supermarketu, tak odvede dépéháčko a někdy i daň spotřební, když pořídí pivo nebo výjimečně i becherovku k rodinnému nedělnímu obědu.

Dalším velikým neduhem korespondenční volby je, jak už jsem zmínil, nepřímé narušení ústavního principu, že volba v Česku musí být osobní a má být zaručena tajnost hlasování. Relevantní ohrožení je i princip, že volba každého, včetně osob hlasujících ze zahraničí, má být svobodná. Je jasné, že pokud se česko-zahraniční volič má dostavit na ambasádu a tam za dohledu příslušné komise musí jít řádně sám osobně za plentu, tak volba má úplně jinou bezpečnostní kvalitu. A kde máme záruku, že za Čecha žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo bůhvíkdo? Korespondenční volba také nahrává takzvanému kupčení s hlasy, které bylo dříve odsuzováno v judikatuře našeho Ústavního soudu, a to zcela po právu. Z ústavy jasně plyne rovnost hlasů, a když si někdo nakoupí další hlasy, tak má zákonitě a samozřejmě naprosto nespravedlivě vyšší podíl na moci než volič postupující korektně a disponující jen svým jediným hlasem.

Dalším očividným otazníkem je zde diskriminace. Jak to, že čeští občané, kteří žijí doma, tedy na území České republiky, korespondenční volbu nebudou moci využít a voliči v cizině ano? Nebo nám snad pan premiér Fiala s panem ministrem Rakušanem chtějí tvrdit, že na voliče žijící v Česku musí být větší přísnost a silnější dohled než na občany žijícími v zahraničí? Chtějí nám snad pánové ze Strakovky nakukat, že v zahraničí žijí poctivější Češi než v samotném Česku? Nevím, jak vás, ale mě to velice uráží. Žiji a platím zde řádně a včas daně a Fialova vláda mi nevěří, že zvládnu korespondenční volbu? Je to nedůstojné.

Já jsem potkal dneska i včera x lidí, kteří, podotýkám, nejsou našimi voliči, ale tím, že já jsem známý tím, že se bavím s každým a se všemi, a dneska jsem si s některými i telefonoval, a jsou to třeba podnikatelé, kteří jsou silně pravicoví, pravicoví voliči, a nikdo mně z nich neřekl, že by podporoval korespondenční volbu. Všichni říkají, co je tady u nás, máme si dělat tady u nás, mají to rozhodovat lidé, kteří tady žijí převážně. Nikdo nezpochybňuje jejich možnost volby v zahraničí, ale prostě primárně by měl být zachován demokratický systém voleb, který tady u nás v České republice je.

Domnívám se, že takto zásadní změna by neměla být prosazována na sílu, ale na základě širšího konsenzu. Vládní strany se rozhodly silou protlačit zákon a získat tak o pár procent hlasů navíc poslaneckou novelou, nikoliv vládním návrhem, který by prošel řádným připomínkovým řízením, tak jak by si principiální změna volebního zákona jednoznačně zasloužila.

Pokud jde o možná negativa, tak to nejzávažnější zní, že při této reformě volby nelze zaručit, že proběhne tajně a svobodně a že na voliče nebude někdo vyvíjet nátlak. Lze jistě namítnout, že něco takového je možné i dnes, nicméně za plentou je volič sám, a jak se rozhodne, je jen a jen na něm. Dalším silným argumentem je, že není logické nechávat rozhodovat o české politice občany, kteří v zemi dlouhodobě nežijí, respektive jim to příliš usnadňovat, když možnost volit na zastupitelských úřadech v tuto chvíli mají. K tomu se váže i námitka, že právě hlasy ze zahraničí mohou zvrátit celý výsledek voleb. Menší výhradou může být i fakt, že hlasy se poštou mohou ztratit či dorazit později, tudíž by propadly jinak platné hlasy.

Je tedy jasné, že pádné argumenty zaznívají z jedné i z druhé strany a že nakonec na politickém bojišti o prosazení korespondenční volby rozhodne reálné rozložení sil v parlamentu. Z dnešního pohledu to tedy vypadá, že vládní pětikoalice korespondenční hlasování může prosadit již letos, aby nová úprava platila pro parlamentní volby v roce 2025. Od listopadové revoluce nebyly v dějinách České republiky občany zpochybněny výsledky jakýchkoliv voleb a důvěra v náš volební systém tak až na výjimky je univerzální. Při situaci, kdy by o výsledcích voleb rozhodovaly hlasy ze zahraničí zasílané poštou, navíc ve světle otazníků, které se objevují kolem prezidentských voleb v USA a v Rakousku, by mohla vzít dnešní důvěra v systém zasvé.

Druhá námitka zní, že by se takto zásadní změna volebního systému neměla prosazovat na sílu. Konsenzus ohledně korespondenční volby by se jistě hledal snáz, pokud by s jejím zavedením vládní koalice tak okatě nespěchala kvůli parlamentním volbám 2025, ale snažila se najít konsenzus napříč politickým spektrem, případně o této zásadní změně uspořádat referendum. V opačném případě po přeskupení sil v parlamentu hrozí, že korespondenční hlasování nepřežije víc než jedno volební období. Vládnoucí strany by neměly krátkodobě upravovat volební systém tak, aby zvrátily negativní trend svých preferencí, a silou protlačit zákon a získat tak o pár procent hlasů navíc, navíc poslaneckou novelou, nikoliv vládním návrhem, který prošel řádným připomínkovým řízením, tak jak by si principiálně změna volebního zákona zasloužila.

Pokud by se umožnila korespondenční volba jenom jedné části oprávněných voličů, vznikla by naprosto zřejmá nespravedlnost a část občanů by byla na svých právech krácena. Nedovedu si představit, že by Ústavní soud dopustil zřídit takové privilegium pouze pro část našich občanů. Pokud by se tak přesto mělo stát, bylo by namístě zrušit plenty ve volebních místnostech. Neboť pokud je nemusí mít volič doma v zahraničí - myslím tím v tom místě, kde bude volit, kde o výběru strany, která skončí v obálce, může diskutovat celé příbuzenstvo a volič před vložením lístku za žádnou plentu chodit nemusí, proč by tak měl činit povinně ve volebních místnostech u nás v České republice? Bohužel tento návrh zákona v mých očích nebudí žádnou důvěru. Takto zásadní novela volebního zákona si dle mého žádá, jak už jsem řekl, široký politický konsenzus a čas na vyhodnocení a já si dokážu představit i aplikaci referenda.

A na závěr bych si ještě dovolil říct, nevím jak - mně v osmdesátém devátém bylo ještě málo, já jsem určitě necinkal klíči při revoluci na náměstí tady v Praze, ale myslím si, že svobodné volby jsou pro nás svátkem demokracie, kvůli kterým jsme tam cinkali, a je smutné, že letos, 35 let po revoluci, se někdo pro svůj prospěch snaží dát tomuto procesu pachuť netransparentnosti a ztráty tajnosti volebního práva. Děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní s faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec Haas. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážená paní předsedkyně. Já chci pouze zcela konkrétně odpovědět na velmi věcný a naprosto konkrétní dotaz kolegy Davida Pražáka, vaším prostřednictvím. Zazněl tam od něj dotaz, který chtěl položit panu ministrovi, jak to bude s využitím eDokladů, a pochopil jsem, že ten dotaz byl obecně na využití eDokladů ve volbách, tak se pokusím odpovědět za pana ministra. Věřím si na to, že ta odpověď je zcela přesná.

eDoklady mají tři časové okamžiky náběhu. Ta první fáze naběhla 20. ledna, druhá fáze naběhne pro další skupinu úřadů veřejné moci 1. července a poslední skupina orgánů veřejné moci bude povinna používat nebo ověřovat eDoklady od 1. 1. 2025. A právě do té třetí skupiny spadají za a) okrskové volební komise a za b) zastupitelské úřady, to znamená, řeknu ten dnešní systém volby na zastupitelských úřadech. Jinými slovy, ověření totožnosti v jakýchkoliv volbách u okrskových volebních komisí nebo na zastupitelských úřadech prostřednictvím eDokladů bude možné od 1. 1. 2025. To je ta právní úprava, která Sněmovnou prošla.

A na doplnění. Pak tam zazněl ještě dotaz, jestli ty orgány veřejné moci na to budou připraveny a co používají? Tak tady mohu odkázat na dvě funkční aplikace. Jedna je webové rozhraní pro právě ověřovatele dokladů na straně orgánů veřejné moci a druhá je mobilní aplikace. Čili existuje řeknu desktopová webová varianta a existuje mobilní aplikace právě pro orgány veřejné moci k ověřování eDokladů. Jestli takto ta odpověď stačí? Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí v další faktické poznámce pan poslanec Stržínek a následuje pan poslanec Pražák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Chtěl bych navázat na své dva předřečníky. Já se totiž opravdu bojím, že s tou digitalizací, která bude nutná i u korespondenční volby, protože ty hlasy ze zahraničí bude třeba elektronicky zpracovat, a to systémem, který bude robustní, spolehlivý a funkční, a mám obavy, že s tím mohou být problémy zejména proto, že ten systém je uspěchaný a má být spuštěn už v roce 2025. Občanka v mobilu je toho jasným důkazem. První dny ten systém kolaboval. Někteří lidé dodneška hlásí, že mají problémy s instalací, a vůbec načasování těch jednotlivých etap, o kterých mluvil kolega Haas, si nemyslím, že je zcela správné a dobře nastavené.

Já vám řeknu jednu perličku z dnešního dne. Já jsem měl tady ve Sněmovně domluvenu pracovní schůzku s panem doktorem Nogolem, což je tajemník statutárního města Karviná. Přiběhl dolů na recepci a říkal, mám průšvih, zapomněl jsem si peněženku se všemi doklady, chtějí po mně občanku, ale naštěstí mám tu Bartošovu občanku v mobilu. Přátelé, myslíte si, že ho pustili tady dovnitř? Nepustili. Poslanecká sněmovna neumí v tuto chvíli občanku v mobilu načíst. Orgán, který schválil tady tuto digitální novelu a měl jít jako první, měl být lídrem v digitalizaci, neumí pustit návštěvu s občankou v mobilu. A jak to dopadne s korespondenční volbou, to si nechme zdát. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Pražák s faktickou poznámkou a následuje pan poslanec Králíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Pražák: Já bych chtěl poděkovat za odpověď kolegovi Hlasovi. Ale čistě prakticky, já si to fakt neumím představit, jak to bude fungovat. Rozumím tomu - dneska ty úřady, které to umějí načíst bez problémů, jasně, někdo tam je, mají služební telefon, ty úřednice vždycky na tom svém nějakém pracovišti. Vím, že u nás třeba každý odbor má jeden služební telefon, který na tohle třeba používají, dobré. A jak to bude u té okrskové volební komise? Když si vezmete, že tam přijdete, tam sedí osm seniorů, kteří tam byli zvyklí zapisovat do těch listin podle abecedy. Jeden měl A až C, druhý měl D až K a tak dále a ten volič už šel podle toho svého příjmení k tomu konkrétnímu člověku. A teď jako co? Budou mít všichni ty čtečky ve svých telefonech soukromých, anebo každý ten z okrskové volební komise bude mít služební telefon? A kdo je zaplatí? Ten úřad zaplatí každému ten telefon v okrskové volební komisi? Víte, co to je lidí? Já bych se chtěl jen - prakticky si myslím, že to bude velký problém. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Faktická poznámka pana poslance Králíčka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, pane Stržínku, prostřednictvím paní předsedající, no měl kliku, že šel jenom sem, že nemusel dneska pro léky, protože by je nedostal. Anebo že nešel na úřad práce, protože i MPSV hlásilo, že mu shodili jejich program Jenda. Takže jenom že se nedostal, mohl mít daleko větší trable.

A pane Pražáku, vám také odpovím a doplním, prostřednictvím paní předsedající, pana Haase. Vždyť to bylo v té důvodové zprávě. Bude to stát přes miliardu a půl, protože se bude samozřejmě vybavovat státní správa. Takže my vybavíme státní správu za miliardu a půl, ale může se stát, že v příštích parlamentních volbách už budeme mít evropskou peněženku, která bude celoevropská, protože s eDoklady, jak jistě víte, se prokážete pouze na některých institucích, ne v Poslanecké sněmovně, ta bude v červenci, když dobře, ale s evropskou byste se prokázal všude. Takže když dneska poletíte do zahraničí, tak vám to nevezme ani letiště, a v Evropě už vůbec ne. Takže miliarda a půl. A určitě všichni budou mít telefony, které doporučí Piráti. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: S faktickou poznámkou chce reagovat na rozpravu pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já bych se také rád vyjádřil k té eObčance. Já tu vidím jakýsi předstupeň k vytvoření digitální identity, která samozřejmě může mít jako dobré důsledky pro nás, ale bohužel i negativní, protože umožní za prvé to, aby bylo možné provádět internetové volby, což já už jsem o tom mluvil, že to bude další předstupeň těchto voleb, nebo následující stupeň těchto voleb korespondenčních. Takže musíme si odpovědět na otázku, jestli k tomuto chceme směřovat, jestli tomuto můžeme věřit, jestli ty digitální technologie jsou důvěryhodné, jestli se to nedá nějakým způsobem zfixlovat, a to tak, že tomu bude rozumět, tomu zfixlování, pouze několik vyvolených. Takže před tím já bych velice důrazně varoval, abychom nesedli na lep tady té digitalizaci, která, uznávám, může mít pozitivní důsledky, ale musíme vzít v úvahu i negativní důsledky. Tak nezapomeňme i na tuto problematiku. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se vracíme do obecné rozpravy a pan poslanec Novák je již připraven, jak vidím. Prosím tedy, aby se ujal slova. A zeptám se ho ještě - dvě vystoupení? Dvakrát, ano. Následuje pan poslanec Brož. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já po těch eObčankách se zase vrátím ke korespondenční volbě a spíše k tomu návrhu, který je tady předložen, protože ještě předtím, než se budu konkrétně věnovat tomu návrhu, tak jen pár věcí. Protože hnutí ANO není to, které tento způsob volby do exekutivních orgánů zásadně odmítá. My přece říkáme, že by se mělo postupovat ve vzájemné shodě, po široké diskusi a zejména s dostatečným předstihem, ale také hlavně s rozmyslem. Jenže bohužel tato vláda si zvykla na ten přístup po nás potopa. A proto, přátelé, nezlobte se, já to vidím tak, že vám je vlastně vše, co se netýká profitu této vlády, lhostejné. A proto také vlastně v dnešních dnech, zítra se dozvíme výsledek, Ústavní soud řeší takzvanou důchodovou reformu, proto váš daňový balíček přinesl do české ekonomiky více chaosu a nejasností a také proto čeští občané vinou této vlády přicházejí o úspory. To jsou prostě fakta.

Arogance vládní většiny se tady ve Sněmovně často projevuje omezením doby vystoupení poslanců a následného hlasování natvrdo. To první máme za sebou dneska, to druhé uvidíme, co nám vy vlastně tady dovolíte nakonec. A je to bez ohledu na to, jestli a jaký má norma, o které se bavíme, vliv na českou ústavu a na český justiční systém. A aby to bylo ještě rychlejší, tak neváháte předkládat takto důležitou změnu zákona poslaneckým návrhem, tak aby to bylo ještě rychlejší bez připomínkového řízení, bez možnosti tu normu důkladně posoudit ještě předtím, než by se dostala na půdu Sněmovny. Proč asi? Protože by vám to rozcupovali!

Bezpočet českých měst má ve svých vedeních různé koalice složené nejen ze všech stran v této Sněmovně, skutečně na mnoha místech jsme v různých koalicích a ty koalice musí mít shodu, musejí pracovat pro blaho svých obcí a měst. A to tam také ti naši i vaši zástupci dělají a dělají to někdy i společně a jde jim to. Není mi jasné, proč tady v Praze sedí naprosto od reality odtržená skupina zákonodárců, kteří jsou proti svým voličům a na základě toho, co předkládají, mají mnohdy jediný cíl: udržet se za každou cenu.

Dalším obecným předpokladem této zásadní změny volebního systému u nás je vysvětlení všech principů voličům. Vědí vůbec ti lidé venku, co se chystá, jaké to bude mít důsledky, jaká jsou tam rizika? Jestli jsou tam mechanismy, které zabrání podvodům? Nevědí to. Tomuto typu volby by jistě neuškodily jedny volby takzvaně na zkoušku, kdy by si všichni dotčení voliči ohmatali způsob a systém korespondenční volby, ale také my jako zástupci státu bychom viděli, jaká ta rizika skutečně jsou a zda je ten způsob, jaký je aktuálně navrhován, vůbec vhodný. Jenže vy spěcháte. A nevím, jestli se bojíte, že v příští Sněmovně nebudete mít takové zastoupení, abyste sestavili vládu. Nevím. Souručenství SPOLU s sebou táhne dva politické subjekty, které jsou v klinické smrti. A vidíme venku, co se děje. Vidíme, že to není úplně v pořádku, že je napjatá situace, a nejenom ve společnosti, ale i uvnitř některých stran. O to větší zastoupení v různých parlamentních nebo vládních orgánech ale máte. A o hnutí STAN vlastně nemá smysl vůbec mluvit, protože tento manažerský projekt, na který neustále poukazuji, který se odmaskoval kauzou Dozimetr, a kterou se neustále snaží ministr Rakušan skrýt, tento projekt má svoje jasné podnikatelské cíle útočící na struktury tohoto státu. A proto je asi potřeba hlava nehlava přijmout cokoliv, co vám dovalí hlasy, a my zůstaneme u lizu. To si říkají na sekretariátech vládních stran nejspíš.

Pro mě je skutečně zásadním nedostatkem to, že jde o poslanecký návrh zákona. A je úplně jedno, že to v nějaké přípravné fázi přikryla vláda. Zákony tohoto typu prostě má předkládat vláda poté, co ten návrh projde hodnocením Legislativní rady vlády, připomínkovým řízením a tak dále. A tento návrh tím standardním procesem prostě neprošel. To tady neokecáte! V mých očích je to paskvil, a přesto bude vámi doválcován až do konce a nakonec bude touto Sněmovnou přijat - na sílu, ústava neústava.

A znovu opakuji, hnutí ANO deklarovalo v předchozím období korespondenční volbu jako novou formu hlasování. Jediný rozdíl je, že jsme to chtěli dělat s rozmyslem, s pochopením a slušně, s vyhodnocením všech možných chyb, a ano, po důkladném posouzení do této změny třeba vůbec nejít. A na to jsme měli právo.

Dámy a pánové, je bezesporu, že korespondenční volba je zlomový způsob volby a dotýká se i ústavních práv každého dospělého občana České republiky. Zahraniční zkušenosti ukazují, že voliči ze zahraničí mohou být rozhodujícím prvkem voleb. Mohou. My jsme jedna ze zemí, které korespondenčně nehlasují, ale zároveň je potřeba si říci, s jakými problémy a pochybami probíhají korespondenční volby ve světě.

Ale zpátky domů. Dnešní vládní většina vedena snahou o udržení se ignoruje mnohá úskalí. Na jednu stranu je to potenciál dle vás až 600 000 krajanů, kteří by mohli odevzdat svůj hlas poštou, na druhou stranu Česká republika již má za sebou zkušenosti například z přímé volby prezidenta, která přinesla překvapivé novinky do systému volby, které mají zcela odlišné dopady a svým způsobem změnily charakter volby.

A nyní trocha teorie, jak to funguje ve světě. Zdrojem je práce pana Jana Rovenského. Korespondenční hlasování se řadí k jednomu ze způsobů, jak umožnit občanům žijícím či dočasně pobývajícím v zahraničí se účastnit voleb. Mezi další běžně užívané způsoby patří hlasování na zastupitelském úřadě - náš případ, hlasování v zastoupení a elektronické hlasování. Pokud jde o hlasování ze zahraničí, řada zemí upravuje jeho užití například jen pro určité typy voleb a to je samozřejmě v naprosté většině případů pro parlamentní volby a prezidentské volby, i když se objevují případy referend či voleb nižšího řádu jen pro některé občany žijící v zahraničí, například jen pro vojáky anebo diplomaty - některé země to mají jen pro ně, anebo také některé země pouze pro občany, kteří v cizině pobývají jen omezenou dobu, například méně než 15 let, třeba v případě Velké Británie. Neříkejme si tedy tady, že všichni mají nějakou full verzi korespondenční volby. Není to tak. V některých zemích je dokonce pro reprezentanty voličů žijících v zahraničí vyčleněn určitý počet křesel v parlamentu: Francie, Itálie, Portugalsko.

A vraťme se domů. Návrh korespondenční volby totiž - třeba senátní návrh tady již leží. Snaha Senátu zavést korespondenční hlasování je dlouhodobá, stejně jako některých politických stran, zvláště těch, které jsou zatím populární mezi voliči v zahraničí. Zatím. Nemáme průzkumy. V posledních volbách šlo o obě vládní koalice. A my se můžeme domnívat, co je vlastně motivem pětikoalice a co od zavedení korespondenční volby očekává. Samozřejmě tu otázku můžeme otočit, ale pro nás v opozici jsou v dnešní - a zdůrazňuji, přátelé, právě díky vám, vládnoucí koalici - nelehké době mnohem důležitější problémy, se kterými se naši občané potýkají každý den. Pro vás je v tomto okamžiku mnohem důležitější protlačit děravou normu, která absolutně nevylučuje možnost podvodů v tak důležitém prvku demokracie, jako jsou volby.

Pro ilustraci. Tři sta tisíc platných hlasů by korespondovalo počtu hlasů odevzdaných v loňských sněmovních volbách v Plzeňském či Královéhradeckém kraji. Jinými slovy, při tom současném nastavení by krajané v případě voleb do Poslanecké sněmovny mohli velmi citelně zamávat výsledky v kraji, kde se hlasy započítávají. V kraji, kde mají jeho občané své problémy a témata a také na základě toho vysílají své zástupce do parlamentu. Uvědomujete si, že v tomto případě naprosto ignorujete potřeby a hlavně občany daných krajů, těch dvou, které by se vybraly? Přijde vám to správné? Mně ne! Já bych rozuměl návrhu rozpočítání hlasů do všech krajů. Ale do dvou? Proč?

Navzdory různým proklamacím o obavách o demokracii či o její rozšiřování je nabíledni, že hlavní motivací aktérů pro nebo proti zavedení korespondenčního hlasování zůstává politický kalkul a ten bohužel bývá často na pozadí různých návrhů zákonů. Na to ostatně upozorňují i politologové. Petr Drulák napsal, že současná vládní garnitura oprávněně čeká, že z ní může mít profit, což ilustruje nejen na posledních sněmovních volbách, ale také na těch prezidentských v roce 2018.

Nynější poradce prezidenta Pavla Tomáš Lebeda k tomu říká: Každá úprava výsledek voleb ovlivní. Zahraniční voliči hlasují převážně pro pravici. A tady já doplním: zatím. Na druhé straně nevíme, kolik by jich možnost využilo. Odborníci jsou vůči možnosti zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než řada politiků. A dnes opět padne jméno Zdeňka Koudelky, který označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat. Tím netvrdím, že bych chtěl brát někomu volební právo.

Ve Spojených státech se korespondenční volba stala jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců prezidenta Donalda Trumpa a oni se tím skutečně chlubili. V únorovém číslu časopisu Time se sami pochlubili úspěšným spiknutím na záchranu prezidentských voleb. Na rozdíl od minulosti totiž už aktivisté nemuseli přesvědčovat potenciální Bidenovy voliče, aby šli k volbám. Ono je stačilo vylobbovat, najít ty správné, zajít do ghett, pomoci vyplnit hlasovací lístek a odeslat. I na to upozorňuje Drulák. A že se něco podobného nemůže stát u našich krajanů? Jasně, ti nežijí v ghettech, ale ten systém podvodu, určitě to ta norma vylučuje? Jak mi to, vážení předkladatelé, zaručíte, že k takovýmto podvodům na základě vaší normy nedojde?

Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčen o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za - cituji - hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno, respektive zredukováno.

A jsou tady další argumenty a další argumenty, ale mnoho z nich jste již tady slyšeli. Ale prostě, přátelé, svátek demokracie - jít osobně hodit hlas do volební urny bez ohledu na to, jestli je to v místě bydliště, nebo na zastupitelském úřadě. Nejsou to jenom občané žijící v zahraničí, kteří to mají daleko ke svým volebním okrskům. Zdaleka ne. I naši čeští občané s tímto bojují bez ohledu na to, kde žijí, kde pracují. Mezi jejich místem trvalého bydliště a jejich pracovním místem může být vzdálenost klidně 400 kilometrů. A je. Tak je to u nás, poslanců.

A je tu i zajímavá peripetie v rámci ODS. Námitky proti zavedení přímé volby se objevují také z řad politiků současné vládní koalice. Můj kolega Pražák už tady zmiňoval senátora Tomáše Jirsu. Ten vyjmenoval to riziko, že voliči budou vystaveni tlaku při volbě, že o směřování země rozhodnou hlasy lidí, kteří v Česku nežijí, že mohou vznikat pochyby o regulérnosti volby a že existuje ještě větší riziko kupování vlasů. Dále se velmi skepticky ke korespondenční volbě vyjadřoval i europoslanec za ODS Alexandr Vondra. No, a o postojích premiéra Fialy jsme tady už také něco slyšeli a to opakovat nemusím.

Dámy a pánové, vy už jste tady dneska slyšeli argumenty politologů i politiků a zejména analýzu této klíčové hlasovací změny. Je evidentní, že existují silné argumenty pro, ale i proti zavedení korespondenčního hlasování. Odhlédneme-li od názoru politiků, odborníci jsou k zavedení korespondenčního hlasování přinejmenším opatrní.

V případě zavedení korespondenční volby je potřeba vzít v potaz dvě námitky. Americké pořekadlo praví "neopravuj, co funguje". Od listopadové revoluce nebyly v dějinách republiky občany zpochybněny výsledky jakýchkoli voleb. Věřte tomu, že právě korespondenční volba je Pandořina skříňka, která vyvolá nedůvěru v náš volební systém v řadách občanů. Korespondenční volba, tak jak je dnes předložena, není v souladu s naší ústavou a navíc usnadní kupčení s hlasy. A říkají to také někteří právníci. A mají pravdu. A pokud by váš návrh prošel řádným připomínkovým řízením, ani by se sem nedostal. Vážení, zamyslete se nad tím a zastavte to, dokud je čas.

A já, vážená paní předsedkyně, tímto dávám procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do 30. 5. 2025. To datum jsem vybral proto, že můj mladší syn bude mít v té době nádherné dvacáté narozeniny, a my tady máme dělat zákony pro mladé generace, pro to, aby se jim tady dobře žilo. Tak je to takový symbol.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, pane poslanče. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Já jsem tedy zaevidovala váš návrh na přerušení do 30. 5. 2025. Přivolala jsem kolegyně, kolegy z předsálí. A vnímám přihlášky z místa. Jako prvního jsem vnímala pana poslance Majora, jestli se nemýlím. Takže protinávrhy prosím přednést. Prosím.

 

Poslanec Martin Major: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já přeji všechno nejlepší synovi pana kolegy, nicméně myslím si, že přerušení bude stačit do 22.09 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, protinávrh zaznamenán. Dále se hlásil pan kolega Haas s protinávrhem.

 

Poslanec Karel Haas: Vážená paní místopředsedkyně, kolegové z opozice nám chtějí dopřát pohyb, tak já si v návaznosti na toto jejich zdravé přání dovolím podat procedurální protinávrh, a to na přerušení tohoto bodu do 22.22 hodin. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A ještě jsem vnímala, že se z místa hlásil pan poslanec Flek nejprve. Prosím, váš protinávrh. (Hluk v sále.)

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že by to byla škoda to v tuto chvíli přerušit. Já tak bych dal nějakou třeba menší pauzu, takže já bych to chtěl přerušit pouze do 22.22. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Tento návrh už byl předložen, takže se připojujete k návrhu pana poslance Haase?

 

Poslanec Josef Flek: Ne, tak se omlouvám, já to upravím na 22.24.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Poprosím o pozornost všech předkladatelů protinávrhů. A pan poslanec Zuna ještě se hlásil. A prosím, přiblížíme se k hlasování.

 

Poslanec Michal Zuna: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já tady stále sedím a už tady máme další procedurální návrh, přesto pozorně poslouchám a byla by to škoda, takže můj návrh je na přerušení do 22.12.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jestli už není požadavek - a vítám to - na žádné další protinávrhy, tak nejprve všechny odhlásím. Prosím, přihlaste se se svými identifikačními kartami. (Hluk v sále neustává.) A zatímco se nám ustaluje počet přihlášených, tak já zrekapituluji. Budeme - a poprosím o klid v sále - budeme hlasovat nejprve protinávrhy, a sice pana poslance Majora, Zuny, Haase a Fleka, aby to bylo vzestupně časově, a poté ten původně přednesený návrh pana poslance Nováka. To by byl tedy postup.

 

A já tedy zahájím hlasování, jako první o protinávrhu pana poslance Majora o přerušení do 22.09.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 35 se účastnilo 149 hlasujících, pro 11, proti 112. Návrh byl zamítnut.

 

Dále tedy protinávrh pana poslance Zuny, a sice na přerušení do 22.12.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 36 se účastnilo 150 hlasujících, pro 7, proti 118. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Následně protinávrh pana poslance Haase, a sice na přerušení do 22.22.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? (Hluk v sále neustává.)

V hlasování číslo 37 se vyjádřilo 151 hlasujících, pro 10, proti 111. I tento návrh byl zamítnut.

 

Jako poslední z řady protinávrhů navrhl pan poslanec Flek přerušení do 22.24.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 38 bylo přihlášeno 151 hlasujících, pro 11, proti 115. Taktéž tento návrh byl zamítnut.

 

A nyní se dostáváme k návrhu na přerušení přednesenému panem poslancem Novákem, jde o návrh na přerušení do 30. května. 2025.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování číslo 39 se účastnilo 152 hlasujících, pro 59, proti 80. Taktéž tento návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme se opět vypořádali se všemi procedurálními návrhy aktuálními. A než přistoupíme k rozpravě a do ní řádně přihlášeným, tak se s faktickou poznámkou hlásí paní poslankyně Mračková Vildumetzová. (Neustávající hluk v sále.) Paní poslankyně - poprosím možná chviličku strpení, než opustí kolegyně, kolegové, kteří chtějí, tento sál. Vážené kolegyně, kolegové, přeneste hovory do předsálí prosím. (Hluk stále trvá.) Poprosím tentokrát pravou stranu sálu o přenesení hovorů do předsálí. Je to opravdu velmi hlasité. Děkuji za součinnost.

A prosím, paní poslankyně, ujměte se slova, vaše faktická poznámka. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Já bych chtěla reagovat na pana Nováka, který tady měl vystoupení ke korespondenční volbě a hovořil tady o jedné věci, a to je o věci počtu lidí, kteří se popřípadě by mohli zapojit do té korespondenční volby, a ve svém příspěvku hovořil zhruba, podle jeho odhadů, že by to mohlo být 300 000. V médiích se objevuje číslo 400, 500 000. A já vím, že můj kolega Radek Vondráček, který je i zpravodaj, tak požadoval a žádal několikrát Ministerstvo vnitra, jestli existují nějaké seznamy, jestli tedy je nějaká řádná evidence.

Já bych chtěla z toho místa vznést obavu, že do současné chvíle neznáme, jestli nějaká taková evidence existuje, ale musím říct, že mě dneska velmi překvapilo, když jsem měla možnost být na společné tiskové konferenci s Patrikem Nacherem, který přinesl tu gratulaci člověka, který žije v zahraničí, která teď přišla myslím z Prahy 10 pánovi, který tedy už 10 let nežije, přesto je pořád v registru obyvatel, a dostal nedávno gratulaci. Takže to ve mně vzbuzuje samozřejmě obrovské obavy, že je špatná evidence jak v registru obyvatel, tak vůbec evidence lidí, kteří v zahraničí žijí a kteří by prakticky měli tedy té korespondenční volby se zúčastnit. Jestli by bylo možné, abychom si nějak tuhle otázku - měli ji zodpovězenou a jestli by Ministerstvo vnitra popřípadě nám ty seznamy mohlo předložit. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášen s faktickou pan zpravodaj a poslanec, pan Radek Vondráček. Připraví se pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Abych to uvedl na pravou míru, já jsem žádal nejenom ta čísla, ale hlavně nějakou analýzu, kde vlastně ty krajany máme a jaké jsou ty vzdálenosti, vyjma Nového Zélandu, Kanady a Spojených států amerických, které se používají jako demonstrativní příklad. Pro zajímavost, já tady mám zprávu Centra výzkumu prevence kriminality, to je americká zpráva, autor je nějaký John Roth (?). Oni tady o České republice mimo jiné píší - Američané: V zahraničí žije asi 300 000 českých občanů. Aby mohli volit, musí se zaregistrovat k volbám na českém velvyslanectví nebo konzulátu nejméně 40 dní přede dnem voleb a tak dále. To znamená, americký pramen uvádí 300 000, za začátku v rozpravě už tady několikrát zaznělo 600 000, i ve veřejném prostoru zaznělo 600 000. Možná by to byl úplně základ všeho, kdybychom se odrazili od nějakého čísla. A není to možná vysloveně dotaz na ministra vnitra, ale spíš na ministra zahraničních věcí, protože ti by snad měli mít lepší přehled, o jakých počtech se bavíme. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Zlínský. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já se přiznám, že už jsem se jednou na to tady ptal pana ministra vnitra, pana ministra Rakušana, tak já se přidávám k požadavku svých předřečníků, a kromě toho bych tedy vznesl ještě další požadavky, aby aspoň k těm státům, kde se dá předpokládat, že bude největší enkláva těch našich, jak bych řekl, občanů, možných, nebo spoluobčanů, aby nám to nějakým způsobem rozepsali a upřesnili, to znamená, zajímají mě tyto státy: Velká Británie, Německo, Spojené státy americké, Kanada a Austrálie. Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A ještě se zde objevila faktická poznámka pana poslance Huberta Langa. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju za slovo. Když teď takhle nad tím přemýšlím, a jsou to podle mě úplně relevantní otázky vznášené - kolik vlastně našich spoluobčanů, krajanů, je třeba v té Americe? Ale jestli tomu dobře rozumím, tak pakliže někdo chce volit a být zanesen do zvláštního voličského seznamu, tak musí mít platný pas. To znamená, existuje určitě databáze vydaných českých cestovních dokladů a z té databáze bychom měli dokázat odvodit, kolik Čechů ve Spojených státech si tam požádalo na zastupitelském úřadu nebo na generálním konzulátu o cestovní doklad. A ty seznamy i z hlediska mé bývalé profese, kdy jsem dělal na cizinecké policii a patřily pod nás pasy a víza svého času, než přešly pod civilní a správní úsek Ministerstva vnitra, tak stoprocentně ty seznamy existují.

Já bych tedy taky se přikláněl k tomu, ať Ministerstvo vnitra nám prostě oznámí, kolik bylo vydáno cestovní dokladů, například na nějaké ambasádě ve Spojených státech, protože ten člověk nemůže odvolit, když nebude mít platný pas nebo platný občanský průkaz. A je to celkem jednoduché. A dobereme se k nějakému počtu. Tady opravdu z různých materiálů lítají čísla - 200 000 sem, 200 000 tam - abychom si potom mohli udělat nějakou představu, protože já o tom budu za chviličku hovořit, kolik lidí přibližně asi tak může v tom náběhu, když si tu korespondenční volbu s největší pravděpodobnosti prosadíte, kolik asi tak přijde. Ale prostě stoprocentně budou existovat seznamy, kolik cestovních pasů České republiky bylo vydáno někde v zahraničí. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Přednost mají písemné přihlášky k faktickým. Takže nejprve je přihlášen pan poslanec Haas, poté pan poslanec Vondráček a z místa se hlásí pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážená paní předsedající. Já se pokusím, jako jsem se pokusil co nejvěcněji a nejkonkrétněji odpovědět před chvílí panu kolegu Pražákovi, tak vaším prostřednictvím se pokusím úplně věcně odpovědět i na dotaz paní kolegyně Mračkové Vildumetzové. Uvedu tři čísla, vždycky uvedu zdroj. Vzhledem k tomu, že žijeme - a zaplať pánbůh, že žijeme - ve státním zřízení, kde stát nemá žádnou reálnou šanci zjistit zcela přesný počet českých občanů pobývajících v zahraničí, prostě k tomu žádný nástroj - teď myslím legislativní, a říkám, zaplať pánbůh - neexistuje, tak já jsem zjistil na webu ministerstva, protože ten dotaz už tady padal a mohl jsem vystoupit dřív, na webu Ministerstva zahraničních věcí, ta poslední zpráva byla z dubna roku 2021, uvádím i ten čas, tak Ministerstvo zahraničních věcí odborně odhadovalo počet českých občanů dlouhodobě pobývajících v zahraničí na 200 až 250 000 korun (osob), můžu paní kolegyni poslat odkaz na tu tehdejší tiskovou zprávu, řekl bych, že je relativně čerstvá. To znamená, Ministerstvo zahraničí tehdy uvádělo 200 až 250 000 českých občanů dlouhodobě pobývajících v zahraničí. Český statistický úřad zcela přesně na jednotky sleduje počty voličů, kteří požádají o zapsání do zvláštního voličského seznamu pro volbu v zahraničí. Těch v roce 2021 ve volbách do Poslanecké sněmovny bylo na zvláštním voličském seznamu, jednotky teď neuvedu, zapsáno 18 800 a volilo, zaokrouhluji na celé stovky, 13 200. Takže tato tři čísla jsem chtěl jenom uvést k dotazu paní kolegyně. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní jenom přečtu pořadí faktických, abyste měli představu. Nejprve pan poslanec Vondráček, poté pan poslanec Nacher, Zborovský a Novák. A ten, kdo se hlásí z místa, tak jste ale na konci. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Takže logickým uvažováním, jestliže se bavíme o 200, 250 dlouhodobě, tak do té číslovky 600 000 bylo doplněno - to jsou studenti, ti, co jsou pracovně v zahraničí na řekněme krátkodobější pobyt, jestli si to vykládám dobře nebo špatně. Další věc, která nás zajímala, a už to tady padlo, a když tedy jsme o tom začali, tak jsou to osoby, které mají více občanství, než je české občanství.

Já vám tady přečtu něco z té naší besedy během našeho semináře, konkrétní příklad, nějakého pana Jana Šolty. Bratr emigroval před 54 lety, v srpnu tady líbal dlažbu na Václaváku, pak odjel v sandálech pryč. Má občanství dvou států dalších, to znamená, má tři občanství - jedno evropské, to je Česká republika, pak asijské a americké. Nikomu neberu právo volit, a má tedy právo volit ve třech státech. Ty státy jsou někdy třeba proti sobě postavené. On může volit po roce 1990, jezdí sem každý rok, i několikrát během voleb tady byl, ale volit nechodí. Říká, to není slušné. Já platím daně tam, kde žiju, tam nesu dopady své volby a já nebudu volit ještě v dalších dvou státech, jejichž občanství mám.

Zajímaly by mě ještě potom samozřejmě právní důsledky, když tedy ti lidé odvolí v jiných státech, jestli se to nějak projeví, třeba podle té zahraniční právní úpravy, jestli se tím někdo třeba aspoň trochu zaobíral. A potom je to otázka, kterou jsem jednou říkal, v těch 600 000 nebo v těch 250 je určitě i řada lidí, kteří odešli v devadesátých letech, a oni ne všichni mají ve Spojených státech vyřešeno otázkou občanství.

Tak by mě potom zajímala otázka přístupu k volebním seznamům, jestli je nějak zaručeno, že ty volební seznamy nebudou k dispozici i jiným státům (Předsedající: Čas.) než České republice. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se s faktickou vyjádří pan poslanec Nacher, poté pan poslanec Zborovský. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych využil toho, že tady je pan ministr (otáčí se) vnitra Rakušan. (Ministr mimo mikrofon: Jsem tady.) Ano, jste to vy, já si to ověřuji jenom. (Ministr mimo mikrofon: Brýle...) Protože reaguji na to vaše vystoupení ohledně - my jsme si to ještě neujasnili, jak je to s těmi, kteří zemřou. V § 57d, hlasy zaslané korespondenčně, se píše, že se započítává i hlas voliče, který požádal o korespondenční hlasování, odeslal svůj hlas a následně zemřel. V době, kdy takový volič korespondenčně hlasoval, byl voličem a hlasoval v dobré víře, že voličem bude i ke dni voleb. Vy jste to tady odůvodnil s tím, že to je podobný případ, jako by někdo v pátek hlasoval a v sobotu zemřel, a ten jeho hlas se počítá. No ano, protože se to vždycky počítá ke dni voleb. ke dni voleb. Vy totiž to tam máte hned pod tím, pokud jde o věk zletilosti, 18 let. To znamená, že někdo může hlasovat korespondenčně, nedosáhl 18 let, avšak ke dni voleb - pokud by nezemřel, to je docela vtipná hláška tam - by zletilosti dosáhl. Jinými slovy se tady bavíme o dni voleb. A tady jste mi ještě, pane ministře, neodpověděl na tu základní otázku, že tady dochází k zásadní nevyváženosti, že když v České republice někdo zemře týden, dva dny, den před dnem voleb, tak samozřejmě hlasovat nemůže. Ale hlas takového člověka, který to odešle korespondenčně, se započítává i přesto, že zemřel třeba měsíc předtím, protože ten proces začíná 35 dnů, jak jsme si tady řekli. Takže se bavíme o dni voleb! To je ta podstata, tam je to srovnání. Takže bych poprosil o toho vysvětlení, protože to mně přijde opravdu jakoby... jako hrubě nefér vůči těm lidem, kteří jsou v České republice. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně dodržení času. Zredukoval se počet faktických, nyní se hlásí pan poslanec Novák a poté se může připravit pan poslanec Mašek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Já musím reagovat na kolegyni Mračkovou Vildumetzovou, která se ptala na ta čísla, počty voličů, které jsem tady zmiňoval, a je potřeba jí říct, kde jsem na ně přišel. Takže já jsem na ně přišel na serveru iROZHLAS, kde redaktoři oslovili politiky, a jsou tady odhady - a teď doslova: Ministr vnitra Vít Rakušan už před Vánoci v rozhovoru pro iROZHLAS uvedl, že by se počet zahraničních voličů mohl vyšplhat až k polovině z 600 000 krajanů s volebním právem. Vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš na základě konzultací s odborníky a srovnání se zahraničními příklady odhadl, že korespondenční volba může přinést 100 až 150 000 nových hlasů, tak dobře, to je o nějakých 70 % míň. O stovkách tisíc hlasů mluví i lidovečtí navrhovatelé Jiří Navrátil a Aleš Dufek. Je to trochu věštění z křišťálové koule, ale můj soukromý tip je cirka 100 000 hlasů, uvedl vážený kolega Dufek dle serveru. No a v TOP 09 jsou o řád zdrženlivější.

Takže odtud jsem čerpal. Samozřejmě jsem se přiklonil k názoru současného ministra vnitra, protože považuji, že jeho informace jsou podložené. Co se týká navrhovatelů jako takových, tak v tom návrhu číslo nezaznělo, protože ho nedokážou odhadnout. No, a on celý ten návrh je takový odhad z křišťálové koule, že ano?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. S další faktickou pan poslanec Mašek, poté pan poslanec Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych si dovolil vaším prostřednictvím na pana magistra Haase. On má rád čísla a říká většinou přesná čísla. Takže rok 2021 - řekl, že z těch podkladů vyplynulo, teď nebudu úplně přesný, ale zhruba 18,5 tisíce oprávněných voličů, kteří šli na těch ambasádách nebo si vyžádali nebo měli nárok volit, a volilo jich 13 600. To jsou ty číslovky.

Můj dotaz je, protože říkáte, že máte kontakty na ta ministerstva a za ty ministry často mluvíte, tak jestli to byli držitelé platných pasů vydaných v České republice? Potom ale se budeme ptát, opravdu je ta otázka namístě, kolik těch platných pasů Česká republika vydala, jsou-li ještě platné, jsou-li jich statisíce, anebo hrajete na to, že řeknu já se cítím Čechem, teď je to populární, já se můžu tady cítit čím chci - cítím se Čechem, čili požádám na ambasádě. A kupodivu už ani nechcete ověřovat adresu, kam chci ty lístky poslat, ale vy nechcete ani ověřovat to, jestli jsem to opravdu já, čili můj podpis. Nechcete, aby místní autorita ověřila platnost dokladů. Ty místní autority to ověří, napíšou ano, má český pas a kupodivu je platný, i když bychom to měli my vědět, když jsme ho vydali.

No, a za těchto podmínek by se možná dalo uvažovat o korespondenční volbě. Ale vám stačí čestné prohlášení - cítím se být Čechem, protože moje babička, sice rodilá Vídeňačka, ale pak bydlela v Čechách. Vždyť je to úplně na vodě! Koho oslovujete? Koho chcete namíchat do těch voleb? Mně to přijde fakt neuvěřitelné, o čem se tady několik dní bavíme, a vy to máte úplně na vodě a je vám to úplně jedno! Jenom vám jde o vaše mizerné preference. Snažte se v republice ty lidi povzbudit, ať vás volí. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Další s faktickou vystoupí pan poslanec Vondráček. Jenom upozorním, že je opravdu třeba navazovat na předřečníky, na průběh rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Navazovat určitě budu a budu navazovat na průběh rozpravy a budu navazovat zejména na to, co zaznělo před chvilkou, a na pana ministra Rakušana, který když odcházel, říkal a omlouval se, že musí odejít, chvíli poté, co měl projev, ale že si bude - nebo že mu to budou všechno zapisovat a že on pak bude na všechno reagovat. Mně to potom přišlo už potom, že ten dialog by neprobíhal, tak část svých faktických poznámek jsem stáhl, navíc on toho řekl hodně, já jsem si to psal na malý papírek, takže já už taky polovinu nevím, co vlastně bylo to hlavní.

Ale vy jste říkal, že zpracovávají to ambasády a budou to zpracovávat ambasády, ty hlasy a veškeré dokumenty spojené s volbou, protože to je přece logické. To zpracovávají teď. Ale ony to zpracovávají, protože tam se volí! Protože tam jsou teď ty okrsky. A je to úplně jiná agenda, když tam někdo přijde, oni ověří totožnost z platného cestovního dokladu a on tam hodí lístek do urny. Ale odvolilo taky 13 000 lidí a vy říkáte, že bude volit desetinásobek. To za prvé.

A za druhé, je to úplně jiná agenda - prostě budou se ověřovat podpisy na identifikačních lístcích, bude se nějakým způsobem - aspoň z mého pohledu by se měl ověřit ten údaj o bydlišti. To všechno přece nemůžou dělat konzulární úředníci. A už jsem to říkal jednou, je přece normální v Německu, v Rakousku a v dalších zemí, že se sice korespondenčně volit může, ale tím jejich protějškem je třeba Ministerstvo vnitra nebo nějaký obecní úřad v té zemi, a ne ambasáda v cizí zemi, kde to půjde všechno jenom přes cizí pošty a budou to dělat konzulární úředníci. Myslím si, že to není běžné. Když se zeptám na nějakou mezinárodní komparaci, tak to bude úplně ojedinělé. (Předsedající: Čas.) Stejně to pak posílají na Prahu 1. (Předsedající: Čas prosím.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní se přihlásil pan poslanec Foldyna, poté pan poslanec Koten a následně pan poslanec Lang. Takže prosím, vaše faktická.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Mně psala a volala řada občanů. A položili mi otázku, jestli tady diskutujeme o tom, že se sudetský Němec, potomek sudetských Němců, pravnuk nebo vnuk - já teď to nebudu - bude cítit českým občanem. Jak to tedy bude vypadat? Budou ti sudetští Němci českými občany, jejich potomci? Na to se ptají lidé a občané České republiky vás, poslanců a ministrů vládní koalice. (Zvýšeným hlasem.) Tak budou, nebo nebudou! Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Prosím, bez toho pokřikování. Prosím. Nyní pan poslanec Koten a poté pan poslanec Lang. Pane poslanče, vaše reakce na rozpravu. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Mě tady zaujala ta data, co se týká počtu možných voličů, nebo mně to skoro připadalo, jako že možná tady vygenerujeme nějaké další voliče. Ale skutečně ty počty Českou republikou nebo ambasádou vydaných pasů, ty jsou tady naprosto a zcela stěžejní, protože v případě, že někdo má český pas a je třeba na pracovní cestě nebo tam studuje, je na Erasmu a tak dále, tak to samozřejmě chápu. A ti lidé mohou skutečně volit i na ambasádách, protože ty studijní pobyty jsou obvykle v nějakých větších městech, kde máme zastupitelský úřad nebo ambasádu, a ti pracovníci, kteří jsou tedy na pracovní cestě nebo za prací a mají povolení tedy, aby tam pracovali, tak ti také se, předpokládám, pohybují v místech, kde je možné volit. A právě by mě zajímalo to kvorum, které oni jsou schopni dát v případě, že Ministerstvo zahraničních věcí je schopno tyto počty dodat.

Mě trošičku mrzí, že na takto důležitý zákon tady není pan ministr zahraničních věcí, protože on by nám tady do toho mohl vnést poměrně slušné světlo a my bychom se konečně mohli dozvědět, zda tedy teď v této chvíli tady ta komunita těch lidí, kteří žijí nebo studují v zahraničí, jaký má vlastně volební potenciál. Ale co se týká potom toho následného zákona, který bude tedy o občanství České republiky, tak tam by se skutečně dala vygenerovat téměř nekonečná řada občanů, kteří by mohli nabýt české občanství pouze prohlášením, bez jakéhokoliv ověřování.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. A dále vystoupí pan poslanec Lang, připraví se pan poslanec Haas. (Poslanec Koten setrvává poblíž pultíku a hovoří s ministrem vnitra mimo mikrofon.) Poprosím pana poslance, aby uvolnil místo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Tak tady z té debaty, která ve své podstatě nahrazuje to, co tady také zmiňujeme, že nebyla udělaná ta kolečka připomínkových míst, já opravdu vidím, že dost podstatný údaj, který nevíme, a máme ho odhadnutý v řádu 70 % nahoru, dolů, je, kolik vlastně našich zahraničních Čechů máme. My jsme říkali, že nemuseli bychom vůbec dělat korespondenční volbu, a navrhovali jsme řešení, že bychom po tu dobu, kdy jsou volby, bychom tam vyslali nějaké konzulární pracovníky do dotčených destinací, kde by byl takový velký přetlak. Ale jaký přetlak, když my nevíme, jak velký přetlak tam je, když nevíme, kolik těch lidí je vlastně? Zřídili bychom tam nějaké zvláštní volební komise, určitě i z MZV by tam lidi vyjeli. A kdybychom měli to srovnání, komparaci, kolik bude stát korespondenční volba, zasílání obálek a všechny ty věci s tím spojené a kolik by stálo ve své podstatě v zahraničí zřídit někde, abychom tedy se přiblížili víc našim občanům, zřízení nějaké další volební místnosti, tak my to nemáme, to srovnání. Tady se odhadují jenom nějaké částky, kolik to bude stát, není to zatím vyzkoušeno, v podstatě neproběhl ani žádný pilot, takže my vlastně ty částky nevíme.

My nevíme, kolik máme Čechů v zahraničí. My orientačně jenom se domníváme, kolik to přibližně bude stát, nemáme to vlastně vyzkoušeno, neprošlo to připomínkovými místy. A pro mě ten údaj je opravdu dost důležitý. Jestli tady někdo říká 150 000, někdo říká 300 000, někdo říká 600 000... My jsme schopni asi odhadnout ty lidi, kteří tam vyjíždějí na nějaké ty Erasmy, kteří tam vyjíždějí na nějaké stáže, nějací lékaři a podobně, protože to je krátkodobější a dá se to posoudit. Ale kolik opravdu těch Čechů tam je? A opravdu si nedokážu představit, jak tam ti konzulární úředníci budou posuzovat ještě pravost nějakých cestovních pasů, když třeba se k tomu úplně nedostanou. Je to opravdu na vodě z mého pohledu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. A nyní se dostáváme k faktické poznámce pana poslance Haase, poté se připraví pan poslanec Rais. Znovu zdůrazňuji, že se jedná o reakce na průběh rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážená paní předsedající. Asi už jste mě stihli poznat, že, řeknu, neumím nikoho z vás napříč politickým spektrem urážet, neumím na vás křičet, ale snad i mírným hlasem se dá ozvat proti úplným nesmyslům, navíc tedy skoro takovým jako faulujícím nesmyslům. Spojení dnes projednávaného - nebo minulý týden a dnes projednávaného - sněmovního tisku se sudetoněmeckou otázkou mě tedy přinutilo se zvednout a zareaguji třemi věcnými body.

Za prvé, nyní projednávaný sněmovní tisk se sudetoněmecké otázky vůbec nijak netýká, ten se týká českých občanů zapsaných již podle současného § 57 zákona o správě voleb na zvláštním voličském seznamu v zahraničí. To je první bod.

Druhý bod. Pokud pan kolega Foldyna, prostřednictvím paní předsedající, narážel na sněmovní tisk 596, který je ve Sněmovně, tak ten se prosím vás týká občanů Československé republiky a jejích právních následovníků, kteří ztratili státní občanství v době nesvobody, to znamená, mezi 25. únorem a rokem 1990. Je to hned v úvodu sněmovního tisku. Tak předpokládám, že toto časové vymezení, které tady takhle říkám, zkontrolujte si ho ve sněmovní tisku 585 hned v úvodu, časové období nesvobody opravdu se nijak netýká sudetoněmecké otázky. Takže chci tady uklidnit, že to, co tady pan kolega u řečnického pultíku řekl, tak s žádným projednávaným sněmovním tiskem nehrozí a žádný návrat sudetským Němcům, těm ze sudetských Němců, kteří zradili tehdejší Československou republiku v době před druhou světovou válkou, tak se ani jeden ze zmiňovaných sněmovních tisků, vůbec žádný sněmovní tisk v této Poslanecké sněmovně, netýká. To opravdu nebylo korektní. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Rais, poté pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý večer. Já bych navázal na to, co tady říkali kolegové Koten a Lang, co se týká počtu studentů, kteří vyjíždějí do zahraničí. Ta čísla se dají celkem jednoduše sehnat, já osobně jsem použil čísla z Domu zahraničních služeb. V podstatě existují po Evropě dva takové rozhodující programy - do Ameriky je to Fullbrightova nadace, to jsou v podstatě jednotlivci, kteří tam jezdí. Jak tady říkal pan kolega, většinou ty univerzity jsou umístěny ve velkých městech, takže v podstatě by tam neměl být problém, co se týká toho hlasování. Od roku 2014 až do roku 2021 do těch deseti evropských zemí (Hluk v sále. Z lavic se ozývá: Pšššt! Předsedající: Poprosím...) vyjelo asi 125 000 studentů - pardon, bylo to výjezdů, no, to jsou studenti většinou - průměrně tedy se jedná o asi 17 800 výjezdů ročně. Když vezmu, že o prázdninách je to menší, tak jde asi o 1 780 za měsíc. A tyto výjezdy výjimečně kolidovaly s termínem vyhlášení voleb. Čili z našeho pohledu v podstatě, když budou probíhat volby, tak jde řádově maximálně o stovky, spíš ale o desítky studentů. Takže tyto věci se dají docela rozumně získat, ty informace.

Co se týká českých studentů studujících v Americe, chtěl bych zdůraznit tu roli - co jsem říkal minule - honorárních konzulů, protože my tam máme asi 160 spolků českých. Řada z nich, pokud tam jste párkrát byli, tak řada z nich, jak v Kanadě, tak v Americe, jsou velmi aktivní a jistě by rády pomohly českému velvyslanectví při organizaci voleb. (Předsedající: Čas.) Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek k průběhu rozpravy, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. V podstatě navážu na kolegu Raise ohledně těch studentů. My to nezpochybňujeme. Ti studenti jistě mají platné pasy, platné doklady, dá se to verifikovat. Jsou to většinově vaši voliči, ale v tom ten problém opravdu není. Problém je v tom, kdo jsou ti ostatní, na které se teď spoléháte. A tímto bych chtěl požádat, protože tady není ministr zahraničních věcí, ale je tady pan ministr vnitra, aby pánové rukou nedílnou spolu získali informace a informovali nás, kolik Čechů v zahraničí, kteří dlouhodobě nežijí v České republice, čili žijí mimo Českou republiku - nejedná se tady tedy o studenty jako takové, ale o lidi, kteří mají minimální kontakt s vlastí - kolik takových lidí je držiteli českého státního pasu, čili číslovku, a kolik z nich je držiteli českého státního pasu, který ještě platí. To je číslovka, ke které bychom se měli potom upírat, protože tito lidé by měli mít možnost si zažádat na ambasádě o volební lístky, ti by měli mít právo volit a samozřejmě by to mělo být podpořeno tím, jak už jsem tady jednou zmínil, že by si měli nechat verifikovat platnost tohoto pasu místní autoritou, což je jistě možné, a Česká republika by prohlášením mohla říct, že tyto místní autority bude akceptovat v tomto úkonu, a samozřejmě si nechat verifikovat i svůj podpis. Vždyť je to úplně normální.

Když už jste vymysleli - já jsem to tady nazval tím kočkopsem - a pro jedny volby chcete korespondenční volbu, která potom už zřejmě nebude, tak byste s tímhle měli souhlasit. A já vás o podporu poměrně logické myšlenky žádám, protože vás považuju za 200 lidí, které jsem poslali voliči do Sněmovny, a předpokládám, že mentálně se na tomhle asi shodnout můžeme, že to má logiku. Děkuji. (Předsedající: Čas prosím.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní předsedkyně Alena Schillerová. Ještě načtu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Knechtová od 19.30 do 21.30 z pracovních důvodů. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Tak já to zkusím snad naposled, protože stále, neustále se tady točíme kolem té studie dopadů, kolik to bude se týkat občanů, jaká je dojezdová vzdálenost a tak dále. Já už se tady opakovaně, ale opravdu opakovaně ptám na ten legislativní plán prací. A když už se k tomu vrátím, tak abyste věděli, jak to probíhá, co se týče věcných záměrů zákona a co se týče potom samozřejmě samotného paragrafového znění zákona.

Když vytvoříte věcný záměr zákona, máte 15 dní, dáváte ho do mezirezortního připomínkového řízení, probíhá to nějakým tím kolečkem. To, co tady neustále vzýváte a říkáte, to mezirezortní připomínkové řízení, kde se vyjadřujou všechna ta dotčená ministerstva, a nejenom ta, i další organizace, pak je 60 dní, samozřejmě zapracujete, musíte vypořádat ty připomínky a tak dále, to je opravdu zdlouhavé. Pak se dostáváte na Legislativní radu vlády - věcným záměrem. Legislativní rada vlády má 60 dní na to, aby projednala tento věcný záměr, s tím, že vám může vrátit k dopracování, přerušit a tak dále. Poté co je schváleno vládou, ten věcný záměr, tak se dělá teprve to paragrafové znění a ve své podstatě jedete opět stejné kolečko. Zase musíte předložit, dáváte do mezirezortu, tentokrát ne na 15, ale na 20 dní, s tím, že už to musí mít patřičné náležitosti, to znamená, studii dopadů, předkládací, důvodovou a tak dále zprávu.

Já se opět ptám, jestliže to byl pro vás tak fatální a důležitý zákon, proč jste tato dvě kolečka neudělali? Proč jste to neměli v tom legislativním plánu prací? Proč jste s tím nepočítali? Jenom mi řekněte - ano, my jsme počítali s tím, že to dáme poslaneckou iniciativou, byť to pro nás byl důležitý zákon, ale nechtěli jsme to dělat řádným legislativním procesem. A je to hotové, ne? (Předsedající: Čas.) Já se nebudu furt ptát dokola. (Předsedající: Čas prosím.) Ale opravdu bych to ráda slyšela od pana ministra. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní vystoupí paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já, než jsem se dostala ke slovu, tak navazuji nebo reaguji zřejmě na tu přestřelku, která tady proběhla s panem poslancem Haasem. Ale já vůbec nebudu řešit sudetské Němce, chraň pánbůh. Já si myslím, že ta přestřelka se týkala sněmovního tisku 585, což je poslanecký návrh. Já jsem udělala rešerši toho poslaneckého návrhu. Tam skutečně najednou nám z nebe spadlo, nevím proč teď, to je vloženo do systému 15. listopadu 2023 a týká se to, je to novela zákona o státním občanství, kde mají nabývat... nebo rozšiřuje se portfolio dalších občanů, kteří mohou získat, nabýt české občanství.

Jsou tam tři takové skupiny. Jednak potomci občanů, kteří občanství pozbyli v letech 1948 až 1990. Tam může nabýt takzvaným prohlášením, pokud jeden z praprarodičů pozbyl české občanství od 25. února 1948 do 20. března 1990 - nemám tolik času to číst celé. Pak je tam druhá skupina, potomci českých občanů narození mezi lety 1949 a 1969 v zahraničí. To znamená, každá fyzická osoba, která se narodila v době od 1. října a tak dále. A pak je tam třetí skupina - pomoci (potomci) občanů, kteří měli k 31. 12 1992 československé občanství. Není to úplně jasné, je to až do čtvrté generace.

Není k tomu žádná důvodová - nebo velice stručná důvodová zpráva. Není k tomu logicky žádná RIA, samozřejmě, to znamená hodnocení dopadů, a najednou nám tady tato novela, opět poslanecká, spadla z nebe. Proč? Proč v době, kdy tady projednáváte způsobem, který se nám samozřejmě nelíbí, korespondenční volbu, tak proč tady máme opět spadenou z nebe novelu zákona o státním občanství, která tedy rozšiřuje - samozřejmě musela bych to vzít podrobněji - (Předsedající: Čas.) - rozšiřuje až do čtvrté generace (Předsedající: Čas prosím.) okruh státních - ano, omlouvám se - příslušníků? Proč? Vysvětlete to prosím. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Haas, poté pan poslanec Lang. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Vidíte, že se usmívám, a rád jsem se stal informačním zdrojem pro kolegy. Takže kolegovi... Prostřednictvím paní předsedající jsem před chviličkou kolegovi Maškovi slíbil i ten přesný počet cestovních dokladů vydaných. Přesné počty vydaných cestovních pasů jsou po jednotlivých letech sledovány, jsou na stránkách Ministerstva vnitra. Já jsem to dohledal do roku 2021 a je to po letech, tak já uvedu poslední, ať nezdržuju, tři roky, 2019, 2020, 2021: 631 891 v roce 2019, v roce 2020 275 849, v roce 2021 440 470. To znamená, za ty tři poslední roky, které jsem zmiňoval, oscilace mezi 275 až 631 000. Chci ale podotknout, že to je samozřejmě statický údaj o počtu cestovních dokladů. Takto mám časovou řadu od roku 2000, to znamená za 21 let, a musíte si do toho nějakým způsobem už každý z vás sám, řeknu, interpolovat to, že samozřejmě cestovní doklady mají v závislosti na věku českého občana - do 15 let a nad 15 let - rozdílnou dobu platnosti. To znamená, nějak si prosím vás do toho sami interpolujte to, že ty doklady tady v těch dvou věkových skupinách samozřejmě pozbývají platnosti, čili nedají se ta čísla jenom mechanicky načítat. Ale to už je možná až moc edukativní. Tak jestli takhle ta číslo stačí?

A stejně jako jsem kolegyni Mračkové Vildumetzové teď, prostřednictvím paní předsedající, že ji zmiňuju, poslal odkaz na oficiální stránku Ministerstva zahraničních věcí s odhadem (počtu) českých občanů pobývajících dlouhodobě v zahraničí, tak panu kolegovi Maškovi pošlu odkaz na ty počty vydaných cestovních dokladů. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Nyní se hlásí pan poslanec Lang, poté pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Já bych chtěl zareagovat tady na naši předsedkyni poslaneckého klubu a v průběhu dnešního dne i na poslance Bělora, který je člen nebo předseda podvýboru pro krajany. Já jsem se nedostal v té faktické, v té smršti, k tomu, abych na to odpověděl. I tady zaznívá, že vlastně ve své podstatě tady máme zákon, novelu zákona o správě voleb, která - prostě tady bylo řečeno, že 20 let se s tím nic nedělo. Teď se to najednou rychle tlačí. Teď tady vidím ten tisk 585, opět poslaneckou iniciativou, to znamená, zase tam nemáme RIA. A je to tak zásadní věc, jako je nabývání českého občanství.

Já vám řeknu svoji osobní zkušenost. Já, protože jsem pracoval 30 let v cizinecké policii, tak v 90. letech po revoluci byl přijatý zákon, já vám ho potom můžu vyhledat, ještě Federální shromáždění, v kterém se jednalo o nabývání českého občanství pro naše krajany, kteří byli na východě, v Ruské federaci, na území Ukrajiny, kdy prostě z Rakouska-Uherska tam chodili specialisti, potom tam byli legionáři, a byla snaha těmto lidem pomoci a nějakým způsobem je jaksi vrátit do lůna České republiky. Byly tam krajanské spolky, které některé opravdu měly zaregistrovány své lidi.

Ty rodiny se přestěhovaly, stát jim i pomáhal. Ale my jako cizinecká policie jsme zjistili, že bohužel tehdy na těch zastupitelských úřadech, na těch generálních konzulátech, kdy ti lidé tam přišli s dokumenty, že pradědeček byl legionář, prostě s nějakou bumážkou, tak oni to nedokázali rozpoznat, ti úředníci, protože na to nebyli vyškolení a vycvičení, a objevili jsme, že tam je dokument z 1890 na laserové tiskárně například. Byly tam laserové tisky a podobně. Ale bohužel už se stalo to, že úředníci jenom ofotili nějaké dokumenty, založili to do archivu. A potom, když se ti lidi přestěhovali a my jsme zpětně vyžadovali, a byly to desítky prosím vás rodin, kdy jsme chtěli, zvali jsme na cizineckou policii, aby přišli a znovu nám doložili ty dokumenty, oni řekli, my jsme tento dokument ztratili. Já se prostě přestěhoval tamhle odněkud z nějaké Besarábie do České republiky, která mi ještě pomohla s tím přestěhováním. Tak najednou se ten doklad ztratil? Já ještě se přihlásím, protože je to velice zajímavé. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Mašek, poté pan poslanec Zlínský. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Má to být reakce, čili bude to reakce, a děkovaná reakce, na kolegu Haase, vaším prostřednictvím, protože on je tu jediný, který za ministry odpovídá, dokáže dávat validní čísla. Fakt vám za to děkuju. Máte evidentně našlápnuto a budu rád, když se to podaří.

Teď bych ale na vážnější notu. Samozřejmě vy jste tady říkal ty statisíce v těch statistikách. Já vám řeknu konkrétní příklad. Moje dcera se mi pochlubila pasem, který získala její tříměsíční vnučka. Ten pas má platnost šest let. Holka je na tom pěkná, moc se mně to líbilo. My se bavíme o všech těchhletěch pasech. To jsou ta čísla, která tady říkáte. Můj dotaz byl naprosto konkrétní. Ti, kteří mohou být voliči, čili nad 18 let trvale žijící v zahraničí, a mají platný pas, to je prostě jednoduchý průnik několika informací. A ta číslovka by mě strašně zajímala, protože o tu tady jde a o tom se vlastně tady celou dobu bavíme. Takže pokud mi ji poskytnete vy jako tiskový mluvčí ministerstev anebo ministři, takový údaj, tak budu rád.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Prosím o oslovování pana poslance mým prostřednictvím. Současně zkonstatuji, že se nyní hlásí zase několik poslanců s faktickými - pan poslanec Zlínský, Lang a Haas, poté se s přednostním právem hlásí pan ministr Rakušan, takže mohou být otázky i zodpovězeny. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím bych měl dotaz na pana poslance Haase. Předem avizuji, že si ho velmi vážím jako velmi slušného člověka, a také budu mít na něho slušný dotaz. Byla tady zmíněna paní předsedkyní Schillerovou novela zákona o nabývání občanství a bylo tady zmíněno, že podle novely tohoto zákona bude mít nárok na občanství čtvrtá generace potomků emigrantů. Zajímalo by mě, jestli to číslo, které tady pan poslanec Haas zmiňoval, to znamená to číslo 250 000, jestli už je tam tedy počítáno s touto novelou toho zákona. Protože já už jsem to také tady zmiňoval, že tím, že to bude čtvrtá generace toho dotyčného imigranta, tak podle modelové situace porodnosti 2.0 vlastně on bude mít teoreticky osm potomků. Takže zajímalo by mě, jestli se počítá s novelou toho zákona při tom odhadu. A pokud se nepočítá, tak se ptám pana poslance Haase, co to tedy udělá s těmi 250 000 v těchto případech, že už to bude ta čtvrtá generace, která, když to řeknu trošku nadsazeně, už se jaksi rozplemení, až bude pátá generace, tak už to bude 16 potomků, a tak dál, a tak dál. Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se hlásí pan poslanec Hubert Lang, poté pan poslanec Karel Haas, paní poslankyně Martina Ochodnická a s přednostním právem pan ministr. Prosím, na průběh rozpravy.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Já budu pokračovat fakticky, potom se asi k tomu dostanu ještě ve svém projevu, už jsem tam druhý na řadě, ale nedá mi to.

Sněmovní tisk 585, opět poslanecký návrh, za mě z toho opravdu číší to, jednak zákon, který tady projednáváme, jednak to, co tady prostě přistálo v našem systému, všechno to je opravdu, abyste získali nějaké voliče. Prostě tady v tom návrhu je napsáno, že se může k českému občanství... a bude se prostě posuzovat, přihlásit se k českému občanství osoba, jejíž praprarodiče ztratili české občanství v roce 1948, kdy byla ukončena linie českého a československého občanství v dané rodové linii. Teď je tady: U takových osob nelze ani předpokládat již nyní žádnou vazbu ani vztah k České republice, její zvyky, kulturu, jazyk či tradice. Už i v případě, že by český občan byl pouze prarodič-žadatel, lze o vazbě silně pochybovat, nepožádá-li ani rodič žadatele o české občanství.

Vy tady prostě budete nabízet, nabízet na podnosu, české státní občanství lidem jenom proto, abyste si vytvořili, opravdu na mě to takhle působí, abyste si vytvořili vůči nim nějaký závazek. Oni vám budou vděční, protože samozřejmě my máme dobrý pas, jeden z nejlepších na světě, máme dobré zdravotnictví, z toho samozřejmě ti lidi sem můžou přijet, můžou tady čerpat nějaké výhody a podobně, pak sem najedou na penze a podobně. A vy lidem, kteří vůbec o České republice nic nevědí, jak to tady z toho vyplývá, pofidérně to někde čestně prohlásíte... Já opravdu mám s tím tu zkušenost. Kdo to bude posuzovat, prosím vás, že v roce 1948 někde tady byly nějaké dokumenty? Ti lidi na to nejsou vyškolení, nejsou na to vycvičení. To je prostě...

A na druhou stranu tady máte cizince, kteří tady procházejí krátkodobým, dlouhodobým, trvalým pobytem, potom musí vědět naše nacionále, a my jim třeba bráníme v českém občanství, prostě velice těžko se k němu... A oni se hlásí k nám. Chtějí tady s námi žít, chtějí získat české pasy. To je prostě čistý účel z vaší strany! Prosím vás, kdo se na to dívá, my tady budeme rozdávat české občanství lidem, kteří s námi nemají vůbec nic společného! Je to hanba! Je to ostuda!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, tohle bylo opravdu na hranici faktické, protože se to už týká i jiného tisku. Poprosím opravdu ve faktické na průběh rozpravy k našemu projednávanému bodu.

Nyní se hlásí pan poslanec Karel Haas, poté paní poslankyně Martina Ochodnická, poté s přednostním právem pan ministr Rakušan. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, paní předsedající. Vidíte, že se usmívám. Jdu ale s jednou - pokusím se - vtipnou replikou a s jednou vážně míněnou větou zareagovat na tvrzení, že tady Karel Haas vystupuje za ministry, nebo jak zaznělo, ale nějak takhle znělo.

Tak prosím vás, nejprve nevážně. Jeden kolega mně dneska říkal, ty jsi ten, koho si opoziční ústa berou nejčastěji do úst. Jo? Tak tohle byla slova jednoho mého kolegy. Tak to je nevážně.

Ale teď prosím vás vážně. Já předpokládám, že i opozice vnímá, že jsme jedna vládní koalice. Za koalici logicky vystupují jak jednotliví ministři, tak jednotliví poslanci. Dokonce nás k tomu často vyzýváte, aby vystupovali i koaliční poslanci. Tak se o to zcela normálně snažím. Není to žádná - a nikdy bych si na to netroufl, nemám na to a nemůžu se tomu rovnat, jednotlivým gesčním ministrům. Myslím si, že za jakoukoliv vládní koalici v jakékoliv politické konstelaci a v kterémkoliv volebním období v moderní historii naší země vystupovali jak ministři, tak poslanci.

A teď abych byl konkrétní, předpokládám, že jste zavnímali, a tam si myslím, že nebyla pravdivá vaše věta, že se tady nevystupuje. Já si vybavuji několik velmi věcných vystoupení pana ministra Rakušana, tam nemusím prostřednictvím, který se snažil zcela věcně reagovat na mnoho vašich dotazů. Vybavuji si vystoupení kolegyně Potůčkové, prostřednictvím paní předsedající, která mluvila velmi věcně dnes. Vybavuji si vystoupení kolegy Michala Zuny, kolegy Matěje Ondřeje Havla, opět prostřednictvím paní předsedající. To znamená, tvrzení o tom, že nějakým způsobem suplujeme práci ministrů, se opravdu nezakládá na pravdě. Myslím, že to není uctivé ani vás, ani nás. Myslím si, že naši ministři a naši poslanci se standardně doplňují tak, jak to má být. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně, i za dodržení času. A nyní paní poslankyně Ochodnická. Prosím.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji moc, paní místopředsedkyně. Ráda bych se obrátila vaším prostřednictvím na paní předsedkyni Alenu Schillerovou, která tady zmínila tisk týkající se státního občanství. Já jsem spolupředkladatelkou a jsem členkou podvýboru pro styky s krajany, o kterém tu bylo několikrát mluveno. A ráda bych jenom zmínila velmi důležitou informaci o tom, že jsme byli Ministerstvem zahraničních věcí upozorněni hned na začátku funkčního období, že k tomuto tisku došlo k jakési diskriminaci třetí generace. Ten tisk byl na stole již v roce 2013, prosím pěkně. S poslaneckými návrhy a změnou potom odešel do Senátu s tím, že v té třetí generaci už měli ti, kteří se chtěli přihlásit ke státnímu občanství, pouhý jeden rok na to, aby tak učinili. Senát nám to vrátil, respektive tehdejší Poslanecké sněmovně to vrátil. A Poslanecká sněmovna přehlasovala senátní návrh. Tak to jenom abychom se vrátili do historie.

Ta novela tu neleží poprvé a Ministerstvo zahraničních věcí eviduje mnoho stížností, a dokonce i soudních sporů týkajících se tohoto zákona a toho, že třetí generace nemá možnost se tentokrát ke státnímu občanství dostat.

Zazněla tady také poznámka od pana kolegy Zlínského, a to je velmi důležité, prosím pěkně, v tom návrhu, pokud jste ho četli, prostřednictvím paní místopředsedkyně, je napsáno, že čtvrtá generace, tedy ta, která se narodila mezi rokem 2013 a 2024, dnes už bude ta poslední, která bude moci žádat zpětně o státní občanství. Tam je ten strop. Tam je stop. A je to v tom návrhu a v důvodové zprávě. Tak to jsem jenom chtěla zmínit. A už nemám čas, přihlásím se ještě jednou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Rakušan. Prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Hezký pozdní večer, kolegyně a kolegové. Za prvé několik takových těch poznámek. Znovu opakuji, připraven na odpovědi jsem, ale pokud je tady smršť faktických připomínek, poznámek, tak to opravdu nelze potom koncentrovat do těch dvou minut, pak bychom to natahovali. A já to beru s ohledem na ty řečníky, kteří jsou přihlášeni do řádné rozpravy. Proto jsem znovu řekl, a budu to tak dělat znovu a znovu, že vždycky shromáždím nějaké penzum vašich podnětů, připomínek, budu na ně odpovídat. Dnes se mě někteří kolegové ptali, zda jsem tak učinil. Učinil. Takže vidíme, že prostě v tom dlouhém martyriu všichni nejsme schopni sledovat každou část a fázi naší rozpravy, občas se míjíme. To je ale bohužel dáno tím, jak dlouho ta rozprava probíhá. Koneckonců to není volba vládní koalice, aby tahle rozprava probíhala dlouho. My o tom zákonu máme celkem jasno. Máme jasné přesvědčení, že je správný. A my jsme připraveni, kdykoliv vy to umožníte, o tom zákonu také hlasovat. A myslím si, že ta rozprava se v tomhle ohledu vede efektivně a že je lepší, aby ministr vystoupil najednou, než aby po dvou minutách reagoval.

Ještě jednou poprosím kolegy, prostřednictvím paní předsedající, pana kolegu Maška, aby tady neříkal, že se nereaguje. Nevím, jestli jste byl přítomen, prostřednictvím paní předsedající, mé poměrně dlouhé dnešní reakci, kde jsem se podrobně zabýval celým proslovem předsedy ústavně-právního výboru, jeho jednotlivých výroků, dalších poslanců. A teď jsem k tomu také připraven. Zítra jsem k tomu opět připraven. Čekal jsem, pravda, že to bude trošku perspektivnější hodina k diskusi, než je 23.02. Váhal jsem chvíli, jestli nepočkat do zítra. Ovšem zájem o diskusi tady je a já mu samozřejmě vycházím vstříc.

Možná ještě jedna poznámka k tomu, že tady diskutuje pan kolega Haas, že tady vystupuje. To je i výhoda poslaneckého návrhu. Ten poslanecký návrh má řadu předkladatelů, my jsme tady hromadně předkladatelé, střídáme se i tady u toho stolečku, a proto jako více předkladatelů, kteří připodepsali ten zákon, jsme připraveni do rozpravy vstupovat, hájit ten zákon. A to je právě jedna z výhod i poslaneckého návrhu, který tady je.

Chtěl jsem tím končit, ale když u toho jsem - není pravda, že ten zákon jako takový není v legislativním plánu vlády České republiky. V legislativním plánu je zákon o správě voleb. A zákon o správě voleb byl plánován současnou vládou, aby byl předložen spolu s korespondenční volbou. Opět se vracím k naší politické diskusi. My jsme navrhovali, aby zákon o správě voleb byl a obsahoval i korespondenční volbu. V rámci toho, ano, a tady dávám za pravdu panu předsedovi ústavně-právního výboru, skutečně, aby část toho zákona o správě voleb, ty tři tisky prošly hladce, vylepšily náš volební systém, tak vládní koalice po politické dohodě jednoznačně přislíbila, že zákon o správě voleb korespondenční volbu obsahovat nebude. Ale že legislativním záměrem, původním legislativním záměrem vlády bylo předložit zákon o správě voleb včetně korespondenční volby, to je prostě fakt. Ale na základě politické volby se tak nestalo. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. V systému Senátu, horní komory, už je dlouho návrh, který byl vypracován senátory, říká se mu někdy Hilšerův návrh, ale byla to skupina senátorů. A my jsme znovu přislíbili, opět v rámci politické debaty, že nebudeme tvořit nějaké senátní vratky, přílepky a podobně. To znamená, ve Sněmovně schválíme správu voleb, v Senátu k tomu něco přidáme, vrátí se zpátky. A tuhle dohodu jsme dodrželi. Tak jsme šli cestou poslaneckého návrhu, který vyjadřuje vůli pěti předsedů politických stran, pěti předsedů poslaneckých klubů, dalších poslanců.

A zpochybňovat, že poslanecký návrh je zcela legitimní součástí anebo možností legislativního procesu, to znamená tvorby zákonů, je opravdu zvláštní. Prostě je to legitimní postup, první, druhé, třetí čtení, žádné zkrácené lhůty, postupuje do výborů, vede se klasická diskuse. A pokud se bavíme o tom, jestli byla vypracována RIA, nebo nebyla, tak k téměř totožnému zákonu v roce 2019 RIA jako taková vypracována byla. Já tady jenom uvádím fakta, že v legislativním plánu tohle uvedeno bylo.

Co se týká konkrétních věcí, které tady byly zmíněny - pan kolega Nacher podle mě kombinuje dohromady dvě věci. Já nejsem právník, nechť mě právníci kontrolují, ale to je metoda stanovení věku pro výkon volebního práva a okamžik hlasování. To jsou ty dva pojmy, které se tady v téhle chvíli kombinují. Samozřejmě že korespondenční volba ze své základní logiky je volbou v předstihu. Tedy ten okamžik volby nastává v okamžik, kdy odesílám daný hlas na zastupitelský úřad. To je okamžik volby. A samozřejmě stanovení věku pro výkon volebního práva se logicky musí vázat ke dni voleb, to znamená ke dni, kdy volby jako takové fakticky probíhají, což je obecný princip, který tady platí. Takže kombinujeme tady dvě věci dohromady. Tedy ještě jednou: moment volby se u korespondenční volby logicky přece musí týkat toho momentu, kdy je odesílán hlas na zastupitelský úřad, kdy je vložen do obálky a odeslán. To je moment volby v rámci korespondenčního hlasování. A můžeme se přít o to, jestli korespondenční volbu chceme, nebo nechceme. Ale u korespondenční volby ten princip jinak udělat nejde, pokud je to korespondenční volba, než že volím v ten okamžik, kdy odesílám hlas.

A debata o pasech je přece irelevantní. Například v Evropské unii cestujeme bez cestovního dokladu, cestujeme bez pasu, cestujeme s občanským průkazem. A pokud i mně v cizině teoreticky vyprší pas, tak to nemá žádný vliv na to, jestli jsem, nebo nejsem nadále občanem České republiky. I když nemám platný cestovní doklad, tak v té chvíli nepozbývám státního občanství. Státní občanství není přece žádným způsobem vázáno na platnost mého cestovního dokladu.

A dlouhodobě - a bylo to v příspěvcích dvou kolegů, promiňte, u všech asi už teď nejsem schopen rekapitulovat, který to byl, ale domnívám se, že to byli kolegové Mašek a Koten - mícháte dohromady dvě věci, které opět spolu nesouvisí, a to je prokazování bydliště a prokazování občanství. Návrh, o kterém se tady diskutuje, že bydliště lze prokázat čestným prohlášením. Ale samozřejmě není možné v žádném případě občanství prokazovat čestným prohlášením. To je nesmysl, to nikdo nic takového nenavrhoval, o tom se tady žádná diskuse nevede. Znovu: čestným prohlášením se případně, pokud na to přistoupíme, bude prokazovat bydliště, nikoliv občanství. To jsme nikdy tady ani neříkali.

Další věc, kterou bych tady chtěl zmínit, pokud se bavíme o hlasování na nějakých speciálně zřízených místnostech, na konzulárních úřadech, tak ani kdybychom - a to je na pana kolegu Vondráčka, prostřednictvím paní předsedající - i kdybychom na tento princip přistoupili, i kdybychom měli různá pracoviště, místnosti, jak bychom to nazvali, tak by se neměnil ten základní princip. A tím základním principem je, že to stále půjde cestou ambasád i v té chvíli. Takže tady my se bavíme o dvou metodách. Bavíme se o korespondenční volbě, kterou vy kritizujete, a navrhujete alternativu skrze nějaká pracoviště, konzulární úřady, skrze zvláštní volební místa. Ale ani v tom případě by se neměnil ten způsob, že tím ústředním místem je stále právě ambasáda.

Další věc, na kterou bych rád reagoval, jsou slova pana kolegy Kotena. K čemu je mi informace, že před osmi lety byl někomu v Berlíně vydán pas? K čemu mi ta informace je, když platnost pasu je deset let? A my, když někomu byl před osmi lety v Berlíně vydán pas, tak nám to rozhodně neříká nic o tom, jestli ten člověk se stále nachází v Berlíně, nebo se nachází někde jinde. Jediný statistický údaj, který máme, je, že mu byl před osmi lety někde v cizině vydán pas. Ale to vůbec není žádný důkaz a průkaznost pro to, kde se ten člověk momentálně nachází.

Potom myslím, pan kolega Vondráček zmínil, proč se to neposílá na Prahu 1? Tam se posílá k archivaci veškerá volební dokumentace. A ta se tam samozřejmě pošle tak, jak to je a bývá. A tady nevidím žádný rozdíl a žádnou změnu. A my se tady stále bavíme o nějakém čísle, jestli se to číslo navýší. A teď se prosím nebavím o tom poslaneckém návrhu, o tom druhém, který rozšiřuje nějaké... Teď se bavím čistě o tom, co je v zákoně o korespondenční volbě. Nic se nerozšiřuje. Žádné počty voličů se nezvyšují. Už v téhle době má každý, kdo je občanem České republiky a chce vykonat své volební právo, tak má možnost právo se zapsat do volebního seznamu na zastupitelském úřadu. Ta možnost se nemění. A tenhle zákon nerozšiřuje žádný okruh lidí, kteří se do něj mohou na zastupitelském úřadu zapsat.

Takže pokud se tady bavíme o tom, kolik je to lidí, ano, já jsem kontaktoval teď večer pana ministra zahraničních věcí, ptal jsem se ho, tak přibližně se jedná údajně o nějakého půl milionu lidí, kteří mají možnost vykonávat své volební právo v zahraničí, protože mají české občanství. Ale to číslo je přece irelevantní, protože volební právo už v téhle chvíli má možnost, právo dle zákona, vykonat každý občan České republiky, který má platné občanství. A to má i za stávající právní úpravy. Co teď tady řešíme a měníme? Jediné je to, že do této doby to využívalo 15 000 lidí, a my říkáme, že to zcela neodpovídá počtu lidí, kteří v cizině žijí. A my jim chceme zvýšit ten komfort. Takže to číslo jako takové je nějaký údaj, který teď můžeme odhadovat, kolik lidí bude volit v té korespondenční volbě. No, já si troufám říct, že určitě více než 15 000, protože ten komfort se zvýší.

A objevovala se tady i potřeba nějaké analýzy dostupnosti. Ale začít zvažovat to, v jakém státě povolit korespondenční volbu a v jakém ne? No a kde stanovíme tu hranici, co už jsou ty kilometry, které tomu odpovídají, neodpovídají, jaká časová náročnost to je? Proč to komplikujeme? Pokud budeme zavádět korespondenční volbu, tak je přece mnohem jednodušší a jednoznačnější říci, že v cizině český občan má možnost volit korespondenčně, pokud se tak rozhodne. A je to situace, která nevytváří žádné diskriminační rozdíly v tom opačném slova smyslu, v nějaké zemi korespondenční volbu umožníme a v jiné sousední zemi korespondenční volbu neumožníme, protože říkáme, že ta vzdálenost už je dostatečná. Obecně říkáme: zvyšujeme komfort, rušíme diskriminaci v přístupu k rovnému volebnímu právu pro Čechy žijící v cizině.

Tak já se budu dívat dál, co ještě tady bylo řečeno. Legislativní práce jsem zmínil. A pro pana kolegu Maška, prostřednictvím předsedající, ještě jedna informace. Samozřejmě že každá ambasáda logicky uzná jenom hlas oprávněného voliče, to znamená jenom státního občana České republiky. A státní občanství České republiky je jasně definováno a žádným způsobem se nemění.

Reakce na, nevím, jestli řeč nebo křik pana kolegy Foldyny. Volební právo má český občan. České občanství vzniká podle zákona o českém občanství, ne tím, že si řeknu, že chci volit a cítím se býti Čechem. Tak opravdu naše zákonodárství postaveno, zaplať pánbůh, není.

Já si myslím, že nejdůležitější věci jsem tady zmínil. Samozřejmě jsem připraven po dalším penzu faktických připomínek, kterých se nashromáždilo nemálo, případně opět reagovat. Děkuju prozatím za pozornost. Nechci zdržovat chudáky řádně přihlášené kolegy do rozpravy.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Je tady vskutku devět přihlášených k faktickým poznámkám. Nejprve pan poslanec Lang, potom pan poslanec Vondráček, Zlínský, paní poslankyně Peštová, Pokorná Jermanová, pan poslanec Kubíček, Kolovratník, Mašek a Nacher, aby byla představa o pořadí. A nyní vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Chtěl bych reagovat přímo na pana ministra, takže vlastně reaguji fakticky, byť jsem přihlášen za chviličku do rozpravy.

Pane ministře, vy jste mistr překrucování a toho, jak to prostě chcete, aby to vyznělo pro vás. Já jsem velice rád, že jste se nám vrátil z té Karviné nebo z tý Karviný, že jste to přežil včera a že můžete reagovat na naše připomínky. Bylo to vynikající, jak dokážete zaříznout vašeho premiéra v přímém přenosu. Ale dobře, to jsem tady zmínil jenom na bok, to jsem si neodpustil.

My jsme přece nikdy nezpochybnili, že nemůže něco přijít poslaneckým návrhem. To jsme přece nikdy tady neřekli. To nám nevkládejte do úst. My jenom říkáme, že u takhle zásadních věcí, jako je tadyhle zákon o správě voleb, jako je zákon o státním občanství, by si tyto zákony zasloužily, aby prošly RIA, aby prošly těmi připomínkami. Protože jinak bychom se tady nemuseli o tom bavit. My tady prostě vznášíme jenom relevantní dotazy, na které nedostáváme odpovědi, nebo dostáváme takové poloviční odpovědi.

Pan kolega Haas, prostřednictvím paní předsedající, ten se vždycky snaží, tam jako opravdu je nějaká ta erudice na vysoké úrovni, že se něco dozvíme, i když to jsou taková čísla. Mě, pane kolego Haasi, prostřednictvím paní předsedající, nezajímají čísla z roku 2021. Jestliže by to ovlivňovalo výrazně volby, tak bych chtěl nějaký ucelený soubor relevantních čísel třeba o cestovních dokladech. A myslím, že stát by tohleto měl být schopen vygenerovat.

To, že volilo 13 850 lidí, to jsou pravděpodobně ti kovaní, kterým opravdu na tom tak záleží, že prostě přišli volit. Já nevěřím tomu, že to bude nějaké velké číslo. A už to tady taky zaznělo. Čím to číslo bude více stoupat, tím je větší šance, že tam vlastně budou i nějaké hlasy pro opoziční strany, protože nikdy to není úplně sto ku jedné nebo sto ku nule. Takže to, co vy s tím spojujete, že se vlastně zachráníte, některé ty mini pidi strany, což už dneska čím dál tím víc z té debaty je vidět, tak prostě to tak nebude.

Ještě se potom přihlásím dál. A nikdo tady neřekl prosím vás, že neplatný pas zbavuje někoho občanství. To řeknu ve svém projevu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Vondráček, poté pan poslanec Zlínský. Prosím - k průběhu rozpravy.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, s veškerým respektem, když jste tady říkal, že tady to noční projednání není volbou koalice, tak já s vámi prostě nesouhlasím. To je vaší volbou, když pominu formálně, že vy jste si to odhlasovali a my jsme hlasovali proti a nechtěli jsme noční jednání. Pak bych připomněl i vyjádření některých vašich koaličních partnerů, třeba paní předsedkyně TOP 09, která už předem hlásila, že věc prosadí silou, že je připravena tady trávit celé noci.

Ale co je nejpodstatnější, ano, my jsme se dohodli na tom triptychu, nebo na těch třech volebních zákonech, jeden dokonce znamenal změnu ústavy, ale potom už nenásledovalo nic. Nebo mě opravte. Existuje nějaký návrh, že se sejdeme, že bude nějaká schůzka? My jsme byli principiálně proti. Ale kdybyste nás pozvali na jednání, že chcete, chceme aspoň eliminovat nějaké škody nebo najít nějaký kompromis? Vždyť to se tady v téhle Poslanecké sněmovně v minulosti úplně běžně dělo.

Znovu připomenu služební zákon. I tehdejší ministr pro legislativu Jiří Dienstbier měl nějakou tabulku připomínek od všech poslaneckých klubů a ty připomínky vypořádal. Udělali jsme si tady takové malé připomínkové řízení a zjistili jsme, kde je shoda, kde není shoda. A nakonec jsme dokázali ten zákon napsat tak, že jsme pro něj hlasovali snad všichni.

Tak to je volba koalice. To prosím opravdu neházejte na nás. Já tady být nechci. Já bych klidně jednal do sedmi hodin a pokračoval druhý den.

Co se týče cestovních dokladů, spíš kolegové měli dotaz, jak se budou prokazovat u těch voleb, protože bez platného dokladu (Předsedající: Čas.) neodvolíte v České republice. To byl faktický dotaz.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Zlínský, poté se připraví paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím bych měl přátelský dotaz na paní poslankyni Ochodnickou. Chtěl bych ji poprosit nebo požádat, jestli by nám mohla citovat z toho zákona, novelizace zákona o nabývání občanství, tu pasáž, která hovoří o tom, že ta čtvrtá generace potomků je poslední. A pak bych se chtěl zeptat, pokud je to pravda, že je poslední, proč tedy už se to nebude týkat páté generace? Jestli tedy už ta pátá generace není diskriminovaná? Jako na základě čeho je to opřeno? Jaká je ta opora? Protože čtvrtá generace je diskriminovaná, a pátá už není diskriminovaná?

A pak bych měl dotaz na pana ministra Rakušana, který tady tvrdí, že vlastně naši občané už jsou tam přítomni v zahraničí, že už existují. Ovšem na základě tohoto zákona vzniknou noví naši spoluobčané. A jednak je to proto, že to bude ta čtvrtá generace, a jednak je to proto, že tam bylo dřív omezení v předchozí dikci zákona toho jednoho roku, během kterého mohli žádat o občanství, to teď zmizne. Takže i ty ostatní generace - druhá, třetí - budou moci žádat o občanství. Samozřejmě pro ně motivace bude zúčastnit se voleb. To je bezpochyby pravda. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní se dostáváme k faktické poznámce paní poslankyně Bereniky Peštové. Následovat bude pan poslanec Roman Kubíček. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, vy jste říkal, že to bylo v tom legislativním plánu prací. Nebylo! Já jsem si opravdu to usnesení vyjela, koukla jsem se na Ministerstvo vnitra, mám ho zde. Takže opravdu: měli jste tam věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru, pak jste měli návrh zákona o správě dat veřejného sektoru, to jste postupovali správně, jeli jste věcným a pak zákonem, pak návrh zákona o vstupu a pobytu cizinců, pak návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128, to je o obcích, č. 129, o krajích, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 234, o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117, o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pak jste měli jedno nařízení, druhé nařízení, pak jste měli návrh zákona, kterým se mění zákon č. 240, o krizovém řízení a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a návrh zákona o Úřadu pro zahraniční styky a informace. Toť vše. Prostě neměli jste to tam. Prostě nepočítali jste s tím, že tento zákon budete měnit. Takže jako já vím, že se tady snažíte to nějakým způsobem objasnit. Ale v každém případě v tom legislativním plánu prací to prostě nebylo. Jo? Takže jste věděli, že to budete dělat poslaneckou iniciativou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Roman Kubíček. Připraví se pan poslanec Martin Kolovratník.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, paní předsedající. Postřehl jsem některé věci, na které bych se pana ministra rád zeptal. On tady hovořil o kvalitě poslaneckého návrhu a o přesvědčení předsedů pěti poslaneckých klubů, že to je velice správné. Ale sám v tisku přiznává, že ten poslanecký návrh má chyby. I to odůvodnění samotné jsme tady poměrně strhali. To je jedna věc.

Druhá věc. Vy jste tady řekl, že pozbytí platnosti pasu v zahraničí neskýtá odůvodnění toho, jestli je ten občan České republiky, nebo ne. No ale skýtá tu záležitost - možnost jít volit. Protože když já budu mít den propadlou občanku nebo pas, tak mě někdo k těm volbám nepustí. Takže vy chcete říct, že to funguje. A nedej pánbůh, když se stane a budeme se zabývat tím, zda ta platnost pasu byla 35 dní před volbou, když je to uděláno korespondenčně, což můžeme udělat, nebo ne. Takže to je další dotaz.

A ještě poslední záležitost, která k tomu je. Já úplně jako nerozumím tomu, že v rámci přípravy legislativních prací ten zákon tam nebyl zařazen. Takže ve chvíli, kdy se udělala jedna část zákona a přidává se druhá část zákona poslaneckou novelou, tak z toho vychází jenom jedno: tou vládní cestou bychom to nestihli. Všechno.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Martin Kolovratník, připraví se pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer. Pane ministře, vy jste dobrý rétor, moc hezky mluvíte. To se musí uznat. Ale víte, hezké větičky, hezká slova tomu úspěchu mediálnímu i věcnému moc nepomůžou. Já jsem vás poslouchal velmi pozorně a vy jste hovořil o tom, nebo jste zdůvodňoval, proč je ten poslanecký návrh správně, proč je to možné, proč je možné tímto způsobem projevit politickou vůli vás jako předsedů koaličních stran a dalších kolegů. A možná překvapím, já vám dávám za pravdu. Můžete to opravdu tímto způsobem udělat.

Víte, i my jsme to udělali. A bude to ilustrační příklad prosím. A poslouchejte, pane ministře, pozorně. Bylo to v roce 2018. Stejným způsobem, poslaneckou iniciativou, tehdy s kolegou ministrem dopravy Danem Ťokem jsme tady připravili a přinesli jsme sem do Sněmovny takzvaný liniový zákon, novelu liniového zákona o urychlení výstavby dálnic, železnic. A měli jsme na tom poměrně širokou shodu. A byl to také poslanecký návrh bez Legislativní rady vlády, bez mezirezortního připomínkového řízení. Ale pane ministře, mezi námi a vámi byl jeden ohromný, ohromný a gigantický rozdíl. My jsme tehdy jednali s opozicí, s vašimi kolegy a s vámi z opozice. Hledali jsme širokou shodu. A mimo standardní termíny, které jste tady zmiňoval, to první, druhé, třetí čtení, výbory, tak jsme strávili desítky, možná stovky hodin na pracovních seminářích, na kolegiálních setkáních. Bohužel kolegové z hospodářského výboru tady dneska nejsou, Ivan Adamec a další. A dohodli jsme se s vámi, s Piráty, na naší tiskovce byl Miroslav Kalousek, byla tam Helena Langšádlová a další. A to je rozdíl mezi námi a vámi. Vy to tlačíte na sílu bez opozice. Styďte se za tenhle postup! (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní poprosím pana poslance Maška, aby přišel k pultíku. Poté se připraví pan poslanec Nacher. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Zareaguji na pana ministra. My jsme tady skutečně, pane ministře, nikdo neřekli, anebo aspoň já jsem to opravdu nezaslechl, že neplatný pas by někomu znemožnil mít české občanství. To tady ani v náznaku nikdo neřekl. Ale zpochybnili jsme to, jestli má takový člověk, který nemá platný pas, právo jít k volbám a volit. A vy to nastavujete tak, že prostě mu to právo dáváte na základě nějakých čestných prohlášení, na základě teď už navrhovaného neověřeného bydliště, na základě toho, že nikde neplánujete ověřit jeho podpis nebo validitu jeho dokladů. Věřím, že po diskusi, kterou tady vedeme, tak i vy to budete chtít nějakým způsobem napravit a narovnat. A samozřejmě my v tom duchu připravíme pozměňovací návrhy. Ale my víme, jak to s těmi opozičními dopadá.

Čili pane ministře, vašeho kolegu Lipavského, prostřednictvím paní předsedající, bych rád vyzval, abyste tu zákonodárnou iniciativu pozměňovacích návrhů vyvolali u vašich poslanců, abyste k tomu byli vstřícní a abyste ukázali občanům této země, kteří žijí tady, že nejsou občany druhé kategorie, kteří když jim propadne občanský průkaz, tak nemohou volit, když si rychle doběhnou pro pas a zjistí, že i ten je propadlý, tak jsou z toho vyloučení, a jinde stačí čestné prohlášení, a ani v podstatě nepřiznat svou adresu, na nějaký P. O. Box, a pak to tam prostě někdo hodí. To přece nemyslíte vážně! Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Další vystoupí pan poslanec Nacher. Připraví se pan poslanec Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já na pana ministra. Ono se to tady furt točí dokola. To, že je něco poslanecký návrh, je samozřejmě legální, to je v pořádku. Jenom říkám, že to není legitimní z hlediska kontextu té situace. Proč? Už tady bylo vysvětleno a je to asi potřeba znovu opakovat. Za prvé, že vynecháváte ten proces připomínkových míst, kde byste vlastně dostali zpětnou vazbu podobnou jako od nás, ale oficiálně. Tam už by to nešlo jakoby říct, že to ztěžuje SPD nebo ANO, a takhle to prodávat navenek. To už by byly prostě legitimní připomínky a vy byste se s tím museli nějak popasovat. To je jedna věc.

Druhá věc. Dost často, když přicházíme s některými poslaneckými návrhy, pamatuji si například Aleš Juchelka v sociální oblasti, tak vy vždycky řeknete: připravíme kvalitnější vládní návrh, robustnější. Tak buď to platí, nebo ne. To prostě není možné. Navazuji na to, co říkal Martin Kolovratník. Pak jsou ale ty poslanecké návrhy, které jdou napříč, a to jsem vám ten příklad dal. Tam, kde to třeba spěchá, jako Milostivé léto, tam ano. Ale tady, pokud vám jde o upřímnou práci a upřímný výsledek, tak tady to prostě spěchat nemá kam. Pak z toho vznikají ty chyby. To je jedna poznámka.

Mě by opravdu tedy zajímal ten základní dotaz: bude tedy platit to, co je v tom návrhu ohledně úředně ověřeného bydliště, anebo bude stačit čestné prohlášení? Protože pak to zase vyvažujete ve prospěch lidí, co jsou v zahraničí, a v neprospěch lidí, co jsou tady.

Pokud jde o ty kilometry, pan ministr mluvil o těch kilometrech. No, ono to tak není, protože v článku 1 bodu 15 se píše, že v souvislosti se zavedením korespondenčního hlasování se doplňuje zmocnění ustanovení pro Ministerstvo zahraničních věcí k vydání vyhlášky, kterou stanoví územní obvody na základě toho - nikoliv podle kilometrů, ale jak tam fungují pošty.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vystřídali jsme se v řízení schůze. Přeji pěknou takřka půlnoc a budeme pokračovat v dalších faktických poznámkách. Jako další vystoupí pan poslanec Tomáš Kohoutek a potom paní poslankyně Martina Ochodnická. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající. Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl reagovat samozřejmě také na vystoupení pana ministra vnitra, který nadále obhajuje, a přijde mu naprosto normální, jak je uvedeno v důvodové zprávě, že se započítává hlas voliče, který požádal o korespondenční hlasování, odeslal svůj hlas, ale následně zemřel. Mně to prostě normální nepřijde a nemůžu si pomoct.

Chtěl bych vás upozornit, abyste si všichni otevřeli základní kodex, na kterém stojí svobodná demokratická společnost v každé zemi, ať už je to code civil, ať už to bylo ABGB v Rakousku-Uhersku nebo u nás občanský zákoník z roku 2013. Zde v § 15 je definice právní osobnosti, kdy právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, jakákoliv práva, tedy subjektivní práva, objektivní práva, zejména tedy i aktivní, případně pasivní volební právo. V tomto případě poukazuji na aktivní volební právo.

Následně § 23 občanského zákoníku jednoznačně říká, že člověk má právní osobnost od narození do smrti. To znamená, když se někdo narodí 1. ledna a zemře 10. prosince, tak 10. prosince tu právní způsobilost pozbude. Jestliže jsou volby vyhlášeny na dva dny, například 13. a 14. prosince, tak je zřejmé, že když člověk pozbude tu právní způsobilost 10. prosince, nemůže mít aktivní volební právo.

Tady nám vzniká obrovská mezera, protože člověk podle návrhu zákona si může 35 dnů před konáním voleb vyžádat voličský průkaz, vytisknout volební lístky a může je odeslat hypoteticky už 35. den, když 35. den se dostaví na ambasádu, kde si vyzvedne lístky, hned v ten den odvolí, respektive odešle poštou. Nemůže ale přece být platný hlas člověka, který zemře 10 dnů před konáním voleb. To je prostě naprosto v rozporu s jakýmikoliv demokratickými zásadami. Nezlobte se na mě, v tomhle mě nepřesvědčíte. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka paní poslankyně Martiny Ochodnické. Prosím.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji vám, pane místopředsedo. Já se ještě vrátím k zákonu o státním občanství, který tedy nesouvisí s projednávaným zákonem, nicméně je tu zmiňován jako argument, jeden z argumentů proti korespondenční volbě. Pan poslanec Zlínský, vaším prostřednictvím, mě požádal o citaci. Já ji budu citovat z odůvodnění, protože v paragrafovém znění to nebude zřejmé.

V § 32 se současně navrhuje zakotvit omezení skupiny oprávněných žadatelů na čtvrtou generaci, a to jak s ohledem na sjednocení všech tří úprav, tak i s ohledem na uplynutí dostatečně velkého časového úseku a s tím související oslabování skutečné vazby potenciálních prohlašovatelů v České republice.

Stručně bych to uvedla tak, že jde o napravení historických křivd, které se udály ať už přímo, nebo nepřímo naším státem na našich státních občanech. Připomněla bych, že je ostudné, že se to týká i v zahraničním tisku zmiňovaných Wintonových dětí a jejich potomků, vůči kterým jsme stále ještě tuto křivdu nenapravili. Ještě jednou připomenu, že to byla iniciativa Ministerstva zahraničních věcí, která byla v podvýboru pro styky s krajany předložena hned na začátku tohoto volebního období, a pan předseda tohoto podvýboru se tomu hned od začátku volebního období věnoval. Prosím pěkně, to, že to bylo dokončeno teď, nesouvisí s korespondenční volbou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Následují další dvě faktické poznámky. Jako první pan poslanec Hubert Lang, poté pan poslanec Martin Kukla. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, Já bych reagoval na dvě věci, které tady zazněly, na paní předřečnici. To je tedy silná podpásovka, co jste tady vystřelila! Když už vám prostě dojdou argumenty, tak vytáhnete Wintonovy děti, tragickou věc vlastně. Já na to vůbec nemám slov! Tak vy nám tady předhodíte Wintonovy děti, když už nevíte kudy kam jako, jo? Že se nestydíte, takovou věc spojovat s těmi našimi podle mě zcela relevantními argumenty. A to já si opravdu budu pamatovat, až ten zákon dojde na projednávání, tak prostě ty Wintonovy děti já vám osobně neodpustím. Nikdo to tady takhle nezmínil. A nechte si toho, jo? To je prostě taková podpásovka, že to je úplně neskutečné! Měla byste se za to omluvit.

A k panu ministrovi vnitra mám takový dotaz, možná všetečný. Vy máte pod sebou tu poštu, že jo? Pořád se bavíme o tom, že v tom zahraničí, kde jsou ti naši krajani soustředěni někde v tom Bruselu, tak tam to není problém, protože tam prostě máme ambasády, máme tam generální konzuláty. Pak jsou ti roztroušení voliči, kteří chtějí prostě zuřivě odvolit někde jinde na světě, v nějakých těch roztroušených diasporách. Kdo tam bude posuzovat relevantnost té pošty? Tam něco zaznívalo, že korespondenční volba bude aplikována tam, kde vlastně ta pošta nějakým způsobem funguje, jo? Tak jestli tam prostě přijede na velbloudu nějaký mudžahedín, vybere tam nějaký kaslík jednou za 14 dní, za měsíc. Mě by to opravdu zajímalo, jako kdo posoudí relevantnost té místní pošty někde v nějakém bubánistánu, že tam opravdu bude nějaký roztroušený zdivočelý Čech, který chce korespondenčně volit hnutí STAN. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Martin Kukla, připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, máme půlnoc, lavice jsou prořídlé. Chci zareagovat na vystoupení pana ministra. Vážím si, že tady s námi je. Já jsem ho bedlivě poslouchal, poslouchal jsem ho v pátek i dneska. On nám tady dneska zmínil, že nám vychází vstříc. V pátek tady říkal, že všichni máme právo na to, abychom vystupovali jak ve faktických poznámkách, tak v obecné rozpravě. Tak já právě vystupuju ve faktických poznámkách a říkám tady fakta. A velmi mě mrzí, že pan ministr nám tady odpovídá, ale já se ptám, jak mu můžu věřit, když on nám tady říká na mikrofon, že je rád, že vystupujeme, no a ráno hlasoval pro to, aby nás tady omezil. Já pětikoalici poradím. Poradím jí, vždycky tady říkám rady a přirovnám to takovým pořekadlem - tonoucí se stébla chytá. V tuto chvíli to stéblo je korespondenční volba a tonoucí je pětikoalice a její preference. A zakončím svoji faktickou poznámku takovým americkým příslovím - neopravuj to, co funguje. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další s faktickou poznámkou vystoupí paní místopředsedkyně Olga Richterová, Vladimír Zlínský a další. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem vůbec nechtěla vystupovat. Ano, ta věta je tady velmi oblíbená. Ráda bych se ale, vaším prostřednictvím, obrátila na pana poslance Langa, že mi přišlo opravdu nevhodné napadat tady paní kolegyni Ochodnickou takovým tónem a takovým způsobem v situaci, kdy ona pouze věcně argumentovala otázky, které souvisí se zákonem, který je zde vytahován.

Ten argument, že Wintonova vnoučata chtějí občanství a nemají na něj nárok, je argument, který je zmiňován jak v důvodové zprávě toho zde zmiňovaného souvisejícího zákona, ale je to také argument, který je normálně diskutovaný v médiích. Takže mně přijde opravdu nevhodné paní poslankyni kvůli této věci jakkoliv napadat, natož vyzývat k omluvě takovým tónem, jaký tady byl. Opravdu si myslím (hlasy z pléna), že toto by bylo třeba používat velmi zřídkavěji. (Předsedající: Nepokřikujte prosím.) Děkuji za zvážení v budoucích vystoupeních.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jsou zde ještě tři faktické poznámky. Jako další vystoupí pan poslanec Vladimír Zlínský, poté pan poslanec Jiří Mašek a paní poslankyně Eva Decroix. Máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já už nebudu dmýchat tu diskusi s paní poslankyní Ochodnickou, vaším prostřednictvím. Nejspíš bude chyba na mé straně. Nemám právní vzdělání, takže se přiznám, že té odpovědi jsem moc nerozuměl. Nevím, jestli tomu rozuměli ostatní poslanci, případně občané, kteří to sleduji. Nicméně jsem se ptal i na to, proč čtvrtá generace ano a pátá generace ne, tak na to mi nebylo odpovězeno. Ale prostě beru to na sebe, asi jsem to nepochopil dostatečně. Ještě se tedy podívám na tu odpověď a budu přemýšlet, co tím tedy chtěla paní poslankyně říci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Jiřího Maška. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Od několika předřečníků tady padly úvahy o státním občanství a jeho získávání, konkrétně od kolegy Langa. Myslím si, že většina států si velmi, velmi rozmýšlí a chce jasné doklady předtím, než to státní občanství udělí. My jsme se teď dostali do situace takového přání vlastně co nejvíce lidem na celém světě, kteří prokážou jakýkoliv příbuzenský vztah k někomu, kdo kdysi delší dobu pobýval nebo se narodil v České republice, tak mu to umožnit.

Já vás musím i jako lékař upozornit na určité konsekvence. Tohleto rozdávání státních občanství a toto přání získat co nejvíce voličů z celého světa se pojí také s tím - pak si na to jednou vzpomeňte - že v podstatě to kupování si voličů ze zahraničí znamená, že ti lidé se sem mohou jako čeští občané, držitelé českého pasu, na stáří vrátit a například konzumovat výhody našeho sociálního a zdravotního systému. Pokud si ještě uvědomujete, patří pořád k těm nejlepším na světě a pořád k těm nejlacinějším na světě. Vidíme to, že i cizinci jako samoplátci se rádi dostávají do České republiky a tyto služby si legálně u našich zdravotnických zařízení nakupují. Proč by to dělali? Přijedou na stáří do České republiky, přihlásí se do zdravotního pojištění, víme, že to je zhruba 2 000 korun. I kdyby si měli platit ty 2 000 korun měsíčně do budoucna, tak je to ta nejlacinější péče, za kterou vy si je teď kupujete. Těch konsekvencí je tam hodně. A všechny ty státy si udělení státního občanství velice pečlivě hlídají a vědí, proč ho třeba často neudělí.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Evy Decroix, potm paní poslankyně Eva Fialová.

 

Poslankyně Eva Decroix: Já vám velmi děkuji, pane předsedající. Prosím jenom velmi krátce. Zkusím tady ocitovat článek, Lidové noviny, 16. února 2023. Wintonova vnoučata chtějí občanství, nemají na něj nárok. Historickou křivdu Česko bez nového zákona nenapraví.

Prosím, pro toho, kdo si tento článek dohledá, tak tam najde i svědectví vnučky Wintonových dětí, která je velmi smutná z toho, že nemůže získat české občanství, a to z jednoho prostého důvodu. Pan Zlínský tady zmínil, že lhůta jednoho roku, která byla v minulém návrhu zákona, takzvaně zmizne. Ano, a právě ta lhůta jednoho roku byl ten problém, protože ta Wintonova vnoučata neměla čas si v té jednoroční lhůtě opatřit - a tady zase opakuji - veškeré doklady, které dokazují to občanství. Bavíme se tady od rána o tom, že je možné získat občanství prohlášením. Prosím, není. Žádné prohlášení nestačí. Je nutné doložit tu příbuzenskou vazbu. Prosím, kdokoliv si ten zákon otevře, jsou tam tři paragrafy, bavíme se o tom dva dny. Je to velmi jednoduchá problematika. Nadále je nutné dokazovat pokrevní pouto. Prosím, nedělejme si v zahraničí větší ostudu, než je to nutné.

Prosím, proč čtvrtá generace? No to je velmi prosté. Protože to je ta, která nyní žije, a to je ta, kterou my potřebujeme oslovit. V okamžiku - zde prosím, to je důležité - kdy čtvrtá generace si může takzvaným prohlášením získat občanství, tak pátá generace jej získává ze zákona. Nebo pokud jeden z rodičů je českým občanem, tak jeho děti jsou nadále taktéž českými občany. My právě proto, že tam máme ten jeden výpadek té jedné generace, tak to z té třetí rozšiřujeme na čtvrtou a jenom tím napravujeme tu jednoroční lhůtu, která se tady nepovedla v minulých volebních obdobích.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další tři faktické poznámky. Nejprve paní poslankyně Eva Fialová, pan poslanec Igor Hendrych a pan ministr Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Vrátím se ještě na reakci k panu ministrovi, kdy jsme tady probírali, a musela jsem to dohledat, ohledně platnosti pasů, občanek a tak dále, že naše občanství se prokazuje buď platným občanským průkazem, platným cestovním dokladem, osvědčením ne starším než jeden rok nebo listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starším než jeden rok.

Můj praktický dotaz zní - potřebuji to vysvětlit, protože se v tom ztrácím, ať je to od vás, nebo od někoho z navrhovatelů. V případě, že budu žádat o korespondenční volbu, přičemž v § 57a odst. 4 píšete, že žádost podle odst. 2 musí obsahovat jméno a příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány, popřípadě údaj o tom, že si volič převezme písemnosti u zastupitelského úřadu sám nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřenými podpisem voliče - a není tady to, že dokazuje, že je občanem České republiky. Já se ptám: To datum, platnost toho dokladu je k datu podání žádosti o korespondenční volbu, nebo k datu voleb, což by mi přišlo logičtější? Ale když to není v žádosti, tak jak se to bude ověřovat?

Pak mám dotaz: Když náš občan ztratí občanský průkaz, dostane náhradní, nebo se bude vdávat, je mu ustřižen růžek, tak v tu chvíli nemůže volit, protože není platný. Tak jak se to bude dokazovat v té cizině, když mu někdo tento doklad odcizí mezitím v té době, co si požádá? Pro mě je to praktický dotaz. Jestli jste ochotni se o tom bavit, jestli to bude v prováděcí vyhlášce, anebo ochota dát to přímo do zákona? Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Další faktická poznámka, pana poslance Igora Hendrycha. Připraví se pan ministr Marek Výborný. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se k tomu nechtěl vyjadřovat. Ano, oblíbená teze tady, ale protože jsme otevřeli v podstatě diskusi k jinému tématu, což bylo před chvílí kritizováno a následně už ne, tak stručná poznámka, kterou jsem chtěl v projevu říci, co se týká vlastně nabývání toho občanství u čtvrté generace. Trošku z jiného soudku. Já tak přemýšlím tam a zpátky o téhleté věci a říkám si, my budeme teoreticky sedmiosminovému cizinci, to je ta čtvrtá generace, to je ten člověk, který je sedmiosminový cizinec, pokud je to čtvrtá generace, a všichni ostatní předci v té linii budou cizinci, bude to občan jiného státu, předpokládám, že v mnohých případech ani nebude umět česky - tak my mu dáme jenom tak občanství bez splnění poměrně přísných podmínek, které tady máme. Já si myslím, že to je výzva, teď to trošku možná přeženu, ale v jednotlivých případech výzva pro cizí zpravodajské služby. Vždyť to je úplně úžasné! My dáme český pas člověku, který nemá vůbec žádnou loajalitu k České republice, logicky ji nemůže mít. Vždyť to je úplně nádhera, cizí zpravodajské služby se potenciálně mohou radovat! Prostě mají člověka, který sem může kdykoliv nerušeně přijet, nenápadně se zapojit do života v České republice. Přitom k České republice vůbec nebude cítit žádnou loajalitu. Odkud by ji také vzal, když se narodil někde jinde a najednou mu spadlo občanství do ruky?

Je to teorie. Je to možná pro někoho konspirační teorie tohle, ale je to vstupenka do České republiky pro člověka, který nemá k České republice vůbec žádný vztah, a potenciálně to může, samozřejmě v individuálních případech, nepředpokládám, že to bude nějaká masová záležitost, znamenat i bezpečnostní riziko pro Českou republiku.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a nyní pan ministr Marek Výborný. Prosím.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych chtěl vaším prostřednictvím zareagovat a vrátit se ke korespondenční volbě, k tomu, co tady říkal pan kolega Mašek, prostřednictvím pana předsedajícího.

Mně to přijde tedy neuvěřitelně troufalé, pane kolego, možná opravdu až nepatřičné hovořit o tom, že korespondenční volbou tady někdo nakupuje nějaké hlasy. Kde jste na to, pane kolego, přišel? To je fakt drzost, která...! (Předsedající: Prosím prostřednictvím. Pardon, omlouvám se.) Prostřednictvím. Já jsem to říkal. Od začátku hovořím prostřednictvím předsedajícího. Tak skutečně vy mně chcete tvrdit, že ty hlasy, které by dostalo třeba vaše hnutí ze zahraničí, jsou také nakoupené? Co to je za nesmysl? Buď tady máme mimo jiné volební právo, které je všeobecné - vše-o-bec-né - a pak máme dělat všechno pro to, aby skutečně mohlo být všeobecné, a to i pro ty studenty, pracující občany, kteří mají to občanství a žijí v zahraničí. Přece na tom je to postavené.

A mluvit o tom, že tady někdo bude zneužívat sociální systém? Víte, jak funguje sociální systém? Pokud někdo celý život pracuje v zahraničí a přijede sem na důchod, tak na ten důchod v Čechách nemá nárok, respektive má nárok maximálně na minimální, ale pobírá ho z té země, kde pracoval. Z té země, kde pracoval! Tak tady nevytvářejte tady ty mýty o tom, že tady někdo zneužívá sociální systém. Prostě to není možné! Takhle to je nastavené. Pokud to nevíte, tak si to prosím nastudujte! Děkuji a omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Radka Vondráčka, připraví se pan poslanec Roman Kubíček. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Velice stručně. Já tady mám ten výzkum Centra prevence kriminality ze Spojených států, mám další materiály, já jsem o tom chtěl mluvit zítra. To není žádná drzost. Prostě je třeba si uvědomit, že jakákoliv distanční volba, to znamená elektronická, korespondenční, zvyšuje rizika a mimo jiné vznikají ty kauzy kupčení s hlasy. A já o tom zítra budu mluvit. Prostě to je fakt, ale o tom píšou všechny diplomky, pane ministře. To je prostě normální. O tom se snad můžeme bavit. Už jsem to tady přirovnával k tomu, že přece nebudeme řešit skutkovou podstatu krádeže, protože krást se přece nemá. Prostě dochází k tomu, dochází k ovlivňování voleb, k manipulacím voleb, dochází k zločinům celosvětově. A vždycky když někdo má tu povahu, má na to charakter a najde si cestu, tak poruší zákon. A my musíme ty zákony psát tak, abychom pokud možno to porušení maximálně ztížili nebo znemožnili. Ale pohoršovat se nad tím, že k tomu nedochází - dochází. Family voting a kupčení s hlasy je problém korespondenční, elektronické i jakékoliv další volby mnohem víc, než když do té místnosti přijdete. To není nic proti vám, to není nic, co bychom říkali, že to prostě určitě nastane, ale to riziko bude výrazně vyšší. Tak snad jsme poslanci a musíme se bavit na rovinu, když tady přijímáme nějaký zákon, co nastane. Mimochodem, já už jsem z toho citoval, z té zprávy, u České republiky tam není uveden žádný případ, pouze tam píšou, že korespondenční volba není umožněna.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan poslanec Roman Kubíček, potom pan poslanec Ondřej Kolář.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře Výborný, přímo vás oslovím, já se pana Maška, svého kolegy, musím zastat, protože on tady nehovořil o nakupování korespondenční volbou, ale hovořil tady o udělování občanství a o takových nákupech, které fungují. A jestli chcete vědět, zda někdo v tom sociálním systému žije v Čechách a čerpá výhody zdravotního pojištění, přijeďte k nám do jižních Čech, já vám ukážu spoustu Němců, kteří bydlí na území České republiky, platí si zdravotní a čerpají výhody zdravotního pojištění v České republice.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další pan poslanec Ondřej Kolář, připraví se pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Kolář: Krásný dobrý večer, vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Já si dovolím reagovat stručně na pana kolegu Vondráčka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, který tady zmínil nějaké zvýšené riziko zneužití nebo manipulace voleb, pakliže dojde ke korespondenčnímu hlasování. Nevím. Já jsem osm let dělal starostu docela velké pražské městské části, naše radnice organizovala velkou řadu voleb a já si myslím, že ten systém, tak jak ho máme tady, je dostatečně nastaven pro všemožné manipulace a sám o sobě je rizikový. Slyšel jsem, že se tady řada kolegů zaklínala takovým slovem plenta, a já tedy nevím, ale podle mě ta plenta vůbec žádnou tajnost volby nezaručuje. Příklad. Náš volební systém umožňuje volit třeba v domovech pro seniory, v nemocnicích, může za vámi volební komise s urnou přijít i domů. Ve chvíli, kdy se tohle stane, tak tam žádná plenta nikde není. To všichni víme moc dobře. Můžu vám dát příklad toho, kdy za mnou v minulosti přišel zástupce jedné z menšin, se kterými tady žijeme, a říkal, když mi, vážený pane, tady teď dáte 50 000 korun, tak vám zajistím hlasy všech členů té komunity, která žije v Praze. Já jsem říkal, takhle se to přece vůbec nedělá.

Takže to, že zavedeme korespondenční volbu, neznamená, že se zvýší riziko manipulace. To riziko manipulace tady prosím vás pěkně je a je potřeba s ním umět pracovat, a ne se vymlouvat na to, že když není plenta u korespondenční volby, tak že ty volby budou neplatné, zmanipulované, zfalšované, kdoví co ještě. Ta plenta bych řekl, že je takový jenom přežitek těch volebních místností jako takových, a opravdu nezaručuje žádnou tajnost žádné volby. To se na mě nezlobte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Opět nám naskákaly další faktické poznámky. Jenom pro pořádek říkám, že faktické poznámky by neměly nahrazovat diskusi jako takovou.

Nejprve vystoupí pan poslanec Jiří Mašek, potom paní poslankyně Lucie Potůčková, paní poslankyně Vildumetzová Mračková a další. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Slibuji, že budu vstřícný ke kolegovi Výbornému, vaším prostřednictvím. Děkuju za to poučení. Je pravda, že například k zemědělství se vyjadřuju minimálně. Dovolil jsem si vyjádřit se ke zdravotnictví, zdravotnímu pojištění, o kterém opravdu něco vím. Pokud jsem zmínil to sociálno, tak tam jste mně dal poučení vy, ale jistě bychom občana, kterému bychom vlastně přiznali státní občanství, a on sem na stará kolena přišel, i kdyby přišel bez toho důchodu, my přece nikoho nenecháme padnout a naše vláda by mu jistě nějaké sociální dávky, byť v minimální výši, dala, co jsme se přesvědčili už v minulosti, že se děje. Takže za to poučení vám děkuju.

Ale docela vážně jsem vzal to, co tady řekl můj ctěný kolega Igor Hendrych, a to je otázka rozdávání českého občanství naveliko. S českým pasem se skutečně velmi dobře dá díkybohu po revoluci cestovat po celém světě a je to vstupenka, kterou by se měly zabývat naše bezpečnostní služby. A já chci hodně věřit a chci tímto také ministra Rakušana vyzvat, aby s řediteli bezpečnostních služeb tuto problematiku projednal, jestli je žádoucí pro tento stát, aby nám tady dramaticky narůstaly bez větší kontroly noví občané České republiky, kteří ani nevědí na glóbusu, kde by tu Českou republiku ukázali, protože moje zkušenost konkrétně ze Spojených států byla ta, že když jsem mluvil o České republice, tak si všichni mysleli, že to je Čečensko.

Takže prosím, teď zcela vážně. Ta bezpečnostní problematika, tak jak to tady kolega Hendrich nadnesl, my se tady v těch souvislostech vlastně dostáváme k velmi, velmi důležitým věcem, které vy jste tím poslaneckým návrhem, naprosto urychleným, jednoúčelovým, k jedněm volbám, vůbec tyhle věci nějakým způsobem nerespektovali.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní paní poslankyně Lucie Potůčková, potom paní poslankyně Mračková Vildumetzová a další. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Já bych tedy reagovala na dotaz některé z kolegyň, pár kolegů před chvílí, co byli, a ptala se na ten § 57a a to bylo to dokládání totožnosti a občanství. Prosím vás, ten § 57a, který je v návrhu ke korespondenční volbě, tak ten se týká, ten odstavec, který vy jste četla, ten se týká vydání hlasovacích sady. Tam samozřejmě už nedokládá. Ale nejdřív, aby mu vůbec mohla být ta hlasovací sada vydána a odeslána, tak on musí být na zvláštním seznamu voličů. A aby se na ten zvláštní seznam voličů dostal, tak tam pochopitelně dokládá občanství platným pasem, platnou občankou nebo případně doložením toho, že získal to občanství. Takže tady asi došlo k nedorozumění.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Marečková Vildumetzová, potom pan poslanec Radek Vondráček, Hubert Lang a další. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Já bych si dovolila reagovat na pana Koláře, prostřednictvím pana předsedajícího. On nám tady řekl, že byl osm let starostou městské části. O to horší je, že když tady říkáte ty praktické zkušenosti, tak v rámci připomínek, v rámci připomínkového místa, a já to tady znovu opakuji, se právě ti, kteří prakticky ty volby vykonávají, tak tím, že to byl poslanecký návrh, tak se k tomu nemohli vůbec vyjadřovat. Musím říct, že když jste tedy byl osm let starostou městské části, tak doufám víte, že když jde z volební komise někdo s tou přenosnou schránkou do nemocnice nebo do domova pro seniory, tak asi víte, že když si ten člověk v tu chvíli upravuje hlasovací lístek, tak vy se otočíte, ti dva lidé, kteří tam jdou, a i je to takto samozřejmě napsáno. Musím říct, že jestli tohle jako starosta za osm let, co jste tedy dělal starostu městské části, nevíte, tak je to tedy ponejvíce úsměvné, protože to snad ví každý, že takto to funguje, a asi by se proti tomu každý ohradil.

A pokud tady tedy hovoříte ještě o nějakém kupčení, nebo že se něco dělo, tak předpokládám, že jako starosta městské části, kde jste tedy byl osm let starostou, že jste určitě na to podal trestní oznámení a že jste to řešil. Možná nám to doložíte, když jste to tady dneska řekl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, potom pan poslanec Hubert Lang, paní poslankyně Alena Schillerová a další. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. A to jsem myslel, že už nebudu dneska mluvit. Já se chci jenom ohradit proti tomu, že snad tady někdo říkal, že ty volby budou zmanipulované nebo že budou zfalšované. To přece nikdo neřekl. Já jsem jenom řekl, že distanční hlasování vždycky znamená vyšší riziko různých typů volebních podvodů. Nevkládejte nám prosím do úst něco, co jsem neřekl.

Teď já se ještě podívám na stenozáznam, jak jste se tak postupně rozohnil. Mně se zdá, že jste na konci říkal, že plenta vlastně neznamená žádnou záruku tajnosti. My ale nic lepšího nemáme, než je plenta. To je nejvyšší stupeň zabezpečení, jaké máme.

Co se týče té přenosné urny, já už jsem tady o tom mluvil asi třikrát. Je škoda, že se neposloucháme. Ano, tam třeba ta tajnost volby vůči těm hlasujícím není stoprocentní, ale rozhodně je to hlídané, chráněné prostředí a nemůže tam dojít k tomu horizontálnímu nátlaku, to znamená v rámci rodiny, v rámci cizích lidí. Ta babička už má třeba svůj volební lístek nachystaný, ale svobodně ho dává do urny, tam si to může nějakým způsobem ještě rozmyslet. Já si to opravdu nevymýšlím, budu o tom mluvit zítra. Já vám tady dám třeba příklad Belgie. Během komunálních voleb nedávno - tam se může volit korespondenčně - bylo - 2018 - obviněno 21 osob. Tyto osoby užívaly ve volební místnosti padělané plné moci například. Budeme se bavit o padělaných plných mocích. To je úplně legitimní, že se budeme ptát, jak to bude ošetřeno, aby k takovým podvodům nedocházelo. Austrálie. Ve federálních volbách v roce 2016 bylo 18 343 osob požádáno o vysvětlení, proč bylo jejich jméno vícekrát na nějakém volebním seznamu vyškrtnuto. V tom nejlidnatějším státu to bylo 6 760 případů, ve Viktorii 4 800, v Queenslandu 2 792. A tak bych mohl pokračovat. (Předsedající: Čas!) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Hubert Lang, připraví se paní poslankyně Alena Schillerová, Patrik Nacher a další. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Já jsem tady úplně s hrůzou zjistil, že pan starosta velké pražské části Kolář byl přítomen něčemu, že za ním přišel tedy nějaký zástupce minority, nabídl mu úplatek, a vy to tady dáváte jako příklad. Já předpokládám, že jste, pane starosto, okamžitě konal. Okamžitě jste konal, okamžitě jste kontaktoval Policii České republiky a podal jste trestní oznámení! Já bych to trestní oznámení chtěl vidět, jak jste ho podal, a jestli jste ho nepodal, tak si tady vymýšlíte. A já bych chtěl vyzvat pana ministra vnitra Rakušana, aby toto prošetřil. Jestli to prošetří KRIT, nebo to prošetří někdo jiný, mně to je úplně jedno. Ale pane starosto, nebo pane poslanče, jestli to tady takto říkáte, tak vy tady vlastně říkáte, že byl spáchán - (Předsedající: Mým prostřednictvím!) - vaším prostřednictvím, byl spáchán trestný čin a vy jste konal, nebo nekonal? Mohl byste mi na to odpovědět? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Alena Schillerová, připraví se pan poslanec Patrik Nacher, pan ministr Vít Rakušan a další. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane poslanče Koláři, prostřednictvím pana místopředsedy, také musím na vás zareagovat. Já nesdílím váš názor. Já si naopak myslím, že náš robustní volební systém za 34 nebo 35 let nebyl zásadním způsobem zpochybněn. U nás je obrovská důvěra ve volební systém. A teď samozřejmě neberu v potaz různé dílčí stížnosti podané pravidelně na Nejvyšší správní soud, které byly nějak vyřízeny. O tom, o nějaké trestněprávní odpovědnosti mluvili mí kolegové, nebudu se opakovat. Vy jste tady připustil, že se mohou falšovat volby. To je největší výdobytek naší demokracie po roce 1989! (Potlesk poslanců ANO 2011.) Naprosto zásadním způsobem nezpochybněný a já doufám, že i do budoucna nezpochybnitelný. My tady pouze varujeme před tím, aby se ta důvěra neprokaučovala, aby tady prostě nedošlo k rozkolísání. A pořád nabízíme, pojďte k jednacímu stolu a hledejme nějaké kompromisy a hledejme nějaký souhlas.

A to, co jste zmínil, že jste mluvil o volbách v sociálních domech nebo za určitých podmínek i v domácnosti, dneska byl na CNN pan předseda Jakob a on tam uvedl zase ten příklad v debatě politické a odborné, částečně uvedl příklad s tou svou slepou babičkou, kterou doprovodil za plentu. A reagoval na to docent Kudrna, jeden z expertů na ústavní právo, které máme, mnoho jich není, a on řekl, ale vy zmiňujete naprosto hraniční situaci, se kterou volební předpisy počítají. To přece není typické. Samozřejmě že ta babička tam nemůže jít sama. Samozřejmě že pokud tomu brání nemoc nebo je senior umístěn v sociálním domě (Předsedající: Čas.), tak tam musí přijít. Ale to nesouvisí s typickým výkonem volebního práva, o kterém se tady bavíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, potom pan ministr Vít Rakušan, pan poslanec Ondřej Kolář a další. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já navážu na svoji ctěnou kolegyni Alenu Schillerovou. Ono je to přesně tak. Tenhle příklad se tady uvádí donekonečna. Tak za prvé, na to ten zákon pamatuje. Za druhé, jsou to promile případů. Což ale v momentě, kdy zavedete tu korespondenční volbu, nebudou promile, ale bude to naopak gros těch hlasů ze zahraničí. A my tady neříkáme nic jiného, než jestli tady této zemi něco funguje politicky napříč, tak jsou to volby. Volby, sčítání hlasů, to, že to nikdo nezpochybňuje. Ano, zaregistroval jsem, jestli ta dvoudenní není riziko, že se někdo vloupá do škol, vymění tam a tak dále, ale zatím to tady nikdo nezpochybnil. Myslím si, že to je dobře. Jsme jedna z mála zemí, kde se hlasuje dva dny. Také bychom mohli pořád kopírovat ty ostatní země. A my říkáme jenom to, že vy vlastně tohle - to je jedna z mála věcí, co tu fakt funguje, ať už vyhraje kdokoliv v těch volbách. Tak vy to tímhle způsobem chcete ohrozit. Magnetizujete možné podvody. Magnetizujete to, že ta volba nebude opravdu tajná, že nebude svobodná, jako je to za tou plentou. A za tou plentou to právě má ten půvab, že vy, ač řeknete cokoliv, a já jsem tady přece uváděl ten příklad, že dneska se dostávají ti voliči pod takový tlak, že nepřiznávají svoje priority i poté, co odejdou z té volební místnosti, a uváděl jsem příklad exit pollu na Slovensku. Prostě jsou tady takové tlaky: tenhle je správný, ten je špatný, tak to nepřiznám. A proto je tam ta plenta. Protože já můžu říct, že jsem volil úplně někoho jiného. Takže nic lepšího není. Já jsem tady uváděl příklady, že i když budeme mít digitalizaci všeho, byť to tady nefunguje moc, tak některé věci musíme dělat osobně, jako je například volba anebo svatba. (Předsedající: Čas.) Také si nebudeme posílat přes mobil: ano.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní vystoupí pan ministr Vít Rakušan, připraví se pan poslanec Ondřej Kolář, paní poslankyně Eva Fialová. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já avizuji, že to je dnes mé poslední vystoupení, ale dělám ten souhrn jako takový. Nejdřív jsem chtěl reagovat na několik vtipů pana poslance Langa, ale já jsem je všechny zapomněl. Asi nebyly tak dobré.

A teď už věcně k tomu, co se tady odehrávalo. Co se týká zákona o správě voleb, který jsme schválili, tak jistě víte, že seznam voličů bude napojen na registr obyvatel, a i ustanovení, které se vztahuje k volbám v roce 2025, i tady bude přístup do registru obyvatel. Zastupitelské úřady mají přístup do registru obyvatel a zastupitelské úřady tím pádem logicky a jednoduše ověřují, zda daný žadatel, daný člověk, je občanem České republiky nebo není občanem České republiky, protože v registru obyvatel logicky jsou tyto údaje uvedeny.

Dále vyjádření k legislativnímu plánu vlády. Je to plán na rok 2022 - paní kolegyni tady teď nevidím - a je to tam uvedeno druhé odspoda takhle. Je to údaj, který je celkem transparentní. A to že se o něco opozdila ta legislativní činnost, bylo dáno prostě událostmi roku 2022. Ano, zpoždění tam bylo, ale v tom plánu legislativních prací to samozřejmě uvedeno je.

A ještě k té debatě, která se tady směšuje k tomu tisku 585. Není pravda, že spadl z nebe. Není to pravda. V minulém volebním období v bezpečnostním výboru - senátor Tomáš Czernin, dlouhodobé téma, které se tady diskutovalo. Já moc doufám, že kolegyně a kolegové, kteří byli v bezpečnostním výboru, mi to potvrdí. Není to nové téma. Není.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Ondřej Kolář, připraví se paní poslankyně Eva Fialová, potom paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Kolář: Děkuji za slovo. Nejprve bych chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedající, poděkovat za ten úžasný projev paní předsedkyně Schillerové, a to nemyslím nijak ironicky. Mně se hrozně líbila ta kultivovanost vašeho projevu ve srovnání s vaším kolegou, který tady sázel jednu invektivu za druhou, a já nevím, jestli úplně cítím potřebu na ty invektivy reagovat.

Nicméně abych to uvedl na pravou míru, já už nejsem starosta. Nějakou dobu už starosta nejsem. Neřekl jsem, že to, čeho jsem byl svědkem a co se odehrálo před mýma očima, se stalo v době, kdy jsem byl starostou. To se stalo dávno předtím a úplně necítím potřebu se k tomu vracet. Všichni víme, že se tady v té republice kupčilo s hlasy. Všichni známe mediální kauzy, které kolem toho byly rozvířeny, a tak nějak si dovolím říct, že tuším, že tady v tom sále sedí více lidí, kteří s něčím takovým přišli do styku. Takže bych neřekl, že to je jenom ojedinělý případ.

Ještě možná k té manipulaci, když už tady je zmiňována. Já si úplně nemyslím, že volební místnosti, které zůstanou zavřené, zamčené přes noc, jsou něco, co zaručuje naprostou bezpečnost. Také známe všichni případy z minulosti, kdy docházelo k odemykání volebních místností, manipulaci s těmi urnami, a nemůžeme zpochybňovat, že se to nikdy nedělo, že takové případy neexistují. Existují. Já se obávám, že každé volby, ať už jsou dělány jakýmkoliv způsobem, vždycky budou dávat nějaký prostor k riziku manipulace těch voleb, vždycky se najdou lidé, kteří budou chtít volby nějakým způsobem ovlivňovat. A nezlobte se, ale když já tady poslouchám všechna ta obvinění, která na naši stranu padají, co všechno se může dít a co všechno chceme způsobit, tak mě napadá takové to rčení - podle sebe soudím tebe. Tak jenom doufám, že nám tady neříkáte, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že tohle by se dělo, pokud byste tu korespondenční volbu navrhovali a zaváděli vy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Eva Fialová, potom paní poslankyně Mračková Vildumetzová a pan poslanec Igor Hendrych. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Mně se také nechce reagovat na vaše injektiva, prostřednictvím pana předsedajícího. Radši toho necháme.

Já jsem chtěla poděkovat paní předkladatelce, paní Potůčkové. Já jsem se fakt ptala, že jsem se v tom začala ztrácet ohledně toho § 57a, nicméně moje otázka ještě další zněla tak, že co se stane v období, kdy dojde ke ztrátě, odcizení toho patřičného dokladu. Protože když se vám to stane v České republice, tak v tu chvíli je vám znemožněno volit, protože nemáte platný doklad. A to se prostě regulérně stát může. V případě, kdy musel dojet ten dotyčný v zahraničí na zastupitelský úřad, musel se nějakým způsobem identifikovat tímto platným dokladem, což teď v tuto chvíli padá. Tak mně vadí malinko ta dvojkolejnost, že občanovi v České republice to nebude umožněno, pokud to nenahlásí dostatečně dopředu, což chápu, že může být tak úžasný a zodpovědný a že to půjde nahlásit okamžitě, což by bylo to nejlepší, ale stát se to může, že ten doklad nebude platný, a přesto odvolí korespondenčně. Tak proto se chci na to ptát. To byla druhá část mého dotazu.

A jenom ještě tady, co říkal pan ministr ohledně registru obyvatel a že zastupitelské úřady budou propojeny. Ano, budou na základě správy voleb, co jsme odsouhlasili. Ale to je právě ta účinnost od roku 2026. Tak buďte vstřícní a posuňte účinnost pro poslaneckou volbu do roku 2026 a nemusíme se tady dál bavit o tom, co by, jak by hypoteticky, a tím pádem se nebudeme muset handrkovat, jestli to bude opravdu doložitelné, nebo nebude, protože do toho registru je povinnost nahlížet až od roku 2026. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Mračková Vildumetzová, připraví se pan poslanec Igor Hendrych. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já už také slibuji, že vystupuji naposled dnes. Děkuju panu ministrovi vnitra, který tady řekl, že všechny údaje jsou v základních registrech neboli v registru obyvatel. Já doufám, že všichni teď sledujete určitě někde na sítích, co se děje s naší eObčankou, která tedy způsobuje to, a já jsem tady na to upozorňovala, že si uděláte Digitální informační agenturu, že po věcné rovině to bude pod Ministerstvem vnitra a po té prováděcí to bude pod Digitální informační agenturou. Ale když se ke mně teď dostávají opravdu zprávy, že ty registry na základě toho, že tedy se nejdříve měly dát do pořádku, a pak se mělo přijít s tou eObčankou a že zítra lidé, kteří budou chtít podávat DPH, tak aby si připravili papír a tužku, jak to bude i s přijímačkami a s dalšími věcmi, tak opravdu je to obrovská hrozba a jsem zvědavá, měl by se k tomu podle mého názoru zítra popřípadě vicepremiér pro digitalizaci, ten by se k tomu měl určitě vyjádřit, protože je to obrovský problém. A opravdu si uvědomte, že registr obyvatel - prakticky všichni jsme tam uvedeni, je to základní údaj a musí prostě registr obyvatel být funkční. A je vidět, že to, co se stalo, tak v tuto chvíli ta elektronická komunikace nebude fungovat. Možná se to spraví, ale zatím ty zprávy, které v tuto chvíli proudí v mediálním prostoru, tak jsou opravdu hrůzostrašné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Igora Hendrycha. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Vážený pane místopředsedo, děkuji ještě jednou za slovo. Já bych ještě krátce reagoval na pana poslance Koláře, vaším prostřednictvím. Já si myslím, že je vcelku irelevantní, jestli v danou chvíli, kdy za ním přišel ten člověk, jak tady deklaroval před chvílí, jestli byl, nebo nebyl starostou. Každý občan České republiky má zákonnou povinnost v případě, že se setká s trestným činem, tak by ho měl nahlásit. Okamžitě by ho měl nahlásit. Takže to nesplnil. A pak mi v tom nehraje ještě jedna věc. Pokud nebyl politik v té době, možná že byl, ale nebyl starosta, tak mi přijde zvláštní, že mu nabízel někdo něco v danou chvíli. Proč by to dělal ten člověk? Chápal bych to, kdyby to byl starosta nebo zastupitel, tak by to mělo logiku, ale běžnému občanovi nabízet něco takového? Přijde mi to zvláštní.

A ještě potom reakce na pana ministra, který tak lehce tady řekl, že to téma tady už bylo, co se týká toho udělování občanství, v minulém období v bezpečnostním výboru, a řekl to velice stručně, tak to mě úplně neuspokojilo. Protože já si myslím, že právě kdyby tady k tomu byla RIA, kde by se k tomu vyjádřily bezpečnostní složky, včetně třeba Bezpečnostní informační služby, tady v této záležitosti, tak by to byl skutečně relevantní podklad. To, že to tady někde bylo na bezpečnostním výboru, si myslím, že není argumentace, která by mě přesvědčila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Martin Kukla a jeho faktická poznámka. Prosím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já si dovolím v krátkosti vaším prostřednictvím také zareagovat na pana poslance Koláře. Současný stav, který máme v České republice, žádnou nedůvěru obyvatel - současné volby a současný systém - nevyvolávají, ale ba naopak právě ta zaváděná korespondenční volba tu nedůvěru vyvolávat bude. Můžeme se podívat do zahraničí. A to riziko je poměrně velké. Podívejme se do Rakouska. Bylo tady dneska o tom mnoho řečeno, že například právě díky korespondenční volbě tam vyhrál těsně jiný kandidát. Podívejme se do Francie, kdy byla korespondenční volba částečně v roce 1975 zrušena. Podívejme se do Ameriky, kdy se de facto stoupenci Bidenovy strany chlubí tím, že nějakým způsobem ty volby ovlivnili.

A teď se vrátím do České republiky a vrátím se na Vysočinu a na poslední krajské volby, a když vzpomenu, jak tam kandidovala strana TOP 09 pod nějakou pseudostranou, myslím si, že to byla Pro TOP Vysočinu, ale byla to de facto strana TOP 09, tak oni se do zastupitelstva nedostali. A víte, proč se tam nedostali? Chyběl jim jeden hlas. Oni to zpochybnili u soudu, dali to k soudu. Tím pádem my jsme museli ve funkci ještě měsíc pokračovat, než to ten soud prošetřil, a ten jeden hlas jim nenašli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Marie Pošarové. Prosím.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Když to tak shrnu, tak tady se házely statisíce, kolik je voličů v zahraničí, a dodneška jsme se nic nedozvěděli. Víte, já budu trošičku taková jízlivá. A vrhá to na mě dojem, že těch voličů bude tolik, aby pětidemolice vlastně řeknu vyhrála. Opravdu, pokud se mnou nebudete souhlasit, tak si myslím, že pokud tvrdíte, že jste demokratičtí, tak vám nebude vadit, když se tento zákon přijme až od roku 2026, aby se ukázalo a vypilovaly i různé detaily, pochybnosti a eliminovala se rizika. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Lubomír Brož, připraví se pan poslanec Hubert Lang s řádnou přihláškou. Máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně a kolegové, věnujeme se sněmovnímu tisku 596, poslaneckému návrhu zákona. Ještě než přednesu své plánované vystoupení, tak bych se jenom zmínil k tomu, k takové té důležité věci, on se to tady pan ministr Rakušan pokusil vysvětlit, a to je to, jestli poslanecký návrh, nebo běžný vládní návrh. On to samozřejmě obsáhle vysvětloval, ale faktem je, že kdyby to šlo tou klasickou cestou, tak jsme si dokázali opravdu ušetřit spoustu těchhle otázek, nejasností a dalších věcí, já na to mám zaměřeno i vystoupení, kde se hodně budu věnovat ústavněprávním principům a dalším věcem, a to by se třeba dokázalo odbourat.

A potom mi ještě nedá (ne)reagovat na jednu věc, vaším prostřednictvím. Poslankyně Eva Decroix, která když mluvila o té čtvrté generaci, tak řekla zcela jednoznačně: to jsou ti, které potřebujeme oslovit. Potřebujeme je oslovit? Opravdu? To nám něco přináší, České republice? Tam evidentně z toho - vy se divíte, že to kritizujeme, a veřejnost to vnímá, že vy je potřebujete oslovit, protože potřebujete voliče, ne že se masy Čechů žijících v zahraničí hlásí o to, že chtějí volit, ale vy je chcete oslovit, a zřejmě je připravena už nějaká kampaň a další věc na tohleto. Takže to jsem chtěl zmínit. To považuju za velmi důležitou věc.

Já se budu věnovat svému vystoupení a mám ho rozděleno do čtyř takových kapitol. Jednak jsou to obecné ústavněprávní zásady volebního práva v České republice, potom jsou to mezinárodněprávní principy volebního práva, potom to bude kapitola k jednotlivým ústavněprávním principům výkonu volebního práva a jako čtvrté budou další problematické aspekty právě projednávaného návrhu zákona. Říkám, je to hodně zaměřené na to právo, na ústavu, na Listinu základních práv a svobod, proto mám hodně citací, aby bylo opravdu vidět, že to není něco, co bych si vymýšlel, ale co opravdu vychází z těch podkladů právních.

Právo na politickou participaci, když začnu tím tématem - obecnými ústavněprávními zásadami volebního práva v České republice - tak právo na politickou participaci, tedy právo podílet se na správě veřejných věcí, je úzce spojeno s principem suverenity lidu. Česká republika je v čl. 1 ústavy definována jako demokratický právní stát, na což navazuje ustanovení čl. 2 ústavy, podle nějž je lid zdrojem veškeré státní moci. Z obou deklarovaných základů právního řádu České republiky plyne, že občané České republiky mají právo podílet se na výkonu této státní moci. Činí tak zejména prostřednictvím výkonu svého volebního práva. Hlavní ústavněprávní zásady volebního práva v České republice jsou všeobecnost, rovnost přímost, tajnost a požadavek svobodného hlasování ve volbách, jež je prosté jakéhokoliv nátlaku. Je to citace.

Tyto základní principy nalezneme na řadě míst v Ústavě České republiky, zejména v příslušných ustanoveních hlavy první, druhé, třetí a sedmé ústavy a v Listině základních práv a svobod. Jedná se především o následující ustanovení, abych je definoval přesně, a to je v ústavě čl. 18, kdy se říká: Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. Druhá část: Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad většinového systému. A čl. 20: Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon. V čl. 56: Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Listina základních práv a svobod v čl. 21 říká: Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo, nebo svobodnou volbou svých zástupců. Za druhé, volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Za třetí, volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. A za čtvrté, občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

V kapitole dvě se jedná o mezinárodněprávní principy volebního práva a tady je řečeno, že obdobné základní principy výkonu volebního práva nalezneme i v mezinárodněprávních dokumentech, kterými je samozřejmě Česká republika vázána. Například je to v čl. 21 Všeobecné deklarace lidských práv, která stanoví, že za prvé každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců; za druhé, každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země; za třetí, základem vládní moci, tudíž vůle lidu, tato vůle má být vyjádřena pravidelně konanými a správně prováděnými volbami na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem zabezpečujícím svobodu hlasování.

A čl. 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech - pak platí, že každý občan má právo a možnost bez jakýchkoliv rozdílů uvedených v čl. 2 a bez neodůvodněných omezení podílet se na vedení veřejných záležitostí přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců, volit a být volen v pravidelných volbách, jež se budou konat na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním, zabezpečujícím svobodu hlasování.

Dále potom, kdybych se zmínil k těm jednotlivým ústavněprávním principům výkonu volebního práva, tak se jedná o to, že všeobecnost volebního práva stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané České republiky bez jakýchkoliv omezení týkajících se rasy, barvy pleti, příslušnosti k národu nebo k národnosti, jazyka, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. V tomto ohledu nelze předloženému poslaneckému návrhu zřejmě nic vytknout, ovšem tam soulad s ústavními principy končí. Jedná se - a narážím především na ústavní princip rovnosti, protože rovnost v právním slova smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právech jakožto nejvýznamnějších hodnot před zákonem. Princip rovnosti, jenž je jednoznačně ukotven v Listině základních práv a svobod, tedy v normě ústavního pořádku, a jako taková je nadřazena běžným normám zákonné a podzákonné povahy, je stěžejním a základním principem našeho právního řádu. Princip rovnosti je v České republice ústavně garantován jak v rovině obecné, tak je explicitně formulován i pro oblast voleb a výkonu volebního práva. V čl. 1 Listiny základních práv a svobod se stanoví: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Díky již zmiňovaným článkům, o kterých mluvím, pak platí, že volební právo je všeobecné a rovné, přičemž občané mají za rovných podmínek - za rovných podmínek - přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. A to je to důležité, protože zavedením korespondenční volby pouze pro občany České republiky, kteří dlouhodobě pobývají, či dokonce trvale žijí na území jiného státu, tak jak je to navrženo v poslaneckém návrhu nacházejícím se pod číslem sněmovního tisku 596, tak vznikne faktická nerovnost mezi občany České republiky žijícími na našem území a těmi, již žijí v zahraničí. Tato nerovnost je značně vychýlena ve prospěch občanů žijících mimo území České republiky, jejichž vazba na Českou republiku je přitom ze své podstaty zeslabená. O tom tady bylo také poměrně hodně řečeno.

Občané České republiky, kteří žijí na jejím území, nemají žádnou možnost hlasovat korespondenčně, a to ani v případě, že se v dané dva dny voleb nacházejí pracovně na druhé straně republiky, v zahraničí nebo jsou fyzicky indisponováni a k volbám se nemohou dostavit. Tito občané mají dle stávající právní úpravy sice možnost požádat si o voličský průkaz, ale musí tak učinit v předstihu před volbami, to je, musí dopředu vědět, kde se budou v den voleb nacházet, a podle toho naplánovat svůj program a průkaz si vyřídit. I tak ovšem musí odvolit osobně. Osobně, to je, musí se dostavit do volební místnosti nebo si zařídit, že volební komise se s hlasovací urnou dopraví za nimi, pokud nejsou fyzicky přesunu do takové místnosti schopni. V žádném případě však nemohou volit korespondenčně. V případě, že tak například musí odjet z místa bydliště neočekávaně, což je naprosto běžné, na pracovní cestu, řešit nenadálou situaci, musí cestovat za členem rodiny a podobně, korespondenčně volit nemohou, a to ani na území České republiky, ale ani v zahraničí. Fakticky jim není v takovém případě umožněno vykonávat své ústavně garantované volební právo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas vypršel. Takže chcete dvakrát deset minut? (Ano.) Dobře. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji. Navrhovanou legislativní úpravou tedy dochází k potenciálně protiústavní diskriminaci českých občanů žijících na území České republiky. Předkladatelé zákona vlastně argumentují ve svém poslaneckém návrhu jediným důvodem předložení takto zásadní změny zákona, a to vzdáleností, kterou musí některé, ale ani zdaleka ne všechny osoby v zahraničí urazit do volební místnosti, pokud chtějí ve volbách hlasovat. Otázka pohodlnosti a dojezdové vzdálenosti z místa bydliště na zastupitelský úřad však není dostatečným argumentem pro naplnění ústavněprávních požadavků proporcionality v takto zásadně odlišném přístupu k občanům nacházejícím se na území České republiky a k občanům dlouhodobě pobývajícím v zahraničí. Komfort volby některých nemůže obstát jako důvod pro protiústavní diskriminaci velké části občanů České republiky. To je ta klíčová věta, proč jsem citoval tolik věcí z ústavy, z Listiny základních práv a svobod. Komfort volby některých nemůže obstát jako důvod pro protiústavní diskriminaci velké části občanů České republiky.

Další věcí, další z těch aspektů je princip přímosti volby, to je osobního hlasování. Ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V některých členských státech Evropské unie je přitom možné volit zastoupení, je to třeba v Belgii, Francii nebo Nizozemsku, kde zastupující volič učiní konkrétní krok, ke kterému je pověřen. V České republice ovšem tato možnost žádným zákonem není dána.

Předložený poslanecký návrh však tomuto principu odporuje, protože stanoví následující: například žádost podle odst. 2 lze podat osobně nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče do dvou dnů přede dnem voleb nebo písemně do 35 dnů před dalším (nesrozumitelné), a další aspekty, které toto podtrhují. Jinými slovy, volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad. To znamená, že mluvíme o těch zásadách hlasování - volič hlasuje osobně, nelze vlastně v zastoupení. A to, co už tady padlo, neprokáže-li volič svou totožnost a státní občanství České republiky, nebude mu hlasování umožněno.

Já jsem to měl připraveno poměrně obsáhle, ale pokusím se... Dalším principem je tajnost hlasování. Dneska se o principu tajného hlasování, o tom, jak tajné hlasování funguje v realitě, hodně mluvilo, ale princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval, a to bohužel předložený návrh opět neumožňuje. Prostě ty slabiny to má.

Já bych v současné chvíli svůj projev ukončil. Myslím si, že ty důležité aspekty tady padly. Ještě bych přece jenom zmínil poslední, a to je požadavek svobodného hlasování. A tam bych se obrátil na Listinu základních práv a svobod, nebo odvolal bych se. Mají občané právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo svobodnou volbou. Ovšem princip svobodných voleb je odbornou literaturou označován za pátý princip voleb, tak jakožto působením ostatních čtyř principů voleb, ale současně i důsledným uplatňováním dalších zásad liberálního demokratického státu. V korespondenční volbě, tak jak je nastavena předloženým poslaneckým návrhem zákona, bude svoboda hlasování však těžko garantovatelná a hlavně - hlavně těžko kontrolovatelná. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: I já vám děkuji za váš projev, pane poslanče. Je tu jedna faktická poznámka paní poslankyně Evy Decroix. Prosím.

 

Poslankyně Eva Decroix: Já vám děkuji, pane předsedající. Jenom velmi krátce si dovolím, protože jsem byla oslovena svým předřečníkem k vysvětlení, proč jsem zmínila, že tato novela oslovuje čtvrtou generaci. Je to jakýsi právní termín. Každá právní norma má takzvaně své adresáty z tohoto zkrácení. A proč jsem hovořila o čtvrté generaci? Byla to reakce na pana kolegu Zlínského, který se zde dotazoval, proč zákon neřeší první a druhou generaci. Ten důvod je prostý. První a druhá generace již povětšinou není naživu a tento zákon se právě snaží řešit tu čtvrtou generaci, která ještě někdy naživu je, a právě proto ta potřeba ji řešit je nyní. Jedná se velmi často už o lidi v pokročilém věku, proto ta křivda nabírá postupem času na míře.

Jenom pevně věřím, že z těch postupných faktických poznámek, které zde zazněly, bylo vysvětleno, že výzva pana kolegy Langa, prostřednictvím předsedajícího, k omluvě paní kolegyni Ochodnické byla zcela nemístná, a pevně věřím, že nyní situaci pochopí a naopak představí omluvu on jí, neb paní kolegyně pouze použila doložená fakta. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Huberta Langa. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že paní Decroix, prostřednictvím vás, pane předsedající, mě oslovila - já jsem to vzal jako příklad, jsem to řekl. Řekl jsem to jako příklad, protože každý, kdo zná ten příběh, kdy ty děti byly zachráněny, potom ty poslední vlaky už nestihly odjet, tak nezůstane oko suché, když se o tom bavíme. Já jsem to jenom řekl, že prostě mně se nelíbí, když někdo přistoupí k takovéto argumentaci. Když nemá z mého pohledu prostě jinou argumentaci, tak přistoupí k této argumentaci. Jestliže ti potomci nebo ta vnoučata, nebo jaká to je generace prostě, z té Británie, a byli to evidentně čeští občané, ty malé židovské děti, které byly takto zachráněny, nebo v nějakém věku až, tak já s tím nemám sebemenší problém. To není vlastně ani předmětem toho sporu. To bylo prostě jenom zástupně použito z vaší strany jako taková podpásovka. Já to prostě takhle cítím jako podpásovku. Je to prostě takto, já to takto cítím a nechci, abychom už se k tomu vraceli. Já jsem se nikdy nevyjadřoval nějak antisemitsky. Prostě když jsem viděl ten příběh těch Wintonových dětí, jak tam se zvedaly, celý ten dokument, tak jsem u toho brečel. Já se k tomu přiznám úplně otevřeně. A vůbec jsem to nechtěl používat. Já jsem to bral tak, že to bylo prostě použito od paní kolegyně vůči nám a naší argumentaci jakoby nepatřičně. A už bych se k tomu nechtěl vracet. Můžu říci, že třeba ta moje dikce toho hlasu byla silnější. Jestli takto to berete, já se klidně tady nemám problém kolegyni omluvit. A když nebudeme vzájemně používat takovéto podpásové metody, jedině dobře k nějaké jako lepší kultivovanosti našich projevů v Poslanecké sněmovně. Jestli vám to takto stačí, tak si myslím, že bychom mohli tuto věc takto ukončit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou? Prosím. Máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji. Já jenom vaším prostřednictvím zareaguji na paní Decroix, která reagovala zřejmě na tu moji řeč o čtvrté generaci, kdy tady nebyla a neslyšela úplně ten kontext. Ten kontext byl takový, že tam padlo - potřebujeme oslovit. To znamená, není to o tom, že spousty masy té čtvrté generace chtějí volit v České republice, proto se snaží, ale že vlastně vy je potřebuje oslovit, protože cítíte tam ty hlasy a tak. V tom to zaznělo a tam byla i ta moje spíš kritika nebo upozornění na tu dikci tohoto. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka - pan poslanec Vít Vomáčka. Prosím.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se hlásím také k tomu, že také vystupuji dneska naposledy. Chtěl bych se zamyslet trošku nad tím, co tady říkal pan kolega Bubla z hnutí ANO, když jako věc, která by měla odrazovat od korespondenčních voleb, tak uvedl, že přívrženci Bidena ovlivňovali volby. Toto řekl váš pan kolega Bubla a citoval... (Z pléna: Kukla!) Tak to se omlouvám za zkomolení jména. Opravdu. Kukla. Snad mi to promine, jestli na nás kouká, a omlouvám se mu. Ale zpátky k tomu, že tedy... (Komentáře z pléna.) Ano, ano.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Poprosím, nepokřikujte po sobě, a pane poslanče, pokračujte v projevu.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Pane poslanče, omlouvám se vám, že se jsem vám opravdu zkomolil jméno, prostřednictvím předsedajícího. Ale abych se vrátil k meritu věci. Vy jste tady řekl, prostřednictvím předsedajícího, že přívrženci Bidena ovlivňovali volby. Ale to přece děláme všichni v rámci volební kampaně! Vy jste mluvil o Vysočině. Vzpomeňte si, jaká akce se tam vytvořila tenkrát proti předsedovi dnešního Senátu, když tam vaši představitelé jezdili a ovlivňovali ty volby. A nikdo proti tomu neprotestoval, je to v pořádku. To přece děláme v předvolební kampani všichni!

A úplně poslední poznámka je ta, že do doby, než tady probíráme novelu o správě voleb, tak neustále mluvíme o našich občanech, zvláště tedy z levé strany volebního spektra, a mluvíte, co pro ně máme dělat a že pro ně děláme málo a podobně, a pak se to otočí a mluvíme o korespondenční volbě. (Předsedající: Čas.) A vy předjímáte, jak ti občané, naši čeští občané, se budou špatně chovat. (Předsedající: Váš čas!) To je dvojí metr. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas! Děkuji. Nyní... (Komentáře z pléna.) Pane poslanče, nepokřikujte po mně. Faktická poznámka Martina Kukly. Prosím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuju za slovo. Ono už je tři čtvrtě na jednu, tak ono se občas někomu poplete jazyk, tak já to beru. Vůbec se za to nemusíte omlouvat. Já se jmenuji Martin Kukla, jsem z Vysočiny, pro všechny ostatní. Doufám, že jsem je vzbudil. A co se týká USA, tak ano, toto jsem se dočetl v časopisu Time, kde se tím dokonce právě jeho příznivci chlubili. Takže já odkazuji na časopis Time, můžete se tam podívat a jistě se tam o tom dočtete. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuju. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Hubert Lang. A já se chci jenom zeptat, pane poslanče, protože na základě dohody předsedů klubů bychom měli končit v jednu hodinu, chci se zeptat, zda si vezmete prvních deset minut...? Chtěl byste dvacet minut. Já se zeptám kolegů, zda nebude vadit, že necháme pana poslance, aby spojil svůj čas dvakrát 10 minut a odpřednášel dohromady ten projev. Není rozpor s postupem předsedajícího. V tom případě, pane poslanče Langu, máte dvakrát 10 minut a můžete to odpřednášet a poté až přeruším schůzi. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Pane předsedající, já jsem to špatně pochopil. Já jsem myslel, že se mě ptáte na to, že bych už dneska nevystupoval, že bychom to dnešní zasedání ukončili, a já bych zítra začal těch 20 minut v kuse. Proto jsem takhle kýval. Takže já s tím nesouhlasím takhle, s tou interpretací. Nebo takhle, možná jakoby jsem to řekl špatně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem byl vstřícnost sama a chtěl jsem, abych vás nepřerušoval.

 

Poslanec Hubert Lang: Já vím, že jste vstřícnost sama vždycky ke mně. Já mám na vás štěstí. To je dobře, že vás mám za zády. Já tedy bych dneska hovořil 10 minut a zítra bych hovořil dalších 10 minut.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, tak ano. Děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Já také děkuji. V tomto pozdním čase úplně na konci, já jsem tady vlastně celou dobu. Minulý týden jsem tady přežil všechny ty projevy, přežil jsem edukaci od pana Okamury, první republiku, hilsneriádu, Rakousko-Uhersko, edukoval jsem se, ještě jsem se dozvěděl věci, které jsem netušil vůbec. A je to v pořádku, že se takto vzájemně tady vzděláváme, protože nikdy není od věci se dozvědět některé nové věci. Chtěl bych říct, nechte nám naše právo říci svůj názor na tu věc. Mně to občas tady připadá, že když hovoří naši kolegové z ANO nebo z SPD, že vy prostě říkáte, jako pomalu proč to říkáte, a vůbec, proč se jakoby dotazujete nějakých těch věcí, a všechno už tady zaznělo. Já nejsem právník, takže spousta věcí tady zazněla od mých ctěných kolegů, kteří mají právnické vzdělání, takové ty různé poučky a podobně, kdy my se domníváme, že to není dobře. Když jsem si připravoval svůj projev, tak jsem vycházel z článků, které už tady také někteří kolegové zmiňovali, protože samozřejmě jak stoupá počet poslanců, kteří o této věci hovoří, tak logicky se musíme v některých věcech opakovat. A já bych tady přečetl pár takových výtažků z určitého článku se kterými se plně ztotožňuji.

Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují výrazně masovou nespokojenost se současnou vládou Fialovy pětikoalice a potvrzuje to také drtivá převaha opozice nad vládní koalicí v jakémkoliv z posledních x-tých už průzkumů veřejného mínění. Já vím, že pan premiér tady říkal, že ho průzkumy veřejného mínění nezajímají, že ho zajímá až potom, já nevím, týden před volbami, ale prostě samozřejmě to o něčem svědčí. Vládní koalice zlomila nad obyvateli České republiky hůl. Ztratila víru, že je si schopna získat vyšší přízeň vlastních domácích voličů, a protože není ochotna a schopna změnit svoji neúspěšnou politiku, kterou zemi přivedla k největšímu pádu životní úrovně v Evropě, rekordní inflaci, absurdním cenám energií a hospodářské recesi, proto se upnula, upnula se zoufale k myšlence, že získá krajany ze zahraničí, a to ji udrží u moci. Bude tedy bojovat o hlasy krajanů v zahraničí, kteří u nás nežijí, a proto nemají negativní zkušenost s dobrodiním, v uvozovkách, současného vládnutí. To je smyslem novely volebního zákona, který chce pětikoalice na sílu proti vůli opozice a přes její rozhodný odpor převálcovat parlamentem. To tady už vidíme druhý týden. Věří, že se jí touto cestou podaří pro sebe získat hlasy velké části - a teď je tady uvedena částka 600 000 českých občanů v zahraničí. O tom jsme dneska tady debatovali, jestli to je 200 000, 250 000, nemáme vlastně ani přesný přehled.

Současná vládní pětikoalice kalkuluje s tím, že dosud hlasování na zastupitelských úřadech a v zahraničí dopadlo vždycky v minulých volbách ve prospěch těchto stran. Pravdou je samozřejmě, že když jsme se podívali na ty výsledky, tak většinou lidé, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, tak jsou liberálnější, prostě volí tak, jak volí. Bylo tady také zmiňováno, že když stoupne počet lidí, kterým by byla umožněna třeba ta korespondenční volba, tak se to potom nějak rozmělní a samozřejmě budou voliči, kteří budou volit i jiné než současné strany vládní koalice.

V případě korespondenčního hlasování jsou porušeny z mého úhlu pohledu základní ústavou zaručené principy svobodných voleb, tedy přímé tajné hlasování. U poštou doručeného hlasu je v rozporu s ústavou jasné, kdo jak hlasoval, ale bohužel není jasné, zda tak učinil svobodně a zda to byl skutečně on sám, kdo vlastně hlasoval. Je to zásadní neodstranitelná vada korespondenční volby a korespondenčního hlasování, kterou nemůže ospravedlnit žádný údajně lepší komfort pro jakékoliv naše občany roztroušené v zahraničí.

Názor, můj názor. Velmi špatné a pro poměry v zemi devastující by bylo, kdyby o politických poměrech v ní rozhodovaly hlasy lidí, kteří v naší zemi trvale nežijí. O tom byla tady také velká debata, do jaké míry vlastně lidé, kteří se dlouhodobě rozhodli, že budou žít někde v zahraničí nebo se tam vdaly nebo odešli z České republiky, nemají vlastně to sepětí s naší zemí, do jaké míry opravdu by se měli podílet na té potenciální korespondenční volbě. Já potom řeknu i v tomto případě svoji osobní zkušenost, protože moje paní je původem ze Slovenska, a řeknu vám vlastně, jak to ona cítí a jak mi dovolila, abych to tady řekl.

Tak. Rozhodují nikoliv na základě vlastní zažité zkušenosti, ale v důsledku různých předsudků a cizí propagandy, a kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože žijí jinde, v jiné zemi, platí tam daně, dostávají důchody, čerpají zdravotní pojištění. Jediným argumentem, který snad může ve prospěch korespondenční volby být, je to, že je tam určitý komfort pro ty naše krajany v zahraničí a že tato forma hlasování je umožněna i v řadě jiných zemí. O tom vy často tady hovoříte. Už neříkáte ovšem to B, že ta korespondenční volba v mnoha evropských zemích je, ale prostě je to vždycky něčím podmíněno a prostě není to úplně unifikováno. A vy vždycky řeknete jenom to A a už neřeknete B.

Domnívám se, že pro naši demokracii by bylo opravdu velkou tragédií, abychom udržovali - nebo proti vůli vlastně našich domácích voličů a preferencí - při životě i případně v dalším volebním období Fialův kabinet, nebo prostě nějakou podobnou sestavu, která je v současné době u moci. Vy se prostě k tomu upínáte, k té korespondenční volbě v zahraničí, a domníváte se, že vám to přinese dostatečný počet hlasů i v souvislosti s tím druhým zákonem, který je tu dán poslaneckou iniciativou, a to je ten zákon o státním občanství, že prostě ty voliče vyrobíte a že ti lidé vás budou volit v takové míře, aby to nějakým způsobem výrazně do těch voleb zasáhlo.

Co se týče toho vlastně, kolik jakoby těch lidí asi přijde volit, to je opravdu velká neznámá, protože v tom počátku, jak tady již také bylo zmíněno, volilo v roce 2021 v zahraničí na ambasádách a generálních konzulátech asi 13 830 lidí z asi 18 000 zapsaných voličů, takže ten počet nebyl příliš vysoký, a zkušenost ze zahraničí, jak jsem si ji načetl v nějakém materiálu, je, že vlastně jak nabíhaly postupně ty korespondenční volby, tak se postupně zvedali i ti lidé, jak se s tím sžívali a podobně. To znamená, neočekávejte, že to budou nějaké statisíce hlasů, které by jaksi korespondenčně přitekly v té případné první zavedené korespondenční volbě.

Já se domnívám, že kdybychom neposouvali účinnost jenom části toho zákona o správě voleb na tu účinnost od 1. 1. 2025, nechali jsme to od 1. 1. 2026, tak se domnívám, že by nebyl takový odpor vůči tomu. My v tom opravdu spatřujeme účelovost, opravdu v tom spatřujeme to, že vy to tlačíte takto na sílu s tou účinností od 1. 1. 2025 jenom proto, že v roce 2025 na podzim jsou volby do Poslanecké sněmovny. Nějaký mandát to může přinést, může to zamávat s nějakým počtem hlasů, pakliže by se to nějakým způsobem vyrovnávalo, a opravdu můj dojem z toho je, že to je jiný účel, proč to takto tlačíte. Říká se tady, že prostě to tady je 20 let, že každá vláda to zvedla a potom to zase spadlo pod stůl, že vy zrovna to máte asi ve volebním programu, měli jste to, to já nepopírám, ale že by to byl zrovna zákon, který by nyní byl úplně tou topkou, že bychom to museli předřazovat před jiné, zásadnější zákony, které tady leží ve Sněmovně, které více pomůžou našim občanům, tak se nedomnívám, že tomu tak je.

A v té poslední minutě - já jsem říkal, že moje paní je ze Slovenska. To je takový ten další argument, který vznášíte o tom, že ti krajané v zahraničí budou volit a mají nějaké ty věci. Třicet let je to řádově, co se rozdělilo Československo. Moje paní tady zůstala, má české občanství a postupem času začala ztrácet jakoby ten přehled o té slovenské politice. Už jenom chytá takové ty základní věci. Máme tam ještě nějaké příbuzné. A já to vidím vlastně na své vlastní rodině, že když někdo dlouhodobě žije v zahraničí, tak pomalu ztrácí jakoby kontakt s realitou. A kdyby si paní v určitém okamžiku, kdy to šlo, zdvojila občanství a dneska by mohla třeba volit korespondenčně pro Slovensko, tak ona mi říkala sama, že ani neví, koho by volila. Prostě ztrácí. A to je země, která je vedle sousedící, a tady se nebavíme o nějakých zemích, které jsou někde na druhém konci světa.

Já budu zítra ještě pokračovat ve svém projevu a děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, na základě dohody předsedů všech klubů končím dnešní jednací den a přerušuji 88. schůzi Poslanecké sněmovny do dnes do 9 hodin ráno, kdy budeme v této schůzi pokračovat. Já vám děkuji a přeji klidný zbytek dnešní noci.

 

(Jednání skončilo 25. 1. v 0.58 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.