Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Olga Richterová)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dnes ráno v obecné rozpravě. Připomínám, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 596/1, a zároveň připomínám, že Poslanecká sněmovna souhlasila s omezením řečnické doby v obecné rozpravě na 10 minut s tím, že v této rozpravě může poslanec vystoupit nanejvýš dvakrát.

Já nyní požádám, abychom měli příslušné navrhovatele u stolku zpravodajů, je tady jak pan ministr Rakušan, popřípadě zda tam bude někdo další z navrhovatelů. A také požádám pana zpravodaje pro prvé čtení, pana poslance Radka Vondráčka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborně.

Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, ve které včera, respektive dnes ráno, vystupoval pan poslanec Hubert Lang a avizoval své druhé vystoupení z těch dvakrát 10 minut. Takže já jen poprosím pana poslance, aby navázal, kde skončil. Současně avizuji, že je nadále přihlášen s přednostním právem posléze pan poslanec Aleš Dufek. Prosím, pane poslanče, vašich druhých 10 minut. (Šum v sále. Poslanec Lang se obrací k předsedající a říká mimo mikrofon: Já neslyším.) Vážené kolegyně, kolegové, prosím, kdo chcete hovořit, přeneste hovor do předsálí. Děkuji.

 

Poslanec Hubert Lang: Můžu dostat těch deset minut od začátku? (Předsedající: Dostanete o 15 sekund navíc, samozřejmě.) Děkuju za slovo. Dobrý den, kolegyně, kolegové. Včera jsem první část svého projevu přednášel za deset minut jedna, kdy už jsme byli všichni značně unavení. Když se tady dívám na kolegy, kteří tady včera zbyli, tak já jsem v první části svého projevu řekl to, že si jenom přejeme, abychom byli vyslyšeni, abychom mohli vlastně vznášet naše argumenty k této věci. A první, co jsem zmínil, tak jsem citoval z newsletteru, který dostáváme všichni do svých poslaneckých kanceláří. A pro zde přítomné, zejména politiky z ODS, jsem citoval vlastně Jiřího Weigla, současného výkonného ředitele Institutu Václava Klause. On se jednoznačně vyhraňuje vlastně vůči té korespondenční volbě v té formě, tak jak je navrhována. A domnívám se, že když si opravdu - já jsem to včera tady citoval - přečteme vlastně tu argumentaci, kterou on tam vznáší... (Otáčí se k předsedající:) Já opravdu neslyším. Paní předsedající, já neslyším.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ano, ale možná je to i o nastavení zvukové techniky, protože v sále není neběžný hluk.

 

Poslanec Hubert Lang: Já se domnívám, že je tady silný hluk. A opravdu, já se neslyším, nejsem schopný si vlastně jaksi formulovat ty věci, když tady slyším, jak tady všichni hovoří. Tak já bych vás chtěl poprosit, jestli byste mohla zjednat klid. Já už jsem přišel o dvě minuty prostě z těch deseti, které mám k dispozici.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám ten čas přidám, bude to zhruba minuta navíc. Ale prosím, kolegyně, kolegové, včetně vás nejblíže... Teď je tady, že by člověk slyšel špendlík spadnout. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Můj pohled tady na tu věc. Těch 20 minut, jak jste nám opět omezili naše právo vystupovat, tak jestli chcete prostě vznést nějaké argumenty, vidíte, že tady mám asi sedm nebo osm materiálů, které jsem si připravil, tak to opravdu nejde. Nejde to zvládnout v těch 20 minutách. Já nejsem žádný Fidel Castro ani Gándhí, prostě nechtěl jsem tady hovořit osm nebo deset hodin, ale prostě kdybyste nás neomezili v tom našem právu a nesnížili nám to na těch dvakrát 10 minut, tak jsme mohli třeba více argumentů vznést, abychom vás třeba nalomili v tom, že máme také právo prostě říci si k tomu svoje.

Já už jsem včera říkal, že nejsem právník, já na to pohlížím z takového toho spíš praktického úhlu pohledu, že jsem měl určité zkušenosti na ambasádách či zastupitelských úřadech se věnovat určité oblasti, která se týká částečně i voleb a částečně třeba kontroly dokladů. Takže prostě potom i budu svoje další faktické poznámky k těm dalším vystoupením, protože máme tady ještě 64 kolegů, kteří budou také vznášet svoje argumenty, budu vystupovat.

Já bych se na to chtěl podívat například z pohledu, na který zatím se nikdo příliš nepodíval, jaký je vlastně postoj české veřejnosti tady k tomu distančnímu hlasování, či korespondenční volbě, nejenom tedy z pohledu těch našich zahraničních Čechů, ale prostě jak se na to dívá česká společnost. Z různých diplomových studií a dalších věcí diplomek v této věci tak vyplývá, že možnost volby v zahraničí co nejvíce usnadnit si přeje přibližně 34 % českých občanů. Nechat to, jak je, to znamená nechat ten stávající stav, kdy můžete volit na 111 zastupitelských úřadech či generálních konzulátech, si přeje 45 (%) lidí. A možnost, což je zajímavé, úplně ty volby v zahraničí zrušit z různého důvodu, který potom ty diplomky uvádějí v těch studiích, si přeje 21 % českých občanů. Když tedy vezmu to pro a proti, tak 65 % zmíněných občanů v těch studiích si vlastně nepřeje zasahovat do toho stávajícího systému voleb. Včera to tady bylo také zmiňováno.

Já opravdu nerozumím tomu, proč jedna z věcí, která v České republice funguje, a to jsou - a je velice robustní ten systém - a jsou to volby, takovýmto způsobem je torpédován v dnešní době, kdy ta společnost, a jsou tady k tomu další články - dneska vyšel další velký článek o tom, že ve své podstatě ta korespondenční volba ještě více štěpí už tak rozštěpenou naši společnost. Tak já tomu úplně nerozumím, proč tak na tom lpíte, abyste prostě tu korespondenční volbu prosadili. Bylo to tady mnohokrát zmiňováno. Je to pravděpodobně proto, že očekáváte příliv hlasů ze zahraničí, které budou ve váš prospěch.

Ještě k tomu zahraničí. Ve své podstatě jeden z materiálů, které jsem si našel, tak máme 111 českých ambasád a generálních konzulátů. Honorárních konzulátů se to netýká, tam ty volby nejsou možné. A ten materiál ukazuje vlastně rozložení těch našich ambasád po světě. Ukazuje zároveň i procenta, které - kolik těch lidí tedy kde volilo pro jaké strany. Já to tady klidně zmíním. Z těch 13 184 hlasů, které v roce 2021 byly v tom zahraničí odevzdány, tak PirSTAN dostal 50 % řádově, koalice SPOLU 34,26 %, hnutí ANO 5 % a ještě z těch relevantních subjektů, které mají možnost se třeba dostat do Sněmovny, tak SPD 2,19 % a Strana zelených 1,86 %. Takže je to takové zajímavé srovnání.

A tady z toho materiálu ještě jednu věc. Návrh z důvodové zprávy, cituji: Návrh předpokládá, že Ministerstvo zahraničí také stanoví, na kterých územích by takto volit, myšleno korespondenčně, nešlo. Mělo by vycházet z dostupnosti a podmínek poštovních služeb. Já jsem se včera tady toho dotkl, pan ministr mi na to úplně neodpověděl. Protože předpokladem korespondenční volby v zahraničí v té či oné zemi je, že tam budou fungovat vlastně dobře ty poštovní úřady, aby vlastně jednak mohly být zaslány ty hlasovací nebo ty věci spojené s tou korespondenční volbou tomu příjemci a potom zase aby se dostaly včas zpátky. A je to tedy stanovené tak, že vlastně ve své podstatě nebude to rovné. Vy tady často argumentujete, že chcete zlepšit jakoby přístup našich zahraničních krajanů k té korespondenční volbě, usnadnit jim to, ale z těch statistik vyplývá, že většinou ti voliči volí tam, kde máme nějaký ten konzulát, kde máme nějaký zastupitelský úřad. A právě tam, kde máme ty naše občany v nějaké menší míře, v nějakých opravdu exotických zemích, tak tam to bude možná omezeno tím, že se ta místní pošta na základě nějakých kritérií - mně není úplně jasné kterých, a jestli by na to třeba pan ministr zahraničí mohl odpovědět? - nebudou ty poštovní služby na takové úrovni a tak dostupné, aby tam vlastně vůbec ta korespondenční volba šla realizovat. Ještě se tady hovoří, že případně to může být v nějakém místě probíhajících válečných konfliktů.

Já tady samozřejmě bych chtěl ještě říci, že často je tady zmiňováno, že naši občané v zahraničí nemají možnost volit, nebo to v takovémto kontextu tady zaznívá, a proto právě musíme přistoupit ke korespondenční volbě. V té důvodové zprávě jednoznačně na první straně se hned jasně hovoří: Platná legislativa České republiky umožňuje českým občanům žijícím v cizině účastnit se voleb do Poslanecké sněmovny a volby prezidenta republiky na zastupitelských úřadech České republiky. Výkon volebního práva v zahraničí je ovšem daleko složitější v porovnání s účastí ve volbách na území České republiky, kde je především výrazně lepší dostupnost volebních místností. S tím lze souhlasit. V České republice z logiky věci máme ty volební okrsky prakticky rozprostřeny po celém území České republiky a nikdy to nebude v tom zahraničí jako v České republice. To znamená, jestliže někdo chce využít toho práva volit, myslím si, že nejvíc lidí asi to spojuje třeba správně s volbami do Poslanecké sněmovny, tak se domnívám, že když je někdo takový patriot a chce rozhodovat, byť žije dlouhodobě třeba v zahraničí, o tom, kdo tady bude sedět v Poslanecké sněmovně, kam bude směřována politika naší země, tak jednou za ty čtyři roky, i když žiju v zahraničí, tak si opravdu ten čas najdu, zajedu si za rodinou do Čech.

Já do schránky dostávám celou řadu dopisů od lidí, kteří říkají: opravdu jednou za čtyři roky chceme volit, máme pořád nějaké sepětí s tou Českou republikou, navštívíme rodiče, navštívíme své příbuzné a odvolíme v České republice. Takže takové ty některé argumenty pro a proti, my samozřejmě chápeme, že vy máte argumenty pro, my máme argumenty proti, a teď jde o to, abychom našli nějakou vyváženost v té věci.

Já jsem říkal, že v tom opravdu spatřuji účelovost. Nerozumím tomu, proč by to mělo být předřazeno od 1. 1. 2025, když se to vztahuje k normě, která bude platit od 1. 1. 2026. Děkuji za pozornost. Víc jsem v těch pěti minutách a v tom velkém hluku, za který děkuju, jak vás to zajímá, nestihl.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane poslanče. Byla jsem připravena přidat vám minutu, stačilo vám to takto, dobrá. A nyní se s faktickou poznámkou hlásí pan předseda Aleš Dufek, popřípadě ji můžeme stáhnout a s přednostním právem... (Jo, já stahuji.) Stahuje pan předseda faktickou, využívá přednostního práva s tím, že je přihlášený. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Takže kolegové a kolegyně, vstoupili jsme do pátého dne projednávání návrhu tohoto zákona. Máme ještě přihlášených víc než 60 poslanců. Kdyby každý mluvil svých 20 minut, které má možnost využít, jsme na nějaké cifře více než 1 200 minut, což je v podstatě více než 20 hodin. Abychom tento minimální prostor poslancům dali, tak nám nezbývá nic jiného než přistoupit k tomu a po dohodě v koalici navrhnout i dnešní den možnost, abychom mohli jednat i po 19., 21. a 24. hodině. Takže dávám tímto procedurální návrh, abychom si schválili, že dnes budeme jednat, případně meritorně rozhodovat, i po 19., 21. a 24. hodině. Jménem všech pěti zastupitelských klubů koalice. (Předsedající: Poslaneckých.) Poslaneckých. Omlouvám se, křičí na mě tady kolegové, úplně mě zmátli.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já tedy přivolávám kolegy a kolegyně z předsálí. Zazněl návrh k hlasování, abychom jednali a případně i hlasovali po 19., 21. i 24. hodině. Všechny odhlašuji. Prosím, opět se přihlaste svými registračními kartami.

 

Myslím, že každý ví, o čem budeme hlasovat. Je to procedurální návrh na prodloužení dnešního jednacího dne, který přednesl pan předseda Aleš Dufek.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 40 se účastnilo 147 hlasujících, pro 90, proti 54. Tento návrh byl přijat, a my tedy budeme jednat a případně i hlasovat i po 19., 21. i 24. hodině večerní.

 

Nyní se s faktickými poznámkami hlásí paní poslankyně Berenika Peštová a následně pan poslanec Bělobrádek.

Ještě než vám dám slovo, paní poslankyně, načtu omluvy, které v mezičase dorazily. Dorazila omluva paní poslankyně Marie Jílkové od 12 až do 9 hodin, asi následujícího dne, z rodinných důvodů, omlouvá se pan poslanec Jiří Kobza od 11 do 14 hodin a od 17.30 do 21.16 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Michal Šalomoun do 10 hodin a od 12 hodin z pracovních důvodů. To by byly zatím došlé omluvy.

Ještě chviličku posečkám, než sál opustí kolegyně a kolegové, kteří nyní nechtějí hovořit, a bude prostor pro vaši faktickou poznámku. Tak prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Chtěla jsem zareagovat ještě samozřejmě, protože pan poslanec měl i včera deset minut, Hubert Lang, vaším prostřednictvím, tak jsem chtěla zareagovat na to, co vlastně bylo v těch deseti minutách včera, kdy tady naznačil ohledně zneužití těch obálek. Shodou okolností včera napříč politickým spektrem přišel vám do vašich schránek z Ameriky e-mail pána, který se ptá, nebo který dává jasný podnět: "Přestože žiji v USA přes 25 let, sleduji politiku v České republice velmi pozorně, na rozdíl od mé manželky, dvou dcer, syna a dvou plnoletých vnuček, které se narodily v USA. Všichni máme jak občanství americké, tak české. Proč ten úvod? V tuto chvíli mám hypoteticky v ruce jednu svou volební obálku a šest obálek mé rodiny, které by bylo úplně jedno, komu to obrazně hodím. Takových rodin je v USA docela dost. Troufám si tvrdit, že v komunitě, kde žiji, je jich x, kde je přibližně 300 až 350 občanů České republiky, by nebyl problém si obstarat dalších x platných volebních obálek a ovlivnit volby. Můžete se prosím k tomuto vyjádřit v parlamentu, jak je toto právně ošetřeno? Prosím o vyjádření jak koalici, tak opozici. Záměrně neuvádím, čí jsem volič ani jméno. Nestydím se za své názory, ale pociťuji, že bruslím na tenkém ledě, a toho se nemůžu nějak zbavit."

Takže já bych tedy chtěla samozřejmě v návaznosti na to, co řekl můj předřečník, se zeptat, jak je toto ošetřeno? On sám pisatel říká, že není problém - není problém - odvolit kompletně za celou rodinu, protože je ve své podstatě nezajímá, co se děje v České republice, protože volí v Americe. (Předsedající: Čas.) A tam je to zajímá.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se s faktickou hlásí pan poslanec Pavel Bělobrádek, následně se připraví paní poslankyně Mračková. Prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, paní předsedající. Dobré ráno. Chci zareagovat na kolegu Langa. On už tady minule, před několika měsíci, hovořil o tom, že je hanba, že omezujeme dobu na projev, omezení řečnické doby. On to tenkrát nazval, že to je ze strany vládní koalice hanba. Dneska opět tady fňukal. Tak já mu připomenu, opět, pro vás, to jste tady tenkrát nebyli, KDU-ČSL byla v té vládě a tehdy se omezila řečnická doba už v roce 2016 na dvakrát deset minut. Není to žádná hanba. Je to zcela demokratická záležitost podle jednacího řádu. Tak už tady nefňukejte! A v roce 2014 - může paní kolegyně Jermanová zase říct, že mluvím z cesty, ale byla to ona, paní kolegyně Jermanová, která navrhovala, aby se řečnění na dvakrát deset minut dostalo do jednacího řádu. Je to téměř deset let.

Tak už tady přestaňte! (Zvyšuje hlas.) Je to stejné jako včera s faktickými poznámkami. A je úplně jedno, když tady pan kolega Juchelka tuhle říkal, že si na to dobře vzpomíná, že to bylo v rouškách, že to bylo za mimořádné situace. Není to pravda! A je úplně irelevantní, jestli ta situace byla u bodu, který byl v nějakém režimu, protože k tomu jednací řád přistupuje stejně, jestli jsme v legislativní nouzi, nebo ne. Tak už toho nechte! Sami jste to navrhovali! Sami jste to chtěli prosadit! Je to už téměř deset let. Společně s KDU-ČSL jste to navrhli a prosadili, že se omezila řečnická doba. Tak prosím vás, už toho nechte! Je to fakt trapné! Akorát se opravdu tady zesměšňujete! (Potlesk z koaličních lavic.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vnímám, že je zde přednostní právo klubu hnutí ANO, ale mám tady logicky pět faktických poznámek k tomuto vystoupení. A ty mají přednost. Nejprve je přihlášen pan poslanec Lang s reakcí, poté pan poslanec Ondřej Babka, Tomáš Helebrant, paní poslankyně Peštová. Pan poslanec Lang je jako první s reakcí přihlášen. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. No tak já jsem myslel, že dnešek prostě proběhne absolutně v klidu. A chtěl bych reagovat na předřečníka, pana Bělobrádka. Já nevím, proč tady zvyšujete hlas, proč tady říkáte, že my tady fňukáme. Prosím vás, já mám mandát, já tady snad mohu říci, že v tomto zákoně, který se domnívám, že prakticky by měl být odsouhlasen nějakou stodvacítku jako ústavní většinou, protože se jedná o zásadní věc, že jsem řekl, že nejsem schopný během dvaceti minut vznést všechny argumenty? Já tady zastupuji nějaké voliče, kteří mají nějaký názor.

A já tady prosím vás nefňukám. Já nevím, kde jste k tomu přišel? Proč tady zvyšujete hlas? Asi to ukazuje nějakou nervozitu ve vašich řadách. Prostě opravdu budeme se tedy pouštět do nějakých vzájemných invektiv? Budeme tady hovořit, že strana s 35 % tady se nechá urážet? A já tady fňukám jako? Pětatřicetiprocentní zastoupení proti dvouapůlprocentnímu zastoupení? To je velké fňukání a malé fňukání tedy. (Pobavení v sále.)

A jestli se domníváte, že jsme nějaká partička, že nás tady zvýšeným hlasem prostě a vaším nějakým charismatem, že jste tady dlouho, že nás tady umlčíte a že my budeme prostě šoupat nohama v koutě, jak říká paní Pekarová Adamová - moje nectěná nepředsedkyně Poslanecké sněmovny, kterou nemůžu uznávat po tom, co tady předvádí. Tak prosím vás, takhle ne. My se vás nebojíme. My tady vydržíme. Já se s vámi tady můžu pošťuchovat, nebo fňukat. Já tady budu fňukat za zájmy našich voličů. Proti vašemu fňukání bude naše fňukání. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Babka. Připraví se pan poslanec Helebrant. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, budu také reagovat na kolegu Bělobrádka vaším prostřednictvím, který tady řekl, že je to stejné jak s těmi faktickými poznámkami. No není. Ty faktické poznámky, jak jste se opět včera snažili nám je zatrhnout tím, že omezíte řečnickou dobu na dvakrát v rozpravě včetně faktických poznámek, tak k tomu nikdy nedošlo. Došlo k tomu již zmiňovaným kolegou Michálkem 4. března 2023, kdy jsme zrušili předchozí usnesení Sněmovny, ve kterém jste vy schválili, že to omezení na faktické poznámky se váže i na přednostní práva. Vy jste totiž v tom březnu ve stavu legislativní nouze přijali usnesení, ve kterém jste omezili i přednostní práva. Potom byla tady ta velká debata. Potom byla ta dohoda z grémia, po kterém jsme tedy přijali všichni tady to usnesení o omezení faktických poznámek. A to je ten rozdíl, že to bylo po dohodě s grémiem a po tom, co vy jste tady chtěli zásadním způsobem omezit i ta přednostní práva. My si to moc dobře pamatujeme. A já si dokonce pamatuju, že kolegyně Táňa Malá tady v tom březnu pro to ani nehlasovala, protože přesně říkala to, že vy jste schopní to do budoucnosti zneužít. A to se přesně včera stalo. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Tomáš Helebrant, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová, Jana Mračková Vildumetzová a poté pan předseda Aleš Dufek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, reaguji taky na kolegu Bělobrádka, protože si myslím, že tady to byla jako ukázka nezvládnutých emocí. A chtěl bych mu připomenout to, že se nejedná o žádné fňukání. My jsme měli nějaké legitimní očekávání a to legitimní očekávání toho, že tady budeme moct diskutovat, jsme měli proto, protože místopředseda této vlády a pan ministr vnitra Rakušan minulý týden uvedl následující: "Vůbec tady nebudu nijak kriticky zpochybňovat průběh debaty. Je to legitimní právo kohokoliv diskutovat ať už v obecné rozpravě, nebo faktickými připomínkami. Je i právo řečníka, klobouk dolů před jeho vydrží, strávit 12 hodin u řečnického pultíku. Je to prostě právo, je to parlamentní diskuse a já to nezpochybňuji. Budu teď respektovat to, že vy se budete dál hlásit, budu poslouchat, psát si poznámky, ale dejte mi možnost potom celistvě vystoupit v takové délce, jako to třeba předvedl váš kolega Vondráček. Myslím, že je to zcela legitimní přístup."

A já na základě tady toho prohlášení jsem očekával, že budeme moct diskutovat. Proto jsme velmi překvapení - vy tomu říkáte fňukání - když ta debata byla omezena a byla nám zkrácena řečnická doba. To je vše.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Peštová, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já samozřejmě taky zareaguju na pana poslance Bělobrádka. Já si myslím, že to bylo zbytečné, to, co vlastně, ten útok, který tady byl na nás. V každém případě sáhněte si všichni do svého svědomí. EET jste tady blokovali víc než rok. Jednací den byl maximálně devatenáctá, nebo respektive do jedenadvacáté hodiny. Nikdo tady vás nedehonestoval tím, že jste tady museli být přes noc, několik dní, že byste jeli noc, den, noc, den nebo den, noc, to je jedno. V každém případě to byla důstojná debata a přes rok jste to blokovali. Přes rok jste to blokovali jak svými vystoupeními, tak svými faktickými poznámkami a nikdo vám neřekl ani popel.

Ve své podstatě na nás jste najeli nátlakovou metodu, to znamená, co vydržíte, vydržíte, prostě pojedete přes noc, pojedete, dokud nepadnete. V každém případě tady, co bylo řečeno s těmi 20 minutami, uvědomte si jedno, že vystoupili pouze dva naši poslanci. Byla to paní Babišová a byl to pan Nacher. A hned poté, ano, vystoupil pan Tomio Okamura s velkým projevem, nebo jedenáctihodinovým projevem, komu čest, tomu sláva, já bych to asi nedala, myslím, že ani vy byste to nedali - v každém případě hned potom jste nás utnuli a dali jste nám každému dvakrát deset minut. Takže ano, jestli chcete jít tím heslem, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, tak můžete pokračovat.

Ale já bych to docela ráda vrátila zpátky na ty koleje. Já jsem tady dala věcný dotaz, zareagovala jsem na svého předřečníka, pana poslance Huberta Langa, prostřednictvím paní předsedající, a já bych docela ráda věděla, jak to máte ošetřené. Ten pán dal legitimní dotaz. Myslím si, že tady jasně bylo řečeno: mám v ruce šest lístků, můžu ovlivnit svoji komunitu kolem sebe, budu mít těch lístků mnohem víc, splním ty podmínky ve své podstatě, to vaše čestné prohlášení, nebo jak vy to tam budete mít nazváno (Předsedající: Čas prosím.) a jak to ošetříte? (Předsedající: Čas!) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Mračková Vildumetzová, připraví se pan předseda Aleš Dufek. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Tak já děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Můžete si udělat čárku? Prý si děláte čárky. Už mám čárku, ano? Za faktickou poznámku. Je to skvělé, čeho jsme se dočkali v této době, že se dělají čárky.

Já bych si dovolila reagovat na pana předsedu Dufka, protože on vystupoval se svým návrhem v rámci faktické poznámky a má právo na to tady dát procedurální návrh, aby se jednalo po 19., 21. a 24. hodině. Já bych se jenom chtěla zeptat, vidím, že tato vláda se rozhodla, že si bude dělat vlády vždy ve středu, zpravidla od 14 hodin. A mně opravdu připadá nedůstojné, že souběžně s tím běží Poslanecká sněmovna. Chtěla bych se zeptat, jestli tedy to jednání třeba dneska bude přerušeno, protože si myslím, že když zasedá Poslanecká sněmovna, tak má zasedat Poslanecká sněmovna. A když zasedá vláda, tak by měla být v čase jiném. (Předsedající: Paní poslankyně...) Já samozřejmě reaguji na to, pane předsedo, reaguji na to, že tady byl nějaký návrh na to, že se bude jednat, tak já se ptám, jestli bude přerušené jednání, když je jednání vlády? Protože se to stává pravidlem. (Předsedající: Ta souvislost není zcela zřejmá.) A vy jste si nastavili to, že budou Sněmovny do 14 hodin, proto se v tuhle chvíli ptám, jakým způsobem tedy dnes bude navržené jednání Sněmovny? Protože jsem si přečetla na stránkách Úřadu vlády, že dnes opět od 14 hodin zasedá vláda. A to je celé. Ptám se na to pana předsedy Dufka, který tady ten návrh dal. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Paní poslankyně, tedy nebyla zcela zřejmá ta reakce na průběh rozpravy, nicméně pan předseda je přihlášen a nyní je jeho prostor.

 

Poslanec Aleš Dufek: Takže první věc. Vláda zasedá v této budově, já si myslím, že když bude něco akutního, že určitě kterýkoliv ministr je připraven s poslanci diskutovat.

Musím nějak reagovat tady na to, co se nám tady tak po ránu rozjelo. Mému panu kolegovi Bělobrádkovi tady zřejmě přišla atmosféra moc poklidná, takže trošku zřejmě tady nějakého adrenalinu přinesl. Nicméně musím reagovat na jednu jedinou věc, kde bylo hnutí ANO označeno jako strana, která má 35 % z odhadů preferencí, my máme 2,5 %. Pravda je, že zase z hlediska jaksi historické délky našeho trvání jsme tady někde mnohem, mnohem déle než vy. A už byly i v minulosti situace, kdy KDU skutečně ty preference neměla vysoké a byly tady strany, které měly velmi vysoké preference - a KDU-ČSL tady je a ty ostatní strany tady v parlamentu nejsou. Takže nás nepodceňujte a naopak se sami snažte, abyste si ty vysoké preference udrželi.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní se hlásí pan poslanec Hubert Lang s faktickou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Tak já jsem tady vznesl dotaz a vlastně z těch přihlášených na pana ministra zahraničí. Já jsem se ptal na to, jakým způsobem vlastně to Ministerstvo zahraničí bude ty pošty v těch nějakých divokých destinacích prostě nějakým způsobem zařazovat. Pane ministře Lipavský, mohl byste mi na to odpovědět? Mě to opravdu zajímá. Hovoří se o tom, že prostě se tam musí doručit vlastně ty lístky, potom ta osoba tam provede ty úkony, které má, vloží to zase do těch obálek a odešle to zpátky na ten generální konzulát nebo zastupitelský úřad. Já jsem to říkal tady včera, pan ministr Rakušan říkal, že to jsou nějaké vtípky. Já to opět zopakuji. Je to prostě nějaká poštovní schránka někde na poušti zapíchlá, přijede tam nějaký beduín, vysype tam tu budku jednou za čas - co když to nestihne? A potom ten oprávněný volič bude říkat, já napadám tyto volby, protože prostě moje právo nebylo uplatněno. Já jsem všechno splnil a třeba to tam nedoputuje. Takže bych se chtěl zeptat pana ministra zahraničí, jak toto je ošetřeno.

A abychom se dostali do toho ratia, do těch kolejí. Nevím, proč někdo říkal nějaké emoce. Já jsem tady vystupoval v těch prvních deseti minutách, pravděpodobně jste mě neposlouchali, protože tady byl takový hluk, myslím si, že jsem neříkal nějaké úplné nesmysly, jenom jsem se dotazoval na nějaké věci. Chtěl bych se zeptat konkrétně třeba na § 6c, kde se hovoří v tom prvním odstavci, že se ta osoba, která požádá o to doručení písemností, tak buď jí to vydá ten zastupitelský úřad, přímo té osobě, nebo se prokáže písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. A v odstavci nebo § 2 hned v efku je, že potom zase zpátky je tam text prohlášení, ve kterém volič prohlašuje, že hlasuje osobně, a místo pro podpis. A už tam není žádný ten ověřený podpis. Takže když si žádáte o ty lístky... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Já se ještě jednou přihlásím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Jenom shrnu přihlášené do rozpravy. Teď se s faktickou hlásí pan poslanec Foldyna, potom pan poslanec Pavel Svoboda. A následně zde jsem vnímala přihlášku přednostního, ale hlásí se s přednostním právem také pan ministr Lipavský. Takže to je zatím pořadí přihlášených. A pan poslanec Foldyna. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, paní předsedající. Já bych se chtěl poznámkou vymezit tomu, co tu můj kolega Pavel Bělobrádek říkal, Podívejte se, já nechci poměřovat, jestli jsme větší, či menší politická strana. Jsme prostě v demokratickém systému, vy jste tady zastoupeni, my jsme tady zastoupeni. Já mám rád tradiční hodnoty, poměrně mě mrzí, že lidová strana s tak tradičním programem skomírá a má 3 %. Ale zřejmě to prohlubujete tímto.

Podívejte se, my tu projednáváme procesní záležitost voleb. Voleb, které jsou zastoupeny určitými paragrafy i v Ústavě České republiky. A my tu měníme princip těchto voleb a zdráháme se to projednat ve 120, v čísle 120, v režimu, který odpovídá ústavním náležitostem.

My tu zásadním způsobem otvíráme možnou změnu integrity výsledků voleb České republiky, protože otvíráte Pandořinu skříňku nějakým pochybným hlasováním, po kterých v celé řadě zemí dochází k soudním sporům a strašnému rozdělení společnosti. Vedle toho máte ještě nachystaný ten zákon, že chcete udělovat české občanství pátému kolenu... druhému kolenu, já to přeháním, promiňte. Vy se opravdu nebojíte toho, že chcete tady porušit Ústavu České republiky a stát se těmi, kteří budou odpovědní za to, že v budoucnu tady budou nepokoje ve společnosti jenom proto, že chcete omezit diskusní dobu zvolených poslanců, zástupců lidu tak, jako jsou i vaši zástupci? A já vůbec teď nezpochybňuji (Předsedající: Čas, pane poslanče.), jestli my jich máme víc nebo méně. Děkuji. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní vystoupí pan poslanec Pavel Svoboda, poté pan poslanec Hubert Lang, stále je přihlášen pan ministr. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Svoboda: Dámy a pánové, tak my tady posloucháme už řadu dní řadu věcných připomínek, také řadu poučných věcí o Masarykovi, o demokracii. A já bych si dovolil tady zareagovat asi na dvě faktické poznámky zpět, na pana kolegu Huberta Langa, kterého tady zdravím vedle sebe. Klidně tady buďte, to je v pohodě. A chtěl bych ho poprosit jenom, když tady hovoříte o tom, kdo tedy fňuká málo, hodně (Předsedající: Mým prostřednictvím prosím.), já to vůbec nechci hodnotit, prostřednictvím paní místopředsedkyně samozřejmě, tak jenom bych rád připomenul, že napříč politickým spektrem se na mandátovém a imunitním výboru s ctěnou poslankyní kolegyní paní profesorkou Válkovou bavíme o kodexu poslance. Já jsem byl proti. A je to velmi zajímavé. Mně se to moc nezdálo, protože buď tady máme tedy právně prostě věci, které jsou trestněprávní, pak máme nějakou morálku a pak máme tedy za třetí mandátový a imunitní výbor, kde se bavíme o nějakých hraničních věcech. A vy tady přijdete a označíte předsedkyni Sněmovny za nectěnou a za nepředsedkyni? Co si to dovolujete? To vám mám říkat neposlanče? Já to nechci dělat, mně se to nelíbí. Já jsem, pokud jsem dobře slyšel, tak jste předsedkyni Sněmovny označil za nectěnou a za nepředsedkyni. Jestli to je jinak, omlouvám se, ale jinak, pokud tomu tak je, tak předpokládám, že přijde omluva z vaší strany. A podivuji se, že paní místopředsedkyně vás nenapomenula. Děkuju za pochopení.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za přednesení ve vyměřeném čase. Ale opravdu apeluji na oslovování prostřednictvím předsedající, je to důležité. Co se týče vyjádření, tak nyní je na řadě pan poslanec Hubert Lang, poté paní poslankyně Helena Válková, pan poslanec Robert Králíček, pan poslanec Petr Sadovský a stále čeká v řadě pan ministr Lipavský. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já teď nevím, jestli se mám ohrazovat tady k panu kolegovi, kterého neznám, vidím ho snad poprvé v životě. A to je jedno. Vy jste slyšel dobře. Já jsem jenom řekl, že prostě v kontextu výroků (Předsedající: Mým prostřednictvím. Děkuji.), prostřednictvím vás, paní předsedkyně, pan kolega se jaksi ohrazuje vůči mým některým nebo těmto předneseným výrokům. Já prostě před těmi dvěma lety, když byla zvolena předsedkyně Poslanecké sněmovny vaší většinou, tak ona tady vystoupila a řekla: Chci se chovat nestranně, chci prostě zastupovat zájmy všech poslanců, budu prostě nadstranická. A já tu nadstranickost nevidím. Já v tom vidím prostě, i jak svolává jednotlivé schůze Poslanecké sněmovny, v jakých časech, jak se prostě vyjadřuje do veřejného prostoru, tak oproti předchozímu období, kdy jsme měli my předsedu Poslanecké sněmovny, tak já v tom vidím velký rozdíl. Ale já prostě na tom svém názoru osobním si trvám. A jestli mě chcete dát na imunitní výbor, tak mě tam dejte, já se tam pokusím ty svoje názory i s nějakým doložením věcí, které v tom veřejném prostoru zaznívají od paní předsedkyně Sněmovny, tak já se tam budu hájit, já s tím sebemenší problém nemám.

A s tím fňukáním, my jsme tím fňukáním nezačali, jak to pan Bělobrádek, prostřednictvím paní předsedající, hned dneska ráno nastartoval, tu Sněmovnu, takovýmto prohlášením. My jsme chtěli pokračovat v nějaké konstruktivní diskusi. My tady s paní navrhovatelkou teď si vyjasňujeme určité věci, které nám nejsou jasné, protože to právě neproběhlo tím standardním procesem, a my se ptáme, a jestliže některé věci nám budou vyvráceny, tak řekneme ano, je to v pořádku, jdeme dál, jdeme k nějakému dalšímu bodu. Takže to jenom tady k panu kolegovi.

A mě nezastrašujte, já se vás nebojím. Jestli máte takový pocit, že jsem překročil nějakou míru, já se domnívám, že ne, no tak můžeme o tom dále diskutovat. Já jsem vyjádřil pouze svůj názor, na který snad mám (nesrozumitelné) a právo. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Helena Válková, dále pan poslanec Robert Králíček, Petr Sadovský, Pavel Svoboda, Zdeněk Kettner, Karel Haas. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Milá paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, já tedy nevím, jestli teď nepřekračuji i já tu věcně faktickou poznámku, protože jenom reaguji a upřesňuji, že to, co my připravujeme v mandátovém a imunitním výboru, to by měla být vlastně taková pomůcka, bude se to jmenovat - já to teď řeknu pracovně, ale zatím to nazýváme pravidla doporučená mandátovým a imunitním výborem pro etické chování poslance. Čili je třeba si uvědomit, že jsou to pravidla, která doporučuje mandátový a imunitní výbor pro etické chování poslance. Není to etický kodex chování, to neustále zdůrazňujeme, tak to ještě zdůrazňuji i na mikrofon, aby nebylo nějaké vnímání, které neodpovídá realitě, nezaznělo.

Ale já si myslím, že bychom se opravdu měli vrátit k věci. A já nevím, paní místopředsedkyně, jestli to, co se právě tady odehrává a nesouvisí bezprostředně s tím naším projednávaným tiskem, je ještě z hlediska věcného a věcné faktické připomínky skutečně relevantní. Takže děkuji za vysvětlení, případně za napomenutí, že i já jsem tu svoji faktickou poznámku nesměřovala směrem tak, jak to má na mysli náš jednací řád. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Vzhledem k tomu, co tady zaznělo, tak v zájmu hladkého jednání myslím bylo, aby tady ty věci byly trošku vysvětleny. Ale jsem ráda za tu výzvu k návratu k projednávané věci, pojďme se jí držet.

Nyní vystoupí pan poslanec Robert Králíček, poté pan poslanec Petr Sadovský a dále řada dalších přihlášených. Stále upozorňuji, že máme v řadě s přednostním právem pana ministra. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já s vámi až tak, paní místopředsedkyně, nemohu souhlasit. Já bych chtěl také reagovat na kolegu Svobodu. A já s ním ve spoustě věcech souhlasím. Mně vadí, jak se tady vedou některé debaty zejména v té osobní rovině. Jednou jsem taky ujel a Pepa Cogan je mým černým svědomím. Vadí mi to. Na druhou stranu já bych i klidně pana Langa vyzval, ať se paní předsedkyni omluví, pokud to tak cítíte, ale udělám to až poté, co se vy - paní předsedkyně a vaši kolegové - omluví panu Babišovi za to, kolikrát ho tady nazvali člověkem, který zabil 30 000 lidí v covidu a dalšími urážkami, kterými jste ho tady častovali. Tak potom se můžeme bavit o nějaké korektnosti a o nějakých omluvách.

A ono to tak je, pane kolego, vždycky. (Předsedající: Mým prostřednictvím.). Pardon, omlouvám se, vaším prostřednictvím. Dnes to začal pan Bělobrádek, spustilo to sérii faktických poznámek, které se rozplizly do nějakého tématu. Vy vždycky někoho vyšlete, kdo nás pozuráží, my se samozřejmě logicky naštveme, začneme reagovat, bude tam deset faktických poznámek a přijdete zase vy, Marek Benda, pan Jakob nebo někdo a řekne, začne vyhrožovat, že nám ty faktické poznámky zase seberete. Tak já nevím, co chcete. Pokud s námi chcete diskutovat, tak tu vášeň a ty emoce nezvedejte. Pojďme diskutovat věcně, neurážejte nás a my se nebudeme zase muset bránit. Teď hovoříme několik minut jenom o tom, co vyvolal pan Bělobrádek a co jste vyvolal vy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Nicméně opět apeluji, abychom se vrátili k projednávané věci. Já myslím, že ty emoce lze nyní již přejít. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedající. Já musím reagovat, vaším jménem, na mého ctěného kolegu pana Svobodu, i přesto (Předsedající: Prostřednictvím prosím.), že je i z našeho kraje.

Pane kolego, nezlobte se, ale ve chvíli, kdy tady paní předsedkyně Sněmovny řekla, že je předsedkyní všech, jako tady... Pamatujete si nějakou situaci, že když byl předseda Sněmovny - vy vlastně, omlouvám se, nepamatujete - ale když byl předseda Sněmovny Radek Vondráček, že by se něco takového stalo? To, že by byla paní předsedkyně předsedkyní všech, to znamená, jak opozičních, tak koaličních poslanců? Skvělý díl na Star Trek. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Opět apeluji, abychom se vrátili k meritu projednávané věci. A nyní pan poslanec Zdeněk Kettner, poté pan poslanec Karel Haas a Hubert Lang. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych taky reagoval na pana Svobodu. Já se omlouvám, ale kdo seje vítr, sklízí bouři. Takhle to prostě funguje, takže se nemůžeme divit. Vy víte velice dobře, že při svých proslovech já nikdy neútočím osobně, nikdy to dělat nebudu, ale bránit se člověk musí. A tady to je taková typická ukázka dvojího metru, což je další takové moje životní motto, že prostě dvojí metr nesnáším, rovina musí být.

Já tady slyším něco o fňukání, což si myslím, že to je trošičku už dehonestace člověka, obzvlášť když se jedná o dospělého muže. Ze strany pětikoalice už jsem tady slyšel tisíckrát horší výrazy - od zlodějů a tak dále - ve veřejném prostoru. Takže já teď marně se snažím jakoby porovnat, jak slovo nectěná a nepředsedkyně, jakým způsobem je urážlivé. To je vyjádření - slušné - názoru, to není žádný sprostý výraz. Jak se mluvilo o tom, že se některá slovíčka zakážou, tak možná se rozšíří ten seznam i o slova, která začínají předložkou "ne", protože to je něco negativního, a tím pádem to můžeme brát jako urážlivé. A už se dostáváme do takového toho kolotoče - za chvilku to tady bude v Evropském parlamentu, tam se taky řeší takové úžasné důležité věci pro občany Evropy. Tak my do toho taky sklouzneme? Takže prosím, pokud nechcete sklízet bouři, tak nezasévejte. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Opět připomenu, že projednáváme zákon o správě voleb a že by bylo velmi vhodné vrátit se k meritu projednávané věci. Pan poslanec Haas. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Dobré ráno. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já vyslyším vaše volání a vrátím se opravdu k věci, protože kolegové z opozice tady položili dotazy primárně k tomu zmocňovacímu ustanovení pro Ministerstvo zahraničních věcí. Takže já se opravdu vrátím k té své roli ze včerejška. Tak chci ujistit, že ten § 58 (odst.) 3, a to je možná důležité, protože se to tou debatou prolíná, rozhodně neznamená, že by mohlo Ministerstvo zahraničních věcí - a teď to slovo řeknu v uvozovkách - takzvaně vypnout volební právo pro české občany v zahraničí na některých územích světa. Je to o tom, že ministerstvo má zmocňovací ustanovení pouze pro korespondenční volbu v závislosti na aktuálním vývoj na tom daném území. Primárně prosím vás z pohledu, a to si řekněme zcela věcně, válečných konfliktů v dnešním turbulentním světě. O tom je § 58 (odst.) 3. Jinými slovy i kdyby - a tady v některých výrocích to zaznělo, a teď to říkám opravdu zcela věcně, že by ministerstvo mohlo nějak ovlivňovat volební právo - i kdyby ministerstvo podle § 58 (odst.) 3, nebo navrhovaného § 58 (odst.) 3, nestanovilo pro některé území světa volební obvod, tak normálně probíhá jiná možnost volby, jiná možnost volby než korespondenční. To je první věc.

A druhá věc - k těm obvodům. Já zase teď použiju data z roku 2021 z parlamentních voleb. Pokud se podíváte do dat Českého statistického úřadu, tak Ministerstvo zahraničních věcí a zastupitelské úřady jako podřízené organizační složky Ministerstva zahraničních věcí zrealizovaly volby v plném rozsahu bez jakýchkoliv problémů řekněme i v neklidných regionech světa typu Etiopie, Mali, Ghana a tak dále. Možná vystoupí pan ministr zahraničních věcí. Tak jenom tyto dvě věci. A snad jsem se opravdu vrátil k projednávanému tématu (Předsedající: Děkuji.), chtěl jsem zdůraznit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za to. A jak už jsem avizovala, pan ministr je přihlášen stále, akorát nyní je tam přihlášeno také několik poslanců s faktickými. Jako první pan poslanec Hubert Lang, poté paní poslankyně Berenika Peštová, následně paní poslankyně Helena Válková. Prosím, k průběhu rozpravy.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Já děkuju za to upřesnění od pana kolegy Hase a myslím si, že se vracíme opět k té věci. Já jsem to takhle neřekl, jo? Já jsem jenom řekl, že prostě to tam zaznívá, v té důvodové zprávě. Nikdo neříká, že v těch regionech je vypnutá volba. Mají ti lidé, kteří tam budou, ti naši občané, možnost samozřejmě zajet někam na ambasádu nebo generální konzulát, ale potom se dotazuji, říkám si, vznáším otázku, proč tedy potřebujeme korespondenční volbu, že jo? Protože tam, kde je to v pořádku, ten svět je v pořádku, není tam žádný válečný konflikt, nejsou tam žádné ty pofidérní pošty a další věci, tak tam naši občané mají dneska možnost podle stávající legislativy volit, volí na generálním konzulátu nebo na zastupitelském úřadu. A právě v těchto destinacích, které mohou být takto dotčeny, tak vlastně vy stejně říkáte, že korespondenční volba tam nejde uplatnit, ale není jakoby sebrána ta možnost jít volit. Ten člověk se prostě musí sebrat, chca nechca, bude muset dojet na nějaký zastupitelský úřad nebo generální konzulát, protože bohužel se nachází v nějaké části světa, která je nestabilní. To mi snad dáte za pravdu.

A chtěl bych pokračovat na svoji předřečnici paní Bereniku Peštovou, prostřednictvím paní předsedající. Já bych taky chtěl slyšet tu odpověď od navrhovatelů nebo někoho tady, třeba pana Haase, opět prostřednictvím paní předsedající, jak je to tedy s family voters, s těmi volbami v komunitách? Já říkám, sám jsem to včera říkal, mám manželku Slovenku, my jsme se tady scházeli po rozdělení republiky, vznikaly takové spolky Slováků v Čechách, tam se sejdou ti lidi, řekněme si hypoteticky, sejdou se někde v Nebrasce, je tam v nějaké vesnici osm, deset českých rodin. Ti lidi se sejdou, udělají si z toho nějaký společenské posezení, teď ony jim tam přijdou ty lístky, oni to rozeberou, že jo, komunitně se nějak vyjádří, pak to tam někdo nasype, nějaký ten starší a podobně - to všechno může nastat. Já netvrdím, že to budou tisíce nebo stovky hlasů, ale je tam ta nerovnost, jo? Už tam dochází k nějakému ovlivnění a ta volba není pro toho člověka nějaká tajná, protože může být ovlivněn tou komunitou. (Předsedající: Čas.) A ty věci, které (Předsedající: Čas prosím.) dostáváme (Předsedající: Čas prosím.) Pardon.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A opravdu, ty otázky zaznívají už i trošku opakovaně. Pan ministr je přihlášen k tomu - (Poslankyně Peštová žádá o slovo.) Prosím, paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Jenom na úvod - prosím vás, pokud věcně se odchýlíme, tak ano, rozumím tomu. Ale ne abyste nám tady pokaždé říkala, když vystupujeme, že tu něco opakujeme. Ano, my se možná opakujeme, ale je to na předřečníka, který něco vyslovil. Takže já chci reagovat na pana poslance Haase.

Pane poslanče Haasi, prostřednictvím paní předsedající - a jsme správně u toho merita věci. To znamená, že když vy se tady bavíte o prováděcích předpisech, když se tady bavíte o zákonech, které jste novelizovali a které mají zmocnění na nějaký prováděcí předpis, tak kdybyste šli tím řádným legislativním procesem, tak byste museli na Legislativní radu předložit teze těch prováděcích předpisů, to znamená vyhlášek, nařízení. Takže ta Legislativní rada vlády už by se vyjadřovala i k těm tezím vašich nařízení nebo vašich vyhlášek. Bohužel toto nenastalo a zase jsme tady. To, co jsem tady říkala včera, a bavila jsem se a vlastně dávala jsem dotaz na pana ministra Rakušana - ano, já jsem to dohledala, nedali jste si to do legislativního plánu prací na rok 2023, ale na rok 2022, usnesením, které bylo schváleno 27. dubna 2022, a bylo to usnesení číslo 332, ale pozor, byla to novela zákona o správě voleb, ale nebylo to s korespondenční volbou, protože na tom jste neměli koaliční shodu. Takže jestliže jste dělali tu novelu toho zákona, kterou jste dělali řádně, a dali jste ho do řádného procesu, tak bohužel jste to nedělali s touto změnou - a ta by tam byla i vyznačena, co se novelizuje, jo? Takže můžeme si tady hezky říkat, prostě věděli jste moc dobře už v roce 2022, že půjdete tímto způsobem a nepůjdete řádným legislativním procesem. Takže pane, pane poslanče Haasi, prostřednictvím paní předsedající, ty teze těch vyhlášek bych chtěla vidět. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Helena Válková, poté pan poslanec Radek Vondráček. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Tak to je přesně to, co mně umožňuje ten dotaz mé kolegyně paní poslankyně Bereniky Peštové, abych zkrátila svoji otázku na pana ministra zahraničních věcí nebo na pana kolegu, pana poslance Haase, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, protože opravdu ten zmocňovací paragraf, to ustanovení je prázdné, protože neodkazuje na kritéria, která by stanovila, o jaká území a za jakých podmínek se tam ty korespondenční volby nebudou provádět.

My dobře víme, že koneckonců budeme za chvíli, doufám aspoň, projednávat návrh ústavního zákona o celostátním referendu a ten také odkazuje na prováděcí zákon. Takže chápu, že tatáž připomínka může zaznít i ve vztahu k navrhovateli tohoto ústavního zákona. Na druhé straně tady jde o víceméně technikálii, kterou by určitě legislativní proces včas, kdyby byl řádný, zachytil.

Moje otázka teď i na pana ministra zahraničních věcí zní, kdy a jakým způsobem budou ty prováděcí předpisy doplněné? Jestli se na nich už pracuje? Protože na tomto jednom konkrétním případě jsme viděli, že ďábel tkví v detailu a že skutečně to nám tady chybí. Opakované dotazy - jak se to území, které bude procházet třeba válečným konfliktem, bude definovat v podzákonných nebo zákonných normách? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní je přihlášen pan poslanec Radek Vondráček, poté pan poslanec Karel Haas. My se vystřídáme v řízení schůze. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Nepotřebuji dvě minuty, protože má ctěná kolegyně Helena Válková to řekla tak, jako jsem se chtěl zeptat já. Těžko projednávat takovou zásadní změnu volebních zákonů bez toho, abychom měli alespoň představu - nejlepší by byl samozřejmě předložený ten prováděcí předpis - o základních parametrech toho předpisu. Vzpomeňme si, kolikrát už jsme to zažili za posledních deset let v opačném gardu, kdy nám tehdejší opozice, nynější koalice, vyčítala, že porušujeme jejich práva, když jim neukážeme prováděcí předpis, že bez toho to není možné vůbec realizovat. Vzpomeňme si, jak úspěšně blokoval Senát novelu ústavy o rozšíření pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, když odmítal cokoliv projednat bez toho, že by byl schválen prováděcí zákon. Můj.

Já jsem ale teď obdržel zajímavý podnět z Francie. Když se tady bavíte o vypínání některých obvodů, tak ten dotaz nemohl přijít odjinud než z Francie. Ten dotaz zněl: Co když bude stávkovat pošta, to vám vypnou volby? Tak jsem se chtěl zeptat pana ministra, když tady je a bude reagovat, jaké máme diplomatické nástroje a jestli se tohle nějak předpokládá, protože to by nám francouzští pošťáci vypnuli volby. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Zdravím, kolegyně, kolegové. Budeme pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Haase. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Snažím se odpovídat na všechny otázky, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, zazněly tady dvě otázky přímo na mě k family votingu - to je otázka tajnosti voleb, a pak znova ještě to zmocňovací ustanovení.

Tak k family votingu a tajnosti voleb. Je to nejpodstatnější právní bod projednávaného sněmovního tisku. Teď se omlouvám, že budu lehce odborný, ale nebojte, vidíte, že nemám před sebou počítač, nemám dokumenty. Věřím, že právníci v tomto sále potvrdí nebo si to dohledají, že judikatura českého Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva, doktrinální odborné názory odborníků se v otázce tajnosti shodují v jednom zásadním principu, že žádný stát na světě nikdy nezajistí stoprocentní tajnost volby v každé jednotlivé situaci. To je nemožné, protože potenciálních situací na světě je nekonečno. Ta otázka tajnosti voleb ve svobodných zemích je postavena na tom, že stát garantuje proceduru, která tu tajnost volby voliči umožňuje. To je otázka tajnosti. Opravdu se podívejte na judikaturu českých vysokých soudů, Evropského soudu pro lidská práva. Jinými slovy bavme se o tom, jestli ta procedura jako taková - nikoliv o tom, jestli ji, v uvozovkách, poruší ten konkrétní volič třeba v rovině family votingu nebo podobných jevů, ale jestli stát nabízí garantovanou proceduru. To je otázka tajnosti.

K těm územním obvodům. Prosím vás, ministerstvo má stanovit... Nechtějme zase ve světě, který se turbulentně mění, aby teď tady ležel návrh územních obvodů, ve kterých budou nebo nebudou probíhat v budoucnu jednotlivé volby. O tom je zmocňovací ustanovení, aby ministerstvo dnes předložilo prováděcí předpis. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena s faktickou poznámkou paní poslankyně Maříková, poté paní poslankyně Válková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Děkuji panu poslanci Haasovi za tu reakci a odpovědi a měla bych na něj ještě jeden další dotaz. V tomto případě ale přece stát nemůže garantovat, že za toho voliče nebude nikde hlasovat nikdo jiný. Předpokládám, já jsem ten zákon četla, tam to ošetřené nijak není. Pokud ano, tak mě prosím opravte.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Jenom poprosím o oslovování kolegů a kolegyň prostřednictvím předsedající. Paní poslankyně Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Já budu také strašně stručná. Mně jde o to, jestli si myslí pan poslanec Haas, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, že je ta ochrana tajnosti voleb dokonalá v tom navrhovaném tisku... (Poslanec Haas neposlouchá, řečnice vyčkává.) Já to zopakuji, je to dotaz na pana poslance Haase, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně. Jestli si myslí, že ta ochrana tajnosti voleb je dokonalá v tom smyslu, jak je zajištěna, jak nás tady všechny informoval. Protože já myslím, že není, přinejmenším pokud jde o trestněprávní ochranu tajnosti voleb, která se nevztahuje na ty korespondenční volby, jak jsem o tom hovořila, a § 351, maření voleb a jejich průběhu, trestního zákoníku, na to nemohl pamatovat, když vznikal. To je první otázka.

Druhá. Já jsem se neptala na konkrétní území pana ministra zahraničních věcí, ani vás, pane poslanče Haasi. Logicky, protože by to bylo už nad možnosti každého legislativního útvaru nebo navrhovatelů zákona, je tam teď vypočítat a stále je měnit. Víme, jak je to třeba u seznamu omamných látek. Mně šlo o ta kritéria. O stanovení kritérií, která budou závazná potom pro zařazení konkrétního území do té příslušné normy, ať už to bude prováděcí zákon, což doufám, nebo vyhláška. Takže mně jde o rámcová kritéria, která není tak těžké vytvořit. Třeba tam napsat, že to bude v souvislosti s válečnými konflikty, živelními katastrofami, vypočítat je třeba demonstrativním výpočtem, abychom se něčeho mohli chytnout. Já jsem to tam nenašla. Pokud to tam je, tak se omlouvám.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. K další faktické je přihlášen pan poslanec Mašek, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Opět ke kolegovi Haasovi, vaším prostřednictvím. Pan kolega nám tady vysvětloval, že vytvořit seznam nějakých obvodů prostě je ještě asi předčasné. To není předčasné. Ten seznam musí být jednoznačně stanoven, pane kolego. Potom, jak jste správně řekl, podle toho, kde bude aktuální válečný konflikt, kde se prostě něco bude dít, tak pan ministr určitě vyhlásí, že tam není třeba tu korespondenční volbu uplatňovat. Ale tohle je bohapustá výmluva, protože prostě tohleto vůbec nemáte ještě připravené.

Když tady po delší době vidím odcházejícího pana ministra Šalomouna a vidím před ním ten pakl dokumentů, ve kterém bude těžko hledat to, aby zdůvodnil, proč přes vás, pane ministře, prošel ten nápad tohleto řešit pozměňovákem. Přece logická záležitost a vy byste - no, netvařte se, já si myslím, že máte vliv na pětikoaliční poslance, věřím, že se na vás určitě obraceli o dobrou radu, jak dál postupovat. Ale vy víte dobře, že Legislativní radou vlády by tohleto těžko procházelo, pokud by to byl vládní návrh. Neprošlo by to připomínkovými místy. Je tady velký problém. Budu rád, když zareagujete třeba faktickou nějakým způsobem. (Oslovený gestem vyjadřuje souhlas.) Ano, děkuji, těším se na to, takže vám rád dám prostor.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já to tedy také doplním, nebo respektive zareaguji na pana poslance Haase, když se vracíme k těm prováděcím předpisům. Když jsem říkala, že je povinnost mít teze těch prováděcích předpisů, když jdete na Legislativní radu vlády... Kýváte hlavou, takže to máte v povědomí, víte to. Já vám řeknu, co se stalo osobně mně, když jsme byli na Legislativní radě vlády a předkládali jsme zákon a ty teze jedné vyhlášky jsme neměli, a to z prostého důvodu, protože Evropská komise stále slibovala, slibovala. A vlastně to doprovodné, to, co my jsme potřebovali k tomu, abychom tu vyhlášku vůbec mohli vytvořit k té směrnici, tak stále jsme čekali, čekali, čekali a ono nic nepřicházelo.

Takže jsem to zkusila a šla jsem tam vlastně s tím pocitem a věděla jsem to, že se prostě na tu Evropskou komisi vymluvím, že nemohu psát teze vyhlášky, nebo mí lidé nemohou psát teze vyhlášky, když nemám podklady, na čem to mám stavět. Načež mi bylo řečeno Legislativní radou vlády, že mi žádný bianko šek - slyšíte dobře, bianko šek - nebudou podepisovat. To znamená, že mě donutili to ustanovení z toho zákona vyhodit. Takže prostě jsem nesměla mít odkaz na prováděcí předpis, aniž bych ty teze doložila.

A vy díky poslanecké iniciativě, a to není jenom tento zákon, to se děje ne jednou, to se děje víckrát, prostě si tam dáte odkaz na prováděcí předpis a v podstatě nikdo nevíme, jak ty prováděcí předpisy budou vypadat. To se potom dělá za pochodu až ex post, protože prováděcí předpisy, víme dobře, schvaluje pouze vláda. To neschvalujeme my jako poslanci. Takže je tam odkaz na prováděcí předpis, ale vláda je potom ta, která je (Předsedající: Čas.) odpovědná za to, co bude schváleno.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan ministr Lipavský a dále je pak přihlášen pan ministr Šalomoun s přednostním právem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, děkuji za možnost vystoupit. Já se řídím pořekadlem: kdo si počká, ten se dočká. A samozřejmě těch několik debat, které se zde teď zhruba hodinu točily, mi trošku připomnělo film Inception, kde také probíhá několik věcí zároveň. Nicméně myslím si, že klíčové je tedy odpovědět na některé námitky a dotazy, které zazněly, a myslím si, že je určitě legitimní, že ty otázky padly.

V prvé řadě bych se tedy vyjádřil k tomu, jakým způsobem Ministerstvo zahraničních věcí zamýšlí připravit tu vyhlášku. Pravda je, že společně s tímto zákonem tedy nepředkládáme ještě konkrétní text té vyhlášky. Tady od pana poslance Vondráčka zaznělo, že snad je něco blokováno kvůli tomu, že není text vyhlášky. Takovýto politický požadavek ale popravdě řečeno vlastně do těchto momentů ani nezazněl. Myslím si, že není vůbec problém, aby Ministerstvo zahraničních věcí tedy v nějaké rozumné lhůtě, přece jenom jsme teprve v prvním čtení, přišlo s něčím konkrétnějším. Já se na to kolegů zeptám. Nicméně my prostě víme, jakým způsobem bude ten text vyhlášky vznikat. Samozřejmě dodržíme všechna legislativní pravidla, tak jak to zde také zaznělo od paní poslankyně Peštové. Tedy v prvé řadě proběhne analýza dostupnosti a finanční náročnosti poštovních služeb v jednotlivých zemích a samozřejmě důraz budeme klást na země, kde je nejvíce krajanů, kde je nejvíce českých občanů. Následně, tedy předtím, než předložíme vyhlášku do legislativního procesu, tak i naše zastupitelské úřady doplní přesné a aktuální informace o dostupnosti a finanční náročnosti poštovních služeb v zemích jejich působnosti. A skutečně je pravdou, že může nastat situace, že existují země, kde prostě vyhodnotíme, že poštovní služby není možné využít. A to jsou přesně země, kde třeba jsou válečné zóny, nebo třeba to můžou být nějaké oblasti těch zemí.

Ale já bych teď prosím uvedl tu věc trošku v reálných číslech. My se bavíme o tom, že máme v Německu zhruba 100 000 českých občanů, Velká Británie - 80 až 100 000 občanů, Spojené státy Americké - 60 až 70 000 občanů, Kanada - 50 až 60 000 občanů, Austrálie - 30 000, Rakousko - 30 000, Švýcarsko 20 až 30 000, Irsko - 20 000, Itálie 20 až 30 000, Španělsko - 20 000, Francie - 20 až 30 000, Argentina - 30 000 krajanů, Izrael 20 až 30 000 občanů, většinou mají dvojí občanství.

Když se ale podíváme na to, kde jsou ty skutečné válečné zóny, tak to jsou země jako Afghánistán, Jižní Súdán. To jsou země, ve kterých naštěstí, a já musím říct, že naštěstí, nemáme žádné významné počty krajanů. Jsou to opravdu jednotlivci, lidé, kteří tam působí - spíše než že by tam žili, tak tam působí třeba dlouhodobě profesně pro nějaké mezinárodní organizace, typicky neziskovky, nebo jsou tam vysláni za jiným účelem. To znamená, jenom uvědomme si, že to jsou prostě dvě neprotínající se disjunktní skupiny, pokud se bavíme o těch válečných zónách. Samozřejmě také vždycky platí, že i takováto osoba stále má tedy právo vydat se na tu cestu a hlasovat potom na tom zastupitelském úřadu s tím příslušným dokladem, tak jak je to dneska možné.

Zazněl také tady dotaz, co by se stalo, kdyby stávkovala pošta. Tak musela by ta pošta stávkovat 35 dnů. Když vám nepojede tramvaj, nedostanete se do volební místnosti. A myslím, že už to tady od pana poslance Haase zaznělo poměrně jednoznačně, cílem a možností státu je zaručit férový a správný proces, nikoliv každou okolnost. Ale nejsem si tedy jaksi vědom případů, kdy by v nějaké zemi z těch, které jsem teď jmenoval, kde ti čeští občané žijí, to znamená, bavíme se o zemích řekněme západního civilizačního okruhu, že by v těchto zemích někdy stávkovala pošty celých 35 dnů tak, aby prostě nebylo možné tento systém využít.

Kdybych měl ještě reagovat na tu drobnou zmínku, proč si tedy nezajedou na ten konzulát nebo na tu ambasádu, tak typicky z Vancouveru do Toronta, a to jsou obě velká města, kde žijí ty velké desetitisícové komunity, ten let trvá šest hodin. To samé zase třeba v Austrálii, tu jsem tady zrovna nezmiňoval. Takže to jsou ale už ty argumenty, které zde, předpokládám, opakovaně padly.

Já jsem se v tomto svém vystoupení snažil odpovědět na všechny relevantní námitky, které zazněly. Doufám, že se mi to podařilo. Tedy my, Ministerstvo zahraničních věcí přistoupí k tomu návrhu vyhlášky velice odpovědně. Mě se tady na to ptala paní předsedkyně Schillerová. Já jsem jí tedy odpovídal ve čtvrtek ve faktické poznámce s tím, že k tomu přistoupíme racionálně. Myslím si, že to rozdělení je velmi logické, a především budeme klást důraz na to, kde ti naši Češi opravdu žijí, tak abychom jim vyšli tou korespondenční volbou vstříc. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo čtyři faktické poznámky. Jako první se přihlásila paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Ožanová, dále pan poslanec Mašek a paní poslankyně Renata Oulehlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, mě jste neuspokojil tou vaší odpovědí. Já jsem trošku náročnější. Byli jste to vy Piráti, kteří neustále vzývali, jak musíme být transparentní a musíme tu legislativu dělat dobře, a my jsme dělali ty paskvily a vy budete dělat tu krásnou legislativu. Proto také máte ministra pro legislativu, máme nové ministerstvo, které my jsme nepotřebovali, ale vy ho máte.

Když se bavíme o těch tezích vyhlášky, to, co jsem tady říkala, co musíte mít jako povinnost, když jdete na tu Legislativní radu vlády, tak se počítá s tím, že v momentě, když zákon opustí vládu a vláda mu dá stanovisko a jde do Poslanecké sněmovny, tak automaticky ministerstva začínají vyšívat na paragrafovém znění. Vy mi tady řeknete, že byste jako něco mohli připravit. Ono to má platit od 1. 1. 2025, vy nemáte teze, nemáte nic, a vy jako něco začnete připravovat.

Pane ministře, vy si ze mě děláte srandu? To snad nemůže ani myslet vážně, tohleto. Takže vy ne že byste měli připravit, vy jste to už měli mít dávno připravené. Vy jste měli mít už dávno tu studii dopadů a měli jste vědět, o jakých zemích se bavíme, o kolika lidech se bavíme a kde co potřebujeme. To je jedna věc.

Když tady volilo v roce - v minulých volbách volilo nějakých 13 000, možná pan poslanec Haas, prostřednictvím paní předsedající, mě upraví, nevím, 13 800 zhruba, 13 800, tak se bavíme o nějakých dvou třetinách v Evropě a jedna třetina byla mimo Evropu, aspoň tak jak já jsem to zaznamenala z těch statistik. Takže se bavíme o dvou třetinách, které jsou v Evropě, které tu dojezdovou - nebo kteří tu dojezdovou vzdálenost nemají velkou. Takže se bavíme o té jedné třetině, která je mimo Evropu. Ale stále jste mi zde neodpověděli na to, jakým způsobem ošetříte to, co ten pan pisatel, respektive ten dotazující se v pátek nebo včera, co nám přišel napříč politickým spektrem ten e-mail (Předsedající: Čas.), jak to ošetříte. On má v ruce ty lístky a může si volit, koho chce.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Zuzana Ožanová, připraví se pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem se dneska poprvé přihlásila k faktické poznámce, jelikož chci reagovat na pana ministra. Mě zaujala hned jedna z počátečních věcí, že nepředkládáte text té vyhlášky, že nebyl politický požadavek. A víte, proč nebyl politický požadavek? Protože to nešlo standardní legislativní cestou. Je to poslanecký návrh. Já jenom tak, že jsem včera citovala, a já se dneska těším na pana ministra pro legislativu, právě ze sekce Legislativa z vašeho programového prohlášení: prosekání byrokratické džungle, kvalitní legislativa a chytré řízení státu. Já jsem na to upozorňovala. A tady ve vztahu k tomu, co říkal pan ministr Lipavský, je to zcela zjevné. Kdyby to šlo standardní legislativní cestou, tak tu analýzu dostupnosti poštovních služeb už máte zpracovanou, máte zpracované teze vyhlášky, máte oponenturu, musíte se vypořádat - ne tady se všemi diskusními příspěvky, ale už byste se museli s tou odbornou veřejností. Vy jste řekl, že nebyl politický požadavek na teze vyhlášky. Domnívám se, že ten politický požadavek je snad vždycky. Že chceme vědět, co schvalujeme, chceme vědět, jak budou vypadat prováděcí předpisy. Já si myslím, že to nikdo nemusí nahlas říkat. Prosím vás, zkuste nám to připravit. A když nepřipravíte, nic se neděje. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Mašek a poté paní poslankyně Oulehlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem velmi rád, že tady je dneska osobně přítomen pan ministr Lipavský, protože včera tady za něho odpovídal, vaším prostřednictvím, pan kolega Haas, opakovaně dával nám číslovky, googloval nám informace z různých zdrojů.

Pane ministře, vy jste nám dneska tady vyjmenoval desetitisíce potenciálních voličů, tedy občanů, kteří mají české občanství, v jednotlivých zemích světa. Já bych vás chtěl poprosit, předpokládám, že v tom máme pořádek, víme, jaké doklady vydáváme, včera jsem se tady na to ptal opakovaně pana kolegy Haase, já bych byl strašně rád, kdyby se protnuly dvě množiny: jedna - kolik tam máme českých občanů, a ta druhá - kolik z nich aktuálně má platný cestovní doklad, nazvěme to pas. Na to byste měl být schopen odpovědět a odpoví nám to také na to, co od těch voleb můžeme očekávat, komu ty volby vlastně otevíráme a kdo se může legálně voleb zúčastnit. A samozřejmě to není jenom o primární důvěře, že někdo řekne, že ten platný pas má, ale je to o jeho kontrole. Čili ten, kdo bude hlasovat, tak by v tom zahraničí měl mít jednak ověřený svůj podpis, jednak ověřenou platnost pasu. Česká republika by měla toto ověření akceptovat. Já prosím o jasnou odpověď na toto, jestli v tom hodláte něco dělat, anebo jestli to chcete nechat prostě tak nějak proplout. Takže tu odpověď bych od vás očekával, na ta čísla se těším. A nakonec zjistíme, že ty voliče fakt máme tam, kde ta dostupnost je relativně dobrá, a my kvůli dostupnosti v Etiopii tady děláme korespondenční volby. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Další faktická následuje v podání paní poslankyně Oulehlové, poté se připraví pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla reagovat na pana ministra Lipavského, který nám tady vyjmenoval, v jakých zemích nejčastěji žijí naši krajané. Pane ministře, vy jste zmiňoval, že v Izraeli žije 20 až 30 000 našich krajanů, kteří by potenciálně mohli volit. A u těchto všech zemí, které jste vyjmenoval, kde je těch našich krajanů nejvíce, tak jste řekl, že si nejste vědom, že by někde stávkovala 30 dní pošta. To asi tak je, já jsem také v životě neslyšela, že by někde 30 dní stávkovala pošta. Ale já vám řeknu jiný příběh. Jeden můj známý před měsícem chtěl poslat balíček do Izraele. A víte, jak to funguje? Česká pošta vůbec do Izraele ani z Izraele nedoručuje, takže my jsme se museli sbalit, jeli jsme do Německa, protože bydlíme u hranic, tam jsme bez problémů balíček poslali. Tak jako - zjišťujete si vůbec, jak funguje Česká pošta a kam se dá poslat a nedá poslat? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Na řadě je nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Hubert Lang, připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Já také k panu ministrovi Lipavskému, jsem rád, že tady dneska je, protože včera padaly dotazy, na které jste nedokázali odpovědět. Já jsem ho velice bedlivě poslouchal, on prostě řekl, že většina našich krajanů v zahraničí žije v takzvaném západním civilizačním okruhu. To znamená, já si z toho dovozuji, že to jsou místa na světě, která jsou civilizovaná, bezpečná. To znamená, máme tam nějaký zastupitelský úřad nebo ambasádu. To znamená, lze tam za stávající legislativy vykonat to právo volební. To znamená, dostavit se tam a odvolit, jak jsem řekl, jednou za čtyři roky třeba u těch parlamentních voleb. Je to, jestli jsem si to dobře poznamenal, 111 českých ambasád a generálních konzulátů. Potom jste zmiňoval tu Kanadu. My jsme tady říkali v tom našem návrhu, jestliže tam je prostě taková vzdálenost a je tam tolik lidí v tom jednom městě, jak jste jmenoval, tak tam udělám prostě po dobu těch voleb, opravdu tam vyšlu nějaké konzulární úředníky, udělám tu zvláštní volební místnost, zvláštní volební komisi a prostě umožním to tam těm lidem, a určitě by to nestálo tolik peněz. A potom jste sám tady zmínil, že ve své podstatě v tom zbytku světa už se nejedná o nějaké velké enklávy, akorát v té Jižní Americe jsem zaznamenal, že jste říkal tuším Argentina, a jinak prostě jsou to jednotky nebo desítky našich krajanů. A jak tady říkal ctihodný kolega Mašek, prostřednictvím paní předsedající, jestli opravdu kvůli těmto jednotkám nebo desítkám občanů měníme vlastně volební zákon, zasahujeme vlastně do něčeho, co - opět tady opakuji - nikdy nebylo zpochybněno, ať v průběhu naší samostatnosti od roku 1993 vyhrál někdo zleva, nebo někdo zprava, byly tam vždycky jenom nějaké dílčí pochybnosti, že se někde přepočítaly nějaké hlasy, ale všichni uznávali vlastně, že někdo prostě zvítězil v těch volbách, tak jestli rozkolísáme ten robustní systém a vneseme ještě nějaké nejasnosti s potenciálními žalobami do tohoto systému jenom díky několika desítkám občanů, tak si myslím, že to není v pořádku.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Na řadě je s faktickou poznámkou paní poslankyně Hanzlíková, připraví se paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych také ráda zareagovala na pana ministra Lipavského. Musím říct, že na jednu stranu jsem ráda, že dnes jsme se dozvěděli tedy nějaká konkrétní čísla lidí zařazená ke konkrétním státům, ale na druhou stranu jsem velmi smutná z toho, že se to dozvídáme pátý den, kdy tady jednáme. My jsme tady kladli mnoho otázek, padala tady různá čísla, statisíce, pak jsme se dostávali k desetitisícům. Nikdo vlastně tady nebyl schopný říct přesná čísla.

Další, co bych chtěla zareagovat. Pan ministr tady říkal, že jeho úřady přesně doplní informace o poštovních službách, o těch číslech a dalších informacích. Ale to je přesně to, o čem tady stále mluvíme, a stále se vracíme k tomu, že nesouhlasíme s tím, že takto důležitý zákon je tady předkládán poslaneckým návrhem. Protože pokud by to tak nebylo a byl předložen standardní legislativní cestou, tak tyto podklady by tam být musely. Ona o tom tady už mnohokrát mluvila paní kolegyně, poslankyně Berenika Peštová, protože ona to velmi dobře ví. A já to také vím, protože jsem byla náměstkyní a vím, jakým způsobem funguje jednání na Legislativní radě vlády. Nebylo by možné předložit bez těchto informací.

Já tady jenom chci říct, když jsem pracovala ve školství, tak vedle informovaného souhlasu jsem používala termín informované rozhodnutí. My tady rozhodujeme o tak důležité věci a my nemáme informace, které by nám k tomu rozhodnutí pomohly. To je za mě opravdu ostudné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Lenka Knechtová s faktickou poznámkou a dále potom paní poslankyně Berenika Peštová, zatím jako poslední. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já bych ráda také položila dotaz panu ministru Lipavskému, ministru zahraničních věcí. Protože jsem úplně nepochopila, jak to myslel vlastně s tím teprve mapováním situace s ohledem na veřejné finance. Protože nám je předkládána nějaká suma, kolik nás vlastně zavedení tohoto zákona bude stát, a v této souvislosti mě právě zajímá, jakým způsobem na to budeme rozpočtově reagovat a jak jsou ta čísla uváděná v důvodové zprávě vlastně objektivní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Hubert Lang. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji, paní předsedající. Opět na pana ministra zahraničních věcí. Koukám, nedělá si poznámky, měl by si dělat poznámky, protože těch dotazů tady padlo hodně a já budu pokračovat. Ta čísla, co jste tady řekl, mi nějak nesedí. Já jsem bedlivě poslouchala včera poslance Haase, prostřednictvím paní předsedající, a ten zde samozřejmě řekl čísla, která korespondují se statistickým úřadem, a bavili jsme se tady o nějakých desetitisících, a ne, když jsem to tak nějak v rychlosti počítala, jak jste tady házel sto tisíc tam, dvě stě tisíc tam, padesát tisíc tam, tak já už jsem to potom ani nestačila sčítat. V každém případě jste se bavil o úplně jiných číslech.

Takže můj dotaz zní tak: Jsou to lidi, kteří opravdu mají české občanství, anebo jsou to ti lidé, kteří ho získají právě tou vaší další skvělou novelou, která šla jako poslanecká iniciativa? Opět ne řádným legislativním procesem jako každý jiný zákon, neměli jste ho v legislativním plánu prací a zase ho měníte. Také ho měníte. To znamená, že počítáte s něčím, co salámovou metodou odsouhlasíte poté, co si protlačíte násilím tento zákon? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Zatím poslední s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Hubert Lang. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Já bych také k panu ministrovi Lipavskému. Navedla mě na tuto otázku ctihodná kolegyně paní Knechtová prostřednictvím vás, paní předsedající. Já jsem tady nedávno avizoval, měl jsem dvakrát deset minut, já jsem si četl podrobně i tu důvodovou zprávu a mám tady řadu otazníků, podtrháváno žlutě, červeně, modře a podobně.

Já se chci zeptat, pane ministře zahraničí, vy tady píšete v důvodové zprávě: Dopad na státní rozpočet. Navrhovaná právní úprava přináší dopady na státní rozpočet. Ty se promítnou téměř výhradně v kapitole Ministerstva zahraničních věcí České republiky, které zahrnuje financování činnosti zastupitelských úřadů. Zastupitelským úřadům vzniknou nové povinnosti v souvislosti se zavedením korespondenční volby a korespondenčního hlasování a s tím spojené náklady. Bude se jednat především o výdaje spojené s distribucí dokumentace o korespondenčním hlasování voličů včetně poštovného a související personální a administrativní výdaje." To má svoji logiku. "Českých občanů v zahraničí žije několik stovek tisíc." Opět, zase takový ten údaj, několik stovek tisíc. Takže my se tady pohybujeme, lítáme od desítek po stovky tisíc. A píšete tady dále: "Zájem těchto voličů o korespondenční hlasování sice nelze předjímat," takže vlastně nevíme, kolik lidí využije té možnosti, pakliže si ji protlačíte, "přesto lze očekávat, že celkové náklady Ministerstva zahraničních věcí na zajištění a provedení korespondenčního hlasování v rámci jedněch voleb by mohly odhadem činit 5 milionů korun."

Já bych se chtěl zeptat, už se blížíme, byla-li by účinnost od 1. 1. 2025, neříkejte mi, že nemáte nějaké zpřesňující odhady, kolik stojí poštovní služby v té které zemi, jestli jste si v tom dělali nějaký přehled a jestli opravdu těch 5 milionů korun, kdyby se opravdu jednalo o dvě tři destinace v tom západním civilizačním okruhu, kde jsou ty naše diaspory velké a stálo by tam za to pomoci těmto lidem i stávající legislativou, kdybychom tam prostě vybudovali zvláštní volební komisi, poslali tam konzulární úředníky i z MZV z Prahy dejme tomu na ty dva dny, aby to bylo zajištěno, tak se domnívám, že by to nestálo 5 milionů korun. Nebo bude to stát 5 milionů korun, bude to stát 10 milionů korun? Jaké jsou ty náklady proměnné ještě v čase? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. A nyní je s přednostním právem přihlášen pan ministr Šalomoun, poté pan ministr Lipavský. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, když jsem byl vyzván, abych se vyjádřil k těm věcem týkajícím se Legislativní rady vlády a připomínkového řízení a akcentování takových těch tvrzených nedostatků, že to neviděla připomínková místa a neviděly to struktury Legislativní rady vlády, že by to jinak dopadlo jinak, a pak jste se ptali, proč tam mám tolik těch materiálů. Tak vlastně zákon o správě voleb tady v posledních pěti letech figuroval v nejrůznějších obměnách. Ty obměny mám před sebou. A je potřeba si říct, že s tím začalo Ministerstvo vnitra za Babišovy vlády a v roce 2019 ministr vnitra Hamáček vlastně připravil zákon o správě voleb, kdy tím ideovým důvodem, proč zákon o správě voleb, bylo to, že máme vlastně šestery volby, pět volebních zákonů a vždycky na začátku těch volebních zákonů jsou takové ty obecné věci, jak se ustanovují volební komise, jak se počítají hlasy, kolik je těch volebních dnů a podobně. To je potřeba seskupit vlastně do jednoho návrhu. No a ten jeden návrh, ten obecný, to byl ten zákon o správě voleb. A ten zákon o správě voleb přinášel několik novinek. Mimo jiné těmito novinkami bylo hlasování pouze v pátek, pak korespondenční hlasování v zahraničí, o čemž hlasujeme teď, pak tam bylo hlasování v předstihu, to se týkalo České republiky, a pak tam byla vlastně změna, že se nebudou doručovat volební lístky předem a budou jenom ve volebních místnostech.

Tenhle materiál byl vypuštěn do připomínkového řízení 18. 10. 2019 a vlastně připomínkové řízení trvalo měsíc. 27. 1. 2020 byl ten návrh zákona předložen vládě, a to s rozpory Ministerstva spravedlnosti, Pardubickým krajem, Svazem měst a obcí, Jihočeským krajem, Libereckým krajem, Plzeňským krajem a zmocněnkyní pro lidská práva, kterou v tehdejší době byla paní profesorka Válková. Ty rozpory spočívaly v tom, že Ministerstvo spravedlnosti, tehdejší ministryně Marie Benešová, nesouhlasilo s návrhem, aby se volby konaly vždy jen jeden den, ale předkladatel považuje jednodenní hlasování za jeden ze základních prvků předkládaného materiálu a na navržené úpravě trvá. Zmocněnkyně vlády pro lidská práva profesorka Válková požadovala, aby v rámci podpory osob znevýhodněných při právu volit bylo umožněno voliči, který se potřebuje ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů seznámit s obsahem hlasovacích lístků přede dnem voleb, požádat o jejich zaslání. Předkladatel tomu taky nevyhověl, protože říkal, že to je kruciální podstata té úpravy. No a ostatní připomínková místa jako některé kraje a Svaz měst a obcí, ta nerozporovala korespondenční volby, rozporovala ten institut hlasování v předstihu.

Takže tento materiál byl předložen strukturám Legislativní rady vlády a byl zařazen na projednání tří komisí - Komise pro správní právo, Komise pro finanční právo a Komise pro hodnocení dopadů RIA, Všechny tyto komise ten návrh doporučily ke schválení a nikdo nenamítal protiústavnost toho celého. Bylo dokonce naplánováno, že by se to mělo projednat i na velké Legislativní radě vlády. K tomu ale nedošlo a nedošlo k tomu vlastně ze dvou důvodů. Ten jeden důvod byl vlastně epidemiologický, že to byl počátek toho prvního nouzového stavu a už se řešily trošku jiné věci. A druhý důvod byl vlastně ryze právní, kdy tehdejší předsedkyně Legislativní rady vlády Marie Benešová usoudila, že vlastně není možné nic dalšího očekávat na té velké Legislativní radě vlády, kdy protiústavnost nikým namítána nebyla a kdy pracovní komise v tom zásadní rozpory neměly. Takže nakonec vlastně i se shromážděním všech podkladů k tomu bylo vydáno doporučující stanovisko předsedkyně Legislativní rady vlády Marie Benešové. A rozhodně, pokud se bavíme, jestli tam byly nějaké problémy, taky ty nikdy nebyly spatřovány v korespondenční volbě, ale byly spatřovány spíš v tom institutu hlasování v předstihu. Tento materiál byl předložen na vládu někdy v březnu 2020 a tehdejší premiér Andrej Babiš do konce funkčního období té vlády to vlastně do vlády nedal, takže tento materiál projednán nebyl.

Teď ta geneze zákona o správě voleb byla už vlastně v této Poslanecké sněmovně, kdy naše vláda ten zákon o správě voleb vlastně předložila ne s tou korespondenční volbou. Včera to tady vysvětloval pan ministr Rakušan, že to je vlastně v zásadě jako tak kolizní věc, že asi je jednodušší vlastně o tom diskutovat separátně, kdy na těch ostatních institutech vlastně ta shoda víceméně je. Známe tu genezi, byl i problém vlastně s dvoudenním hlasováním, nebo s jednodenním. Proto vlastně vznikla politická dohoda, že se vlastně udělal souhrnný poslanecký návrh. Ale vlastně textace toho zákona o správě voleb je vlastně ta textace, která, kdybych to měl vyjádřit jako procentuálně, 95 % zhruba toho textu je už toho starého připraveného materiálu ministrem Hamáčkem. Samozřejmě nejsou tam vlastně ty věci, které budily ty největší kontroverze, což byla ta volba v předstihu.

Ale kdybyste si to chtěli i textově prostě srovnat, že nejde vlastně o nic výjimečného, tak vlastně to, co se mění, nebo to, co je v § 56, tak je to v bývalém § 56, to, co je v § 57, tak je v bývalém § 57 a teď to, co je navrhováno v tom § 57a, je bývalý § 58. A tak to potom jde o jedno jako nahoru. Vlastně se to rozhazuje tím, že tam z toho byla vykousnutá ta volba v předstihu. Proto... Ale jinak textace těch odstavců je v zásadě prostě totožná. Takže já mám za to, že opravdu i ta evaluace, nebo ta zpětná vazba, kterou lze očekávat od připomínkového řízení, eventuálně projednání nějakými pracovními komisemi, Legislativní rady vlády poskytnuta byla a nikdo protiústavnost nenamítal.

Pokud se mám vyjádřit k dalšímu tématu, které tady rezonuje odstíněno v různých jako nuancích, a to je to family voting. Jednak někteří řečníci koaliční, tak i opoziční občas v té argumentaci používají i pasáže, které jsou zpracované v rámci Benátské komise, které se týkaly vlastně distanční volby. Já ty materiály znám víceméně tři. Tak vlastně Benátská komise, když to nějakým způsobem hodnotí napříč vlastně Radou Evropy, tak ona vlastně jako upozorňuje na ten efekt family votingu, ale vlastně nikdy se vůči tomu nevymezuje tím způsobem, že proto, že je tenhleten efekt, tak musíme vlastně celý ten koncept korespondenční volby opustit, že je to špatně. Takže vždycky je to tam tak jako zmíněno, abychom o tom věděli, abychom měli jisté tušení souvislosti s tím. Ale ten fenomén tady bude při jakémkoliv typu volby. Možná je trošku více zvýrazňován u té distanční volby. A pokud tedy Benátská komise nabízí - ona ho moc jako většinou nenabízí, on to je spíš popis té situace. Ale pokud nabízí nějaké řešení, které se pak víceméně i prokreslilo do argumentace spolkového soudu v Německu, když o tom rozhodoval, tak to řešení spočívá v akcentaci - a teď se bavíme o tom aspektu, o tom principu tajnosti té volby - tak vlastně uvádí, že je potřeba, a odborná literatura už to uvádí dávno, je potřeba o té tajnosti nesmýšlet vyloženě jako o právu, ale akcentovat taky, že to je jako vlastně povinnost. A je to povinnost každého voliče prostě se tímto způsobem chovat a tu tajnost neohrožovat.

Na toto téma dokonce existuje i práce, která je už tedy starší, profesora Filipa, pozdějšího ústavního soudce, která vlastně jako dovozuje, že ta tajnost musí být vnímána jako povinnost, protože pokud by to bylo vnímáno jenom jako právo, které můžeme a nemusíme respektovat, tak potom - a všichni bychom to manifestovali, jak jsme v zásadě volili - tak ten poslední volič, který by chtěl hlasovat tajně, už stejně tajně jako nehlasuje. Je to taková právní konstrukce, ale ta Benátská komise prostě tvrdí, musíte se na to dívat jako na povinnost, a pak je na tom voliči, aby si tu povinnost nějakým způsobem zajistil. Některé státy potom rozpracovávají tento koncept ještě tak, že chtějí manifestovat tu tajnost nějakým prohlášením, a proto ten lístek, ten evidenční, který se hází do té obálky, kde funguje primárně jako evidenční doklad toho, že ten člověk už volil, aby nevolil dvakrát, tak se zároveň využívá vlastně k manifestování tajnosti té volby. A když se podíváte do toho návrhu, tak vlastně i obsah toho lístku je řešen tak, že tam má být součástí toho text prohlášení, na kterém volič prohlašuje, že hlasuje osobně, a místo pro podpis toho voliče.

Takže tohle je ten právní koncept, to je první část té rady Benátské komise: opravdu zdůrazňujte voličům, že to je nejen právo, ale také jejich povinnost, jak to zařídit. Na druhou stranu potom ještě akcentuje tu věc, že samozřejmě nějaká manipulace musí být sankcionovaná. Já jsem vás poslouchal pozorně, i jsem se díval do textu trestního zákona, my to máme vyjádřeno tam obecně, já si myslím, že za mě by to asi obstálo, ale je to samozřejmě na diskusi, jestli ještě tu normu, která je obsažena v trestním zákoně, trošku neprokreslit více. Rozumím téhle té námitce.

No a pokud jsem tady nakousl to rozhodnutí spolkového soudu Německa z roku 1967, tak tam vlastně ta ústavní stížnost byla odůvodňována tím samým, o čem se tady bavíme, jako family voting a tajnost hlasování, a tak dále. A Ústavní soud na to tehdy vlastně řekl: Je potřeba zajistit jako tajnost vlastně hlasování, aby se nedalo zjistit, kdo jak volil v průběhu celého toho procesu, a ta je zajišťována následovně. V okamžiku, kdy to házíte do těch obálek, je to vaše povinnost, tak si to musíte zajistit sami. V okamžiku přepravy je to kryto poštovním tajemstvím a v okamžiku, kdy se to dostane na tu ambasádu, tak už je ta procedura, která je vlastně popsaná, jako že když jsou ty obálky otevřené, tak že se ty hlasy musí vyřadit a podobně.

Takže tolik za mě k některým těm věcem, které tady zazněly.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první se přihlásila paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Králíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Také jsem si dala, pane ministře, tu práci a koukala jsem se na tu historii novely toho zákona volebního, nebo o správě voleb, abych byla přesná. Je pravda, že to prošlo tenkrát procesem, to, co jste říkal, s tím souhlasím, bylo to v řádném legislativním procesu. Je pravda, že to bylo v komisích, ale co není pravda, tak poslední zápis, který tam je, že je to připravené na předložení na plénum. Tam je poslední zápis. Bohužel to na to plénum nikdy nedoputovalo. Můžu se domnívat, že zasáhl covid, že byla situace, která byla nevhodná v tu dobu řešit, já nevím, korespondenční volbu, asi byly jiné priority.

Ale koukala jsem se, mě samotnou to taky zarazilo, že to vlastně na to plénum nedoputovalo, protože tam to jenom je napsáno, že je předložené na plénu, připravené předložit na plénum, ale říkám, tím plénem to neprošlo. A jelikož vy jste taky součástí Legislativní rady vlády, sedíte tam jako předseda, takže víte, jak ta pléna probíhají. Tedy nevím, jestli jsou tak divoká, jako byla za naší doby, protože se tam dokázali zhádat jak ústavní právníci, tak právníci pro správní právo a korporátní právníci a všichni. A můžu vám říct, že člověk tam přišel se zákonem, kde měl odkaz, že chce dělat opatření obecné povahy, a oni se mi tam začali hádat, jestli to má být vyhláška, nebo opatření obecné povahy. Takže říkám, byl to vždycky boj, neskutečný boj. Takže říkám, tím plénem to neprošlo, tudíž možná, že by tam právě ústavní právníci vznesli to, co by měli vznést. Protože tam jsou ti hnidopiši, tam je to takový opravdu, říkám za nás, nevím, jak je to za vás, jestli je to poklidné. Ale opravdu myslím si, že vždycky ta Legislativní rada vlády nebo to plénum Legislativní rady vlády, někdy jsme tam měli i několik dní, bylo velice divoké. Takže jako opravdu tam padalo - a padaly tam různé názory. Já říkám, co právník, to názor, co právník, někdy i každý dva názory ((Předsedající: Čas.), ale v každém případě to plénum vždycky něco odhalilo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Králíček s faktickou poznámkou a poté pan poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jsem zde hovořil před chvilkou o tom, že nemám rád, když mluvíme v nějakých invektivách, urážkách a podobně, budu se snažit.

Víte, pane ministře, slušně řečeno, mně trochu přijde, že když vám dojdou argumenty, tak se uchýlíte k tomu: vy jste něco před pěti lety chtěli, vy jste něco před deseti lety chtěli a dneska to nechcete, dneska to kritizujete. To je pro mě lichý argument, protože vaše vláda ukázala, že dokáže změnit názor v řádech dnů a týdnů, a to dost zásadně, a nám tu vyčítáte roky, kdy jsme změnili názor.

Na druhou stranu vy jste tu vychválil ten předchozí vládní návrh, tak mě zaráží, když byl tak perfektní a bezproblémový, proč jste ho tedy nepředložili jako vláda? Proč nešel tou vládní cestou, tou standardní? Vždyť vy jste tu vykreslil, že by prošel jak nůž máslem, že tam všechno bylo vydiskutované, zalité sluncem, takže by to prošlo. Tak proč to proboha dáváte poslaneckým návrhem? Já tomu nerozumím. Tak bych vás poprosil, jestli byste mi na to odpověděl. Protože tou vládní cestou by to podle mě bylo legitimnější.

A navázal bych na kolegyni Peštovou. Možná to do Sněmovny nedošlo proto, že nebyla politická shoda. Možná na to opravdu tehdy nebyla doba, protože na takto zásadní změnu ve volebním zákoně by za mě ta dohoda měla být. Samozřejmě vás je 109, vy si tady prohlasujete úplně všechno. Ale jak už tu zmínil kolega Foldyna, jenom tím vy vyostříte tu situaci. Podívejte se do světa, jak jsou společnosti radikalizované, jak jsou polarizované. A vy, s nejmenší důvěrou občanů v historii, si pouze vytváříte voliče a na spoustu otázek, které tu zazněly, třeba doručování ze zemí, kam nedoručuje Česká pošta či zesnulý (Předsedající: Čas.), jste neodpověděli.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Paní poslankyně Zuzana Ožanová vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Válková. A než dám paní poslankyni slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Ondřej Babka od 18.30 do 22 z osobních důvodů, Nacher Patrik od 14.30 do 17 hodin - pracovní důvody, od 17 do 20 hodin - rodinné důvody, Opltová Michaela celý jednací den - pracovní důvody, Pokorná Jermanová Jaroslava celý jednací den - zdravotní důvody, Richter Jan do 11.30 - rodinné důvody a Vondrák Ivo od 14 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedající. Za prvé chci poděkovat tedy oběma ministrům, že tady vystupují. A chci hned reagovat na pana ministra Šalomouna, protože když popisoval, že již tu byl nějaký zákon o správě voleb v roce 2019 a prošel legislativním procesem, zjevně tam byly nějaké problémy, jak říkala kolegyně Berenika Peštová, neprošlo to Sněmovnou. Takže najednou věci, co připravila Babišova vláda, jsou dobré. Za všechno může Babiš. Víte co? Ale vy jste to předložili v roce 2023. 2019-2023 - čtyři roky. Myslíte si, že se něco nezmění, že je to identický návrh? Není to identický návrh. Já se domnívám, že by to mělo tím legislativním procesem dojít. A opravdu, jak dlouho budete říkat, že když něco prošlo Legislativní radou vlády - před kolika lety? - deseti, dvaceti - a bylo to v pořádku, je to v pořádku i teď. Promiňte mi, nejsem právník, ale vím, že dochází jak k vývoji legislativy, tak k vývoji právních názorů, o čemž nás přesvědčují Nejvyšší správní soud, Ústavní soud i všichni.

Ještě bych chtěla jenom připomenout, vy jste - tady se zmínil trestný čin maření přípravy a průběhu voleb. Já jsem měla pár otázek. Já už řeknu jenom, které jsem včera měla. Jak bude probíhat kontrola nad korespondenční volbou v zahraničí? Jak se budou prověřovat českými orgány podněty na manipulaci s volbami v zahraničí? Budou moci české orgány řešit trestný čin maření voleb na území cizího státu? Tak to byly mé hlavní otázky. Protože i já jsem vlastně v projevu měla, že existuje tento trestný čin a že si dokážu představit, že bude velmi složité jak prokazování, dokazování, tak manipulace s volbami na území cizích států a že by bylo vhodné se zabývat i tímto tématem. Samozřejmě o tom hovořila i paní poslankyně Válková, vaším prostřednictvím, paní předsedající.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Válková vystoupí s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Strýček. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych chtěla poděkovat panu ministru Šalomounovi za věcnou analýzu a historický přehled toho, jak vznikal zákon v roce 2019, protože jsem byla jednou z účastnic, byť v jiné roli. Opravdu jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva jsem měla na starosti a na to jsem se také soustředila, nesoustředila jsem se na tu rovinu ústavnosti, od toho byli jiní, byť jsem samozřejmě také mohla. Ale mým úkolem bylo chránit práva národnostních menšin, zdravotně hendikepovaných dětí, seniorů a tak dále. Takže proto tam byly ty moje připomínky i zásadní povahy, které, když by ten legislativní proces dál pokračoval, tak předpokládám, že by byly zohledněny, a také se z toho poučili i ti navrhovatelé, protože tam skutečně ty mnou kritizované partie v zákoně nejsou, na to jsem se samozřejmě také dívala.

Na druhé straně tam opravdu došlo, jak tady už obě dvě kolegyně zmínily, navíc paní poslankyně Zuzana Ožanová, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, velmi konkrétně k událostem, které zabránily nejenom projednání tohoto zákona, na který byly různé názory už v době, kdy vznikal. To nebyla jednotná fronta, že by vláda Andreje Babiše řekla, my chceme korespondenční volby, jednomyslně. Jak dobře víte, ani u vás nejsou všechny názory shodné a i tam byly rozdílné názory na význam tohoto zákona a jeho dopady. Jenže my jsme to ani nedoprojednali a neposlali do dalšího vlastně projednání a rozhodnutí o něm kvůli covidu, protože v březnu 2020 (Předsedající: Čas.) byly první známky a my jsme se začali zabývat úplně jiným tématem. (Předsedající: Čas.) Spousta zákonů šla mimo. Tak to byl ten důvod. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Strýček vystoupí s faktickou poznámkou, poté opět paní poslankyně Ožanová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Strýček: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Já mám takovou poznámku k celému tomu vašemu vystoupení. Já jsem totiž v minulém volebním období byl rovněž člen ústavně-právního výboru, byť jako neprávník, a v podstatě měl jsem na starosti tady ty volební zákony, které se tam v tom minulém volebním objevovaly. V minulém volebním období. Byly to zejména volební zákony z pera poslanců STAN, KDU-ČSL a TOP 09, které byly v podstatě vráceny v prvním čtení k přepracování.

Já bych se ale vrátil k tomu velkému zákonu o výkonu, správě voleb, který tedy vznikal za pana, za éry pana ministra Hamáčka tehdejšího. Ten zákon byl předložen v podstatě k připomínkovému řízení 18. října 2019 s tím, že 9. 4. 2019 na tehdejší koaliční radu šla zpráva Ministerstva vnitra, která jednoznačně říká, že není možno zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí mimo volební místnost. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá svobodně a tajně.

Další riziko uvedené v té zprávě bylo, že tehdejší koaliční rada... kterou uvedla koaliční rada, že velké riziko je vlastně přeprava listovní zásilky, jejíž doručování není pod kontrolou státních orgánů ani voliče a je zcela závislé na soukromoprávních objektech, což lze považovat za ústavní problém spočívající v takzvaném outsourcingu volebního práva. O to více tedy, už jsem to uváděl i včera, mě zaráží, že v důvodové zprávě k tomuto návrhu, ke sněmovnímu tisku 596, je jasně napsáno v bodě čtyři, že korespondenční hlasování je v souladu s Ústavou České republiky, což tedy je podle mě dosti (Předsedající: Čas.) jakoby názorový kotrmelec. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Paní poslankyně Ožanová s faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Navázala bych na ctěnou kolegyni profesorku Válkovou, vaším prostřednictvím. Víte, nebylo to předloženo, byl covid. Považovali jsme za důležitější řešit jiné věci. Domnívám se, že by bylo přínosné, kdyby se tak stalo i teď. Domnívám se, že Česká republika má důležitější věci na starost, než se tady zabývat dlouhodobě korespondenční volbou.

A víte, co mě ještě napadlo, když poslouchám všechny příspěvky i pány ministry? To nejsou lidé, kteří nemají právo volit. Mají právo volit. Oni mají dokonce právo volit obvykle ve více státech. Mají volební právo v zemi, kde žijí, a mají volební právo u nás. Takže já nevím, jak až moc je to omezené. Mají dvě volební práva pro dvě země. To je málo? Já se domnívám, že to je docela dost. Tento argument tu zatím nezazněl. Je mi líto, že ho vůbec říkám.

Ale opravdu uvědomme si, ta trestnost na území cizího státu, to je fakt problém. Opravdu ty manipulace tam mohou být. Jestli se domníváte, že nemohou, je mi líto, ale to jste opravdu nezažili jednání s lidmi, kteří nechtějí dodržovat právní předpisy naší země.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pan poslanec Strýček s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Omlouvám se, ale v té minulé faktické jsem nestačil tu myšlenku dokončit, protože tady padaly ty názory, proč tedy to minulá vláda nepředložila, nebo proč to nepřišlo na plénum, tady ten velký zákon o výkonu a správě voleb, který v podstatě prošel tím legislativním kolečkem. No právě to, co já jsem tady načetl v té minulé faktické poznámce, mohl být jeden z důvodů. Protože tam neexistoval jednoznačný názor v podstatě v té koaliční radě na základě zprávy tohoto ministerstva, kterou jsem tady načetl. A to mohl být jeden z důvodů, proč to vlastně nebylo na plénu předloženo. Protože tam nebylo jednoznačné stanovisko. To jednoznačné stanovisko se objevilo najednou až teď v té zprávě ministerstva k sněmovnímu tisku 596. A jak už jsem řekl, je to opravdu názorový kotrmelec, že najednou prostě je to v souladu s ústavou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Válková se přihlásila s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Když si tady naléváme toho čistého vína, nebo respektive říkáme i ty věci, které běžně se takhle na mikrofon nekomunikují, tak jsem si vzpomněla i na to, jak jsme se každý z nás, samozřejmě členové vlády, zmocněnec víceméně také, když se projednává takováhle otázka, tak se stává součástí, tak jak jsem tam referovala o požadavcích právě našich krajanů, kteří jsou v Řecku na různých ostrovech a musejí se přeplavovat do Atén. Ono to není tak daleko tedy. A protože zmocněnec vždycky má hájit práva těchto minorit, v tomto případě to byla ta národnostní menšina naše česká, která byla v Řecku, tak já jsem tam říkala, že by bylo dobré zvážit tu korespondenční volbu, a uváděla jsem i některé argumenty. A teď, jak to tady četl pan poslanec Strýček, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, tak jsem si vybavila, že tam právě zazněly tyhlety, což jsem tedy, přiznám se, už pozapomněla, argumenty z Ministerstva vnitra. Opakovaně vždycky říkám, že tam je nejlepší legislativa ze všech ministerských legislativ. A tenkrát to byl také důvod, proč nejenom tedy ten covid, ale i toto zpochybnění ústavnosti nebo možnosti zpochybnění, že je ústavně konformní ten náš návrh, co odsunulo to další projednávání. Takže tady bych si dovolila s panem ministrem nesouhlasit, že to nikdo nezpochybnil. To zpochybnění šlo tenkrát z Ministerstva vnitra. A jsem moc ráda, že pan poslanec Strýček mně osvěžil paměť. Takhle to skutečně bylo. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. To byly všechny faktické poznámky a nyní s přednostním právem pan ministr Lipavský. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuju. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já asi nemám ambici reagovat na dotazy nebo připomínky, které padají opakovaně, nicméně některé z těch informací, které prošly v té debatě, určitě stojí za drobný komentář.

K příkladu ohledně funkčnosti poštovních služeb, k tomu případu v Izraeli, tak ta korespondenční volba jako cílovou destinaci bude mít zastupitelský úřad v daném regionu nebo v dané zemi, to znamená, ta obálka nepůjde teoreticky například z Haify do Prahy, ale půjde z Haify do Tel Avivu, kde je sídlo zastupitelského úřadu. A potom tedy nemá smysl příliš řešit, jak funguje, nebo nefunguje Česká pošta, protože prostě v tomto procesu nebude nějak zahrnuta.

Já myslím, že nelze Ministerstvu zahraničních věcí jaksi nijak vytýkat, že nemá připravený přesný text, případně analýzy, vyhlášky k zákonu, který jde korespondenční volbou. A samozřejmě v případě, že takovýto návrh v parlamentu je, tak se úřad tomu věnovat bude. A je to poslanecký návrh. Já si myslím, že každý poslanec má svá práva daná ústavou, daná zákony České republiky. A koneckonců i debata o procedurálních věcech se zde hodně točí o zákonech. To znamená, myslím si, že nemá smysl jakýmkoliv způsobem zpochybňovat i míru legitimity takovéhoto návrhu. Je to prostě jedna z možných cest. A myslím si, že je naprosto správně, že k tomu naše koalice přistoupila, a naše politická strana Piráti, my to plně podporujeme. Takže toto si nemyslím, že je úplně dobrý způsob kritiky předloženého návrhu.

Zazněly také dotazy k tomu, jak bude celá věc fungovat rozpočtově. Máme velmi hrubý odhad toho, že by se mohlo jednat o částku zhruba 15 milionů korun. To jsou tedy částky, které by využily zastupitelské úřady na distribuci všech lístků, tak jak tady tu mechaniku velmi detailně procházíme. Oproti tomu zde občas zaznívá návrh, že bychom měli zřídit dočasné volební místnosti, vystupoval s tím především pan poslanec Vondráček, tedy prostřednictvím určitých konzulárních jednatelství. Tam jsme provedli jakýsi také hrubý odhad, kdy můžeme pracovat s tím, že provoz takovéhoto jednoho konzulárního jednatelství by v těch levnějších destinacích vyšel třeba na čtvrt milionu korun. A potom, když si vezmete, že jich musíte zřídit na celém světě třeba, já nevím, 180, padla zde taková čísla, tak se dostáváme do naprosto závratných částek.

Myslím si, že korespondenční volba je cesta ozkoušená. Koneckonců příklady z jiných zemí zde padaly poměrně detailně. A zároveň to prostě dává smysl i z hlediska organizačního.

Další problém u těch konzulárních jednatelství je, že vyžadují souhlas přijímajících států. A už jsem uváděl ten bulharský příklad a nerad se opakuji. Prostě to není jednoduchá operace a ten souhlas vlastně ve velké části zemí buď nelze, nebo to není vůbec jednoduché ho získat. A naopak tím by právě ta organizace voleb byla daleko více ohrožena.

Dovolím si ještě jednu poznámku, která padla k tomu, jakým způsobem kdo všechno bude moci volit. Tak tady bych chtěl říct, že to číslo 600 000 je hrubý odhad. Samozřejmě ten proces sám o sobě zahrnuje povinnost zápisu do té zvláštní listiny. A předpokladem zápisu do této listiny je platný doklad. A samozřejmě platný doklad může mít pouze občan České republiky. A v této - a říkám, ten hrubý odhad je 600 000, lidé se různě pohybují. Myslím si, že asi není ani žádoucí, aby český stát přesně do posledního puntíku věděl, kdo kde vysloveně žije nebo jestli někam odjíždí na studia, protože to jsou skutečně různé případy. Rolí státu není nějaké estébácké šmírování. Ale samozřejmě pokud někdo má platný doklad, pak může požádat o zápis do tohoto seznamu, doloží potřebné dokumenty, tím jsme se zde také probírali.

Ale proč o tom takto detailně hovořím: To, co jsem chtěl říct, byla ta zmínka v té druhé poslanecké novele, která také je, přiznám se, že nevím, v jaké fázi ve Sněmovně, a to je návrh zákona, toho, aby některé osoby mohly také nabýt české občanství, na které dneska nemají nárok. A tady bych byl opravdu velmi citlivý, protože se tato novela připravuje především s ohledem na osoby, které žijí ve Velké Británii, na lidi, kteří utekli před především nacistickým režimem. Není to žádný velký počet lidí, ale jsou to lidé, kterým opravdu morálně dlužíme, morálně dlužíme to, aby měli možnost se stát českými občany, protože jsou to potomci osob, které musely z českých zemí utéct před totalitou. A byl bych velice nerad, kdyby se tyto dvě látky jakkoliv promíchávaly. A samozřejmě opět platí, že pro zápis na voličský seznam musíte mít platný doklad, kterým tedy dokladujete, že jste občan České republiky.

Já věřím, že jsem alespoň část těch dotazů zodpověděl, a samozřejmě bedlivě sleduji jednání dál. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou je nyní na řadě Zuzana Ožanová, poté Berenika Peštová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedající. Poprvé jsem vás pochválila, pane ministře, teď opravdu ne. My hovoříme nikoliv o textu celé vyhlášky a o tezích, což je běžné, a já jako zpravodaj mnoha tisků vím, že je to standardně, že ministerstva dávají teze vyhlášek, které připravují. A jestliže jeden z pirátských ministrů argumentuje tím, že to tady v nějaké podobě už je to z roku 2019, prošlo to Legislativní radou vlády, tak ty teze máte mít už od roku 2019. A nikdo po vás nechtěl celý text vyhlášky, ale teze. Poslanec má ústavní právo - no jasně že jo! Kdybyste to tu poslouchal, to říkají všichni. Ale my říkáme, že vlastně neznáte, pane ministře, programové prohlášení vlády. Přečtěte si ho! My někteří ho čteme opakovaně, protože nevíme, kdy se zase změní. Máte tam, že vše, co máte v programovém prohlášení vlády, budete dělat standardní legislativní cestou. Skutek utek! Je to lež! A kdo to tam chtěl? Především Piráti. Máte ministra pro legislativu a tady nám budete kázat? Já vím, že poslanec má právo předložit zákon, to víme všichni. Ale vy jste se zavázali, že v případě toho, že to budete mít ve svém programovém prohlášení vlády, budete tak konat výhradně standardní legislativní cestou. Tak prosím vás, v tom mě neškolte!

A co se týče toho, jak to Piráti prosazují: Včera tady kolega říkal, jak se na eDoklad, na eObčanku, nemohl kolega z Karviné dostat do Sněmovny. Včera si lidi nemohli vyzvednout léky. A Digitální agentura se vám fakt povedla! Byli jste přece vždycky proti agenturám, a najednou si jednu pro sebe zřizujete! To je fakt dobré. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou je na řadě paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Lang.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Jenom doplním paní poslankyni Ožanovou prostřednictvím vás. Ono to programové prohlášení už prošlo takovou turbulencí, že by si to spíš vyžádalo požádat o důvěru vlády, když už jsme u toho.

Ale ještě k vám, pane ministře. Vy máte takové ty manýry, neustále používat ty estébácké věci a šmírování a co estébáci. Pane ministře, koukněte se do občanky a kolik vám je let. Vy jste to vůbec nezažil, tu dobu, takže jako pokud to máte z doslechu, tak to radši nepoužívejte. Děkuji.

A teď se vrátím k tomu, co jste říkal ohledně toho legislativního postupu, nebo procesu. Pane ministře, vy si myslíte, že jsme hloupí, že nevíme, že na tom vašem skvělém poslaneckém návrhu pracovala ministerstva? Vy si myslíte, že nevíme, že vy byste to nebyli schopni udělat? Ano, máte tady skvělé právníky, to ano, to jistě. Ale nejsou to právníci, kteří jsou věcní. Vy jste využili právníky, kteří jsou na těch ministerstvech, tak proto to tady akcentujeme a říkáme, a jestliže jste si tam nechal dát zmocnění na vyhlášku, tak už byste teď, v současné době, je to v Poslanecké sněmovně, měl vyšívat na paragrafovém znění. A pokud se vás ptáme i třikrát, čtyřikrát a nedostaneme odpověď, tak vaše povinnost, vy jste odpovědný Poslanecké sněmovně, vy jste odpovědný Poslanecké, a jestliže se poslanci ptají... (Ministrova reakce z vládní lavice.) Zmáčknete si čudlíček. Takže jestliže se poslanci ptají, tak vy tady máte přijít a odpovídat, I kdybychom se měli ptát pětkrát! Protože podívejte, kolik vás tady je, a střídáte se tady jak do houslí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou vystoupí nyní pan poslanec Lang, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Tak já bych se zase vrátil k nějaké věcnosti, i když u pana Lipavského to asi opravdu nejde. Několik věcí. Přesně kolegyně Ožanová, prostřednictvím vás, paní předsedající, my jsme to tady už mnohokrát řekli. Pane ministře, kdybyste tu seděl, jako tu sedíme my těch pět nebo šest dní, tak byste věděl, že my jsme nerozporovali nikdy, že má poslanec právo dát, poslaneckou iniciativou sem vložit nějakou zákonnou úpravu nebo nějakou zákonnou normu. Tak už to neopakujte! Vždycky sem přijde nějaký ministr, který dostane tu příslužbu a pořád to tady opakuje dokola. Je to ohraná písnička. Je to takový kolovrátek, který pořád tady melete dokola. A je to úplně jedno, kdo to povídá. Už to neříkejte, protože my jsme to tisíckrát a jednou vyvrátili! To je první věc.

Když jsme se tady ptali - říkáte, konzulární jednatelství bychom museli zřídit. Muselo by jich být asi, asi 350. Jak jste k tomu přišel? Proč jich není 280, proč jich není 420? Jak 350? Proč by to bylo 350? Říkáte, že vesměs máme voliče v západním civilizačním okruhu. A vlastně pak jste jmenoval Argentinu, jmenoval jste Kanadu, tak já to počítám třeba do deseti. V tom návrhu je 5 milionů, teď z vás vypadlo, že už je to 15 milionů. A potom, vy jste jaký předseda... tedy čeho jste ministr? Ministerstva zahraničních věcí. Vy tady už jste několikrát zmiňoval, že byste musel vyjednávat. O čem je Ministerstvo zahraničí? O mezinárodní politice, o vyjednávání. Vy si nedokážete vyjednat v těch spřátelených zemích prostě nějakou tu místnost, to konzulární jednatelství? Nehledě na to, že určitě tam máte někde krajany, ti by se toho rádi zhostili, možná by vám i zadarmo tu místnost pronajali, protože to považují za čest, když tedy jsou takoví patrioti, aby tam třeba ty volby uspořádali. Prosím vás, co to tady říkáte? Vy nejste schopný vyjednat si s některými státy na dva dni pronajmutí nějaké místnosti? Tak to už začněte dělat, když víte, že to někde hoří a že to někde pro ty krajany chcete dělat! Co to tady povídáte?

A ty estébácké metody! Vy jste nebyl na světě, vy jste ještě chodil po houbách, prosím vás, co to tady povídáte? Vy když už nevíte, kudy kam, tak vytáhne tady nějaké estébácké metody? Třicet čtyři let po revoluci? Nechte si to! To je úplně zoufalé. Ještě se k těm estébáckým metodám připojím, protože opravdu mě zajímá, co tím myslíte. Jaké estébácké metody? (Celá řeč pronesena hlasitě, rozčileně.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas! Děkuji. Nyní pan poslanec Mašek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Kettner. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já to zkusím poněkud klidnější formou, i když ty estébácké metody a šmírování na konkrétní dotaz, aby ministerstvo zveřejnilo počet lidí, kteří mají platný cestovní pas, a byli to zároveň lidé - já teď nechci studenty na cestách, nechci krátkodobě nebo dlouhodobě pracující v zahraničí. Já chci ty lidi, pane ministře, já vám napovím, já chci, abyste to srovnali s těmi, kteří tady nemají zaplacené zdravotní pojištění. To jsou přesně ti lidé, co tam dlouhodobě žijí a o kterých tady jednáme. A není to žádná estébácká metoda. Já po vás nechci, že Karel Novák tady nemá zaplaceno, ale chci tu číslovku, kolik lidí v zahraničí dlouhodobě žijících - pro vás, zda to nevíte, rovná se lidé, kteří tady nemají placené zdravotní pojištění - má platný český pas. Jestli to nejste schopný tohleto vygenerovat, tak je to smůla. Pak tedy vydáváte ty pasy asi nějak nekontrolovatelně. A já vás o to prosím a já vás o to žádám. A tady Berenika Peštová, moje ctěná kolegyně, vám řekla, že my vás tady jako poslanci můžeme žádat. My vás tady, možná je to pro vás překvapení, můžeme jako vládu se pokusit i úkolovat, i když se to zdá jako beznadějná věc. Takže pokud budete frajer a pokud ta čísla umíte ověřit, tak zmáčknete čudlík a přijdete mi to číslovku říct. Já si myslím, že na to máme právo my poslanci, mají na to právo občané České republiky, aby věděli, o čem se tady bavíme. A jestli vy to máte úplně na vodě, žádná čísla nevíte, tak je to extrémní ostuda. Nezlobte se, ostuda ministra zahraničních věcí!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou poznámkou je nyní na řadě pan poslanec Kettner, připraví se paní poslankyně Ožanová, poté pan poslanec Feranec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych též zareagoval na pana ministra. Mě zaujala ta pasáž, jak tady krásně citově zabarveně vyprávěl o našich krajanech ve Velké Británii, jejich potomcích, kteří nemohou získat státní občanství, a že jim to morálně dlužíme. Já jsem doteď žil v tom, že není problém si zažádat naše občanství, obzvlášť když je tam nějaké to příbuzenstvo. Nebo, pane ministře, vy máte povědomí o nějakém porušování našeho zákona, že byly nějaké objektivní příčiny v naší legislativě nebo konkrétní jedinci bránili těmto potomkům získat naše občanství? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Ožanová s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Feranec, poté paní poslankyně Adámková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedající. Budu reagovat na pana ministra Lipavského a překvapivě navazovat na svého kolegu Zdeňka Kettnera, vaším prostřednictvím. Pan ministr tady vyslovil, že neví, v jakém stavu je zákon o státním občanství. Já vám to řeknu. Byl předložen v listopadu roku 2023 a 7. 12. 2023 byl zákon o korespondenční volbě. Zákon o státním občanství, jak tady to zmiňujeme, má dle předloženého poslaneckého návrhu nabýt účinnosti 1. 7. 2024, to znamená ještě letos. Je tam především to, že se tam odůvodňuje v důvodové zprávě - promiňte, já jsem to fakt četla - že je problém při dokazování a podobně, takže nahradíme čestným prohlášením. Víte, v korespondenční volbě budeme nahrazovat čestným prohlášením, v tomto zákonu, protože je špatná důkazní situace, nebo někteří lidé nemohou prokázat věci, které tvrdí, tak se to nahrazuje čestným prohlášením.

Promiňte, mně jako člence ústavně-právního výboru toto opravdu vadí. Já už jsem tady včera to přirovnala k tomu - že proč trestní řízení? Vždyť ten obviněný může čestně prohlásit, jestli je vinen nebo nevinen. Když už čestné prohlášení takto rozšiřujeme na tolik věcí, tak už rovnou do trestního řádu, vždyť nám to zlevní, zlevní to soudnictví a konsolidace veřejných financí potom bude levou zadní.

Takže v jakém stavu to je? Chcete nabýt účinnosti 1. 7. 2024? Místo do třetí generace do čtvrté generace. A dali jste to přibližně tři čtvrtě měsíce předtím, než jste dali zákon o korespondenční volbě. V takovém je to stavu, pane ministře. A doporučuji si to přečíst.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou je přihlášen pan poslanec Feranec, poté paní poslankyně Adámková a následuje pan poslanec Lang. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní předsedající. Paní ministryně, páni ministři, dámy a pánové, já budu reagovat na průběh rozpravy a na to, co říkal pan ministr Lipavský. On se tam zmínil, když řešil, kdo je oprávněn, tak řešil - zkontroluje se platný doklad. A já se ptám, v které fázi probíhá ta kontrola v případě že využiji tu možnost a pošlu si žádost o zápis do zvláštního okrsku, to znamená (§) 57a. Já pošlu žádost, uvedu tam příjmení, datum narození, bydliště, doručovací adresa a nechám si tuto žádost ověřit. Pochopitelně předpokládám, že si může nechat ověřit v tom státě podle místních zvyklostí, kde je. A já předpokládám, že jsou různé, různé varianty ověřování. Jestli někde fungují matriky, někde obecní úřady, v některých státech je to tak, že vlastně soukromé osoby ověřují, a tak dále. Tak se ptám, to má ověřit ta osoba, která vůbec nezná české právo, že ten člověk má platný doklad? Nebo v které fázi? Protože v tomto případě mi tady chybí. Zkuste mi to na to odpovědět, když jste to tak sebejistě pronesl, nebo eventuálně zástupce předkladatelů. Trošku mi to nehraje s tím textem, to vaše celkem sebejisté prohlášení, jak postupovat. Děkuji dopředu za vysvětlení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je na řadě paní poslankyně Adámková, poté pan poslanec Lang. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, já mám dvě krátké otázky, které vyplynuly z předchozích vystoupení pánů ministrů. Za prvé bych jenom chtěl zklidnit situaci v tom, že vláda je zodpovědná Sněmovně, nikoliv Sněmovna vládě. Můžete si o těch 200 lidech tady myslet co chcete, ale oni prošli volebním bojem, prošli volbami a lidé je sem zvolili, což se v případě mnoha ministrů říci nedá. Takže bych prosila dodržovat jenom ústavou dané preference a postup chemické reakce, která, jak známo, tady v tom je tedy nevratná.

Za druhé. Chtěla bych navázat na vystoupení pana ministra Lipavského. Ministerstvo zahraničních věcí patří vždycky k těm nejtěžším bezesporu. Ale není možné utíkat od zodpovědnosti s tím, že by se někde muselo vyjednávat. No to budete muset v mnoha jiných případech, nejenom v případě volby. Od čeho také je diplomacie? Nebudu se vracet k základům tohoto slova a k jeho kořenům. A já jsem tady nabízela, kdybychom se minimálně poslouchali, že mám jasnou nabídku aktivní některých našich spolků ve Spojených státech, jmenovitou. Já ty lidi znám, já se s nimi stýkám, nacvičujeme nyní na společný sokolský slet. Vy jste to neposlouchali? Pane ministře, poslouchejte, co se vám říká. Za prvé, vidíte, že s vámi diskutujeme, čili chceme zlepšit tu situaci. O tom, že jste to šili horkou jehlou, o tom žádná. Že tam mnozí naši občané vidí už různé jiné zájmy, o tom taky žádná, o tom zatím vůbec nehovořím. Čili znovu nabízím, prosím, obraťte se na tyto spolky, ony se chtějí zapojit, znají místní komunitu, znají zvyklosti, nejsou to chudáci a chtějí pomoci této republice. Teď tvrdíte, že jim chcete pomoci, ale já to tedy tak úplně nečtu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Ano, ale ještě nejdřív se vypořádáme, než dám slovo panu ministrovi Lipavskému, s poslední faktickou přihláškou, kterou má pan poslanec Lang. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já myslím, že je to příkladné, že po mně půjde pan ministr, to je první věc. Já jsem dost emocionální člověk a tohleto těžce nesu, tenhleten zákon, tak já bych se chtěl panu ministrovi omluvit z hlediska toho věku, protože kdy se kdo narodil za to nemůže, že? Takže on je mladý, nemohl zažít tu dobu minulou. O to víc, a to je asi ta poslední zase... Když jsem k němu vstřícný, prosím vás, pane ministře, kdybyste tady byl nebo kdybyste to aspoň poslouchal. My jsme se vlastně v průběhu už těch několika dní té debaty dostali k tomu, že máme tady nějaký počet našich občanů v zahraničí, my jsme dospěli k tomu, že když prostě půjdete volit v Čechách, přijdete v době voleb do volební místnosti, tak volební komise vám zkontroluje platnost dokladů - občanského průkazu nebo pasu případně. A když ho máte neplatný, tak prostě nemáte šanci odvolit. My jsme jenom vznesli ten dotaz vlastně, jak se tohleto bude ověřovat v tom zahraničí v korespondenční volbě. A jestli to považujete za nějaké estébácké metody, nebo jak jste to tady nazval? Co už zase je to, proč s vámi absolutně nemůžu v tom souhlasit. I vzhledem k tomu, že jste nemohl zažít ani fyzicky. A prostě je to nesmysl úplně, co říkáte.

Tak my jsme jenom vznesli dotaz vlastně, kolik přibližně těch našich občanů v tom zahraničí má ty doklady platné. Protože potom, když ty doklady nebudou mít platné, budou tam někde něco čestně prohlašovat u nějaké místní autority, tak ta ani neví, prosím vás, kde má kolikrát tu platnost toho českého pasu hledat. Oni to nevědí ani naši občani kolikrát.

Když vám tady ukážu pas a řeknu vám, ukažte mi, kde tady platnost, kde najdete platnost zakomponovanou ve strojově čitelné zóně, tak vám garantuju, že tady z 200 poslanců třeba 50 lidí vůbec nebude vědět, o čem mluvím, protože to jsou prostě určitá specifika těch dokladů. Takže to jsou jenom takové ty věci. Takže já jsem se vám tady mluvil za ten věk, kdy jste se narodil, za to nemůžete, ale nepoužívejte něco, co jste nezažil.

To je stejné, jak včera tady kolega říkal, že mu byl nabízen nějaký úplatek, a když jsme se ho potom ptali, jestli podal trestní oznámení, tak už na to nedokázal odpovědět a už se jenom potom vymlouval, že byl starosta zrovna ještě v té době - nebo už nebyl v té době starosta a podobné věci. Občas tady zazní výroky, které prostě sem nepatří. Nevím, k čemu jste to vztahoval, já se můžu jenom domnívat, k čemu se to snažíte vztahovat. A když už se dostanete do úzkých a nevíte kudy kam, tak používáte věci (Předsedající: Čas.), které sem vůbec nepatří.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A nyní je přihlášen s přednostním právem pan ministr Lipavský. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, snaha vést věcnou diskusi a dialog samozřejmě se asi nevyhnutelně stáčí do nějaké i jako roviny osobních útoků, ale to ať posoudí voliči, jak se má dělat politika. Mně přišlo důležité, že ty argumenty zde zaznívat mají, snažím se věcně hájit návrh zákona, který mi dává smysl. A já jsem tady mluvil o estébáckém šmírování, tak je zajímavé, koho to zaujalo, kdo má potřebu se k tomu vyjadřovat. Já si myslím, že takové to Babišovo estébácké šmírování podle hesla "co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš" (Poslanci v levé části sálu vykřikují a tlučou do lavic.), tak jsme jako tato země na vlastní kůži zažili, když se rozjel detailní systém mapování finančních transakcí EET za covidu, každý měl aplikaci, že jo, která o něm měla celou řadu osobních údajů, ještě se tím musel prokazovat.

A já jsem pouze řekl, že český stát má určitou evidenci toho, jaké vydá cestovní doklady. Ale například Ministerstvo zahraničních věcí poté, co nabere v zahraničí žádost o cestovní doklad, a poté, co ho vydá, tak ty informace mažeme, protože je k ničemu nepotřebujeme. A informace o tom, že jsme v Berlíně vydali někomu cestovní pas nebo občanský průkaz, vůbec nehovoří o tom, jestli ten člověk v Německu žije nebo jestli se přestěhoval, jestli tam byl student, jestli tam dva roky pracoval. To opravdu není úkolem tohoto státu, aby detailně u těch lidí jaksi nějakým způsobem měl kategorizováno proč, kde a jak pobývají.

Samozřejmě, za jinými účely my víme a dlouhodobě to samozřejmě sledujeme, protože pečujeme o krajanské komunity, tak máme přehled o tom, v jakém rozsahu ty komunity jsou. Já nevím, dávám příklad - v Rumunsku, v Srbsku, v Chorvatsku jsou tak silné české komunity, že tam Ministerstvo školství posílá pravidelně učitele. Existuje takový poměrně skromný grantový program, kdy rozvíjí život, i kulturní život, těchto komunit, tak přehled existuje. A to číslo, myslím si, že zde zaznělo opakovaně, zhruba 600 000 občanů České republiky. To nejsou žádní občané druhé kategorie, oni mají také své ústavní právo, a tímto se tedy snažíme jim vyjít vstříc.

Co se týče toho, že když jsem ministr zahraničních věcí nebo že když máme Ministerstvo zahraničních věcí, že bychom měli vyjednávat - já bych chtěl upozornit, že ta Vídeňská úmluva o diplomatických a konzulárních stycích je dokument, který tedy je tím nosným dokumentem pro zřízení konzulárního jednatelství, a státy běžně - ale to je zavedená praxe a myslím si, že jaksi naše práce i politická zde ve Sněmovně by měla odrážet realitu okolního světa, aby to nebylo jenom nějaké rétorické cvičení ohledně těch konzulárních jednatelství, tak prostě tyto státy běžně mimo prostory standardních zastupitelských úřadů tyto souhlasy neudělují. To znamená, pokud bychom se vydali touto - já tomu říkám bulharská cesta, tak to prostě nevyřeší ten problém, který adresujeme tímto zákonem. Myslím si, že si trochu lžeme do kapsy, když ten argument neustále zvedáme, a zároveň tedy řešení a fungování voleb funkční v celé řadě evropských zemí, se kterými se chceme a můžeme srovnávat, je zde na stole a dává to smysl.

Takže já jsem pojednal estébácké šmírování, pojednal jsem konzulární jednatelství, doklady jsem vysvětlil, tedy proč nemůžeme ani - vlastně si myslím, že bychom neměli mít tu skutečně přesnou statistiku, které vy se v té debatě domáháte, a myslím si, že je opravdu otázka i nějakého morálního práva lidem, kteří utekli z této země před brutální totalitou, aby i jejich potomci, když díky tomu oni se narodili v jiné zemi a přišli o české občanství a mají zájem, tak aby si o něj požádali. A prosím, jsou to opravdu jednotlivci, vůči kterým máme tento morální dluh. Děkuji za slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kettner, poté Berenika Peštová. Než vám dám slovo, přečtu rychle omluvy. Omlouvá se Brož Lubomír od 11 do 12 z pracovních důvodů a Dvořák Jaroslav do 14 hodin z pracovních důvodů.

A nyní vám dávám slovo. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych zareagoval na pana ministra. Na jeho slova, že je zajímavé, koho to zaujalo. Tak pane ministře, to slovo StB zaujalo i mě. Nejsem členem ANO, to znamená, s panem Babišem nemám nic společného. Když byla revoluce, bylo mi šestnáct. Myslím si, že o tom, jak se žilo za komunismu, vím tisíckrát víc než vy. Ono to tak nějak zapadá do toho, jak Piráti - prostě obrovské sebevědomí, zkušenosti nulové. Já když se potkávám s vašimi kolegy na besedách, tak to je opravdu přehlídka. Například když jsem úplně nedomyšlenost Green Dealu vysvětloval jako učitel fyziky na základě fyzikálních zákonů, tak nějaký člen Pirátů za Prahu, který se holedbal, že je členem jakési nadnárodní korporace nebo něco, tak jeho jediná reakce na vysvětlování, mnou vysvětlování fyzikálních zákonů mi řekl, že plácám debility. Ano, jako učiteli fyziky. Takže fyzikální zákony jsou podle Pirátů debility. To znamená, mně se to taky nelíbí tady, že nějaké estébácké šmírování. To znamená, když policista po vás bude chtít doklady, tak je to estébácký šmírák, čili já ho můžu poslat do háje? To znamená, právní systém můžeme úplně spláchnout někam? Takže já bych se v těchto výrazech trošičku, trošičku krotil, pane ministře.

A co se týká... Vy jste mi neodpověděl na můj dotaz. Tady zase říkáte, že zase máme morální povinnost k potomkům těch, co utekli před totalitou do Velké Británie. Opakuji dotaz: Vy máte povědomost o nějakém právním problému nebo osobním selhání, které by zabránilo, pokud tihleti potomci měli zájem získat naše občanství, že jim někdo nebo něco zabránilo ho získat? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová s faktickou, poté pan poslanec Lang. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, to estébácké šmírování jste zde vytáhl vy. Každá akce - máte tady fyzika - každá akce vyvolá reakci. Takže když vy začnete s estébáckým šmírováním a ještě potom, co my něco řekneme, nebo respektive já jsem vám řekla, abyste si uvědomil, že tu dobu jsme někteří zažili a víme, jaká ta doba byla, a na rozdíl od vás, když už potom říkáme něco o té demokracii, tak srovnáváme s tím, co jsme si prožili, jo? Třeba já toho 17. listopadu 1989 na tom Václaváku, proto jsem tam šla, svoboda slova, chtěla jsem mluvit, chtěla jsem svobodně volit, proto jsem tam demonstrovala. Takže proto jsem za tu demokracii tam stála. Vy máte plná ústa demokracie, a pak nás tady demokraticky umlčujete, jo? Berete nám, já nevím, faktické, teď... určitě vidím, že se mi ozve pan poslanec Benda, prostřednictvím paní předsedající, ale prostě to je ta demokracie. Vy všichni máte plná ústa demokracie, ale abyste demokraticky žili, to už ne. Jedině váš názor je ten správný názor. My se tady snažíme celou dobu s někým diskutovat, jsme rádi, že jste tady, že nám tady odpovídáte, mně jste třeba neodpověděl. (Ministr Lipavský - poznámka z vládní lavice.) Ten čudlíček, pane ministře, klidně. To je... (Ministr mimo mikrofon: Nemám.) Tak, vidíte to? Nemáte čudlíček, a ještě na mě pokřikujete. (Smích v sále. Ministr opět mimo mikrofon: Vy mě osobně urážíte.) Ale... (Předsedající: Prosím pěkně, opusťme... Poslankyně Peštová se otáčí k předsedající.) Nemusím, já tedy můžu přímo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pardon. Pardon, jenom prosím, nepokřikujte na kolegyni.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem nepokřikovala, paní...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já taky vás nenapomínám.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Ano, děkuji. Takže mně jste neodpověděl, protože jsem vám jednoznačně řekla, že víme, že na tom pracovala ta ministerstva, takže sami jste to nezplodili. Proto jsem po vás chtěla vědět, jak daleko jste s tou vyhláškou. To znamená, ano, teze nemáte, takže kdy se vrhnete do toho paragrafového znění? Važte slova. Děkuji. (Ministr Lipavský z lavice: Tak mě neurážejte.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Prosím, nepokřikujte na kolegyni. Kdyžtak na mikrofon, nebo dejte přednost třeba nějakému rozhovoru mezi čtyřma očima. Děkuji.

Paní Berenika Peštová přednesla svoji faktickou poznámku. Nyní pan poslanec Lang, poté paní poslankyně Ožanová, následuje pan poslanec Mašek.

 

Poslanec Hubert Lang: Budu pokračovat k ministrovi zahraničí, panu Lipavskému. Já jsem si tady udělal poznámky. Estébacké šmírování opětovně. My jsme jenom reagovali na to, že vy jste prostě zmiňoval, jakým způsobem probíhá to, že v zahraničí někomu propadne pas, on si dojde na ten zastupitelský úřad, tam si požádá, ten pas je mu vydaný, že? Kdybyste to takhle řekl a skončil tu větu, ale vy jste tam dal ten přídomek, dal jste tam to estébácké šmírování. Tím prostě okamžitě nastartujete, jako když píchnete do vosího hnízda.

Vy jenom říkáte, to je zajímavé, kdo to tady říká. Prosím vás, obecně toto nemůžeme říkat, máme 34 let po revoluci. Prosím vás, kolik ještě let se tady bude nad námi vznášet duch té Státní bezpečnosti? Ještě 50 let, 80 let, než umře ve čtvrtém koleně někdo, kdo měl tatínka v StB, nebo to byl jeho dědeček, a pořád mu to budou předhazovat jako nějakou kolektivní vinu? Co to tady vůbec povídáte?

Mě tam zaujala jiná věc. Vy jste říkal, že na tom zastupitelském úřadě se ve své podstatě tedy nabere ta žádost a potom se ta data smažou. Nenapadlo vás náhodou v souvislosti se zaváděním korespondenční volby, když chceme získat jakési přehledy o těch našich občanech v tom zahraničí... Není to nic proti ničemu, protože když si půjdete vydat cestovní pas v České republice, tak v té policejní databázi, třeba cizinecké policie, ten pas tam visí těch deset let. Všechny pasy, které jste si prostě od 18 let udělali, tak tam máte. Jsou zneplatněné, ztracené a podobně. Je to součást úplně běžných evidencí, které stát o vás vede. To prostě není žádné estébácké šmírování. My prostě vlastně jenom chceme vidět nějakou tu evidenci. Nebylo by to potom jednodušší, když vám přijde nějaká ta žádost 25 nebo 30 dní, vlastně o tom, že jsem nějaký člověk v tom zahraničí, tak ten úředník by se podíval do té databáze, zjistil by ano, Franta Vopička má pas ještě platný čtyři roky, můžu mu tedy odeslat na nějakou jeho fiktivní adresu lístky a je to v pořádku. Je to úplně jednoduchá kontrola.

Vy si myslíte, že stát nemá informaci o občanských průkazech, které máte? Že nemá evidenci řidičských průkazů? Že nemá evidenci cestovních pasů? To jsou úplně běžné evidence, které normálně existují. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Nyní paní poslankyně Ožanová, poté pan poslanec Mašek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedající. Já se pokusím reagovat naposledy, pokud to bude možné. Víte, Piráti jsou proslulí dodržováním pravidel. On se o tom přesvědčil předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek při vnitrostranickém hlasování, kdy mu bylo vyčteno nedodržování pravidel a byl odvolán z nějakého vašeho vrcholového orgánu. Když jste proslulí dodržováním pravidel, ukazujete tu různé věci, vyzdvihujete Pirátskou stranu, tak proč vám nevadí pošlapávání programového prohlášení vlády? Víte, dle mého názoru se Pirátská strana naučila také staré české i moravské, že účel světí prostředky. Takže někdy je programové prohlášení vlády důležité, jindy ne. Ono je dobré podívat se na ty věci v kontextu a nejenom úzce.

Co se týče přesných statistických údajů. Víte, počet přece nemůže být problém při statistice. Byl by problém, kdybyste dělali jmenné seznamy. Potom by byl problém s GDPR. Mimochodem, u toho jsem si vzpomněla, když v minulém volebním období jste se pokusili dát návrh na udělení státního vyznamenání člověku, který dával žádosti podle stošestky a vyhrál nějaký soud, protože mu někdo neposkytl informace. Teď když po vás chce někdo jenom počty beze jmen, je to problém pro Pirátskou stranu, která se pyšní tím, že chce transparentnost? Promiňte, to je divné.

Ještě jsem chtěla jenom poděkovat kolegyni Peštové, vaším prostřednictvím, paní předsedající, za připomenutí Newtonova zákona akce a reakce. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Mašek vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Žáček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Já jsem chtěl reagovat samozřejmě na pana ministra Lipavského, se kterým jsme si teď stihli vyměnit vizuální kontakt a naznačoval mi, že má opravdu napilno a že musí Sněmovnu opustit. Nicméně já se skutečně musím ohradit. Vy dneska postupujete tím způsobem, že na začátku se nás pokusil rozstřelit poměrně úspěšně pan poslanec Bělobrádek s povídáním o fňukání opozice. Na to navázal a sám si myšlenku rozpracoval pan ministr Lipavský, když se bavil o StB šmírování. On odpověděl vlastně tím StB šmírováním na normální otázku, znovu ji zopakují. Dlouhodobě žijící cizinci v zahraničí rovná se ti, kteří tady neplatí zdravotní pojištění - to totiž odpovídá zákonu o zdravotním pojištění - a kolik z nich má platný pas? Jestli se tady opravdu dozvídám věci, a to navazují i na kolegu Langa, že tady ty všechny věci se evidují, staré propadlé pasy, řidičáky, o všem je evidence, a ministr zahraničních věcí nám řekne, že když je přímo žádost o pas, tak ten vydají a pak všechno smažou? To si snad dělá legraci? Buďto o tom vůbec nic neví, anebo pokud by to tak bylo, že my dáváme pas kdekomu, kdo si o to požádá, tak co na to naše bezpečnostní služby? My budeme dávat pasy nějakým islamistům a smažeme okamžitě veškeré stopy? Já už se musím ptát. Vždyť to ohrožuje bezpečnost nejen České republiky, ale náš pas je velmi dobře použitelný na cestování po celém světě. Takže my to dáme teroristovi a smažeme to? Vůbec po tom nebude žádná stopa? To tady pan Lipavský řekl, že se všechny údaje mažou, že nic neexistuje. Tak buďto je absolutně nekompetentní - rád bych mu to řekl do očí - nebo ať tady, v uvozovkách, prosím říká pravdu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Žáček s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Hubert Lang. Prosím.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Mám jenom technickou poznámku, která by měla sloužit ke zklidnění situace. Já tomu rozumím, že když se tady u nás řekne estébáctví, že se to všechno personifikuje, vnímá se to tímto směrem, ale já to vnímám jako ryze technickou věc. Vzpomeňme si na výjezdní doložku. Co všechno stát potřeboval, komunistický stát před rokem 1989, jaké chtěl údaje, především údaje o tom, kam ten občan jezdí. Podle toho mu povoloval. A ta povolovací mašinérie byla poměrně veliká, dokonce orgány komunistické strany a tak dále. Čili dneska je to tak, že dostanete pas a stát se neptá, kam chcete jet, je to prostě na vaši zodpovědnost. Čili takhle to vnímám. Tím orgánem, který vlastně tyto informace soustřeďoval, byla Správa pasů a víz Sboru národní bezpečnosti, což po určitou dobu své existence, jak se různě jmenovala po dobu komunistického režimu, byla součást Státní bezpečnosti. Čili tady vnímám to estébáctví. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Lang s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Kettner. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Vidím, kam až se můžeme dostat od správy voleb až do takovýchto věcí. Chtěl bych tady říct jednu věc. Uznávám pana kolegu Žáčka, protože je samozřejmě fundovaný v této věci, protože Ústav pro studium totalitních režimů zakládal a pohybuje se v tom celý život. Souhlasím s vámi, ano, v 70. letech se dostal pod správu Státní bezpečnosti odbor pasů a víz. Ale prosím vás, to se tady vracíme někam do historie. Vždyť to tady nikdo, pane kolego Žáčku, prostřednictvím paní předsedající, neřekl. Pan Lipavský si tady prostě naběhl, používá tady takové věci. Musíte uznat i vy sám, že kdybychom se dostali do nějaké odborné debaty, tak se budeme bavit, co byla výjezdní doložka. On neví, co je výjezdní doložka, protože nebyl na světě. On za to nemůže. On se narodil prostě až po roce 1989. Tak proč se vyjadřuje k těmto věcem? Jestliže někdo prosím vás, kdo je v silovém rezortu, ministr zahraničních věcí, to znamená nejvyšší diplomat naší země, povídá takové hlouposti, jakože se nabere žádost a potom se to okamžitě smaže, tak opravdu neví, o čem mluví. To je tedy tragédie.

Už mi začíná zapadat, proč minulý prezident pan Zeman nechtěl tohoto člověka jmenovat do čela toho rezortu. Protože prostě ať je pan Zeman makovej nebo takovej, tak prostě věděl, že tady něco není dobře. Pan ministr zahraničí tady povídá úplné bláboly prosím vás. To je vaše historie. Dokud neumřete, tak zůstanou po vás občanské průkazy, platné, neplatné, zneplatněné, odcizené. To samé, když je vám vydaný pas. Jak si myslíte, že by ty bezpečnostní složky státu to kontrolovaly vůbec? Protože my první, kam jsme vždycky šli, tak do databáze. Lang Hubert se narodil tehdy a tehdy, první pas mu byl vydaný tehdy a tehdy, potom nahlásil ztrátu. Je to tam všechno zaznamenané, protože pasy se zcizují, nahrazují se identifikační strany, ale ta pasová knížka jako celek se používá. Vymění se jenom ID strana. Já vám můžu udělat k tomu odborný seminář.

Já si velice vážím toho, co říká pan Žáček, protože on, byť je náš třídní nepřítel, jak já říkám, tak k tomu vystupuje racionálně. A máte pravdu, pane kolego, málokdo to ví, že v 70. letech byly pasy a víza pod Státní bezpečností. Ukážu vám výjezdní doložku. Já ji mám ve svých archivních věcech, co tam všechno stát zaznamenával. To my nechceme. My to přece nechceme. Jediné, co chceme, aby se zrovnoprávnily ty věci... (Předsedající: Čas!) Ještě se přihlásím.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, až se přihlásíte, tak prosím, jenom připomínám, oslovujte své kolegy prostřednictvím předsedající. Děkuji vám.

Prosím, pan poslanec Kettner s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Prostřednictvím paní předsedající bych reagoval na kolegu Žáčka. Já v dnešní době elektronizace, takzvaného Velkého bratra, mám pocit, že stát o mě ví tisíckrát víc, než to bylo za minulého režimu. Dneska se všechno elektronicky uchovává, veškeré elektronické platby, že já prostě někde něco u mobilu promluvím o tom, že bych potřeboval na auto nové gumy, a najednou na Facebooku, šup, mi vyskočí nabídka, jaká náhoda, na gumy Dunlop. A takhle bych mohl vesele pokračovat. Když přece odlétám, tak procházím celní a pasovou kontrolou, to znamená, veškeré údaje se okamžitě elektronicky zaznamenávají. Přesně místo odletu, cílová destinace a tak dále. Takže pro bezpečné fungování státu jsou určitá data nutná k zajištění bezpečnosti. Ale to přece není nějaké šmírování. Samozřejmě je musíme mít zajištěna tak, aby se nedostala do nepovolaných rukou. Samozřejmě nerad bych rozšiřoval - já osobně jsem třeba velký odpůrce elektronizace úplně všeho. Neustále slyším, jak ruští hackeři jsou naprosto geniální a napadnou kdejaký systém, takže v podstatě jim jdeme na ruku, my jim nahráváme. Čím více těch věcí bude pouze elektronickou podobou, tak se nám budou množit právě takovéto případy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní bude pokračovat faktickou pan poslanec Hubert Lang. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Úplně naposledy k této věci, abychom ukončili pana Lipavského, který už prostě odešel. Odsloužil si svoji příslužbu a odejde. Přišel pan ministr zdravotnictví, který samozřejmě také asi tomu hodně rozumí, tomuto zákonu o správě voleb. Ale to už nechám na té vládě, koho tady vyšlou, v jakém časovém horizontu.

Když odjíždíte někam do zahraničí, procházíte, jak tady říkal kolega Kettner, prostřednictvím paní předsedající, pasovou kontrolou, kde se kontroluje pravost a platnost pasu a ten policista tam má evidenční systém. On se podívá a zjistí, že pas XY je vydán na Vopičku Josefa, narozeného v Praze, bla, bla, bla, platnost je osm let. Protože dneska se padělají doklady, jsou špičkové dílny. Já jsem se tím živil celý život. Můžu vám ukázat nádherné pasy, které jsou lepší než pasy pravé. Například kolegové z jihokorejské ambasády se holedbali, že mají jeden z nejlépe zajištěných pasů na světě, a pak jsme se setkali s konzulem a během půl roku se objevily padělky, které byly lepší než originály. Takže oni z toho potom byli úplně zoufalí. Tomu se narovnaly i ty šikmé oči, když jsme byli spolu na večeři, když viděl ty pasy, které byly totálními padělky.

My nechceme vůbec nic jiného vědět, než aby byla prostě ta rovnost - ta rovnost před zákonem. Když přijdu volit v Plzni, budu mít propadlou občanku, tak prostě neodvolím. To samé se... My jsme se jenom na to ptali. My chceme vědět, když ten John z toho Texasu tam přijede na tom koni někam odvolit, tak prostě aby měl platný pas. Já nic jiného nechci. A pan Lipavský to neví, ale samozřejmě na té konzulárce mají - přijde tam žádost o to, že chci volit jako John z Texasu, tak prostě tam někde na tom zastupitelském úřadu si uděláte zvláštní voličský seznam, oni to prolustrují a vlastně zjistí, jestli toho člověka tam mají, nebo nemají. Takže nějaká evidence o našich občanech v zahraničí je. A není to žádné šmírování přece. Když chceme vědět vlastně, kdo tedy bude ovlivňovat nás tady doma, nějaký John z Texasu, tak prostě já chci vědět aspoň, aby měl platné doklady. O ničem jiném to není. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, já bych řekl, že tato rozprava opět přesvědčuje o tom, jak nešťastným způsobem jsou v Poslanecké sněmovně využívány faktické poznámky. Já na to upozorňuji opakovaně a znovu to tu říkám. Pokud někdo předbíhá svoje kolegy v řádném vystoupení tím, že reaguje v jedné reakci třikrát čtyřikrát ve faktické poznámce, já tvrdím, že to je brutální obcházení jednacího řádu a předbíhání těch 62 poslanců, kteří jsou před ním. Nic nenavrhuji, jenom to chci teď v tuto chvíli konstatovat, protože si myslím, že toto se nedělá.

A pak ke svému předřečníkovi, vaším prostřednictvím. Já vím, že jste skoro zvyklý, že se tady může říkat skoro všechno, ale narovnávání šikmých očí mně připadá přes čáru a myslím, že byste se za tahle slova měl omluvit! To je prostě rasistická poznámka, naprosto nešťastná! (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Martin Kukla s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Berenika Peštová. (Hlásí se poslanec Lang.) Přihlášky z místa mají prosím pěkně... Respektive pokud elektronicky se přihlásíte, pak máte také pořadí. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já si rozhodně nemyslím, že tady zneužíváme faktické poznámky. Já budu reagovat. Víte, že tady na faktické poznámky nevystupuji tolikrát, ale když se podívám, jak se tady diskutovalo, tak tady prvně bylo nějaké fňukání, takže nás koalice urazila. Pak tady bylo StB, pak to tady bylo spojeno s tím, co se v mládí naučíš, tak ve stáří najdeš. Nevím, jak to tedy pan ministr Lipavský myslel s tím, že by nám to tady měl všem vysvětlit. A pak přijde pan předseda s tím, že bychom se tady měli omlouvat. Myslím si, že korespondenční volba, kterou tady řešíme a chceme k ní vystupovat, já k ní také chci vystoupit, mám připravený projev, bohužel dvacetiminutový, protože tihle rádoby demokraté mě omezili, chtěli mě omezit i ve faktických poznámkách, už bych tady vlastně nemohl teď vystupovat. Ale podívejme se, co zajímá ty lidi venku a co zajímá vás. Vás zajímá prostě na sílu prosadit korespondenční volbu, abyste se udrželi u moci. Ty statistiky a fakta k tomu prostě jasně nahrávají. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Berenika Peštová s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Lang a pak pan poslanec Kettner.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Bendu. Ten začátek vaší faktické poznámky nebyla faktická poznámka, až teprve potom jste se rozjel...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ne, byl s přednostním právem.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Aha! Já myslela... Tak to se omlouvám. Já myslela, že máte faktickou poznámku. Ale v každém případě já tady opravdu sedím celou dobu. Opravdu sedím tady celou dobu a snažím se reagovat na svoje předřečníky, nebo reaguju na svoje předřečníky, aby to bylo k tématu, věcné. Nešla jsem na... Hlídám si to, abych se nepřerušila a nešla pokračovat znova. Opravdu reaguju na to, co ten předřečník řekl. Klidně si můžete pustit - nebo podívat se na steno. Já jsem si vaše slova vzala k srdci a opravdu se snažím jet v těch mantinelech, co mi umožňuje jednací řád. A kdybyste nás teď chtěli omezit na těch faktických poznámkách, tak opravdu to, co už tady bylo jednou řečeno - ono se vám to jednou potom vrátí. Já bych to opravdu nedělala. Od roku 1989 to nikdo neudělal, a pokud to chcete udělat, tak říkám, vrátí se vám to!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Lang s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Kettner. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já už opravdu velice krátce. Já už jsem tady dostal takových různých nálepek, že za chvilku si z toho můžu udělat nějaký deníček.

Pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, jako to myslíte vážně, že říkáte, že jsem nějaký rasista? Já jsem s těmi Asiaty, s těmi Korejci a dalšími, mnohokrát jednal v rámci svého předchozího zaměstnání. A já vám řeknu, jako se třeba říká příměr mám vykulené oči v Čechách, že jsem z toho prostě úplně vytřeštěný, perplex z něčeho, oni opravdu použili výraz přes tlumočníka, kde jsme byli, tak říkal, ježíšmarjá, mně se z toho úplně narovnávají oči. Jak je možné, že jak to ten padělatel udělal? Protože nebyli na to schopní... To nemělo vůbec nic spojeného s rasismem prosím vás! Vy se mi teď, když už nevíte zase kudy kam, jste zahnaný do něčeho, tak já teď vidím ty titulky: Poslanec Lang za hnutí ANO prostě v rámci projednávání novely o správě voleb tady vykřikuje nějaké rasistické věci. Já nejsem rasista. Rasistou nejsem! Já uznávám absolutně všechny rasy, náboženství, přesvědčení. Včera jsme se utkali tady o ty Wintonovy děti, které tady byly také použity jako příměr. Potom s paní kolegyní Decroix, prostřednictvím paní předsedající, jsme si na to podali ruku, jasně jsme si to vyjasnili.

Prosím vás, pane Bendo, nechte toho. Vy jste těžká politická váha, já jsem proti vám trpaslíček, který je tady první volební období, a vy mě nebudete škatulkovat do nějakého rasisty. Prosím vás, nechte toho! Já bych chtěl říct jasně, já nejsem žádný rasista. Já jsem použil příměr, který mám ze své osobní praxe, a oni ti Asiati to říkají. Nám se narovnávají oči - z té hrůzy, kdy oni do toho investovali obrovské množství finančních prostředků a ti padělatelé jim ty pasy takhle dokázali napodobit, lepší než originály. Nechte si to, pane Bendo! Nechte si to! (Ministr Válek mimo mikrofon: Prostřednictvím předsedající. - Poslanec Lang po opuštění řečnického pultu: Prostřednictvím předsedající.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Přesně tak, pane poslanče, opakovaně jsem vás vyzývala, abyste oslovoval své kolegy prostřednictvím předsedající. Prosím, abyste toto dodržoval. Děkuji. Chápu, že někdy se v zápalu boje pozapomene.

Tak, nyní tu máme pana poslance Kettnera s faktickou poznámkou. Poté pan poslanec Brabec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych se prostřednictvím paní předsedající rád obrátil na pana Bendu s tím jeho proslovem. Tady je nějaký příměr a zazněla tady slova o rasismu. Mě by třeba například zajímalo, kdy se někdo omluví našemu panu předsedovi, kdy neustále jsou výlevy na jeho asijský vzhled, na jeho asijské jméno, dokonce je to i soudně posvěceno, že prostě může být urážen na základě jeho asijského jména a že musí snést nějakou vyšší míru kritiky, když je ve veřejném prostoru. A ta druhá část, že jsou zneužívány faktické otázky - protože já tady sedím, čekám, až na mě přijde řada, také jsem několik faktických měl. To jsou vždycky reakce. Vždycky se uvedou nějaká fakta, jsou tam i dotazy. Já jsem skutečně nezaznamenal, že by někdo s faktickou šel k tomuto pultíku a začal mluvit úplně něco svého, jako nějaký - ne, vždycky je to reakce, vždycky to jsou nějaká fakta a je to velice často proloženo i dotazy, konkrétními, reálnými dotazy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Brabec a já předávám řízení schůze.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Já si dneska užívám myslím si docela poklidnou atmosféru, jsem za to rád, protože dnes tady zastupuju paní předsedkyni klubu Schillerovou. V této souvislosti musím říct, byť v tom nejsem tak zkušený rutinér jako ctěný kolega předseda klubu Marek Benda, ale já si opravdu nemyslím, pane předsedo, prostřednictvím paní předsedající, že dochází k nějakému zneužívání faktických připomínek nebo poznámek. Protože ono je dost těžké si představit, že tak jak běží ta vystoupení, tak že bychom potom v řádném vystoupení v podstatě dělali odkazy na desítky minut, možná stovky minut zpátky na konkrétní vystoupení různých řečníků. To by potom to vystoupení v zásadě se prostě skládalo jenom z odkazů - a tehdy a tehdy on to řekl a já bych na to chtěl reagovat, ale ten kontext by byl dávno ztracen. Takže to já myslím, že by ztrácelo smysl. Nemůžete se divit, že ta dopolední vystoupení některých kolegů z pětikoalice - já je považuju za požehnání pro opozici, protože to vždycky dodá samozřejmě střeliva v tomhletom a jakoby náplně k tomu, aby bylo na co reagovat. Ale já jsem přesvědčen, že všechny ty faktické připomínky, jak tady zazněly, byly k věci. A nemůžete se ani divit tomu, že pokud přijde ministr, nebo ministři, kteří jsou ochotni a schopni odpovídat, což jako opozice samozřejmě vítáme, a nebývá to zvykem, když tady třeba není pan ministr vnitra a byl tady aspoň pan ministr zahraničí, tak se je snažíme vytěžit maximálně. To znamená, oni sem přijdou pravděpodobně s tím, že si to tady odsedí, a pak jsou asi nepříjemně překvapeni, že nejsou hlazeni po srsti a plácáni po zádech, jací jsou to borci, ale prostě od toho tady jsou, aby odpovídali. A my se ptáme. A to je podle mého názoru smysl faktických poznámek. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A my se nyní vracíme do obecné rozpravy k řádně přihlášenému panu poslanci Kettnerovi, jestli tedy mohu poprosit, aby přišel k pultíku. Já mezitím ještě všechny srdečně pozdravím v tomto těsně popoledním čase.

Prosím, pane poslanče, ujměte se slova. Ještě se otáži, zda plánujete spojit dva příspěvky. Plánujete. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Jsem překvapen, že na mě přišla řada, už jsem myslel, že si můžu zajít na oběd. Abych řekl pravdu, tak po tom, co tady sleduji výroky jak opozice, tak pětikoalice, tak jsem si říkal, jestli vůbec má cenu jakkoli vystupovat, protože tady se prostě setkává, když to řeknu, praxe, praktičnost s ideologií. Prostě tady jsou naprosto reálné, konkrétní dotazy a ve své podstatě je to jenom bagatelizováno, sklouzává to do osobní roviny, pořádně se nic nedozvíme.

Já si myslím, že korespondenční volby jsou jeden z takových klasických příkladů takové té progresivistické politiky, kdy o občany jde až v poslední řadě. Myslím tím skutečné problémy obyvatel České republiky, kteří nás volili, z jejichž daní jsme placeni a jejichž problémy bychom měli řešit. My řešíme všechno okolo, jenom ne je. A to si myslím, že je špatně. Když se koukneme, co řešíme - manželství pro všechny, nezávislost Tchaj-wanu, Green Deal a tak dále, pak tady máme snahu o upevňování vlastní moci, kdo zrovna vyhrál volby, to znamená blokování názorově nepohodlných webů, kdy si navzájem přehazujeme, kdo vlastně za to může, v rámci boje proti dezinformacím KRIT, a tak dále, a tak dále. Když se kouknu na nějaké hmatatelné věci vyloženě pro dobro České republiky, to abych si na to vzal lupu. A korespondenční volba je jedním z takových umělých problémů, které odvádějí naši energii, náš čas od skutečných problémů.

Já z vlastní zkušenosti vím, že spousta našich občanů v zahraničí, kteří žijí i trvale, tak například rádi využívají naše zdravotnictví. Platí si minimální zdravotní pojištění. A ta lékařská péče například v Americe je tak drahá, včetně stomatologické a tak dál, že jim se vyplatí prostě na to letadlo sednout a zaletět si k nám a tady si nechat udělat třeba můstek. Takže si říkám, jestli je pro ně skutečně takový problém si zaletět na to velvyslanectví v rámci státu, když oni cestují za lékařským ošetřením v rámci kontinentu. Kdo chce, tak si tu cestu najde. To znamená, že tady ta argumentace si myslím, že je docela lichá.

Je tady také problém, že člověk, který žije v zahraničí, má více státních občanství, necítí potřebu se ani k nám jakoby vracet, tak on necítí, když zvolí špatně, tak jemu to může být prakticky úplně jedno, protože on tady nežije, on následky toho svého rozhodnutí nijak nepocítí. To je můj osobní názor. Někdo se mnou může souhlasit, někdo nesouhlasit, takhle to prostě cítím já. A neustále se tady bavíme o tom, už to bylo několikrát zmíněno - vždyť oni mohou volit. Kdyby prostě oni z nějakého důvodu měli zakázáno, znemožněno volit, ale ta možnost tady je, takže kdo chce, tak volit může.

Já si osobně myslím, že to je prostě jednoznačný politický kalkul. Když se kouknete na rozbory různých politologů, tak všichni mluví o tom, že ty hlavní důvody našich rozepří jsou čistě, ryze politické, ale ne praktické. Prostě jedni to prosadit chtějí, jiní nechtějí. A mě mrzí, že když jsou tady přednášeny konkrétní, reálné nešvary toho návrhu, nebo řekl bych přímo i protiústavnost, rozpor s legislativou, vytvoří to takové množství problémů, že opravdu to je jenom čistý kalkul, prostě nic jiného tam být nemůže, protože ta negativa jednoznačně převládají nad pozitivy.

Nám je neustále předhazováno, že to odmítáme jenom proto, že máme minimální podporu. Ve své podstatě já si myslím, že volebních preferencí - my jsme na svém, nás nějakým způsobem ty volební zisky nějak neovlivní. Mě mrzí, že jaksi je tady předhazováno - je to kvůli tomu, že nemáte podporu, a tečka. Klapky přes uši a žádné poslouchání těch argumentů, proč je to špatně.

Rozhodně to za mě není, jak je to prezentováno, že je to nějaké zlepšování či prohlubování demokracie. V tom případě nechápu, pokud je to prohlubování demokracie, tak proč se tak bráníte jako čert kříži udělat na toto téma referendum. Není ryzejší demokracie než referendum, kde se všichni voliči k tomu mohou vyjádřit. Neříkám dělat referendum s prominutím o každém prdu, ale myslím si, že radikální změna volebního zákona, který je provázaný s ústavou, by si to referendum rozhodně zasloužila.

Několik důvodů. Je deklarovaná tajnost volby. To znamená, už jenom selským rozumem je jasné, že pokud přijde obálka od pana Pepy Nováka, tak ten, kdo ji rozlepí, tak se může podívat, koho ten pan Novák volil. Nevím, možná nebude, nevím... Říkám, je tady spousta spíše otázek a spousta nejasností než jasných faktů. Rozhodně existují výsledky, jak ty volby ovlivnit, a to výrazně. To znamená, když se podíváme, třeba pojem bydliště definuje zákon (paragraf) 80 zákona č. 89/2012 Sb. Tam máme napsáno: "Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam nebo s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu." Tedy k tomu, aby osoba měla bydliště mimo Českou republiku, stačí, aby blíže nespecifikovaným způsobem prohlásila, že se v místě mimo Českou republiku zdržuje s úmyslem tam žít, či dokonce jen aby nastaly jakési, také nijak blíže nespecifikované, okolnosti. Nic jiného, žádné přihlášení k pobytu, žádné pracovní povolení, žádné potvrzení o studiu, zkrátka žádný administrativní úkon. Dle platného zákonného ustanovení je to tak, že bydliště každý může mít kdekoli a místo jeho trvalého pobytu s tím nemá co dělat. Trvalý pobyt a bydliště tedy není totéž. Takže já si dokážu živě představit, jak nějaký horlivý synáček nebo vnuk přijde za prarodiči se slovy: babičko, dědo, my teď budeme volit, vy se v době konání voleb budete ze zdravotních důvodů zdržovat tady na té adrese v Německu nebo kdekoli jinde, kde není potřeba vízum, a víte, je to jen kvůli úřadům, jinak pořád budete bydlet tady, nic se nemění. A co dál? Nic. Pak stačí zažádat o voličský průkaz a máme hotovo.

O tom se v navržené novele píše, cituji: "Volič může podat žádost osobně, a to i prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče, do tří dnů přede dnem voleb nebo podáním doručeným příslušnému zastupitelskému úřadu nejpozději do 35 dnů přede dnem voleb. Toto podání musí být v listinné podobě opatřené úředně ověřeným podpisem voliče nebo v elektronické podobě zaslané prostřednictvím datové schránky. Žádost musí obsahovat jméno a příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány, popřípadě údaj o tom, že si volič převezme písemnosti u zastupitelského úřadu sám nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče." Takže voličský průkaz už bychom měli, takže bábu s dědkem už není potřeba přesvědčovat.

Dál už je to úplně jednoduché, ale u navrhované novely to bude vypadat asi takto: Zastupitelský úřad zašle nejpozději 25 dnů přede dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování včetně odkazu na internetové stránky podle § 6d odst. 1. Pokud o to volič požádal nebo neuvedl adresu pro doručení, dodá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči nebo osobě, která se prokáže písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. A pak už stačí vyplnit hlasovací lístek, stáhne se z webu Ministerstva vnitra, vložíte ho do příslušné obálky a pošlete.

Takže žádné oblékání, žádné cestování, žádné dovážení do volebních místností, žádná nejistota, co tam ta neprogresivní babička s dědečkem hodí. Stačí jeden ověřený podpis. Já si myslím, že získat plnou moc a ověřený podpis od některých prarodičů, ale i z některých sociálně vyloučených lokalit, absolutně nebo sociálně vyloučených osob není nic moc složitého. Běžně se to dělá i v komunálních volbách. No a tady se otevírá prostor samozřejmě pro různé politické neziskovky, které s tímhletím mají velkou zkušenost.

Já jsem těch faktů měl připravených podstatně víc, ale omezením řečnické doby to budu muset dosti výrazně zkrátit. Já teď tady budu citovat i - protože samozřejmě nejsem právník, to znamená, já se tady nebudu vydávat, že tomu strašně rozumím a že jsem snědl veškerou moudrost - tak já tady budu citovat, doufám, že to pro ty dotyčné osoby nebude Kainovo znamení, že, jak je v době módní, protože je citoval člen SPD, tak že jim třeba nepřijde, že poškozují pověst instituce, kde jsou zaměstnáni, a budou vyhozeni z práce.

Aleš Gerloch, právník, emeritní děkan právnické fakulty: "Korespondenční způsob hlasování ve volbách patří k distančním formám, kdy se volič neúčastní volebního aktu prezenčně ve volební místnosti, ale hlasuje na dálku. Pokud pomineme určitou devalvaci průběhu voleb působící nepříznivě na právní vědomí voličů a společnost vůbec, je možné uvést dvě skupiny negativních faktorů, které jsou s tímto způsobem hlasování spojeny. První z nich spočívají v ohrožení ústavních zásad, na nichž jsou demokratické volby u nás založeny. Jsou jimi principy svobodného hlasování, neboť voliči mohou být snadno ovlivněni jinými osobami při vyplňování hlasovacího lístku; s tím související princip osobní povahy volby, volič nemůže zmocnit jiného, aby za něj hlasoval; a tajnosti hlasování, kterou je mimořádně obtížné zajistit. Pokud korespondenčně mohou hlasovat jen někteří voliči, dochází rovněž k narušení principu rovnosti volebního práva, pokud by takový postup nebylo možné zcela přesvědčivě zdůvodnit." To už je takové to otevírání Pandořiny skříňky. Takže já už vidím, jak tady brzo bude novela, že vlastně je to diskriminační vůči našim občanům, a najednou budeme moci hlasovat všichni korespondenčně a bude z toho úplný guláš. "Snaha zmírnit zásahy do uvedených ústavních principů, které samozřejmě ústí ve zpochybnění korespondenčního hlasování, vedou zákonodárce k zavádění komplikovaných postupů, které tuto údajně jednodušší formu hlasování diskreditují ve faktické rovině. Aktuálně předložený senátní návrh korespondenčního hlasování je toho příkladem. Vybraní voliči pobývající v zahraničí by se museli předem zapsat do zvláštních seznamů," a tak dále, a tak dále. Takže tady jsme slyšeli slova profesionála, to znamená, neříká to nějaký Zdeněk Kettner, ale říká to hlava pomazaná, odborník, myslím si, že uznávaný. Co se týká různých proklamací (nesrozumitelné) demokracie, rozšiřování, prostě ty politické motivy tam jsou jasné.

Pak tady máme pana Druláka: "Každá úprava výsledek voleb ovlivní."

"Zahraniční voliči hlasují převážně pro pravici. Na druhé straně nevíme, kolik by jich možnost využilo." Tak to uvádí pan Tomáš Lebeda.

Pak tady máme pana Jiřího Pehe: "Hlavním důvodem, proč se některé strany korespondenční volbě brání, je skutečnost, že Češi žijící v zahraničí v minulosti preferovali spíše strany napravo od politického středu." Takže se zase dostáváme do té politické roviny. Ale my bychom neměli sklouzávat do té politické roviny, my bychom měli zůstat u těch faktů.

Odborníci jsou vůči možnosti zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než řada politiků. Například právník Zdeněk Koudelka označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj "navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, tento princip je porušen." Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volit v Česku také nemůže volič v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat. Spor o korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda má existovat právo volit držitele moci jen u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat, nebo například tím, že zde platí daně, anebo se zvýší role těch, kteří nám budou moci vnutit svou politickou vůli, aniž by tu s námi žili.

Dále tady máme například politologa Stanislava Balíka. Není přesvědčený o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno.

Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta. Podle Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA - skutečných, nebo smyšlených, nikdo neví - přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu. Jakékoliv těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované, a možná ne jenom ty těsnější. Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby to tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako by se skutečně podvádělo.

Podle právníka Petra Kolmana neobstojí argument, že Česko je jedna z mála zemí, která si korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něj degraduje volby ze svátku demokracie na nákup v e-shopu. Pokud někdo v České republice nežije, ale chce z jakéhokoliv důvodu ovlivňovat, kdo zde bude prezidentem nebo poslancem, měl by si to prostě zasloužit. Nezapomínejme, že Čech nebo Češka v cizině ve své domovině zpravidla neplatí daně. Takže pokud má někdo ambici působit na to, kdo bude vládnout jeho spoluobčanům ve své vlasti, tak by neměl jen posílat obálku, ale něco pro to i udělat. Jinými slovy, měl by minimálně alespoň osobně hodit hlas do volební urny na zastupitelském úřadě.

Právník Jiří Němec má o nutnosti zavést korespondenční volbu pochybnosti. Pokud ale ke změně má dojít, měla by se otevřít širší debata i o dalších opatřeních, jako například o rozšíření korespondenčního hlasování i v rámci České republiky, možnosti hlasovat v předstihu nebo udělat volby jen v jeden den. Co říkám, to je to otevírání té Pandořiny skříňky.

A teď se vrátím i k tomu, že skutečně ten způsob, jak je to zkrácené, jak je to prostě tlačené nahonem, tak ta účelovost z toho přímo čiší. A co se týká důvěry občanů, jak je ta společnost rozpolcená, věřte tomu, že ta korespondenční volba ještě nebyla schválena, ale už jenom tím, jakým způsobem byla navržena, jakým způsobem je projednávána, tak už teď je ve velké... v očích mnohých našich občanů totálně zdiskreditovaná ještě předtím, než vůbec se uvede v platnost. Skutečně chceme ten náš volební systém tímto způsobem ohrozit?

Skutečně, ať se na to dívám zleva, nebo zprava, vždycky když bychom se měli rozhodovat o něčem, tak vždycky by ta pozitiva měla převládat nad negativy, jinak je to špatný nápad. A v tomto konkrétním případě já si myslím, že ta negativa jednoznačně vedou. Takže bych byl rád, kdybychom se od toho oprostili. Česká republika skutečně si zaslouží řešit podstatně aktuálnější a důležitější témata. A pokud se v širším plénu rozhodneme, že ten volební zákon je potřeba zrušit, tak ho upravme klasickým legislativním způsobem, udělejme to ústavní cestou a udělejme to tak, že to bude až od následujícího volebního období, abychom tím předešli jakémukoliv podezření, že změna toho volebního zákona byla čistě účelová, a abychom ty občany přesvědčili tím, že to je skutečně pro dobro republiky, pro dobro občanů, že to bylo diskutováno, že všichni měli možnost, že to je legislativně naprosto v pořádku. Myslím si, že když to bude touto cestou, že i ta důvěra občanů v ty volby jako takové nepoklesne. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. To bylo vystoupení pana poslance Kettnera. Nyní je přihlášen pan poslanec Zborovský, následně se může připravit poslanec Radek Rozvoral. Prostor pro pana poslance Miroslava Zborovského. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Zborovský: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi vyjádřit důvody, proč jsem na rozdíl od mnoha řečníků tady jednoznačným zastáncem korespondenční volby. Již několik dní zde na půdě Poslanecké sněmovny jednáme o tématu, které je pro mě osobně velmi důležité, a tímto tématem je usnadnit prostřednictvím korespondenční volby přístup Čechům v zahraničí, našim krajanům, k možnosti využít svého volebního práva. Mimo to, že bychom se zařadili k drtivé většině zemí Evropské unie, kde je již korespondenční volba zavedena, současně nám korespondenční volba může připomínat, že naše společnost - tedy myslím společnost tvořenou občany České republiky, nejsou jen ti, kteří celý život tráví v naší krásné zemi, ale také ti, kteří zkusí získat životní zkušenosti, úspěšnou kariéru nebo třeba i partnerský vztah v jiné zemi, ale své blízké a třeba i své majetky mají prozatím tady v České republice. Není pravda, že pokud někdo žije v zahraničí, tak přestává být dostatečně velkým vlastencem, a že by neměl zájem volit s co nejlepšími úmysly, tak jak to někteří poslanci zde v diskusi naznačují, případně že o naší zemi ztratili přehled nebo že volí na základě zkreslených informací. Zářným příkladem byl například pan Karel Schwarzenberg, který i po svém nedobrovolném pobytu v Rakousku byl jedním z největších vlastenců a pomáhal České republice víc než leckteří občané, kteří mohli na rozdíl od něj ve své rodné zemi žít.

Korespondenční volba nám připomíná, že naše země není pouze prostor ohraničený geografickými hranicemi, ale i společenství tvořené společnými hodnotami a občanskými právy. Jsou to též tito naši krajané, kteří kromě nás utvářejí dobré jméno naší vlasti v zahraničí. Jak poznamenal generálmajor Karel Lukas, člen československého protinacistického odboje: "Žil jsem mezi českými krajiny v USA, znám jejich zájem o nás a jejich lásku, kterou všude projevují vůči zemi svých otců." Není jeden z projevů lásky k zemi svých otců i možnost volit jednoduše i v zahraničí? A proč by cesta k volební urně měla trvat desítky hodin nebo i několik dnů? Proč bychom nyní, ve 21. století, neměli chtít usnadnit možnosti volby právě pomocí korespondenční volby? Jsem pro to, aby našim spoluobčanům v zahraničí bylo umožněno volit v takovém komfortu, jak jsou zvyklí volit občané ve většině ostatních zemí Evropské unie, tedy korespondenční volbou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. To byl pan poslanec Zborovský. Připraví se pan poslanec Rozvoral, s faktickou nyní vystoupí paní poslankyně Karla Maříková, připraví se pan poslanec Nacher s faktickou. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane kolego, prostřednictvím paní předsedající, vy tady říkáte, že lidem v zahraničí chcete umožnit uplatňovat volební právo. Oni ho snad nemají? Vy jste to tak řekl v tom kontextu. Vždyť oni volí. A volí stejnou standardní formou jako lidé, kteří žijí tady v České republice. Naopak já si myslím, že zavedením té korespondenční volby budou oni zvýhodněni, a domnívám se, že to povede k tomu, že bude zavedena korespondenční volba i tady pro naše voliče, protože se bude apelovat na tu rovnost, že oni mají tu výhodu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní pan poslanec Nacher. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já nevím, za mě, já to říkám znovu už asi podesáté, tady ten argument, že se takhle, že to funguje někde jinde, to prostě opravdu není argument. Protože vy si tím nabíháte. Já vám to budu připomínat, až tady bude zákon o referendu. Ten je také v mnoha zemích. Jak to pak budete vy se tomu bránit, odůvodňovat? Jak to bude u hromadných žalob? Ty také fungují v mnoha zemích a my jsme jedna z posledních. A přitom třeba ochrana spotřebitele je u nás skoro bych řekl jakoby nejméně v tomhle tom případě rozvinutá, když se i podíváte na třeba vývoj cen, služeb a podobně. Já si myslím, že třeba to je zrovna věc, kterou my tady potřebujeme, bez ohledu na to, že to je někde jinde. Ale já říkám navíc, tak je to ve 20 zemích. V okolních zemích je třeba v neděli zavřeno. A u nás není. Já jsem za to rád. Tak zase sem někdo z vás přijde, je to někde jinde, tak to budeme dělat i tady? Vždyť přece tohleto není argument. Vždyť to není argument. A já opravdu tomuhle nerozumím, protože já se těším, až tady bude ten institut hromadného řízení a já vám všechno tohleto budu tady připomínat: jak se můžete bránit něčemu, co funguje ve 20 zemích, co funguje ve Spojených státech? Tady tohleto kopírovat chcete, ale u jiného tématu řeknete: no ale nemusíme tady přebírat všechno, co je v Americe, protože na české poměry by se to zneužívalo. To já slyším. Proto já vám tady dávám to srovnání s těmi hromadnými žalobami, protože já to slyším na těch konferencích. To, co funguje ve Spojených státech, v České republice fungovat nemusí, protože my inklinujeme k tomu zneužívat, nadužívat, využívat a tak dále. No tak to aplikujte i na tohleto. Ne, pojďme se bavit o obsahu, o těch jednotlivých věcech, proč se to má tady přijmout, proč ne. Ne že to funguje někde jinde. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. S faktickou se hlásí ještě pan poslanec Martin Kukla. (K řečnickému pultíku přichází poslanec Dufek.) Pane předsedo, ten, kdo je písemně přihlášen, má přednost. A pak budu jenom žádat informaci, zdali vy chcete s faktickou z místa, anebo s přednostním.

Tak dvě minuty pro pana poslance Kuklu. Prosím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuju za slovo, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, já si vaším prostřednictvím dovolím reagovat taky na kolegu a na jeho výstup faktickou poznámkou. Ono je třeba tady na mikrofon říct, protože lidé mi píšou a říkají, co tady tak dlouho řešíme. Lidé v zahraničí v tuto chvíli, všichni s českým občanstvím, mají právo volit, můžou volit přes zastupitelské úřady. A vy tady prostě chcete jim to usnadnit na úkor českých občanů, kteří jsou ve většině, kteří tady žijí na území, platí tady daně. A když oni chtějí jít volit, tak musejí vzít v tuto chvíli občanský průkaz v jakékoliv formě, teď ho máme moderněji elektronický, který úplně, to zavádění nefungovalo, věřím, že už to fungovat bude - tak musejí se dostavit do volební místnosti, tam se prokázat komisi, komise tam má seznam voličů, odškrtne si toho voliče. Když přijde, dostane volební lístky a jde za plentu. Tam vybere, vloží do správné obálky volební lístek, vyjde zpoza plenty a jde volit. A vy prostě chcete v tuto chvíli toto změnit, udělat dvě kategorie té volby. Já si myslím, že byste se v tuto chvíli měli zajímat a udělat nějakou výhodu pro české občany, kteří tady platí daně a žijí. A my tady už několik desítek hodin řešíme korespondenční volbu. A my vás upozorňujeme na to, že kde ta korespondenční volba je v zahraničí zavedena, tak tam jsou právě ty žaloby, jsou tam problémy. Já jsem tady včera na mikrofon říkal, že je to Rakousko, že jo, prezidentské volby, je to USA, je to Francie, kde to bylo v roce 1975 částečně (Předsedající: Čas.) zrušeno, a další. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A nyní se zase s písemnou přihláškou přihlásil pan poslanec Horák. Chci jenom upozornit pana předsedu Dufka, že tato má přednost. Prosím.

 

Poslanec Jiří Horák: Krásné dobré odpoledne. Já jenom krátce, proč následovat ty země. Víc než 20, 23, myslím, že naposledy Británie se přidala, vzor demokracie evropské. Proč? Protože lidé čím dál víc cestují, to jednoduché, za byznysem, za podnikáním, za studiem. Tam jedou na týden, tam na měsíc, tam na tři dny. Zkrátka ta mobilita se zvětšuje a zvětšuje, a proto jim chceme nabídnout větší možnosti volit. To je jednoduché. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A nyní tedy předpokládám, že s přednostním právem. Předpokládám, že správně... Pan předseda. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já budu reagovat vlastně na dvě faktické poznámky. Kolegyně z SPD namítla, že když zavedeme korespondenční volbu v zahraničí, tak pak je otázka času, kdy bude zavedena korespondenční volba v České republice. A za chvíli přijde kolega z ANO a řekne, že vlastně znevýhodňujeme občany v České republice, že nemají možnost korespondenční volby, na rozdíl od občanů v zahraničí. To znamená, že to je přesně ten moment, co by mohl potom způsobit to, čeho se bojí kolegyně z SPD. Já bych za nás jako chtěl říct, že já se domnívám, že naše země je malá, to znamená, tady s autem, když sednete do auta, tak jste za tři hodiny na slovenských hranicích. A já si myslím, že v rámci naší země je skutečně logické, že by ten, kdo chce volit a plní svoji povinnost, měl prostě přijet do volební místnosti, jako tady toto. Takže to nám nedávejte do úmyslu, že chceme zavést korespondenční volbu v rámci České republiky.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A toto vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. S první vystoupí paní poslankyně Maříková, s druhou pan poslanec Nacher. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. No, on to řekl ještě přede mnou, vážený pane kolego, prostřednictvím paní předsedající, pan europoslanec Pospíšil v Partii před Vánocemi, já už jsem to tady říkala, že teď si to vyzkoušíme na té zahraniční volbě a pak to zavedeme tady. Takže trošku jste mi tím nahrál. A bylo tady řečeno, že to je kvůli tomu, že lidé rádi cestují, tři dny tam, týden tam, měsíc tam. No, pokud vím, tak to není pro krátkodobé pobyty. Ti lidé budou muset prokázat, že tam nějakým způsobem bydlí, a ne že pojedou na tři dny na dovolenou. To už tady v rámci těch debat bylo řečeno, že to nebude pro ty, kteří jedou na dovolenou.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní pan poslanec Nacher, poté paní poslankyně Lesenská. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. My jsme se jenom, mám pocit, zacyklili, protože asi se neposloucháme. Já nevím. Já nevím, jakým - já se vždycky to snažím, ty argumenty, tady říct a pak použít jiná slova, a ono to evidentně nějak naráží na zeď. Neposloucháme se.

Na pana zpravodaje Dufka. Ten problém je v tom, že v této chvíli vy navrhujete korespondenční volbu jenom pro Čechy v zahraničí. Problém nastává v momentě, a vy to víte, a vyjádřili se k tomu i ústavní právníci, že v momentě, kdy to někdo napadne, že dochází k nerovnosti, že ten, kdo je v České republice, má jenom jednu možnost volit, jít do té místnosti, zatímco ten, kdo je v zahraničí, může využít dvě možnosti, buď na ambasádě, nebo to poslat, jinými slovy je vlastně zvýhodněn. Takže dochází k paradoxu, že ten, kdo je zde, tak má menší vějíř možností, jak volit, než ten, kdo je v zahraničí. Tak v té chvíli je jenom kousek k tomu, aby se řeklo tak fajn, tak to zavedeme i tady. A najednou všechny argumenty o tom, že to zavádíme kvůli tomu, že někdo cestuje tisíc kilometrů, padají pod stůl, protože u nás ta síť, hustota sítě těch volebních místností, kterých je patnáct set, patří mezi jedny z nejvyšších na světě. U nás nikde nikdo nečeká fronty, jako mi řekl kamarád v Los Angeles, že tam čeká čtyři hodiny, protože tam se dělá to inženýrství, no čeká... Protože oni často dělají ty volební místnosti daleko, aby někteří voliči nemohli docestovat, takhle to oni jakoby si navzájem dělají i naschvály. Tohleto my tady přece nemáme. A to už je jenom krůček k tomu, že když to zavedete v zahraničí, že to budete muset zavést i tady (Předsedající: Čas.) z hlediska ústavní rovnosti.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Lesenská. Prosím, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Během debaty, která tady probíhá už několikátý den, tak zjišťuji, že ani vládní poslanci netuší, co vlastně jejich kolegové ve své předloze předložili, nebo ve svém návrhu předložili. Proto bych si dovolila navrhnout, že pokud neprojde návrh našeho pana předsedy na zamítnutí předloženého návrhu, tak abychom ho vrátili k přepracování předkladatelům.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čili se připojujete k návrhu pana poslance Vondráčka, který to přednesl 19. ledna. Děkuji, eviduji.

A s faktickou se hlásí ještě pan poslanec Kukla, již máme připraveného pak následujícího vystupujícího, pana poslance Rozvorala. Prosím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuju za slovo. Já s dovolením budu reagovat na svého ctěného kolegu, prostřednictvím předsedajícího, pana poslance Horáka. Já si myslím, nebo když se podíváte na nějaký informační server, tak zjistíte, že pokud jste v zahraničí, tak povinnost se přihlásit k pobytu vám - je to samozřejmě podle země, ale je tam určitě tříměsíční lhůta. Takže pokud cestujeme, tak rozhodně si nemyslím, že se týká voličů právě zaváděná korespondenční volba. Ta se týká podle toho předloženého zákona právě Čechů žijící v cizině dlouhodobě. Tak tady nechci říkat, že teď se mění svět a že Češi cestují a studují v zahraničí, tak jim umožníme korespondenčně volit. Já jsem v zahraničí pracoval taky několik měsíců, a když jsem se do vlasti během vždycky nějakého cyklu čtrnáctidenního, týdenního vracel, a když byly volby, tak si to... Tak víme, že v České republice máme volby dvoudenní, máme je i o víkendu a ti lidi, kteří pracují v zahraničí, tak si myslím, že většina, kteří tady žijí, se sem vracejí, takže korespondenční volba jim rozhodně nepomůže. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Dostáváme se k faktické poznámce pana poslance Nachera a poté pan poslanec Brázdil. Ještě načtu omluvu, co došla. Omlouvá se pan místopředseda Jan Bartošek od 12 do 13 hodin z pracovních důvodů, odůvodňuje zákon v Senátu, a paní poslankyně Renáta Zajíčková od 13.30 do 16 hodin z pracovních důvodů.

Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Tak já naposled, už to nebudu dále zdržovat. Ale já to řeknu ještě jinak. Mě to napadlo. Já věřím kolegovi Dufkovi, nesporně i kolegům z ODS, že oni nechtějí, a říkají to veřejně, korespondenční volbu v České republice. Ono by to totiž popřelo ten hlavní důvod. Jedu někam tisíc kilometrů. Tady, jak jsme řekli, jdete tak pět set metrů do nejbližší školy. Jenom tvrdím, že vaši kolegové z koalice to chtějí. A tohleto je první krok. A vy si neuvědomujete, že tímhle schválením a tím, že někdo podá potom nějakou žalobu nebo stížnost pro nerovnost podmínek, zejména třeba v pohraničí, Čecha žijícího v Německu a Čecha žijícího v Česku, v České republice, tak najednou se bude reálně říkat, ale to je nerovnost a my ji musíme tady, my to musíme narovnat - ne tím, že něco zrušíme, ale tím, že něco přidáme. To je jakoby jedna poznámka.

A druhá ke kolegovi, ctěnému kolegovi Horákovi. Já tomu rozumím všemu. To je všechno v pořádku. Proto jsem tady na začátku toho položil základní otázku: jde nám o to, abychom usnadnili možnost lidem v zahraničí volit, nebo nám jde čistě jenom technicky o korespondenční volbu? To je ta základní otázka. Kdyby šlo o to první, tak bychom udělali - tak byste udělali, svolali byste opozici, nějak bychom se dohodli, byly by nějaké základní teze, jakým způsobem to udělat, pak by se to prohnalo jako vládní návrh přes všechna připomínková místa. Pak to tady bude a můžeme s tím souhlasit, nesouhlasit. To je politický souboj. Ale ta teze, ten základní směr by byl dán. Ale to se teď nestalo. Teď se prostě vezme korespondenční volba, na nic se nehledí, vynechají se připomínková místa a tady se to začne hrnout. To nám vadí.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Milan Brázdil. A vnímám stále přihlášku pana předsedy Dufka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Nechci žádný procedurální návrh navrhovat, ale přece jenom je na vás, na koalici, jestli byste teď nezvážili, asi víte, že ve 13 hodin bude Ústavní soud vynášet svůj verdikt o ústavnosti valorizace penzí. A bylo by asi blbé, abych to teď řekl a vy jste řekli, že to je obstrukce. Ale jinak to bude vyznívat od vás, kdybyste si třeba od těch 13 hodin vzali pauzu, pak bude pokračovat čtrnáctá, to je další ještě hodina. Asi by to nikomu neublížilo. Možná by se vám to i líbilo, sledovat to v televizi. Dávám to do jakési vaší úvahy, jestli by někdo z vás nepřišel a nenavrhl to. Tak to byla má faktická poznámka. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. To bylo skutečně ke zvážení. A nyní pan předseda Dufek - s přednostním právem, předpokládám. (Ano.) Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Domnívám se, že od 14 hodin bude zasedat organizační výbor, že ta pauza bude od 14 hodin do 15. Já si myslím, že kdokoliv z nás je schopný na internetu, na mobilu sledovat v přímém přenosu tohle vyhlašování, případně si tady třeba vyjít před sál. To si nemyslím, že je šťastný nápad. Já si myslím, že to odůvodňování bude pokračovat dlouho, podle mě bude i po té čtrnácté hodině. Takže to jako si myslím, že na to se asi všichni budou dívat.

Trochu jsem zapomněl na to, co jsem tady vlastně chtěl říct. Hlavně jsem chtěl reagovat tady asi na, prostřednictvím paní místopředsedkyně, na kolegu Nachera. My jsme se dohodli v rámci pěti stran na nějakém kompromisu a teď těchto pět stran za ten kompromis tady v jednom šiku bojuje. Ano, je pravda, že je důležité říct na mikrofon, co je vlastně smyslem tohoto zákona. Smyslem tohoto zákona je umožnit volit i těm občanům České republiky, kteří pobývají v zahraničí a za velmi ztížených podmínek či téměř nemožně by se nemohli zúčastnit voleb. Toto je smyslem tohoto zákona. Jedná se třeba o lidi, co tam pracují v zahraničí, případně o ty, co tam i třeba studují. Tečka.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Na vystoupení předsedy klubu KDU-ČSL následuje faktická poznámka paní poslankyně Karly Maříkové. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče Dufku, prostřednictvím pana předsedajícího, pan kolega Nacher vám tím chtěl říct, že ty vaše úmysly, vy jste KDU-ČSL, jsou zcela jistě asi čisté. Dohodli jste se v rámci koalice, že to bude platit pro občany žijící v zahraničí. Ale na druhou stranu vás chtěl upozornit na to, že asi ty úmysly kolegů z TOP 09 budou postranní a očekávají, že tím se to prolomí a bude zavedena volba korespondenční i pro občany žijící tady, protože bude narušena ta rovnost. A plyne to i z vyjádření třeba právě pana europoslance Pospíšila.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Vzhledem k tomu, že neeviduji žádnou faktickou poznámku, dostává slovo řádně přihlášený pan poslanec Radek Rozvoral, po něm je pan poslanec Igor Hendrych, Jiří Kobza a další. Máte slovo.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, ve svém vystoupení bych se rád vyjádřil k projednávanému návrhu zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony.

Hned v úvodu mi dovolte otázku, na kterou zná odpověď celá vládní pětikoalice ve složení ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů, ale nikdo ze zde přítomných nenajde odvahu říci, proč se snaží tento návrh zákona tak rychle protlačit, když chtějí docílit, aby začal co nejdříve platit. Už v návrhu zákona je v části osmé pod názvem účinnost článku IX uvedeno: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026 s výjimkou ustanovení a) čl. VI a VII, která nabývají účinnosti dnem 31. prosince 2024, a b) čl. VIII, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025."

Tuto výjimku následně navrhovatelé zákona podrobně popisují v důvodové zprávě, konkrétně ve zvláštní části článku IX. Cituji: "Nabytí účinnosti čl. VI a VII je navrženo dnem 31. prosince 2024, neboť se touto změnou má dotčené ustanovení zákona o volbách do Parlamentu aktivovat již k 1. lednu 2025, a tedy je z legislativně technických důvodů třeba, aby úprava změnového zákona nabyla účinnosti dříve. Účinnost čl. VIII se navrhuje již k 1. lednu 2025, aby bylo možné korespondenční hlasování využít ještě pro volby před nabytím účinnosti zákona o správě voleb. Fakticky jde jen o volby do Poslanecké sněmovny na podzim 2025, případně předčasné volby do Poslanecké sněmovny nebo volbu prezidenta republiky, pokud by se musela konat nová volba před uplynutím funkčního období stávajícího prezidenta." Konec citátu.

Nesouhlasíme s celým návrhem zákona. Ale když už se zmiňuji o konkrétním návrhu jeho účinností, zcela odmítáme odůvodnění k účinnosti uvedené v důvodové zprávě tohoto zákona. Cituji: "Hlavním smyslem předkládaného zákona je úprava zákona o správě voleb, který bude hlavním organizačně-technickým volebním zákonem. Zavedení korespondenční volby je tak primárně vkládáno do zákona o správě voleb. Avšak s ohledem na to, že zákon o správě voleb nabude účinnost až v roce 2026, jeví se jako vhodné zavést korespondenční volbu jako alternativní formu hlasování i pro volby, u kterých je možno hlasovat zahraničí, už pro dřívější období. K tomuto účelu zákon obsahuje část sedmou, která umožní provést korespondenční volbu při volbách do Poslanecké sněmovny, které se mají konat na podzim roku 2025. Ustanovení jsou však koncipována tak, aby se podle nich mohlo postupovat i v případě, že do nabytí účinnosti zákona o správě voleb by bylo vedle voleb do Poslanecké sněmovny třeba zorganizovat volbu prezidenta republiky." Konec citátu.

To že je to nyní pro současnou vládu priorita, dokládá i ta skutečnost, že vláda na své schůzi už dne 3. ledna 2024 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, a zaujala k tomuto návrhu zákona souhlasné stanovisko. Též by tu měla zaznít i plánovaná strategie vrcholných představitelů vládních stran, kterou někteří s arogancí sobě vlastní prezentovali v médiích. Ta spočívá v tom, že projednání ve Sněmovně co nejvíce urychlí. Toho jsme dnes svědky v přímém přenosu, kdy se návrhem zabýváme v prvním čtení. Pak je v plánu nechat opozičním poslancům přiměřeně času k jejich argumentům proti tomuto návrhu zákona. A když už zhodnotí, že je čas to ukončit, aby se celá procedura spočívající v následném schválení Senátem a podpisem prezidenta stihla, tak poslušně oprávněný poslanec navrhne přesný den a čas konečného hlasování zde ve Sněmovně. Následného projednávání v Senátu se neobávají, neboť tam je většina senátorů ze stran vládní pětikoalice. Žádný problém nelze očekávat ani při závěrečném podpisu prezidenta republiky, který se již několikrát vyjádřil, že podporuje korespondenční volbu.

Zde jenom moje poznámka. Nebylo by to poprvé a opět se bude zřejmě jednat o nezákonné projednávání zde ve Sněmovně. A i když jsou si poslanci vládní pětikoalice vědomi, že se jako opozice obrátíme na Ústavní soud, tak se tohoto postupu budou držet. Všechno je vedeno až šílenou snahou udělat vše, aby současné vládní strany neztratily své místo v současné vládě, neboť už si jejich zástupci zvykli na dobře placená místa, která získali tím, že se podílejí na vládě České republiky. Pro ty, na které se lukrativně nedostalo, tak vytvořili nová místa, viz zřízení tří nových ministerských postů. Vše bez ohledu na to, že by se stát měl chovat jako řádný hospodář a spíše šetřit.

Zde se vlastně opravím. Vláda opravdu začala snižovat počty úředníků a státních zaměstnanců, ale přistoupila k tomu úplně z opačného konce, kdy na její nekoncepční rozhodnutí doplatili ti, co na těchto institucích byli zařazeni na těch nejnižších pracovních pozicích a odváděli zde svou práci profesionálně a za nízké platy, viz příklad České pošty, Úřadu práce, finančních úřadů a tak bych mohl pokračovat. Současní pětikoaliční poslanci jsou si plně vědomi toho, že pro naše slušné a pracující občany, zdravotně postižené občany, rodiny s dětmi nebo seniory, tedy pro všechny občany České republiky, neudělali za celou více než dvouletou dobu, kdy jsou u vládnutí, téměř nic, co by jim zlepšilo kvalitu jejich života. Ba naopak, přijali takové zákony, které jejich finanční situaci ještě zhoršily. Uvedu například již zmíněnou novelu zákona důchodového pojištění spočívající ve snížení zákonné valorizace, nebo daňový balíček, který začal platit začátkem tohoto roku. K tomu si dovolím doplnit poznámku, že novelou zákona o důchodovém pojištění též přišli o navýšení financí všichni příjemci takzvané renty, čili bývalí příslušníci bezpečnostních sborů, kteří oddaně konali službu pro tento stát.

Takže si buďte jisti, vážení provládní poslanci, že jste tímto krokem ztratili další část potenciálních voličů v příštích parlamentních volbách. Vy si ale chcete zajistit potenciální voliče právě tím, že narychlo schválíte dnes projednávaný zákon spočívající v možnosti korespondenční volby tak, aby se dal použít již pro parlamentní volby v roce 2025. To je totiž ten hlavní a nebojím se říci jediný cíl, proč jste tento návrh zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, zpracovali a snažíte se ho rychle schválit namísto toho, abyste předkládali návrhy zákonů a jejich změn prospěšných pro naše občany.

Když už k tomu nemáte vůli ani odborné kompetence, tak alespoň pojďme společně hlasovat o návrzích zákonů předložených poslanci z opozičních stran. Jenom za hnutí SPD zmíním novely zákonů ohledně zvýšení financí pro naše nejvíce bezbranné osoby, zdravotně postižené občany a osoby vyžadující péči. Vy ale striktně tyto návrhy odmítáte, ale pod tlakem nespokojených občanů alespoň chcete připravit podobné zákony. Takže my jsme rádi i za tento váš přístup. Opět uvedu příklad, kdy jsme dlouhodobě požadovali novelou zákona navýšit rodičovský příspěvek, a to vzhledem k inflaci na částku 400 000 korun. Vaše vláda nakonec konečně předložila navýšení tohoto rodičovského příspěvku na 350 000, a to pouze pro děti narozené v roce 2024, a dále. K tomu si opět dovolím poznámku. Doporučuji všem, aby si prostudovali náš návrh konkrétní pomoci mladým lidem vedený cílem zvýšení porodnosti a zabezpečení jim kvalitních podmínek pro život, práci a výchovu dětí.

A teď opět zpět k projednávanému zákonu upravujícímu korespondenční volbu, kdy jeho protlačením si chcete zajistit potenciální voliče, a to hlavně pro parlamentní volby v roce 2025, pokud do té doby nebudou vypsány volby předčasné, což bychom stejně tak jako většina našich občanů uvítali. To, že by to naši občané s velkou úlevou přijali, potvrzují i dlouhodobé průzkumy renomovaných organizací zabývajících se touto problematikou. Zde využiji data, která uvádí, že čím dál tím více lidí, kteří jsou nespokojeni s Fialovou vládou, začíná mluvit o tom, že jednou z mála věcí, které by současné vládní koalici mohly v příštích volbách pomoci, by bylo prosazení korespondenční volby. Dle zveřejněných výzkumů, průzkumu veřejného mínění ze dne 14. prosince 2023 důvěřuje současné české vládě pouhých 17 % české veřejnosti, z toho 2 % zvolila odpověď rozhodně a 15 % spíše. Naopak asi čtyři pětiny, tedy 81 % občanů vládě nedůvěřuje. Fialův kabinet si už tak bídný výsledek z října letošního roku, kdy mu podle průzkumu stejné agentury důvěřovala čtvrtina dotázaných respondentů, ještě o 8 % pohoršil.

Premiér Fiala na síti X napsal něco o blbé náladě. Pomyslné vysvědčení, které jeho kabinet v polovině svého vládnutí od občanů dostal, je každopádně dosti tristní, přičemž je otázkou, jestli jsou politici současné vládní koalice vůbec schopni nějaké sebereflexe, která by jejich neoblibu v očích většiny občanů zlepšila. Proto čím dál víc politologů či komentátorů začíná mluvit o tom, že jednou z mála věcí, které by současné vládní koalici mohly pomoci, by bylo prosazení korespondenční volby. Proto představitelé všech vládních stran nelenili a již předložili v Poslanecké sněmovně návrh na zavedení korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já se omlouvám, jenom se potřebuji ujistit, chcete dalších, druhých deset minut? (Ano.) Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Přičemž možnost volit korespondenčně by měli mít již ve sněmovních volbách, které se budou konat na podzim roku 2025. Že by to nynějším vládním stranám mohlo za jistých okolností pomoci k lepšímu výsledku, svědčí výsledky minulých sněmovních voleb u českých občanů žijících v zahraničí. V nich totiž dostaly současné vládní strany dohromady téměř 85 % hlasů, koalice Piráti plus STAN 50,5 % hlasů a koalice SPOLU 34,3 % hlasů, přičemž v rámci celkových výsledků získaly tyto strany jen něco málo přes 43 % hlasů. A k tomu, že i tak mohly utvořit vcelku pohodlnou vládní většinu, jim nahrálo především to, že hned několik politických uskupení skončilo těsně pod povinnou 5% hranicí pro vstup do Sněmovny, které měly opačné volební programy než strany vládnoucí pětikoalice. Těch propadlých hlasů byl více než jeden milion.

Někdo sice může nabídnout, že v zahraničí tehdy volilo jen něco málo přes 13 000 voličů, takže je málo pravděpodobné, že by v cizině žijící Češi mohli výrazně promluvit do toho, kdo usedne do Strakovy akademie po volbách za dva roky. Jenže právě zavedením korespondenční volby může jejich počet výrazně vzrůst. Celkem by tak mohlo v zahraničí volit až 600 000 Čechů, což sice vzhledem k celkovému počtu voličů není výrazně moc, ovšem za jistých okolností mohou právě hlasy těchto lidí být pomyslným jazýčkem na vahách.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsme zásadně proti zavedení korespondenční volby, je to, že u ní není stoprocentně zaručeno, že každý hlasuje skutečně tajně, a to sám, tak, jak je tomu při hlasování ve volební místnosti za plentou, a není při hlasování ovlivněn například členy své rodiny či některými jinými osobami.

Můžeme polemizovat též o otázce, že pro lidi žijící v zahraničí je takový způsob volby jednoznačně pohodlnější. K tomu ale na druhou stranu musíme silně zvážit, zda lidé, kteří v České republice dlouhodobě nežijí, jsou schopni objektivně, a to jen na základě mediálních zpráv, zhodnotit, které politické strany či kteří politici jsou pro zastupování zájmů většiny českých občanů ti skutečně nejvhodnější. K tomu chci zdůraznit, že volit takzvaně z tepla z domova u lidí žijících například v USA, Kanadě či Austrálii se mnohé věci mohou jevit zcela jinak než tak, jaké ve skutečnosti jsou.

Vážené dámy a pánové, v předchozí části mého vystoupení jsem pouze chtěl našim občanům sledujícím jednání Poslanecké sněmovny objasnit, jaký je ten pravý důvod vašeho prosazování projednání zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, předloženého poslanci z vládní pětikoalice.

V současné době bychom měli společně hledat nejlepší řešení na zvládání současných problémů, které se negativně dotýkají všech našich občanů, tak abychom jim ulehčili těžké životní podmínky. Současná vládnoucí garnitura ale má prioritu někde jinde. Jenom hledá nástroje, pomocí kterých si chce upevnit svou vládnoucí pozici, čímž bude moci řídit chod České republiky, a to i na úkor českých občanů. Za všechny naše poslance z poslaneckého klubu hnutí SPD mohu říci, že tento dnes projednávaný zákon, kterým se mění zákon o správě voleb, v žádném případě nepodpoříme, k čemuž máme celou řadu pádných argumentů. Zmíním jenom některé, neboť celou řadu dalších zde uslyšíme v rámci vystoupení ostatních poslanců z našeho poslaneckého klubu a též od poslanců z druhého opozičního subjektu v současné Sněmovně. Jedná se o argumenty netechnického (?) zabezpečení, ale o to závažnější.

Tento způsob korespondenčního hlasování nezaručuje demokratický a transparentní způsob voleb. V případě jeho zavedení hrozí narušení základního principu voleb, což je tajnost hlasování. Tento princip může být garantován pouze v případě osobní účasti, a to vhozením volebního lístku po jeho úpravě za plentou do volební urny a kontrolovatelný nezávislou volební komisí složenou z delegátů různých politických subjektů, které se voleb účastní, a zástupců občanů České republiky. Princip tajnosti hlasování tak v žádném případě nemůže být formou korespondenční volby v reálu zajištěn a garantován, neboť nelze vyloučit riziko, že některé osoby, kdy se jedná hlavně o seniory, budou v korespondenční volbě hlasovat pod určitým nátlakem nebo pod dozorem jiných osob.

Protiústavnost korespondenční volby lze spatřovat v narušení dalšího klíčového principu a pilíře demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost, čili zásada, že jeden občan má pouze jeden volební hlas, který má stejnou váhu. Ve jménu zachování systému svobodné soutěže politických stran, skutečné politické demokracie a spravedlivého procesu všech typů voleb nepodporujeme korespondenční čili dálkový způsob hlasování, neboť není zaručeno, aby se zcela zamezilo situaci, že určité osoby korespondenčně hlasují v daných volbách vícekrát. Též může nastat situace, že pod jménem a identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, kdo tímto volebním právem nedisponuje. Tyto moje argumenty zcela potvrzují výsledky vyhodnocení procesu voleb - viz příklady posledních prezidentských voleb v USA nebo v Rakousku.

Průběh voleb amerického prezidenta v nichž přinesly zvrat a vítězství Joe Bidena korespondenční hlasy v plné nahotě ukázal slabiny korespondenčního hlasování. V průběhu celých voleb v USA se tak Američané potýkali s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivnilo sčítání a zdrželo vyhlášení výsledků. Tehdejší prezident Donald Trump ještě před volbami varoval na možné zneužití korespondenčního hlasování globalisty, kterého využijí jako nástroj, pomocí kterého ovládnou volby. Celý průběh volby amerického prezidenta tak mohl vést k podvodům a manipulacím, což následně vedlo k rozpoutání sociálních nepokojů mezi Američany. V prezidentských volbách ve Spojených státech amerických, které se konaly v roce 2020, se tak v plné nahotě naplnila hrozba korespondenčního hlasování, které rozkládá demokracii. Další příklad, který máme v paměti, je ten, že i v rakouských prezidentských volbách v roce 2016 došlo při korespondenčním hlasování poštou k velkým problémům a volby se musely opakovat. Pro nás to jsou dost silné argumenty, že korespondenční hlasování nebudeme nikdy podporovat.

Co je tedy za tím, že se současná vláda snaží prosadit tuto formu hlasování? Je to snaha o manipulaci s volebními lístky? Každý ať si odpoví sám. Já už jsem ten hlavní důvod zmínil v úvodu mého vystoupení. Nyní jenom zrekapituluji některá další úskalí korespondenčního hlasování.

Velkým problémem je i to, že volba nebude anonymní. Bude možné ztotožnit volební korespondenční lístek s konkrétní osobou. S tím souvisí svoboda. Nebude tento člověk v budoucnu poškozován za to, jak volil? Při klasickém hlasování za plentou ve volební místnosti probíhá samotná volba v soukromí a pod dozorem komise. Při korespondenčním hlasování formou zaslání lístků poštou hrozí větší riziko nátlaku třetí osoby, neboť nelze zabezpečit, že volič nevolí pod nátlakem, či kupčení s hlasy.

Otevřená zůstává také otázka způsobu nakládání s hlasy došlými poštou a jejich zabezpečení proti možné manipulaci. Existují také názory, že by lístky putující do uren poštou mohl někdo cestou zmanipulovat. Může také dojít například ke ztrátě hlasů na poště nebo k tomu, k čemu došlo v roce 2016 při rakouských prezidentských volbách, kdy se obálky s volebními lístky pro korespondenční hlasování vinou špatného lepidla samovolně rozlepovaly. Nelze tedy vyloučit ani technické problémy.

Současná vláda neustále deklaruje, že musíme šetřit. Zavedení korespondenčního hlasování jako alternativy k hlasování by volby zdražilo, zkomplikovalo a navýšilo nárůst byrokracie. Lze tedy konstatovat, že zavedení korespondenčního hlasování je pravým opakem toho, co současná vláda neustále opakuje, že je potřeba šetřit a věci zjednodušovat.

Pro vládní pětikoalici je rozhodné hlavně to, že českých občanů v zahraničí žije několik stovek tisíc a potenciálně by mohli být tím pomyslným jazýčkem na misce vah ovlivňujícím výsledek hlasování. Volební právo je základním občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno žádné formě zneužití. V zájmu zachování systému svobodné soutěže politických stran, skutečné politické demokracie a spravedlivého procesu voleb všech typů nesmíme připustit volbu korespondenčního hlasování.

V závěru svého vystoupení ještě zmíním, že by se o zavedení korespondenční volby mělo rozhodnout v celostátním referendu, kde by měli možnost vyjádřit svůj názor všichni občané, kteří naplňují zákonné podmínky pro účast v referendu. Pro nás je zcela nepřijatelné, aby byly pošlapávány a překrucovány základní principy demokracie, na kterých staví naše hnutí SPD svůj program, a na základě, s jeho souhlasem nám dalo svůj hlas v nedávných parlamentních volbách více jak půl milionu voličů.

Závěrem chci požádat všechny případné poslance patřící k těm, kteří ctí zásady demokracie, aby nepodpořili tento návrh zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, jak je uvedeno ve sněmovním tisku číslo 596. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí se svým příspěvkem v obecné rozpravě pan poslanec Igor Hendrych. Faktická poznámka byla právě zrušena ústně a z toho důvodu vám mohu udělit slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Dobře. Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, svůj příspěvek jsem si původně koncipoval tak, že se budu věnovat, tak jako podstatná většina, část mých kolegů, kontroverznosti z hlediska souladu s ústavními principy, ale svůj názor jsem přehodnotil a budu se zabývat některými symbolickými, ale zároveň velmi důležitými aspekty, které se pojí nebo vážou vlastně na tento zákon nebo na změnu, kterou by tento zákon měl přinést.

Navázal bych na to, co tady říkal včera pan ministr Rakušan. Já jsem původně byl přihlášen k faktické poznámce, pak jsem ji zrušil a řekl jsem si, že tuhletu věc zakomponuji do svého projevu. On se zmínil mimo jiné, řekl toho hodně, že se diví, že se pan Radek Vondráček, který se tady touto problematikou hnutí ANO zabývá nejpodrobněji, nejdetailněji, diví, že nám potenciální voliči, noví, ovlivní výsledek voleb. Já si nemyslím, že to pan poslanec Vondráček takhle řekl. On ještě neřekl, že se tomu diví, on naopak poměrně přesně kvantifikoval analyticky, jaké to může mít potenciální dopady. A zmínil tady celkem zajímavá data. Vrátil se do minulosti ve dvou případech, kdy řekl, že současná vládní koalice získala v posledních volbách do Poslanecké sněmovny cca 42 % hlasů, to stačilo na 108 mandátů. Ale uvedl druhý případ, kdy řekl, že vláda Mirka Topolánka svého času získala 48 % všech hlasů a stačilo to pouze na 100 mandátů. Dále hovořil o tom, že právě korespondenční volba zamýšlená může časem, byť se to nemusí stát hned, ale v nějakém dalším období, ať si na to třeba ti lidé více zvyknou, může se dostat do situace, že ten rozdíl, ta korespondenční volba udělá dva až tři mandáty. Dokonce zmiňoval výrok pana poslance Lochmana ze STAN, který v televizi, já jsem to svého času viděl přímo v přenosu, hovořil, že se předpokládá, že se, v uvozovkách, hraje o jeden až dva mandáty.

V kontextu toho se dostávám v podstatě k meritu toho, co chci říct. Může se stát, a tak to v podstatě říkal i pan poslanec Vondráček, že rozdíl v těch volbách může vytvořit skupina lidí, kteří volí ze zahraničí prostřednictvím korespondenční volby, protože ten jazýček na vahách právě může udělat několik málo hlasů. Můžeme to zprůměrovat, můžou to být i dva hlasy, pan Lochman hovoří o jednom až o dvou, pan Vondráček hovoří o dvou až třech.

A teď je třeba se zamyslet možná trošku nad tím, a pan poslanec Vondráček o tom také hovořil v podstatě, jaká je charakteristika do značné míry lidí, kteří volí ze zahraničí, respektive na základě jaké motivace, na základě jakých impulsů, na základě jakých informací ten lístek do té pomyslné urny, v uvozovkách, hodí a komu ten hlas dají.

Já jsem tady včera v jiné své faktické poznámce hovořil o tom, že považuju za poměrně problematické to, že lidé, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, a teď nemám na mysli rozhodně studenty nebo nějaké relativně krátkodobé či střednědobé pobyty, ale lidi, kteří zde žijí dlouhá léta nebo dlouhá desetiletí, že vcelku logicky se budou rozhodovat na základě toho, co jim představí sociální sítě a média. Samozřejmě nelze opomenout ani to, že mohou být ve styku tady se svými příbuznými a tak dál, ale rozhodně se nemohou z logiky věci rozhodovat na základě toho, že žijí v konkrétní sociální realitě a že prožívají tady tu každodennost na území České republiky. To logicky není možné. Takže se musí spoléhat na to, co jim zprostředkují a jakým způsobem jim zprostředkují média, mimo jiné.

Možná to bude někdo zpochybňovat. Zaznamenal jsem, že k té mojí faktické tady byla nějaká poznámka, já jsem v tu chvíli byl krátkodobě nepřítomen. Já jsem si záměrně připravil nějaké teoretické texty akademické, které se této problematice věnují a které v podstatě přinášejí jakýsi vědecký obraz toho, jak obecně - a teď vůbec ne v České republice, je to teorie, nebo jsou to teorie, které přicházejí v podstatě z anglosaského světa, tak aspoň podle odborné literatury, ze které vycházejí, tak to takto je - jakým způsobem dochází velice často ke zkreslení té sociální reality prostřednictvím zpravodajství nebo prostřednictvím obecně mediálních sdělení.

Našel jsem úžasnou knížku, shodou okolností se týká do značné míry sociální oblasti nebo sociální politiky, které se věnuji. Ta knížka se jmenuje Zprávy o Nich a (nebo) o Nás, autorka je Renáta Sedláková, z roku 2023. Je to pedagožka, akademická pracovnice, odborná asistentka na Univerzitě Palackého. A je to monografie, která se věnuje sporné objektivitě médií ve vztahu k informování o romské menšině v České republice. To jenom, abych byl konkrétní, o čem primárně tahle publikaci jedná. Nicméně ona vycházela z obecných teorií, z obecných sociologických teorií, které se věnují úskalím mediálního zpravodajství obecně. V knížce mimochodem je také zmiňována Česká televize, byť tedy trošku jakoby v už užším kontextu. A já si tedy dovolím tady přečíst pár odborných tezí, ze kterých daná autorka vychází a které se týkají této problematiky.

Takže analýzy mediálních reprezentací napomáhají nejen identifikovat cirkulace významu ve společnosti a upozornit na způsoby, jak mainstreamová média podporují a reprodukují dominantní hodnotový systém, ale i obráceně, jak kulturní moc ovlivňuje proces zpravodajství a jak zpravodajská média fungují. Jsou využívána jako nástroje vytváření společenského konsenzu. Podle teoretiků zpravodajského diskurzu - a teď je tady uvedena řada autorů: Hall 1982, Hartley 2001, McCombs 2009 a tak dál, autorka se odkazuje tady, tuším, zrovna konkrétně v této parafrázi na tuším nějakých deset autorů - je proces výběru, o jakých událostech a tématech bude informováno, inherentní součástí tvorby zpravodajství.

Při převodu události do zprávy a při její reprezentaci dochází k dalším redukcím, jež formují výslednou podobu zprávy a její vyznění. Význam sdělení proto formují nejen uveřejněné atributy události, tematické rámce, ke kterým je vztažena, ale i to, co uvedeno není, ať už záměrně, nebo v důsledku opomenutí, nebo proto, že tvůrci sdělený uvedený aspekt či spojitosti nevyhodnotili jako podstatné. Zase odkaz na několik zahraničních autorů, sociologů, médií, která se této problematice věnovali, věnují.

Vedle událostí, témat, které zpravodajství pokrývá systematicky a opakovaně, existují takové, jež jsou medializovány jen zřídka a tvoří jakousi neviditelnou sféru. Tuchman, autor, v roce 1978 již napsal, že považuje proces vyčlenění části reality ze zorného pole novinářů, zpravodajských médií a následně i příjemců za jejich symbolické zničení. Proces selekce výběru událostí je však v procesu tvorby zpravodajství prvním, který zakládá bias výsledné reprezentace. Vychýlení je ve zpravodajském diskurzu tak institucionalizované, naturalizované a normalizované, že se zdá neškodné, nudné a banální. A platí to i pro zpravodajství - a to si myslím, že je docela důležitá teze - platí to i pro zpravodajství a mainstreamová média nebo média veřejné služby. Tvorba zpravodajství je prostoupena řadou záměrných i nezáměrných vychýlení, která se odehrávají na různých úrovních jazyka, výběru jednotlivých pojmenování, grafiky, rámcování zdrojů, mluvčích a tak dál. (Otáčí se k předsedajícímu.)

Já jenom pro pana předsedajícího, já budu pokračovat dál, jo?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, zrovna jsem se chtěl zeptat. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Igor Hendrych: Selektivita mediální zpravodajské agendy ale zůstává příjemci dlouhodobě nepovšimnuta, protože je dlouhodobě stvrzována a den za dnem prezentována jako normální, současně ale mnohými novináři neuvědomovaná a nereflektovaná. Zpravodajský diskurz je lidský konstrukt - a zase odkaz na autory - a novináři jsou součástí společnosti, ve které působí. Ačkoliv většinou nejsou otevřeně předsudeční, nemohou být nedotčeni kulturním prostředím a jeho ideovou orientací. Nemohou být nedotčeni rozdělením politické, ekonomické, kulturní a sociální moci ve společnosti, nemohou si ho být zcela nevědomi a často jej nemohou ani zcela ignorovat ve chvíli, kdy začnou pracovat, nemohou odložit svou identitu, subjektivitu a začít fungovat neutrálně jako roboti bez názoru a hodnotových preferencí. Sonwalkar 2005, odkaz bibliografický. Současně jsou přesvědčeni, že ve své praxi usilují o maximální přesnost, vyváženost a objektivitu vytvářených sdělení. Většina novinářů patří k příslušníkům střední vzdělané vrstvy a ve své práci jsou zaměřeni na tu část společnosti a zrcadlí její hodnotový systém. V důsledku toho události a problémy, které nespadají do okruhu zájmu této části společnosti, pravděpodobně nebudou považovány za důležité ani novináři. Větší pravděpodobnost sdělení proto mají události, které odpovídají významovým mapám novinářů a jejich publika.

Pak je tady docela zajímavá poznámka toho autora, kterého jsem citoval, Sonwalker 2005, strana 262. Samozřejmě novináři budou jako první popírat, že primárně slouží dominantním částem společnosti a jejich úsilí je vždy závislé na oficiálních zdrojích.

Těch teorií nebo těch zjištění empirických, překlopených potom do nějakých akademických, vědeckých tezí, je ještě více, já bych tady mohl poměrně dlouho ještě citovat nějakou další literaturu, která se téhleté problematice, v podstatě úskalí objektivity mediálních sdělení, věnuje, ale zkrátím to trošku, protože čas běží.

Já jsem si našel, nebo zaměřím se teď spíše na názor dvou českých mediálních expertů, jedním je sociolog médií Jaromír Volek a druhým je profesor Jan Jirák z Univerzity Karlovy. V roce 2018 byla Česká televize vyhodnocena jako vyvážená z 98 %, takže prošla relativně dobře, nebo určitě velmi dobře takhle při 98 %, nicméně tito experti se k tomu vyjádřili ještě dál. Sociolog médií Jaromír Volek upozorňuje, že analýza prověřila dodržování základních profesních standardů, ale nezaměřila se na celkové vyznění zpravodajství. Právě v základním způsobu interpretace událostí není podle něj Česká televize nejsilnější. Očekávání majoritní veřejnosti neodpovídá zcela struktuře respondentů, které zpravodajství České televize využívá. Je to jeden z důvodů, proč ztrácí u určitých segmentů publika důvěru. Nejde jen o stále přetrvávající pravostředý spin, který jednak vychází z hodnotové struktury domácích sociálních vědců a komentátorů a jednak z pohodlného cyklického využívání seznamu svých respondentů, kdysi uložených v adresáři, upozorňuje.

Profesor Jan Jirák z Karlovy univerzity k tomu dodává - podle něj se Česká televize vyhraňuje, což vede ke ztrátě důvěry určité části publika: Mám pocit, že až příliš často hodnotově odpovídá perspektivě, která je typická pro část pražské populace, uvažuje Jirák. Česká televize trošku hodnotově zůstává v době, kdy v Praze bylo pro pravici snadné vyhrávat, řekl už dříve pro Lidovky. A tak dále.

Mohl bych pokračovat dalšími autoritami, které se k téhleté problematice vyjadřovaly či vyjadřuji, ale budu to muset zkrátit. Díval jsem se pár dnů zpátky na pořad 168 hodin a považuji to za jakýsi typický případ mediálního zkreslení určité situace, nebo určité události, nebo určité věci, která se tady momentálně řeší. Týkala se korespondenční volby. Byl jsem poměrně překvapen - i když, jak se to vezme, možná ani nepřekvapen - jakým způsobem to Česká televize uchopila. Na jedné straně se představil profesor Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který řekl takovým celkem věcným tónem, že každá změna má svou motivaci. V podstatě se tím vyjádřil k záměru vládní koalice. Hned následoval příspěvek jednoho nejmenovaného novináře, kterého já považuji za víceméně bulvárního, který pourážel některé politické aktéry, kdy sdělil v tom samém pořadu: Bojí se toho Babiš, Okamura, komunisti a všechny tyto populistické strany. Všichni tito populisté. Takže nás urazil, urazil část politického spektra. Tato informace prostřednictvím tohoto pořadu šla samozřejmě do světa. A nešla jenom do České republiky, ale šla i do zahraničí. Na základě přesně takovýchto informací může docházet k tomu zkreslení, které může ovlivnit volby v České republice. Jak už jsem říkal na začátku, může to dělat jeden, dva nebo případně tři mandáty, ale je to tím, že v podstatě informace o tom, jak se konkrétně žije v České republice, vychází ze zprostředkovaných informací a ty zprostředkované informace mají své poměrně významné limity.

V protikladu k tomu, co jsem tady řekl nebo co jsem citoval z té mediální teorie, je to, co prohlásil pan poslanec Lacina v televizi Prima před nějakým týdnem. Já jsem mu korektně tady v kuloárech řekl osobně, co mi na tom jeho výroku vadilo. Takže si myslím, že není vůbec nic špatného ani při tom, že jsme každý prostě na jiné straně barikády v současné době, když tady ocituji, co řekl: Lidé ze zahraničí jsou zkušenější, protože se dívají na tu věc s odstupem, s nadhledem a rozeznají, kdo to s touhle zemí myslí dobře a kdo to myslí jen sám se sebou. - Myslím si, že to je výrok, který tedy byl poměrně nehorázný. V podstatě v tu chvíli udělal z občanů České republiky občany druhé kategorie, kteří nevědí vlastně, koho mají volit, respektive volí čistě utilitárně, nějak prostě sami pro sebe a nemyslí na nějaký širší kontext, kdežto ti lidé v tom zahraničí jsou vzdělanější nebo prostě zkušenější, uvedl, mají ten nadhled a dokážou lépe rozeznat, koho volit. Proto zřejmě ta volba dopadla, prozatím tedy s tou formou volby na zastupitelských úřadech, tak, jak dopadla. To si myslím, že by si pan poslanec Lacina měl trošku se svým vlastním svědomím srovnat, jestli to takhle myslel, nebo možná to tak úplně nemyslel, možná že už dneska nějakým způsobem zkorigoval svůj názor.

Ještě úplně na závěr, mám dvě minuty. Dneska tady hovořil mimo jiné pan ministr Lipavský a ten v podstatě potvrdil to, co já jsem už taky neoficiálně četl, že drtivá většina těch potenciálních voličů, nebo i současných voličů v zahraničí jsou zároveň vlastníky jiného pasu a jsou to občané dvou zemí. Má to logiku, pokud někdo žije delší dobu někde, tak logicky je i občanem té země, ve které žije.

Zase - dostávám maily, ptají se mě lidé na symboliku tady toho všeho, tak je třeba skutečně legitimní si položit dotaz. Já si myslím, že pokud řekneme, že ti lidé jsou Čechoameričané, Čechoaustralané, Čechoněmci a tak dále, tak je nemůžeme rozhodně urazit. Pokud řekneme, že někdo je Američan s českým pasem, tak v takovém případě si myslím, že ho nemůžeme tímhletím výrokem lingvisticky nějak urazit. Jsou to zavedené výrazy. Přesně tihle lidé, kteří dlouhodobě žijí mimo území České republiky a kteří v podstatě primárně jsou občané jiné země, kde platí daně, kde chodí dost možná i k volbám a tak dál, tak mohou být tím jazýčkem na vahách, který bude určovat, kterým politickým směrem se v České republice vydáme. To si myslím, že je velmi sporné a až bych řekl kontroverzní. Děkuju za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Jiří Kobza. Už rovnou na začátku se vám zeptám, zda využijete dvakrát deset minut? (Ano.) Je tomu tak. Prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Vážené dámy a pánové, kolegové, kolegyně, fakt je, že jak probíhala diskuse o tom, jestli můžeme mluvit, nemůžeme mluvit, kolik můžeme mluvit, případně o čem můžeme mluvit, tak jsem si zase vzpomněl na bývalého prezidenta republiky Kongo Mugabeho, který prohlásil, že garantuje svobodu projevu, ale negarantuje svobodu po projevu. Fakt je, že z hlediska státních dluhů a řekl bych vývoje společenského a ekonomického si myslím, že na tu úroveň republiky Kongo se docela úspěšně blížíme.

Co se týče korespondenční volby, tak bylo zde řečeno mnoho faktů, mnoho námitek, mnoho řekl bych velmi fundovaných poznámek tady k tomu. Já bych si dovolil nějakým způsobem je shrnout, protože ne všichni, kteří měli možnost tato dlouhá vystoupení sledovat, měli všechny věci pohromadě.

Takže můj názor je, že korespondenční volba a vůbec jakékoliv nestandardní, dálkové, neprezenční a neosobní způsoby volby ústavních orgánů jsou antidemokratické, protiústavní mechanismy, které devastují svobodnou politickou soutěž, umožňují dalekosáhlé manipulace, rozdělují a rozeštvávají společnost a rovněž ubíjejí a ničí víru občanů v demokracii a spravedlnost. To považuji za nejvážnější faktor. Důvěru občanů ve spravedlivé volby to také ruší, protože to vede i k rezignaci občanů na ochotu voleb se vůbec zúčastnit, protože jsou vnímány jako neprůhledné a nedůvěryhodné, stejně jako politická reprezentace, která z nich vychází. To je naprosto evidentní a je to potvrzeno nejenom našimi zkušenostmi, ale i ze zahraničí. Proto se jako v případě nyní projednávané, řekl bych diskutabilní vládní novely stále objevují pokusy, jak tímto způsobem dosavadní desetiletími prověřený a fungující systém voleb v České republice svévolně změnit, zničit, zdeformovat. Pod pláštíkem ušlechtilých slov o vylepšování demokracie a politických právech voličů trvale žijících v zahraničí, jak už bylo řečeno, mnohdy bez silnější vazby na Českou republiku a často bez toho, že by museli osobně zažívat důsledky své vlastní volby, protože ty totiž budou nést jiní. To jsme my, co tady žijeme.

Subjekty vládní pětikoalice protlačují myšlenku neprůhledné a neústavní korespondenční volby již delší dobu a bez jakéhokoliv skutečně relevantního věcného odůvodnění a hlavně bez toho, že by se jedinou větou vypořádaly právě, jak už jsem zmínil, s odůvodněnými a mnoha argumenty podloženými námitkami, že jde o návrh zcela protiústavní, popírající v české ústavě zakotvené charakteristiky a základní principy volebního práva. Což je velmi na pováženou.

Chatrné tvrzení, že cílem korespondenční volby je zajistit osobám s českým občanstvím trvale žijícím v zahraničí vyšší komfort volby, aby nemusely zhruba jednou za dva tři roky cestovat k provedení volebního aktu na příslušný zastupitelský úřad, samozřejmě důvodem k porušení české ústavy rozhodně není a je naprosto evidentní, že i kdyby nyní vládní koalice protlačila korespondenční volbu Sněmovnou a Senátem silou, tak tato se nakonec octne před Ústavním soudem. A nyní může nastat v takové situaci velice paradoxní a naprosto nepřijatelná až tragická situace, kdy ústavní stížnost bude podána před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025, ale Ústavní soud se do těchto voleb nestihne rozhodnout a rozhodnutí vynést, a tyto volby tedy proběhnou podle této novely, včetně použití korespondenčního hlasování, a následně pár měsíců po proběhnuvších volbách rozhodne Ústavní soud o tom, že novela zavádějící korespondenční hlasování je protiústavní, a zruší ji. Dovedete si představit, co bude následovat? Bude Sněmovna rozpuštěna a budou vypsány nové volby? Podle platných zákonů nikoliv, ovšem v tom momentu legitimita takové Sněmovny a vlády z ní vzešlé, včetně všech jejích předchozích i budoucích rozhodnutí, bude vůči občanům nulová.

Snad nejpřiléhavější, byť velmi krátkou analýzu toho, proč je korespondenční volba ustavena, formuloval můj ctěný poslanecký kolega Jaroslav Bašta. Když to budu parafrázovat, tak prohlásil: Tajnost hlasování je zajištěna a garantována pouze tehdy, když víme, kdo hlasoval, ale nevíme, jak hlasoval, a to je možné jedině ve standardním klasickém osobním, prezenčním, fyzickém způsobu volby, jak jej dosud v České republice známe. V případě korespondenční volby mohou nastat dva základní odlišné modely. Víme, kdo hlasoval, a víme i, jak hlasoval, jenomže pak nejde o volbu tajnou, a tudíž je to protiústavní. Anebo víme nebo nevíme, kdo hlasoval, protože ten autor není dohledatelný, ale víme pouze, jak hlasoval, a pak není zaručeno, že hlasovala osoba, která má volební právo, a ani to, že byla zachována zásada, že každý občan smí hlasovat v jedněch volbách pouze jednou. A v tom případě jde o jasné porušení volebního zákona, tedy o volbu nezákonnou a neplatnou, což je v kostce o korespondenčním hlasování.

Tímto argumentem, který je zásadní a nezpochybnitelný, bychom mohli skončit a poslat tuto novelu takříkajíc k ledu, protože její zamítnutí v prvním čtení je jediná slušná možnost, kterou nyní ve vztahu k této novele máme, a jediná zákonná ústavní cesta, jak se s ní důstojně vypořádat. Ten návrh už zde je.

Ale proti korespondenčním volbám lze samozřejmě snášet i další argumenty, nejenom ústavní, ale i praktické a technické. V této souvislosti například považuji za velmi důležitou oblast zpracování a sčítání volebních hlasů. V současné době je zásadní, že v tomto směru se provádí na základní úrovni ve volební místnosti, kde je dozor nad volebním procesem okrskové volební komise, do které mají právo nominovat své zástupce všechny politické subjekty, které se daných voleb zúčastní. Z toho sčítání existuje zápis promítnutý a dohledatelný v elektronické podobě pro každý jednotlivý volební okrsek na webových stránkách Českého statistického úřadu a v případě nesrovnalosti, tedy například neodpovídá-li elektronický výsledek záznamu či povědomí členů příslušné volební komise o tomto výsledku, je možné provést fyzickou kontrolu a přepočítání volebních lístků. To v modelu korespondenční volby naprosto chybí. Zpracování a sčítání volebních lístků a hlasů by probíhalo v jiné paralelní struktuře přes takzvané zvláštní volební komise na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí. Tedy přeloženo do češtiny, přes komise složené ze zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí, kde o pluralitě a nezávislosti nelze vůbec hovořit a kde je podřízenost a loajalita aktuálnímu vedení Ministerstva zahraničních věcí a aktuální vládě v jiných případech potřebná a nutná, je jednoznačně na škodu a budí ty nejhorší obavy. A narušuje to také již zmíněnou rovnost podmínek volby pro osoby volící v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na straně jedné a pro osoby volící v zahraničí na straně druhé. Nemluvě o reálném riziku hory stížností na regulérnost voleb a na zpracování jejich výsledků, které lze v případě korespondenční volby očekávat, a kdy definitivní výsledek možná nebudeme znát den po uzavření volebních místností, jak je tomu nyní, ale týdny až měsíce poté. Je tedy otázkou, jestli toto skutečně chceme.

Předkladatelé novely a její političtí podporovatelé také občas argumentují tím, že korespondenční volba proces voleb zjednoduší a usnadní. To je ale názor, který je naprosto mimo. V případě konstitučního mechanismu ustavení legitimních ústavních orgánů přece nejde o jednoduchost jejich obsluhy, jako by šlo o nějaký počítačový stroj nebo přístroj. To nesmí být rozhodující. Na paměti a na zřeteli přece musíme mít především ústavnost, zákonnost, spravedlnost, férovost a nezpochybnitelnost voleb a maximální nastavení pojistek proti zneužití volebního práva a proti následnému falšování skutečných volebních výsledků. Korespondenční volba bohužel jde přesně opačným směrem.

Signifikantní je také spěch pětikoaliční vlády se zavedením korespondenční volby, aby se stihla zavést už pro sněmovní volby v roce 2025. To je zřejmě skutečný důvod toho, proč zde tuto novelu dnes projednáváme a proč je to pro novou vládu nejvyšší legislativní priorita, což je důvod nesmírně slabý, nedůstojný vážnosti institutu voleb ve svobodném demokratickém státě.

Jenže tady je ještě další věc ve hře. Vláda nejenom že porušuje základní ústavní principy zavedením korespondenčního hlasování, ale rovnou si ruku v ruce s tím hodlá vyrobit novelou zákona o nabývání českého státního občanství statisíce nových voličů z řad cizinců z různých částí světa, mnohdy bez jakéhokoliv vztahu a jakékoliv vazby na Českou republiku, bez znalosti českého jazyka, bez znalosti českých reálií. Vláda totiž navrhuje, aby ze dne na den získaly české státní občanství masy cizinců, a to pouze na základě jakéhosi jejich pofidérního prohlášení o tom, že některá jejich babička byla Češka. Moc by mě zajímalo například u potomků smíšených manželství, jaká budou kritéria jejich češství. Jestli poloviční, čtvrtinový či osminový Čech ještě bude plnohodnotným občanem České republiky a zda se to bude týkat cizinců ze všech států světa, kromě Slováků, kteří jsou nám nejbližší. Půjde o potomky lidí, kteří pozbyli státní občanství Československé republiky v době od 25. února 1948 do 28. března 1990, a zároveň o potomky dětí, které se narodily bývalým československým občanům v zahraničí v letech 1949-1969, a to až po čtvrtou následující generaci, tedy celkem de facto jde již o pátou generaci lidí narozených a trvale žijících v zahraničí. A půjde o jakési perpetuum mobile výroby voličů, protože na základě již platného zákona o státním občanství se českým občanem automaticky stává každé dítě, jehož alespoň jeden rodič je státním občanem České republiky, bez ohledu na to, jakým způsobem toto občanství nabyl. Z toho vyplývá, že i v případě oné zamýšlené čtvrté generace osob půjde de facto o lidi, jejichž oba rodiče jsou cizinci, respektive nikoliv čeští občané. A když si rámcově vypočítáme přes koeficient průměrné porodnosti na jednu ženu, kolika osob by se toto pětikoaliční vládní opatření mohlo týkat, dostaneme se k číslu minimálně 1,2 milionu osob. Jedna celá dva milionu nových voličů. A to už stojí za to učinit z výsady a privilegia českého občanství pro lidi, kteří dýchají a žijí s touto zemí a financují její provoz, hračku a úplatek na rozdávání cizincům v zájmu zachování či rozšíření voličské podpory vybraných politických stran za každou cenu. K tomu existuje krásné české označení. Je to chucpe.

Zmíním ještě jednu věc. Při volbách na území České republiky bývá volební účast při volbách do Sněmovny okolo 60 až 70 %, takže 30 až 40 % občanů se voleb neúčastní, jsou to takzvaní nevoliči. Ale my u nás doma dle voličských seznamů a díky práci volebních komisí přesně víme, kdo se, identifikován na základě osobního dokladu, zdůrazňuji platného osobního dokladu, voleb zúčastnil, a tedy i kdo onu skupinu nevoličů tvoří. V případě korespondenčního hlasování toto vědět absolutně nebudeme. Respektive bude zde nulová jistota, zda ten, kdo volební lístek poslal poštou, je skutečným voličem, nebo jde jen o člověka, který buď dobrovolně, anebo dobrovolně (?), bez svého vědomí, svoji identitu pro účel voleb někomu odevzdal, anebo zda mu byla odcizena.

A nejde jenom o volby. Toto hromadné rozdávání českého občanství má i další konsekvence různého typu. V první řadě práva těchto nových Čechů a obrovské náklady s tím spojené, které budou jak administrativní, tak finanční. A já bych si dovolil položit pár otázek o tom, jak Čechoslovák ve čtvrté generaci má jednu šestnáctinu české krve. Kdo bude určovat, jestli je to ještě Čech, či nikoliv? A co když ten původní Čechoslovák byl ze slovenské části Československa? Jak se s tímto náporem českých novoobčanů popasuje český sociální systém, když se do něj tito lidé obrátí jako plnohodnotní čeští občané se žádostí o nepojistné sociální dávky a příspěvky? Jak to bude se zdravotní péčí pro tyto občany v České republice? Budou na ni mít nárok a budou ji mít bezplatně? A co školství? Bude jim poskytováno zdarma, když ho budou chtít využít? A co noví důchodci? Tohle vše se může týkat nejenom lidí s nějakou špetkou české nebo československé krve, ale také například Rakušanů - nemám na mysli pana ministra - Němců, Poláků, Ukrajinců a zkrátka všech, kteří mají k nám přes hranice kousek, a náš sociální systém může být pro ně lákavý, ho využít, a zároveň čirou náhodou najednou objeví v příbuzenstvu prapradědečka Čecha, pokud to nebude rovnou praotec Čech tedy. Už někdo spočítal, kolik to bude náš rozpočet stát? A vymyslel, jak to zdůvodní našim stále chudnoucím důchodcům? Našim vlastním?

A pak samozřejmě je tady krásná a vlastenecká povinnost pro každého občana a to je branná povinnost. Takže pokud se blíží válka, tak jak to neustále prezentuje paní ministryně obrany a náčelník generálního štábu, tak pak je otázka, jestli se bude vztahovat i na ně, že by jako benefit k občanství mohli dostat povolávací rozkaz. To už jsem zažil za socialismu, že imigrant, který dostal československé občanství, tak dostal povolávací rozkaz. A to už vůbec nemluvím o daních a dalších poplatcích, jako například poplatcích České televizi, Českému rozhlasu.

Je tu i palčivá otázka, zda se toto vládní opatření bude týkat i potomků někdejších českých Němců, kteří naši první Československou republiku rozbili a pak se po boku Hitlera a říšských Němců podíleli na její devastaci, teroru a genocidě vůči Čechům. Neotvírá se touto cestou vytoužený přístup k sudetským restitucím? Je to nějak ošetřeno? A teď si představte, když nějaký Konrad Henlein pátý z Norimberka se obrátí na Evropský soud pro lidská práva s dotazem, jak to, že české občanství nedostal a deset jeho spolužáků ano? Pro Novočechy ze zemí mimo Evropskou unii se také otvírá úžasná možnost, že kromě toho, že budou občany České republiky, se stanou občany Evropské unie a schengenského prostoru.

Takže moje závěrečná otázka bude znít: Koho bude ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025 korespondenčně volit Bernd Posselt, který má údajně také československé předky? Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je přihlášena paní poslankyně Jana Hanzlíková. Pouze pro pořádek říkám, že na základě dohody všech předsedů klubů bude vyhlášena ve 14 hodin přestávka od 14 do 15. A chci se zeptat, zda chcete využít obou deseti minut ve svém projevu.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Budu chtít, ale předpokládám, že využiji 15 minut a po přestávce budu pokračovat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Přesně tak, to znamená, já váš projev přeruším a po přestávce ho dokončíte. Dobře, děkuji.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Takže já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si nakonec po těch pěti dnech, kdy tady diskutujeme a kdy se tady objevilo mnoho nejasností, tak jsem si říkala, že začnu svůj příspěvek tím, že si dovolím reagovat na některé ty výroky nebo se k nim vrátit a udělat z nich takový souhrn, protože si myslím, že to je velmi důležité.

Ten první. Asi nebude překvapením, že to bude výhrada, která tady zazněla mnohokrát, stále se k tomu vracíme, a je to výhrada proti formě předložení v podstatě poslaneckým návrhem. Možná že to vypadá, že se k tomu vracíme až moc, ale ono je to opravdu velmi důležité, protože se k tomu pojí to, že poslanecký návrh nemusí být předložen, a také nebyl předložen, do připomínkového řízení. Já už jsem to tady říkala, to připomínkové řízení vždycky ministerstva považovala za nesmírně přínosné, protože prochází přes renomované odborníky, ať už jsou to asociace, svazy, profesní komory a další odborníci, lidi, kteří to vidí z různých pohledů a jsou schopni v tom návrhu najít ty chyby a upozornit na ně.

Další věc, kterou jsme tady vlastně zmiňovali, bylo to, že poslanecký návrh neprochází přes Legislativní radu vlády. A to už tady bylo také zmíněno, kdo zažil, jak vypadá to jednání, tak je opravdu pro ten návrh nesmírně důležité. Já jsem tady zmínila, a je to prostě pořád pro mě obrovská otázka, proč vlastně tu formu poslaneckého návrhu koalice zvolila u takto důležitého návrhu, protože co si budeme říkat, ale vzhledem k tomu, že svobodné a důvěryhodné volby, jaké bychom určitě všichni chtěli mít, jsou nedílnou součástí demokracie. A pak tedy v tomto případě ten postup opravdu nechápu.

To, co tady také zaznívalo, je to, že v podstatě vy jdete do rozporu s vlastním programovým prohlášením, protože v něm přímo uvádíte, že legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou. Navíc, a to už zde tedy také padlo, ale je dobré to připomenout, je, že jste si zřídili místo ministra pro legislativu, který v minulé vládě nebyl. Tady jste, zástupci vlády i řada koaličních poslanců, vyjadřovali, že tento návrh je jejich dlouhodobým záměrem a velkou prioritou a ve světle vlastně tohoto sdělení je to ještě nepochopitelnější. Diskutovalo se tady také velmi, jestli to bylo, nebo nebylo uvedeno v legislativním plánu. Pak jsme tam našli nějakou spojitost, i když musím říct, že úplně přesně tento návrh v tom plánu nebyl.

Já za sebe vzhledem k tomu, že se zabývám dlouhodobě sociální politikou, musím říct, že mě velmi mrzí, že právě tento návrh je tou největší prioritou vlády, protože mám pocit, že občany téhle republiky opravdu trápí řada jiných věcí, které by bylo potřeba řešit. My jsme se tady na to, to, co jsem teď zmínila, neustále doptávali. Někteří kolegové z koalice, to musím říct, se skutečně snažili nějakým způsobem odpovědět, ale ten důvod, proč tedy byl zvolen ten poslanecký návrh, jsme se tady stejně nedozvěděli.

Další sporná - pro mě tedy sporná - věc je, že koalice hájí korespondenční volbu s tím, že stávající stav je pro Čechy žijící nebo pracující v cizině neúnosný, protože pokud chtějí hlasovat, musí to udělat na zastupitelských úřadech. A bylo tady dáváno mnoho příkladů, kolik kilometrů ti lidé musí překonat, nebo že tam musí dokonce letět a podobně. Musím říct, že v minulém týdnu a vlastně i tento týden tady z opozice zaznívaly různé návrhy, například návrh na rozšíření míst, kde by lidé v zahraničí mohli volit, ale neviděla jsem tady ze strany koalice nějaký zájem o tu diskusi. A musím říct, že ta diskuse nebyla ani v podstatě, když ten návrh koalice připravovala.

Další věc, kterou chci připomenout, je účinnost zákona. To tady také zaznívalo a také jsme na to nedostali jasnou odpověď, proč jsou připravovány dva návrhy, které se týkají voleb, a každý je s jinou účinností. Korespondenční volbu - prosazujete účinnost v roce 2025. A já tady říkám, že pokud byste tu účinnost posunuli, tak by se klidně bývalo mohlo jít právě tou standardní legislativní cestou.

Mnohokrát tady zaznělo, že chybí analýzy, a při těch diskusích jsme to tady neustále pociťovali, jak nám chybí podklady, chybí nám ta čísla. Dnes jsem tady o tom hovořila, že to bylo vlastně poprvé, kdy tady byl pan ministr Lipavský, kdy jsme tady mohli slyšet už konkrétní čísla, ale je velká škoda, že tady se to stalo až pátý den projednávání tohoto návrhu. Musím říct, že právě ty informace jsou neuvěřitelně důležité pro to rozhodování, a v podstatě když si vzpomenu na dobu, kdy jsem pracovala na ministerstvu a my jsme tam připravovali návrhy zákona, tak nejenom že jsme používali tu standardní cestu, ale my jsme připravovali dokonce i v některých případech několik variant. U těch variant byly přesné, podrobné informace včetně finančního ohodnocení těch jednotlivých variant, takže jsme dávali vlastně možnost poslancům zhodnotit, vybrat nejlepší variantu s tím, že k tomu měli veškeré podrobné informace. Myslím si, že to by nám tady velmi prospělo, určitě bychom to přivítali.

Jedna z obrovských částí, o kterých hovoří spousta právníků a dalších odborníků, je to, že se objevuje riziko nesouladu s ústavou. Musím říct, že to zmiňují nejen ti právníci, ale je to zmíněno i ve zprávě samotného Ministerstva vnitra, kdy vlastně na toto riziko tam upozorňují. Teď se již dostávám tedy k té části připravovaného příspěvku, kdy jsem to zaměřila právě na tohle riziko, soulad s ústavou.

Všichni víme, že všeobecně platí, že být voličem je významnou společenskou funkcí, že volební právo má pro demokracii obrovský symbolický význam. Proto je tu stát, který je garantem a ochráncem výkonu tohoto práva, a proto je také zakotveno právními předpisy nejvyšší síly, tedy Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Volební legislativa pak musí být jasně nastavena tak, aby organizace voleb zajišťovala základní principy volebního práva. Článek 18 ústavy vymezuje jako základní atributy volebního práva všeobecnost, rovnost, přímost a tajnost výkonu volebního práva, přičemž za tajnost je považováno, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem, volič má právo se rozhodovat svobodně a nezávisle na jakýchkoli vnějších vlivech. Poté přímost, to je volba, která je prováděna přímo voličem. Zásada přímosti je odvozena od principu nezcizitelnosti volebního práva. Co se týká rovnosti, tak tento princip, podle kterého má každý volič tedy jeden hlas a váha všech hlasů je stejná, a toto pravidlo se promítá do praktické konstrukce volebního systému. Všeobecnost pak stanovuje, že právo volit mají všichni občané bez jakýchkoli omezení.

V souvislosti s korespondenčním hlasováním jsou nejvíce diskutovány zejména principy tajnosti a přímosti, protože u těchto principů jsou rizika porušení výraznější. Tedy když se zaměřím na tyto dva principy, tak trochu podrobněji. Tajnost hlasování lze chápat ve vertikální a horizontální rovině, kdy vertikální rozměr zahrnuje ochranu voliče před veřejnou mocí a horizontální rozměr pak ochranu před ovlivňováním ze strany soukromých subjektů, kam je řazena i rodina. U klasického způsobu hlasování obě roviny do značné míry splývají, neboť jsou obě v české právní úpravě zajištěny stejnými postupy. V případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tajnost hlasování, tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem, zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen ve volební místnosti za plentu, samozřejmě s výjimkami v případě osob třeba zrakově postižených, o tom už jsme tady také hovořili. Vzhledem k tomu, že volič svůj hlas následně odevzdá v obálce přímo do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně přiřadit. Veřejná moc reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak který konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasů nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez jakéhokoli nátlaku, zajištěna.

Co se týká přímosti, volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Omlouvám se. (Otevírá si láhev s vodou.) Toto je ve volební místnosti plně zaručeno, protože volič přichází osobně, je identifikován dle platného dokladu a za plentu odchází sám. U korespondenčního způsobu tomu tak není, tudíž nelze zcela zaručit volbu tajnou, osobní a svobodnou. Velmi zjednodušeně řečeno, při korespondenčním způsobu neexistuje možnost zkontrolovat, zda svobodně volil skutečný člověk, který na to měl právo. Do obálky by si někdo mohl dát jiný hlasovací lístek, než by dotyčný chtěl. Tento argument je zcela namístě a zaznívá, jak už jsem říkala, i od některých ústavních právníků a dalších odborníků.

Takto se například vyjádřil ústavní právník Jan Kudrna, kdy řekl, že korespondenční volba úplně nevyhovuje ústavě, navíc může usnadnit kupčení s hlasy. "To největší úskalí," řekl, "vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná. Ústava ani Listina to sice přímo neříká, ale jasně se předpokládá, že má existovat co největší důvěra v celý volební proces od začátku až do konce. To znamená od toho, kdo je uznaný jako oprávněný volič, až po řekněme přepočet hlasů na mandáty. Tento proces má být verifikovatelný a má být pro každého pochopitelný a bez nějakých větších pochybností. Bohužel u korespondenční volby na rozdíl od normální klasické volby, kde je člověk sám za plentou, mohou být další lidé a může se stát, že členové rodiny nebo někdo jiný mohou přímo kontrolovat, koho dotyčný volí. Za plentu musí jít každý sám a zákon říká, že pokud se tam neodebere, tak mu hlasování nebude umožněno. To znamená, že nutíme voliče, aby šel za plentu, což u korespondenčního hlasování samozřejmě nebude. Ale mohou tam být i jiné možnosti ovlivňování, například korupce." Jmenovaný ústavní právník, který má jasné výhrady ke korespondenčnímu způsobu, že to nemusí být zcela v souladu s ústavou a také s Listinou základních práv a svobod, dále k tomu říká: "V ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné, a my se tady otevřeně bavíme o tom, že je každému jasné, že pro nějaké tisíce lidí ústavní pravidla platit nebudou."

Co se týká těch ústavních právníků, tak tam jsou velmi důležitá vyjádření. Například Zdeněk Koudelka se vyjádřil, že Senát a vláda chce korespondenční hlasování pro voliče v zahraničí u voleb poslanců a prezidenta republiky. Dnes lze volit v prezidentských a poslaneckých volbách na našich zastupitelských úřadech. To zde bylo také mnohokrát řečeno, že nejde o to, že by lidé v zahraničí nemohli volit, samozřejmě mohou, ale tímto způsobem.

Lidé však kvůli tomu necestují a o volby je malý zájem. Hlasy hlasy ze zahraničí nemění volební výsledek. Korespondenční hlasování zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o poslancích či prezidentovi, ale nežijí ve státě, o němž rozhodují, neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však o tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je nikdo z ciziny, je tento princip porušen.

O rizicích, která jsem uváděla vlastně v úvodu v tom svém souhrnu, hovoří také další uznávaný právník Aleš Gerloch. Ten říká: "Korespondenční způsob hlasování ve volbách patří k distančním formám, kdy se volič neúčastní volebního aktu prezenčně ve volební místnosti, ale hlasuje na dálku."

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem omlouvám, paní poslankyně. Jak jsem avizoval, je 14 hodin. Nebude-li nikdo nic namítat, tak vzhledem k času, který vám zbývá, tak po skončení přestávky byste dostala ještě pět minut na svůj projev. (Poslankyně: Dobře, děkuji.) Nikdo nerozporuje tento postup, takže já vám děkuji. (Poslankyně: Já také děkuji.) Vypnu časomíru a na základě (dohody) předsedů poslaneckých klubů konstatuji, že přerušuji 88. schůzi do 15 hodin.

Současně připomínám členům organizačního výboru, že schůze organizačního výboru se bude konat za pět minut na obvyklém místě. Já vám děkuji a přeji pěkný den.

 

(Jednání přerušeno ve 14.01 hodin.)

 

(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 15 hodin a skončila přestávka. Vracíme se k našemu jednání, vracíme se do obecné rozpravy. Před polední pauzou byla přerušena paní poslankyně Hanzlíková ve svém projevu, tak já paní poslankyni Hanzlíkovou poprosím, aby se ujala slova a ze svého limitu ještě pět minut využila ke svému projevu. Tak, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže ještě jednou, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem svůj příspěvek skončila v části, kdy jsem se věnovala riziku nesouladu s ústavou a Listinou základních práv a svobod, konkrétně u citace uznávaného právníka Aleše Gerlocha. Takže já navážu přesně tam, kde jsem skončila. "Je možné uvést dvě skupiny negativních faktorů, které jsou s tímto způsobem hlasování spojeny. První z nich spočívají v ohrožení ústavních zásad, na nichž jsou demokratické volby založeny. Jsou jimi principy svobodného hlasování, neboť voliči mohou být snadno ovlivněni jinými osobami při vyplňování hlasovacího lístku. S tím souvisejí i princip osobní povahy volby - volič nemůže zmocnit jiného, aby za něho hlasoval, a tajnosti hlasování, kterou je mimořádně obtížné u této formy zajistit.

Pokud korespondenčně mohou hlasovat jen někteří voliči, dochází rovněž k narušení principu rovnosti volebního práva, pokud by takový postup nebylo možné zcela přesvědčivě zdůvodnit. Snaha zmírnit zásahy do uvedených ústavních principů, které samozřejmě ústí ke zpochybnění korespondenčního hlasování, vede u zákonodárce k zavádění komplikovaných postupů, které tuto údajně jednodušší formu hlasování diskreditují ve faktické rovině. Je zřejmé, že tento postup nezaručuje dodržení ústavních principů. Mimo jiné volební komise na zastupitelském úřadu není složena ze zástupců kandidujících politických sil, ale vytváří řadu komplikací místo údajného zjednodušení průběhu voleb.

V současnosti není zřejmé, proč měnit osvědčený způsob hlasování. Platné volební zákony obsahují více ustanovení hodných seriózní diskuse, například od otázky dvou dnů voleb až po konstrukci volebních systémů. Náhlé dílčí zásahy do výkonu volebního práva nemohou být jiné než problematické." To je konec citace.

Vedle tohoto nejčastěji zmiňovaného rizika, což je tedy nesoulad s ústavními principy volby, zde existuje řada dalších. Za prvé je to riziko manipulace a podvodů. Korespondenční hlasování vzhledem ke způsobu a organizace procesu volby je náchylnější k manipulaci a voličským podvodům, například prostřednictvím falešných nebo duplicitních hlasů nebo nátlaku na voliče. Další riziko je v ochraně soukromí a anonymity. Zajištění anonymity a soukromí voličů není možné při korespondenční volbě zajistit a to významně ovlivňuje důvěru veřejnosti v integritu volebního procesu. Za třetí jsou to logistické a organizační problémy. Korespondenční volby mají složitější logistiku a organizaci volebního procesu včetně distribuce a sběru hlasovacích lístků, což přináší vyšší náklady a potenciál pro logistické chyby. Čtvrtá je zranitelnost vůči vnějším vlivům. U korespondenční volby je mnohem obtížnější chránit hlasovací proces před vnějšími vlivy a zásahy, a to proto, že volby probíhají mimo kontrolované prostředí volebních místností. Všechna tato rizika si samozřejmě uvědomují i občané a ve velkém procentu je u nich nízká důvěra k tomuto typu volebního procesu, protože pro občany je velmi důležité vědět, že volbám mohou věřit.

Na závěr - protože mi zbývá ještě minuta a něco, tak bych se ráda vrátila a doplnila svoji první část, kdy jsem udělala takový souhrn našich výhrad. Chtěla bych říct, že mně velmi vadí, že neproběhla u tohoto návrhu nějaká společenská diskuse. Protože to vidím, jak se na mě obrací celá řada lidí, které to opravdu zajímá. A i oni píší, že nepostřehli vůbec, že by se o tomto tématu mluvilo. Myslí tím teď u tohoto návrhu. A co nepovažují za vůbec dobré, a to už jsem tady zmiňovala, je, že neproběhla politická diskuse a že nejsme - a to není jenom u tohoto návrhu, ale bohužel jsme toho svědky poměrně často - že nejsme nikdy přizváni při procesu tvorby toho návrhu, kdy vlastně by bylo možné ještě uplatnit právě ty naše návrhy a změny, které bychom tam uplatnit chtěli.

Znovu se vrátím k tomu, co jsem tady na začátku říkala, a to už bude opravdu to poslední, víc nestihnu. Mrzí mě, že řešíme korespondenční volbu a že tady ze strany koalice je neustále vyzýváno (Předsedající: Čas.), jaká je to priorita, a měli by mít prioritu jinou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Dalším přihlášeným je pan poslanec Rais. Jestli se nemýlím, tak vystupuje poprvé. Zeptám se, jestli chce využít jenom první část svého vystoupení?

 

Poslanec Karel Rais: Já doufám, vystupuji poprvé, takové panické vystoupení to bude a asi jenom deset minut zřejmě. (Předsedající: Bezvadné.) Takže dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. K uvedenému návrhu zákona mám několik základních poznámek, respektive připomínek.

Nevšiml jsem si, že by někdo v současné době zpochybňoval stávající český volební systém, který víceméně v tom daném formátu zde funguje bez výrazných nedostatků již více než třicet let, a domnívám se, že je v našem bytostném zájmu, abychom do něj nesahali. Nevidím důvod, proč je vhodné otevírat stávající volební zákon rozšířením o korespondenční formu, a to zejména formou ještě ke všemu poslaneckého návrhu, když nemáme k dispozici žádné analytické materiály běžně dodávané v případě vládních návrhů. U těch analytických materiálů bych se zastavil, protože to vidím jako jeden, nebo to spatřuji jako jeden z důvodů, proč tady jsme už taky druhý den přes noc, protože se je snažíme získat, ty konkrétní údaje, víceméně amatérsky, anebo reakcí na naše, reakcí ministrů na naše připomínky.

Korespondenční volba přináší, jak vidíme například v Americe, nestabilitu, problém zabezpečení a problém netransparentnosti, které jsou spojeny s dosti velkým rizikem manipulace s výsledky voleb. Dovolím si k tomu citovat jeden úryvek z projevu jednoho politika, který napsal: "Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a také přijetí porážky jako legitimní a legální. Platí dvakrát měř a jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování." To bych podtrhl. "USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledku. Netrpělivost, podezíravost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Toho ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco dělat." Ten autor je zajímavý, ten článek se jmenuje Populismus není budoucnost konzervatismu. Deset poznámek k americkým volbám. Já jsem vzal šestou poznámku. Autor je, teď v uvozovkách, nějaký Petr Fiala, je to materiál ODS. Čili z těch dvacátých, z toho dvacátého roku, z listopadu, se vyjadřovalo v podstatě ODS víceméně velmi zdrženlivě k této problematice.

Tak jak jsem říkal včera, korespondenční volbu můžeme nahradit, pokud to bude potřeba, vznikem provizorních kontaktních volebních míst českých konzulárních úřadů v konkrétní velké zemi a spoluprací s honorárními velvyslanci ve větších místech příslušného státu. Dneska jsem četl vyjádření ministerstva, že to vyjde na velké peníze. A to je právě to, že chybí vlastně jakákoliv analýza. To je prostě tvrzení proti tvrzení.

Co znám ty emigranty, bývalé emigranty tedy, krajany v Kanadě nebo v Americe, co znám tam ty jejich české domy, tak si myslím, že by to nepřišlo na nějaké výrazné peníze a že by se daly udělat volební místnosti v těchto místech. Tak jak jsem říkal včera, těch spolků je asi 160, v Americe je 160, takže si myslím, že tím zahuštěním stávající sítě by se výrazně zvýšila dostupnost volebních místností pro české spoluobčany.

Co se týká jedné připomínky, že korespondenční forma volby bude řešit také problém našich studentů, kteří studují v zahraničí, a popřípadě i pracovníků, kteří studují v zahraničí, tak jsem vzal materiály z Ministerstva školství, zas bych to nerad opakoval, včera jsem to říkal - jsou vlastně dva velké projekty, Erasmus a pak program, který se jmenuje CEEPUS, Central European Exchange Programme for University Studies, a toto je v řádu, podle mě v řádu - maximálně by šlo o stovky, ale spíš o desítky studentů, kteří mají ten problém, že v době voleb zrovna studují, jsou mimo území České republiky. Když vezmu, že ty univerzity jsou ve velkých městech, ten problém těch kontaktů s velvyslanectvím není tak hrozný.

Při zřízení korespondenční volby mi dále vadí, že skutečnost, že lidé, kteří nikdy nebyli například v České republice a mají české občanství, a tito lidé potom, tito emigranti z období před sametovou republikou (revolucí), tito lidé mi budou nepřímo určovat, kolik a jak velké mám platit daně, jaký má být řídicí systém v republice a podobně. Řada těchto občanů, a není jich málo, to je samozřejmě pravda, v Americe zas ty údaje nejsou naprosto přesné, já tady mám údaj 440 000 lidí, neumí ani český jazyk a pouze z nostalgie a z úcty k českým předkům se hlásí k českým či československým kořenům. V případě korespondenční volby by tito lidé, kteří zde dlouhodobě nežijí, neplatí daně, neplatí zdravotní ani sociální pojištění, mohli ovlivňovat celý politický systém, mohli by ovlivňovat ekonomický systém řízení republiky, budou rozhodovat o životě jiných lidí, budou ovlivňovat daňový systém a velikost konkrétních daní. A to se domnívám, že není v pořádku.

Domnívám se proto - pak jeden další problém vidím i v tom, že čeští občané, kteří žijí, v uvozovkách, doma čili na území České republiky, korespondenční volbu nebudou moci využít a voliči v cizině ano. To nám stávající vláda chce tvrdit, že na voliče žijící v Česku musí být větší přísnost a silnější dohled než nad občany žijícími v zahraničí? Chtějí nám snad pánové ze současné vládní garnitury nakukat, že v zahraničí žijí poctivější Češi než v samotném Česku? Zahraniční český volič je tedy něco lepšího než běžný český důchodce, který k těm volbám chodí samozřejmě pravidelně.

Děkuji vám za pozornost. To bylo pár poznámek, které mě spíš směřují k tomu, abychom minimálně pozastavili, anebo tedy doplnili zejména o ty analytické materiály tento poslanecký návrh. O tom, že tento návrh úmyslně, víceméně úmyslně míjí veškeré státní úřady tím, že je dáván jako poslanecký a není řádnou formou veden, tak svědčí právě to, že prostě chybí řada naprosto běžných podkladů, jejichž nedostatek řešíme a nahrazujeme v podstatě tady těmito diskusemi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Maříková.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Poprosím o 20 minut. (Předsedající bere na vědomí.)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona o možnosti hlasovat korespondenčně pro občany České republiky žijící v zahraničí v poslaneckých volbách se dostává do parlamentu skoro bez povšimnutí a adekvátní veřejné debaty jako poslanecký návrh, tak aby nemusel projít připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády. Tento legislativní krok, který přináší značné změny do českého volebního systému a ovlivňuje pravidla demokracie v zemi, by měl být předmětem intenzivní a rozsáhlé diskuse. Avšak iniciátoři tohoto předpisu s pohodlnou podporou v obou parlamentních komorách se zdají vyhýbat veřejné pozornosti a otázkám, které by mohly legislativní proces komplikovat. Kdyby byl hlavním cílem tvůrců zákona skutečný prospěch pro Českou republiku a získání široké podpory pro tuto významnou změnu, usilovali by o její důkladné projednání s veřejnosti a předložením přesvědčivých argumentů pro její přijetí. To se však neděje. Naopak je diskuse omezována. Převládá snaha o rychlé prosazení zákona bez odkladů a diskusí, přičemž jedním z hlavních důvodů je záměr zavést nový způsob hlasování už v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Tento krok může vnést do již rozpolcené společnosti další prvek nesouladu a přispět k prohloubení současných rozporů, což je vzhledem k současné napjaté situaci v zemi velmi riskantní.

Hlasování poštou se stalo oblíbeným nástrojem pro stoupence progresivních politických směrů a v poslední době bylo tématem řady diskusí kvůli tomu, protože hrálo klíčovou roli při rozhodování výsledků v několika prezidentských volbách, například ve Spojených státech amerických a v Rakousku. Tato metoda byla původně zavedena jako opatření pro ty voliče, kteří se z různých důvodů, jako je nemoc nebo pobyt v zahraničí, nemohli dostavit k volbám osobně. Avšak podivně a někdy bez jasného vysvětlení se stalo, že právě ty poštou odeslané hlasy měly nakonec zásadní vliv na konečný výsledek voleb, dokonce v situacích, kdy se zdálo, že výsledky z osobních hlasů byly jiné. Tyto události vyvolaly otázky ohledně poctivosti a volebního procesu, vedly k rozdělení veřejného mínění. Také posílily obavy z možného ovlivňování výsledků a celkové nejistoty týkající se legitimity volebních procesů. Z tohoto důvodu by měla být zvýšená opatrnost uplatňována při zvažování zavedení hlasování poštou.

Opomenutí klíčových principů demokratického hlasování, jako jsou tajnost a bezprostřednost, které poštovní hlasování předpokládá, představuje vážné nebezpečí. Jakékoliv strategické plány politických stran, které doufají ve zlepšení svých volebních šancí tímto způsobem, by mohly mít nechtěné důsledky nejen pro ty, kteří je iniciovali, ale také pro celý demokratický politický systém.

´ Implementace možnosti volit korespondenčně zásadně přetváří základy naší demokracie a zasahuje do jejího fungování, na kterém stojí oprávněnost demokratických orgánů. Musíme si položit otázku, zda je toto opravdu neodkladně nutné a zda to stojí za všechny ty náklady. Ti, kteří tyto změny zavádějí, si nepřipouštějí možné nechtěné škodlivé důsledky, ale sledují vlastní prospěch, protože věří, že se jim to v budoucnu ve volbách vyplatí. Nicméně historie ukázala, že takové účelové změny se mohou obrátit proti těm, kdo je sami iniciovali.

Přestože korespondenční volba poskytuje možnost účasti pro ty, kteří se nacházejí mimo své volební obvody, existují určitá rizika spojená s touto formou hlasování. Tato rizika lze shrnout do několika klíčových bodů:

Falšování hlasů. Externí aktéři mohou teoreticky padělat nebo změnit hlasovací lístky v průběhu jejich cesty k volební komisi.

Odcizení hlasů. Hlasovací lístky mohou být ukradeny z poštovních schránek či během přepravy, což může vést k ztrátě hlasů nebo jejich manipulaci.

Nátlak a ovlivňování voličů. Voliči mohou být vystaveni nátlaku nebo manipulaci ze strany třetích osob, když vyplní hlasovací lístky mimo kontrolované volební místnosti. Otázka, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak či aby za voliče nehlasoval někdo jiný je největší slabinou korespondenčního hlasování.

Problémy s autentizací. Ověření totožnosti voliče a zajištění, že hlas byl odevzdán právě touto osobou, může být složitější než při osobním hlasování.

Zpoždění a problémy s dodržením termínů. Hlasovací lístky odeslané poštou mohou dorazit pozdě, což může být způsobeno různými logistickými problémy poštovních služeb.

Technické chyby od chybně vytištěných hlasovacích lístků až po problémy s poškozením zásilky mohou vést k nemožnosti hlasovacího lístku (hlasovací lístek) započítat.

Nedůvěra v proces. Vzhledem k možným problémům může mezi voliči vzniknout nedůvěra v celý proces korespondenčního hlasování a ve výsledky voleb. Je zde v sázce velká cena, a to důvěra občanů, důvěra v naši zemi a v politický systém, kdy dochází k otevřenému soupeření názorů.

Pro minimalizaci zmíněných rizik se zavádějí sice různá opatření, jako jsou pečlivější metody ověřování, zabezpečené obálky, sledovací mechanismy, průhledné počítání hlasů a v neposlední řadě vzdělávání voličů o správném postupu při hlasování poštou. Proč však zavádět něco, co sníží důvěru ve volební výsledek, a snažit se to vylepšovat různými bezpečnostními opatřeními? Je-li stávající volební systém funkční, nač ho měnit?

I přes všechna rizika chce pětikoalice v čele s ODS protlačit korespondenční volbu, která je, jak říkáte, prioritou této vlády. Je to však tak strašně velká priorita, že návrh zákona není předkládán ani jako vládní návrh, ale předkládáte ho formou poslaneckého návrhu, a to jen proto, že tak nemusí projít připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády, která by vám ho rozcupovala, jak zde už bylo několikrát řečeno. ODS dokonce klesla tak hluboko, že kde jsou ta slova premiéra Petra Fialy, a připomeňme si je: "Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální i legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. V USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledků. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit," uvedl Petr Fiala v komentáři, který je dostupný na stránkách ODS. Ale už jsme si zvykli, že ODS něco jiného říká a něco jiného pak dělá a názory jsou schopni měnit opravdu velmi rychle.

Korespondenční hlasování s sebou přináší také právní úskalí. Listina základních práv a svobod čl. 21 odst. 3 říká: Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. A rovněž čl. 18 odst. 1 ústavy: Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

Všeobecnost. Dnes se volební právo České republiky omezuje převážně pouze věkovou hranicí a občanstvím České republiky na rozdíl od historických omezení, jako bylo omezení na základě pohlaví nebo majetku. Tento princip je zakotvený v ústavních článcích, které udělují právo volit všem občanům České republiky, kteří dosáhli 18. roku věku. Občas se setkáváme také s omezením na základě místa bydliště, zejména při volbách na úrovni obcí a krajů, kde se volební právo vztahuje pouze na obyvatele daného obvodu. Toto omezení však není vnímáno jako negativní.

Princip rovnosti ve volebním právu zahrnuje několik důležitých hledisek. Obvykle se tato zásada interpretuje jako zajištění stejného množství hlasů pro každého oprávněného voliče, což znamená, že každý z nich má při volbách právo odevzdat pouze jeden hlas. Dále je důležitá rovnost vlivu každého hlasu na výsledek voleb, což vyžaduje spravedlivé rozdělení mandátů mezi volební okrsky, aby měl každý hlas stejnou váhu při rozhodování o mandátech. Kromě toho existuje hledisko rovných příležitostí, které se vztahuje hlavně k politickým subjektům a kandidátům usilujícím o zvolení. Stát musí zajistit, že všechny politické strany a hnutí mají stejné podmínky od financování až po přístup k veřejnoprávním médiím, a to buď na základě absolutní rovnosti, nebo relativní rovnosti, která bere v úvahu její sílu a popularitu. Zavedením korespondenční volby ze zahraničí může být později namítáno, že umožnění voličům v zahraničí hlasovat korespondenčně mohou být tito voliči zvýhodněni ve srovnání s těmi, kteří hlasují přímo v České republice. Tato výhoda by mohla vést k porušení principu rovnosti voleb.

Tajnost je klíčovým prvkem pro skutečně svobodné a demokratické hlasování, je zachováním anonymního charakteru volby. Bez tohoto aspektu se svoboda volby stává pouhou fikcí. Přitom nejde jen o utajení před státními orgány, kde lze anonymitu značně zajistit pomocí technických a formálních opatření. Důležitější je ochrana soukromí voličů před jejich nejbližším okolím, jako jsou rodina či zaměstnavatelé, kde mohou být voliči zranitelní. Tohle prostředí je pak mimořádně náchylné k ovlivňování, což může vést k uniformnímu hlasování skupin nebo komunit. Z tohoto důvodu bychom měli přehodnotit rozesílání volebních lístků na domácí adresy.

Ochrana tajnosti při volbě se dá rozdělit na dvě hlavní oblasti - ochranu voliče proti státním orgánům a proti vlivu soukromých entit. V klasickém hlasovacím procesu se tyto dvě oblasti často prolínají, protože české právo je chrání stejnými metodami. Když se bráníme proti zasahování státních orgánů, zajišťuje se, že nelze spojit voliče s jeho výběrem díky tomu, že volič vstupuje za plentu bez doprovodu, mimo výjimky pro osoby se zrakovým postižením a podobně. Po odděleném vyplnění hlasovacího lístku a vložení do neutrální obálky, která se vhodí do urny, není možné hlas přiřadit zpět k osobě, která jej odevzdala. Volební komise ve volební místnosti reprezentující státní moc tak nemá šanci odhalit volbu jednotlivce.

Pokud jde o obranu proti vnějšímu ovlivnění například rodinnými členy nebo jinými lidmi, hlavní obranný mechanismus zůstává stejný - vstup za plentu bez přítomnosti ostatních. Tímto způsobem je zajištěno, že volba proběhne bez vnějšího tlaku, a je tak zcela soukromá a nezávislá. V případě korespondenční volby nejen že lze spojit volební lístek s voličem, ale nelze zajistit, že nebude volit pod nátlakem, anebo že za voliče nebude dokonce volit někdo jiný. Je zjevné, že daná metoda neposkytuje jistotu zachování nákladních ústavních zásad.

V České republice probíhají debaty o potenciálním zavedení hlasování poštou už od roku 1999. Do dnešního dne bylo předloženo pět legislativních návrhů, které seriózně zkoumaly možnost implementace této metody hlasování a prošly parlamentním procesem v podrobném právním návrhu. Navíc byla možnost hlasování poštou zvažována v kontextu přímé volby, v kontextu přípravy konceptu nového volebního zákona a v souvislosti s nově zavedenou přímou volbou prezidenta. Ale kvůli absenci politického konsenzu bylo od těchto plánů nakonec upuštěno. Zatím nebyla žádná z těchto iniciativ úspěšná v zavedení hlasování poštou. Během projednávání všech návrhů se diskutovalo o tom, zda korespondenční hlasování splňuje, nebo spíše nesplňuje kritérium tajnosti hlasování. To vyvolává otázku, zda je vůbec vhodné takovou formu hlasování zavádět, pokud je evidentní, že by mohla narušit tento základní princip volby.

Hlavní výhrada vůči hlasování poštou spočívá v potenciálním narušení zásady naprosté anonymity voliče. V procesu poštovního hlasování odesílá volič svůj hlas v uzavřené malé obálce, kterou umístí do větší obálky spolu s dokumentem obsahujícím jeho identitu. Když volební komise přijme neponičenou vnější obálku, zaznamená účast dotyčného voliče a vloží neotevřenou vnitřní obálku do urny mezi ostatní hlasy. Ale klidně se může stát, že selže lidský faktor a obálku otevře. Z podstaty hlasování poštou ze zahraničí je zřejmé, že je nutné zasílat hlasy dříve. Když voliči posílají své hlasy pomocí poštovních služeb, musí počítat s časem potřebným pro jejich bezproblémové přijetí. To přináší nejen praktické otázky týkající se určení přiměřených legislativních termínů, ale také řadu následných teoretických dilemat.

Potřebný předstih hlasování se liší v závislosti na konkrétní destinaci. Jedním z problémů spojených s předčasným hlasováním je nalezení optimální metody pro stanovení deadlinu pro doručování poštovních hlasů. Důležité je rozhodnout, dokdy budou moci být poštovní hlasy akceptovány, jestli to bude několik dní před zahájením voleb v místnostech určených pro hlasování, v momentě otevření těchto místností, nebo až do doby, kdy skončí standardní hlasování, zda bude možnost přijímat poštovní hlasy, které dorazí po oficiálním ukončení hlasování v místnostech.

Ze současného návrhu zákona není známo, pro jaké územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů budou moci voliči využít korespondenční volby. To bude v rukou Ministerstva zahraničí, které bude vycházet z dostupnosti a poskytování poštovních služeb na příslušném území. Zda bude vycházet pouze z dostupnosti poštovních služeb, nebo bude skrytě ovlivněno také jinými faktory, se můžeme jen domnívat.

Vláda pětikoalice plánuje zavést možnost hlasovat korespondenčně pro občany, kteří jsou v době parlamentních voleb mimo hranice státu. V současné době je hlasování možné na diplomatických úřadech, občané žijící v zahraničí mají tedy možnost volit stejnou formou jako občané žijící v České republice. Naopak zavedením korespondenční volby ze zahraničí budou občané žijící v zahraničí zvýhodněni, což může být nyní účelové a může vést k pozdějšímu zavedení korespondenční volby také zde v České republice.

Hlasování prostřednictvím pošty představuje riziko. Neexistuje zde záruka, že výběr proběhne bez ovlivnění, a zvyšuje se tak prostor pro manipulaci s výsledky voleb. V soukromí našeho domova jsme opravdu izolováni a naše konečné rozhodnutí zůstává neznámé. Navíc nejsou kontrolovány podmínky, za kterých volič umisťuje svůj lístek do obálky, ani nelze zkontrolovat, kdo umisťuje lístek do obálky.

Pokud tedy opravdu chce někdo volit a chce ovlivnit život ve své rodné zemi, když se v ní nezdržuje, ať se zvedne z gauče a udělá to minimum pro svoji vlast a dojde si na patřičný zastupitelský úřad a vykoná své právo tak, jako to je možné dnes. Má k tomu veškerý komfort. Je to jednou za čtyři roky a je to jakási oslava práva a svobody. A s tou by se mělo podle toho nakládat. Není to anketa Zlatého slavíka, kterou se z voleb snaží udělat tato pětikoalice. Jde o zodpovědnost a uvědomění, že podle jeho volby bude tato země vypadat, že ovlivňuje život lidí a budoucnost dětí, kteří v ní žijí. Proto je to dnes zavedeno tak, aby své právo šel vykonat člověk, který o to opravdu stojí. I občan České republiky se musí zvednout z gauče a dojít do volební místnosti. A tak je to správně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení limitu. Budeme pokračovat v naší rozpravě. Další přihlášený je pan poslanec Zlínský. Je-li pan poslanec Zlínský nepřítomen, tak další v pořadí bude pan poslanec Kubíček. Pokud se nemýlím, vystupuje poprvé.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji, deset minut. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych se věnovat jednomu výzkumu, který proběhl ve Velké Británii, a co vlastně konstatoval, že při hlasování poštou lidé více přemýšlejí o vlastních zájmech. Podle nejnovějšího evropského výzkumu, který naznačuje, že mnohé zažité představy o chování voličů během voleb jsou mylné, může systém korespondenčního hlasování, kdy lidé před volbami hlasují z domova a hlasovací lístek vracejí poštou, odradit lidi od účasti v příštích volbách. V některých evropských zemích bylo sice zavedeno hlasování z domova s cílem zvýšit volební účast a povzbudit mladé lidi k účasti ve volbách, může však také snížit náš kolektivní pocit odpovědnosti a přimět lidi, aby více mysleli na své vlastní zájmy. Předpokládat, že elektronické hlasování a hlasovací zařízení je neutrální, je chyba. Ovlivňuje to, jak hlasujeme. To jsou některá zjištění, která přinesl výzkumný projekt Inside the mind of the voter, financovaný Evropskou radou pro výzkum, který využíval průzkumy, hloubkové rozhovory a volební deníky, aby pochopil, co se odehrává v myslích lidí, když volí.

Obvykle politici a úřady umožňují korespondenční hlasování, protože se domnívají, že to výrazně usnadňuje hlasování, vysvětlil vedoucí studie Michael Bruter, profesor politologie na London School of Economics ve Velké Británii. Ve Spojeném království bylo korespondenční hlasování přijato s cílem zvýšit volební účast, ale hloubková studie profesora Brutra o britských parlamentních volbách v roce 2015 ukazuje, že je to zvrat a že to má vliv na výběr hlasů. Lidé ve volebních místnostech mají pozitivnější zkušenost, říká profesor Bruter. Přičítá to slavnostní atmosféře ve volebních místnostech, kde je cítit společný zážitek, cítit pocit odpovědnosti. Při hlasování myslíme také na ostatní lidi, vysvětluje, zatímco lidé, kteří volí doma, jsou více negativní a je méně pravděpodobné, že se příštích voleb vůbec zúčastní. Jsou také mnohem egocentričtější a více myslí na své vlastní zájmy.

V britských parlamentních volbách v roce 2015 voliči mladší 25 let, kteří volili poštou, dvakrát častěji volili krajně pravicové strany než ti, kteří volili osobně, zatímco voliči ve věku 25 až 39 let to měli s o 50 % vyšší pravděpodobností, že budou volit tímto způsobem. Elektronické hlasování ovlivnilo také rozhodování, neboť lidé, kteří použili tradiční tužku a papír, brali hlasování mnohem vážněji a třikrát déle zvažovali své rozhodnutí než ti, kteří měli před sebou tlačítka na hlasovacím zařízení.

Korespondenční volba se ve světě zaváděla postupně v historickém, politickém a geografickém kontextu, který byl a víceméně vždy byl odlišný od podmínek u nás a hlavně se také měnil, přičemž některé země na změny reagovaly, jiné ne. Zavádění bylo vždy v souladu s ústavním pořádkem té které země, charakterem a uspořádáním prvků zastupitelské demokracie, historií, například koloniální, velikostí země a tak dále. A to, že něco bylo zavedeno, ještě neznamená, že to nutně musí fungovat všude a napořád. Potřeba volit v zahraničí nevznikla v době, kdy informace nejrychleji putovaly přes ústředny po telefonních drátech a lidé po prašných cestách v prastarých pickupech putovali na místo volení. Dnes žijeme v době, kdy nikdo nemá problém v případě zájmu jít volit si program upravit tak, aby to mohl učinit a na místo volby se dopravit.

Byly tady použity některé argumentační fauly, to se týká například dostupnosti volebních místností. Vždy to bylo trošičku absurdní, protože bylo tady prohlašováno, že Čech, který žije ve Skotsku, musí cestovat k urně až do Londýna a že mu to trvá 15 hodin. To není pravda, protože může hlasovat na generálním konzulátu v Manchesteru, což je půlka cesty, a například z Edinburghu jsou to čtyři hodiny cesty, z Aberdeenu na severu Skotska je to hodin pět.

Jako každá propagandistická mašinérie se i ta týkající se korespondenčních voleb úmyslně vyhýbá tomu, co se nehodí, a zamlčuje některá fakta. Byly tady zmiňovány příklady Francie. Na argument, že Francouzi korespondenční volbu z obav (nesrozumitelné) v roce 1975 zrušili, odpovídá tím, že od roku 2020 mohou Francouzi volit přes internet. Ano, mohou, ale ne v prezidentských volbách. Tím je známa pouze polovina pravdy. Donedávna mohli tímto způsobem, myslím, že to tady paní poslankyně říkala, volit jenom reprezentantů (?), těch voličů žijících v zahraničí, to je trošku jiný systém, než máme my.

Mimochodem různý přístup dokonce v rámci Evropské unie k tématu dokládá i to, že na rozdíl od Francie naopak Německo korespondenční volbu umožňuje, ale volby po internetu byly v roce 2005, které byly v roce 2005 prosazeny a vzápětí v roce 2009 prohlášeny za protiústavní. Dvě členské země Evropské unie, které sousedí, jsou přibližně stejně velké, mají přibližně stejně velký počet obyvatel. Proč tedy hlasují rozdílně? Ano, protože to vyhovuje jejich rozdílným podmínkám. To znamená, že co je někde dobře, nemusí být dobře u nás, a obráceně.

Ten největší faul je ovšem to, že pětikoalice prosazuje korespondenční volbu s tím, že jim jde o občany žijící v zahraničí někde v horách, pampách či pralesích a jejich omezené ústavní právo volit. Ne, to je jim ukradené. Jde jim pouze o ty hlasy. Vědí, že lidé dlouhodobě žijící v zahraničí volí tak, jak volí, a doufají, že by to některé ze stran vládní koalice potácející se na hranici volitelnosti mohlo pomoci udržet se v parlamentu a že by mohly pokračovat v udržování nesourodého slepence zájmů a programů. Je i zajímavé, že výsledky voleb, které tady predikujeme a vyhovujeme (vyhlašujeme?) pro celou republiku, jsou vcelku homogenní, vyrovnané ve všech okrscích, ony se moc neliší. Ta volba se vždy liší pouze v tom zahraničí.

Mohl bych tady citovat například pana Mitrofanova, který mluvil něco o tom, že parazitujeme v České republice na mentálně plachých a duševně zakrslých spoluobčanech a že v globálu v zahraničí žijí moudří, rozumní, zkušení a vzdělaní voliči. Cituji Novinky, článek, komentáře, Očima Saši Mitrofanova: Koblihy v ohrožení. Aby si nikdo nemyslel, že jsem si tuto pasáž vymyslel.

Je ovlivnění našeho života tím, co s námi nežije, opravdu to, co chceme? Ve volbách do územních samospráv volí občané v obcích, krajích a jejich výsledek voleb se jich bezprostředně týká. Nejinak je tomu ve volbách sněmovních či senátních. Jak bude volit ten, jehož hlas dopadne do vybraného volebního okrsku, k němuž nemá žádný vztah? To nebude srdcem a rozumem, to bude pouze podle politického marketingu a politické propagandy. Možná že malá účast ve volbách v zahraničí je důsledkem toho, že si hodně Čechů žijících v zahraničí právě tohle uvědomuje a nechce po desítkách let strávených venku mnohdy s druhým občanstvím zasahovat do života lidí kdesi v České republice. Několik takových příkladů znám, jednoho Čechoameričana, který se na stáří přestěhoval do České republiky a začal volit až teprve v době, kdy se vrátil sem na toto území, a do té doby říkal, že se necítí býti oprávněn ovlivňovat životy lidí zde.

Já jsem velmi zvědavý, jakým způsobem naplníme tu preferenci tajné volby. Doma v České republice jsou volby nejenom tajné, ale i přímé, tedy bez zprostředkovatelů. Volba se provádí vhozením obálky s hlasovacím lístkem do urny. Z webu Ministerstva vnitra cituji: "Volič hlasuje tak, že úřední obálku se zvoleným hlasovacím lístkem vhodí do volební urny, osobně nemůže za něj vhodit člen volební komise." Při korespondenční volbě volič okamžitým odesláním na zastupitelský úřad ztrácí jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo. Někdo si odškrtne ze seznamu, no a co bude dál? Volič už neví, zda se jeho hlas ocitl v urně, a zakládá to další možnost na zpochybnění voleb, protahování procesu vyhodnocení výsledků a nabourává to dosud vysokou důvěru v regulérnost voleb.

Je velmi zajímavé, že vlastně ta novela vznikla poslaneckým návrhem, já už jsem to tady včera ve své poznámce zmiňoval, a že skutečně nebyl využit klasický legislativní proces, který by na spoustu otázek poskytl odpovědi ještě předtím, než by tato novela byla předložena na plénum Poslanecké sněmovny, a my jsme si mnoho otázek mohli ušetřit. Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času zároveň. A poprosím pana poslance Kuklu. Než dorazí, načtu omluvy. Paní poslankyně Fischerová Romana se od 15 do 21 hodin omlouvá z pracovních důvodů, pan poslanec Navrátil od 15 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Hayato Okamura od 18 do 20 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády se omlouvá pan ministr Pavel Blažek celý jednací den z pracovních důvodů a pan ministr Lipavský od 11.45 hodin ze zdravotních důvodů.

Pane poslanče, prosím, vašich prvních deset minut, jestli se nemýlím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já jsem si připravil svoje vystoupení ke korespondenční volbě a má pět takových částí. Ta první část je úvod, já tady zhodnotím některé faktické poznámky, které jsem zde vznášel, a také to, jak se k nám pětikoalice zachovala. Za druhé chci říct právě ty zkušenosti ze zahraničí, které máme a jsou dostupné v tisku ke korespondenční volbě. Třetí můj bod se bude věnovat, co na to říkají právníci, politologové, politici. Čtvrtý bod mého vystoupení bude směřovat argumenty v neprospěch právě, proč ne korespondenční volbě. A za páté bude závěr.

K tomu úvodu chci říct, já jsem tady několikrát vystoupil ve faktických poznámkách, no a jak to dopadlo? Když si vzpomeneme na tento týden i na minulý, no a převážně na tento týden, tak pětikoalice se nás snažila omezit, omezit nám i faktické poznámky. Takže já bych tady de facto s těmi faktickými poznámkami nemohl ani vystupovat. A konkrétně zde uvedu nepřítomného pana ministra Rakušana, který tady minulý týden v pátek zmiňoval, jak je rád, že tady vystupujeme s faktickými poznámkami, jak tady vystupujeme v obecné rozpravě, že to nezpochybňuje, že je to naše legitimní právo. Několikrát tady zaznělo, že to nezpochybňuje, že to je parlamentní demokracie, no a podívejme se, co se stalo. Stalo se to, že pětikoalice navrhla omezení na dvě vystoupení, a to i započítat faktické poznámky, což tady historicky nikdy nebylo. A pak na náš nátlak vlastně revokovala to usnesení a omezila nám řečnickou dobu na dvakrát deset minut. Takže někteří naši řečníci, kteří tady vystupovali předtím déle, tak ti druzí už jsou de facto diskriminováni, protože pokud toho má někdo na srdci víc a chce toho více říct, je třeba právník nebo je sečtelý v této problematice voleb, a konkrétně korespondenční volby, tak vystupovat nemůže. No a pravděpodobně co nastane? Dneska je ještě 52 přihlášených, tak já mám velké obavy, aby pětikoalice nepřišla s tím, že zařadí pevný bod hlasování právě ke korespondenční volbě. To by byl vrchol arogance a potlačení demokracie, že by na některé poslance, na které se tady dívám, kteří jsou přihlášení, a může to být z řad koalice i opozice, tak se na ně prostě ani nebude muset dostat a nebudou tady moci říct něco ke korespondenční volbě.

Ale ještě k tomu úvodu. Proč? Já si pořád kladu otázku, proč korespondenční volba a proč koalice to tlačí tak násilím? Přece by to měl být nějaký konsenzus jak koalice i opozice, a ne že nás tady koalice nutí prostě jednat do nočních hodin, do ranních hodin bez přestávky, včera třeba nebyla vůbec přestávka, dneska byla hodinová přestávka. A pořád si říkám proč? A samozřejmě když se podíváte na ty volební preference a na Český statistický úřad, tak to úplně jednoduše zjistíte proč. No protože tento poslanecký návrh - no a proč je to poslanecký návrh? To už tady bylo také mnohokrát řečeno. Protože by tento návrh měl problém s legislativou, kdyby byl vládní, tak si to někteří poslanci prostě protlačili a podali to jako poslanecký návrh. Já to nezpochybňuji. Ale zpochybňuji to, že je to ryze účelová záležitost a je to čistokrevný politický kalkul ze strany vládní koalice. Protože jí klesají preference a sama si je moc dobře vědoma toho, že ji čekají nedobré politické vyhlídky. No a proto tyto bytostní demokraté chtějí si pomoci, chtějí se udržet u moci, a tak přicházejí se změnou volebního systému, navzdory tomu, že mnozí ústavní právníci říkají, že to je v rozporu s ústavou.

Já jsem rád, že tady je pan ministr zahraničí, a věřím, že mi odpoví. Protože já jsem se tady pořád nedozvěděl, kolik těch zahraničních voličů je a zda to bude nějakým způsobem kontrolovatelné. Protože tady se o tom mnoho diskutovalo v rozpravě, já jsem tady bedlivě to poslouchal. Ale u nás je to jednoduché. Jdete volit a tam vás zkontroluje volební komise. A ve volební komisi jsou buď zástupci politických stran, kteří tam nominují nějaké své sympatizanty, případně své členy, případně kohokoliv si určí, a ta komise je složená. A ty volby se většinou nezpochybňují v rámci České republiky a lidé prostě věří v ten výsledek voleb. Ale de facto teď, když budeme mít korespondenční volbu, tak se může stát, že toho voliče nikdo nikdy neuvidí, ani ho třeba nikdo nikdy neviděl, v tom je ten problém. Ale na to jsem bohužel žádnou odpověď nedostal.

No, a teď se postupně dostávám k bodu číslo 2, jak jsem zmínil, a to jsou ty zkušenosti s korespondenční volbou ze zahraničí. Včera tady v rozpravě bylo krásně řečeno právě ministrem zemědělství, který sem narychlo přiběhl a pak rychle utekl, že žádné pochybnosti nejsou. No ale ty pochybnosti jsou! Já jsem se to tady snažil v technické přihlášce vysvětlit a říct. Já tady vzpomenu například Rakousko, budu vám tady citovat a přečtu vám, jak to bylo v Rakousku u prezidentských voleb. U některých voleb v minulosti vyvolala korespondenční volba vlnu kontroverzní kritiky. Například v roce 2016 ve druhém kole prezidentských voleb zvítězil těsně někdejší vůdce Zelených Alexander Van der Bellen nad kandidátem pravicové Svobodné strany Rakouska Norbertem Hoferem. Kvůli chybám při sčítání korespondenčních hlasů se však druhé kolo muselo opakovat. Van der Bellen tehdy nepřevzal prezidentský úřad a pravomoci prezidenta přešly 8. července 2016 na tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady. Druhé kolo těch prezidentských voleb se opakovalo 4. prosince, vyhrál Van der Bellen se ziskem 53,8 % hlasů a do úřadu spolkové země nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017. Zeleně progresivistický Van der Bellen právě zvítězil díky korespondenčním hlasům ze zahraničí, jejichž získal téměř o 200 000 více než jeho oponent. Takže tady je krásně vidět, jak volby změnily ten systém, jaké to vyvolalo jak politické, tak... nepokoje v Rakousku a právě i tu možnou důvěru ve volby.

Když se podíváme dále do zahraničí, tak se můžu podívat do Francie, kde korespondenční volbu ze zahraničí zrušili kvůli údajným podvodům v roce 1975. V 60. a 70 letech 20. století se korespondenční volba stala terčem kritiky z důvodu, že přinášela rizika manipulace s vlastní volbou a ověřováním voličů, kteří odevzdali hlas.

Tady je další krásný příklad, kdy korespondenční volba vyvolává pochybnosti. A na to my tady upozorňujeme, že právě předložený zákon, jak je - on je velice otevřený, jak se říká...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já se jenom zeptám - deset minut uběhlo, chcete dalších deset minut rovnou, nebo...?

 

Poslanec Martin Kukla: Ano, určitě. (Předsedající: Děkuji.) Určitě deset minut, chtěl bych i potřetí, ale to asi nebude možné. (Předsedající: To si myslíte správně.) Děkuju. Je to právě tím nemožným demokratickým vystupováním tady a mně se to vůbec nelíbí, že jsme omezeni a nemůžeme tady de facto říct ani celý svůj projev, protože já jsem si ho připravil, nevěděl jsem, že budu omezen, a samozřejmě teď ho krátit je velice těžké. Takhle jsem krátil jeden svůj projev, co se týká krajských novin. A pokrátil jsem ho tak, že mi tam vypadlo jedno slovíčko, kde de facto jsem říkal, že politici berou finanční prostředky hasičům. No a oni to byli vládní politici a ne krajští. Tak tímto se těm krajským omlouvám, ale ono to je jedno, ono to jsou všichni z pětikoalice.

Ale vraťme se k USA. Já jsem tady byl včera jedním poslancem konfrontován, že jsem zde říkal, že ve Spojených státech se korespondenční volba stala jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců Donalda Trumpa. A v časopisu Time, to jsem tady právě včera říkal ve faktické poznámce, se sami odpůrci pochlubili úspěšným spiknutím a (na?) záchranu prezidentských voleb. Takže tady je další příklad, jak to vyvolává, korespondenční volba, možné pochybnosti.

No a teď už se dostávám k třetímu bodu svého projevu, a to je, na co vlastně upozorňují ústavní právníci, politologové, politici a jiní experti. Já se zde dostanu k právníkovi Zdeňku Koudelkovi, který označil korespondenční volbu za zásah do filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a případně i prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují. To je velice podstatná myšlenka právníka Zdeňka Koudelky, protože oni neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí jim je někdo z ciziny, a tím pádem je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat. Spor o korespondenčním hlasování je volbou mezi tím, zda má existovat právo volit držitele moci jen u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat například tím, že zde platí daně. Ono k těm daním, ono je zde většinou zpochybňováno, že důchodci, studenti, bezdomovci zde také neplatí daně. Ale není to pravda. Oni zde platí daně nepřímo, například na DPH, a když se bavíme o seniorech, tak ti zde platili daně celý svůj aktivní život.

Další politolog, Stanislav Balík, také není přesvědčený o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta.

Podle Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu. A to je právě to, na co my tady upozorňujeme, a pořád říkáme, že náš volební systém současný je pevný a robustní. A je zde - tady to říkali mí předřečníci a mnoho faktických poznámek tady na to bylo řečeno, protože je třeba říct, že v tuto chvíli občané České republiky s občanstvím, kteří žijí trvale mimo Českou republiku, tak můžou volit. Tady se nic nezavádí, že by nemohli volit nebo že by byli nějak diskriminovaní. Oni můžou volit a volí stejně jako občané České republiky. Akorát že zvolili tu svoji možnost, že vycestovali, žijí v zahraničí, tak pro to, aby mohli volit v České republice, musejí pro to něco udělat a navštívit konzulát, kde je urna, půjdou za plentu a odvolí. Je pravda, že někdy to mají mnoho kilometrů. Ale samozřejmě i občané v České republice bydlí různě a musí volit, kde mají trvalé bydliště, nebo pro to musí něco udělat a vyřídit si voličský průkaz. A nemají to taky tak jednoduché, že by prostě vzali lístek, dali ho do obálky a poslali ho.

Další argument má právník Kolman. Podle právníka Kolmana neobstojí argument, že Česko je jedna z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něj degraduje volby ze svátku demokracie v nákupy v e-shopu. Pokud někdo v ČR nežije, ale chce z jakéhokoliv důvodu ovlivňovat, kdo zde bude prezidentem anebo poslancem, měl by si to zasloužit. Nezapomínejme, že Čech nebo Češka z ciziny ve své domovině zpravidla neplatí daně. Takže pokud má někdo ambici působit na to, kdo bude vládnout jeho spoluobčanům ve staré vlasti, tak by neměl jen posílat obálku, ale něco pro to také udělat, jinými slovy jít osobně vhodit hlas do volební urny na zastupitelském úřadě.

Bývalý diplomat a politolog Petr Drulák o zavedení korespondenční volby mluví jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kde jsou o dění lépe informováni než o dění v Česku. Podle Druláka je proto zbytečné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož následky neponesou, nanejvýš to budou vzdáleně pozorovat.

Mně v tuto chvíli zbývá poslední minuta a půl a s tím svým projevem jsem se dostal zhruba do půlky. Velice mě to mrzí, protože mám zde další námitky, a to třeba i z řad koalice, politiků, jako je třeba senátor ODS Tomáš Jirsa nebo europoslanec Tomáš Zdechovský. Mám zde dále připomínky, proč korespondenční volba má problémy s ústavou, a argumenty v neprospěch korespondenční volby. Mrzí mě, že tady nemůžu říct ani závěr a zhodnocení. Je to díky tomu, že pětikoalice se nás snaží umlčet. Myslím, že občané se na to dívají, vidí to, slyší to a zhodnotí to v následujících volbách. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Flek, poté se hlásí s přednostním právem pan ministr Lipavský. Vaše faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já to opravdu nebudu prodlužovat. Jen taková krátká technická. Proč jsme tady poslouchali necelých 12 hodin ze života pana prezidenta Masaryka? Nebylo to zbytečné? Tolik hodin. Tolik zbytečných hodin! Vždyť to musí vadit i vám, opozici. Tolik promarněného času, kdy jsme se mohli věnovat tomuto tématu. Nebylo by dobré spíše zatlačit na své vlastní předsedy, aby nezneužívali přednostní práva? Já bych to třeba udělal. Tolik hodin. Tolik zbytečných hodin. Přitom to mohlo být věnované tématu. Já si velice vážím kolegy poslance, vaším prostřednictvím, Martina Kukly, ale toto mně přišlo opravdu zbytečné. Není to kvůli nám. Ta obstrukce byla nejen vůči koalici, ale i vůči vlastním poslancům v opozici. Zkuste zatlačit na své předsedy, ať to nezneužívají, ať se můžeme věnovat těmto tématům. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní se hlásí s faktickou poznámkou paní poslankyně Maříková. Pak je tu celá série faktických poznámek, které vaše vystoupení vyvolalo. Bude pokračovat pan poslanec Vondráček, kterého nicméně tady v sále nevidím. (Poslanec Vondráček sedí na místě zpravodaje.) Tady je, dobrá. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, nebylo to zbytečné. Evidentně musíte být o demokracii a historii opravdu řádně poučeni, pokud nás tady omezujete v rozpravě a neumožňujete nám tady demokratickou diskusi. Vy tady omezujete nás, nechcete o tom diskutovat. Vždyť vidíte, že sál je poloprázdný. Kdykoliv vystupuje opozice, tak vy odcházíte. Dokonce se ke mně dostalo, že chcete už, aby bylo pevné hlasování na zítra. Tak tady nemluvte o tom, že my tady znemožňujeme nějakou diskusi. Jste to vy! Vám vůbec nejde o žádnou demokratickou diskusi, o nějaké argumenty, vám o to vůbec nejde!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček, který tu opravdu je. Připraví se pan poslanec Foldyna, kterého také vidím. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Nečekaně jsem seděl na svém místě, u stolku zpravodajů, takže se to dá pochopit.

Když budu akceptovat vaše tvrzení, že ty obstrukce byly zbytečné, tak evidentně zbytečné byly v tom smyslu, že jsme tím způsobem chtěli naléhat na koalici, aby si s námi sedli ke stolu, abychom se začali bavit o podobě toho zákona. Opravte mě, jestli za těch - kolik? - pět šest dní šla alespoň jedna esemeska, že by se někdo chtěl potkat a že bychom udělali nějakou vypořádací tabulku. Prostě není. Takže 12 hodin je asi málo. Už jsem vám to tady říkal ve dvou faktických poznámkách, a nechci zneužívat svého času, že ta volba jít do toho jako beranidlo byla na začátku na koalici. Takže abych byl spravedlivý, berte to 50 na 50. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Foldyna, připraví se pan poslanec Strýček s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já bych také chtěl apelovat na svého kolegu. Já vám rozumím, vy říkáte, že my tady marníme čas. Podívejte se, řekněte mi, jestli tato země potřebuje v této chvíli, aby měnila volební systém. Domníváte se, že občané této země potřebují, aby se měnil volební systém v situaci, kdy klesá životní úroveň, klesá stavebnictví, klesá porodnost, vymíráme jako nosorožec bílý? Na toho nosorožce bílého se alespoň založila nadace, aby se zachránil, ale vy se tady zabýváte systémem - abyste zachránili sami sebe, tak chcete změnit volební systém! A nám vyčítáte, že tomu chceme zabránit? My chceme projednávat, proč klesá porodnost v České republice, proč vymíráme jako ten nosorožec bílý! To je všechno! (Celá řeč pronesena velmi hlasitě.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Strýček.

 

Poslanec Jiří Strýček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych také rád reagoval na pana poslance Fleka. No, že my tady přednášíme své připomínky, a tak dále, a tak dále. Jednou věcí je samozřejmě to, že když tady byl pan ministr Rakušan, tak tady tvrdil, nebo nebyl to jen on, jak jste otevření debatě, budeme tady debatovat, bude tady diskuse. Zatím výsledek je ten, že ministři se tady střídají jak do houslí, polovina ministrů ani neví, o čem je řeč, vůbec se do diskuse tady s námi nezapojí. Jediný možná, který tady byl, tak byl pan ministr vnitra, který tady zodpověděl částečně - podotýkám částečně - některé dotazy. Na můj dotaz třeba konkrétně vůbec neodpověděl.

Takže proto my tady hovoříme. Tak pojďte diskutovat. Vždyť se podívejte, jste tady čtyři. A tak je to celý den. Tak je to po celou tu dobu, co to tady projednáváme. Jdete pryč, nikdo se s námi nebaví, a potom nás tady ještě nařknete, že my tady obstruujeme. Ne, my tady vyjadřujeme svůj názor, my s vámi chceme diskutovat. Vy zjevně diskutovat nechcete, protože samozřejmě víte, že si to prohlasujete stoosmičkou nebo stodevítkou. A jediné, co z vás tady vypadlo, je zkrácení řečnické doby a ještě možná těch faktických poznámek, které jste nakonec změnili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Wenzl, připraví se pan poslanec Babka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím ke kolegovi Flekovi. Vážím si pana kolegy Fleka, že jako jeden z mála koaličních poslanců tady opravdu tu dobu tráví, na rozdíl od některých svých kolegů. To začátkem.

Na druhou stranu druhá věc, co chci zmínit, že tady by přece měla ta diskuse běžet, a i toto je to místo na to určené. To, že došlo k omezení možnosti vystoupení na dvakrát deset a tak dále minut, to není dobře, neprospívá to této Sněmovně. Vůbec jak ta novela toho zákona byla podána, jak to je prostě tlačeno na sílu, aby to bylo co nejdřív puštěno do druhého čtení, a tak dále. Přidám se, prostřednictvím pana místopředsedy, ke kolegyni Maříkové nebo k některým dalším, kdy opravdu už prosakují informace v médiích, jaký bude další postup v rámci tohoto prvního čtení. Jestliže kolega Foldyna zase, prostřednictvím pana místopředsedy, zmínil jedno zvíře, tak já si dovolím také takovou repliku dát. Vůbec ten způsob, ten styl, jak to tlačíte, jak to rychle chcete hnát, mně to připomíná, jak když velbloud běží k vodě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Babka.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já si také dovolím reagovat na kolegu Fleka. On nás tady vyzývá, abychom apelovali na naše předsedy klubů. Já bych ho chtěl poprosit, aby jako koaliční poslanec spíše on apeloval na své předsedy klubů. Aby apeloval na paní předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, aby byla opravdu předsedkyní nás všech, jak to tady slíbila, když byla zvolená. Aby apeloval na svou místopředsedkyni Sněmovny, aby se snažila o to, aby tato Sněmovna fungovala tak dobře, jako fungovala v minulých letech, a ne aby fungovala tak špatně jako v tomto volebním období. Aby apeloval na vedení Sněmovny, aby tu kvůli vám nemuseli zaměstnanci této Sněmovny týden co týden trávit noci. Aby apeloval na vedení Sněmovny, abychom se tady zde necítili jako poslanci druhé kategorie, když vaši předsedové vašich klubů zde načítají usnesení, kterými nás chtějí omezovat, které pak, a už se to stalo dvakrát, revokovali po nějakém našem nátlaku.

Pane kolego Fleku, prostřednictvím pana místopředsedy, vy apelujte na své kolegy, na své předsedy a na své vedení Sněmovny. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Kukla.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, pane předsedající. Prostřednictvím vás ke kolegovi Flekovi. Ono když se podívám do sálu, tak krásně spočítám, kolik je tady koaličních poslanců. Vidím tady - raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ještě na mě jste zapomněl.

 

Poslanec Martin Kukla: Ano, ještě na vás. Takže dvanáct koaličních poslanců a jeden ministr. Tak se nedivte, že vám to opakujeme. My chceme, abyste to každý aspoň jednou vždycky slyšeli. A když se podíváte, kolik je nás, a kdybychom dali teď procedurální návrh na odložení, tak jak by to dopadlo? Vy byste dali pauzu, nahrnuli byste se sem a zase byste nás na sílu přetlačili. Já mám ale obavy, já mám obavy, aby prostě... ještě je 51 přihlášených, na některé bohužel ještě nedošlo. Tak já věřím, že to neomezíte a nezařadíte pevný bod hlasování a dovolíte mým kolegům, aby vystoupili, aby to prostě nebyla příště soutěž o klikání, kdo se přihlásí dřív, tak bude mít právo v Poslanecké sněmovně vystoupit. Vezměte v úvahu, že nás je 71, my nejsme jak čtyři Piráti, když tady sedí dva, tak jich je tady půlka. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vracíme se do obecné rozpravy. Nyní vystoupí pan poslanec Wenzl, připraví se paní poslankyně Pošarová. (Ministr Lipavský se zvedá, že je na řadě.) Vy jste se hlásil s přednostním právem, ano, já se omlouvám. Ta série faktických poznámek byla tak dlouhá, že jsem zapomněl. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji za slovo. Chtěl jsem se přihlásit, abych doplnil některé argumenty, které si myslím, že do té debaty patří. A velice bedlivě jsem poslouchal vystoupení předřečníků, nicméně jsem propásl ten moment tady. A pak nastala faktická smršť, jak je zde ve Sněmovně občas možno vidět.

Za prvé bych se asi tedy potřeboval vlastně za vládní koalici a za vládu ohradit proti tomu, že nevystupujeme, že nediskutujeme. Myslím, že diskuse zde probíhá. To, že jaksi tato část sálu to pojala způsobem, kdy si v jedenáct hodin, v jedenácti hodinách můžeme vyposlechnout velice detailně o životě našeho prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, to asi je potom na uvážení jednotlivých řečníků, s čím chtějí do těchto debat vstupovat. Mně například v tom poměrně dlouhém projevu pana poslance Okamury chyběl citát Jakuba Michálka: "Nevěřte všemu, co najdete na internetu. To už říkal Masaryk." Možná kdyby se tím členové obecně SPD řídili, tak možná ta debata bude taky o něco racionálnější. Jinak bych chtěl Kubovi poděkovat za výbornou práci, kterou tady ve Sněmovně odvádí.

To, co zaznělo, a myslím si, že je to tedy již k meritu věci a opravdu důležité, zaznívaly zde obavy z toho, že hlasování bude nějakým způsobem manipulováno, že třeba v nějakých jako rodinách nebo skupinách. Víte co? A myslím si, že to je důležitý princip, který zde opakovaně je připomínán - stát nemůže zajistit jednotlivé případy. To prostě není možné. Tak můžeme se bavit i o celé řadě případů, které jdou asi proti duchu a smyslu voleb i zde v Česku. V některých krajních případech se tím třeba zabývají soudy. Jsou tam opravné prostředky a tak dále. Ale my prostě víme, že v zahraničí ty komunity takhle nefungují. Většina, nebo hodně Čechů žije třeba s nějakým partnerem nebo manželem, manželkou, kteří jsou cizinci, tak ti rozhodně nemají asi nějaký velký zájem ovlivňovat politický chod v Česku. A stejně tak prostě víme, že u Čechů, kteří žijí v zahraničí, není typické nějaké řekněme vícegenerační bydlení nebo komunitní bydlení, kde by asi v nějaké skutečně jako masové míře mohlo docházet k tomuto jevu.

Také zde zazněla věta nebo taková krátká fráze, která si myslím, že je důležité, abychom se k ní vyjádřili, nebo abych se k ní vyjádřil: Nikdo nikdy voliče neviděl. Není to pravda. To, že vás nikdo nikdy neviděl, asi zase zapadá tedy do toho scénáře kontroly lidí, ke kterému jsem se zde již dneska vyjadřoval. Ale přece je pravdou, že aby ta volba byla platná a mohla proběhnout, tak tam musí být platný doklad. Můžete být viděn při tom zápisu, ale minimálně při tom, když dostáváte tedy tu občanku nebo ten cestovní pas. Takže toto určitě není argument, který by nějakým způsobem mohl obstát.

A proč nejsou ty přesné statistiky, kde máme cizince, kde máme našince v zahraničí? Pardon, ne cizince. No protože už nemáme ty výjezdní doložky, které když se mělo z Československa vycestovat, tak bylo o ně nutné žádat, aby bylo jasné, kde ti lidi jsou, a byli pod kontrolou. A myslím si, že je dobře, že naše demokratické zřízení prostě o takovýto druh kontroly společnosti neusiluje.

Jinak to, co mě asi osobně nejvíce mrzí, a je to vlastně věc, která nemá přímou souvislost s textem nebo s meritem věci toho zákona, ale asi skutečně tedy se do určité míry s některými poslanci a členy ANO a SPD prostě nikdy neshodnu, je způsob, kterým chcete rozdělovat občany České republiky - na ty, co žijí tady, a ty tam. To jsou asi jiní, mají méně práv. Myslím si, že občan České republiky, tak jak platí, že si je roven před zákonem, tak bychom měli usilovat o to, aby měl možnost naplnit svá práva a podílet se na chodu této země. Takže to je podle mě naprosto zásadní princip.

A ty ostatní věci, které opakovaně zaznívaly, si myslím, že už jsem pokryl ve svých předchozích vystoupeních. Takže snažím se čestně vystupovat, a je nás zde víc, abychom skutečně se věnovali těm věcem, které se dotýkají merita věci, nikoliv v reakci třeba na osobní útoky, které hodlám nadále přecházet. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Děkuji pěkně. Nyní budeme pokračovat faktickými poznámkami, které vaše vystoupení vyvolalo. První bude mít faktickou poznámku paní poslankyně Maříková. Než dorazí ke stolu, načtu dvě omluvy. Pan poslanec Dvořák Jaroslav se omlouvá od 15.45 ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Šafránková Lucie do 20 hodin z pracovních důvodů.

Paní kolegyně Maříková, můžete pokračovat.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, oceňuji, že se snažíte diskutovat. Ale vy tady odpovídáte jenom na některé ty dotazy. Já jsem se tady opakovaně ptala, ptala jsem se paní poslankyně Decroix, která je právnička, argumentovala tady tím, že v zákoně je ošetřeno, že na voliče nevznikne žádný nátlak a nebudou tady volit nějaké komunity. (Stupňuje hlasitost svého projevu.) A co se stalo, když jsem se jí na to zeptala? Neodpověděla! Protože to v zákoně ošetřeno není, ani být nemůže. Ptala jsem se tady pak pana poslance Haase, jak je ošetřeno v zákoně, že nebude volit někdo jiný. No neodpověděl! Protože to nelze v tom zákoně ošetřit. A to jsou přesně ty slabiny toho korespondenčního hlasování.

A když jsme u toho Masaryka, tak pane ministře, já když vidím chování vaší koalice a vystupování konkrétně poslanců za Piráty, tak vy byste si toho Masaryka měli číst pozpátku. A evidentně vám to nebude stačit jenom jednou, abyste pochopili, co je to demokracie!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuju za dodržení času. Jenom propříště poprosím, jestli bychom mohli hladinu zvuku přednesu trošku ztlumit. Mikrofony jsou citlivé, není to úplně vždycky příjemné. Prosím, soustřeďme se na to.

Tak nyní vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Pane místopředsedo, pane ministře, já bych chtěla reagovat na vás. Já bych chtěla také poděkovat za vaši reakci nebo vůbec za to, že jste vystoupil. Ale musím říct, že používat tady, že my chceme nějakým způsobem rozdělovat občany - tak znovu, řekněme si to. Lidé, kteří žijí v zahraničí, měli vždycky volební právo a budou mít volební právo. Akorát dneska museli jet volit na zastupitelský úřad. Já musím jít volit do volební místnosti, v té volební místnosti na základě ústavy se rozhodnu osobně, svobodně a moje volba je tajná. A já vnímám, že předloženým návrhem naopak budeme mít ty dvě kategorie občanů. Já jsem to tady říkala na praktickém příkladě. Vy, když se rozhodnete a pojedete na dovolenou do zahraničí, tak když tam přijedete, tak si v České republice požádáte o voličský průkaz, a pokud tam pojedete bezprostředně nebo pojedete na poslední chvíli na tu dovolenou, tak budete muset jít volit popřípadě na zastupitelský úřad. A nebudete mít jinou možnost.

Takže já bych byla velmi ráda, abyste vnímal, že tento zákon, o kterém se tady opravdu hovoří mnoho let, tak jsem přesvědčena o tom, že jestliže přijdete se zákonem o správě voleb, který digitalizuje volby, propojuje okrskové volební komise a jeho platnost, účinnost je od 1. ledna roku 2026, tak je absolutně nepřípustné, abyste s tímto zákonem přišli, s jeho platností, jeho účinností, již od 1. ledna 2025.

Ale přihlásím se ještě jednou, protože ještě mám jednu reakci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní pan poslanec Vondráček s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Lesenská.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vy jste věděl, že svým vystoupením vyvoláte celou sérii faktických poznámek, a jste s tím jistě srozuměn. Já souhlasím s vámi, že se nemůžeme shodnout, ale nemůžeme se shodnout na tom základním, a to je, kdo rozděluje tímto návrhem společnost, občany, a už vůbec ne na dvě kategorie. Já tady mám k dispozici průzkum, nebo anketu Deníku.cz, ve které hlasovalo už 53 000 lidí, a 70 % je proti korespondenční volbě a 30, 29 % je pro ni. A myslíte si, že by to opravdu tak bylo, kdybyste tenhle zákon předložili tak, jak se předložit má? Kdybyste ho tímto s prominutím zavánějícím způsobem netlačili za každou cenu? Za každou cenu, abyste stihli volby v roce 2025, hlava nehlava ve dne v noci? Kdybyste jednali s opozicí, která je sice principiálně proti, ale kdybyste měli zájem o jednání, tak by ten vzkaz do té společnosti byl? Sice s tím nesouhlasíme, ale společným jednáním bychom eliminovali možné hrozby na maximum? Myslíte, že by potom ta anketa dopadla takhle špatně? Já si to nemyslím.

Občané v zahraničí mají možnost volby, mají vysoké transakční náklady spojené s účastí ve volbách ve větších státech. A já budu mít ještě příspěvek na toto téma.

Ale ta základní otázka je, jak to řekl Patrik Nacher už snad před dvěma dny. Chcete korespondenční volbu, nebo pomoci krajanům v zahraničí volit v českých volbách? To je ten problém. Společnost rozdělujete vy tímto asociálním způsobem, jakým prosazujete tento zákon!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Lesenská, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, i já bych se velmi ostře chtěla ohradit proti výroku pana ministra, kdy řekl, že opozice rozděluje společnost. Naopak nejsme to my jako opozice, my jsme ten návrh zákona nebo novelu zákona nepředložili. Vy tady předkládáte dvoukolejnost voleb pro určitou skupinu našich občanů.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Adámková. Paní poslankyně Adámková s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Haas.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych zareagovala na pana ministra Lipavského. Já mám obecně, jak je známo, velmi ráda mladé lidi, jsou progresivní, mají dobré myšlenky. Jenom kdyby se trošku poučovali. Vy jste tady zmínil výjezdní doložky a podobné věci. Já jsem si skoro jistá, že vy byste ji někdy dostal v té době. A já vám mohu garantovat, že já jsem ji nedostala nikdy, protože každá rodina má nějakou historii a ta moje to naprosto vylučovala. Vůbec to nemá žádný vztah k tomu, jaký paskvil jste předložili. Prosím pěkně, zvažujte, co říkáte, protože já na rozdíl od vás si tu dobu pamatuji a byla jsem jednou z těch, kterou nepustili ani do Berouna s doprovodem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Haas. Připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Já bych jenom zareagoval faktickou poznámkou a odpověděl kolegyni Maříkové, vaším prostřednictvím, která uvedla, že pokládala dotazy mé ctěné kolegyni Evě Decroix a mně a že na ty dotazy nebylo zodpovězeno. Tak já se to pokusím zopakovat. Myslím si, že s kolegyní Evou Decroix jsme se naopak snažili naprosto věcně a konkrétně reagovat jak včera, tak dnes a odpovídat na dotazy vás, opozičních kolegů našich.

Na mě směřoval dotaz, jak je v návrhu zákona zajištěna otázka tajnosti voleb. Já jsem na ten dotaz odpovídal, tak to teď zopakuju, odpovídal jsem na něj dnes ráno a zdůrazňoval jsem, že princip tajnosti, a je to odborná právní rovina, je v judikatuře českých soudů, v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, v komentářích, v akademických názorech vysvětlován vždy tak, že žádný zákon sebelepší nikdy nezajistí absolutní tajnost v nekonečném množství konkrétních situací, které mohou nastat. Takže vždycky je ten požadavek na tajnost a na zákonodárce, který upravuje volební legislativu, takový, aby vlastně ten proces byl nastavený tak, že umožňuje tajnost volby.

A princip dvou obálek, když to takhle řeknu zjednodušeně, popsaný v projednávaném sněmovním tisku, je v zásadě principem blízkým německému modelu. V Německu prošel tento princip testem u německého ústavního soudu, prošel kladně, obstál v testu ústavnosti. Princip tajných voleb v demokratických zemích, kterou nepochybně je i poválečné Německo, tak ten princip je jednotný, je univerzální pro všechny svobodné země. Takže právě tím principem dvou obálek je nastaven v projednávaném sněmovním tisku princip tajnosti volby.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní Mračková Vildumetzová a připraví se pan poslanec Strýček.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Tak děkuji ještě za slovo. Když tady pan ministr hovořil o těch různých přesných statistikách, tak já, pane ministře, bych vás jenom chtěla požádat, já nevím, jestli jste zaregistroval vystoupení našeho Patrika Nachera, který hovořil o tom, že by se mohly započítávat hlasy i lidí, kteří zemřou ještě předtím, než se ty volby uskuteční. Ale především, že dneska v tom registru obyvatel je, v uvozovkách, hrozný nepořádek a že prakticky ta data, která tam jsou, nekorespondují s tou skutečností, a přinesl i gratulaci občana, který žije v Americe, má obě občanství, deset let už nežije, a přesto mu pořád z Prahy 10 chodí gratulace k narozeninám. Tak jestli vás to nějakým způsobem - to, že ta data, a teď se můžeme bavit o tom, co se děje v současné chvíli i s registry, s registrem obyvatel a tak dále.

Pane ministře, já bych se vás chtěla zeptat a strašně moc bych vás chtěla požádat, jestli byste mi mohl odpovědět. Jste ministr zahraničních věcí, určitě vám jde o to jako mně, aby volby byly férové, aby byla důvěra ve volby. Mohl byste mi odpovědět, proč nesouhlasíte s tím, aby v rámci korespondenční volby byl pilotní projekt? A proč tak moc chcete, aby účinnost toho zákona byla již od ledna roku 2025, když digitalizace voleb bude až od roku 2026? Budu velmi ráda, pokud mi na to odpovíte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní pan poslanec Strýček.

 

Poslanec Jiří Strýček: Ještě jednou. Já tedy, pane ministře, oceňuji, že vy jste možná jediný, který tady máte nějakým způsobem snahu s námi diskutovat, chodit tady něco vysvětlovat, věci. Ale mezi námi, vy jste taková zlatá studna faktických poznámek. Vy jste nám tady řekl, že hnutí ANO - nebo že tady rozdělujeme nějak společnost, voliče a tak dále. Já bych vám doporučil možná, kdyby vám vaši píáristé vytáhli, bylo to myslím na CNN Prima News, vystoupení poslance ze STANu pana Laciny, který tam diskutoval o korespondenční volbě. Neznám to úplně přesně, ale vím, že jsem tam zachytil, když říkal: víte, oni ti voliči v zahraničí mají lepší přehled, oni mají odstup, než ti voliči v tom Česku. Pusťte si to celé a tam uvidíte, kdo tady rozděluje voliče.

A co se týče prosazování korespondenční volby, tak to je jasné. Vaše vláda v podstatě, které vy jste členem, s nejnižší důvěrou, s historicky nejnižší důvěrou, samozřejmě se snaží vyškrábnout hlasy v zahraničí, protože tady už doma vyškrábnout víc nemůžou. Takže to je úplně jasné. A navíc, přiznala to i předsedkyně Poslanecké sněmovny, která v tom pořadu, který jsem měl možnost zachytit na sociálních sítích, myslím se to jmenuje Ptám se já, vyloženě když se jí moderátorka zeptala na to, co bude dělat s klesajícími preferencemi TOP 09, tak jí přímo na přímý dotaz odpověděla: no tak máme tady korespondenční volbu!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Rozvoral vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Maříková. Prosím.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chtěl bych reagovat na pana ministra Lipavského, který tady řekl v souvislosti s naším předsedou něco v tom smyslu, že ne všechno, co je na internetu, je pravda. Chtěl bych říct, že před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 koalice Pirátů a STAN všude říkala, a bylo to všude na internetu, že nebude zvyšovat daně. A co se stalo? Schválili jste tady daňový okrádací balíček, který daně zvýšil lidem. Tak si nejdřív zameťte před vlastním prahem, než něco takového tady řeknete. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosil bych paní Karlu Maříkovou.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chtěla bych reagovat na pana poslance Haase, prostřednictvím vás. Cením si toho, že reagujete, opravdu se snažíte. Kdybyste zhlédl videozáznam, tak určitě uvidíte, že oproti vám paní poslankyně Decroix se snaží hodně málo, protože když už nemá odpověď, tak prostě nereaguje. Ale to jí nemůžu vyčítat, protože na některé otázky - prostě ten zákon je paskvil a korespondenční volba je děravá a nemůže ani na to odpovědět.

Ale já jsem se vás neptala ve svém původním dotazu, co se týká tajnosti voleb, ale můj dotaz směřoval k autenticitě. Jak lze zajistit, že za toho voliče nebude volit někdo jiný, že někdo neodcizí ten volební lístek s tou obálkou, když mu přijde, a ten hlas neodešle někdo jiný? Vím, že nemůžete na to odpovědět. V tom zákoně to nelze ošetřit. A to je to, čím argumentujeme, že se může stát, že bude volit někdo jiný, že prostě nelze zajistit, že ten daný volič vloží do obálky ten volební lístek a ta volba bude jeho. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím dalšího řádně přihlášeného do faktické rozpravy, pana poslance Sílu. A připraví se s faktickou pan poslanec Wenzl. Pan Jan Síla s faktickou.

 

Poslanec Jan Síla: Nehlásil jsem se, ale můžu...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Jste zde. Pokud ne, tak se můžete vzdát. To není problém.

 

Poslanec Jan Síla: Když už jsem tady, tak také se přidám. (Pobavení.) Já právě bych měl na pana ministra Lipavského takový nějaký dotaz, a sice on se něco zmínil o tom, že se snaží čestně a férově argumentovat ve prospěch obyvatel České republiky, kteří žijí v zahraničí. Ale já si osobně myslím, že to tak není, že on se snaží pouze zlepšit komfort do voleb. Já si spíš myslím, že by čestné a férové bylo, kdybyste přiznali, že hlavní důvod, proč tady prosazujete tuto novelu, je ten, abyste získali víc hlasů ze zahraničí. To je všecko. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím s faktickou pana poslance Wenzla. Jenom podotýkám... Pardon, Lubomír Wenzl má potom v rozpravě - je prvním přihlášeným, takže nyní Milan Wenzl.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, pane předsedající. To je to, co jsem chtěl říct i vašemu kolegovi před chvílí, co tam seděl, že zde v Poslanecké sněmovně sedíme dva poslanci se stejným příjmením a bylo by dobré zvát a volat k mikrofonu i jménem. To je celé, protože pak tady vznikne opravdu takové nějaké tření.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, máte pravdu...

 

Poslanec Milan Wenzl: Protože Lubo nevěděl, jestli on, nebo já.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Máte pravdu. Já jsem si to také ani neuvědomil. Takže nyní s faktickou vystoupil pan Milan Wenzl a já bych poprosil, protože žádný další už není přihlášen s faktickou poznámkou, jestli by Lubomír Wenzl mohl vystoupit v rámci obecné rozpravy. Pardon, je zde přednostní právo. Protože zde byl jiný předsedající a já jsem tady neměl poznámku, že je pan ministr přihlášen. Takže máte slovo samozřejmě, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji. Děkuji za možnost vystoupit. Musím říct, že to, že český občan není na území České republiky, tak to ještě neznamená, že by nebyl vázán například zákony České republiky. Může mít v Česku majetek, může zde mít příbuzné, může zde mít podnikání, má své povinnosti, práva, závazky, a logicky tedy z tohoto titulu prostě vychází i to právo v zahraničí volit tak, aby mohl být reprezentován. A právo volit v zahraničí už máme 20 let, tak já jsem rád, že tento princip aspoň tolik nezpochybňujeme. Já si myslím, že je úplně zcela evidentní, že ten předložený poslanecký návrh plní konkrétní bod programového prohlášení vlády, plní to slib, který jsme právě občanům České republiky, ať už pobývají v Česku, nebo v zahraničí, dali, a je to jedna z těch možností naplnit skutečně to základní občanské právo, tedy právo volit. A těch důvodů, proč čeští občané žijí v zahraničí, je celá řada. Opravdu to můžou být různé příběhy a jsou to lidé, kteří odcházejí do zahraničí třeba na nějaký čas studovat nebo pracovat, a samozřejmě v našem zájmu je, aby ten vztah k vlasti měli co nejsilnější. Takže i takto lze na tuto volbu nahlížet.

Dovolím si ještě zareagovat na několik drobností, které zde zazněly. Co se týče toho, že když si někdo odjede na dovolenou, to říkala paní poslankyně Vildumetzová, tak já si nemyslím, že ten proces, tak jak se tady o něm už několik dní velmi detailně bavíme, bude sloužit lidem na dovolené. Přece jenom je potřeba se zapsat do toho seznamu, je potřeba doložit, že máte v zahraničí bydliště, převzít ty obálky, tak možná někdo na takovou dlouhou dovolenou může vyrazit, ale to není ten případ.

Zároveň si neumím představit, že by volby probíhaly nějakým způsobem na zkoušku nebo že bychom snad jako v nějakých vymezených okrscích to dělali. Já si myslím, že je potřeba, aby to právo skutečně bylo univerzální. A vlastně tu teritorialitu jsme také zde už poměrně detailně diskutovali a naopak zaznívaly dotazy, jak právě v některých těch krajních případech, kde prostě nefungují poštovní služby, protože se jedná o státy, kde třeba ta míra bezpečí je natolik nízká, že takové služby prostě nefungují, tak jak vlastně k tomu přistoupit.

Nemyslím si, když ještě vzpomenu pana poslance Vondráčka, že bychom zde měli šermovat výzkumy veřejného mínění. Máme demokratické procesy, máme volby, máme zastupitelskou demokracii, veřejná nálada záleží prostě, jakým způsobem se změří.

A tři poslední poznámky. Byl jsem tady dotazován - výjezdní doložky. Představte si, že moje rodina tím musela projít, takže já sám jsem ji dostal, bylo to někdy tuším v roce 1988, 1989, protože ten komunistický režim prostě nedovoloval lidem cestovat. Takže tady paní poslankyně Adámková opravdu šlápla hodně vedle. A co se týče slibu ohledně daní, tak to si pan poslanec Rozvoral spletl koalici. Úplně poslední poznámka - nejsme v interpelacích. Faktické poznámky by měly reagovat na předřečníka, nikoliv klást dotazy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. A s faktickou poznámkou se přihlásili postupně pan poslanec Kettner, následuje paní poslankyně Mádlová, poté paní poslankyně Mračková Vildumetzová a další.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych tedy reagoval na svého předřečníka, pana ministra. On tady říká, že to je pro občany České republiky. Čili předpokládám, že je to pro stávající občany České republiky. Z toho předpokládám, že logicky přesně víte, kolika občanů České republiky se to týká, budete přesně vědět, jak je to tedy potřeba zabezpečit, kolik to bude stát a tak dále. No jo, jenže ona tady je vlastně ta novela, že? To místopřísežné prohlášení. Vlastně nejste schopni říct, kolika občanů se to týká, protože vy si ty občany budete vyrábět. Kdyby to bylo pro stávající občany České republiky, tak přece musíte být přesně schopni říci, kolika občanů České republiky se to týká.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím paní poslankyni Ivanu Mádlovou.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já budu reagovat na pana ministra a na jeho do určité míry takovou posměšnou poznámku na lidi na dovolené v zahraničí v době konání voleb, což se může stát. A vlastně jste tady zpochybnil - a vlastně ani nezpochybnil, protože vy vlastně vůbec nevíte, vy vlastně vůbec nevíte, koho se ta korespondenční volba týká. Já jsem se na to ptala už v úterý, pravděpodobně, myslím, že se na to ptali nebo na to upozorňovali někteří z mých kolegů, ale dodnes nebyla žádná odpověď. Odpověď byla pouze obecná, na základě bydliště v zahraničí. Teď jsme se dozvěděli přes sociální sítě, že paní předsedkyně Pekarová Adamová se sama rozhodla, že bude stačit jenom čestné prohlášení o bydlišti. Proč by nemohli lidé, kteří jsou dlouhodobě na dovolené, aby tady... Vy jste tady i mluvili, nebo pan ministr Rakušan tady mluvil i o seniorech, kteří budou třeba trávit dva měsíce dovolené v zahraničí. Je celá řada cestovatelů, kteří jsou od jednoho měsíce po tři měsíce, půl roku, venku v zahraničí. Jak jim umožníte volit? Vždyť vy vlastně vůbec nevíte, koho se to týká. Vy tady mluvíte pouze o studentech Erasmu, ale vlastně - a o krajanech. Ale jsou tady i další skupiny lidí, kteří se v době voleb budou pohybovat venku. Ale vy v tom jasno nemáte.

A znovu se vracím k tomu, že jsme chtěli alespoň teze prováděcích předpisů, protože opravdu ten váš návrh je tak neuvěřitelně děravý a nedokázali jste vašimi argumenty ty díry zalátat. Proto tady neustále se točíme ve stejných dotazech, protože buď nám nerozumíte, buď je klademe nesrozumitelně, anebo na ně prostě nemáte odpověď. A já se tedy obávám, že vy na ně skutečně tu odpověď nemáte.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení času. Poprosím paní poslankyni Mračkovou Vildumetzovou, poté paní poslankyně Peštová a poté pan poslanec Vondráček.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Tak já děkuji za slovo. Já v tuhle chvíli zareaguji na svoji kolegyni. Jestli to dobře chápu, tak člověk, který pojede do zahraničí a bude o tom vědět dopředu, tak bude moci také volit korespondenčně. Když se v té lhůtě zapíše na ten zvláštní seznam voličů a dá tam adresu, kde se bude nacházet, tak ta mu prakticky dojde, ta obálka s tou danou registrací. Ale pokud se občan rozhodne na poslední chvíli a už nebude moci se zapsat na ten seznam voličů, na ten zvláštní seznam, tak pak už bude muset cestovat nebo bude moci volit pouze na tom zastupitelském úřadě. Takže takto to z toho zákona chápu já. Určitě se to popřípadě ještě nějakým způsobem bude diskutovat.

Ale pane ministře, říci tady, že dělat volby na zkoušku, že vám, jako že to není podle vás dobře? Tak já vím, že všichni hovoříme příklady Estonsko, Norsko. A víte, jak to tam probíhalo? No všude měli ty pilotní projekty. A znovu říkám, co chceme? Důvěru ve volby. Chceme, aby ty volby byly férové, aby byly ozkoušené. Ale nejvíc dá ta praxe. Takže proč máme dneska nastavené v okrskových volebních komisích, že tam může mít každý politický subjekt jednoho zástupce? Protože jeden kontroluje druhého. Když se jde s přenosnou schránkou do domova pro seniory, tak jdou vždycky dva z různých politických uskupení. Vždyť je to tak přece správné! A já nevím, jak vás mám o tom přesvědčit. Ale vy se přesvědčit nechcete, vy to chcete prostě protlačit tou silou a to mi velmi vadí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím paní poslankyni Peštovou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan ministr tady říkal něco ohledně těch statistik, že kdo chce nebo nechce, že jako nevím, já jsem ho úplně přesně nepochopila. V každém případě jedna ze statistik tady je. Deník.cz udělal statistiku, nebo respektive hlasování: Mají mít občané České republiky možnost hlasovat ve volbách i korespondenčně? Samozřejmě (nesrozumitelné), že už se tady dva týdny přeme o to, jestli korespondenčně ano, nebo ne. V každém případě respondentů bylo 53 326, pro hlasovalo 29, proti hlasovalo 70.

Pak jste tady zmínil tu doložku, jak vám byly ty tři roky, že vám nebyla udělena výjezdní doložka. (Poznámka ministra Lipavského.) Pane - ano, ano, počítám. (K ministru Lipavskému.) Já mám pocit, že jste 85. ročník, ne? Říkal jste 88, ne? To je jedno, pane poslanče, tak se kdyžtak přihlaste. (Předsedající: Prosím případně, pane ministře, případně před mikrofon.) V každém případě já vám jenom chci říct, že jste na tom byl mnohem líp než my, třeba moje rodina. Mému tatínkovi sebrali pas, protože samozřejmě vystoupil ze strany, myslím celá základní organizace, a ten pas mu vrátili až po 90. roce. On sám si z toho dělal srandu, že nemůže ani do Hřenska. Takže jako jestli vy se cítíte nějak poškozen, tak můj otec se cítil být poškozen už od toho roku 1968, 1969 až do toho roku 1990. A pak už říkal, že už stejně nikam nepojede, protože už byl starý.

V každém případě jestli tady je faktická poznámka nebo není faktická poznámka, to taky reaguji na vás, tak vy to prosím vás nehodnoťte. Od toho tady je řídící schůze, který samozřejmě nás upozorní, pokud uhneme od faktické poznámky. A věřím tomu, že pan poslanec Benda, prostřednictvím pana předsedajícího, by se určitě ozval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Tak a já prosím, abychom dodržovali čas. Nechal jsem dvě sekundy přes. Ale nyní poprosím dalšího řádně přihlášeného s faktickou poznámkou a to je pan Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak ještě jedna faktická a už toho nechám.

Pane ministře, vy jste zhruba kolem 16.40 prohlásil, že jsme zastupitelská demokracie a nálady ve společnosti nechť se měří ve volbách. Prosím vás, to snad nemůžete myslet vážně! Přece žádný politik nemůže projevit takovou míru přezíravosti a arogance! Vždyť je to naše povinnost, abychom tu společnost nějakým způsobem nerozdělovali! Abychom pomáhali nějakému sociálnímu smíru, společenskému smíru. To, co vy jste řekl, to je prostě úplně proti všemu, v co já věřím. Vždyť už to říkal myslím Abraham Lincoln, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid. A tohle, co jste řekl, to je úplně popření všeho! Tak já si to ještě vyhledám, já si to video s vámi ještě najdu, protože mně se tomu nechtělo věřit.

Za druhé, že si neumíte představit pilotní projekt. Padlo tady opakovaně Norsko, a ne náhodou, protože tam to zkoušeli, ten pilotní projekt a dokonce poté od toho projektu upustili. Takže ono to jde. A já si úplně jednoduše umím představit, že jste mohl v těch velkých zemích připravit ty zastupitelské úřady a ty volební místnosti. Ono to opravdu administrativně není až tak složité. Já jsem si to nechával, že ještě vystoupím jako zpravodaj, asi jsem měl vystoupit dřív.

A za třetí. Prosím vás, kde jste přišel na ten váš výklad, že ve faktické poznámce se nemůžou klást otázky? V tom § 60 odst. 2 se vysloveně píše, že faktická poznámka - nebo odpověď na faktickou poznámku nesmí přesáhnout dvě minuty. Samotný jednací řád předpokládá, že faktické poznámky jsou polemika. Když tam máte psáno "odpověď", tak z logiky věci je tam i otázka. A to jsem ještě nezažil, aby to tady někdo interpretoval jinak. To je úplně normální, že se tady diskutuje formou faktických poznámek! Deset let, co jsem tady.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Čas prosím. Děkuji. Poprosím paní poslankyni Adámkovou.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já jenom odpověď velmi krátkou. Za prvé jsem chtěla také tady glosovat ty připomínky k faktické poznámce. To si odpustím, už jste to slyšeli, víceméně jsem ve shodě se svým kolegou, čili tím nebudu argumentovat.

A jinak, pane ministře, čeština je krásná řeč, jak dobře víte, použila jsem kondicionál, takže prosím pěkně rozlišujme, co se říká.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kohoutek, jsme stále v režimu faktických poznámek.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Vážený pane předsedající, já bych vaším prostřednictvím doplnil a apeloval, respektive obrátil se na ministra zahraničí. Vy jste tady uvedl skutečnost, že vlastně reakcí v rámci faktických poznámek by nemělo být kladení otázek, a řekl jste, že od toho jsou interpelace. No pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, ono kdyby nějaké ty interpelace standardně probíhaly a fungovaly, tak by se třeba ti mí kolegové nemuseli ptát prostřednictvím těch faktických poznámek. Ale kdy ty interpelace řádně byly zařazeny na program jednání a kdy fakticky byly? A když už někdy - tedy zřídkakdy - jsou, kolik ministrů tady fyzicky je a kolik ministrů odpovídá? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím pana poslance Babku.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl reagovat přesně na to, co tady už teď zmiňoval můj kolega Tomáš Kohoutek. Vy jste řekl, že tady nejsme na interpelacích. To máte pravdu, pane ministře. Nejsme. A víte, kdy jsme byli naposledy na řádných interpelacích? 26. 10. Dvacátého šestého října byly naposledy v této Poslanecké sněmovně interpelace, ústní a písemné. Za poslední půl rok, v minulém pololetí, od července do prosince, byly dvakrát. Dvakrát v minulém půl roce! Máme 88. schůzi, ty poslední byly na 78. a za 88 schůzí byly interpelace 20krát. Tato Sněmovna funguje přes dva roky a za tu dobu, za skoro 90 schůzí, byly interpelace 20krát, pane ministře. Takže mně vadí opravdu ta drzost, že říkáte, že tady nejsme na interpelacích! No nejsme! Ale my bychom fakt rádi na nějakých interpelacích někdy byli. Vy totiž mimořádné schůze dáváte pravidelně na čtvrtek, den, kdy mají být. To znamená, zase zítra, kdy by měla být řádná schůze a měly by být interpelace, nebudou. Proč? No protože projednáváme korespondenční volbu. Tak nám tady neříkejte, že tady nejsme na interpelacích, když nám je záměrně rušíte!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Huberta Langa, poté se připraví paní poslankyně Levko.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já také k panu ministrovi zahraničí Lipavskému. Já jsem se teď snažil narychlo vyjet výjezdní doložku, že se na to podívám, vytisknu si to, možná se přihlásím ještě jednou. Byla zrušena v roce 1989 v listopadu. Ještě se k tomu asi vrátíme, když o té výjezdní nebo vízové doložce chcete hovořit.

Ale já bych se chtěl vrátit k tomu, na co jsem se tady ptal, pane ministře zahraničí. Vy jste tady jakoby přešel takovým tím návrhem ta konzulární jednatelství. Paní profesorka Adámková, prostřednictvím pana předsedajícího, hovořila o tom, že třeba v té Americe má kontakty na ty naše krajany a oni by rádi třeba poskytli zázemí pro nějaké to konzulární jednatelství. Vy jste tady řekl, vystřelil jste ten údaj - asi by jich muselo být 350. Já jsem se vás tady ptal, jestli jste o tom nějak diskutovali nebo jste si dělali nějakou analýzu. Mě by to zajímalo, proč nemůžeme jít tou cestou. Několikrát to tady bylo zmíněno, že ve své podstatě, když tedy nám jde o blaho našich českých občanů v zahraničí a mají to někde daleko, při těch nákladech, tak kdybychom udělali nějakých xy konzulárních jednatelství, sehnali jsme ty prostory, já si troufnu říct, že opravdu by nám v tom ti krajané pomohli, že by nám to v nějakých svých spolkových domech určitě poskytli, možná zadarmo, tak možná by to bylo řešení. Bylo by to řešení, které by bylo komfortní pro lidi, kteří se někde tam nacházejí. My bychom tam vyslali naše profesionální diplomaty, kteří by tam po dobu těch voleb splnili ty povinnosti, a bylo by to vyřešeno. Nemusíme tady prostě kvůli tomu torpédovat něco, co tady jako jedna z mála věcí funguje.

Takže já od vás očekávám, jestli byste mi mohl na to odpovědět, jak je to s těmi konzulárními jednatelstvími, jestli jste to zvažovali a kolik by jich tak přibližně mělo být.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, za přesné dodržení času a poprosím paní poslankyni Levko.

 

Poslankyně Jarmila Levko: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se jenom s dovolením vyjádřila tady k příspěvku pana kolegy Babky, vaším prostřednictvím, který si stěžoval na to, že je málo interpelací. Tak já za sebe můžu říct, že jsem bytostně přesvědčena, že až tato Sněmovna bude jednat normálně, to znamená, nebudou tady jedenáctihodinové projevy, tak že potom na interpelace určitě čas bude. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Vzhledem k tomu, že jsou vyčerpány všechny faktické, tak bych poprosil dalšího - teď tady naskočila ještě faktická paní poslankyně Maříkové.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího. A vám přijde normální, jak se vaše pětikoalice chová? Jak totalitně se chováte? Jak k tomu přistupuje paní předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová? Vždyť je to jeden přešlap za druhým! A vy s námi nechcete diskutovat, omezujete se nás tady na rozpravě. Takže se tady neobhajujte jedenáctihodinovým projevem, nebo že dlouhosáhle tady mluvíme. Pan ministr nám tady vyčítá, že nejsou interpelace faktické poznámky. No tak já nechápu, proč tady vůbec vystupuje a odpovídá na naše dotazy, když mu to vadí, že mu tady klademe otázky?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Přihlásil se pan poslanec Kučera s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. K paní poslankyni, která vystupovala přede mnou, prostřednictvím pana předsedajícího. Vážená paní kolegyně, vy tady přece diskutujete už několik desítek hodin, ty vaše faktické poznámky jsou neustále se opakující, velmi ploché, bezobsažné, ale my to trpělivě posloucháme tady, desítky hodin, už druhý týden to posloucháme. Vám někdo upírá právo diskutovat? Nebuďte směšná prosím vás.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Zuzanu Ožanovou, poté paní poslankyně Maříková, poté pan poslanec Mašek.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím se ohradit vůči tomu, co říkal kolega Kučera, vaším prostřednictvím. On vůbec neposlouchá. Já se cítím opravdu uražená tím, že řekl, že jsou naše faktické poznámky bezobsažné. Tahle byla bezobsažná! Ta jeho!

Já mám notýsek, do kterého si vždycky píšu, na co reaguju, aby to bylo pouze k věci. A cítím se opravdu ponížena takovýmto chováním! Proč já bych se nemohla vyjádřit k věci? A když vy mi neodpovíte, proč bych nemohla zopakovat otázku, kterou jste mi nezodpověděli? To je bezobsažné, že uvádím argumenty? To je možná bezobsažné pro vás, ale já vám klidně ten notýsek dám, klidně vám ho zarámuju. Vždycky se vyjadřuju k věci! Zvažte svá slova. Myslím si, že to bylo zcela nevhodné a nebyla to faktická poznámka!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Maříkovou.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No tak pan poslanec zaútočí a zdrhne. No to je teda hrdina! Tak naše faktické poznámky a argumenty jsou ploché. Jak můžou být ploché, když vy na ně nemáte ani argumenty a na některé naše dotazy a některé připomínky ani neumíte odpovědět? Tak možná že vám to přijde směšné, tak nám přijde holt směšné to, jaké zákony, když přicházejí formou poslaneckých návrhů, předkládáte. (Hovoří velmi hlasitě.) Vždyť to není první poslanecký návrh. Já vám tady připomenu novelu zákona o léčivech. To jste si taky předložili jako poslanecký návrh. Byl to paskvil! Slibovali jste komplexní pozměňovací návrh, už skončila dokonce devadesátidenní lhůta na projednání ve výborech. A kde je ten komplexní pozměňovací návrh? Nikde! Vždyť vy neumíte prosím vás, když jdete formou poslaneckého návrhu, ani předložit kvalitní zákon! (Hlasy z pléna.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prosím, abychom se zdrželi hlasitých poznámek, případně využijte mikrofon. A poprosil bych pana poslance Maška - stále jedeme faktické poznámky.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím k paní kolegyni Levko a k panu kolegovi Kučerovi. Ty interpelace jsou právem - právem! - všech poslanců. Jak ústní, tak písemné interpelace, jak na premiéra, tak na ministry této vlády. Mně už to přijde za hranou, když se vyjadřujete v tom duchu, že nás vlastně tímhle vychováváte, že na ty interpelace prostě nedojde, dokud budete ve Sněmovně diskutovat. Ta diskuse poslanců ve Sněmovně je také jejich právem. Prosím vás, srovnejte si to. Nebo jestli budou nějaké komise, které budou v rámci pětikoalice posuzovat, jestli ty interpelace jakoby pustíme, protože už ta diskuse odpovídá našim představám, nebo vás naopak potrápíme a další dva měsíce interpelace nebudou? Jestli to je ta zpráva od vás? Tak prosím eventuálně o reakci a upřesnění, jak to myslíte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Poprosím pana poslance Langa.

 

Poslanec Hubert Lang: Pane místopředsedo, já se omlouvám, něco jsem zjistil, ty vízové doložky. To potom předám panu ministrovi zahraničí, aby to mohl nastudovat.

Já bych se také chtěl vyjádřit k tomu, co jsme tady slyšeli od paní kolegyně Levko, prostřednictvím pana předsedajícího, a samozřejmě od pana Kučery, který potom vyvolal záplavu dalších faktických. Já vím, že tady máme nějaké ploché a dlouhé projevy. Tak je to přece naše právo. My jsme byli zvoleni stejně jako vy. My tady diskutujeme. Když se na to podíváme zpátky, domnívám se, že všichni kolegové, kteří tady už nějaký pátý nebo šestý den vystupujeme - vy to asi sledujete pravděpodobně v televizi, ale já jsem člověk, který tady opravdu sedí. Já jsem tady kromě nějakého čurání, kromě nějakého oběda tady opravdu x dní sedím. Kdybyste tady možná seděla, tak byste neříkala to, co říkáte. Tady nezaznívá nic, co by bylo nějak ploché, my se prostě ptáme. Tím, že to neprošlo těmi připomínkovými místy, tisíckrát už jsme to zopakovali - máme a budeme mít, ještě je tam padesát kolegů s dotazy. Museli jste čekat, že to vyvolá takovouto reakci, takový zásah do tak zásadního zákona. A ještě máme v souběhu ten zákon o státním občanství s tím návrhem od 1. 7. 2024, kdy opravdu tady budeme vyrábět ty občany jak na běžícím pásu, jak na nějaké lince unifikované. Takže my se prostě ptáme. Jestli jste z toho nervózní, no tak jste nervózní. Co jste čekali? Co jste čekali po tom, co se děje v této společnosti, jak je to rozštěpené? My jsme k tomu nepřispěli. To, jak se ta společnost štěpí, to je za poslední dva roky úplně brutální, co se tady děje. A vy sem přijdete a řeknete, že naše projevy jsou ploché, že naše projevy jsou dlouhé, že si dovolujeme s tím mandátem, který jsme získali od svých voličů... Můj mandát je úplně stejný jako kolegy Bendy, prostřednictvím pana předsedajícího, a neříkejte mi, že ne. No je to tak, takhle to prostě vyznívá. My bychom měli být někde v koutě a šoupat nohama nejlépe. Tak nám posílejte plat domů a já budu... (Předsedající: Čas prosím.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, mně to také nedá, nezareagovat na minimálně vystoupení pana Kučery. Já si fakt ale zcela reálně myslím, že ty faktické poznámky ani projevy nejsou ploché. Padla tu spousta relevantních otázek, protože se chystáte změnit zásadně volební systém, chystáte se zásadně změnit to, kdo může v zahraničí volit, kolikátá to bude generace, jaký vztah má k republice. To, co se vlastně bude měnit po více než třiceti letech od revoluce. A na některé zásadní otázky nám prostě pan ministr zahraničí nebyl schopen odpovědět. Padaly tu relevantní věci k tomu, jak to bude probíhat, komu je vlastně ta korespondenční volba určena. Mě to vystoupení pana Kučery vlastně nepřekvapilo. Já chápu tu euforii po rozhodnutí Ústavního soudu, kterou teď prožíváte, a co se tu ještě bude dít. Ale jak jsem řekl ráno, vy utahujete šrouby. Utahujete šrouby tady, utahujete ve společnosti. Ale ono se taky může stát, že ten šroub praskne a že ta společnost může explodovat. Jenom na to upozorňuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a poprosím pana poslance Brabce, zatím poslední faktická.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Já si taky neodpustím poznámku k té plochosti, to je asi prostřednictvím pana předsedajícího na pana poslance Kučeru. Já si ho taky vnitřně zařadím do skupiny, kterou jsem si založil, a to je spolek pro přilévání oleje do ohně, protože tam jsou vždycky ty kolegyně a kolegové, kteří mají ten vzácný dar, když už se to nějak klidní, tak ještě do toho nějak nastartovat a vyvolat další vlnu. Ale já bych jenom doporučil těm, kteří tady třeba nebyli v těch minulých volebních obdobích, a není žádný problém se na to podívat - podívejte se na ty projevy k EET. Ty byly rozhodně všechno jiné než... nevím, co je opak v tomhle případě plochého - tak hrbolaté, nebo jak to říct. Prostě v řadě případů vůbec nebyly k věci a byly to mnohahodinové, někdy prostě přes celý den litanie, které s tím tématem příliš nesouvisely. My jsme se tady dostali do paradoxní situace, že za chvilku už fakt navrhnete, že během jednacího dne buď půjdeme jednou nebo dvakrát na malou nebo jednou na velkou a prostě bude nějaké další omezení. Takhle jsme málem skončili s těmi faktickými připomínkami. To se naštěstí podařilo odvrátit. Já si myslím, že i pětikoalice si uvědomila, že prostě přestřelila. Já si pořád myslím, že dnešní den plyne velmi pracovně, to znamená minimum těch vystoupení, nebo spíš to byly reakce na reakce. Ale nedivte se nám, že když už jednou se sem nějací ti ministři dostaví, a dokonce jsou ochotni i odpovídat, byť někdy způsobem, který nám úplně nevyhovuje, ale vůbec něco říct, tak z toho máme samozřejmě oprávněnou radost a snažíme se je maximálně využít. Nic víc, nic míň. Děkuji,.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a poprosím pana poslance Kuklu. Já už jsem vám to mezitím zapnul, takže vám připočtu čtyři sekundy.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jsem rád, že tady můžu vystoupit, bohužel už jenom ve faktické, v obecné rozpravě už vystoupit nemůžu, to je fakt. Chci zareagovat vaším prostřednictvím, pane předsedající, na ctěnou kolegyni poslankyni Levko, co se týká interpelací.

Myslím, že na interpelace máme nárok. A podívejte se, kdy byly naposled. Ale ty interpelace zařazujete vy na program. My jsme v menšině, my je nezařazujeme, my bychom je chtěli. A délka projevu na interpelace z mého pohledu žádný vliv nemá, interpelace mají být ve čtvrtek. Je na to pevně vyhrazený čas, a jestli tady někdo mluví hodinu nebo dvě anebo má nadpřirozený dar a mluví tady 11 hodin a udělá světový rekord, no tak ho nechme mluvit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A vzhledem k tomu, že jsou všechny faktické teď už zřejmě definitivně vyčerpány, tak poprosím pana Lubomíra Wenzla, jestli by se ujal slova. Máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, projednávaným bodem v rámci dnešní, nebo probíhající schůze Poslanecké sněmovny je sněmovní tisk číslo 596, zkráceně ukotvení korespondenční volby do našeho právního systému pro občany pobývající v zahraničí. Co v průběhu celé té několikadenní diskuse trochu zapadá a ani ze strany médií není nějakým způsobem, nebo není dostatečně podle mého názoru zdůrazňováno, je to, že občan České republiky již dnes může volit v zahraničí. Kdyby toto nebylo v rámci vystoupení opozičních poslanců často zmiňováno, tak člověk neznalý této problematiky by nabyl dojmu, že teprve přijetím této novely toto právo bude ukotveno a umožněno občanům České republiky, našim státním občanům v zahraničí, volit.

Já ještě chci uvést to, že aby nebylo moje vystoupení nějakým způsobem chybně interpretováno, tak říkám, že si vážím každého občana naší země. Já si vážím těch, kteří v minulosti ze země odešli, zejména před druhou světovou válkou, v dobách hospodářské krize, aby zabezpečili své rodiny. Vážím si těch, kteří byli ze země donuceni odejít po roce 1948, a bylo tomu tak prakticky až do konce roku 1989, a zpět do naší země se i po změně režimu již nevrátili. Vážím si těch, kteří dnes v zahraničí pobývají z důvodů studijních, čerpají nové zkušenosti, studují, potom se vrátí zpět do naší země a pomohou prosperitě a rozvoji naší republiky. Vážím si těch, kteří z důvodů pracovních pobývají v zahraničí.

Obecně tento návrh, o kterém dnes, nebo nejenom dnes, jednáme, tak vnímám ho tak - a nevnímám ho pouze jenom já - že v případě, že bude ve finále potom přijat, tak může dojít k negativnímu ovlivnění vývoje naší země do budoucna, kdy občané ztratí důvěru v jedno ze svých základních práv, a to právo volit a hlavně to, že jeho volba, volba občana, volba voliče je tajná. Zavedení korespondenční volby na první pohled vypadá jako cesta vedoucí k modernější a přístupnější formě, jak usnadnit voliči provést vlastní hlasování. Jsem ale přesvědčen, že v sobě skrývá rizika, která musí být (brána) v potaz a nesmí se přehlédnout.

Otázka zabezpečení voleb, zabezpečení tajnosti voleb, to jest rozhodnutí voliče, koho bude volit, rozhodnutí, komu dá svůj hlas. Není vyloučena situace, kdy volič by mohl být při vyplňování hlasovacího lístku ovlivněn rodinnými příslušníky, přáteli, případně dalšími osobami tak, aby hlasoval nějakým pro někoho výhodným způsobem. Je vyloučena situace, že v místě svého pobytu v zahraničí nebude navštíven osobami, které se nabídnou, že mu takzvaně pomohou s vyplněním hlasovacího lístku? Dále by nebyla moci být projevena vůle jeho vhozením volebního lístku do volební urny a jeho skutečná vůle, koho volit. Stávající právní úpravou je zabezpečena tajná volba pro každého voliče. Hlasovací lístek vhazuje do volební urny v místě, kde je pouze on sám za plentou, sám rozhoduje tedy, komu svůj hlas vhodí.

Dále k předchozímu uvedenému se váže riziko volebních podvodů. Riziko spočívá v tom, že občan-volič by volil mimo prostor, místo k tomu určené, tak jak je tomu doposud, ve volební místnosti, kde dohled volební komise, případně do urny, když je navštíven členy volební komise ve svém bydlišti, případně v domovech pro seniory, a tak dále. V průběhu té diskuse vyvstala řada otázek, na které... na některé částečně, ale na některé odpovězeno dosud nebylo. Jak bude zabezpečeno nakládání s hlasovacími lístky voličů, tak aby nedošlo k manipulaci s nimi? Jak bude ověřena totožnost voliče? Jak bude zabezpečeno to, aby nemohl nikdo jiný hlasovat za jiného voliče? Jak bude zabezpečeno to, aby nedošlo k volbě jednoho voliče vícekrát? Jak bude zabezpečeno to, aby nedocházelo k volebním podvodům? Z dosud předloženého vyplývá, že pokud - a nejen na tyto otázky - nebudeme znát odpověď, tak se ztratí důvěra občanů v proces voleb.

Ve vaší - vážení předkladatelé, zástupci pětikoalice, a dovolím si nyní vsuvku, kdy nejsem přesvědčen, že v rámci pětikoalice se jedná o většinový názor, že je nutné a nezbytné pro rozvoj naší země a pro naše občany provádět změny v dosavadním způsobu voleb - tedy ve vaší snaze o přijetí změny ve stávající právní úpravě týkající se voleb vyvstávají další oblasti, které mohou být problémové. Jak, jakou formou bude zabezpečena distribuce lístků hlasovacích? Jak bude zabezpečeno bezpečné doručení hlasovacích lístků zpět? Jak bude zabezpečeno jejich sčítání tak, aby nemohlo dojít k podvodům? Jak bude zabezpečeno to, že vyplněný hlasovací lístek při cestě zpět se neztratí? A dále, jak bude postupováno v případě, že dojde k jeho ztrátě? Těch neznámých je mnoho. Je připraveno ze strany předkladatelů řešení?

Otázkou další je, zda tento předložený návrh o změně způsobu voleb opravdu umožní a přinese možnost většího zapojení občanů žijících v zahraničí. Nevím, zda někdo z předkladatelů zjišťoval dostupnost, zda všichni naši občané mají možnost využít formu volby písemné - zabezpečení, doručení a odeslání? Nezůstane v případě přijetí této novely nějaká skupina našich občanů bez možnosti této formy volby? Bylo na toto pamatováno?

Dalším aspektem, který podle mého názoru nebyl a stále není předkladateli brán (v potaz) v dostatečné míře a není mu přikládána váha, je - kdy? Jedná se o názor občanů České republiky, kteří žijí zde v České republice. Nedojde tedy v případě přijetí změny volebního zákona ke snížení důvěry občanů ve volební systém? K legitimitě volebních výsledků? Otázkou a myslím si i nebezpečím je hrozba různých kybernetických útoků, dezinformačních útoků a kampaní za využití moderních metod, například dnes již i umělé inteligence. A víme, že se s tímto setkáváme již v dnešní době. Útoků, a nebuďme naivní, bude určitě přibývat a tato oblast toho určitě nebude ušetřena. Jak bude ošetřena zranitelnost této cesty elektronické?

Kolegyně, kolegové, tato nyní projednávaná novela volebního zákona není jen nějakou drobnou technickou změnou. Jedná se o rozhodnutí, které může otřást důvěrou našich občanů v náš platný volební systém. Neřeknou si, tak teď toto, a co přijde příště? Termín voleb je vždy vyhlášen v dostatečném předstihu. Jsem přesvědčen, že český občan pobývající v rámci pracovních, studijních cest v zahraničí nebo občan žijící v zahraničí, který chce využít tohoto svého práva volit, které mu nikdo neupírá dle stávající legislativní úpravy, je schopen se voleb zúčastnit a vyjádřit svoji preferenci vhozením hlasovacího lístku do volební urny ať již cestou na náš zastupitelský úřad, případně cestou do České republiky.

Na základě shora uvedeného říkám za sebe "ne" přijetí navrhované změny o způsobu voleb formou korespondenčního hlasování pro občany zdržujících se v době voleb v zahraničí, a to zejména z těchto důvodů: Korespondenční volba pro občany v zahraničí může ohrozit stěžejní princip našich voleb, to jest tajné hlasování s vyloučením možnosti (zjistit), kdo a jak hlasoval. Korespondenční volba může umožnit hlasování v zastoupení, což je podle mě rovněž nepřípustné. Korespondenční volba umožňuje, aby jeden a ten samý volič s dvojím státním občanstvím hlasoval dvakrát, jednou v tuzemských volbách, jednou ve volbách v cizí zemi.

Ten, kdo trvale žije v zahraničí, bude spolurozhodovat o tom, kdo v České republice bude vládnout, a přitom neponese důsledky tohoto svého rozhodování. Je to správné? Zde mířím zejména na občany, kteří jsou v zahraničí ne z důvodu studijních, pracovních pobytů, ale kteří žijí opravdu trvale v zahraničí. Přece ten, kdo žije trvale v zahraničí, nemůže znát opravdu skutečné aktuální poměry v zemi, musí se orientovat především podle médií. A tyto informace mohou být zkreslené.

Současný způsob voleb je zcela transparentní a opírá se o důvěru obyvatel. Výsledky voleb jsou známy během krátké doby po jejich uskutečnění. A nezažili jsme stav, aby po volbách následovalo dlouhé období nejistoty, přepočítávání hlasů nebo rozhodování soudu o tom, kdo je volebním vítězem. Argumentů, že to chtějí naši krajané žijící v zahraničí... Nejsou ale závažnější názory většího počtu těch občanů, kteří v České republice skutečně žijí? Okamžikem odeslání korespondenční zásilky ztrácí volič jakoukoli kontrolu, jak bude s jeho hlasem naloženo, nemůže si ani dostatečně ověřit, jak bylo s jeho hlasem naloženo. A sdělení, že korespondenční volba je uzákoněná již v řadě států, tak to pro mě argument není. Pravdou je, že taky ovečka v ovčím stádě dělá to co ostatní a radost z toho mají pak zejména hlavně predátoři.

Vážené kolegyně, kolegové, předkladatelé této novely, zanechme debaty o této problematice a pojďme řešit problémy. Pojďme řešit problémy, které opravdu tíží naše občany a náš stát a je potřeba je řešit. Korespondenční volba podle mě, ale nejenom podle mě, není opravdu problém, který by tížil naše občany a stát. Vážené kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost.

(K předsedajícímu:) Těch druhých deset minut si nechám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím v tuto chvíli další řádně přihlášenou vzhledem k tomu, že nejsou faktické, a to paní Marii Pošarovou. Vašich deset minut.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dovolte mi vystoupit na mimořádné schůzi k vládnímu návrhu na zavedení korespondenčního hlasování do naší volební legislativy, konkrétně do systému voleb Poslanecké sněmovny, prezidenta republiky a českých zástupců v Evropském parlamentu.

Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují vysokou nespokojenost veřejnosti s vládnutím Fialovy pětikoalice a potvrzují převahu opozice nad vládní koalicí současných volebních a politických preferencí českých občanů. Vládní koalice oprávněně ztrácí víru ve svou vlastní schopnost získat vyšší přízeň domácích českých voličů, protože není ochotna ani schopna změnit svoji neúspěšnou politiku, která naši zemi přivedla k největšímu pádu životní úrovně v Evropě. K rekordní inflaci, k absurdním a nesmyslně vysokým cenám energií a k dlouhotrvající hospodářské recesi. Proto se vládní politici domnívají, že by je u moci mohli udržet krajané ze zahraničí, kteří u nás dlouhodobě vůbec nežijí, a proto ani logicky nemají negativní zkušenost s jejich vládnutím a jeho dopady a vycházejí pouze z kusých informací hlavních českých médií nebo z vládní ideologické propagandy. Proto je hlavním smyslem předložené novely volebního zákona, který chce pětikoalice na sílu protlačit Sněmovnou, a riskovat ústavní stížnost, jejíž projednávání a jejíž výsledek mohou vážně narušit integritu a legitimitu voleb do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Vláda Petra Fialy věří, že se jí touto cestou podaří pro sebe získat hlasy velké části zhruba půl milionu lidí s českým občanstvím, kteří žijí v cizině. Kalkulují s tím, že dosud hlasování na zastupitelských úřadech v zahraničí dopadlo v minulých volbách vždy jednoznačně ve prospěch liberálních a progresivistických politických uskupení. V minulosti, kdy volební výsledky bývaly mnohdy velmi těsné a bývalo obtížné sestavit po volbách jasnou a koherentní vládní většinu, by dnes jimi očekávaný balík hlasů ze zahraničí zřejmě mohl sehrávat rozhodující roli.

Zaslepeni těmito účelovými kalkulacemi však vládní politici předloženým návrhem házejí doslova do kanálu základní principy, na nichž demokratické volby stojí, a také důvěru občanů v ně a otevírají prostor k volebním manipulacím a falšování volebních výsledků. Tento návrh je nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek. Jeho zcela největším negativem je ale to, že jeho přijetí by znamenalo protiústavní narušení některých základních principů volebního práva.

Za prvé jde o princip tajnosti hlasování. Princip tajnosti hlasování totiž může být v praxi zajištěn a garantován pouze tehdy, je-li výkon volebního práva osobním a individuálním aktem realizovaným fyzickým vhozením hlasovacího lístku do volební urny za plentou ve volební místnosti a zároveň jde-li o akt kontrolovatelný nezávislou volební komisí složenou z delegátů různých politických subjektů, které se daných voleb účastní, což v případě korespondenční volby není absolutně možné zajistit. Vládní politici o to ani nijak neusilují. Protože pokud by o to usilovali, vypadal by návrh zákona naprosto jinak, třeba v tom ohledu, že by se korespondenční hlasy zasílaly do České republiky, kde by je kontrolovaly a přepočítávaly nezávislé klasické volební komise, a nikoliv do zahraničí, kde mnohdy tvoří zvláštní okrskovou volební komisi pouze velvyslanec a jeho sekretářka. Nelze rovněž vyloučit to riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a pod dozorem jiných osob, dle jejich vůle, nikoliv dle vůle vlastní.

Za druhé platí, že korespondenční hlasování směřuje i k narušení dalšího klíčového principu demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost, tedy zásada, že jeden občan má vždy jeden volební hlas. Jinými slovy zásada, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci voleb určitého typu naprosto stejné možnosti a podmínky. Toto je opět korespondenční volbou narušeno, protože absolutně nelze vyloučit stavy a situace, kdy některé osoby hlasují v jedněch volbách vícekrát. Velmi špatné a pro poměry v naší zemi devastující by bylo, kdyby o politických poměrech nyní rozhodovaly hlasy lidí, kteří v ní nežijí, kteří se u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti, ale v důsledků různých předsudků a cizí propagandy a kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože žijí jinde, v jiné zemi platí daně, jinde dostávají důchody, jinde a za jiných podmínek čerpají zdravotní péči.

Stejně je logicky nepřijatelné, aby jedna část voličů byla zvýhodněna možností hlasovat korespondenčně, zatímco většině domácích rezidentů by byla tato možnost upřena a byli by v případě potřeby hlasovat mimo své bydliště nuceni vyřizovat si složitě volební průkazy. Jde o ničím neodůvodněnou diskriminaci jedné skupiny občanů České republiky na straně jedné, respektive o ničím neodůvodněné zvýhodnění jiné skupiny českých občanů v procesu voleb. I Ústavní soud by nepochybně shledal takovou právní úpravu diskriminační. Umožnění korespondenčního hlasování pro nerezidenty tudíž otevírá dveře pro uzákonění korespondenčního hlasování pro všechny. A to je cesta k volebním manipulacím, narušení důvěry veřejnosti v legitimitu voleb, k oslabení autority politické demokracie, a tím i k politické krizi. Krátce řečeno, cesta do pekel. Namísto voleb jako svátku demokracie bychom odevzdali rozhodování o poměrech v zemi do rukou poštovních a kurýrních zásilkových služeb. A je to i otevření cesty k naprosto hrůzné variantě voleb elektronických.

Korespondenční způsob hlasování je navíc velmi rizikový i z hlediska hrozby možné manipulace při sčítání hlasů tohoto typu. To jsme mohli velmi dobře vidět při posledních prezidentských volbách v Americe a rovněž i při posledních prezidentských volbách v Rakousku, kdy dokonce musely být výsledky první volby anulovány právě z důvodu manipulace s korespondenčními hlasy a kdy se následně musely tyto volby opakovat. Tyto zahraniční zkušenosti jsou pro nás poučením i varováním a hlavně poselstvím, že něco takového nesmíme připustit u nás, v České republice. Proto hnutí SPD nikdy nepodpoří změny volebních zákonů tímto směrem. Nikdy nepodpoříme zavedení možnost korespondenční volby do naší volební legislativy.

Jedním z nejhlasitějších argumentů zastánců korespondenčního hlasování kromě péče o komfort amerických a australských krajanů je tvrzení, že tato forma hlasování je umožněna i v řadě jiných zemí. To ale vůbec nic nemění na relevantnosti výše uvedených zásadních protiargumentů, právě naopak. Dobře totiž víme, že v některých zemích korespondenční hlasování zásadně a překvapivě ovlivnilo volební výsledky, a to vždy ve prospěch progresivistických sil, ať už hovoříme o Americe, Rakousku, Španělsku, což je velmi podivné. A jen na základě toho už (lze?) i klidně učinit určitá zevšeobecnění.

Před očima a v živé paměti máme i politickou tragédii, kterou korespondenční hlasování způsobilo při posledních prezidentských volbách v Americe. Tam nejen bývalý a zřejmě i budoucí prezident Trump, ale i velká část politiků i veřejnosti je stále přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod. Celá země je v důsledku toho fatálně rozdělená, americká demokracie otřesená a pošpiněná v očích široké veřejnosti a čelí nové, urputné volební konfrontaci.

Ale jsou zde i další, velice konkrétní výhrady vůči korespondenčnímu hlasování vycházející přímo z obsahu předloženého vládního návrhu zákona. Tak namátkou. Žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování lze podat osobně nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. To znamená další riziko zneužití hlasů, riziko volby v zastoupení. Tato třetí osoba může zneužít údaje a identitu skutečného oprávněného voliče a volit za něj jeho jménem. A ten, kdo volil skutečně, ani nemusí být občanem České republiky, nemusí mu být ani 18 let, různé osoby mohou volit de facto v korespondenční volbě vícekrát.

Žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování lze podat prostřednictvím datové schránky voliče. Opět, třetí osoba. Někdo z rodiny, další lidé se mohou jednoduše přihlásit do datové schránky oprávněného voliče. A je zde velké riziko zneužití elektronické komunikace.

Písemnosti ke korespondenčnímu hlasování mohou být oprávněnému voliči buď zaslány, anebo předány osobně, případně opět předány prostřednictvím třetí osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Opět tedy riziko zneužití hlasů. Riziko vylákání podpisu zejména u seniorů. Není zde absolutně žádná jistota, že třetí osoba písemnosti předá dále. Účast třetích, zprostředkujících osob ve volebním procesu je vůbec naprosto nežádoucí, nemá v klasické volbě v České republice obdoby. Je to porušení požadavku, aby volba byla pouze osobní, aby byla aktem vztahu mezi oprávněným voličem a orgánem státní moci. A je zde jeden nevysvětlitelný a neodůvodněný paradox. Zatímco žádost o vydání či zaslání volebních materiálů - identifikační lístek, úřední obálka, doručovací obálka - musí být opatřena úředně ověřeným podpisem žadatele, na samotném identifikačním lístku, který je součástí obálky s odevzdaným hlasovacím lístkem a jehož přítomnost v obálce je nutnou podmínkou platnosti korespondenční volby, již není vyžadován úředně ověřený podpis, ale pouze samotný podpis bez úředního ověření.

Mí předřečníci zde již hovořili o složitosti navrhovaného korespondenčního volebního aktu. Volič má dvě obálky - úřední a doručovací. Hlasovací lístek vloží do úřední obálky. Do doručovací obálky vloží jím podepsaný identifikační lístek, kde je jeho jméno, adresa, prohlášení, že volil osobně, a úřední obálku s hlasovacím lístkem a případně ještě volební průkaz, pokud jej obdržel. To je enormní riziko chyb a záměn, a tím pádem i neplatných hlasů.

Doručovací obálky s hlasy budou několik dní s pochybnou kontrolou nebo bez ní ležet na zastupitelských úřadech. Problémem je i to - a také to zde zaznělo, i ode mne - že volby v zahraničí, tím pádem i korespondenční volby, kontroluje a hlasy počítá takzvaná zvláštní okrsková volební komise, což není klasická nezávislá volební komise složená ze zástupců různých politických stran, ale tříčlenná komise jmenovaná vedoucím zastupitelského úřadu, velvyslancem. Tato komise se skládá ze zaměstnanců velvyslanectví, tedy de facto ze zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí, z vládních úředníků. Již jsem tady povídala, jak jeden náš občan chtěl být ve volební komisi na Novém Zélandě a nebylo mu to umožněno. Nepodaří-li se jmenovat tříčlennou zvláštní okrskovou volební komisi, zajistí její úkoly vedoucí zastupitelského úřadu - velvyslanec, a zapisovatel - zaměstnanec velvyslanectví. I na to už jsem upozorňovala. Tedy komise je pak dvoučlenná a vzniká další problém, protože když se hlasuje o nějaké nejasnosti, jestli je nějaký hlas platný nebo ne, může nastat rovnost hlasů. Ale v praxi vždy rozhodne velvyslanec. Tato komise z povahy věci nemůže být nikdy politicky nezávislá.

Zvláštní okrsková volební komise vyřadí ty doručovací obálky, a tím pádem i hlasy, tudíž její obsah (?). Jestliže v doručovací obálce není identifikační lístek vydaný příslušným zastupitelským úřadem nebo úřední obálka, v doručovací obálce je více úředních obálek nebo více identifikačních lístků nebo voliči byl vydán voličský průkaz a voličský průkaz není v doručovací obálce - čili opět jde o absolutně neprůhledný proces, který budou kontrolovat dva až tři zaměstnanci Ministerstva zahraničí a budou vyřazovat hlasy dle libosti nebo naopak uznávat i neplatné hlasy, jak se jim to bude politicky hodit. Plus budou moci ztotožnit, jak kdo dovolil. Když bude úřední obálka rozlepena, budou absolutně bez dozoru. Nebo když bude volební lístek v doručovací obálce vložen volně - v tomto případě budou vidět, jak konkrétní člověk volil, čili jde o další porušení tajnosti hlasování. A navíc jeho hlas budou moci vyřadit. A to už nemluvím o možnosti, kdy členům volební komise na ambasádě nic nebrání v tom příslušné obálky rozlepit ještě před jejich vložením do volební urny a ty takzvané nesprávné hlasovací lístky pak vhodit někam úplně jinam.

Zvláštní okrsková volební komise má rovněž vyřadit ty doručovací obálky, ve kterých identifikační lístek není podepsán voličem. Za prvé, je toto nesplnitelná podmínka, protože komise nemá žádný nástroj, jak zjistit, že lístek podepsal zrovna oprávněný volič, nemá podpisový vzor, k ruce grafologa. A za druhé, skutečně je zde úplně jasné riziko, že za oprávněného voliče bude hlasovat, včetně toho, že se místo něj podepíše, někdo jiný.

U voliče, který hlasoval korespondenčně, avšak není uveden ve výpisu voličů, si zvláštní okrsková volební komise vyžádá u zastupitelského úřadu údaje nezbytné pro posouzení obsahu doručovací obálky a dopíše údaje o voliči do výpisu voličů. Zastupitelský úřad poskytne zvláštní okrskové volební komisi na vyžádání údaje o takovém voliči ze seznamu voličů v rozsahu nezbytném pro doplnění voliče do výpisu voličů. To je opět něco naprosto nepřijatelného. Měněním voličských seznamů v průběhu voleb klidně může dojít ke zneužití ve smyslu, že si tam komise, respektive ambasáda, nějaké hlasy přidá, přičemž v České republice volit smí jen ten, kdo je v konkrétním voličském seznamu anebo má řádný volební průkaz. Další narušení rovnosti volebního práva. Okamžikem odeslání korespondenční zásilky, doručovací obálky - tedy s hlasem - ztrácí volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo. Při volbě klasickým osobním způsobem naopak volič dobře ví, že jeho hlas skončil ve volební urně, a že tedy volební komise, vícečlenná a složená ze zástupců různých politických stran, musí s jeho hlasem počítat.

Pokud jde o právní stránku věci, panují závažné pochybnosti o souladu návrhu s ústavním pořádkem. Ale o tom zde už rovněž mí kolegové hovořili, i když nezaškodí si to zopakovat, jde o velice vážné věci. Jedná se především o narušení požadavku tajnosti, svobodnosti a nutnosti osobního hlasování. Nikdo na světě není schopen zaručit, že hlasovací lístek vložil do obálky a odeslal sám oprávněný volič. I pouze tento, jeden jediný a jasný argument by měl stačit k tomu shodit dnes projednávaný nebezpečný návrh ze stolu, zejména když jsou tu desítky nebo možná i stovky dalších závažných argumentů proti korespondenční volbě. Třeba ten, že v návrhu není bez pochybností vůbec ošetřeno to, aby člověk, který odvolil korespondenčně v zahraničí, současně podruhé nevolil i fyzicky osobně v České republice. Návrh zákona definuje pouze zákaz souběhu korespondenční a fyzické osobní volby v zahraničí na zastupitelském úřadě, kde je volič registrován ve zvláštním seznamu voličů.

Pochybnosti o ústavnosti vládního postupu jen podtrhuje to, že předložený návrh zákona, který jako poslanecký návrh neprochází klasickým připomínkovým legislativním řízením a že je novelou dosud neplatného a (neúčelného?) zákona o správě voleb. To je světový unikát a případ pro legislativního psychiatra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Poprosím pana poslance Jana Sílu o jeho příspěvek.

 

Poslanec Jan Síla: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych se také vyjádřil k projednávané novele o korespondenčním hlasování ze zahraničí. Mezi hlavní argumenty pro zachování současného systému zastupitelské demokracie patří předpoklad, že voliči neumí odhalit své pravé zájmy a potřeby komunity. Chybí jim schopnost získat nadhled nad okamžitým prospěchem a neuvědomují si zájmy, které jsou prospěšné pro společnost v dlouhodobém časovém horizontu. Oproti tomu nevýhodou zastupitelské demokracie je nemožnost ovlivňovat jednání jimi zvolených zástupců v časovém horizontu od jedněch voleb ke druhým. Dotyční takzvaní zástupci mohou jednat v rozporu se zájmy voličů, ale tito s tím nemohou vůbec nic dělat během volebního období. Lidé vidí, že nejsou zastupováni, a přestanou chodit k volbám.

Tuto množinu volebních hlasů se rozhodla vláda nyní vyplnit hlasy ze zahraničí. Proto se pětikoalice snaží silou protlačit distanční korespondenční volbu pro lidi, kteří si ponechali české občanství, přičemž žijí v cizích zemích. Zástupný důvod navrhovatelů je údajně usnadnit hlasování lidem, kteří chtějí hlasovat v zahraničí, přičemž tuto možnost již nyní mají při současné legislativní úpravě.

Zavedení korespondenční volby pro Čechy v zahraničí zařadila vláda Petra Fialy do svého programového prohlášení. Po stavebním a pandemickém zákonu bylo korespondenční hlasování zařazeno k projednání ve Sněmovně jako třetí nejdůležitější. Jako by při současné inflaci, energetické chudobě, při vysokých cenách energií a potravin, nedostatku bytů pro mladé, snižující se porodnosti, stárnutí a vymírání naší populace nebylo důležitějšího problému než korespondenční hlasování občanů ze zahraničí. Návrh byl navíc podán jako poslanecký, to znamená, že neprošel legislativním kolečkem a korekcí.

Nerad bych opakoval své předřečníky, ale vzhledem k závažnosti tématu je opakování matka moudrosti. Ten, kdo si nepamatuje svoji historii, je odkázán ji opakovat. Teď tedy k té historii. Za socialismu deklarovaný princip tajnosti volebního práva vyjadřoval pouze oprávnění občana hlasovat tajně. Nešlo tedy o povinnost tajné volby, ale pouze o možnost. Formálně bylo sice určeno, že rozhodnutí o využití oprávnění tajného hlasování nebo manifestační volba je výlučně věcí každého voliče a jeho svobodného rozhodnutí, realita byla ale jiná. Z vlastní zkušenosti si pamatuji případ, kdy můj soused, takto zarytý antikomunista, ve volbách záměrně šel za plentu, roztrhal lístek a před komisí ten lístek jako hodil. Víte, jak skončil? Musel emigrovat. Teď žije ve Spojených státech. Přišel o práci, děti nemohly chodit na vysokou školu a tak dál. Běda tomu, kdo by oprávněné tajné volby využil a kdo by šel takzvaně za plentu. Pro kandidáty Sněmovny hlasovalo tenkrát 99,96 % z celkového počtu platných odevzdaných hlasů. Proti kandidátům tedy hlasovalo asi 0,04 %, to je ani ne 5 000 voličů. Musíme se ptát, proč lidé volili tak, jak volili? Protože mysleli na své pracovní uplatnění, na možnosti cestování, na vzdělání svých dětí a tak dál.

Mimochodem z dnešního chování spousty lidí, kteří tuto dobu zažili na vlastní kůži, se zdá, že všichni statečně bojovali s komunismem. Z výsledků voleb je ale vidět, že hrdinů nebylo ani 5 000. Přitom stačila pouze drobnost, aby na každého bylo vidět, aby každý byl pod kontrolou. Každý věděl, co ho čeká, pokud půjde za plentu a bude volit svobodně. Pro tuto svobodu volby jsme zvonili klíči na náměstích v roce 1989. Obávám se, že jsme si z tehdejší doby nevzali žádné ponaučení.

Nyní sledujeme snahu o erozi principu tajné volby korespondenčním hlasováním. Pokud bude přijato, bude jednoznačně takovým oslabením tajnosti volby. Návrhy zavést korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny pro Čechy žijící v zahraničí se v parlamentu objevují již víc než 20 let. Tento je myslím čtvrtý nebo pátý. K prosazení korespondenčního hlasování se naštěstí zatím nikdy - doposud, pozor - nenašla potřebná parlamentní většina.

Vzhledem k preferencím koaliční strany TOP 09 se není co divit, že zrovna tato strana tuto svoji prioritu prosadila do koaliční smlouvy Fialovy eurohujerské vládní koalice a nyní ji tak vehementně obhajuje. V předposledních parlamentních volbách se do Sněmovny dostala tato strana s odřenýma ušima pomocí hlasů ze zahraničí. Ze zahraničí jich měla tehdy nejvíc ze všech stran.

Podle stávajícího volebního zákona lze volit v prezidentských i poslaneckých volbách v zahraničí na našich zastupitelských úřadech. Lidé však o volby nemají až zase takový zájem, aby kvůli tomu cestovali a podstoupili nějakou tu potíž. Pokud by museli eventuálně ještě kupci hlasovacích lístků platit cestovné, vyšel by jeden hlas podstatně dráž. Hlasy ze zahraničí dosud ovlivnily volby zatím jedenkrát tím, jak jsem zmínil, že se na poslední chvíli, těsně před ukončením hlasování, kdy měla pod 5 % hlasů, dostala do Sněmovny ještě Kalouskova TOP 09.

V dnešní ústavě se říká, že volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. Všimněme si, že ústava stanoví povinnost tajného hlasování na první místo. Tato povinnost znamená, že volič odevzdá hlas takovým způsobem, že nemůže být pozorován, jaký volební lístek použije nebo jaké úpravy v něm provádí. Stejně tak nemůže být nikdy zjištěno, komu hlasy odevzdal. Volby musí být provedeny takovým způsobem, aby bylo naprosto jasné, kdo volí, že je ve stavu schopném volit, to znamená, že je příčetný, není zde zjevná opilost, nemoc, nebo dokonce i smrt a že volí o své vůli. Nic z toho korespondenční volba - a obávám se, že ani elektronická volba - nezajišťuje a zajistit nemůže. Jde o to, vyloučit jakýkoliv politický, sociální, hospodářský, náboženský či jiný nátlak na voliče, a to jak přímý, tak i následný. Navíc současný volič celý proces osobně kontroluje a sám vkládá svůj hlasovací lístek do urny. To, koho volič volil, proto nemůže zjistit ani člen volební komise.

Už hlasování v nemocnicích a domovech důchodců není z tohoto principu košer, přesto lze říci, že v současném systému voleb je nyní maximálně omezena manipulovatelnost a nejsou zásadní obavy vedoucí ke zmanipulování voleb. Pokud se bude vybírat volební lístek doma v přítomnosti rodin, přátel, eventuálně různých nákupčích hlasů, hrozí výrazné ovlivnění tímto okolím, takzvaný family voting, jak tady bylo opakovaně zmíněno. Při zavedení korespondenčního hlasování část občanů bude vystavena tlaku. Jejich volební rozhodnutí nebude svobodné. A svoboda odlišuje skutečné volby od pseudovoleb v totalitních režimech. Existuje řada rodin, kde manželé mají rozdílné politické preference. Při distančním korespondenčním hlasování je daleko větší možnost přinutit druhého manžela citovým vydíráním, případně odmítnutím plnění manželských povinností, aby volil tak, jako ten druhý chce. Z roku 2010 si navíc všichni pamatujeme na video "přemluv bábu".

Mimochodem zde již bylo opakovaně zmíněno, že při posledních volbách bylo na seznamu voličů v zahraničí necelých 19 000 lidí, ale platný hlas odevzdalo zhruba 13 000 z nich. Není podstatné, komu korespondenční volba ublíží a komu pomůže. Rozhodující je, zda bude garantována pravdivost voleb, jestli bude zabráněno pochybnostem o férovosti voleb. V Americe šlo o vzorový příklad toho, jak korespondenční hlasování může vést k velkým pochybnostem.

Dá se předpokládat, že s vysokou pravděpodobností dojde k volební korupci. Někteří lidé budou volit tak, jak bude chtít někdo, kdo jim dá ve skrytu domova pár stovek dolarů. Po volbách do Senátu, kde je velmi nízká účast, třeba například stačí zaplatit 500 voličů, aby se stal senátorem člověk s dostatečně plnou peněženkou. Ústavní soud prohlásil podplácení voličů za odevzdání jejich hlasů za nepřípustné pojetí volební kampaně obchodně tržním způsobem. Z tohoto důvodu zrušil v lednu 2011 komunální volby u nás v Krupce. Zavedením korespondenčních voleb by byla zahájena doba naprosto běžného nákupu pomocí nakoupených volebních výsledků. A tato volební korupce bude prakticky neodhalitelná.

Pokud korespondenční volba zjednoduší volby zahraničním voličům, jejich počet nejspíš vzroste. Je však otázkou, zda je správné, aby volby rozhodli lidé, kteří na území Čech, Moravy a Slezska nežijí a nebudou muset snášet vládnutí stran, které volili. Rozhodovat o tom, kdo nám bude vládnout, by měli lidé, kteří ponesou odpovědnost za svůj volební akt, a vítěz voleb bude mít moct jejich životy mnohdy zásadně ovlivnit, jak dokazuje například dnešní vláda prosazením daňového balíčku, který každou domácnost připraví za rok zhruba o 18 000 korun. To je jeden z hlavních důvodů pro odmítnutí navržené novely o korespondenčním hlasování, protože jde o snížení významu rozhodnutí voličů žijících ve státě na úkor lidí, kteří žijí v cizině v úplně jiných reáliích.

Tím se dostávám nyní k hlavnímu problému kodifikace korespondenční volby lidí ze zahraničí, kteří jsou informováni o českých reáliích pouze ze zmanipulovaných zahraničních informačních kanálů, a nejúčinnějšími zbraněmi nejsou tudíž pistole, pušky, granáty nebo bomby, podstatně účinnější je kontrola informací a informovanosti voličů. Kontrolovat světové informace znamená manipulovat s každou myslí, která je konzumuje. Myslíte, že informace o vlastenecké práci SPD ve prospěch občanů České republiky jsou vlastníky médií ve světě šířeny tak, jako je glorifikována politika takzvaných neoliberálních privatizačních predátorů? Toto je vysvětlení špatného výsledku posledních voleb, co se týká hlasů ze zahraničí SPD. Na základě tohoto konstatování lze napadnout také korespondenční volbu ze zahraničí stran férovosti a rovnosti podmínek informování voličů, protože menší opoziční strany hájící národní identitu nemají prostředky na agitaci v zahraničí, aby řádně informovaly české občany žijící v zahraničí. U nás v republice je zřízena instituce pro kontrolu financování politických stran, která pokutuje každé neohlášené vyvěšení plakátku na plot před volbami, ale nerovnost v informovanosti našich a zahraničních občanů nikdo nepranýřuje.

Další možnost ovlivnění voleb je doručovatelem hlasovacích lístků. Například ve Spojených státech spočítali, že 15 % korespondenčních volebních lístků nebylo doručeno a započítáno do daného deadlinu. Trump volební klání na aktuální počet hlasů vyhrál, ale korespondenční hlasy došlé později pro Bidena ho zbavily volebního vítězství. Pošta byla jedním z hlavních faktorů výsledků voleb ve Spojených státech. Podle propočtů ve Spojených státech asi 15 ze 100 korespondenčních volebních lístků nedošlo včas nebo nebylo započítáno. O kvalitách služeb naší pošty se můžeme každý den přesvědčovat i u nás každý z nás.

O osudech země, si myslím, by měli hlasovat ti, kdo v zemi trvale žijí. A pokud je někdo na cestách, může své cesty naplánovat tak, aby se dostavil k hlasování. Pokud někdo trvale žije v zahraničí, do republiky se nevrací, tak mu dávat prostor pro hlas distančně, to je korespondenčně nebo elektronicky, je podle mého názoru chybné. Současnou nutnost dostavit se v zahraničí na konkrétní konzulát, což pro voliče někdy znamená absolvovat dlouhou cestu, považuji za vhodné řešení, protože to svědčí o opravdovém zájmu voliče uplatnit svůj hlas i ze zahraničí. Pokud je ten člověk fyzicky přítomen a je k tomu nějaká kontrola, kdy hlas přejímá více lidí, je manipulovatelnost omezena.

Proto navrhuji, aby byl ponechán současný způsob hlasování v zahraničí. A těm několika desítkám, možná stovkám občanů, kteří to mají daleko na zastupitelské současné úřady a chtějí ovlivňovat politické dění v naší zemi, by byly po provedené volbě na zastupitelských úřadech uhrazeny cestovní výlohy. Již tak vysoké náklady na volby se tím nijak zásadně nenavýší. Slyšeli jsme tu návrh úpravy v tom smyslu, že by se měl navýšit počet zastupitelských úřadů nebo volebních místností, kde by měli lidé z odlehlejších oblastí, třeba Kanady, možnost volit. Já tady navrhuju další možnost, a sice tu, že by ti, kteří by chtěli volit, skutečně přijeli na zastupitelský úřad a proti fakturám by jim bylo proplaceno cestovné. Já si myslím, že byste to měli zvážit, tady tento návrh, a pokusit se to nějak zapracovat. Nerad bych se dožil doby, kdy někdo típne tlačítko na mobilu a bez jednoznačného splnění podmínek daných ústavou, svobodných a tajných voleb rozhodne o životech budoucích generací obyvatel tohoto státu.

Problematičnost korespondenční volby, kterou chce vláda zavést i u nás, je možno demonstrovat na prezidentských volbách ve Spojených státech v roce 2020 nebo v Rakousku v roce 2016. O tom tady byla už řeč, to tady nebudu rozšiřovat.

Eurofilní politici a politické neziskovky se poučili a udělají vše pro to, aby bylo schváleno špatně kontrolovatelné korespondenční hlasování a neziskovky aktivizovaly co nejvíce zahraničních voličů. Proč špatně kontrolovatelné hlasování? Korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude podobné, jako kdyby dnes volič předával zalepenou úřední obálku s hlasovacím lístkem například členovi volební komise před volební místností s pokynem, ať mu to do té volební schránky hodí. Cožpak tak bude zajištěna tajnost volby? Co asi udělá člen volební komise? Vhodí? Nevhodí? Změní? Upraví? Poznamená si, jak kdo volil? Všechno je možné. Dnes je každá druhá mediálně zajímavá zpráva založena na nezákonném úniku informací.

Ale navíc, kdo všechno bude mít obálku s hlasovacím lístkem při korespondenčním hlasování k dispozici? Podle návrhu zákona to nejprve bude doručovatel, potom zastupitelský úřad, který uchová na bezpečném místě určeném vedoucím zastupitelského úřadu a po ukončení hlasování předá zvláštní okrskové volební komisi, zatímco u dosavadního způsobu voleb vkládal hlasovací lístek do volební schránky přímo sám volič bez jakéhokoliv zprostředkování. Korespondenční volba přinese minimálně tři mezičlánky. Zabýval se někdo riziky tohoto postupu i z hlediska ochrany osobních údajů?

Korespondenční hlasování podle mého názoru neohrožuje pouze princip tajné volby. Ohrožuje minimálně i další dva důležité principy. Za prvé, pokud budou masivně volit Češi žijící trvale v zahraničí, nemyslím ty, co tam pobývají pouze přechodně, budou volit pouze podle toho, co budou psát média. Skutečnou situaci v zemi znát nebudou, protože ji sami neprožívají. Na druhé straně tito lidé neponesou za svou volbu žádné důsledky, žijí totiž trvale v zahraničí. Představuji si, jak by asi dopadlo rozhodování o skládce odpadků na pozemku obce, pokud by o něm rozhodovali ti, co v obci trvale nebydlí.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Čas prosím. Už to bylo dvakrát 10 minut. (Poslanec Síla: Tak děkuji za pozornost.) Děkuji. A já poprosím dalšího řádně přihlášeného a to je pan poslanec Drahoslav Ryba. Máte slovo.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo, pane předsedající. Včera tady moje ctěná kolegyně Táňa Malá, vaším prostřednictvím, měla svůj proslov a bohužel nemohla ho dokončit, protože jí došel čas. Já jsem se s ním seznámil, a protože si myslím, že to nejzásadnější vlastně nezaznělo, tak nejdříve si dovolím dokončit ten její a potom přejdu k tomu svému.

Takže korespondenční hlasování má bezesporu nejen rozměr právní a legislativně technický, ale rovněž i politický. Na tomto místě si dovolím tvrdit, že rozměr politický již v tuto chvíli značně převažuje jiné dimenze problematiky korespondenčního hlasování. Je totiž nepochybné, že současná parlamentní většina pojala zavedení korespondenčního hlasování jako způsob zajištění si výhody při těsných výsledcích voleb v systému poměrného zastoupení, zejména tedy voleb do Poslanecké sněmovny, který tyto volby charakterizuje. Na základě mnoha jiných konaných voleb lze konstatovat, že Češi v zahraničí představují politicky jasně vyhraněné voličstvo, které odmítá levici a jednoznačně podporuje progresivismus s neoliberalismem, a z této teze zjevně urputná snaha vládní koalice o prosazení korespondenčního hlasování vychází.

Samotná korespondenční volba může být důsledkem nátlaku a manipulace. Nevíme, za jakých okolností byl hlas vložen do obálky a odeslán. Může být porušena její anonymita, je totiž technicky možné spojit hlasovací lístek s voličem. Zároveň se otevírají také netušené možnosti kreativního sčítání, které jsou na úrovni volebních okrsků omezeny už tím, že příliš zmanipulovaný výsledek by upoutal pozornost. Nelze také přehlédnout, že například ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Rozhodně jde o hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému, jak upozorňuje politolog Stanislav Balík. Jako nejzávažnější se tak jednoznačně jeví ohrožení dvou základních principů, na kterých stojí základ volebního systému, kterými jsou svoboda a tajnost voleb a výkonu volebního práva jako takového. Pokud na tyto principy takto snadno rezignujeme, ohrozíme tím základy demokracie.

Musím zmínit, že způsob, jakým je veden legislativní proces v této otázce, je vrcholem zákonodárného inženýrství. Navrhuje se novelizovat zákon o správě voleb, který však také ještě neprošel legislativním procesem. Vše navíc korunováno částí sedmou, která má nabýt účinnosti dříve než zákon o správě voleb, který má být účinný od 1. ledna 2026, ale 11 paragrafů v části sedmé má nabýt účinnosti již 1. 1. 2025, aby mohlo být použito korespondenční hlasování již v nejbližších volbách do Poslanecké sněmovny. Tomu se tedy říká přehledné právo! Účelovost tohoto postupu je zcela očividná. Kdy se dočkáme situace, kdy se dočkáme situace, že vyhláška ministerstva bude jako prováděcí právní předpis vydána dříve, než bude účinný zákon, k jehož provedení má být vydána.

Toliko tedy k projevu paní poslankyně Malé. A já bych se rovněž chtěl vyjádřit k této problematice.

Ve vystoupení paní poslankyně Potůčkové, prostřednictvím pana předsedajícího, předsedy Michálka, opět prostřednictvím pana předsedajícího, a paní předsedkyně Sněmovny Pekarové Adamové, prostřednictvím pana předsedajícího, zaznívaly důvody, proč je nutné zavést korespondenční volby ze zahraničí. Jak chcete zrovnoprávnit naše občany žijící dlouhodobě v zahraničí a umožnit jim volit? Kromě toho, že si myslím, že naše občany trápí úplně jiné problémy, jako je znehodnocení jejich úspor, obrovská drahota, pokles reálných příjmů a další a další problémy, tak si rozhodně nemyslím, že vaše úmysly jsou takto čisté. Bohužel nevěřím vám ani já, a co je důležitější, ani občané.

Důvody, proč chcete zavést korespondenční volbu, jsou zajisté zcela jiné. Průzkumy veřejného mínění jasně a opakovaně ukazují masovou nespokojenost veřejnosti s vládnutím vaší pětikoalice. Vyjadřuje to i nejnižší důvěra ve vládu. Rovněž volební průzkumy potvrzují převahu opozice nad vládní koalicí v současných politických preferencích českých občanů. Vaše koalice není schopná získat vyšší přízeň domácích voličů, protože nejste schopni změnit svoji neúspěšnou politiku, která zemi přivedla k největšímu pádu životní úrovně v Evropě, rekordní inflaci, absurdním cenám energií a hospodářské recesi. Proto jste se upnuli k myšlence, že vás u moci udrží krajané ze zahraničí, kteří u nás nežijí, a proto nemají negativní zkušenost s vládnutím vaší koalice. Což samozřejmě má v sobě nějaké ratio. To je pravý důvod, proč tady dnes a zřejmě i některé příští dny budeme sedět místo toho, abychom se věnovali skutečným problémům našich spoluobčanů.

Zavedení korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí má ale dle mého názoru řadu problémů, a to jak v oblasti souladu s naší ústavou, kdy řada právníků, a i právníků zabývajících se ústavním právem, má k tomu velké výhrady. Neříkám, že všichni, ale je jich opravdu dost. Při vzdálené volbě není technicky možné zajistit tajné volby. Mimochodem není pravda, co tady říkal pan předseda Michálek, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že ani dnes to není možné, protože i dnes mu může dát například doma někdo do obálky vybraný lístek. Ale jaksi zapomněl, že orazítkovanou obálku dostává volič až ve volební místnosti a může si konečně říct i o celou novou sadu volebních lístků a pak si do ní vloží za plentou to, co chce. Mají být rovněž rovné. Každý hlas hlasuje jen jednou. A přímé, že za voliče nemůže hlasovat nikdo jiný. Při osobním hlasování může být za plentou jen jeden člověk a před hlasováním se musí prokázat dokladem s fotkou. Těžko na vás může vyvíjet nátlak třeba zaměstnavatel nebo příbuzný. S hlasováním na dálku je nátlak daleko snazší a hůře prokazatelný. Korespondenční hlasování by úplně zbytečně vneslo riziko podvodu do důvěryhodnosti výsledků voleb a ovlivnilo volební účast jen pro vybraný segment voličů.

Naši občané v zahraničí právo volit už dávno mají a využívají ho. Zvýšení jejich komfortu za ten hazard rozhodně nestojí. Náš volební systém je dlouhodobě odzkoušený, a proto ho není třeba měnit. Schválením korespondenční volby občanů žijících v zahraničí naopak zakládáme nerovnost mezi těmito občany a občany, kteří žijí v České republice, a je to zřejmě první krok k zavedení korespondenčního a možná výhledově i internetového způsobu hlasování i pro občany žijící v České republice. Takzvaná metoda per partes. Potom už riziko možných podvodů bude tak veliké, že o nějakých demokratických volbách nebude moci být vůbec řeč.

Největší problém současného návrhu korespondenčního hlasování ale vidím v tom, že občané ztratí víru v demokratičnost a neovlivnitelnost našich voleb. Už jen možnost, že by k podvodům při volbách mohlo dojít, znamená ztrátu důvěry občanů ve volební systém. A v tom vidím i ohrožení demokracie České republiky. Nemyslím si to jen já, ale i spousta odborníků. Měl jsem tady připravenu řadu názorů, ať už od Jiřího Weigela, nebo Petra Nečase, bývalého premiéra České republiky, Aleše Gerlocha, právníka, emeritního děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy, které v této chvíli přeskočím, abych se vešel snad do těch deseti minut a dal tak možnost vystoupit i dalším a nechám si to na případné druhé vystoupení, pokud k němu tedy vůbec dojde.

Přesto ale jedno zmíním a to je výrok Petra Fialy z listopadu 2020: Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální a legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování.

V USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledků. Pan Petr Fiala jako premiér otočil a dnes stojí v čele koaliční vlády, která stůj co stůj chce prosadit korespondenční volbu i proti vůli opozice. Sice se neví, kolik lidí by v zahraničí mohlo volit, zda je to 400, 600 000, nebo úplně jiné číslo. Volební účast lze čekat u těch jen velmi angažovaných, což určitě nebude procentuálně víc než oprávněných voličů volících doma, ale jen u poslední prezidentské volby byl výsledek drtivý. Volilo sice jen 20 000 lidí v zahraničí, ale 95 % bylo pro Petra Pavla, tedy kandidáta současné vlády.

Vše nakonec může být v mnoha ohledech jinak. Koalice se může do voleb ještě vzpamatovat, Čechů v zahraničí může volit jen zlomek. Ale o tyto kalkulace nejde. Nejvážnější je právě vstupovat do systému voleb, který přes 30 let dobře slouží, a nejsou žádné pochyby o regulérnosti a administraci voleb. Samotný systém je transparentní, regulérní a jsou zachovány stejné podmínky pro všechny.

Tak. A úplně na závěr snad jednu větu. Zavedení korespondenční volby pro naše občany v zahraničí není žádný bohulibý úmysl. Je to snaha udržet se u moci za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, a to i za cenu ztráty důvěry občanů v demokratické volby a v demokracii vůbec. (Předsedající: Pane poslanče...) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Chtěla jsem se otázat, vystřídali jsme se při řízení schůze, proto všechny strašně zdravím, včetně vás. (Poslanec Ryba k předsedající mimo mikrofon.) Dobře, necháváte si druhé možné vystoupení ještě v záloze. A my tedy můžeme přistoupit k dalšímu přihlášenému a tím, než přijde na řadu řádně přihlášený pan poslanec Tomáš Helebrant, je ve faktických pan poslanec Pavel Klíma, ale já ho nevidím v sále, takže ho odmazávám, a pane poslanče, můžete se ujmout slova. Ještě načtu, že se dále připraví pan poslanec Tomáš Kohoutek, posléze. Prosím, vašich 10 minut.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo. My na sebe máme štěstí. Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, na této mimořádné schůzi projednáváme návrh pětikoalice o zavedení korespondenční volby. A já musím v první řadě uvést, že jsem velmi zklamán tím, že i když tu minulý týden místopředseda vlády a ministr vnitra České republiky pan Vít Rakušan jasně deklaroval, že nebude nijak kriticky zpochybňovat průběh debaty, že je to legitimní právo kohokoliv diskutovat ať už v obecné rozpravě, nebo s faktickými poznámkami, doslova pronesl "je to prostě právo, je to parlamentní diskuse a já to nezpochybňuji", čímž zde vlastně opakovaně vyjádřil, že chce diskutovat a že debata je legitimní a že debata nebude omezována, já toto bral jako závazek a bral jsem to vážně, bohužel tento příslib se ukázal jen jako prázdná fráze. Jsem z toho překvapen a musím se s tím smířit a budu si asi už provždycky pamatovat, že přísliby místopředsedy vlády České republiky nemají bohužel žádnou váhu.

Nyní bych rád shrnul důvody, proč považuji zavedení korespondenčního způsobu hlasování za problematické a možná i nebezpečné. V prvé řadě bych vám rád připomněl, co nám říká Ústava České republiky o způsobu volby. Ústava vymezuje čtyři základní podmínky výkonu volebního práva: rovnost, přímost, tajnost, všeobecnost. Právě u pojmů přímost a tajnost pak spatřuji první z mnoha kontroverzí korespondenční volby. V případě, že bude korespondenční volba zavedena, tak nikdo, ani sebelepší systém kontrol, a říkejme tomu, jak chceme, nemůže zaručit, že výkon volebního práva bude tajný a přímý. Všichni jsme již někdy volili, takže víme, jak to u voleb chodí. Přijdeme k volbám, po identifikaci dostaneme obálku, jdeme za plentu, tam zcela sami vložíme do obálky lístek a ten v obálce vhodíme do volební urny. Pokud u sebe náhodou volební lístek nemáme, dostaneme nový přímo od volební komise.V případě korespondenční volby ale tuto tajnost zajištěnu nemáme. Nikdy nevíte, kým byl lístek do obálky vhozen, zda přímo osobou, která volební právo má, nebo někomu úplně jinému, třeba členu rodiny, kamarádovi, sousedovi, nadřízenému nebo někomu úplně jinému, zda nebyl volič při volbě nucen, nebo jestli nebyla obálka posléze otevřena. Prostě to nedokážeme nijak ohlídat.

Vezměme si takový praktický příklad, kdy třeba vnukovi se nelíbí, jak jeho dědeček volí, a tak mu do obálky podstrčí lístek jiné strany nebo tento lístek znehodnotí tak, aby nebyl započítáván, zkrátka udělá nějakou špatnost. Takový příklad vypadá absurdně, ale v praxi by se úplně klidně mohl stát. Toto se vám takhle v normální volební místnosti prostě nestane. Ve volební místnosti dostanete v případě potřeby nový volební lístek, zajdete za plentu a při volbě jste sami svým pánem. Vy sami rozhodujete o tom, komu dáte svůj hlas. Nikomu to nemusíte ukazovat ani říkat. Ale u korespondenční volby nemůžete ověřit, že korespondenční hlas byl odeslán v souladu s ústavou zaručenými právy voliče. Volební právo je vykonáváno přímo danou osobou, což zavedení korespondenční volby nemůže dokázat. Zároveň je zde princip tajnosti, tedy nikdo nesmí být schopen danou osobu spojit s hlasem. Do uren ve volebních místnostech se hází orazítkovaná bílá obálka bez ničeho dalšího. Pokud ale budete volit korespondenčně, volič bude muset být nějak identifikován, lístky budou muset být někam odeslány a tam zkontrolovány, zda je vše v souladu. A právě tady by mohlo být snadnější propojit hlas osoby, jak vlastně hlasuje, což je ukázkový příklad porušení tajnosti volebního práva.

Dalším problémem, který v danou chvíli může korespondenční volba přinést, je pak nebezpečí kupčení s hlasy, falšování výsledků v důsledku netransparentnosti a nezajištění tajnosti volby, kterou jsem před chvílí zmínil. Jako příklad můžeme uvést Francii, která korespondenční volbu zrušila v roce 1975. Ale důvodem toho, že se Francouzi rozhodli korespondenční volbu zrušit, bylo to, že tento institut ve Francii sice fungoval od roku 1946, ale jednalo se o výjimečný způsob hlasování a byl umožněn jen původně pro osoby, které z důvodu osobních nebo pracovních překážek nemohly být v den voleb ve volební místnosti u uren. Jednalo se například o vojáky, funkcionáře veřejné správy, jejich rodinné příslušníky, železničáře, letce a tak dále. V 60. a 70 letech se právě korespondenční volba začala ve Francii oprávněně kritizovat právě kvůli tomu, že v některé její části se objevovaly větší počty odevzdaných hlasů než vydaných obálek, a v jednom případě dokonce došlo ke zrušení a opakování voleb z důvodu disproporce mezi vydanými a odevzdanými korespondenčními obálkami.

Když tu hovoříme o příkladech ze zahraničí, často slýcháme, že naši sousedé korespondenční volby mají. Ale ne všechno, co je v zahraničí, musí být nutně i u nás. Navíc my máme specifické volby, které trvají nikoliv jeden den, jako je tomu u našich sousedů, ale dny dva, kdy se zde opět objevuje mnohem větší prostor pro případnou manipulaci s hlasy. Nehledě na to, že korespondenční volba by se musela složitě administrativně a logisticky zřizovat, a upřímně i s ohledem na znalost současného fungování například České pošty a jiných institucí, kdy v zahraničí, zejména v exotických destinacích, je fungování poštovních služeb pro nás neznámé, by se mohlo stát, že hlasy pro danou stranu doputují až v tu dobu, kdy ani ta strana nemusí existovat. Navíc hlasy se mohou někde ztratit, opozdit, znovu najít, a jak budeme nakládat s těmito hlasy, to nevíme. Tyto problémy u běžné volby neřešíme, proč bychom si je tedy měli přidělávat volbou korespondenční?

Posledním důvodem, proč jsem proti zavedení korespondenční volby, je pak samotné načasování a můžeme říct účelnost přijímání této změny. V současné době prý žije v zahraničí zhruba 600 000 osob, které mají možnost vykonávat volební právo. Pětikoalice si myslí, že většina z těchto lidí jsou jejich sympatizanti a potenciální voliči, a ačkoliv se k volbám, svátku demokracie, v roce 2021 dostavilo z těchto 600 000 pouhých 6 %, má nyní pětikoalice pocit, že tyto voliče může zavedením korespondenční volby mobilizovat. Zřejmě v tom vidí svou jedinou šanci, jak se zpět do Sněmovny dostat.

Dovolte mi tedy, členové pětikoaliční vlády a vládní stoosmičky, abych vám řekl jednu věc. Nesnažte se shánět voliče v zahraničí. Zkuste jednou udělat něco pro lidi v České republice a uvidíte, že se i k vám nějací voliči zatoulají. Řešit svoji nevolitelnost a tragická čísla v průzkumech zavedením netransparentního způsobu volby, který bude mít ještě k tomu všemu obrovský byrokratický dopad, opravdu není řešením.

A když už jsme u pětikoaličních praktik, rád bych se zde pozastavil nad dvěma body, které při načtení tohoto návrhu zákona jsou velmi zvláštní. Prvním bodem je věta v důvodové zprávě: Započítává se i hlas voliče, který požádal o korespondenční hlasování a odevzdal svůj hlas, ale následně zemřel. Dosud jsem si myslel, že právní způsobilost člověk nabývá narozením a přichází o ni smrtí. Ale pětikoalice očividně potřebuje i mrtvé hlasy. Pokud je hlas odevzdán korespondenčně, samozřejmě nějakou dobu trvá, než dorazí na místo určení, kde může být řádně započten. A tak se tato situace jeví velmi odlišně než od té, když hodíte lístek přímo do urny a poté zemřete. V té době už je lístek vlastně, v uvozovkách, také započten, ale až v momentě a až už tímto vhozením do urny. Ale hlas v korespondenční volbě musí teprve na místo určení doputovat. S podobnými mrtvými hlasy byl velký problém již při volbách ve Spojených státech v roce 2020. A já bych se nerad dožil toho, abychom podobné scény, jako před čtyřmi lety zažívali tam, zažívali my tady.

Korespondenční hlasování je jedním ze způsobů, kterým se zásadně znevěrohodňují volby a jejich legitimita. To ale pětikoalici očividně nevadí, a tak přistoupila i na druhý bod, který bych zde rád zmínil. Pokud budeme hlasovat korespondenčně, budeme podle návrhu potřebovat úředně ověřené bydliště. Tomu říkám... Nebudeme podle návrhu potřebovat úředně ověřené bydliště. Tomu říkám naprostá rezignace na jakoukoliv kontrolu legitimity voleb. A opravdu nerozumím tomu, proč musíme svátek demokracie takovým způsobem pošlapávat. Proč nechceme ověřovat tam, kde lidi bydlí? Co je na tom špatného?

Bojím se, co přijde dále, jaké další nápady z dílny pětikoalice mohou přijít. Napadá mě třeba, že hlasy pětikoalice se budou násobit třemi a ty naše dělit dvěma, ale to je samozřejmě nadsázka. Mám konkrétní dotazy, například když volič žije v Austrálii a bude volit - jeho hlas do Středočeského kraje...

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, omlouvám se, chcete pokračovat těmi druhými deseti minutami?

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Ne, já si ho nechám na druhou.... Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já prozatím budu mluvit 10 minut a uvidím podle vývoje situace, případně bych vás požádal o dalších 10 minut. Já jsem počítal, že ta diskuse bude delší, rozložená ještě do více dnů, ale už to tak nevypadá, takže mám de facto nějakou obecnou část s nějakým úvodem, pak bych se zaměřil na konkrétní jednotlivá ustanovení a pak případně ještě na nějaké další souvislosti. Takže možná to nebude úplně jednolitý projev, strukturovaný, ale za to se předem omlouvám. Ale snad pochopíte, co jsem chtěl říct a o co mi jde.

Tedy vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se i já vyjádřil k otázce zavedení korespondenční volby do našeho volebního systému. Děkuji za dosud již proběhlou diskusi, byť s politováním musím konstatovat, že samozřejmě až na pár čestných výjimek vládní poslanci, respektive zástupci koalice, vědomi si své parlamentní většiny, o diskusi jako vždy nemají zájem. Zkrátka v duchu hesla - klidně se tu vypovídejte, nám je to stejně jedno, však my si prohlasujeme všechno, co budeme chtít.

Domnívám se však, že se jedná o tak významnou změnu v našem volebním systému, že rozsáhlá a podrobná diskuse je velice žádoucí. Žijeme ve složité době, napětí ve společnosti stále narůstá, lidé se potýkají s vážnými ekonomickými a sociálními problémy, a místo toho, aby se vláda a její poslanci zabývali řešením energetické krize, vysokou cenou potravin, otázkami bezpečnosti, riziky migrace, tak to nejdůležitější, co si naše vláda dala pro letošní rok parlamentu za cíl, je zavedení korespondenční volby. Nalijme si čistého vína, řekněme si, jaké jsou skutečné důvody snahy takovou korespondenční volbu zavést do našeho volebního systému. Dle mého názoru jsou to především tragické volební preference některých stran pětikoalice, zejména pak TOP 09 a Starostů, kteří dle mého názoru nejvíce spoléhají na hlasy ze zahraničí. A tak místo toho, aby se naše vláda a vládní strany začaly zajímat o životy našich občanů v této zemi a opravdu tyto problémy začaly řešit, napadla je záchrana v podobě občanů žijících v zahraničí.

Říkejte si, co chcete, ale to, jak se našim lidem v této zemi žije, jaké mají starosti a jestli vláda vede naši zemi správným směrem, nebo jak se lidově říká, od desíti k pěti, vědí nejlépe naši občané žijící v této zemi. Zkrátka si to musíte prožít a zažít na vlastní kůži, ne být pouze jednostranně informován z médií nebo z vyprávění od příbuzných. Proto dle mého názoru tak rozdílné volební preference a nakonec i výsledky jednotlivých stran v již v minulosti proběhlých voleb ze zahraničí versus z naší země.

Jedna z věcí, která v naší zemi dle mého názoru opravdu výborně funguje, je systém a organizace voleb. Nikdy v minulosti nebyly volby v naší zemi nijak výrazně zpochybněny a nikdy v minulosti nebyly masové demonstrace ke zpochybnění výsledků voleb. V pátek ve čtrnáct hodin se otevřou volební místnosti, druhý den ve dvě se zavřou, celý národ se posadí k televizi a zapne si volební studio. A leckde se v šest večer otevírá šampaňské, někde je smutek a v drtivé většině v deset večer celý národ ví, jak dopadly volby. Vítězové slaví a poražení v drtivé většině gentlemansky uznají porážku, pogratulují vítězi. Chlapi se maximálně pohádají v hospodě, tedy v těch vesnicích, kde ještě po dvou letech této vlády nějaké hospody zůstaly otevřené. No a v neděli se republika a svět točí dál. Žádné masové demonstrace, žádná rabování, žádný oheň v ulicích, většina civilizovaných států nám může závidět.

A jak to vypadá v jiných zemích? Jaké je nejčastější téma a způsob zpochybnění výsledků voleb? Ano, domníváte se správně, je to korespondenční volba Cituji: Americké volby ukázaly slabiny hlasování na dálku, míní čeští politici. - 8. listopadu 2020, článek vydaný ve 12.07 hodin. Průběh voleb amerického prezidenta, v nichž přinesly zvrat a vítězství Joe Bidena korespondenční hlasy, podle některých politiků ukazuje slabiny korespondenčního hlasování.

Podle předsedy ODS a politologa Petra Fialy nové formy hlasování představují riziko, protože pro demokracii je důležitá důvěra lidí a také přijetí porážky jako legální i legitimní. Zdroj www.idnes, zprávy domácí, čeští politici: USA volby ukázaly slabiny. Cituji: Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování, uvedl Fiala na sociálních sítích. Další citace: USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje výsledky... vyhlášení výsledků. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všichni všímají, ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit, uvedl Fiala v reakci na volby.

Před čtyřmi lety to byli sociální inženýři, dnes jsou to vaši koaliční partneři, pane nepřítomný premiére. Jsem toho názoru, že zkrátka když něco funguje, tak proč to měnit? V naší zemi je tolik problémů k řešení, že mi přijde naprosto absurdní, že vláda a vládní poslanci vynakládají energii na změnu volebního systému a zavedení korespondenční volby. Sociální inženýrství, povýšenost, arogance, klapky na očích, to je styl práce a chování vaší vlády. A kdo s vámi nesouhlasí, tak je buď populista, protizápadní, no a ti, co měli smůlu, tak je nazýváte ještě hůř, například prokremelskými šváby.

Korespondenční volba s sebou přináší potenciální rizika, která nespočívají pouze v nedostatečné transparentnosti, ale také v možných pokusech o manipulaci s hlasovacími lístky. Absence veřejné kontroly při sčítání korespondenčních hlasů pouze a jen pracovníky zvláštních volebních komisí, tedy zaměstnanců placených ze státního rozpočtu, je jedna, nikoliv jediná obava o transparentnost sčítání hlasů ze zahraničí.

Růst společenského napětí v reakci na nedůvěru ve volební proces může mít široké dopady na sociální soudržnost. Negativní zkušenosti z korespondenční volby v zahraničí nám ukazují, že se jedná o skutečné výzvy. Bezpečnostní otázky, potenciální manipulace a ztráta důvěry jsou reálnými hrozbami.

Přestože v minulých dnech již zaznělo mnoho argumentů, musím z vlastního pohledu konstatovat, že mé pochyby nebyly nijak vyvráceny, naopak se ještě posílily. Byl tu již zmíněn pojem family voting, který zejména zástupci koalice zpochybňují a zlehčují s argumenty, že ze strany opozice se jedná o strašení a znevažování svobodné vůle každého z voličů. Jsem však přesvědčen, že fenomén family voting je následek přemýšlení o mnohem komplexnějších otázkách. Otevírá se zde prostor pro vnější vlivy v rodinném prostředí, které mohou ovlivnit nejen samotný akt hlasování, ale i individuální svobodu rozhodování. Je klíčové zkoumat, jak tato forma volby může buď chránit, nebo ohrozit autonomii každého jednotlivce v rodinném kontextu. Tajnost voleb dle mého názoru skutečně nespočívá v tom, že členové volební komise nevidí, koho volíte. Tajnost voleb dle mého názoru spočívá v tom, že ani vaše manželka, partnerka, rodiče, děti, zkrátka nikdo neví a nemůže bez vaší svobodné vůle vědět, koho jste opravdu, skutečně volili.

Jedině možnost vyzvednout si celý svazek všech možných volebních lístků a skutečnost, že za tu plentu volební komise nepustí ani premiéra či prezidenta s jeho manželkou, to je za mě jediná svobodná a tajná volba. Tajná volba za mě není to, že se někde v Nebrasce či Kentucky sejde rodina u jednoho stolu a veřejně se dohodne na tom, koho bude volit. Všichni si jistě dokážeme představit ten psychický nátlak nebo například smutné oči vnučky, když jí babička sdělí, že chce volit někoho jiného než zbytek rodiny u jednoho stolu.

Proto tedy říkám, neměňme něco, co špičkově funguje. Celý svět by si z nás mohl vzít příklad a řada zemí nám závidí historický dlouho trvající společenský konsenzus, pokud jde o klidný a mírový proces akceptace výsledků voleb a civilizované předání moci.

Ze všeho výše zmíněného je jednoznačné, že jsem proti zavedení korespondenční volby.

Tak paní předsedkyně, to by byl můj úvodní proslov, já bych to nazval nějakou obecnou částí, a určitě budu pokračovat ještě druhou desetiminutovkou. (Předsedající: Rozumím.) Děkuji.

Teď bych se tedy zaměřil na jednotlivé aspekty samotného sněmovního tisku 596, tedy poslaneckého návrhu zákona, který je nazván návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy, Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix, Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony. Z uvedeného názvu zákona jistě všichni pochopíte, že se jedná formálně o poslanecký návrh, byť dle mého názoru je jednoznačné, že se jedná o návrh celé pětikoalice, a především mám za to, že se jedná fakticky o vládní návrh jako takový, protože je samozřejmě podepsán všemi předsedy pětikoalice, čili všemi předsedy koaličních stran, zároveň všemi předsedy poslaneckých klubů daných koaličních stran a všemi významnými představiteli těchto subjektů. Poslanecký návrh samozřejmě kontra vládní návrh je oboje, jak zde již řekla spolunavrhovatelka, vážená kolegyně paní Potůčková, je zcela legální způsob podání návrhu zákona, nicméně já mám problém s tou legitimitou podání, neboť jsem toho názoru, že zákonodárce původně uvažoval a měl na mysli podávání poslaneckých návrhů zejména poslanci, kteří nemají tu možnost účastnit se navrhování vládních návrhů zákona, a ne že víceméně vládní poslanci a samozřejmě poslanci, kteří jsou zároveň ministry a předsedy těch koaličních stran, budou tyto návrhy podávat jako poslanecké.

Proč je podán jako poslanecký, je samozřejmě jednoznačné, už se o tom zmiňovali i někteří kolegové. Je to samozřejmě z toho důvodu, že ten legislativní proces je samozřejmě jednodušší. Zároveň je tam ale absence připomínkového řízení, je tam absence vyjádření Legislativní rady vlády, kdy v Legislativní radě samozřejmě sedí nezávislí odborníci, kteří by se jistě k tomuto návrhu, pokud by byl vládním návrhem, vyjádřili a samozřejmě by upozornili na spoustu chyb, potenciálních problémů, tak jak na ně upozorňujeme my už od minulého týdne.

Já mám za to, že návrh je protiústavní a do očí bijící s ohledem na účinnost zákona o správě voleb, který je účinný od 1. ledna roku 2026. K tomuto se vyjádřím následně. Tedy nejdříve bych se chtěl vyjádřit k § 57, podmínky korespondenčního hlasování, a to zejména k textu odst. 2, kde žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování může volič podat ode dne vyhlášení voleb u zastupitelského úřadu, v jehož zvláštním volebním okrsku může podle údaje v seznamu voličů hlasovat. Odst. 3 říká, že žádost podle odst. 2 lze osobně podat prostřednictvím osoby (?), která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče do dvou dnů přede dnem voleb nebo písemně do 35 dnů přede dnem voleb. Zde je avizován pozměňovací návrh, který samozřejmě avizovala jak předsedkyně koaliční strany TOP 09, předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Markéta Pekarová Adamová, tak jsem zaznamenal, že se k němu vyjadřoval například i bývalý poslanec za Pirátskou stranu pan Ferjenčík, kdy je už před de facto samotným schválením a postoupením z prvního čtení do druhého čtení avizováno zástupci pětikoalice, protože jisti si svojí většinou v Poslanecké sněmovně, že bude podán pozměňovací návrh, který tento zákon ještě více rozmělní a rozmělní ho v tom způsobu, že tato žádost, která je momentálně uvedena v odst. 3, kdy je potřeba se přihlásit osobně či prostřednictvím osoby na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem, tato žádost bude postačovat na základě prostého prohlášení. Zde je samozřejmě obrovský prostor pro potenciální problémy a nekalé praktiky potenciálních voličů či jiných osob.

Dále vidím problematický § 57b, vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování, kde je uvedeno, že na žádost podle § 57a odst. 2 zašle zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů přede dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování včetně odkazu na internetové stránky, kde jsou přístupné hlasovací lístky k vytištění. Zde by mě zajímalo, zdali se bude doručovat s dodejkou, nebo se bude doručovat prostou poštou, jak bude prokazováno, že skutečně tomu voliči a žadateli ty hlasovací lístky, respektive ty úřední obálky a voličský průkaz byly doručeny či nebyly.

Jako problematické pak samozřejmě vidím ustanovení § 57c odst. 2, kde je uvedeno, že volič vloží hlasovací lístek do úřední obálky. Do doručovací obálky volič vloží jím podepsaný identifikační lístek a úřední obálku, zalepenou doručovací obálku volič zašle zastupitelskému úřadu. Zase, zašle ji doporučeně s dodejkou, zašle ji prostou poštou? Jaký bude mít důkaz, že ji v dané lhůtě zaslal, jaký bude mít důkaz, že tato obálka byla doručena, tedy že bylo řádně odvoleno, nijak se neuvádí.

V odst. 4 zmíněného paragrafu je uvedeno, že zvláštní okrskové volební komisi předá zastupitelský úřad doručovací obálky, které byly doručeny nejpozději do ukončení hlasování ve zvláštním volebním okrsku. O předání se vyhotoví záznam, který podepisuje vedoucí zastupitelského úřadu a předá zvláštní okrskové volební komisi. Zde opět je potenciální problém v rozporu seznam voličů a skutečně odeslanými obálkami jako takovými.

Samotná perlička, která mě asi nejvíce zaujala, bylo samozřejmě ustanovení § 58, kde se má doplňovat odst. 3, který zní: Ministerstvo zahraničních věcí stanoví vyhláškou územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční hlasování. Já už jsem o tom mluvil v minulém týdnu. Dle mého názoru je to jednoznačný bianko šek pro Ministerstvo zahraničních věcí. De facto se jedná podle mého názoru o blanketní návrh, protože až na základě rozhodnutí Ministerstva zahraničí se teprve občané této země dovědí, v jakých zemích je skutečně vůbec korespondenčně možno hlasovat. Já samozřejmě nechci nikoho podezírat, nicméně zákony bychom měli dělat kvalitní, měli bychom je dělat dlouhodobě, měli bychom je dělat pro dlouhodobou budoucnost a měli bychom předvídat a snažit se vyvarovat potenciálně všech problémů. Nikdy nevíte, kdo bude mít na starosti Ministerstvo zahraničí, jaké budou důvody, co koho k čemu povede. A samozřejmě to, že si Ministerstvo zahraničí rozhodne, v jakých zemích akceptovat hlasování korespondenčně bude a v jakých nebude, je dle mého názoru skutečně až za míru stanoveného zákonného zmocnění. Považoval bych za vhodné, kdyby bylo uvedeno, že Ministerstvo zahraničních věcí může z nějakého zvlášť závažného důvodu některé země vyjmout, například z důvodu válečného konfliktu nebo nějakých humanitárních katastrof, přírodních katastrof a podobně, ale rozhodně ne to, že de facto až Ministerstvo zahraničí nám určí, jestli se bude moct hlasovat ze Slovenska, jestli se bude moct hlasovat z Antarktidy, jestli se bude moct hlasovat z Jihoafrické republiky nebo například ze Spojených států amerických.

Co mě poté dále zaujalo, já se k tomu hned vrátím, v § 5, vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování. Zde v odst. 1 je uvedeno, že na žádost podle § 4 zašle zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů přede dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování včetně odkazu na internetové stránky podle § 6 odst. 1, to znamená odkaz na internetové stránky, na kterých si bude moci volič vytisknout konkrétní volební lístek. Zde absolutně není řešeno, co se bude dít, pokud budou nějaké hackerské útoky výpadky sítí a podobně, nebude možno si takové hlasovací lístky vytisknout. Nijak není řešeno, co se stane, pokud budou nějaké chybné tisky, zdali ty hlasovací lístky budou uznatelné, nebo nebudou, jaký bude požadován tisk, respektive print na tu tiskárnu, v jakém rozlišení to bude muset vytisknout a podobně. Pokud jde o to samotné korespondenční hlasování v § 6, tak zde máme, že předlohy k tisku hlasovacích lístků pro korespondenční hlasování zveřejňuje Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. To jsem již tedy uváděl.

Co mě zaujalo, je ustanovení, které je uvedeno v důvodové zprávě, kde je řečeno, že se započítává i hlas voliče, který požádal o korespondenční hlasování, odeslal svůj hlas, ale následně zemřel. V důvodové zprávě je uvedeno, že úmrtí je podle zdůvodnění vyšší moc, která by neměla zablokovat volební právo lidí, kteří nemohli vědět, že ke dni voleb nebudou splňovat podmínku volebního práva. Nezlobte se na mě, ale skutečně toto mi přijde absurdní, protože základní ustanovení našeho občanského zákoníku, čili základního kamene našeho práva, jednoznačně říká v § 15, co je právní osobnost, kde je specifikováno, že právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, kdy tímto právem je samozřejmě tedy i aktivní volební právo, to jest možnost volit. A následně § 23 občanského zákoníku říká, že člověk má právní osobnost od narození do smrti. To znamená, že smrtí samozřejmě ztrácí svoji právní osobnost, tedy i možnost volit. Jestliže volby jsou standardně dvoudenní, ale může být hlasováno teoreticky 25 i 30 dnů před volbami jako takovými, tak jestliže někdo odešle hlasovací lístek, bude doručen 10 dnů před vůbec zahájením voleb, a ten člověk zemře mezitím, tak se na mě nikdo nezlobte, ale dle mého názoru nemůže být absolutně akceptován hlas mrtvého voliče jako takového.

Dále bych se chtěl zaobírat de facto samotným rozdělením hlasů ze zahraničí, kde je v důvodové zprávě uvedeno, že obava z vychýlení rovnováhy při volbách do Poslanecké sněmovny s (nesrozumitelné) přičítáním hlasů do jednoho volebního kraje lichá, neboť novela zákona o volbách počítá s tím, že budou do dvou vylosovaných volebních krajů ze čtyř největších, čili Praha, střední Čechy, severní Morava, respektive Moravskoslezský kraj a Jihomoravský kraj. Absolutně není zdůvodněno, co vedlo zákonodárce, respektive předkladatele návrhu zákona, proč zrovna tyto čtyři kraje.

Jak to bude případně se špatně vytištěnými lístky? Například volič v Austrálii si omylem vytiskne lístky, které nepůjdou pod zbytek světa, jak má být řešeno, ale půjdou pod Evropu. Co se stane, pokud někdo z Austrálie odešle špatně vytištěný lístek, který by měl jít do Evropy (Předsedající: Čas prosím.), ale jinak bude mít všechny... Děkuju. Bohužel, rád bych se vyjádřil více, ale s ohledem na omezení řečnické doby si to budu muset nechat na zřejmě jiný sněmovní tisk. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji vám, pane poslanče, za vaše vystoupení. Nyní je s faktickou přihlášena paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Já načtu omluvy, co v mezičase dorazily. Omlouvá se pan poslanec Michael Kohajda od 20 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Milan Wenzl od 21 hodin taktéž ze zdravotních důvodů.

Nyní, paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Dovolila bych si reagovat na svého ctěného kolegu Tomáše Kohoutka, a to především s tou otázkou ohledně započítávání hlasů do těch dvou krajů ze čtyř největších. Včera se tady vyjadřoval pan ministr vnitra, který se snažil na tu otázku nějakým způsobem odpovědět, a vlastně řekl, že ten důvod je, aby nedošlo k vylosování malého kraje. Tak asi všichni víme, že je 200 poslanců v Poslanecké sněmovně, a já to pořád dávám na příkladu Karlovarského kraje, který má nejmenší počet poslanců. Mě by zajímalo, jestli třeba existuje nějaká analýza a proč jste se tedy rozhodli pro ty čtyři největší kraje. Protože kdybych se na to podívala optikou předkladatelů, tak nadpoloviční většina předkladatelů tohoto zákona je právě z těch čtyřech největších krajů. Působí to zvláštním dojmem. Ale já jsem prostě přesvědčena o tom, že pokud tedy se v rámci této korespondenční volby rozhodne volič hlasovat, tak si myslím, že by měl mít i právo si popřípadě vybrat kraj, do kterého bude volit. Dává mi to i logiku. Jestliže je z Karlovarska, tak řekne, já bych chtěl volit v Karlovarském kraji. Pokud je ze Středočeského kraje, tak by měl... Bylo by to na jeho rozhodnutí. Dobře. V minulosti to bylo tak, že se ten jeden kraj losoval. (Předsedající: Prosím, čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní přistoupíme k vystoupení paní poslankyně Knechtové. Já se rovnou otáži paní poslankyně - předpokládáte, že spojíte dva příspěvky? Deset minut. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já bych se také ráda vyjádřila k možnostem korespondenční volby. Především jsem se soustředila na ty charakteristiky, vyhodnocení výhod a nevýhod. Existuje několik způsobů, jak provádět demokratické volby, z nichž každý má opravdu své vlastní charakteristiky, výhody a nevýhody. Mezi hlavní způsoby patří osobní hlasování, kdy volič fyzicky přichází do volebních center nebo místností a hlasuje na papírových hlasovacích lístcích nebo prostřednictvím elektronických volebních systémů. Tento tradiční způsob hlasování umožňuje okamžité ověření totožnosti voliče, což já považuji za velmi důležitý aspekt voleb a sledování volebního procesu, ale může to vyžadovat více zdrojů a času.

Co se týká korespondenčního hlasování, tak tam voliči obdrží hlasovací materiály poštou a mohou svůj hlas odevzdat z pohodlí domova. Tento způsob může být na první pohled pohodlný zejména pro voliče, kteří nemohou fyzicky navštívit volební centra, ale může představovat rizika týkající se autenticity hlasů a soukromí. Jak zajistíme možnosti (nemožnost?) manipulace a podvodu? Existuje riziko zneužití korespondenčního hlasování prostřednictvím podvodu včetně odcizení a falzifikace hlasů. U korespondenční volby je to konkrétně odcizení hlasů, to je, když hlasovací lístky jsou ztraceny nebo odcizeny během přepravy poštou. Existuje riziko, že budou zneužity nebo zfalšovány. To může nastat prostřednictvím neoprávněného otevření nebo manipulace s obálkami obsahujícími hlasovací lístky. Může dojít k falzifikaci hlasů, což je neoprávněné kopírování, padělání nebo vytváření falešných hlasovacích lístků a může to vést k neoprávněnému zásahu do voleb. Pokud nedochází k řádnému zabezpečení a ověřování totožnosti hlasujících osob, může být možné vytvořit a odevzdat falešné hlasovací lístky. Nedostatečné zabezpečení hlasovacích materiálů a nedostatečná kontrola procesu před odesláním může otevřít prostor pro manipulaci. Bez patřičných opatření, jako jsou speciální pečetě, ochranné prvky nebo sledování hlasovacích obálek, může být snazší neoprávněně zasahovat do výsledků voleb.

Nedostatečné ověřování identity voličů může umožnit neoprávněným osobám hlasovat jménem jiných lidí, pokud není zaveden silný a spolehlivý systém ověřování totožnosti voličů. A tady bych ráda upozornila na to, že jsme doposud s žádným opravdu spolehlivým systémem ověření totožnosti na plénu Sněmovny seznámeni nebyli. Může dojít k zneužití hlasování za cizí osoby. Nedostatečné monitorování a dohled nad celým procesem hlasování může vést ke snazšímu neoprávněnému zásahu. Nedostatek nezávislých kontrol a inspekcí může vytvořit prostředí pro podvody. Musíme mít jasno o ochraně soukromí a bezpečnosti dat. Elektronická nebo papírová pošta může být náchylnější k porušení soukromí a únikům dat, což může ohrozit důvěrnost hlasů voličů. Jedná se zejména o bezpečnost papírové pošty. I přesto, že papírová pošta může být vnímána jako bezpečnější ve srovnání s elektronickými prostředky, stále existuje riziko, že hlasovací lístky nebo obálky mohou být ztraceny nebo odcizeny během přepravy, což ohrožuje důvěrnost hlasů voličů.

Velmi citlivé místo korespondenční volby je, jak řešit zpoždění v poštovním doručování. Ztráty poštovní zásilky, zpoždění nebo jiné problémy s doručením mohou ovlivnit doručení hlasů, a tím i výsledky voleb. Poštovní zásilky mohou být ztraceny nebo poškozeny během doručování, a pokud se hlasovací lístky ztratí, může to znamenat, že tyto hlasy nebudou započítány, a to má za následek omezení účasti voličů a zkreslení volebních výsledků. Zpoždění v doručení hlasovacích lístků může znamenat, že voliči nemají dostatek času na to, aby svůj hlas odeslali včas, a to může vést k tomu, že hlasy nebudou započítány do výsledků kvůli nedodržení termínu. Poštovní doručení může být nekonzistentní zejména v oblastech s nedostatečnou infrastrukturou nebo v obdobích, kdy jsou zvýšené zátěže na doručení pošty, to je například v období voleb, a to může ohrozit spolehlivost doručení hlasů. Někteří voliči mohou mít potíže s odesláním svých hlasů poštou kvůli geografickým překážkám, obtížné dostupnosti poštovních služeb nebo jiným faktorům, což může omezit jejich schopnost účastnit se voleb. (V sále je hlučno.)

A dle mého názoru, ráda bych se vyjádřila ještě k tomu, co jsme neprobrali dostatečně u korespondenční volby, a to jsou náklady na korespondenční volbu a její organizaci. Implementace korespondenčního hlasování může být finančně náročná a vyžadovat značné úsilí při organizaci a správě hlasování. Tisk hlasovacích lístků, obálek a informačního materiálu pro voliče může být nákladný. Distribuce těchto materiálů voličům také přináší náklady, zejména pokud jde o rozsáhlé volební rejstříky. Zajištění bezpečného a spolehlivého doručení hlasovacích materiálů voličům, což může zahrnovat speciální doručovací služby a náklady na sledování doručení. Velmi významná je organizace a správa korespondenčních voleb, která vyžaduje personál, který se bude věnovat různým aspektům, včetně správy hlasování, kontrol a podpory voličům. Náklady na vzdělávání a informovanost voličů o procesu korespondenčního hlasování jsou také důležité pro zajištění správného chápání postupů a podmínek hlasování. Zde mám na mysli informační kampaně, vytvoření informačních kampaní, které mají za cíl osvětlit voličům proces korespondenčního hlasování včetně podrobných informací o tom, jak postupovat při hlasování, jak vyplnit hlasovací lístky a jak je odevzdat. Vytvoření a distribuce materiálů, jako jsou brožury, letáky, návody nebo webové stránky s přehlednými informacemi o hlasování a jeho postupech. Tyto materiály by měly být dostupné veřejnosti a měly by být srozumitelné. Propagační aktivity a reklamní kampaně, které upozorňují voliče na možnosti korespondenčního hlasování a podporují jejich účast v tomhle typu voleb. Také bychom měli myslet na poskytování podpory a poradenství pro voliče, kteří mají otázky nebo potřebují další informace o procesu hlasování.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se omlouvám, paní poslankyně. Požádám kolegyně, kolegy, narostl hluk v sále. Děkuji vám za ztišení. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: To může zahrnovat telefonickou podporu, on-line chat, e-mailové konzultace nebo osobní setkání. Důležitost vzdělávání voličů o bezpečnosti jejich hlasů a ochraně jejich osobních údajů při používání korespondenčního hlasování je také klíčová součást informačních kampaní. Jednoduše řečeno, investice do opatření a mechanismů, které zaručují integritu a důvěryhodnost volebního procesu, jsou nezbytné pro zachování důvěry ve výsledky. Zde si musíme uvědomit, že se jedná o volby, a tudíž je důležitý princip důvěry ve výsledky.

Na závěr bych ještě ráda upozornila na důkladné ověřování totožnosti voličů, které je zásadní pro zabránění možným podvodům nebo manipulaci s hlasovacími lístky. Toto opatření pomáhá zabezpečit, že každý hlas je odeslán oprávněnou osobou. Poskytnutí transparentních informací o opatřeních na ochranu integrity voleb zvyšuje důvěru voličů ve volební systém a snižuje riziko nesprávné informovanosti, což v konečném důsledku podporuje účast ve volbách. Nelze zapomenout na to, co tady už připomínali mí kolegové, a to je nátlak ze strany okolí, možnost manipulace, neoprávněné shromažďování hlasů, nedostatečná ochrana soukromí a zneužití hlasů. Korespondenční hlasování může omezit schopnost zajistit autenticitu voliče, a tím i ověřit, zda hlas byl skutečně odeslán oprávněnou osobou. Naším zájmem je, aby volili oprávnění voliči. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, paní poslankyně. A konstatuji, že se přihlásili dva řečníci s přednostním právem, a sice nejprve pan předseda Aleš Dufek, poté pan předseda Jan Jakob. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Paní místopředsedkyně, já bych si jménem poslaneckého klubu KDU-ČSL dovolil vzít přestávku na poradu klubu do 19.00.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Takže pětiminutová pauza na poradu klubu KDU-ČSL. Přerušuji tedy jednání do 19.00. Budeme pokračovat přesně v 19 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 18.55 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, po přestávce, kterou si na pět minut vzal klub KDU-ČSL, se vracíme do rozpravy, kde je s přednostním právem přihlášen pan předseda Jan Jakob. (Hluk v sále.) Prosím, pane předsedo, ujměte se slova. A já nejprve požádám, kolegyně, kolegové, prosím o ztišení v sále. Děkuji.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se na úvod vyjádřil k průběhu diskuse, jak na této mimořádné schůzi doposud probíhá. V tuto chvíli už se tématu korespondenční volby věnujeme 52 hodin. Kdybych tento čas rozpočítal mezi 200 poslanců, tak každý již mohl vystoupit 16 minut. Další statistiku mám do dnešní polední pauzy, do té doby jsme v průběhu jednání zaznamenali 492 vystoupení, z toho 369 vystoupení opozičních poslanců, tedy přesně 75 %.

Musím podotknout, že zvlášť v tom minulém týdnu mnohá vystoupení, ať už tím, jak byla v některých případech opravdu rekordně dlouhá, tak i v zásadě cyklením faktických poznámek, kdy opoziční poslanci reagovali na sebe navzájem i několik hodin, tak tato vystoupení lze jednoznačně charakterizovat jako obstrukční. Jak jsem pečlivě celou diskusi sledoval, i ty poslední hodiny a dneska, tak musím konstatovat, že už ty argumenty jak pro předložený návrh, tak zejména proti němu se nám opakují a cyklí, a nezaznamenal jsem v posledních hodinách jednání žádné nové, věcně nové argumenty.

V minulosti jsme zde, a já zvlášť dneska se do toho nebudu pouštět, ale argumentovali, citovali nálezy Ústavního soudu z předchozích let, kdy, ve stručnosti, opozice má mít právo na to vyjádřit svůj názor, má právo na to kontrolovat vládní většinu, ale stejně tak má právo vládní většina prosazovat své návrhy. Jsem přesvědčen, že ta doba, po kterou jsme se doposud věnovali tomuto tématu, tomuto tisku, byla nadmíru dostatečná. Z těchto důvodů si dovolím dát procedurální návrh, a to v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny číslo 248 z 9. schůze 26. února 1997, článku prvního.

To usnesení zní následovně: Poslanecká sněmovna stanoví, že hlasování o podaných návrzích a o přikázání návrhu zákona k projednání garančnímu výboru, popřípadě dalšímu výboru nebo výborům, v případě sněmovního tisku 596, návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy, Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix, Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, proběhne ve čtvrtek 25. ledna 2024 od 15.00.

Do té doby je ještě poměrně značný časový prostor na to, aby se mohli vyjádřit přihlášení kolegové a kolegyně v rozpravě. K tomu číslu, které máme na tabuli, tak upozorňuji, že někteří z nich jsou tam přihlášení dvakrát. Takže do té zítřejší 15. hodiny je dostatečný čas, pokud nebudou kolegové z opozice nadužívat k dlouhým proslovům přednostní práva či faktické poznámky. Prosím, aby o tom procedurálním návrhu bylo hlasováno bezprostředně. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji, pane předsedo. Zaznamenala jsem váš procedurální návrh, o kterém se má hlasovat bezprostředně, a proto upozorňuji paní předsedkyni, která nyní vystoupí, aby přednesla protinávrh. Opravdu nemohu připustit nic jiného než protinávrh.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Já rozumím, paní místopředsedkyně. Těžko mohu dát protinávrh proti něčemu, co je nehlasovatelné. Takže já dávám námitku, vznáším námitku, že ten návrh, který byl přednesen panem předsedou Jakobem, je nehlasovatelný. (Předsedající: Rozumím.) Já nevidím žádnou oporu v jednacím řádu, informovala jsem se u pamětníků, znalců jednacího řádu (Předsedající: Paní...), kteří ho znají déle než já, nikdy se takovýto precedent nestal.

Já bych chtěla říct ještě... (Předsedající: Paní, předsedkyně...) Dovolte mi dvě věty, paní místopředsedkyně, dvě věty na odůvodnění prosím té námitky. Dovolte mi dvě věty. (Předsedající: Bezprostředně, je třeba bezprostředně se s tím vypořádat.) Já dávám námitku, že návrh je nehlasovatelný. Chci říct dvě věty. Já chápu, že po dnešním rozhodnutí Ústavního soudu se vám vlila nová krev do žil, že máte pocit, že už můžete úplně všechno. Užijte si to. Užijte si ten optimismus, ale zároveň bych vás chtěla varovat. Přemíra sebevědomí škodí. Já za hnutí ANO říkám, že my v žádném případě nezklameme naše voliče. My v žádném případě nebudeme rezignovat (Předsedající: Prosím...) na veškerá práva (Poslanci v pravé části sálu tlučou do lavic. - Předsedající: Prosím...), která máme podle jednacího řádu... (Předsedající: Paní... - Poslanci v levé části sálu tleskají.) protože bychom to považovali (Předsedající: Prosím!) za ohrožení demokracie! (Hluk v sále nabývá na intenzitě.) A hlasovat o tomto nehlasovatelném návrhu nebudeme! (Poslanci hnutí ANO odcházejí z jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tak toto byl... neřekla bych protinávrh, ale byla to skutečně námitka. (Výkřiky z pléna.) Co se týče postoje hnutí ANO, ten je nyní vyjádřen opuštěním sálu, my ostatní se vyjádříme k návrhu jako takovému, tak jak byl přednesen. Já ještě odcituji a zdůrazním, že má oporu mimo jiné v usnesení 248 Poslanecké sněmovny z 26. února 1997, je to tam článek jedna. To ještě zdůrazním.

Samozřejmě nyní budeme nejprve hlasovat o námitce, což znamená, že vás všechny odhlásím. Prosím, opět se přihlaste svými identifikačními kartami.

 

Byla přednesena námitka, že se jedná o nehlasovatelný návrh. Já připomenu, jde o návrh pana předsedy Jana Jakoba týkající se pevného hlasování a potom přikázání k projednání výborům, a sice na čtvrtek 25. ledna 2024 na 15.00. Proti tomuto byla vznesena námitka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto námitku? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti této námitce?

Hlasování číslo 41 se účastnilo 111 poslanců a poslankyň, pro 17, proti 88. Tato námitka nebyla přijata.

Nyní se dostáváme k samotnému návrhu pana předsedy Jakoba. Jde o to pevné zařazení hlasování a přikázání k projednání garančnímu výboru, popřípadě dalším výborům, na čtvrtek 25. ledna 2024 na 15.00 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 42 bylo přihlášeno 111 poslanců a poslankyň, pro 94, proti 17. Konstatuji, že tento pevný čas hlasování byl přijat.

 

Ještě jednou připomínám usnesení z 26. února 1997.

Nyní se vracíme do rozpravy, kde vnímám přihlášeného s faktickou poznámkou pana předsedu Fialu. Dovolte mi ale nejdřív vypořádat omluvy, protože je třeba, aby bylo v pořádku zaznamenáno, kdo se jak účastnil hlasování. Vrátíme se k tomu. Je zde omluva Andreje Babiše, který bere zpět omluvu z celého jednacího dne z pracovních důvodů. Pan poslanec Roman Bělor se omlouvá od 19 do 21 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády pan ministr Pavel Blažek bere zpět svou omluvu z pracovních důvodů a omlouvá se do 18.45 hodin z pracovních důvodů.

Nyní tedy skutečně ty faktické, protože ty jsou první na řadě. Jako první je s faktickou přihlášen pan předseda Radim Fiala. Prosím tedy, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radim Fiala: Dámy a pánové, i já chápu vaše pevné hlasování zítra v 15 hodin jako reakci na rozsudek Ústavního soudu. Mám pocit, že zákony platí v této zemi už jenom pro privilegované. Ústavní soud roztrhal Ústavu České republiky jako docela nedávno zrzavý mesiáš na Václavském náměstí. Vládnou tady přátelé, ať už v Poslanecké sněmovně, v Senátu, nebo na Hradě a neziskovky financované kdoví kým a kdoví v jakém zájmu, jenom ne v zájmu obyčejných lidí. Takže dámy a pánové, já to prostě neberu. My budeme bojovat, budeme bojovat dál, nevzdáváme to.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní je tam s faktickou přihlášen k průběhu rozpravy pan poslanec David Kasal. To se zda...? Nějaký omyl. Dále pan předseda Tomio Okamura, posléze se může připravit v řadě faktických pan ministr Marian Jurečka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomio Okamura: Neschopná Fialova vláda nám teď předvedla svoji pravou tvář. Platí, že se korespondenčními hlasy ze zahraničí snažíte udržet u moci za každou cenu, místo abyste pracovali pozitivně pro občany. Podle české ústavy mají být volby tajné, rovné a přímé, což vládními poslanci navržená korespondenční volba prostě neumožňuje, takže je v rozporu s českou ústavou. SPD nikdy neutíká a budeme všemi zákonnými prostředky bojovat proti zavedení korespondenční volby. Za nás znovu zopakuji. Dal jsem tady návrh na zamítnutí, o tom se bude hlasovat. A samozřejmě zásadně nesouhlasíme s tím omezením toho času, aby se mohli vyjádřit všichni poslanci. Ono se říká, jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Abyste si potom, pakliže občané rozhodnou v příštím volebním období, nestěžovali.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášen k faktické pan vicepremiér Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Dobrý večer, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já jsem teď slyšel slova paní předsedkyně Aleny Schillerové a musím v jedné věci na ni navázat. Poprosil bych, kdybychom se vzájemně poslouchali. Já jsem v této Sněmovně zažil to, kdy jsem tady byl v koalici, opozici a znovu v koalici. Myslím si, že to dnešní rozhodnutí Ústavního soudu, ten nález, bychom si měli v klidu, těch 62 stran, přečíst všichni, protože ty role se mohou různě v tom čase měnit. Myslím si, že před tím nálezem bychom měli mít všichni určitou míru pokory a soudnosti a zamyslet se, jak tady vzájemně fungujeme. Třeba na sebe nepokřikovat, kolegové vlevo, prostřednictvím paní předsedající. Myslím si, že Ústavní soud - já tady reaguji na to, co bylo řečeno přede mnou, proto reaguji ve faktické poznámce - nám dal spoustu návodů, jakým způsobem kultivovat chod Sněmovny. Já bych byl rád, abychom společně k tomu tu cestu hledali. Děkuju. (Potlesk z řad vládní koalice.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Mám zde přihlášeného dalšího řečníka k faktické poznámce, a sice pana poslance Bělicu. Chci upozornit, naprosto vnímám tento okamžik, že prostě bylo potřeba okomentovat (hlasy z pléna) to, co tady proběhlo. Chci ale jenom apelovat, abychom se vraceli k projednávané věci. Mohu na to apelovat a tak činím. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Bělica: Vážené dámy, vážení pánové, já tady často nevystupuji, ale pane ministře Jurečko, vy jste mě k tomu dneska namotivoval. Haleluja, haleluja, slyšeli jste slovo Boží od člověka, který plesal v době, kdy se střílelo na filozofické fakultě. Lhal o tom, nedokázal to přijmout, nedokázal se k tomu postavit jako chlap, a bude nám tady kázat! To je super! Děkuju. (Výkřiky a potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opravdu prosím o návrat k projednávanému tématu, kterým je novela zákona o správě voleb. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Ano, děkuji. Ke korespondenčnímu hlasování chci říct samozřejmě to, jak tady hovořil teď pan ministr Jurečka. Já vám to, pane ministře, za dva roky připomenu, tu kultivaci toho dialogu mezi opozicí a koalicí. Až to bude opačně, až si budete brát šestkrát dvě hodiny přestávky, až nebudeme schopni zvolit lidi do dozorčích rad během roku a půl, až budete rok a půl blokovat další zákony, tak já vám tu kultivaci připomenou.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Pastuchová. Ještě řeknu pořadí. Dále se hlásí pan předseda Dufek a pan poslanec Nacher. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych se trošku ohradila proti tomu, protože můj kolega i já chceme reagovat na faktickou poznámku pana ministra a to snad můžeme. Tak nás nevracejte zpátky ke korespondenční volbě, když chceme reagovat na faktickou pana ministra. To můžeme snad? Takže nás neokřikujte za to, že děláme něco správně, nebo si přečtěte jednací řád.

Já jsem si dneska vyslechla ten rozsudek celý, koukala jsem na to a pak jsem se hodně dlouho dívala i na různé debaty v různých pořadech, ať to byli ústavní právníci, já to respektuji, já to respektuji. Ale dozvěděla jsem se například od pana docenta Koudelky, který velice krásně... Prosím, přehrajte si CNN Prima News, rozhovor s ním a vyjádření k tomu, jak to dopadlo. Já to respektuji, my s tím nic neuděláme. Ale ta pachuť, co se dneska stalo vůči těm seniorům, ve mně opravdu zůstane. A přeju vám, aby se vám to za ty dva roky sakra vrátilo! (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Prosím, pan předseda Dufek.

 

Poslanec Aleš Dufek: Prosím vás, několik věcí. Já si myslím, že jsme tady v politické Poslanecké sněmovně, že nejsme na fotbalovém stadionu bezprostředně po skončení nějakého zápasu, kdy ty emoce jsou obrovské. Já bych moc prosil o to, abychom se už dneska nevraceli k tomu, jak ten Ústavní soud rozhodl, protože se v tom budeme nějakým způsobem nimrat. V klidu se vyspěme, přečtěme si to zítra. Je úplně zbytečné to takhle hrotit jako pan kolega poslanec, prostřednictvím paní předsedající. To je fakt reakce člověka, co prohraje nějaký fotbalový zápas a odchází z hřiště. Zkusme to nechat a komentovat to až zítra a pojďme dál jednat o korespondenční volbě.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se připojuji k této žádosti. A samozřejmě nyní další přihlášený má svůj prostor k vystoupení, je to pan poslanec Patrik Nacher se svou faktickou poznámkou k průběhu rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Vrátím se k vystoupení Jana Jakoba a k jeho návrhu, o tom je ta moje faktická. Chtěl bych připomenout, že vy jste tady vlastně poprvé v historii dali pevný čas na hlasování v prvním čtení. To se nikdy nestalo. Tohleto se nikdy nestalo. A když se podíváte a vzpomenete si, já jsem poslouchal Jana Jakoba velmi pozorně, on řekl s odvoláním především na včerejší průběh rozpravy, musíme taky poslouchat, já poslouchám ty vaše věci, i když občas nedávají smysl, podívejte se, především včerejší, protože dneska se to výrazně hýbe. Ty faktické se skutečně velmi striktně drží těch faktických. A množství lidí ubývá. To přece vidíte. Vy jste to omezili na dvakrát deset minut, takže stejně by to někam doputovalo. Ale vy i přesto prostě chcete ukázat tu sílu a dáte to na tu patnáctou hodinu. Ono matematicky, úplně jednoduše, když si vynásobíte těch pětačtyřicetkrát ty minuty, které mají povolené, tak vidíte, kde asi skončíme, když každý den jsme tady do jedné do rána. A vy jste přesto chtěli formálně ještě ukázat tu sílu a zadupat nás. To je výsledek tohohle vašeho hlasování. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, ono je to opravdu těžké ty emoce samozřejmě zvládnout, protože každý má určitá očekávání. Já jsem na tom lépe, protože už jsem si stačila prostudovat i disentní stanoviska a jako právnička jsem tam našla řadu zajímavých argumentů právě kupodivu z oblasti ústavního práva. Takže si myslím, že opravdu tohle doporučuju zase kolegům z koalice podívat se kromě toho rozhodnutí, které samozřejmě - a já jsem nezažila nikoho od nás nebo neviděla jsem, neslyšela, že by vždycky v úvodu neřekl respektuji rozhodnutí Ústavního soudu, byť s ním ne nesouhlasím, to bychom byli velmi opatrní, ale jsem zklamaná. Ano, tohle tam zaznívalo. Tak to si myslím, že je naprosto v pořádku. A doporučuji i vám tedy prostudovat ta disentní stanoviska, která jsou na rozdíl od rozhodnutí Ústavního soudu velmi právnická v rovině právní, což velmi s potěšením jsem kvitovala.

A jinak já úplně chápu vystoupení svého kolegy pana poslance Bělici. Já bych třeba takhle nevystoupila razantně, taky nejsem primátorka Havířova. Ale prostě ten obsah, že zrovna někdo si troufne na moralizující připomínku, který nedávno stál tedy v centru ne zrovna blahých událostí, tak to mě také zarazilo a překvapilo a svědčí to o určitém nenáhledu. Ale také nechci moralizovat, určitě na to nemám právo. Člověk má být pokorný. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní je přihlášený pan poslanec Jan Richter. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuji za slovo. Ve mně jste ty emoce vyvolali, zejména pan Dufek teď naposledy, prostřednictvím paní předsedající, a předtím tady pan manipulátor se lží ministr Jurečka. Já se chci zastat kolegy Bělici, který naprosto přesně řekl to, že vy jste usvědčený lhář celé té situace, který jste chlastal, když ostatní trpěli! (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A my se nyní, kolegyně, kolegové, vracíme k přihlášeným v obecné rozpravě, kde nevidím přítomného kolegu Lochmana, a proto přistoupíme k dalšímu, kterým je přihlášený pan poslanec Jaroslav Dvořák. A připraví se paní poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová. Opět pan kolega je nepřítomen, takže paní poslankyně Pokorná Jermanová. Tu také nevidím v sále, řečnice je nepřítomná. Čili se dostáváme k paní poslankyni Lence Dražilové. Připravit se může následně pan poslanec David Štolpa. Prosím. A ještě se otáži, paní poslankyně, předpokládáte spojení dvou příspěvků? (Ano.) Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Jedním z hlavních důvodů, proč se zde za této atmosféry setkáváme, je, že si někteří z vás udělali z korespondenční volby opravdu fetiš. A moc dobře víme, jak to s různými fetiši, které fungují většinou jako zástupný symbol cesty a brány ke štěstí a splněnému snu, v historii dopadá. To, co mají podobné politické fetiše společného, je, že jsou většinou zahalené do hávu těch nejušlechtilejších cílů. A vy jste to z korespondenční volby udělali, a to se všemi důsledky, které z toho plynou.

Přiznávám, že i já, podobně ovšem jako řada ostatních lidí, mám čas od času tendenci neposlouchat řádně argumenty druhé strany. V tomto případě jsem si ale dala opravdu záležet na tom, abych ty důvody pochopila, nebo abych se snažila pochopit důvody, které vedou vládní strany k tomu, aby se rozhodly prosazovat korespondenční volbu hlava nehlava, i třeba, jak to vidíme, za cenu zablokování Sněmovny, anebo co je ještě horší, polarizace společnosti. Rozhodli jste se prosadit věc, která ani trochu nezlepší kvalitu života občanů v České republice. Místo toho, abychom řešili problémy, které nás opravdu trápí a kterých nemáme málo - připomenu inflaci, drahé potraviny, zdravotnictví, celý sociální systém a další - budeme řešit věc, která by se dala při dosažení podobného cíle vyřešit úplně jinak, méně konfliktně. I to vypovídá o vás vládních poslancích, kde vidíte priority.

Hlavním důvodem, který od vládních stran slýcháme a opakuje se zde stále, že touto cestou chtějí umožnit volbu našim lidem v zahraničí. Nenápadně tak vlastně říkají, že naši lidé dnes v zahraničí volit nemohou, což samozřejmě není pravda. Volit dnes mohou stejně jako lidé u nás. Já jenom přiznávám, že to mají o něco těžší, mají menší komfort než ti, kteří žijí tady. To je pravda. Jak jsem řekla, chápala bych, kdyby zástupci koalice přišli a řekli nám, pojďme hledat cesty, jak zjednodušit volby lidem v zahraničí. Kdyby přišli a řekli třeba, máme zde analýzu, která ukazuje, že v těchto regionech je volba pro lidi opravdu složitá. To bych považovala za relevantní začátek naší debaty. Nic takového se ale nestalo. Bohužel. Žádná taková analýza neexistuje, anebo aspoň nám nebyla dána k dispozici. Jediné, co zde máme, jsou dojmy a pocity, jaké to je. A opravdu chtějí zástupci koalice dělat politiku jen na základě pocitů a dojmů?

S touto logikou můžeme přijít, že máme dojem, že současný systém voleb znevýhodňuje jinou skupinu obyvatel. Už o tom tady mluvila paní poslankyně Dostálová. Třeba tu, která má problém se zrakem nebo se sluchem, protože nemohou posoudit kvalitu předvolebních debat. Pokud ale zástupci koalice uvádějí jako hlavní problém, že někteří lidé to mají do volebních místností daleko, tak je to problém, který je řešitelný. I když, a zde je namístě opravdu relevantní otázka - jak daleko je daleko do volební místnosti? Je to 5, 10, 100, 500, 1 000 kilometrů? Kdo to určí? Já ze zkušenosti vím, jak relevantní toto měřítko je. Například u nás v Blansku je pro některé lidi daleko dojít k volbám třeba sto metrů a naopak pro některé není problém ujet stovky kilometrů, aby mohli volit u nás doma. A to prosím i přesto, že by si mohli už dnes klidně vyřídit voličský průkaz.

Nyní budu citovat sociologa Jana Kellera: Udělat si čas a jít fyzicky odvolit patří k naprostému minimu občanské odpovědnosti. Není prozíravé i toto minimum změkčovat a odbourávat. Časem můžeme zjistit, že samotná vlast, republika, domov se pro mnohé změnilo v něco virtuálního, kvůli čemu nemá ani smysl vyjít na ulici. Konec citace.

Už to zde bylo mockrát řečeno, ale já to zopakuji: O tom, že tento návrh je účelový, samozřejmě svědčí i forma, kterou se k nám tento návrh dostává. Jak se stalo v tomto volebním období už zvykem, návrh na zavedení korespondenční volby se k nám dostává cestou poslaneckého návrhu. Myslím, že celkem logická otázka je, proč není tento návrh předložený jako vládní návrh. Je tomu tak, hlavním důvodem je, aby se k tomu nemohla vyjádřit připomínková místa? Je to opět tak, že poslanci tlačí něco, co bude pak muset rozhodovat Ústavní soud? Je absurdní, že nám tu někteří vyčítají, jak často se obracíme na Ústavní soud, ale nikomu z nich už nedochází, že to je proto, že hodně zákonů, které se dnes dostávají do Sněmovny, obchází řádnou legislativní cestu.

V korespondenční volbě osobně vidím, a nejen já, jedno velké riziko, a to z více důvodů. Volby jsou dnes události, které od lidí vyžadují aktivní přístup. Už samotné naplánování a pak i uskutečnění cesty do volební místnosti je něčím, co zvyšuje význam této události. A buď je chceme bagatelizovat a udělat z nich obyčejnou věc, která nevyžaduje větší aktivity od voliče, nebo jim naopak chceme tu výjimečnost nechat. Je však třeba, aby si všichni, kteří podporují korespondenční volbu, uvědomili, že tato změna s sebou nese i přirozené snížení vážnosti a také věrohodnosti voleb. Druhá rovina, kterou si musíme v případě návrhu korespondenční volby pokládat v podobě, kterou předkládají provládní poslanci, je, zda je fér, aby část občanů měla jinou možnost než ti druzí. Stávající návrh počítá s tím, že jedna část populace dostane možnost, kterou druhá část populace prostě nebude mít. Pokud bych byla paranoidní, tak bych dokonce mohla mít pocit, že celá tato iniciativa je vlastně prvním krokem k zavedení korespondenční volby pro všechny.

Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by jakkoliv brzdili vývoj, a zcela určitě mě nikdo nemůže osočit, že bych se bránila moderním trendům. Ale zcela legitimní otázkou je pro mě, zda samotný fakt, že je něco možné, znamená, že to musíme hned využít. S ohledem na zkušenosti ze zahraničí bych řekla, že ne. Jedna věc je zpochybňování voleb, o kterém zde mluvila už řada mých kolegů. Ale za mě je daleko podstatnější pocitové snížení významu voleb. Tím se totiž ruku v ruce snižuje i důvěra občanů ve stát. Pokud tady na jedné straně říkáme, že je třeba bojovat proti dezinformacím a snižování důvěry ve stát, pak je úplně absurdní, že zde na druhou stranu otevřeme příležitost, která tyto body zesílí. A chtěla bych, aby zde jasně zaznělo, že otevřením korespondenční volby zároveň otvíráme cestu pro nesystémová a extremistická uskupení, která si tuto příležitost nenechají ujít.

Již více vládních politiků nepřímo přiznalo, že hlavní motivací pro přijetí tohoto zákona je myšlenka, že by touto cestou mohli získat nějaký významnější počet hlasů. Mluví se až o 600 000 lidí s českým občanstvím, kteří žijí mimo Českou republiku. Úvaha je pochopitelná, protože současná podpora této vlády je mizivá. Rozumím i tomu, že pro některá politická uskupení je to v jejich očích možná už asi jediná možnost, jak zůstat i v příštím volebním období ve Sněmovně. Je škoda, že místo toho, aby se snažila získat přízeň voličů svou prací, na to jdou tímto obchvatem.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně, jenom upozorňuji, že vám zapínám druhých 10 minut podle vaší žádosti. Ano?

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji. Na úvod jsem říkala, že existuje řada jiných možností, jak lidem v zahraničí volbu umožnit. Současný návrh korespondenčního hlasování je napsán tak, že porušuje základní ústavou zaručené principy svobodných voleb, a to je přímé a tajné hlasování. U poštou doručeného hlasu je v rozporu s ústavou jasné, kdo jak hlasoval, ale bohužel není jasné, zda tak učinil svobodně, a především zda tak hlasoval on sám. Poté, co jsme tu byli svědky kampaní, jak mladí lidé mají přemluvit svoje prarodiče, koho volit, lze jen těžko věřit tomu, že především fanatičtí voliči jedné skupiny stran by nevyužili možnost a příležitost k hlasování za své blízké, kteří podle jejich názoru hlasují špatně. To je zásadní vada korespondenčního hlasování, kterou nemůže ospravedlnit žádný údajný lepší komfort pro naše krajany při hlasování. A už vůbec nechápu zpochybňování významu tajné volby. Jen připomenu, že jsme v době, kdy i ministr vnitra Rakušan ve své vlastní reklamní komunikaci musí zdůrazňovat, že veřejné debaty s ním budou bez cenzury. Logicky z toho vychází, že jiné debaty jsou cenzurovány?

Proti takovému zvýhodnění části populace ve volbách hovoří ještě další argument, byť vím, že je trošku na hraně. Ale nemyslím si, že je správné, aby o poměrech v zemi rozhodovaly hlasy lidí, kteří v ní nežijí a v následujícím období volebním ani žít nebudou. Nepocítí na své kůži následky volby. A to říkám s plnou odpovědností, protože víme, že se klidně může stát, že o sestavení nebo nesestavení vlády může rozhodovat jeden nebo dva poslanecké mandáty, které přijdou ze zahraničí. Tedy od lidí, kteří se nebudou rozhodovat na základě vlastní žité zkušenosti, ale podle různých předsudků, mediálních sympatií a ne podle svých dennodenních zkušeností. A především lidé, kteří většinou neponesou žádné důsledky svého rozhodnutí, protože po většinu volebního období budou žít v jiné zemi.

Teď odbočím. Já jsem dneska měla jednání, není podstatné kde, a paní úřednice mi říkala, že řešila něco s naší krajankou, která zde není od svých třiceti let, a přestože do třiceti let zde byla a měla by mít dobrou znalost českého jazyka, tak mně říkala, že mluvila anglicky a chtěla překladatele. Tak to jsou lidé, kteří budou korespondenčně hlasovat.

Je škoda, že vládní poslanci při přípravě svého návrhu tohle nezohlednili. Existuje totiž řada zemí, které účast ve volbách podmiňují třeba určitou dobou pobytu v rodné zemi nebo třeba potvrzením aktivní příslušnosti k určitému regionu. Cest je řada. Pokud by poslancům šlo o blaho země, tak nepochybně některý z těchto prvků do zákona zakomponovali. To se ovšem nestalo. Protože opět poslancům nešlo v tomto případě o blaho České republiky a jejích občanů, ale pouze, jen a jen o zájmy politických stran. A o to možná jde, protože vládní koalice asi ztratila víru získat vyšší míru domácích voličů, protože není schopna změnit svoji politiku, která přivedla tuto zemi k největšímu pádu životní úrovně v Evropě.

Jediný argument, který dnes zastánci korespondenční volby používají, je, že je umožněna i v jiných zemích. To je samozřejmě úplně špatný argument. Nejlépe hloupost tohoto argumentu vynikne v případě, kdy by tu chtěl někdo zavést trest smrti, tak by se také mohl odvolávat na to, že v řadě jiných zemí existuje.

Zkušenosti z některých zemí, kde je korespondenční volba zavedena, jsou dvojí. Ano, technologicky je to realizovatelné. Druhá, podstatnější, je, že skoro ve všech zemích způsobila znevěrohodnění voleb, které občas skončilo i velkými protesty. Vzpomeňme si třeba na Spojené státy americké. A já bych v tomto směru chtěla apelovat na naši povinnost při přijímání nových zákonů předvídat i důsledky pro společnost, které jejich přijetí bude mít. A chci varovat proti idealismu, který tady řada lidí má. To, že zde zatím volby nebyly větším způsobem zpochybňovány, a drobná pochybení neberu, neznamená, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Pan Skopeček 6. 11. 2020 řekl v rozhovoru pro Parlamentní listy k průběhu pro právě probíhající prezidentské volby v USA, cituji: Volební proces Spojeným státům závidět opravdu nemusíme. Jsem rád, že žiji v zemi, kde se výsledky voleb v drtivé většině dozvím ve stejný den, kdy se uzavřou volební místnosti. Korespondenční volba se ukázala jako destabilizující prvek už při prezidentských volbách v Rakousku. Pochybnosti kolem zneužitelnosti korespondenční volby, nabourání a prodloužení standardního sčítání dramaticky z minuty na minuty, měnící se dlouho stabilní výsledky, to je něco, na co bychom zde měli všichni rychle zapomenout. Korespondenční volba prostě podkopává důvěru ve volby, tím podkopává důvěru v demokracii a v legitimitu politického systému. A to jsou věci, se kterými bychom si neměli hrát. A neříkám to vůbec jen kvůli volbám v USA. Dlouhodobě si myslím, že akt volby je natolik vážná věc, že by se člověk měl zvednout a dojít do nejbližšího volebního okrsku, který máme v naší zemi všichni v docházkové vzdálenosti. Korespondenční volba je hrou se sirkami ve stohu sena. Opravdu to nedělejme a neměňme to, co u nás dobře funguje.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec David Štolpa a připraví se paní poslankyně Iveta Štefanová. Ano, žádáte tedy o dvakrát 10 minut. Jednou. Jednou 10 minut. Dobře, děkuji.

 

Poslanec David Štolpa: Děkuji za slovo. Když pětikoalice svolala tuto mimořádnou schůzi, člověka by napadlo, že tématem bude něco, co dnes opravdu lidi v Česku tíží. Předpokládal jsem, že se sejdeme k řešení problémů, které našim občanům leží na srdci, že vláda představí plán, jak čelit výzvám, které nás v současnosti obklopují, a jak nabídnout konkrétní pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují. Nestalo se a vládou aktuálně nastolená agenda mě nutí položit si otázku: Zaměřuje se vláda Petra Fialy skutečně na to, co je pro občany této republiky nejdůležitější? Je tady skutečně proto, aby řešila jejich každodenní starosti a výzvy? Vzhledem k tomu, že tématem mimořádné schůze je zavedení korespondenční volby v České republice, chtěl bych poukázat na to, jak tento návrh působí v kontextu současných aktuálních potřeb našich občanů. Je to opravdu to, co lidi v současné době zajímá a co potřebují?

Samotná korespondenční volba může znít jako moderní a pohodlný způsob hlasování, ale nesmíme přehlížet řadu úskalí a rizik, která s sebou přináší. Tato metoda volby může vést k problémům v oblasti volební bezpečnosti, ochrany soukromí a volební integrity. Korespondenční volba není jen otázkou pohodlí, je to otázka zachování základních principů demokracie, jako je transparentnost, spravedlnost a bezpečnost. V této chvíli by vláda měla zaměřit svoje úsilí na řešení naléhavých problémů, které ovlivňují každodenní život občanů, zlepšení zdravotní péče a dostupnost léků, podporu vzdělávacího systému, řešení ekonomických problémů a vysokých cen nebo posílení sociálních služeb.

Když se vrátím ke korespondenční volbě, obávám se, že tento způsob hlasování, i když na první pohled působí jako pohodlný a přístupný, otevírá dveře možným zneužitím. Riziko podvodů a manipulace je zkrátka klíčovým argumentem proti korespondenční volbě. Hlavní obavou je dvojí hlasování, kdy jedna osoba může hlasovat vícekrát, neboť kontrola nad tím, kdo skutečně vyplňuje a odesílá hlasovací lístek, je minimalizována. Dalším problémem je falšování hlasovacích lístků. Bez fyzické přítomnosti voličů a přímého dohledu volebních komisí je snazší manipulovat s hlasovacími lístky nebo výsledky. To ohrožuje základní principy demokracie, které spočívají v transparentnosti a spravedlivém hlasovacím procesu.

Korespondenční volby také zvyšují riziko narušení soukromí voličů, protože nedokážou zaručit anonymitu hlasování tak efektivně jako tradiční metody hlasování. Výsledkem potom může být ztráta důvěry veřejnosti ve volbu a otázky o legitimnosti volebních výsledků. Tato rizika je potřeba důkladně zvážit a vyhodnotit při zvažování zavedení korespondenčních voleb, aby se zajistila ochrana demokratického procesu v naší zemi. Jako velký problém vidím, že nedostatečná ověřitelnost identit při korespondenčním hlasování představuje právě vážné riziko pro integritu a spravedlnost volebního procesu. Při hlasování poštou neexistuje způsob, jak s jistotou ověřit, zda hlasovací lístek vyplnil a odeslal skutečný oprávněný volič. To otevírá scénáře, kdy mohou být hlasovací lístky vyplněny a odeslány jinými osobami, například rodinnými příslušníky, pečovateli, nebo dokonce různými politickými aktivisty a skupinami. Tyto praktiky mohou vést k manipulaci s výsledky volby a zneužívat voličských práv, což je zvláště znepokojivé v případě zranitelných skupin, jako jsou starší lidé nebo lidé s omezenou mobilitou. Kromě toho systém pro zpracování korespondenčních hlasů může být náchylný k chybám, jako je nesprávná registrace hlasů nebo ztráta hlasovacích lístků. To může vést k nesprávnému započítávání hlasů, což podkopává důvěru veřejnosti ve výsledek volby.

Sami odborníci jsou potom vůči možnosti zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než pětikoaliční politici. Právník Zdeněk Koudelka například označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož už rozhodnutí pak sám nebude podléhat.

Petr Drulák dále o zavedení korespondenční volby mluví jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kde jsou o dění lépe informováni než o dění v Česku. Podle Druláka je proto zbytečné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož výsledky neponesou, a nanejvýš budou zpovzdálí pozorovat.

Jedním z dalších problémů je bezpečnost hlasovacích lístků během jejich přepravy poštovními systémy. Existuje riziko, že hlasovací lístky mohou být ztraceny, odcizeny nebo poškozeny. Toto ohrožení je zvláště významné v případě velkých volebních obvodů, kde se přepravuje obrovské množství hlasovacích lístků. Zajištění, aby každý hlasovací lístek byl bezpečně doručen a následně správně zpracován, je logicky (logisticky?) náročné a vyžaduje důkladné plánování a zabezpečení.

Otázky důvěry a legitimity budoucích voleb v České republice jsou klíčové pro udržení zdravého demokratického procesu a v kontextu korespondenčních voleb se tyto otázky stávají obzvláště relevantními.

Korespondenční volby, i když nabízejí pohodlí a rozšířený přístup k voličskému procesu, přinášejí s sebou výzvy, které mohou podkopávat důvěru veřejnosti ve volební systém a jeho výsledky. Jak jsem již zmínil, jedním z hlavních problémů je vnímání bezpečnosti a integrity korespondenčního hlasování. Vzhledem k rizikům spojeným s manipulací, podvody a zabezpečením může veřejnost mít obavy, zda se její hlasy správně a bezpečně sčítají. Případy nesrovnalostí nebo potvrzení incidentů mohou vést k pochybám o spravedlivosti volebního procesu, což může mít za následek snížení volební účasti a celkovou ztrátu důvěry v demokratické instituce. Ostatně příklady ze zahraničí bychom všichni bez problémů našli.

Korespondenční volby také vyvolávají otázku ohledně transparentnosti volebního procesu. Bez možnosti fyzické přítomnosti ve volebních místnostech a přímého dohledu nad procesem hlasování a sčítání hlasů může být pro voliče obtížnější ověřit, že jejich hlas byl zpracován správně. To znamená, že je potřeba vytvořit silnější a transparentnější mechanismy pro audit a ověření volebních výsledků, což může být logicky náročné a nákladné.

V neposlední řadě je důležité, aby byly přísně stíhány a trestány jakékoliv pokusy o politické zneužití korespondenčního hlasování, to zahrnuje nejen nezákonné sbírání nebo manipulaci s hlasovacími lístky, ale také šíření dezinformací a provádění nátlakových kampaní proti voličům. Trestné činy v souvislosti s volbami by měly být považovány za vážná porušení demokratických principů a měly by být odpovídajícím způsobem postihovány.

Transparentnost volebního procesu, tak jak jsme na něj doposud v Česku zvyklí, zahrnuje jasnou a otevřenou komunikaci všech aspektů hlasování, od registrace voličů přes distribuci a odeslání hlasovacích lístků až po proces sčítání hlasů a oznámení výsledků. Veřejnost by měla mít přístup k podrobným informacím o tom, jak jsou jejich hlasy zpracovány a počítány. A v neposlední řadě je třeba pečlivě zvážit dopady na různé skupiny voličů. Korespondenční hlasování by nemělo diskriminovat žádnou skupinu voličů a je potřeba zajistit, aby bylo pro všechny stejně přístupné a srozumitelné.

Když to celé na závěr shrnu, zavedení korespondenční volby v České republice v tuto chvíli nabízí spíše mnoho otázek než mnoho odpovědí. A jsem přesvědčen, že občané od této Fialovy vlády očekávají úplně jiné otázky, než je korespondenční volba. U těchto otázek ale vláda mlčí a svádí svoje chyby na všechny kolem. Bylo by krásné, kdyby takové úsilí a nasazení, které věnuje Petr Fiala a jeho vláda zavedení korespondenční volby, věnovali také problémům občanů naší země. (Předsedající: Čas.) Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášena paní poslankyně Iveta Štefanová, připraví se pan poslanec Bělica. Než vám udělím slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Lang Hubert od 19.44 ze zdravotních důvodů, dále potom paní poslankyně Mračková Vildumetzová od 19.40 z rodinných důvodů.

Nyní prosím paní poslankyni. Vašich 10 minut.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Tak já děkuji za slovo. Já se rovnou tedy přihlásím k tomu, že bych využila dvakrát ten čas za sebou rovnou.

Vážení kolegové, i mně dovolte, abych se zde vyjádřila k tomu návrhu novely zákona, který vlastně do našeho volebního procesu zavádí systém korespondenční volby. Mnoho mých kolegů přede mnou tady přednášelo své argumenty, proč tento návrh podporují nebo proč jsou proti němu. Zaznívalo tady i z úst obhajovatelů, že je to vlastně jakási nepatrná změna nebo nějaká pouze určitá technická úprava, která je ve prospěch zlepšení toho volebního procesu, narovnává podmínky a vlastně jde o nějaké zlepšení demokracie. A jak je překvapující a nepochopitelný ten náš odpor a až zveličování toho projednávání vlastně až do jakéhosi boje proti koalici.

No, i já jsem proti přijetí této normy a vnímám to jako boj. Boj za demokracii. Boj o demokracii, svobodu a občanská práva je právě bojem o svobodné volby. Schválení této navrhované korespondenční volby by totiž znamenalo zásadní narušení svobodného volebního procesu, tak jak ho známe, jak máme ten systém nastavený, jak je dlouhodobě plně funkční a jednoznačně transparentní. Přesto takovou změnu tu koalice na sílu protlačuje hlava nehlava, s pokusy vlastně co nejvíce hlas opozice umlčet, jako další ze svých kroků proti občanům České republiky. Prakticky všechny dosavadní kroky, které tato vládla, podnikla, životní situaci lidí v Česku neustále zhoršují, a tak logicky obliba těchto politických stran klesá. Většinu 108 nebo respektive 109 hlasů má vládnoucí pětikoalice jen díky souhře několika věcí, náhod, včetně rozhodnutí Ústavního soudu o vstupu koalic do voleb, a samozřejmě bohužel i díky určité roztříštěnosti té vlastenecké scény. Je třeba mít na paměti, že v těch posledních volbách do Sněmovny propadlo vlastně více jak milion voličských hlasů, což je nejvíc vlastně historii České republiky. Takže není se co divit tomu, že se přišlo s jakousi pojistkou ve formě korespondenční volby, která by mohla pomoci zajistit dostatek hlasů v dalších volbách právě pro strany pětikoalice.

Zdůvodnění, které zaznívá z úst obhajovatelů, že korespondenční hlasování má nějak zlepšit demokracii, považuji přinejmenším za zavádějící. Demokracie totiž nepotřebuje zlepšovat, ale především ochraňovat.

Největším problémem je sám fakt, že korespondenční volba vlastně porušuje prakticky všechny zásady svobodných voleb, tedy to, že volby mají být rovné, přímé a tajné. Korespondenční hlasování vytváří tu situaci, kdy v obálce se vedle - nebo podle toho navrhovaného postupu - vedle toho volebního lístku nacházejí také identifikační údaje o tom voliči, a to vlastně přímo narušuje tajnost té volby. Porušení tajnosti volby zaznívá jako protiargument nejčastěji, a to nejen od nás opozice, ale tuto řekněme nedokonalost korespondenčního hlasování uznávají i zástupci předkladatelů toho návrhu a upozorňují na to i ústavní právníci.

Hodnocení, které tady dnes zaznělo, že vlastně o takový problém až tak nejde, protože se to v nějaké míře porušuje i dnes, ať už u voleb například doma, nebo v nemocnici a tak dál, to mě opravdu nijak neuspokojuje. Při osobní volbě ve volební místnosti se nikdy nedá spojit ten lístek s konkrétní osobou, u korespondenčního hlasování není možné zcela zajistit ani tu přímost volby, tedy to, že hlas skutečně odevzdal právě ten konkrétní volič a že tak učinil ze své vůle, bez jakéhokoliv nátlaku nebo dokonce pomocí nějakého prostředníka. Obava, že taková volba by mohla probíhat v podstatě i bez vědomí voliče, je jednoznačně namístě. Ani toto nelze ve volební místnosti nijak obejít. U korespondenční volby není možné tedy v podstatě zjistit, zda ty hlasy nejsou podvodné, zda někdo, kdo má přístup k databázi možných voličů, nehlasuje falešně za ty, co by například ze své vůle vůbec volit nešli nebo díky aktuálnímu zdravotnímu stavu prostě volby nejsou schopni.

Porušení těch volebních zásad je protiústavní. Navrhovaná úprava porušuje ale i tu základní zásadu voleb, což je rovnost, kdy vytváří vlastně řekněme voliče dvou kategorií s různými typy možností, jak hlasovat. Bohužel toto není poprvé, kdy pětikoalice postupuje v rozporu nebo na hraně s Ústavou České republiky. Opakovaně slýchám ze strany zástupců vládních stran, že hnutí SPD bojuje proti zavedení korespondenční volby jenom proto, že máme v zahraničí menší podporu než u lidí žijících v České republice a ty naše volební preference jsou nižší a že bychom tuto volbu určitě podporovali, kdybychom právě měli tu podporu v zahraničí větší. V žádném případě to tak není. Hlavním bodem programu SPD je právě ochrana demokratických principů. A měnit zákony z důvodu prospěchu konkrétní politické strany, ať už té, či oné, by bylo více než krátkozraké. Je zcela jasné, že počiny z takových pohnutek se dříve nebo později obrátí proti subjektu, který tuto změnu prosadil.

Ale pohled na to, jak lidé žijící trvale nebo dlouhodobě v zahraničí volí, je velice důležitý a správná otázka je ta, jaký je vlastně ten skutečný důvod, kdy i přes hrozbu možných volebních podvodů, jaký je ten důvod zvyšovat tu volební účast lidí, kteří tedy trvale v Česku nežijí a kteří vlastně dle těch dosavadních výsledků, jak máme možnost to porovnat, volí evidentně jinak než ti, kteří tady s námi žijí, kteří právě nesou potom následky svého hlasování. Dle odhadů Ministerstva zahraničí žije v zahraničí až několik milionů Čechů, z nichž to volební právo, odhaduje se, má asi 300 000 nebo až 500 000 lidí. Důležité je právě to slovo odhad, neboť vlastně nejsme schopni počet těch voličů v zahraničí přesně vůbec určit. A dnes jsme tady z úst ministra slyšeli, že přehled o tom, kdo vlastně má ty platné pasy v zahraničí, by se ani dělat neměl, protože by se jednalo o šmírování, jak jsem se dnes doslechla. Takže počet lidí, pro které je potřeba zavést tu korespondenční volbu, koalice nezná a vlastně ji ani znát nechce.

Ano, ty uváděné důležité potřeby této kontroverzní normy a technická připravenost novely je vskutku překvapující. Přitom v případě těsných výsledků, například kolem té pětiprocentní hranice, která rozhoduje o tom, zda se ta politická strana či hnutí nebo ten konkrétní politický subjekt do Sněmovny dostane nebo ne, můžou ty hlasy ze zahraničí významně ovlivnit výsledek, tedy to rozložení politických stran v parlamentu, a navíc evidentně jiným směrem, než si přejí občané žijící v Česku.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Jenom upozorňuji, že vám uběhlo deset minut a zapnula jsem vám druhých deset minut. Prosím.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Ano, děkuji za upozornění. Korespondenční hlasování ovlivnilo výsledky rakouských prezidentských voleb bezprecedentním způsobem. Důsledek korespondenční volby pro výsledky rakouských voleb je dobře známý. Zatímco v Rakousku samotném zvítězil Norbert Hofer s 51 % hlasů, v korespondenčním hlasování vyhrál Van der Bellen s 61 %. Rozsáhlé volební podvody umožněné právě tou korespondenční volbou konstatoval i rakouský ústavní soud, který rozhodl o tom, že se druhé kolo rakouských prezidentských voleb muselo opakovat. Oficiální rozhodnutí znělo, že volby se musí opakovat kvůli nesrovnalostem při sčítání korespondenčních hlasů v celém Rakousku. Podle rakouských soudů byly některé hlasy sčítány dříve, v předstihu, než vlastně byl ten stanovený limit pro otvírání obálek, nebo dokonce že ty obálky otvírali lidé, kteří k tomu neměli oprávnění. Ve Spojených státech amerických došlo v prezidentské volbě díky korespondenčním hlasům podle názoru prezidenta Trumpa k jednomu z největších volebních podvodů v historii.

Je zcela namístě tady zmínit, že velké či malé aféry provázejí korespondenční volby v mnoha státech, na které se koalice tak ráda odvolává. Osobně považuji za největší problém právě to, že i když budeme všichni věřit, budeme chtít věřit tomu, že ty podvody nikdo dělat nebude, že úmyslně nebude ovlivňovat výsledky voleb podle své vlastní vůle nebo takzvaně na zakázku konkrétního subjektu, už to, že to hlasování ty obavy vyvolává, a že se tak děje, už je dneska prokázaný fakt, že ty obavy existují, tedy to, že existují jakékoli pochyby o průběhu volebního procesu, to je naprosto nepřijatelné ohrožení demokracie v jejích základech. Svobodné volby, jejichž zásady jsou stanovené tak, že pokud jsou dodrženy všechny tak, aby volby byly opravdu svobodné, jsou právě nejdůležitější pojistkou demokracie ve svobodné zemí.

Jak tedy může pětikoalice tvrdit, že korespondenční hlasování je naprosto bezpečné a že volební podvod ani náhodou nehrozí? Vždyť historie nám ukazuje přece přesný opak. Já chápu, že poslanci vládních stran tento nástroj, který by jim pomohl udržet si moc, vzývají jako určité vylepšení voleb, ale toto vylepšení by bylo na úkor občanů této země, kteří většinově ani tuto vládu nevolili. Kdybychom měli k dispozici korespondenční volbu už například pro tu první přímou prezidentskou volbu v roce 2003, pak by v obou kolech u zahraničních voličů zvítězil Karel Schwarzenberg. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 v zahraničí zvítězila například TOP 09 před druhou stranou Zelených, která se v té době do Sněmovny vlastně tady ani nedostala. Naopak vítěz voleb, ČSSD, obdržel ze zahraničí necelých 7 % hlasů. Je to ten důvod, proč chce TOP 09 tuto změnu zákona protlačit, nebo je to důvod i pro další strany? Je možné vůbec, aby z takovéhoto řekněme marnivého důvodu se protlačoval návrh tak citelně zasahující ústavu? A znovu připomínám, že pohled těch lidí, kteří nežijí trvale v Česku, je evidentně jiný.

Korespondenční hlasování popírá podstatu demokratických voleb. Osobní fyzická účast ve volbách je pro demokratický stát nenahraditelná. Volba je totiž nejenom právem, ale především výsadou. Ke svobodnému rozhodování a demokracii patří právě ochota nést tu odpovědnost. A právě čas a určitá oběť nutná k vykonání volebního práva představuje tu cenu za výsadu volby. Volič, který si za možnost volby platí svým časem nebo určitým nepohodlím, chce, aby přínosy té volby jeho náklady převýšily, a volí tak nanejvýš zodpovědně. Jestliže je pro občana dovolená v zahraničí nebo studijní pobyt nebo pracovní cesta důležitější než možnost se podílet na formování politiky ve své zemi, pak se této demokratické výsady sám a dobrovolně zříká. A i proto není žádný důvod zavádět tu korespondenční volbu.

Dalším podstatným problémem je to, co už se tady několikrát zmínilo, a to je to, jak takto závažný zákon, který zasahuje do ústavních práv, se tu projednává na základě poslaneckého návrhu, kdy i sami předkladatelé již dnes hovoří o potřebných úpravách, které se budou muset řešit vlastně v rámci druhého čtení. Tak jaký je tedy ten skutečný důvod toho návrhu? Jde tedy opravdu jenom o ten stále se opakující důvod, jak opakuje koalice, že si to voliči žádají, to zavedení korespondenčního hlasování, nebo že tento krok je myšlen pouze jako upevnění demokracie a narovnávání toho volebního práva? Nechápu v tom případě, proč tento návrh nebyl předložen standardním způsobem se všemi částmi toho legislativního procesu.

Hlasování o přijetí korespondenční volby bude proto testem, zda se podaří udržet demokracii v naší zemi, či zda se ještě více posuneme směrem k nějaké totalitě, ve které se potom volby pomocí různých volebních nástrojů ovlivňují ve prospěch vládnoucí elity. Proto já tady apeluji na všechny poslance, kteří mají v úmyslu tento návrh podpořit, aby se vážně zamysleli nad tím, jaké budou následky jejich rozhodnutí a zda v té krátkozraké vidině možného vlastního prospěchu chtějí obětovat demokracii. Já vám děkuji za pozornost

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášen pan poslanec Josef Bělica. Připraví se pan poslanec Metnar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Bělica: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené dámy a vážení pánové, já bych se s dovolením také krátce vyjádřil k materii, kterou tady dnes projednáváme, a projednáváme už nějakou dobu. Jsem odpůrcem korespondenční volby, jsem odpůrcem korespondenční volby dlouho, od svého vstupu do politiky. Já jsem korespondenční volbu nepodporoval nikdy, můj názor v tomto směru se nijak nevyvinul a mé argumenty, proč korespondenční volbu nepodporuji, jsou pořád stejné a konzistentní. A já bych s dovolením zareagoval i na tu rozpravu, která tady probíhá, protože, už jsem o tom hovořil tady u pultíku několikrát, problémem současné Sněmovny je především to, že my se prostě neposloucháme a v okamžiku, kdy docházejí argumenty, tak se prostě přechází k útokům a k nějakým osobním invektivám a odvádění pozornosti, ale za každou cenu prostě se jenom nedostat k odpovědi na tu otázku, která byla nepříjemná a která padla.

Já bych se v této souvislosti vrátil k myslím velmi korektním a velmi fundovaným vystoupením mých kolegů Radka Vondráčka a pana poslance Nachera. Já jsem poměrně pozorně poslouchal celou rozpravu, která tady probíhá celou dobu. I když třeba nejsem v sále, tak to mám puštěno v kanceláři. A myslím si, že těch argumentů tady zazněla celá řada, já si opravdu nemyslím, že je nezbytně nutné je všechny opakovat. Nicméně proč mluvím o tom, že se tady neposloucháme a neodpovídáme si na ty dotazy?

Já si myslím, že zcela stěžejní u téhleté problematiky je ta ústavnost, o které tady mluvil můj kolega Radek Vondráček. On zmiňoval několik zcela zásadních argumentů, zaznělo to tady mnohokrát. A ti předkladatelé zákona, kteří tu potom chodí argumentovat, tak bohužel odpovídají na něco jiného. Pan kolega Vondráček tady mluvil v souvislosti s ústavností o třech základních principech, které by u voleb měly být dodrženy. Já s tím souhlasím. Ten názor je mi velmi blízký a ty argumenty jsou, že volby by měly být osobní, tajné a hlavně svobodné.

Bohužel korespondenční volba nám tu tajnost prostě nezaručuje. Já teď nechci spekulovat o tom, jestli nějaká forma korespondenční volby by to zajistit dokázala. Já si to nemyslím a to je i důvod, proč se můj názor v tomto směru nevyvíjí, já jsem byl i v minulém volebním období odpůrcem tajné korespondenční volby. Myslím si, že meritem té věci u posuzování tajnosti voleb je zcela jednoduchý fakt, a ten tady už také zazněl několikrát, a to je rozdíl mezi "anonymní" a "tajné". Já dokážu připustit, že předkládaný návrh korespondenční volby může zajistit jakousi anonymitu, ale určitě nezajistí tajnost.

Ta tajnost volby je myslím velmi důležitá z jednoho prostého důvodu, a zaznělo to tady myslím ve vystoupení paní kolegyně Zuzany Ožanové, která to říkala takovým procítěným způsobem. Nicméně to se zakládá na nějakém prožitku, na nějaké zkušenosti. Víte, ono, pokud jsou lidé, kteří jsou vystaveni tlaku v různých životních situacích, tak předpokládat, že k tomu nedojde při volbách, je prostě naivní. Já nepoužiju jiné, silnější slovo, ale myslím si, že to tak je, a my bychom určitě při tvorbě zákonů naivní být neměli. Jedná se o skupiny obyvatel, které jsou ohroženější v tomto směru, ten nátlak je na ně vyvíjen i v jiných oblastech, než jsou volby. Prostě korespondenční volba nedokáže zajistit tajnost volby. Mluvíme typicky o starších lidech, o lidech, kteří jsou na někom třeba sociálně závislí, ty situace se stávají, a stávají se i v zahraničí. A navíc my už jsme tady zažili volební kampaně, které řekněme velmi tvrdě útočily na city třeba starší generace. Už to tady kolegové zmiňovali několikrát. Já si úplně nemyslím, že toto je styl volební kampaně, který by patřil do normální společnosti, ale někdo má jiný názor, já mu ho brát nebudu.

Pokusím se shrnout v krátkosti své argumenty, proč můj názor směrem ke korespondenční volbě se nikam neposunul a proč jsem odpůrcem korespondenční volby. Tady zaznívá, že když nepodporujeme korespondenční volbu, tak jsme proti právu lidí v zahraničí volit. To není pravda, ti lidé dnes v zahraničí volit mohou. Ten systém je nastavený, je funkční. A ta předkládaná podoba zákona by si vyžadovala minimálně nějaké přechodné období, ale ani to není nastavené. Když pominu fakt, že ti lidé v zahraničí volit mohou, mohou se dneska dostavit na ambasádu, mohou své hlasy odevzdat. Dalším poměrně důležitým faktorem je, a ten tady také zazněl a taky je mi blízký, je to taky důvod, proč korespondenční volbu nepodporuji, a to je ten, že lidé, kteří volí ze zahraničí a nemají vztah k České republice, nežijí tady nebo tady neplatí daně, by volit prostě v České republice podle mého názoru neměli.

Mluvil jsem tady o problematice pojmu anonymní versus tajné, to si myslím, že minimálně by si kolegové zasloužili relevantní odpověď, ale chápu, že ta tajnost zajistit nejde, takže ta odpověď na to bude těžká.

Slyšel jsem argumenty, že plenta prostě není řešení. Ale my prostě bohužel nic lepšího momentálně nemáme. Já si opravdu myslím, že koalice, která tlačí tak velmi tvrdě na to, aby prosadila korespondenční volbu, argumentuje tím, že to není účelové, že za tím nejsou žádná procenta ve vzduchu, ale to se argumentuje v situaci, kdy, vaším prostřednictvím, paní předsedající, předsedkyně Sněmovny v rozhovoru řekne, že váš recept na klesající preference je, že tady máte ještě tajnou volbu. No tak ono se to potom jako poměrně těžce vyvrací.

Važme si toho, co tady máme, a to je volební systém, který u nás je důvěryhodný, zatím nikdy nebyl napaden ať už vítězi voleb, nebo těmi, co ve volbách neuspěli. Anebo už jsme, dámy a pánové, za těch 35 let tu demokracii opravdu přežili? Já si to nemyslím.

Dále - proč nepodporuji korespondenční volbu. Já si myslím, že volební zákon je těžké téma, je to složitá záležitost a určitě by se měl, pokud se bude přistupovat k nějakým změnám volebního systému, tak ty změny by měly být opatrné, měly by být pro občany pochopitelné a predikovatelné a hlavně by měly procházet širší politickou shodou. Nemluvím o ústavní většině. Nemyslím si, že by bylo nutné prosazovat nebo měnit takovouhle normu ústavní většinou, ale určitě by měla proběhnout nějaká širší politická dohoda. A tady opět, dámy a pánové, narážíme na něco, co vláda opět nezvládla, a propásla tu jedinečnou situaci prostě se o tu dohodu aspoň pokusit. Takže se to neprojedná standardně, v připomínkovém řízení, je to tady předloženo, dokonce spolupředkladatelem jako poslanec je pan premiér, což je za mě úplně absurdní, protože dva roky takováhle změna mohla procházet normálně standardním schvalovacím procesem a ten legislativní proces nemusel být tímhletím způsobem řekněme, obejit byť nemluvím o tom, že je nelegitimní. On legitimní je samozřejmě.

Tím bych své vystoupení, paní místopředsedkyně, ukončil. Já si myslím, že vláda opět propásla šanci udělat něco správně, predikovatelně a korektně. (Předsedající: Čas.) A to je závěr mého vystoupení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Lubomír Metnar, připraví se pan poslanec Kamal Farhan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se chci vyjádřit k tomuto projednávanému tématu. Zavedení korespondenčního hlasování je zásahem do filozofie volebního práva a demokracie. Korespondenční hlasování údajně zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale je důležité říci, že nežijí ve státě, o němž rozhodují, a hlavně neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však o tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen.

Hlavní ústavněprávní zásady volebního práva v České republice jsou všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a požadavek svobodného hlasování ve volbách bez jakéhokoliv nátlaku. Tyto principy nalezneme na řadě míst Ústavy České republiky a v Listině základních práva svobod. Obdobné základní principy výkonu volebního práva nalezneme i v mezinárodněprávních dokumentech, jimiž je Česká republika rovněž vázána.

Zásada všeobecnosti - všeobecnost volebního práva stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané České republiky bez jakéhokoliv omezení. Zásada rovnosti - rovnost v právním smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právu jakožto nejvýznamnějších hodnot před zákonem. Princip rovnosti je stěžejním a základním principem našeho právního řádu. Princip rovnosti je v České republice ústavně garantován jak v rovině obecné, tak je explicitně formulován pro oblast voleb a výkonu volebního práva. Dle čl. 21 Listiny základních práv a svobod pak platí, že volební právo je všeobecné a rovné, přičemž občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Zavedením korespondenční volby pouze pro občany České republiky, kteří dlouhodobě pobývají, či dokonce trvale žijí na území jiného státu, jak je navrženo v poslaneckém návrhu, však vznikne faktická nerovnost mezi občany České republiky žijícími na našem území a těmi, již žijí v zahraničí. Občané České republiky, kteří žijí na jejím území, nemají žádnou možnost hlasovat korespondenčně, a to ani v případech, že se v dané dva dny voleb nacházejí pracovně na druhé straně republiky, v zahraničí nebo jsou fyzicky indisponováni a k volbám se nemohou dostavit. Tito občané mají dle stávající právní úpravy sice možnost požádat si o voličský průkaz, ale musí tak učinit v předstihu před volbami, musí tedy dopředu vědět, kde se budou v den voleb nacházet, a podle toho naplánovat svůj program a průkaz si vyřídit. V žádném případě však nemohou volit korespondenčně. V případě, že tak například musí odjet z místa bydliště neočekávaně na pracovní cestu, řešit nenadálou událost, musí cestovat za členem rodiny a podobně, korespondenčně volit nemohou. Navrhovanou legislativní úpravou tak dochází potenciálně k protiústavní diskriminaci českých občanů žijících na území České republiky.

Ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Předložený poslanecký návrh zákona však stanovuje, že volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad. Žádost o výkon volebního práva formou korespondenční volby za něj může podat jiná osoba. Následně takový volič nebo jím pověřená osoba obdrží nezbytné podklady pro hlasování a tyto může bez dalšího již odeslat poštou. Jakýkoliv požadavek osobního výkonu volebního práva tak u korespondenční volby odpadá. V navržené korespondenční volbě ze zahraničí tak absolutně nelze garantovat ani ověřit, že volič hlasoval přímo osobně, tak jak požaduje ústavní pořádek České republiky a jak je důsledně vymáháno a kontrolováno v případě provádění voleb na našem území. Zatímco ve volební místnosti na území České republiky se musí každý volič prokázat volebním průkazem a osobně se odebrat za plentu, kde pod dohledem volební komise vloží hlasovací lístek do obálky a následně tyto vhodí do zapečetěné volební urny, u korespondenční volby nelze kontrolovat, kdo a jaký hlasovací lístek do obálky vložil a kdo obálku jménem voliče odeslal.

Princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. Dle komentáře k Listině základních práv a svobod dále platí: Důležitým pravidlem je, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem voliče. Opačný postup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem.

Voliči samozřejmě nic nebrání, aby veřejnosti sám sdělil, jak bude hlasovat či jak hlasoval. Požadavky vyplývající z principu tajného hlasování směřují v první řadě ke státu, který má pozitivní závazek zajistit jejich splnění. Stát však rozhodně není jediným subjektem, před kterým by mělo být hlasování jednotlivých voličů utajeno. Utajeno musí být před všemi, jinými slovy princip tajnosti hlasování znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem. V korespondenční volbě, tak jak je nastavena předloženým poslaneckým návrhem, však bude svoboda hlasování těžce garantována a kontrolovatelná.

Výhrůžky, nátlak nebo potenciální korupce jsou skutečnosti, které vylučují princip svobodného hlasování. Při korespondenční volbě však stát není schopen garantovat ani kontrolovat, že volba proběhla právě tak, jak požaduje ústavní pořádek České republiky. Zatímco při volbách na území České republiky se musí volič při vkládání hlasovacího lístku odebrat sám za plentu, při korespondenční volbě v zahraničí osobní volbu, která je prosta nátlaku, nikdo nezkontroluje. Je však třeba připomenout, že ústavní pořádek a ústavněprávní principy, obsažené zejména v Ústavě České republiky, jakož i v Listině základních práv a svobod, jsou zákonu nadřazené. To znamená, že žádný zákon nemůže svou navrženou právní úpravou porušovat ústavní principy - které již tady zazněly, ale já je zopakuji - rovnosti, tajnosti, přímosti a svobodného výkonu volebního práva.

Pro ústavně konformní zakotvení korespondenční volby, tak jak byla skupinou poslanců předložena, by byla potřeba změna Ústavy České republiky. V této souvislosti tak nemůže obstát ani lakonické tvrzení předkladatelů poslaneckého návrhu zákona, že korespondenční volba je zavedena v řadě států světa, když nijak nedokládají soulad s ústavním pořádkem těchto zemí ani náležitosti korespondenční volby v jiných právních řádech. Návrh zákona byl navíc předložen jako poslanecký návrh zákona, nikoliv jako vládní, neproběhlo u něj standardní mezirezortní připomínkové řízení a vypořádání připomínek dotčených subjektů. Takto zásadní návrh s ústavněprávními dopady by přitom měl být předložen vládou a řádným legislativním procesem.

Z těchto a dalších důvodů já s tímto návrhem nesouhlasím, tedy nesouhlasím s korespondenčním volbou a s tímto návrhem zákona. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nepřejete si tedy využít dalších deseti? (Poslanec Metnar z prostoru před řečnickým pultíkem: Mám ještě deset minut, ale ne.) Dobrá. Děkuji.

Nyní vystoupí pan poslanec Kamal Farhan a připraví se paní poslankyně Lesenská. Jenom se zeptám dopředu, pane poslanče, stačí deset minut, nebo si... (Poslanec Farhan se otáčí k předsedající: Já myslím, že stačí deset minut.) Ano, děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Dobrý podvečer - nebo dobrý večer, dámy a pánové. Dovolte mi, abych i já se vyjádřil k návrhu zákona, kterým do našeho právního řádu by měla být zakomponována korespondenční volba. Jak zde bylo řečeno několika zástupci pětikoalice, je to priorita této vlády - v době, kdy lidé mají hluboko do kapsy, inflace je šílená, zdravotnictví pod vedením ministra Válka kolabuje. Pravděpodobně jediným řešením, jak získat ještě nějaké další hlasy, a to za každou cenu, jsou hlasy ze zahraničí od lidí, kteří zde nežijí, nemusí na vlastní kůži zažívat kotrmelce, které tato vláda dělá dnes a denně.

Je potřeba si zopakovat, že volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Změna volebního systému, kterou chce koalice prosadit, rozkolísá dosud fungující volební systém a znedůvěryhodní volby jako takové. Rizika plynoucí ze změny volebního zákona jsou obrovská. To, že se jedná jen o účelovou změnu volebního zákona s cílem získat aspoň tolik hlasů, aby koaliční strany překročily aspoň 5% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, je v současné chvíli více než jasné. Jak jinak bychom si také mohli vysvětlit, že zrovna tato část zákona má být účinná již od roku 2025, zatímco zbytek od roku 2026? Náhoda? Na náhody já nevěřím.

V souvislosti s výše uvedeným je potřeba zaměřit se na ústavní zakotvení volebního práva, čl. 22 Listiny, kde se říká, že "zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti".

Základními principy, které plynou z Ústavy a Listiny, jsou všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a svobodnost voleb. Při korespondenční volbě jsou podstatně dotčeny principy svobodnost, tajnost a i přímost voleb. Svoboda voleb při korespondenčním hlasování - musí jít o co největší zajištění svobody rozhodování voliče, tedy o to, aby volbu právě provedl on. Je tedy zapotřebí zajistit, aby nemohlo dojít k žádnému ovlivňování voliče v jeho rozhodování. A právě to je podle mého názoru kámen úrazu tohoto návrhu, protože podle mého názoru žádné nárazníky minimalizující tato rizika neobsahuje. Ukázalo se, že něco jako kupčení s hlasy existuje, a na tyto judikáty už také upozorňovali někteří mí předřečníci. Ale v souvislosti s korespondenční volbou si lze také představit rizika plynoucí z takzvaného kupování hlasů v rámci širšího příbuzenstva.

Tajnost voleb, další zásadní princip, korespondenční volba neposkytuje, žádnou jistotu zajištění tajnosti této volby. A právě s tímto typem hlasování je spojeno obrovské riziko takzvaného family votingu, rodinného hlasování, kdy se děje hlasování pod tlakem příbuzných nebo blízkých osob nebo osob, kterým volič hlas takzvaně prodal. A právě u tohoto typu volby je nebezpečí kupčení s hlasy obrovské a snadnější než ve volební místnosti, kde lze vyloučit přítomnost kohokoliv během volby. Dovolím si zde odkázat i na studii Parlamentního institutu právě k family votingu, studie Parlamentního institutu, popis rodinného hlasování. Jako rodinné nebo také skupinové hlasování je označována situace, kdy je v prostoru vyhrazeném pouze pro individuálního voliče přítomnost více osob, a dochází tak k narušení tajnosti hlasování. Tyto osoby nemusí být vždy přímo v rodinném vztahu, proto je v některých zdrojích používáno označení také skupinové hlasování.

Podle příručky volebního pozorovatele OBSE jde v případě rodinného hlasování o narušení volebního procesu a volební pozorovatelé ho musí reportovat. Příručka uvádí, že k němu může docházet hlavně v případech využívání aktivního volebního práva ženami, jde o odkaz na chápání skupinového či rodinného hlasování jako projevu vztahů v tradičních společnostech, ve kterých jsou omezována lidská práva, typicky práva žen. Mužský člen rodiny například doprovází jednu nebo více žen do vyhrazeného prostoru, skupina hlasuje veřejně bez využití vyhrazeného prostoru a mužský člen rodiny vyplňuje hlasovací lístky za ostatní členy. Dále byly popisovány konkrétní formy rodinného hlasování v kontextu například k situaci v Makedonii. Jeho pozorování jsou však univerzálně přenositelná.

Antonio Spinelli doplňuje ještě jednu formu rodinného hlasování, a to že celá rodina či skupina vstupuje do vymezeného prostoru. Stejně tak ovšem může docházet k omezování práv jiných skupin voličů vyžadujících asistenci při hlasování, jako jsou starší voliči. Zvláštní skupinou jsou potom voliči negramotní nebo jinak znevýhodnění ve smyslu porozumění jejich vlastním právům. Tyto skupiny voličů mohou být omezeny ve svých právech také v souvislosti s využíváním zvláštních hlasovacích postupů. Mezi zvláštními hlasovacími postupy je uváděno hlasování mimo volební místnost, například v pobytových zařízeních, dále dřívější hlasování a také možnost korespondenčního hlasování. Těmto postupům má být ze strany volebních pozorovatelů věnována zvláštní pozornost, zejména pokud jde o hodnocení regulačního rámce.

V evropském kontextu se tato forma narušování volebního procesu vyskytovala v 90. letech 20 století, a to zejména v zemích střední a východní Evropy. Šlo tak víceméně o kulturní fenomén vyplývající z tradiční struktury společnosti. Snaha mezinárodních organizací typu OBSE proto primárně směřovala na úpravu volebních pravidel a kontrolu volebního procesu s cílem zamezit tomuto defektnímu chování. Současně s tím docházelo k podpoře programů zaměřených na vzdělávání žen a dalších sociálních skupin a na změnu společenského klimatu. Často totiž není problém v nesprávném regulačním rámci, ale v jeho naplňování, tedy to, že volební komise, které jsou laické a odráží místní poměry, umožní rodinné či veřejné hlasování. Výskyt rodinného či skupinového hlasování tak není primárně spojen se způsobem hlasování, ale jde o projev konkrétního habitu, jak potvrzuje například situace v Srbsku, kde není zavedeno korespondenční hlasování a kde se rodinné hlasování výrazně vyskytuje do současné doby. V České republice je tento fenomén historicky zaznamenán na rozdíl od Slovenska, kde bylo rodinné nebo skupinové hlasování zaznamenáno v parlamentních volbách v roce 1998 ve 20 % navštívených volebních místností. V následujících volbách, ať parlamentních, nebo prezidentských, nebyl tento fenomén ze strany volebních pozorovatelů na Slovensku zaznamenán.

Země se zaznamenanými případy rodinného hlasování. Podle zpráv OBSE bylo volebními pozorovateli zaznamenáno ve 22 případech skupinové hlasování v roce 2023 při konání místních voleb v Makedonii, například. V parlamentních a prezidentských volbách v Turecku v roce 2023 bylo zaznamenáno společné hlasování rodinných příslušníků ve 4 % okrsků, kde byly přítomni pozorovatelé. V Bosně a Hercegovině v parlamentních volbách v roce 2022 bylo rodinné nebo skupinové hlasování zaznamenáno v 6 % navštívených volebních místností. K nejmasovějšímu využívání rodinného nebo skupinového hlasování docházelo podle zprávy OBSE při konání předčasných parlamentních voleb v Srbsku v prosinci roku 2023.

Rodinné či skupinové hlasování není v odborné literatuře substantivně zpracováno. Jde o fenomén, který souvisí s konkrétní praxí volebního procesu, nejspíše o sociokulturní fenomén, který souvisí s přístupem společnosti k některým skupinám voličů. Primárně se dotýká porušování práv žen, je však spojován také s porušováním práv dalších skupin voličů, zejména těch, kteří mají problém s uvědoměním si vlastních práv a mají sníženou schopnost svá práva prosazovat. Omezení rodinného hlasování je možné pouze v kontextu změny vztahu k těmto skupinám voličů. Tento způsob hlasování tedy nesouvisí se způsobem hlasování, ale s celkovou strukturou regulačního rámce a konkrétní realizací tohoto rámce v praxi. V České republice nebyl tento fenomén historicky zaznamenán.

I v zemích, ve kterých do současné doby volební pozorovatelé OBSE tento fenomén zaznamenávají, není jeho výskyt důvodem ke zpochybnění legitimity výsledků voleb. Z výše uvedeného je patrné, že fenomén family voting je v zahraničí znám.

Jsem přesvědčen o tom, že předložená právní úprava, kterou se chystá současná koalice schválit, není připravena tak, abychom mohli zabránit porušení základních volebních principů, a tím zajištění legitimních voleb. Třešničkou na dortu je už jen fakt, že má korespondenční volba dopadnout bez zkoušky už na volby v příštím roce 2025, tedy na parlamentní volby, ve kterých půjde některým současným koaličním stranám o přežití. Proto vyzývám na tomto místě všechny rozumné poslance, kterým záleží na tom, aby byla zachována legitimita voleb, aby pro předložený návrh nehlasovali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Vladimíra Lesenská, připraví se pan poslanec Karel Sládeček. Paní poslankyně, táži se, zda si přejete využít jenom jednou deset minut? (Dvakrát.) Dvakrát, ano. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážení zástupci vlády, kolegyně, kolegové, ke korespondenčnímu hlasování v rámci diskuse padlo množství výhrad. Dovolte mi konstatovat ty moje. Za mě vypíchnu dvě, které se týkají samotných principů voleb. Ještě než se k nim však dostanu, dovolím si vás seznámit vůbec se samotnými pojmy, jakými jsou volební integrita, volební podvody, které úzce s projednávaným tématem souvisí a bez kterých není možné plně pochopit moje výhrady k tomuto zákonu. Nemluvě o tom, že zákonodárný sbor, jako je ten náš, si zaslouží být obohacen o tyto odborné poznatky, jelikož pojmy, jako jsou volební integrita, případné volební podvody a další pojmy, v podstatě bezprostředně souvisí s volbami nejen do zákonodárných sborů. Vycházet přitom budu ze studie docentů Lebedy, Šaradína a dalších, která vznikla v rámci projektu Technologické agentury České republiky pro Ministerstvo vnitra. To znamená, že asi není možné zpochybňovat relevantnost těchto poznatků, že by snad pocházely z nějakého dezinformačního webu, jelikož studie byla zpracována nezávislými experty pro potřeby ústředního orgánu státní správy.

Tím prvním pojmem, se kterým vás seznámím, jsou volby. Ve světle navrhovaného zákona o korespondenčním hlasování si dovolím také upozornit na stávající problémy, které s sebou volby v prostředí České republiky přináší. Svobodné a transparentní volby jsou považovány za základ demokracie. Integrita volebního procesu je důležitým tématem sociálních věd a je sledována z řady perspektiv, od úpravy volebních zákonů přes možnost působení nezávislých médií, kontrolu volebními komisaři až po regulaci financování stran a kandidátů. Transparentnost voleb je nedílnou podmínkou důvěry v demokratický systém, protože občané musí být přesvědčeni o tom, že s jejich hlasy není nijak manipulováno. Úzce také souvisí se spokojeností občanů s demokracií, na což se v souvislosti s nástupem autoritářské populistické politiky, zpochybňující mimo jiné regulérnost voleb, zaměřila řada nedávných studií.

V České republice se opakovaně setkáváme s poukazy na nejrůznější vady volebního procesu. Běžně se můžeme dočíst o kupčení s hlasy, o podezřele vysokých počtech zneplatněných hlasů, hromadných účelových změnách trvalého bydliště ještě před konáním komunálních voleb, účelovém svážení občanů k volebním místnostem, nedostatečné kontrole hlasovacích místností, zejména v noci z pátku na sobotu, nekvalitní prací volebních komisí, a mohla bych pokračovat ve výčtu. O mnoha těchto problémech již referovala jak média, tak odborná komunita. Reakce ze strany státu na tyto podněty jsou však hodně dlouhou dobu spíše vlažné.

Opatření, která by tyto nedostatky eliminovala, byla v minulosti přijímána dosti pomalu. Transparentnosti bychom přitom měli věnovat velkou pozornost, protože spolu s důslednější kontrolou voleb totiž mohou vést k vyšší důvěře v demokratický režim, k vyšší volební účasti, a tím pádem i k vyšší legitimitě volených orgánů. Z těchto argumentů je zřejmé, že bychom se spíš měli zaměřit na stávající problémy, které s sebou současná právní úprava voleb přináší, a neměli bychom jít cestou dalších inovací, jako je korespondenční volba, abychom tak zbytečně nevytvářeli další možné problémy.

Dalším pojmem, který úzce souvisí s předloženým návrhem zákona, je integrita voleb. Jde o zastřešující koncept zohledňující všechny typy volebních provinění a podezření z manipulace volebních procedur. Přestože svobodné a transparentní volby jsou základním předpokladem fungování demokracie, tak k volebním proviněním dochází i v tradičních a stabilních demokraciích. Notoricky známým příkladem je přepočet hlasů na Floridě v USA v prezidentských volbách v roce 2000, protože, jak uvádí Pippa Norris, volební provinění druhého řádu se nevyhýbají žádné zemi. Někteří autoři upozorňují také na to, že narušení integrity voleb může být nebezpečné zejména v mladých demokraciích. To se týká právě nás, České republiky, kde důvěra v instituce zastupitelské demokracie není úplně vysoká. Pokud dojde k volebním pochybením, může to vést ke ztrátě kredibility a legitimity jednotlivých institucí.

Nízká kvalita volebního procesu může přispívat k horší reprezentaci občanů a vede k dalším formám narušení politického procesu, například i ke korupci, v nejzazších případech může vést až k různým projevům násilí. Ostatně v souvislosti s násilím můžeme zmínit právě i události v USA v prezidentských volbách na podzim roku 2020, kdy proces sčítání výsledků a legitimitu korespondenčního hlasování opakovaně napadal bývalý prezident Donald Trump. Po volbách odmítli jeho zástupci uznat vítězství Joea Bidena, kteří na různých sítích neustále zpochybňovali výsledky hlasování a označovali volby za ukradené. Následně přes sítě mobilizovali své příznivce, aby výsledky neakceptovali vzhledem k tomu, že došlo k celé řadě pochybení, kdy hlasovali například již zemřelí voliči nebo hlasovali jmenovci voličů, nikoliv voliči samotní.

Vrátíme-li se ale k pojmu integrita voleb, v širším významu ji chápeme jako soubor mezinárodních a globálních norem, které lze uplatnit na všechny volby ve všech státech a v celém rozsahu volebního cyklu, to je během předvolebního období, kampaně, během hlasování i následně po něm. Pojem integrita voleb se týká férovosti volebního procesu, kdy volby reflektují svobodnou vůli lidu a nejsou ani zmanipulované, ani podvodné. K narušování jejich integrity dojde tehdy, jsou-li porušovány volební zákony, není-li zajištěna transparentnost voleb či pokud selhávají volební procedury dané země. Zahrnujeme sem volební násilí, administrativní chyby či institucionální překážky pro opozici.

Například Ivan Jarabinský nahlíží na volební integritu z hlediska jejího protipólu, tedy volebních podvodů. Volební podvod je obvykle utajovaný záměrný akt nebo jev snažící se účelově formovat volební výsledky ve smyslu narušení nebo omezení individuální nebo kolektivní vůle voličů, který předpokládá porušení domácích zákonů spjatých s volebním procesem anebo porušení mezinárodně uznávaných demokratických volebních principů a norem.

Dovolím si tuto teoretickou diskusi uzavřít tím, že odborná literatura se shoduje, že realizace a průběh voleb často přináší administrativní problémy, technologická selhání či jiné typy nedostatků při zpracování voleb, které jsou příležitostí k volebním podvodům, a to jak u těch stávajících způsobů voleb, tak i u těch, jejichž implementace se teprve zamýšlí.

A teď ještě ke konkrétním výhradám k samotnému korespondenčnímu hlasování, tak jak je navrženo v návrhu zákona, které z našeho pohledu narušují volební integritu, a mohou tedy vést k volebním podvodům. Ta první se týká principu rovnosti. Každé volby v jakékoliv demokratické zemi by měly být založeny na principu rovnosti. V širším slova smyslu bude tento princip pokřiven, pokud část voličů bude volit fyzicky a část voličů se ve volbách může vyjádřit formou korespondenčního hlasování. Stejně tak nebude možné tento princip naplnit, pokud nebudou dány jistoty, že není možné hlasovat vícekrát a bude to i technicky ošetřeno.

Druhá výhrada se týká principu tajnosti. Při fyzické volbě existují vymezené prostory a plenta, které voliči poskytnou soukromí pro úpravu a následné vhození hlasovacího lístku. Tento akt je realizován pod dohledem volební komise, která je složena ze zástupců politických stran. Právě fyzická přítomnost volební komise zajistí to, aby úprava hlasovacího lístku byla skutečně tajná, respektive že žádná třetí osoba voliči do úpravy hlasovacího lístku nevstoupí. Tento princip nelze naplnit v případě korespondenčního hlasování. Protože jaké jsou záruky, že volič nebude hlasovat pod něčím tlakem, stejně tak nebude hlasovací lístek upravován proti jeho vůli třetí osobou? Tento návrh, i když v současnosti zaměřený pouze na Čechy v zahraničí, nevyhnutelně otevírá diskusi o zavedení korespondenčního hlasování i pro občany žijící na území naší republiky. Tato změna by mohla mít dalekosáhlé důsledky jak pro výsledky budoucích voleb, tak pro život našich občanů.

Nemůžeme ignorovat skutečnost, že vládní koalice by mohla očekávat, že Ústavní soud se k tomuto tématu vyjádří. Mohl by požadovat, aby nedocházelo ke zvýhodňování Čechů žijících v zahraničí oproti těm, kteří žijí přímo v České republice. Tato potenciální rovnováha je klíčová a musí být brána v úvahu při projednávání takového zákona. V této situaci se nejedná pouze o práva našich občanů v zahraničí, ta už jsou v této době zajištěná, ale také o možný přímý dopad na všechny občany v naší zemi. V České republice je možné volit ve dvou dnech, což je oproti mnoha jiným zemím světa poměrně unikátní situace. Tato skutečnost dává našim voličům dostatek času na to, aby se zúčastnili voleb a odevzdali svůj hlas. Musíme si položit otázku: Je v našem kontextu opravdu nezbytné zavádět korespondenční hlasování? Je toto řešení vhodné a přiměřené pro naše voliče?

Je důležité vzít v úvahu všechna rizika a problémy spojené s korespondenčním hlasováním, o kterých jsem se již zmínila a které byly dnes již mnohokrát zmiňovány dalšími řečníky. Mezi tyto problémy patří potenciální riziko volebních podvodů, zabezpečení hlasovacích lístků, otázka ochrany soukromí a zajištění transparentnosti celého procesu. Tyto výzvy jsou značné a vyžadují důkladné promyšlení a přípravu.

Je třeba otevřeně říci, že způsob, jakým skupina vládních poslanců přistupuje k otázce zavedení korespondenčního hlasování, je značně znepokojivý. Skupina vládních poslanců se rozhodla postupovat bez širší konzultace a diskuse s odbornou veřejností, opozičními stranami a klíčovými institucemi. Tento přístup nerespektuje základy demokracie a transparentnosti, na kterých by mělo být naše společné rozhodování založeno. Zavedení korespondenčního hlasování není záležitost, která se týká pouze určité skupiny občanů. Je to změna, která má potenciál ovlivnit celý volební proces, a tím pádem celou naši politickou krajinu. Taková změna vyžaduje pečlivou přípravu, zabezpečení a především širokou veřejnou a odbornou debatu. To vše se zdá být ve stávajícím postupu vládních poslanců zanedbáno.

Je nepřijatelné, že se vláda svým souhlasem s tímto návrhem rozhodla podniknout kroky k implementaci tak zásadního rozhodnutí bez patřičného dialogu a konzultací. Tento postup nejenže podkopává důvěru veřejnosti v demokratický proces, ale také vytváří riziko, že přijaté rozhodnutí nebude dostatečně promyšlené a bude zatížené chybami a nedostatky, které by mohly být odhaleny a vyřešeny právě v rámci širší diskuse. Je třeba, aby vláda uznala, že demokracie není jen o výkonu moci, ale také o naslouchání, dialogu a spolupráci. Jsem pevně přesvědčená, že jakákoliv takto zásadní změna by měla být předmětem odborné debaty na akademické úrovni, na úrovni ministerstev a nezbytně i v rámci širšího politického spektra zahrnujícího zástupce koaličních, ale i opozičních sil. Z tohoto důvodu vyzývám vládu, aby zastavila jakékoliv unáhlené kroky a zahájila proces otevřené a velmi konstruktivní debaty. Tímto přístupem můžeme zajistit, že jakékoliv rozhodnutí bude odkazem našeho demokratického procesu, dojde k jeho zlepšení, nikoliv k jeho poškození. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Ještě než dám slovo panu poslanci Kubíčkovi, který se přihlásil k faktické poznámce, přečtu omluvy. Omlouvá se Babiš Andrej od 20.10 z pracovních důvodů, Špičák Julius od 21 hodin ze zdravotních důvodů a pan ministr Blažek od 20 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem tady pečlivě poslouchal a zjistil jsem, že tady sedí poměrně velké množství poslanců z opozice a z koalice tady jenom 13. Ta atmosféra mi přijde mírně nedůstojná, proto navrhuji procedurální hlasování o přerušení tohoto bodu do 1. 7. roku 2025. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem váš návrh na přerušení do 1. 7. tohoto (?) roku. Další návrh? Máte protinávrh? (Ano.) Pan poslanec Flek. Prosím.

 

Poslanec Josef Flek: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych podal protinávrh k novele zákona o správě voleb v prvním čtení. Už se nám to trošku táhne. A myslím si, že by byla škoda to nějakým způsobem teď přerušit, a proto dávám protinávrh v tuto chvíli do 21 hodin 21 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Dáváte návrh na přerušení?

 

Poslanec Josef Flek: Ano, do 21.21.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Do 21.21, ano?

 

Poslanec Josef Flek: Ano. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Pan předseda Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, rád bych konstatoval, že návrh pana poslance Kubíčka je nehlasovatelný. My jsme dnes odpoledne odhlasovali, že tento bod bude věcně hlasován zítra v 15 hodin, to znamená, že nejprve by pan poslanec Kubíček musel navrhnout revokaci tohoto usnesení, kteréžto navrhnout nemůže, alébrž se hlasování nezúčastnil, jak všichni víme, a navrhnout revokaci usnesení může jenom osoba, která pro takové usnesení hlasovala, a pak teprve bychom mohli hlasovat o jeho návrhu. Takže nejzazší termín, dokdy může pan poslanec Kubíček navrhnout odložení tohoto projednávání tohoto bodu, je zítra do 14.59.

Jinak bych rád konstatoval a byl bych rád, abyste mi to buď potvrdila, nebo bych případně, pokud byste mi to nepotvrdila, musel dát námitku proti vašemu postupu, že tento návrh je nehlasovatelný. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče Kubíčku, chcete upřesnit svůj návrh? (Ano.) Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Já děkuji. Ano, pan poslanec Benda má pravdu. Děkuji, že jsem vzbudil pozornost koaličních poslanců, a proto opravuji svůj návrh na 22.00.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, 22.00. Ještě někdo se hlásí s protinávrhem? Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Já děkuji za slovo. Já budu velmi rychlý. Můj protinávrh je 21.03.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: 21.03, ano. Nyní tedy budeme hlasovat o návrzích tak, jak byly načteny. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení, proto vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, a počkáme, až se nám ustálí počet přihlášených.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Kubíčka, který navrhl přerušit... Pardon, omlouvám se.

 

První byl návrh pana poslance Zuny, aby se tento bod přerušil do 21.03 minut.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 43, přihlášeno 129 poslanců a poslankyň, pro 32, proti 66. Návrh byl zamítnut.

 

Prosím o chvilku strpení. Omlouvám se za zdržení.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Fleka na přerušení tohoto bodu do 21.21.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 44, přihlášeno 129 poslanců a poslankyň, pro 12, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

A jako poslední návrh budeme hlasovat návrh pana poslance Kubíčka, který navrhuje přerušení do 22.00.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 45, přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 39, proti 70. Návrh byl zamítnut. Budeme tedy pokračovat v projednávání.

 

Mám zde jednu omluvu. Paní předsedkyně Schillerová se... Prosím o klid. Paní předsedkyně Schillerová se omlouvá od 21.30 hodin až do 24. hodiny a vzhledem k tomu, že se omlouvá i první místopředseda klubu ANO, tak ji bude zastupovat paní poslankyně Pastuchová.

Pokračujeme tedy v projednávání. Mám zde nějaké faktické poznámky - pan poslanec Haas - asi omyl, paní poslankyně Decroix - také, čili odmazávám. Paní poslankyně Lesenská si vyčerpala svá dvě vystoupení. A nyní je přihlášen pan poslanec Sládeček. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Sládeček: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vážení spoluobčané...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Kolegové, kolegyně, vidím, že se zajímáte o projednávání. Prosím na obou stranách sálu o ztišení, též uprostřed. (Hluk trvá.)

 

Poslanec Karel Sládeček: Korespondenční volby jsou pro mě z mnoha důvodů nepřijatelné. Jedním z důvodů je fakt, že mi nepřipadá normální...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, omlouvám se, že vás přerušuji. Kolegové, pokud máte nějaká jednání, přesuňte je do předsálí... Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Karel Sládeček: Děkuji. Jedním z důvodů tedy je fakt, že mi nepřipadá normální, aby občané, kteří u nás nežijí, měli možnost mluvit do toho, jak chceme žít my. Malý příklad. Pokud k někomu přijdu na návštěvu a on bude mít uprostřed obýváku nasazený strom, tak je to jenom jeho věc a já mu do toho nemohu mluvit, protože tam nebydlím a neplatím a tak dále. (V sále stále není klid.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se ještě jednou. Kolegové a kolegyně, taky by se vám nelíbilo, kdyby někdo hlučel, když budete vystupovat. Kýváte hlavami, tak prosím ještě tedy nejen kývat hlavami, ale také se ztišit. Děkuji vám. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Karel Sládeček: To mi připadá normální, logické a slušné. Ale čeští občané v zahraničí možnost volit mají a argument, že musí cestovat do volebních místností několik set kilometrů, mi připadá lichý. Koneckonců volby nejsou každý měsíc, že ano? Argument vládních stran, že jsme jednou z mála zemí, kde ještě není zavedena korespondenční volba, je úplně mimo. Chtějí snad říct, že když se může podvádět jinde, tak musíme podvádět i my? Argument opozice (koalice?), že se hnutí SPD či ANO bojí, že nedostanou ze zahraničí mnoho hlasů, je dle mého názoru postavený na hlavu. Je to totiž přesně naopak. Strany koalice jsou si vědomy, že v dalších volbách nedostanou od našich voličů dostatečný počet hlasů, a aby mohly pokračovat v destrukci České republiky a plnění si vlastních kapes, tak si potřebný počet musí zajistit korespondenční volbou, u které lze dělat velké čachry, neboli která se dá lehce zmanipulovat.

Nejhorší ovšem na tom všem je fakt, že zavedením korespondenční volby končí i ty poslední zbytky demokracie, kterou v naší zemi ještě máme. To opravdu chcete? Já tedy ne, a proto spolu s kolegy děláme vše, co můžeme, aby k tomu nedošlo. Dovolím si zde doporučit českým, moravským a slezským spoluobčanům, aby pečlivě sledovali, jak bude kdo hlasovat k tomuto zákonu, a u příštích voleb si to vyhodnotili.

Pro volební právo v České republice platí následující zásady svobodných voleb. Volby musí být všeobecné, rovné, přímé a tajné. Několikrát už to zaznělo. Korespondenční hlasování ale tyto zásady nezaručuje. Nelze zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí, mimo volební místnost. Není možné proto garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá svobodně a tajně.

Dalším významným rizikem je přeprava listovních zásilek, jejichž doručování není pod kontrolou státních orgánů, ale je zcela závislé na soukromoprávních subjektech. Čechů v zahraničí žije několik tisíc, stovek tisíc, může to být 250, ale klidně i 500, to nikdo neví. Češi žijící v zahraničí se totiž nemusejí povinně hlásit na zastupitelském úřadě, jak tomu bylo v minulosti, ani nemusejí hlásit své potomky. Zastupitelský úřad se o nich dozví, jen když jej sami vyhledají s nějakým problémem. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 bylo v zahraničí otevřeno 111 volebních místností. Ve volebních seznamech v zahraničí bylo zapsáno 18 808 voličů, z nichž k volbám přišlo 13 236. Kdyby v příštích parlamentních volbách skutečně korespondenčně hlasovalo až 250 000 českých občanů, překonali by počet platných hlasů například z Karlovarského kraje a téměř vyrovnali několik dalších. V roce 2021 by 250 000 korespondenčních hlasů ovlivnilo volby téměř o 5 %. Tedy nejde v žádném případě o zanedbatelné číslo.

Je otázkou, zda lidé v zahraničí vědí, jak v České republice žijeme, a zda mají takto významně zasahovat do toho, jak žít hlavně budeme. Bylo by možné výrazně ovlivnit prezidentské volby a v budoucnu všechny volby další. Česká republika je malá země a takový zásah vůle lidí zvenčí je pro občany nebezpečný v tom smyslu, že jejich životy budou ovlivňovat lidé, kteří v České republice nežijí, a tedy velmi pravděpodobně neznají - nebo mají jen zkreslené informace z v uvozovkách nezávislých médií - problémy české ekonomiky, českého školství, českého zdravotnictví a podobně.

Je třeba si uvědomit, že pod pláštíkem dobra se zde skrývá velké ohrožení demokracie v naší zemi. Korespondenční hlasování je krycí název pro metodu ovlivnění výsledků voleb ze zahraničí. Navíc nelze zajistit bezpečnost tohoto hlasování tak, jako je tomu u prezenčního osobního hlasování, kdy se každý volič musí prokázat občanským průkazem. U korespondenčního hlasování můžete hlasovat za druhé, můžete dublovat hlasy, hlasovat za ty, co by jinak volit nešli, v nejhorším případě i za zemřelé. Klidně jeden občan odvolí za ostatní členy domácnosti, například za své rodiče nebo děti, přestože by tito lidé k volbám vůbec nešli, a kdyby třeba šli, tak by volili jinak.

O manipulaci voleb, falšování hlasů mluví politici na všech úrovních při každých volbách. Korespondenční hlasování pochybnosti o manipulaci voleb ještě mnohonásobně prohloubí. Tento druh hlasování nelze v žádném případě podpořit, protože je netransparentní, snadno zmanipulovatelný a zneužitelný. Každý občan České republiky si může svobodně vybrat, zda chce žít v České republice, a tím pádem ovlivňovat politické dění v České republice, nebo chce žít v USA nebo v Austrálii nebo kdekoliv jinde, ale tím pádem nemůže chtít se vměšovat zásadním způsobem do našeho politického dění, i když se zde třeba před 50 lety narodil. Hlasy odeslané poštou se mohou stát předmětem masivních podvodů. Proto jsem zásadně proti zavedení korespondenčního hlasování v České republice. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vystřídali jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní je řádně přihlášená paní poslankyně Věra Adámková, připraví se paní poslankyně Eva Fialová. Chci se zeptat, zda bude mluvit dvakrát 10 minut, paní poslankyně? Je tomu tak. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych zde vznesla několik dotazů, připomínek, poznámek obvykle tedy osob žijících v zemích, kde korespondenční volba je, a dovolte mi krátký úvod.

Každá společnost se vyvíjí, každá společnost hledá cesty, jakým způsobem - my jsme teď v dobrém, neboť jsem realistický optimista - zlepšit některé věci, tedy i volby. Máme volební, naštěstí, systém, který nám volit umožňuje. Nemáme povinnost, máme právo, což jistě je dobře. A máme zde systém, který teď by měl zasáhnout zcela do našich volebních zvyklostí. Nejsem právník, ale pokládám několik otázek a dneska jsem jich dostala písemně asi patnáct, předpokládám, že i vy, protože jistě nejsem jediný poslanec, který dostává, a mí kolegové, kteří dostáváme tyto dotazy, ale nevidím tady nikde nikoho, že by na ně odpovídal. Možná bychom si ušetřili ty hodiny dotazů, kdyby zde někdo z předkladatelů přišel a řekl - už tady zaznělo dost otázek, za prvé, za druhé, za třetí, za patnácté, a sdělil by nám ty výhrady a mohli bychom ukončit tuto debatu. Ale nestalo se tak, takže budeme dále se ptát.

Takže za prvé. Já chápu, že nevýhodou těch různých systémů je také propadnutí velkého množství hlasů, kde se to různě přepočítává a podobně. Jsou to velmi složité a mnohdy napadané systémy, asi žádný není zcela optimální, to víme, v životě je máloco zcela optimálního, a hledáme tedy ten, který by byl nejméně řekněme škodlivý. Ale nevím, jestli úplně tedy je to správně zatím dáno. Pro ovlivnění těch volebních výsledků se dají použít i dva základní postupy, což je běžný politologický a sociologický systém, ať už to je zmenšování hodnoty hlasu anebo zmenšování (nesrozumitelné) některých politických stran. Tím se zabývat nechci. Jenom upozorňuji, že samozřejmě je zde celá řada problémů, které ti lidé, kteří mi píší, znají, jsou to třeba odborníci v sociologii a podobně, a ptají se velmi fundovaně. Takže prosím všechny předkladatele, nebo kdo bude za ně mluvit, aby tyto otázky opravdu brali vážně a připravili na ně odpovědi. Ušetříme si tím spoustu času.

Před ještě rokem se objevil tento názor ve veřejném prostoru: Pokud se v ústavě nezmění čl. 18, který jasně praví, že volby mimo jiné se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, což korespondenční volba z principu věci nemůže zaručit, nebude to možné. Musela by se změnit ústava. A já jsem tu nikde neslyšela, aby někdo z předkladatelů přišel a řekl ano, udělali jsme to proto, za prvé, za druhé, za třetí. Čili opět je tu řada nejasností a zavdává to možná úplně zbytečně, stále chci být velmi smírná, dohady a nevysvětlené otázky.

Ale podívejme se na odpovědi dvou zkušených právníků ústavních,ty tedy mají také některá úskalí a není jim jasné. Největší úskalí vidí v požadavcích, které ústava, Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují - ne umožňují, vyžadují - aby za prvé volba byla osobní a za druhé tajná. A má být svobodná. To předpokládáme samozřejmě. Ani ústava, jako Listina, neříká, a to se asi ale předpokládá, že tady má být co největší důvěra v ten volební proces od počátku až do konce. Čili měli bychom tam eliminovat jakákoliv temná místa, která nejsou vysvětlena a zadávají otázky, které možná mají jednoduché vysvětlení, my jsme ho stále neslyšeli. A je tady samozřejmě věc, kterou my známe z praxe, zejména u osob fragilních - to nemusí být nutně starý člověk, to může být člověk, který je závislý na někom nebo je nemocný, hovořím zejména ze svého prostředí samozřejmě, který se dá lehce ovlivnit, dá se s ním manipulovat, a už jsme zažili také některé věci, kdy přímo za něj něco bylo vyplňováno. A prosím tedy opět o ty odpovědi, které, doufám, že si připravíte, a jak je toto ošetřeno. Nic jiného nechceme slyšet.

Čili jde o to, že tady i ústavní právník pan Kudrna má pochyby, které tedy píše. To znamená, že jsou ve veřejném prostoru a má se s nimi polemizovat, má se diskutovat a máte je vyvrátit jako spolupředkladatelé. Padla tady otázka, zda hrozí reálně obchodování s hlasy. A on odpovídá - no jistě hrozí. Každopádně se to usnadní. A já už jsem se tady dvakrát ptala, jakým způsobem je toto tedy ošetřeno. Z toho předloženého materiálu to není jasné. Tak tady opravdu je potřeba ještě vysvětlovat. To znamená, že nebudeme tady zatahovat žádné zkušenosti ze zahraničí, každý stát má svých problémů dost, jsem toho daleka, slyšeli jsme toho dost. Chci jenom říci, že ústavní právník v tom nemá jasno, když si přečetl tento dokument. Čili prosím opravdu vysvětlit.

On si také klade otázku tedy, proč se nemění ta pravidla, proč opravdu se nedělají větší úpravy právní? A je třeba říci, že to by asi nebylo ideální, on říká, a zrovna tak se zamýšlí nad tím, že vlastně bychom měli přijetím vaší změny dvojí pravidla, což podle něj by bylo špatně. To znamená, že je to jasné téma, které je třeba diskutovat.

Dále tady byl rozhovor, kdy ústavní právník pan Ondřej Kraus z právnické fakulty opět se zabývá a říká, že minimálně v některých bodech je skutečně korespondenční volba na hraně ústavnosti. Což mě znepokojuje jako občana této země, protože rozhodně nechci, abychom se tady zabývali schválně prováděnými úpravami na hraně ústavnosti. Čili zase je to otázka vysvětlení. Někdo z překladatelů řekne za prvé, za druhé, za třetí, tady je to vyvrácené, a je to jasné. Neslyšeli jsme to. Ani na opakované dotazy. A on tady vidí tři hlavní úskalí. Tajnost volby, legitimitu a také otázku důvěry lidí v systém. Čili ono se to stále opakuje jak červená nit. A já opravdu vážně žádám, abyste se nad tím zamysleli a připravili jednoznačné, jasné odpovědi, aby se vyvrátily tyto nejasnosti, nechci tomu ani říkat jinak, protože ti občané se ptají a mají právo vědět. Ohledně tajnosti těch voleb i tento ústavní právník nemá na mysli podezření na nějaké hromadné ovlivňování nebo podvody při sčítání, ale stejně ty hlasy, které přijdou. Vidí problém jinde. A to proto, že by tam mohlo dojít vlivem mnoha uskupení vlastně k odeslání lístku, který by nevyjadřoval vůli toho člověka. A to je také ta otázka, kterou chceme zodpovědět. Čili vidíte, že to jsou stále problémy, které nebyly vysvětleny.

Pak je tu argument legitimity, kde by se měl týkat zejména občanů, kteří jsou dlouhodobě v zahraničí a mají tam trvalé bydliště. Čili netýká se to žádných studentů Erasmu nebo lidí na nějaké služební cestě. Jinak on tady připomíná, že na území České republiky máme jednu z nejkomfortnějších volebních sítí, které vůbec jsou. Takže jsem velmi ráda, že i ústavní právník tady vidí tato pozitiva, protože třeba nebyla tak úplně zdůrazněna. Co se týče ještě toho argumentu legitimity, on tvrdí, že když někdo žije trvale v zahraničí, on nevidí jako prioritu zjednodušovat mu volbu. Přece jen na něj nedopadají rozhodnutí politické reprezentace přímo jako na lidí, kteří zde žijí. Čili opět je to to, co už jsme tady slyšeli, a vysvětlení jsme opět neviděli. Znova opakuje, že opravdu ten náš systém je velmi komfortní.

Co se týče věcí, které mohou a nemohou jaksi fungovat. On opět opakuje, a slyšeli jsme to tady, že máme obrovskou výhodu, že nikdo víceméně zásadně nezpochybnil výsledky voleb, již dlouho tedy, a bez problémů se střídají vlády na základě volebních výsledků. Všichni věříme tomu systému a samozřejmě přijímáme výsledky tak, jak občané rozhodnou, což je jistě správně. V každém případě on tvrdí, že pro politiky je pohodlnější řešit právě takováto témata než se zabývat opravdu závažnými problémy této země. Takže prosím zvažte zase opět to vysvětlení. Chtěla bych jenom říci, že uhýbat před některými tématy se většinou potom nevyplácí. Takže se tady objevují otázky opakovaně. Opravdu nevěřím tomu, že by přicházely pouze nám, jistě je dostáváte i vy, ale odpovědi tedy neslyšíme.

No a co se týče toho vývoje, tak dovolte mi malinkou reminiscenci. Tady opakovaně zaznělo jednou, že hnutí ANO chtělo korespondenční volby, tehdy opozice, ale vezmu stranu ODS jako největší tehdy opoziční stranu, nebo dnes, jistě jednoho z lídrů opozice, je nechtělo. Dnes je to obráceně. No, ono se všechno mění v čase. Nebudu tady používat své oblíbené vždycky klasické latinské přísloví, ale je to pravda. Kdybychom nereagovali na nové podněty, uspořádání, znalosti, zkušenosti, tak bychom asi v mém oboru stále zaříkávali. A to, jak tedy je známo, není příliš účinné. Raději se budeme věnovat těm věcem, které přináší moderní doba. Takže tolik proto. Ale proto bych chtěla říci, že opět nemám to vysvětlení, proč tedy došlo k takovému obratu o 180 stupňů, když pan premiér Fiala, tehdy tedy poslanec Fiala, v roce 2020 říká, že toto není správné, tento typ volby, je to populismus, není to budoucnost konzervatismu, a měl tam řadu poznámek k volbám tehdy ve Spojených státech. Já je číst nebudu, (nesrozumitelné) všichni, můžete si je kdykoliv tam tedy najít. Ale tvrdí, že to prostě není správně, že tyto nové formy představují riziko pro demokracii, že je důležitá důvěra lidí a také přijetí porážky jako legální a legitimní. Říká, platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. Souhlas, názor se může změnit, ale vysvětlení nemám jiné než to politické. Je to škoda, protože si myslím, že bychom se mohli dostat rozhodně dále.

Co se týče těch dalších věcí, já jsem tady uváděla, je to asi tři dny, SWOT analýzu, která je opět dostupná ve veřejném prostoru. Neviděla jsem od té doby, že byste měli něco podobného, a opravdu bez takových naprosto jasných pro a proti si budeme stále tady říkat nějaké problémy, stále jsou tam nějaké dotazy a ti lidé mají legitimní a oni se ptají, protože mají určité obavy anebo jim je něco nejasného.

Na druhou stranu, a na to chci také odpověď, pravděpodobně opravdu ta sledovanost jednání Sněmovny je velká, což opravdu za to děkuji všem občanům, mě to překvapilo, protože reagovali na některá vystoupení pánů poslanců z SPD. Tím, že mi přišly dneska dotazy ze severu a jihu Čech, z bývalých Sudet, to tedy je pravda, že tam budou moci zažádat o možnost volit i lidé, kteří zde tři čtyři generace, ta rodina, nebyli. Myslím, že uhýbáte před těmi odpověďmi, a prosím o jasné odpovědi potom. Dostaneme se dál, je to jenom otázka vysvětlení. Řeknete - myslíme, nemyslíme, nebo chtěli jsme, nechtěli jsme, je to jasné. Je tedy vidět, že lidé sledují jednání Poslanecké sněmovny a samozřejmě vycházejí z nějakých svých zkušeností nebo z toho, co se k nim donese, a ty otázky zodpovězeny prostě nejsou.

Co se týče korespondenční volby, před rokem zhruba proběhla taková psaná SWOT analýza a já jsem od té doby opravdu neviděla, že byste ji nějak vyvrátili. Britští autoři Birch a Watt popisovali, proč to tajné hlasování je tak důležité. Znovu tam apelují na to, že člověk vyjadřuje svoji vůli, svoji svobodnou vůli, není ovlivněn, což víme, že úplně není tedy stoprocentní, protože nejsme matematicko-fyzikální tabulky s optimálním stavem 20 stupňů teploty a zcela nestlačitelným nebo stlačitelnými prvky, ale prosím pěkně, je to proto, že on tam píše, nebo oni tam píší, že z mnoha důvodů by mohla špatně připravená korespondenční volba významným způsobem zvýšit úspěšnost napadnutí této volby později u soudu. A teď už na CNN PrimaNews běží krásný článek, nebo krásný nevím, ale rozhodně velmi zajímavý, kde oni píší, že právě si ústavní soud udělal velkou ostudu. Já to nechci číst. Já chci být v zemi, kde nemá ústavní soud ostudu a nepíší to o něm ani média, tak prosím připravte odpovědi na ty otázky tak, aby tam nebyla prostě slepá místa, aby to bylo úplně jasné.

Jinak tady opět oni se zabývají vyšším rizikem zneužití, protože je tady samozřejmě ta cesta delší, je tam celá řada kroků a všichni známe tichou poštu, na konci je slovo, které nikdy nikdo neřekl, počítání hlasů je pomalé, mohou tam nastat problémy na straně pošty a tak dále. Čili těch otázek je opravdu celá řada, opakují se. A já bych tady řekla několik věcí, které jsou zkušenosti třeba z odborných mezinárodních společností, kde my jsme samozřejmě celou řadu let hlasovali korespondenčně a domnívali jsme se, jak je to krásně ošetřené, až do doby před asi deseti lety, kdy náhle jeden z lidí, kteří nikdy se neprojevovali a nebyli, tak náhle získal významně vyšší počet hlasů. Protože se v rámci té mezinárodní komunity víceméně známe, bylo to divné. A skutečně, zapojení široké rodiny způsobilo tyto hlasy. Tento člověk již v té společnosti není a potažmo už ani tedy nepracuje tam, kde pracoval.

Dále se chci zeptat - před zahájením jakéhosi jednání o korespondenční volbě bych tedy předpokládala poměrně lepší volební seznamy, které byste měli mít, abychom tu neslyšeli, že tam je asi 300 000 lidí a možná ještě víc, možná méně, aby to nebylo 100 nebo 600 000. A to si myslím, že je velmi důležité.

Potom se chci zeptat, jakým způsobem by se nakládalo s těmi hlasy, kdyby byly řádně odevzdány do obálky a prostě pošta by je nedoručila. Příklad o tom, kdy pošťák zahodil brašnu a měl ji ve sklepě, to není úplně ojedinělé, byť z toho nechci dělat kovbojku, ale chci, abyste měli tady připravenou odpověď, jakým způsobem je tedy ošetřeno, jestliže na straně pošty bude ten problém, prostě nedoručí obálky na dané místo. Neslyšela jsem, že byste mysleli i na tuto možnost. Je to opět důležité pro to, aby se všechny ty pochyby vyvrátily. Anebo je nevyvrátíte. To já samozřejmě nevím.

No a co se týče dále - kolik předpokládáte procent - předpokládám, že máte nějakou už rešerši - procent takto ztracených, nedoručených hlasů. Což je poměrně důležité, zejména regionálně, protože jsou regiony na světě, kde skutečně se toto může stát. Jakým způsobem potom tito lidé tedy, jestliže opravdu nepřijdou z některého regionu vůbec žádné hlasy a tam oni prokazatelně budou tvrdit, že hlasy poslali, jak se k tomu budeme stavět? Mysleli jste vůbec na takovouto problematiku? Já samozřejmě odpověď nevím, ptám se. A ptají se tak i naši občané. Domnívám se, že celá ta záležitost je nešťastná ve špatné komunikaci. Říkám to znovu, neodpovídáte na otázky, nevysvětlujete ty věci a samozřejmě potom jsou tu tyto nejasnosti.

Dále není jasné našim občanům, proč, jestliže by došlo k nějaké masivnější korespondenční volbě, proč jenom dva kraje ze čtyř, proč to není podle trvalého bydliště toho voliče, tak jako je to běžné u nás. Takže opět prosím o vysvětlení, protože to jsem neslyšela vůbec nikde ani náznakem, že byste vysvětlovali. Nebo že byste vůbec na to mysleli, tak ještě to řeknu. Takže to je otázka jistě velmi, velmi důležitá.

A co se týče další, a teď už konkrétní tedy případ. Já jsem tady zmiňovala ty osoby, které znám, které žijí dlouhodobě v cizině, kde odvolily, pak se vrátily narychlo domů a doma našly volební lístky. Byla za mnou poslána jakási asistentka některého z pánů ministrů - prosím pěkně, neposílejte za mnou asistenty, páni ministři, přijďte mi to říct sami - a ta mi říkala, oni by je nenašli v těch seznamech volebních. Tak já jsem neváhala a zavolala jsem jim. A oni skutečně, jak byli řádně vychovaní, tak vzali ty volební lístky a šli je odnést, vrátit, nevím, proč to udělali, to je jedno, a byli v tom seznamu samozřejmě zapsaní. Jak jinak by dostali volební lístky? Čili prosím pěkně, i nad těmi odpověďmi, které dostáváme, buďte tak laskaví, ať jsou tedy opravdu pravdivé. A neposílejte za mnou asistenty, není to pro mě relevantní způsob komunikace.

A teď další věc, která je také konkrétní. Člověk, který má české a jiné občanství, žije léta v cizině, respektive žil bohužel, on zemřel, vdovec bezdětný, tak já jsem zjistila, že ho máme stále zapsaného v jeho trvalém bydlišti, protože ho nikdo neodhlásil. Zemřel před pěti lety. Takže bych byla ráda, kdybyste se i nad tímto zamysleli, eventuálně věděli, jaký podíl takovýchto občanů tam může být, protože tam může klidně potom být - on je stále všude zapsán - že tedy mu přijde poštou něco podobného, nebo jaký způsob by byl zvolen, to já nevím, a mohlo by tam dojít opravdu tedy k úplnému mismatchi, protože to je nesmysl, co by nám přišlo.

Takže já tady mám řadu dotazů, které mi posílají naši občané, předpokládám, že i vám - ale otázky máme, odpovědi nedostáváme. Zlepšete komunikaci, protože takhle se opravdu nedostaneme nikam. A my se musíme ptát, protože vaše odpovědi jsou prostě nulové. Takže to je špatně prostě prosím. Pravděpodobně je možné, že odpovědi máte, tak nám je řekněte.

Takže já děkuji. Prosím o ty odpovědi v průběhu jednání, protože si myslím, že jsou důležité a mohou za prvé významně nám osvětlit vaše jednání, eventuálně lépe porozumíme textu. Pro mě je opravdu psaný trošku horkou jehlou a myslím si, že ani ne všichni poslanci z koaličních lavic by mi uměli tyto otázky zodpovědět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Je zde jedna faktická poznámka pana poslance Jana Berkiho. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane předsedající. Já vaším prostřednictvím se pokusím na paní kolegyni reagovat. Za prvé bych chtěl jenom upřesnit, že to, co jste vydávala za článek, není článek, ale komentář, je to názor.

A teď ke dvěma odpovědím se pokusím. Co se týká toho případu, kdyby odeslali, ale nepřišly by, tam by rozhodně nastoupil soudní přezkum a ve chvíli, kdy by oni prokázali, že ta míra je vyšší, to znamená, mohlo to ovlivnit ten výsledek, tak by bezesporu soud rozhodl v jejich prospěch a opakovaly by se.

Co se týká toho rozpočítávání mezi kraje, tak současná situace je taková, že se náhodně vylosuje jeden, což paradoxně může znamenat, že když se vylosuje například Karlovarský kraj nebo náš Liberecký kraj, tak tím poměrně výrazně ovlivníte ten výsledek, protože ten počet hlasujících se najednou výrazně zvýší. Takže ta navrhovaná verze je v tomto řekl bych komfortnější, neboť vybírá pouze z největších krajů, to znamená, to ovlivnění je menší, a ještě navíc se to rozpočítává mezi dva z nich, to znamená, dochází vlastně ke statisticky menšímu zkreslení než u toho současného stavu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní paní poslankyně Věra Adámková s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem také necitovala článek, je to ve veřejném prostoru, čili i ten komentář je kdykoliv doložitelný, takže prosím, nebyla to citace článku, také jsem to tak neřekla přesně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní pan poslanec Jan Volný s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Prosím vás, já jsem chtěl upozornit na to, že tady u stolku nesedí nikdo z předkladatelů. Měl by tady sedět, tak navrhuji pětiminutovou přestávku, než se tady někdo dostaví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, chci se zeptat, zda je možné, aby za předkladatele pan poslanec seděl i ve své lavici? Protože občas se to tak při dlouhých jednáních děje, předkladatel je přítomen.

Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Pane místopředsedo, já s tím asi nemám problém, ale já tady nebudu po sále do půlnoci hlídat, jestli tady ten poslanec sedí, nebo ne. Já si myslím, že je to důležitý zákon, a když to tito koaliční poslanci předložili, tak by měli mít aspoň tu slušnost tady u toho stolku sedět.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. V tom případě požádám předkladatele, aby u stolku předkladatelů seděl někdo za ně. Děkuji. Pardon. Jako další vystoupí paní poslankyně Eva Fialová, řádně přihlášená do obecné rozpravy. I v tomto případě se chci zeptat, zda budete chtít dvakrát 10 minut. Jednou 10 minut. Děkuji vám. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji moc za slovo. Je vidět, že zájem o naše argumenty je už velmi, velmi malý, protože všichni mají jasno, že se bude hlasovat zítra ve tři hodiny a že už by tady nemohl padnout další, jiný argument. Nicméně já se pokusím některé věci ještě ne zrekapitulovat, protože nebudu tady opakovat některé věci, které už zazněly, a říkat, jakým způsobem třeba probíhají korespondenční volby v jiných státech nebo kde jsou nějaké pochybnosti. Já jsem si během rozpravy psala nějaké poznámky, co mě zaujalo a co není stále vyjasněno, a mám jich napsaných pouze pět, těch odrážek, ale některé bych ráda jako rozebrala. S tím, že častý argument, který tady od navrhovatelů padal, bylo, že to mají ostatní země.

Já jsem se dotazovala, jaká bude vaše ochota třeba přistoupit k referendům, to se moc, protože to mají také jiné země, moc nesetkalo, že některá to nemá, tak tady máme pěknou selekci. Tak jsem našla super jiný ukazatel třeba k porovnání s EET. EET má 17 zemí v Evropské unii - na Slovensku, v Rakousku, Německu, Polsku, Maďarsku, Belgii, Itálii, Slovinsku, Chorvatsku, Řecku, Rumunsku, Bulharsku, Švédsku, Litvě, Lotyšsku, Maltě a Kypru. A ti stejní lidé, kteří tady navrhují to, že ostatní země mají korespondenční volbu, tak EET zrušili, ač to ty ostatní vzory v něčem mají. Tak jenom mně jako moc nejde na mysl tady ten dvojí metr, a když se vám to hodí, tak to ty země mají, a když se nám to nelíbí, tak to ty země nemají. Tak super.

Tak tady mám odrážku napsanou - tajnost, samostatnost, osobně. K samostatné tajnosti jsme se tu bavili mnohokráte, já to nebudu zpochybňovat, bylo předkladateli myšleno, jak je v ústavě myšlena tajnost, že to je před státem, kde je to doložené dvěma obálkami a není možnost identifikovat, kdo jak hlasoval. Tak říkám dobrá, ale mám dotaz na samotné pokyny, které se budou rozesílat společně se způsobem korespondenčního hlasování. Kde dostanou pokyny, jak hlasovat, a kde si vytisknou volební lístek, je napsáno v důvodové zprávě i v samotném § 57.

A teď já mám dotaz, jestli si bude muset, aby byla doložitelnost nebo možnost dát ten výběr určitým lidem, protože ten lístek bude moct vytisknout každý, kdokoliv na těch stránkách, nebo pouze po přihlášení, až obdrží svoje identifikační číslo a bude si moct vytisknout jeden, nebo to bude omezené na celou sadu? Tady narážím na to, že nám chybí nějakým způsobem ty prováděcí předpisy, aspoň naznačeno, protože když v tomto případě půjdu ad absurdum, tak pokud někdo s plnou mocí pojede vyzvednout, udělá ten full service pro nějakou komunitu lidí žijící v zahraničí, dojede vyzvednout na základě plných mocí všech identifikačních lístků, tak si řekne, no tak dobře, já udělám full service a vytisknu ty identifikační lístky, a někdy jako společně můžeme víceméně o tom podiskutovat, bavit se, což je naprosto legitimní, ale může vytisknout, protože to není teď určeno, jenom nějakou selekci svých vybraných. A pokud tam bude maximální důvěra od těch ostatních, tak prostě nebude ten dotyčný vědět, že má všechny lístky. Proto by bylo fér, aby třeba se pod tím identifikačním lístkem, identifikačním číslem přihlásil k tomu odběru, a že si je vytiskne, a byla možnost vytisknout celou sadu, aby měl na výběr a byla zaručena stoprocentní tajnost, protože nechci tady dohánět to úplně ad absurdum, dohledání IP adresy a tak dále.

Co se týká rozdělení hlasů, jsme zde také diskutovali. Přijde mi to nelogičnost mezi čtyři největší kraje, protože když se podíváme na vlastně potenciál, který může být v zahraničí k tomuto, ke korespondenční volbě se někdo přihlásit, tak zásadně ovlivní výsledky voleb, což jsme tady už předtím oslovili. Ale mě vadí na tom ta jiná možnost. Když jdete volit u nás, tak si můžete vybrat i při volbách do Poslanecké sněmovny, když máte svého sympatizanta z jiného kraje, že si vyřídíte volební lístek a jdete odvolit do toho daného kraje. A potvrdil nám to tu i pan Marek Benda, za kterým jezdí do Prahy, což jako klobouk dolů. Tak proč tedy nedat tuto možnost i těm zahraničním občanům, kteří by si mohli takto vybrat svého sympatizanta a vybrat si dotyčný kraj, pro který budou volit. Dávám to na zvážení, jenom takovou úvahu. Mně jde o tu rovnost. Když tedy chceme zpříjemňovat možnosti, tak automaticky dávat do ruky to, že budou volit pro ten daný vylosovaný kraj, tak proč se nad tím nezamyslet jinak, když děláme inovativní věci?

A pokud další argument tady padal - mrtvé duše. Já začnu malinko jinak, protože s tím souvisí i zápis na zvláštní seznam, na zvláštní volební seznam, který určuje § 56. A mám tady dotaz na ministerstvo, jestli podle tohoto paragrafu na tom seznamu se vedou i mrtvé duše. Protože ten zápis funguje tak, že dokládáte doklad totožnosti, a když si vezmu, že může být doklad totožnosti deset let od vydání pasu nebo občanky platnost a někdo v zahraničí zemře, tak jestli dál na tom seznamu zůstává? Protože podle tohoto § 56 se může odhlásit jenom osobně. A když to nikdo jiný za něj neudělá dle úmrtního listu, tak nám tam dál zůstává v tom seznamu. A když to přeženu úplně opět ad absurdum, tak je možnost, když někdo bude mít přístup k těmto dokladům, třeba u příbuzného, který bude nemocný, bude mít platnost pasu ještě dalších sedm let, přičemž bude v danou dobu mrtvý, a bude mít plnou moc univerzální, což se u nás často děje, tak jestli pro volby bude speciální ta plná moc a zmocnění pro zaslání korespondenčního lístku. Protože v tu chvíli opravdu můžete mít ty mrtvé duše a mohou odvolit tímto způsobem, protože se nedostavují k volbě osobně, kde někdo neidentifikuje jako v České republice, jestli ten obličej patří tomu dotyčnému po předložení těch dokladů. Takže bych navrhovala, aby se buď specifikovalo, jaká plná moc je na mysli, a doporučovala bych, že by musela být speciální, přičemž plná moc potom dál musí být úředně ověřená, kdo bude ověřovat ty podpisy, a tak dále. Je tam spoustu otazníků.

No - já už budu končit. A na včerejší dotaz, kdy jsem se ptala, když někdo od nás, odcizí se mu doklad, tak když si požádá o korespondenční volbu, tak mu platí 35 dní, stát se to může, a na základě tady toho může někdo odvolit, přičemž v České republice mu bude toto právo odepřeno, protože nebude mít platný doklad. A z tohoto mi nejvíce vadí, že nejsou stejné podmínky pro české občany a pro lidi v zahraničí. Takže z tohoto důvodu v žádném případě nemohu korespondenční volbu podpořit, protože je tu spousta nejasností, se kterými se tady potýkáme už několikátý den, a byla bych ráda, kdybych i na tyto až jako krajní situace mohla dostat odpověď a případně poprosit, abyste tyto obavy, že to není z vaší strany pouze účelové, zda byste nezvážili odložení účinnost na rok 2026 pro celý tento zákon, a ne jenom účelovka pro příští volby. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Renata Oulehlová, připraví se pan poslanec Ladislav Okleštěk, Oldřich Černý a další. Chci se zeptat... Jednou 10 minut. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji za slovo, pane předsedající. O korespondenční volbě tady bylo mnoho řečeno. Položili jsme mnoho otázek, na které jsme, na většinu z nich, zatím bohužel nedostali odpověď, a i trošku se obávám, jestli vůbec někdy dostaneme. Mně osobně opravdu velice vadí to, jakým způsobem byl tento zákon předložen, vadí mi, že neprošel Legislativní radou vlády, vadí mi opravdu mnoho věcí na tomto. A za mě, já ho určitě podpořit nemůžu. Já jsem si nic nenapsala, protože už mnoho - nebo napsala, ale řekla jsem si, že prostě číst to nebudu. Budu se snažit spíš vám dát na dvou příkladech, tak jak je vnímám já, co se všechno může vlastně kolem korespondenční volby dít.

Má kolegyně Berenika Peštová tady včera četla e-mail, který poslal pán žijící ve Spojených státech amerických, mající dvojí občanství, a vlastně popisoval nám, jak on se zajímá o dění v naší krásné zemi, ale jeho dalších šest nejbližších rodinných příslušníků to tak nemá. A že tedy hypoteticky vlastně on má v tu chvíli v ruce sedm obálek a de facto může odvolit sedmi hlasy, aniž by to těch šest ostatních rodinných příslušníků zajímalo. Já jsem si přitom vybavila spíš to, že to nemusí být ojedinělé. Že můžu mít hypoteticky příbuzné v zahraničí, může jich být více, mohou žít v komunitě Čechů, tak jak to většinou bývá, a protože já bych mohla mít hypotetický zájem na tom, aby co nejvíce lidí volilo např. Krtečka, tak bych mohla zavolat té mé rodině a říct hele, ten Krteček je hrozně fajn, mohli byste prosím volit a mohli byste poprosit co nejvíc našich krajanů žijících ve vaší zemi, aby volili toho Krtečka? A protože mě mají rádi, tak si řeknou jo, my to pro tebe uděláme.

A to je to velké nebezpečí. Že lidé, kteří, vlastně i z té mé hypotetické rodiny, k nám do České republiky buď jezdí minimálně, a jsou to většinou ti nejbližší anebo ti už bratranci, sestřenice, ta další pokolení už sem vlastně nejezdí, neumí jazyk a nevědí, jak žijeme, tak by vlastně jenom proto, aby udělali jedné příbuzné v České republice radost, tak prostě tu obálku zalepí a pošlou. Takže to je to, co mě vadí, co se mi nelíbí.

A pak je další věc, kdy jsem měla tu čest a možnost hovořit s poměrně početnou skupinou Čechokanaďanů. Když jsem se jich ptala, co říkají, a začala jsem s tím já, na korespondenční volbu, tak se jim to moc líbilo. Říkali jo, to my bychom moc chtěli a bylo by to pro nás velké ulehčení. A já jsem se jich ptala - a proč? Tak mi říkali, že protože se tak cítí jako být Češi, což já tedy chápu. A já říkám - a vy k nám jezdíte, vy máte u nás třeba ještě dům nebo máte u nás příbuzné? A ve většině případů mi řekli, že ne, že celá rodina je tady už několik generací, ale prostě tu potřebu máme. A když jsem se zeptala, jak by to vnímali, kdyby vlastně tam, kde žijí, o tom rozhodoval někdo, kdo o té zemi vůbec nic nezná, ví jenom něco z médií, a všichni víme, že média ne vždy informují tak, jaká je skutečnost, tak se zarazili a začali jsme o tom víc povídat. Já jsem jim říkala, že jsem například z hnutí, které má 71 poslanců z 200 a jsme v opozici, ale že třeba v koalici je ve vysokých funkcích strana, která má poslance čtyři, a opravdu rozhodují. Pro ně jsou tyto věci také jako neuchopitelné, protože mají jiný systém než my, ale to já tady nechci rozporovat, to mi nepřísluší, na to nemám právo. Ale když jsem jim říkala, že se nám hodně propadly reálné příjmy, že díky inflaci máme znehodnocené, nebo znehodnotily se nám úspory, že to tady moc jednoduché není, že máme hodně drahé energie, že máme problémy ve zdravotnictví, že máme problémy v sociálních službách, o kterých oni ani nevěděli, tak vlastně říkali no, asi máte pravdu, asi to není tak jednostranné, jak jsme si mysleli, protože opravdu to známe jenom z nějakých mediálních výstupů.

Ale víte, proč vám o tom vyprávím? Já jsem si z toho odnesla obrovské zjištění, obrovské ponaučení, že my jsme spolu diskutovali, my jsme komunikovali, my jsme hodinu si o tom navzájem povídali a my jsme se i rozcházeli s tím, že to bylo příjemné, že jsme vyslechli jeden druhého a že jsme argumentovali každý tím, co je pro nás důležité, jak to cítíme, a ten druhý mohl na to v klidu odpovídat a nikdo na nikoho nekřičel, nikdo se na nikoho nezlobil, nikdo nikoho neomezoval v tom, kolikrát se můžu vyjádřit, kolikrát můžu reagovat. A to je to, co tady v těch prostorech chybí. Vy s námi nemluvíte... (Hlas z pléna.) No, ty jo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, nepokřikujte.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Omlouvám se, pane předsedající, máte pravdu, nechala jsem se kolegou poslancem z opozice, kterého si nesmírně vážím, tak jsem... Tedy pardon, z koalice, prostě z druhého tábora, jsem se nechala, omlouvám se. Ale je vidět, že opravdu spolu na chodbách, v kancelářích komunikovat umíme, ale neumíme spolu komunikovat tady v jednacím sále. A to je to, co může naší zemi velice ublížit a ubližuje. A já bych si moc přála, abychom jednou dokázali to, co dokázali naši prostě občané, co dokázali ti Čechokanaďani, a to je to, že diskutujeme. Takže za to se moc přimlouvám a děkuji, že jste si mě vyslechli.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Váš výstup vyvolal dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Jan Berki a připraví se pan poslanec Ladislav Okleštěk. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane předsedající. Já myslím, že já se snažím velmi často odpovídat jako korektně, obvykle se snažím si i vydýchat to, abych tady do mikrofonu nekřičel, občas mi to tedy ujede v lavici, to přiznávám. Do mikrofonu nekřičím, na rozdíl od jiných. Ale chtěl jsem reagovat na to, co jste říkala, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Doposavad máme volební právo navázáno na občanství. Na tom korespondenční volba, respektive tento návrh, nic nemění. To znamená, diskuse, které tu vedeme, by musely tím pádem z vaší strany znamenat, že chcete připravit pozměňovací návrh, který volební právo bude vázat na něco jiného než na splnění podmínky občanství a věku. Na tom předložená novela nic nemění. To zůstává pořád stejné. Kdo má občanství a splnil věkovou hranici, může volit bez ohledu na to, kde je.

Další věcí je to ovlivňování. Vy jste tu teď vlastně uvedla podle mě hezký jako příklad toho, kterak jste ovlivňovala potenciální voliče. Já na tom nevidím nic špatného. Tohle si ale musí posoudit každý z těch lidí sám, jestli to, jak je ovlivňován, je nebo není jemu příjemné, jestli je to nebo není korektní. A přístup k volbě je zodpovědností toho voliče nebo té voličky. On nebo ona se rozhodují, jestli ho uplatní, jestli půjdou volit nebo nepůjdou volit, a v tomto případě i jaký způsob si pro něj zvolí. My mu nenakazujeme, že volit musí jít, a zároveň mu nenakazujeme, že to musí provést korespondenční volbou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Ladislava Oklešťka. Prosím. (Poslanec Okleštěk hovoří mimo mikrofon.) A navážete na to rovnou příspěvkem. Ano, prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo. Já se omlouvám všem, trošku to odlehčím - mně se ten Krteček strašně líbil. Já si myslím, že kdyby volili všichni Krtečka, tak se tady máme jako v pohádce. Konzultoval jsem to s kolegou Brabcem, dlouholetým ministrem životního prostředí, ten fandí spíš bobrovi. Ale já si myslím jako myslivec a ochránce přírody, z druhé strany ten bobr, už ho máme tolik, že je pro Českou republiku nebezpečný. Tak to byla moje faktická jenom ke kolegyni.

A nyní se dostávám ke svému vystoupení. Já vám přečtu stanovisko docenta Kudrny, ústavního právníka, protože mě velice zaujalo a vztahuje se právě k tomuto problému, respektive tématu korespondenční volby.

V pátek 7. prosince předložila skupina poslanců, mezi nimi jsou také čtyři členové vlády v čele s ministrem vnitra a premiérem, návrh zákona, kterým má být zavedena korespondenční možnost hlasování ze zahraničí pro volby do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a pro volby prezidenta republiky. Samotná myšlenka vyvolávala po dobu dvou let, po které o ní představitelé vládní koalice hovořili, značné kontroverze rozdělující společnost. Návrh zákona je nijak nesnižuje, spíše naopak.

Problematičnost návrhu se nachází v rovině jak právní, tak i politické. V rovině právní vyvolává návrh pochybnosti především co do svého souladu s ústavním pořádkem. To píše prosím ústavní právník. S ohledem na to, že volby jsou klíčovým mechanismem fungování demokratického státu, protože skrze ně je občany ustavována a legitimována a kontrolována veřejná moc, obsahuje ústavní pořádek celou řadu principů, které musí být při organizaci voleb dodrženy. Jedná se především o požadavek tajnosti, svobodnosti a osobního hlasování. Tyto principy zaručují, že oprávněný občan bude moci na jedné straně bez obav vyjádřit svůj názor na nositele moci, a na druhé straně zaručují, že volič svůj názor vyjádřil skutečně sám a nejednal pod nátlakem anebo svůj hlas neprodal. Všechny vyjmenované principy jsou vyjádřené jak v Ústavě České republiky, tak v Listině základních práv a svobod. Nejde pouze o jakousi deklaraci kýženého stavu, ale jedná se o povinnosti uložené veřejné moci, které musí být dodrženy při přípravě volebních předpisů a jejich realizaci.

Jestli, kolegové, potřebujete, z pravého křídla, s něčím poradit, tak se stavte, já vám rád poradím, pokud budu vědět.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já si zjednám pořádek v sále sám.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Zatím se to nedělo, tak se omlouvám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Myslím si, že hluk nepřekročil standardní hluk v sále, tak jak bylo předtím z pravé i z levé strany.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Omlouvám se vám, pane předsedající, jsem na to velmi vnímavý, tak jsem to slyšel intenzivně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Princip tajnosti znamená, že nikdo nesmí mít možnost zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. Toto musí zajistit stát, a to jak při tvorbě zákonů upravujících způsob hlasování, tak při samotném hlasování ve volební místnosti. Ještě Československo v roce 1990 zvolilo striktní pravidla, která jsou postavená na povinnosti hlasovat tajně. Československo tak učinilo ze zkušenosti s 40 lety totalitního režimu, v němž sice od roku 1954 neexistovala volební povinnost a bylo zakotveno právo tajnosti hlasování, ale praxe byla zásadně odlišná. Kdo se voleb neúčastnil anebo se odebral s hlasovacím lístkem za plentu, byl podroben značnému společenskému tlaku, aby tak nečinil a aby podporoval oficiálně navržené kandidáty Národní fronty. I jen možnost návratu k této praxi se československý zákonodárce rozhodl správně eliminovat a absolutně ji vyloučil. Česká republika, opět správně, od tohoto řešení dosud neupustila.

Všechny aktuálně platné zákony stanoví, že volit lze pouze osobně. Nelze tak činit v zastoupení. Každý volič musí volební komisi prokázat svou totožnost. Tím je realizován ústavní požadavek osobní volby. Samotné hlasování probíhá tak, že každý volič po prokázání své totožnosti obdrží úřední obálku a poté se musí sám, s výjimkou prokazatelně zdravotně postižených, kterým by postižení bránilo označit preferenční hlasy a vložit lístek do úřední obálky, odebrat za plentu, tam případně vyznačit svou preferenční volbu a především vložit hlasovací lístek do úřední obálky. Pokud by tak odmítl učinit, zákon stanoví, že mu nebude umožněno hlasovat. Jak je patrné, zákonná úprava je velmi striktní a důsledně trvá na naprostém vyloučení možnosti prolomit tajnost, a tím i svobodnost hlasování. Činí tak i za cenu uložení povinnosti, že voliči, tak i volební komisi, což je v dnešní době záležitost nepopulární a v běžné diskusi postavená na tom, že volič má pouze práva a svobody, poněkud opomíjená. Smyslem toho všeho je dát každému šanci, aby bez nátlaku hlasoval, ať už státního, nebo společenského, jak si přeje, a vyloučit i jen jeho možnost.

Korespondenční volba dodržení všech tří vyjmenovaných principů nejenom není schopna zaručit, tajnost volby přímo prolamuje. Aby bylo zajištěno, že volič hlasuje jenom jednou, bude muset ke svému hlasovacímu lístku přiložit také své identifikační údaje, byť v oddělené obálce. Cesta ke ztotožnění voliče s jeho hlasem tedy bude otevřena. To může být problematické například u zaměstnanců ambasád nebo vojáků na zahraničních misích, pokud by tento způsob hlasování zvolili. Navíc bude prolomen dosavadní 33 let striktně dodržovaný přístup, podle něhož nesmí existovat vůbec možnost voliče ovlivňovat. V posledních letech jsme opakovaně mohli číst smutné příběhy o tom, jak se celé rodiny pohádaly ohledně toho, jak jejich členové volili. Korespondenční volba toto ještě umocní tím, že nátlak se bude moci projevit přímo během hlasování, kdy volič nátlaku podlehne, aby měl například od rodiny pokoj. Navíc nikdo není schopen zaručit, že hlasovací lístek vložil do obálky a odeslal sám volič.

Další problematickou otázkou je, že ne každý volič v zahraničí bude moci korespondenční volbu využít. Kde to bude možné, to má stanovit Ministerstvo zahraničních věcí s ohledem na dostupnost poštovních služeb na daném území. Ostatně lhůty pro zaslání volebních materiálů voliči a zpět jsou navrženy jako vcelku krátké a mnoho lidí může být nakonec zklamáno tím, že jejich hlas nebude započítán, protože dorazil pozdě.

Z ústavněprávního hlediska je však krajně problematické zavedení dvojího standardu. Ústavní pořádek výše uvedené tři požadavky striktně stanoví, ale skutečně požadovány a dodržovány budou pouze zčásti. Právo ale je binárním systémem. Buď něco v souladu s právem je, nebo není. Nelze říct, že dodržení, respektive nedodržení ústavních principů není porušením práva proto, že se tak bude dít v malém množství případů. Proto tu je pro každého a na prvním místě je musí dodržovat stát samotný. Respektive - celé jsem to pokazil. Právo tu je pro každého a na prvním místě je musí dodržovat stát samotný, včetně zákonodárce. Právně čistým řešením by bylo stanovit ústavním zákonem, že uvedené tři ústavní principy se v případě korespondenčního hlasování použijí přiměřeně. Potom by vše bylo po právu.

Vedle vyjmenovaných ústavněprávních principů nelze opomenout také význam ústavní hodnoty spočívající v důvěře v průběh voleb a jejich výsledek, a to ze strany všech zúčastněných, tedy voličů i kandidátů, a to zejména těch, kteří neuspějí. Důvěra v korektnost voleb je velmi vzácným zbožím. V případě její ztráty eroduje důvěra v samotnou demokracii a stát jako takový.

Ačkoliv v České republice již bylo vážným způsobem i ze strany vysokých politiků zpochybněno leccos, připomeňme například korektnost zadávání veřejných zakázek, korektnost zahajování trestních řízení a podobně, nikdy nikdo s výjimkou největších mašíblů schopných věřit třeba v placatost Země nezpochybnil korektnost voleb. To ve světě není zcela běžný stav a měli bychom si toho vážit.

Projevuje se to mimo jiné v tom, že u nás nikdo neuznává výsledek voleb, případně porážku ve volbách a vítězství protikandidáta. Protože to není třeba. Každý podaným číslům důvěřuje a nepotřebuje ujištění svého favorita, že má výsledek voleb akceptovat.

Zavedení korespondenční volby může tento stav důvěry zásadně změnit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, budete pokračovat dalších deset minut?

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Ano, prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: To jsme si neřekli na začátku, omlouvám se.

Takže znovu. Zavedení korespondenční volby může tento stav důvěry zásadně změnit. Stačí připomenout příklad rakouských prezidentských voleb v roce 2016, které se musely opakovat kvůli podezření, že 60 000 obálek s poštou zaslanými hlasy bylo otevřeno předčasně, tedy nikoliv proto, že by o jejich preferencích byl informován zbytek voličů a byli ovlivněni. Tato chyba ve zpracování cca 0,75 % hlasů všech oprávněných voličů vedla k nutnosti opakovat celé volby a podryla důvěru v ně a jejich výsledek. Řada rakouských voličů je dodnes přesvědčena, že opakovány musely být proto, aby dopadly, jak měly. V USA je situace ještě horší. K podobnému stavu se můžeme dostat i u nás. Tím spíše, že už teď řada politiků a komentátorů korespondenční volbu vítá s tím, že napomůže k oslabení některých politiků a politických formací. Poněkud problematické je, že těch, kteří mají poměrně silnou podporu ve společnosti.

Důvěře nepomůže ani to, jakým způsobem je návrh projednáván. Na začátku jsem zmínil čtyři ministry mezi navrhovateli, včetně ministra vnitra a premiéra. Ministr vnitra má ve své působnosti oblast voleb a předseda vlády by měl garantovat, že vláda dodržuje vlastní předpisy. Zvolený způsob předložení novely znamená porušení legislativních pravidel vlády a obejití procedury, se kterou je počítáno pro přípravu vládních návrhů. V tomto případě neproběhlo mezirezortní připomínkové řízení a ani návrh neprojednala Legislativní rada vlády. Obejití těchto dvou fází legislativního procesu jen prohlubuje společenskou kontroverznost návrhu. Proč bylo nutné? Vláda měla dva roky na řádné předložení návrhu. Nepochybuji, že Ministerstvo vnitra mělo text připravený dokonce daleko dříve. Během uplynulých dvou let mohl být návrh řádně projednán, vypořádány připomínky, a pokud by nějaké přetrvaly, je nutno říci, že jak připomínkové řízení, tak jednání Legislativní rady vlády mají v konečném důsledku poradní charakter. Konečné slovo má vždycky vláda. Řádným postupem by vláda vyloučila námitky, že se vyhýbá připomínkám. Přitom by žádný čas neztratila.

Pochybnosti o vládním postupu jen podtrhuje to, že návrh zákona zamýšlí měnit jiný návrh zákona. Novelizovat lze přitom pouze zákon vyhlášený ve Sbírce zákonů. V tomto případě se má zasáhnout do návrhu zákona teprve projednávaného Senátem. S takovým případem jsem se ještě nesetkal. A lze se jen divit legislativnímu odboru Poslanecké sněmovny, že takový návrh vůbec přijal. Tento postup pouze podtrhuje pochybnosti o návrhu samotném a klade do základů korespondenční volby další pochybnosti o její ústavnosti a společenské korektnosti.

Děkuji vám za pozornost. A jenom zmíním ještě jednou, že jsem teď přednesl stanovisko ústavního právníka docenta Kudrny, se kterým se nemůžu než plně ztotožnit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Mám zde dvě faktické poznámky. Nejprve vystoupí pan poslanec Jakub Michálek a připraví se pan poslanec Jan Berki. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych odpověděl na pár dotazů aspoň tak, jak budu schopen v rámci svých vědomostí a konzultací s Ministerstvem vnitra, které jsme vedli, které samozřejmě vyjadřovalo a připravovalo ten původní návrh, který byl potom recyklován z předchozího vládního návrhu.

Za prvé byl dotaz k hlasovacímu lístku, jakým způsobem se to bude tisknout a jestli bude potřeba se přihlašovat. Já se domnívám, že spíš bude zvolena ta varianta bez nutnosti přihlašování, a to z toho důvodu, že u tak citlivé věci, jako kdo si stahuje jaký volební lístek, nebo takhle, tak by stát neměl logovat nebo vůbec jakoby sledovat, kdo k čemu má přístup. Tam by právě mohlo dojít k porušení tajnosti volby. Takže spíše asi to bude tak, že si každý to bude moc vytisknout. Ale jak to přesně bude, tak to teď tedy schopen říci nejsem.

Za druhé - proč nevybírat volební obvod tak, aby si každý mohl vybrat, do jakého volebního obvodu bude hlasovat, jako je to u volebních průkazů? Tak to by bylo zbytečně technicky složité, musela by se prostě vést další sčítací tabulka na každém tom zastupitelském úřadu. Přece jenom už teď je to obsazeno... Leckdy je problém tam sehnat lidi a takto by se to ještě zkomplikovalo a prodloužilo by se to sčítání. A je otázka, jakou přidanou hodnotu by to mělo, kdyby tedy někdo si mohl vlastně náhodně jen tak vybírat, koho bude volit. Nevidím v tom osobně žádnou přidanou hodnotu oproti tomu našemu návrhu.

Ty další odpovědi bohužel nestihnu, takže možná v další faktické poznámce.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Jan Berki s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím bych panu kolegovi jenom k těm volbám v Rakousku. Já jsem tedy neměl čas úplně googlit dostatečně podrobně, ale pokud se nepletu, tak volby byly napadeny právě stranou Svobodných, nikoliv tedy... nebo nerozumím tím pádem tomu argumentu, že by se někteří mohli domnívat, že byly napadeny proto, aby to dopadlo, jak to mělo dopadnout, protože dopadly po dvakráte stejně - vítězstvím Van der Bellena. Takže tam nějak tomuhle úplně nerozumím. A naopak já třeba to, co se stalo v Rakousku, vnímám jako doklad toho, že máme ty opravné prostředky. Že prostě tam je pořád pojistka, která umí posoudit, jestli bylo, nebo nebylo porušeno právo na volbu, případně v jaké míře. Jestli to mohlo ovlivnit výsledky, nebo nemohlo. A dokonce, pokud se nepletu, tak v tom Rakousku soud nekonstatoval, že by měl důkazy, že došlo k porušení, ale došlo k porušení předpisů.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A ještě jedna faktická poznámka pana poslance Jakuba Michálka. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Jestli bych mohl s přednostním právem, když teď není nikdo přihlášen.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Přednostní právo zde žádné nahlášené není, v tom případě vystupte s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji vám, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych pokračoval v těch odpovědích.

Pak tady byl vznesen argument, že někteří lidé v zahraničí mohou být snáze ovlivnitelní. Nicméně tady je potřeba říct, že to je i u Čechů, že jsou skupiny obyvatel, které jsou snáze ovlivnitelné, ale nemá to vliv na to, že bychom takové lidi připravovali o volební právo nebo jim to nějak komplikovali. Zkrátka tak to je a to prostě patří k lidské společnosti.

Za čtvrté - jakým způsobem bude řešena plná moc? Já si tedy popravdě úplně nedovedu představit, že by někdo kvůli tomu, aby získal... Vlastně ten člověk by musel fyzicky chodit s nějakou plnou mocí na ambasádu, protože by tam přišel třeba s dvaceti plnými mocemi. Pokud by tam přišel s dvaceti plnými mocemi, tak asi by začala blikat kontrolka a možná by to ambasáda nahlásila jako podezření z nějakého volebního podvodu a začalo by se to prošetřovat. Což se taky reálně děje, protože policie to samozřejmě sleduje, je to trestný čin maření voleb, ke kterému může docházet. Pokud by se to dělo v ojedinělých případech, tak vystavovat se riziku trestního stíhání kvůli jednomu hlasu, fyzicky kvůli tomu falšovat podpisy a volit na nějakého mrtvého občana, kterého bych tímto způsobem někde našel, myslím si, že když to srovnáme s tím, jaké riziko z toho je, jaké to má náklady, tak je to asi podobné, jako kdybychom říkali, že zásadní problém pro volbu je, že někomu vezmu dítě, budu ho držet ve vězení, dokud nebude volit určitým způsobem, a že tím budou zmanipulovány celé volby. Takže nemůžeme jít úplně do extrému, jde tam o vážení míry toho rizika.

Potom tady zazněly argumenty ohledně ústavního právníka pana Kudrny. Tak pokud jsem četl správně informace na serveru iDNES, tak je to právník, který se podílel na ústavních stížnostech hnutí ANO, na jejich přípravě. Včetně té stížnosti, která tady byla dneska shledána jako nedůvodná, byla zamítnuta. Já jsem některé ty jeho názory četl a tam musím upozornit, že skutečně pan Kudrna pracuje s tím konceptem osobní volby, který ale není doslovně zmíněn v ústavě nebo v Listině práv a svobod, protože tam se pracuje s konceptem přímé volby. A k tomu jsem se už vyjadřoval tedy na včerejším jednání Poslanecké sněmovny, tak bych se odkázal na vyjádření, které zaznělo včera.

Další otázka - vkládání lístků do obálky. Vlastně když se podíváme na současnou zákonnou úpravu, tak my to máme upraveno v zákoně tak, že se volič musí odebrat sice do prostoru za plentou, ale svůj volební lístek si může připravit do vlastní obálky a pak si ho prostě přendá z té vlastní do té úřední obálky a potom ho odevzdá. Takže kdyby někdo chtěl zmanipulovat svoji rodinu tímto způsobem, tak to samozřejmě může udělat úplně podobně a ten člen rodiny se přesune za tu plentu a okamžitě potom tedy půjde odevzdat ten hlas a bude evidentní, že to je stejný hlas, který byl v té původní obálce. Pokud to takhle někdo dělá, tak je to samozřejmě nemravné a asi to není věc, kterou bychom mohli úplně v takových případech detekovat, a není tam odlišnost oproti fyzickému způsobu volby.

Za další tady byla připomínka k těm volbám v Rakousku. V podstatě už o tom mluvil můj předřečník. Tam je potřeba se na to podívat, že v Rakousku mají dvoukolový systém volby prezidenta. První kolo voleb vyhrál jeden kandidát. První kolo voleb nebylo zpochybněno. Pak se konalo druhé kolo voleb. A druhé kolo voleb se muselo opakovat zejména kvůli tomu, to byl ten hlavní důvod, že některé komise, které sčítaly tu korespondenční volbu, začaly sčítat volební lístky moc brzo. A potom se ty volby opakovaly. Ale vyhrál je stejný kandidát, který předtím vyhrál to druhé kolo. Čili ta konstrukce, že volby byly opakovány, protože nevyhrála ta správná osoba, logicky nesedí, nemá to hlavu a patu, protože je vyhrál vždycky ten stejný kandidát.

Poslední věc, ke které bych se rád vyjádřil - že byly dva roky na předložení toho návrhu. Ono to tak úplně nebylo, protože se velmi intenzivně i s opozicí řešilo, a to s oběma opozičními stranami, jak předložit volební kodex tak, aby byl schválen. To řešení se nám nakonec podařilo najít a já to považuji za velmi dobré, protože se nám podařilo schválit a dohodnout i s opozicí na volebním kodexu tak, aby platil od roku 2026. Součástí té dohody právě bylo to, že se z toho volebního kodexu vysekne korespondenční volba. A ta jednání o volebním kodexu, víte, že byla skončena teprve, pokud se nepletu, vloni na podzim. Čili od té doby potom běžel legislativní proces tady ve Sněmovně, Senát. Teď volební kodex leží v Senátu. A není tak úplně pravda že byly dva roky, během kterých se nic nedělo. Já jenom abychom to vnímali z kontextu. Ten návrh na korespondenční volbu, aspoň pokud se pamatuji já, ale jsou tady i poslanci, kteří pamatují daleko delší dobu, tak minimálně v roce 2018 byl předložen návrh na korespondenční volbu, který podepisoval za nás můj kolega Vojtěch Pikal, místopředseda Sněmovny tehdy. Takže to už je před více jak pěti lety, kdy byl tady tento návrh v Poslanecké sněmovně, a od té doby se k němu pořád vracíme a zatím se ho nepodařilo doprojednat. A víceméně ta legislativní materie je obdobná. Takže tolik na vysvětlenou k tomu, jak to bylo s těmi časovými lhůtami.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Faktická poznámka pana poslance Ladislava Oklešťka. Prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane Michálku, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste odpovídal už na x předřečníků přede mnou, ale já se vyjádřím k tomu, co se týkalo mého vystoupení. Nedovolím si zpochybňovat erudici pana ústavního právníka Kudrny. Pokud vy ano, tak samozřejmě já bych mohl zase zpochybňovat jiné ústavní právníky. Dnešní rozhodnutí o tom také něco svědčí. Nicméně to necháme, jak se u nás říká, koňovi, ten má větší hlavu.

Nicméně chtěl bych vám říct, ten váš argument... (Poslanec Michálek hovoří s poslancem Bendou.) Teď musíte poslouchat pana Bendu, tak já si počkám. Pane Michálku, prostřednictvím pana předsedajícího, ten váš argument, že dnes také jde do volební místnosti a může mít z domu v obálce nějaké lístky, to je sice fajn a pravda. Ale v té volební místnosti si může vyzvednout kdykoliv novou sadu lístků, s kterými může pracovat. U korespondenční volby prostě ne. To je ten problém.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě jedna faktická poznámka - pan poslanec Jan Berki. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Já jenom vždycky, když jdeme do těch ad absurdum jako příkladů. Samozřejmě že pokud tam bude ten nátlak z té rodiny, tak ti lidé tam půjdou volit spolu. A pohlídá si ten člověk, jestli si vyzvedává, nebo nevyzvedává tu novou sadu. Mně přijde, že když to vždycky ženeme do toho extrému, tak to můžeme hnát ve všech případech. Ale pokud je to takhle extrémní, tak je tam zřejmě něco patologického, co stojí ještě za úplně jiné šetření, než jenom co se týká těch voleb samotných.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Oklešťka. Prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Budete se divit, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, já s vámi souhlasím. Ale zvedl to kolega Michálek, tak jsem mu musel odpovědět, jak to funguje, ne?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nevidím žádnou faktickou poznámku ani přednostní právo, nyní tedy vystoupí pan poslanec Oldřich Černý v obecné rozpravě. Opět pro pořádek se ptám, zda využijete dvakrát deset minut? Dvakrát deset minut. Prosím.

 

Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, rád bych se také vyjádřil k projednávanému návrhu zákona na zavedení korespondenčních voleb. Na začátek bych chtěl říct, že zásadně s tímto návrhem také nesouhlasím. Jak tady bylo již mnohokráte řečeno, korespondenční volba totiž zadává daleko větší možnost volebních podvodů a volby v zahraničí již nebudou tajné, jak by měly podle naší ústavy být. Mnoho lidí si dnes klade otázku, proč se zrovna dnes, v této těžké době, řeší v Poslanecké sněmovně korespondenční volba? Zlevní to drahé potraviny? Nebo to naplní zásobníky plynu levnějším plynem? Pomůže to naší zemí snížit vysokou inflaci? Nebo je to tak důležitý zákon, který vyřeší účty rodin a podniků za stále nehorázné ceny energií? Zlevní se s jeho pomocí ceny léků a poplatků u zubaře? Domnívám se, že nic z toho, co jsem teď uvedl, se v této v projednávané novele zákona nenachází. To opravdu nemáte nic důležitějšího na práci v Poslanecké sněmovně než řešit tento zákon? Občany této země totiž opravdu trápí něco jiného.

A teď k té korespondenční volbě jako takové. Nikde neexistují přesné seznamy občanů žijících v zahraničí a silně pokulhávají i seznamy a evidence zemřelých v zahraničí. A tato děravá evidence znamená jediné - je ukázkově živnou půdou pro nejrůznější podvody a manipulace.

Jak zabráníme tomu, aby kdokoliv volební lístek kontroloval komukoliv, kdo ho dává do obálky? Můžete namítnout, a ono to tady již zaznělo, že tohle se v rodinách na území České republiky běžně stává i nyní. To sice ano, ovšem ve výsledku za plentu ve volební místnosti přece nejde celá rodina dohromady, ani manželský pár, ani matka se synem. Do volební místnosti sice spolu přijdou, ale za plentu jde každý sám a každý volí tajně a do obálky vhodí volební lístek tak, aby to nikdo jiný neviděl, a může si jej opravdu svobodně upravit. Tato tajnost volby v případě korespondenčního hlasování platit nebude. Zkrátka a dobře, zcela jistě bude docházet k situacím, kdy někdo bude korespondenčně hlasovat tak, jak nechce, a to jen z toho důvodu, aby takzvaně v rodině byl klid. A to se nebavím o možnosti přítomnosti třetích stran, které mohou vyvíjet na tyto občany cílený nátlak a takzvaně volit ty pravé. Tohle hrozí právě v rámci různých komunit a organizací. Prostě to přineste a vyplníme to spolu dohromady.

Zároveň je nutné si uvědomit, že tyto volební komise, které by měly hlasovací lístky v zahraničí sčítat, nejsou vyvážené. Ve volebních komisích na území České republiky je to totiž jinak, než tomu je v zahraničí. Zde zasedají zástupci různých stran, které v daných volbách kandidují. Jsou to zástupci politických stran z celého politického spektra. Tento systém politicky vyvážených volebních komisí u nás funguje velmi dlouho a dobře. Z praxe vím, jak moc je důležité, aby ve volebních komisích byli zástupci různých politických stran. Ovšem na zastupitelských úřadech v zahraničí, kde by se měly právě shromažďovat hlasy z korespondenčního hlasování, toto nelze v žádném případě zajistit. Členové volebních komisí jsou zaměstnanci velvyslanectví a lidé věrní především současné vládní koalici. No a jak to může vypadat, si každý občan asi dovede představit. Prosím o vysvětlení, jak se na zastupitelských úřadech zajistí, aby k žádným podvodům nemohlo dojít.

Vy chcete umožnit hlasování těm, kteří v České republice trvale nežijí a kteří zpravidla zde ani neplatí daně? Připadá mi to velmi zvláštní. Jejich volba přitom bude mít jednoznačný důsledek jenom především pro ty, kteří zde žijí a ty daně tady u nás naopak platí. Navážu názorem, který mi napsal jeden z občanů a který se tohoto problému týká. Cituji: "Pokud Češi trvale žijící v zahraničí chtějí korespondenční volby, měli by začít platit například koncesionářské poplatky. Je to logické. Zprávy z Česka získávají zpravidla i například z České televize nebo Českého rozhlasu. Vysílání mohou sledovat na chytrém mobilu, na tabletu nebo na počítači. Budou tedy i oni platit koncesionářské poplatky, když chtějí volit a ovlivňovat veřejné dění?" ptá se nás tento občan. Je to totiž plivnutí do tváře českým občanům žijícím na území České republiky, platícím tady daně, když občanům v zahraničí vytváříte privilegia a výhody volby takzvaně z gauče a porušujete tím tajnost voleb.

Mluvil jsem zde i o možnostech podvodů a manipulace v rámci voleb. Dovolím si vás informovat právě o jednom takovém volebním podvodu, který se právě týká korespondenčního hlasování. Ten totiž velmi dobře ilustruje situaci a poukazuje na nebezpečí, do kterého vás vaše vláda táhne. Ten podvod se týká voleb do amerického Kongresu ve státě Severní Karolína v roce 2018 a vyústil ve zrušení výsledků těchto voleb. Volby do Kongresu se pak musely opakovat. Soud s hlavním strůjcem podvodů měl začít v srpnu 2022, ale obviněný bohužel zemřel. Nicméně podáním informací o tomto volebním podvodu si vám všem dovolím nastínit, jaké reálné nebezpečí korespondenční volba představuje. Je totiž hrozbou pro spravedlivý a férový průběh voleb. A tuto hrozbu umožnění volebních podvodů současná vládní koalice tvrdohlavě prosazuje.

Reportáž o podvodu v korespondenčním hlasování uveřejnil časopis Politico 29. listopadu 2021. Je to velký americký zpravodajský portál zaměřený na politická témata a běžně ho citují i hlavní česká média. Titulek zněl: Tohle zavání něčím, co se zvrtlo. Skutečný příběh o podvodu při korespondenčním hlasování. Podvod během korespondenčních voleb do amerického Kongresu je tam popsán velmi důkladně, včetně toho, kdo kdy a o čem komu volal. Snadno byste z něj pochopili, jaké nebezpečí při korespondenčních volbách hrozí. Ovšem vzhledem k tomu, že mám jen omezený čas, tak uvedu jen krátké shrnutí.

Jedná se o Spojené státy americké, kde korespondenční volby fungují trošičku jinak, než jak je navrženo v této novele, nicméně princip zůstává stejný. Není plenta, není tajné hlasování a někdo někdy pošle někam nějaký dopis s hlasovacím lístkem. Celý ten příběh, který vyvrcholil velkým podvodem při korespondenčním hlasování v roce 2018, začal již dva roky předtím v roce 2016. Republikánský kandidát Mark Harris tehdy prohrál republikánské primárky v devátém kongresovém obvodu v Severní Karolíně o pouhých 134 hlasů, když odevzdaných hlasů bylo více než 26 000. Velký rozdíl udělaly korespondenční hlasy v okrese Bladen. Za těmito korespondenčními hlasy již tehdy stál muž jménem McCrae Dowless. Harris tehdy buď ze slabosti, nebo ze slušnosti o přepočítání a kontrolu hlasů nepožádal. S McCrae Dowlessem, který měl na svědomí ty desítky rozhodujících korespondenčních hlasů, se Harris sešel až v dubnu 2017, a to na cíleně zorganizované schůzce. Nutno říct, že Harris byl baptistický farář a vždy přísahal, že poslední věc, kterou by býval chtěl udělat, je spolupracovat s někým, kdo by chtěl porušovat zákon.

Dowless na schůzce řekl Harrisovi o svém dvoufázovém procesu. Jak poslal pracovníky, aby vyzvedli formuláře žádosti o korespondenční volbu, což je v souladu se zákonem, ale ne ty samotné hlasovací lístky pro korespondenční volby, to by už bylo nezákonné. Řekl mu, jak poslal tým dvou lidí, aby byli svědky těch korespondenčních voleb, což je také v souladu se zákonem, pokud oba lidé, kteří se podepisují jako svědci, skutečně sledují, jak volič odevzdává svůj hlas. Dowless také přísahal, že by nikdy nepomohl a do poštovní schránky by nikdy nevhodil hlasovací lístek ani třeba devadesátileté ženy, i kdyby ho o to požádala. Na základě těchto informací a této schůzky se Harrisovi celá operace zdála být právně v pořádku. Najatí pracovníci údajně vyřizovali formuláře žádostí o korespondenční hlasování, ale hlasy pak jednotliví občané posílali sami. Ovšem Harrisův syn, právník, byl jiného názoru. Byl přesvědčen, že ti najatí pracovníci také od lidí vyzvedávali i vyplněné hlasovací lístky a poštou je pak posílali oni. A to je v Severní Karolíně trestný čin.

Tady bych chtěl říci, že Harrisův syn byl jedním z oznamovatelů tohoto podvodu. Pokud by voličům jen donesli prázdné volební lístky s tím, že by jim řekli, ať to určitě pošlou poštou, tak by to bylo v pořádku. Ale vyzvedávání vyplněných hlasovacích lístků a jejich fyzické posílání ne. Harris a jeho tým zaplatili Dowlessovi za práci v předvolební kampani v roce 2018 asi 130 000 dolarů, což jsou necelé 3 miliony korun. Dowless ty peníze použil v několika okresech na různé výdaje na kampaň, včetně plateb pracovníkům v terénu. Jeho strategie byla stejná jako vždy. Poslal malou skupinu lidí, aby zaklepali na dveře a přesvědčili tak občany, aby si zažádali o korespondenční hlasování.

Žádosti pak vyzvedli a přinesli je Dowlessovi. Ten si ty formuláře prohlédl a do pravého horního rohu dal iniciály osoby, která ty hlasy posbírala. Pokud by totiž pak volební komise měla nějaké dotazy ohledně formuláře žádosti o hlasování, věděl, kterému pracovníkovi má zavolat. Před odevzdáním každého formuláře si Dowless udělal kopii. Tímto způsobem měl informace o voličích, a když byly na základě žádostí rozeslány skutečné hlasovací lístky, mohl poslat pracovníky nazpět, aby se ujistili, jestli občané skutečně hlasovali.

V okrese takto úřadoval Dowless. Bylo to v primárkách v roce 2018 a bylo zasláno 647 korespondenčních hlasovacích lístků jeho prostřednictvím. Harris z nich získal téměř 70 % hlasů, konkrétně 437, a to převážně právě díky Dowlessově práci. Jeho konkurent v primárkách Pittenger v tom okrese získal jenom 17 hlasů. V devátém volebním obvodě Severní Karolíny nakonec celkově zvítězil Harris, měl 828 hlasů. Stal se tak kandidátem republikánů do Kongresu. Klíčovým pro to vítězství byl právě Dowlessův okres Bladen.

Během následující volební kampaně před listopadovými volbami do Kongresu odeslal Dowless v srpnu roku 2018 velkou várku formulářů žádostí o korespondenční hlasování. Dále pokračoval ve stejné práci, aby zajistil korespondenční hlasy pro Harrise. Připravil další seznamy lidí, kteří požadovali korespondenční hlasování. Bylo načase se ujistit, že skutečně hlasovali. Nyní potřeboval stejné pracovníky, aby vyšli do terénu a popostrčili ty dané voliče, nebo dle potřeby vykonali víc než jen to malé popostrčení.

Mezitím už ale pracovali i vyšetřovatelé státní volební komise. Těm už přišly divné várky korespondenčních hlasovacích lístků z toho roku 2016. Napsali tehdy o tom třistastránkovou zprávu kanceláři amerického prokurátora. Netýkalo se to jen tehdejší Dowlessovy operace, ale i velmi podobných aktivit na druhé straně politického spektra, u demokratů. Vyšetřovatelé přišli měsíc před volbami, konkrétně 3. října 2018, na kontrolu do kanceláře volební komise v Dowlessově okrese Bladen v souvislosti s nezvykle vysokým počtem korespondenčních hlasů z tohoto okresu. Místopředsedkyně tamní volební komise jim potvrdila, že několik várek korespondenčních hlasů bylo podepsáno stejným jménem. V těch volbách zvítězil Mark Harris a slavil vítězství. V celém státě bylo odevzdáno 280 000 hlasovacích lístků a Harris zvítězil jenom o pouhých 905 hlasů. Z toho téměř polovina byly korespondenční hlasy, které mu zařídil právě Dowless.

Harris sice ještě svoje vítězství náležitě oslavil, ale pak už to s ním šlo jen z kopce. O tři týdny později, na konci listopadu 2018, se sešla státní volební komise, aby potvrdila výsledky všech volebních klání ve státě, a jednomyslně potvrdila vše kromě devátého volebního obvodu. To byl právě Harrisův obvod. Pak to šlo ráz naráz. O několik týdnů později už Harris a Dowless byli vláčeni médii jako volební podvodníci, a to i přesto, že oba jakékoliv obvinění do poslední chvíle odmítali. Šlo stále o to, jestli Dowless kromě žádostí o korespondenční hlasování, což je v pořádku, nezasílal i vyplněné korespondenční volební lístky, jestli tedy ty hlasovací lístky odesílali sami voliči, nebo právě osobně Dowless. Kvůli těmto obviněním, která se týkala nejen voleb v roce 2018, ale i voleb o dva roky dříve, se musely konat volby nové. V těch už pochopitelně Harris nekandidoval.

Jak jsem již na začátku zmínil, soud s Dowlessem, který zařídil stovky korespondenčních hlasů, které rozhodly několikery volby, byl naplánován na srpen 2022. Ovšem Dowless předtím zemřel a občané se tak bohužel nedozvěděli, jak to ve skutečnosti bylo. Dowless totiž až do své smrti trval na své nevině. Faktem však zůstává, že ty pochybnosti o průběhu korespondenčního hlasování do amerického Kongresu v letech 2016 a 2018 byly skutečné. Volby se musely opakovat a byl naplánovaný soud s hlavním aktérem.

Na tomto volebním podvodu jsem tedy chtěl všem kolegyním a kolegům ilustrovat, jaké reálné nebezpečí korespondenční volba představuje. Upozorňuji, že se nejedná o nějakou zemi třetího světa, kde byste si mohli říct, že jejich systém je třeba ještě nedokonalý. Přesto došlo k takovým pochybením a dle obvinění i k volebním podvodům v souvislosti s korespondenční volbou.

Kolegyně a kolegové, jak jste slyšeli, korespondenční volba je hrozbou pro férovost a prostředek ke zmanipulování voleb. Chceme spravedlivé a demokratické volby, které, věřím, že v současnosti zatím máme. Prosím, nedělejme z dobrého demokratického a spravedlivého systému něco, co umožní podvody, nedůvěru a připouští jakékoliv machinace. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek. Není přítomen. Nyní je na řadě pan poslanec Robert Stržínek, připraví se pan poslanec Vrána. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji vám za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, já se velice omlouvám, že vás přerušuji, ale přehlédla jsem faktickou poznámku pana poslance Berkiho, tak jestli byste mohl ještě vyčkat. Děkuji za pochopení.

 

Poslanec Jan Berki: Moc se omlouvám. Já jsem jenom chtěl reagovat a znovu připomenout, protože se nám tu rozšířil takový nešvar, že je znovu opakováno, že korespondenční volba dává volební právo někomu, kdo ho v tuto chvíli nemá. Není to tak. Tato norma neupravuje, nerozšiřuje volební právo. Volební právo v tuto chvíli je vázáno na splnění podmínky věku a občanství. Nikomu jinému právo nově nepřiznává.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní tedy pan poslanec Stržínek. Prosím.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, v prvém čtení zde projednáváme sněmovní tisk č. 596, nebo chcete-li změnu zákona o správě voleb nebo také korespondenční hlasování. Mění se tím zákon o správě voleb, zákon o volbách do Parlamentu České republiky, soudní řád správní, zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákon o volbě prezidenta a některé další zákony. Primárním cílem je evidentně změnit zákon č. 247/1995 Sb., tedy zákon o volbách do Parlamentu České republiky, a to se snahou ovlivnit parlamentní volby již v roce 2025.

Dotýkáme se ústavněprávního základu našeho volebního práva, který je zakotven v Ústavě České republiky a v Listině základních práv a svobod. Volební matematika je jednoduchá a jasná. Jen pro připomenutí, v posledních sněmovních volbách hlasovalo přes 50 % voličů ze zahraničí pro koalici Pirátů a hnutí STAN. Koalice SPOLU získala 34 %, hnutí ANO získalo pouhých 5 %, hnutí SPD dokonce jen 2,1 %. Zahraniční voliči hlasovali rozdílně od zbytku republiky například i při volbě prezidenta v roce 2018. Úřadující prezident získal jen 10 % a pro Zemanova oponenta Jiřího Drahoše hlasovalo 90 % občanů žijících mimo Česko. To jsou zajímavá fakta.

Zajímavý je ale i měnící se postoj premiéra Petra Fialy, který k zavedení korespondenční volby v roce 2020 na platformě Fórum 24 tehdy v souvislosti s průběhem prezidentských voleb ve Spojených státech amerických a v návaznosti na situaci v České republice napsal, cituji: "Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální a legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledku. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit." Tolik citace Petra Fialy z roku 2020.

Nyní prakticky. Pro pětikoalici, zejména pro Piráty a hnutí STAN, je zavedení korespondenční volby jednoznačně výhodné. Přitom se zcela opomíjí otázka zachování tajného hlasování, které je zakotveno v čl. 18 naší ústavy, kde se říká, že volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Proto máme ve volebních místnostech plenty, za které jde volič vložit volební lístek do obálky tak, aby ho nikdo neviděl, aby jeho rozhodnutí bylo tajné a postavené jen na jeho vůli a svobodném rozhodnutí. Rizika spojená s korespondenční volbou tady evidentně jsou. Příběh z Rakouska všichni znáte. V roce 2016 se muselo opakovat druhé kolo prezidentské volby kvůli manipulacím právě u korespondenčního hlasování. Korespondenční volbu ze zahraničí zrušila kvůli podvodům v roce 1975 také Francie.

Mluvil jsem o ústavě, ale to nejdůležitější v ní vlastně není, a to zcela logicky, protože se rozumí samosebou, tím nejdůležitějším je totiž důvěra. Bez důvěry v instituce a férovost voleb bude demokracie vážně ohrožena. Demokracie je skvělá, ale velmi křehká věc. Potřebujeme důvěru v to, že volby jsou férové a nikdo je nefalšuje, proto se také podřizujeme jejich výsledkům. Jestli se v USA téměř polovina voličů domnívá, že volby byly nebo mohly být zfalšovány, je to strašná zpráva pro celý náš svět. Ať se stane cokoliv v USA nebo jinde, já bych chtěl, abychom zůstali svobodnou a demokratickou zemí.

Dnes jsme bohužel svědky enormního tlaku na přijetí de facto vládního návrhu, podaného ale nestandardně prostřednictvím poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy, Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix, Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové. Jde tedy jednoznačně o poslaneckou iniciativu, pro kterou platí jiná pravidla projednávání. Evidentní je snaha ovlivnit parlamentní volby v roce 2025 ve prospěch stávající pětikoalice. Jde jednoznačně o snahu vlády vyhnout se v příštích volbách debaklu, který signalizují všechny současné volební modely.

Je třeba si uvědomit, že každý takový výrazný zásah do volebního systému je zásahem do ústavnosti České republiky, a je tedy proto nezbytné jej pečlivě připravit, eliminovat parciální zájmy jednotlivých politických subjektů a hledat konsenzus napříč politickým spektrem. Zmíněná forma poslanecké iniciativy namísto vládního návrhu jasně ukazuje, že se jedná ve spěchu a s ryze účelovou politickou motivací. Tato forma návrhu totiž nevyžaduje projednání v Legislativní radě vlády, ve které sedí i zástupci současné opozice a která si může vyžádat řadu odborných posudků a vyjádření ještě předtím, než jde návrh ve finální podobě na závěrečné jednání vlády a poté do Sněmovny. Současná vláda, ve které sedí několik předkladatelů návrhu, tak porušuje vlastní programové prohlášení z 6. ledna 2022, následně upravené 1. března 2023, kde se v kapitole Legislativa mimo jiné zavázala, a teď cituji: Zvýšíme kvalitu legislativy, každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.

Návrh novely volebního zákona ale žádným takovým procesem skrze Legislativní radu vlády neprošel, což s nelibostí potvrdil i stávající ministr pro legislativu Michal Šalomoun ve vysílání Českého rozhlasu. Evidentním nedostatkem předkládaného návrhu je jeho nedotaženost a řada potenciálně rizikových situací, které mohou na jeho základě nastat, ať už se jedná o velké riziko netransparentnosti, tedy zneužití jinou osobou, manipulace či technických nedostatků, na kterých tato korespondenční volba může zadrhávat. Například spoléhání se na poštovní služby v málo rozvinutých zemích, ale nejen tam, ztráta zásilky, negarantovaná doba doručení a tak dále, to vše je pro voliče riskantní a hrozí, že hlas může být i při splnění všech podmínek ztracen.

Je nutné také zmínit, že ve Sněmovně už od roku 2021 leží senátní návrh na zavedení korespondenční volby, který doposud nebyl zařazen jako bod k projednávání v parlamentu. Vloni v říjnu pak poslanci přijali několik změn v zákoně o správě voleb, například zjednodušení žádostí o voličský průkaz. Ani této příležitosti koalice k navržení korespondenční volby v řádném legislativním procesu nevyužila. Čas je v otázce zavedení korespondenční volby evidentně zásadním faktorem. Veškeré změny, ať již to je registrace voličů, vydávání a evidence volebních lístků a další operace, si vyžádají rozsáhlou přípravu v oblasti IT, programového vybavení a zásadních opatření kybernetické bezpečnosti. Jak ukazují dosavadní příklady v zavádění digitalizace touto vládou, to není úkol, který by byla schopna během dvou let zbývajících do voleb zvládnout na dostatečně kvalitativní úrovni. Nakonec vzpomeňme problémový rozjezd digitální občanky v mobilu, který v těchto dnech kolaboval a mimo jiné zbořil systém eReceptu.

Zpátky ale ke korespondenční volbě. Korespondenční způsob nezaručuje volbu zcela tajnou, osobní a svobodnou. Není totiž možnost zkontrolovat, zda volil skutečně člověk, který na to měl právo, ani to, zda se jedná o člověka ještě žijícího. Do obálky může někdo dát jiný hlasovací lístek, než by dotyčný chtěl. Samozřejmě podobné to může být rovněž v případě, kdy člověk vhazuje příslušnou obálku přímo do urny, ale osobní přítomnost takovéto riziko značně eliminuje. Na tomto principu funguje takzvané kupování si hlasů, které se v některých místech řeší prakticky při každých volbách, ale opět, jedná se nikoliv masový jev a stále zde existuje fyzická přítomnost voliče a možnost konfrontace a komunikace.

Naše vláda by se podle mě měla primárně starat o ekonomický a politický stav naší země a až potom možná o věci mnohem méně důležité, jako je třeba korespondenční volba. Dělá to však přesně naopak a to je špatně. Kolegyně a kolegové, a teď pohled na potřebnost a nutnost korespondenčních voleb trochu jinou optikou. Volby jako takové jsou silně spojeny s Ministerstvem vnitra. Nakonec přímo na jeho stránkách se píše, že Ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy na úseku voleb. Podle mě by pětikoalice a hlavně Ministerstvo vnitra v těchto dnech měly řešit mnohem důležitější věci, než jsou korespondenční volby.

Jakožto starosta víc jak dvacetitisícového města se pravidelně na bezpečnostních radách obce s rozšířenou působností setkávám se zástupci Hasičského záchranného sboru a Policie ČR. Řešíme problémy našeho města i celého regionu. To, co slýchám od zástupců těchto institucí od Nového roku, je alarmující. Začněme u Policie ČR.

Jen ve Valašském Meziříčí chybí v tuto chvíli 9 policistů, na celém okrese Vsetín potom 29. Situace je vážná, ne-li kritická. Zkušení policisté odcházejí a nábor nových vázne. Kdo má nárok na výsluhu, na nic nečeká a od policie utíká. A není se co divit. Navýšení platu nula, a to i při loňské inflaci, která je víc jak 10 %, nedostatečné provozní prostředky, dosluhující technika, rostoucí byrokracie. A navíc jako třešnička na dortu zrušení stravenek jakožto jednoho z mála benefitů, který policisté měli. Tato vláda se soustředí pouze na vnější bezpečnost a zcela zapomíná na bezpečnost vnitřní. Tragická událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy však jasně říká, že vnitřní bezpečnost je stejně tak důležitá jako ta vnější.

Smutné je, že tuto kritickou situaci u Policie ČR řeší mnohá města tak, že rozšiřují počty strážníků městské policie. Suplujeme tak roli státu a snažíme se tak vyřešit situaci, kdy stát jednoznačně selhává. Ve Valašském Meziříčí máme v tuto chvíli již více strážníků městské policie, než je policistů na obvodu. Rozpočet města na městskou policii pro rok 2024 činí 30 milionů korun. Sanujeme tak z městského rozpočtu službu, kterou by měl poskytovat stát. A to teď zcela opomíjím to, že pravomoci strážníků městské policie jsou násobně menší než pravomoci státních policistů.

Vláda se rozhodla utratit za informační kampaň vysvětlující její nepovedené legislativní změny bezmála 22 milionů korun. Za mě je to do nebe volající marnotratnost. Mnohem rozumnější by bylo použít tyto prostředky na nábor nových policistů a hasičů a na jejich odpovídající ohodnocení. A mimo jiné také na udržení těch stávajících. Je totiž velmi smutné číst informace o tom, že od policie odcházejí zkušení manažeři. Na konci roku to byli lidé z Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě. Za poslední rok opustilo tento elitní útvar více jak 20 policistů. Vesměs to byli velitelé nebo experti na obory, kterými se má tento útvar zabývat, tedy terorismus, extremismus, obchod se zbraněmi a kyberkriminalita. I samotní policisté jasně říkají, že kvůli tomu dochází k reálnému ohrožení státu a snížení jeho bezpečnosti. To vše je důsledek tragické personální politiky spadající pod rezort ministra vnitra Víta Rakušana. Smutné je i to, že pokud už se najde nějaký nováček, který by chtěl rozšířit řady policistů, je přijímací řízení a jeho začlenění do služby tak složité, zkostnatělé a zbyrokratizované, že to mnohé z nich odradí.

U hasičů není situace o nic lepší. Navýšení platu - nula, stravenky - nula. A navíc chybí prostředky na běžný provoz, tedy na elektřinu, topení, naftu, ochranné pomůcky, jako jsou přílby, rukavice nebo zásahové obleky. Finance chybí také na nákup tolik potřebné moderní techniky, třeba na kontejnery na hašení elektromobilů.

V loňském roce měli hasiči ve Zlínském kraji stravenky v hodnotě 90 korun. Po přijetí konsolidačního balíčku vychází na jednoho hasiče stravenka v hodnotě - věřte, nevěřte - 19 korun. Takové stravenky by vypadaly více než úsměvně, anebo spíše tragicky. Příspěvek v podobě stravenek byl zejména u nových hasičů významný benefit, který se měsíčně pohyboval od 1 800 do 2 700 korun, což bylo téměř 10 % nástupního platu.

Na provozním rozpočtu hasičům chybí stovky milionů korun. Nikdo z nás nechce, aby toto šetření mělo vliv na akceschopnost Hasičského záchranného sboru. Je třeba si uvědomit, že pokud mají hasiči poskytovat kvalitní službu, něco to bude stát. To si musí současná vláda uvědomit.

Nespokojenost panuje i mezi dobrovolnými hasiči. Narůstající byrokracie a povinnosti související s komplikovaným vedením účetnictví a dalších agend vedou k tomu, že o tuto práci, kterou vykonávají zdarma a ve svém volném čase, přestává být zájem, a přitom je tak potřebná.

Vážené kolegyně a kolegové, jsme svědky devastace veřejného sektoru pod záminkou konsolidace veřejných financí. Situace u policie i Hasičského záchranného sboru je kritická. A já žádám ministra vnitra, aby učinil neprodleně opatření, která tuto situaci zlepší. Tedy aby zajistil z rozpočtu dodatečné finanční prostředky na nárůst platů policistů a hasičů a také navýšil provozní rozpočet u těchto složek. Řešení těchto problémů úzce souvisejících s vnitřní bezpečností v naší zemi považuji za stokrát důležitější než korespondenční volbu. Pětikoalice má ale ve snaze zabránit volebnímu debaklu zcela jiné priority. To je za mě špatně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Vrána, připraví se pan poslanec Volný. (Poslanec Vrána k předsedající mimo mikrofon.) Ano, budu s tím počítat, zaznamenala jsem, že tedy budete vystupovat dvacet minut dohromady. Prosím, vyčkejte, já jenom nastavím na stopky. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Vrána: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych na začátek svého vystoupení na téma korespondenční volba si vypůjčil slova pana Jana Rovenského. Změna zákona a umožnění volit korespondenčně na dálku patří mezi jedno z ožehavých témat české politiky. Zkušenosti ze světa totiž ukazují, že voliči ze zahraničí mohou být rozhodujícím jazýčkem na vahách. Návrh zákona je nyní v Poslanecké sněmovně a probíhá, očekává se dlouhá politická bitva. Mé vystoupení shrnuje, jak je problematika uchopena ve světě, a rovněž i českou debatu. V závěru předkládám a budu předkládat argumenty pro a proti zavedení volby na dálku, včetně doporučení.

S nástupem nové sněmovní většiny po loňských volbách do Poslanecké sněmovny znovu ožila debata ohledně zavedení korespondenční volby. Změna volebního zákona, o níž se v Česku diskutuje dlouhé roky, by umožnila podle odhadů až šesti stům tisícům krajanů žijících v zahraničí odevzdat svůj hlas poštou, nikoliv jen osobně na českém zastupitelském úřadě, jak je tomu v současnosti. V době, kdy je dolní komora ovládána pěticí vládních stran s pohodlnou většinou 109 křesel, se zavedení korespondenčního hlasování jeví jako téměř jisté. Nicméně často je ďábel skryt v detailu. A stejně, jak je tomu i v tomto případě, podobně jako při prosazení přímé volby prezidenta, kdy navrhovatelé byli často po čase překvapeni nepředpokládanými dopady takové změny, může také korespondenční hlasování zásadně změnit charakter voleb v České republice. Korespondenční hlasování ve světě se řadí k jednomu ze způsobů, jak umožnit občanům žijícím či dočasně pobývajícím v zahraničí se účastnit voleb. Mezi další běžně užívané způsoby patří hlasování na zastupitelském úřadě, hlasování v zastoupení a elektronické hlasování.

Pokud jde o hlasování ze zahraničí, řada zemí upravuje jeho užití například jen pro typy, jen pro určité typy voleb, v naprosté většině případů pro parlamentní a prezidentské volby, i když se objevují případy referend či voleb nižšího řádu jen pro některé občany žijící v zahraničí, například jen pro vojáky na misi nebo občany, kteří v cizině pobývají jen omezenou dobu, například méně než patnáct let v případě Velké Británie, či občany, kteří splní před samotnou volbou určitá kritéria, například registraci na seznam voličů v zahraničí. V některých zemích je dokonce pro reprezentanty voličů žijící v zahraničí vyčleněn určitý počet křesel v parlamentu, mimo jiné například ve Francii, Itálii, v Portugalsku.

Předmětem této diskuse však nejsou jednotlivé způsoby hlasování ze zahraničí, ale jeden konkrétní - korespondenční volba. Zkraje je třeba připomenout, že korespondenční hlasování se v některých zemí užívá jako alternativní způsob volby i uvnitř daného státu, ačkoliv jde o princip, který není příliš běžný. Naprostá většina zemí, 84,3 %, korespondenční volbu uvnitř země neumožňuje. Navíc tento druh korespondenčního hlasování využívají hlavně státy s velkou rozlohou, kde volební místnosti pro řadu občanů mohou být obtížně dostupné, například Austrálie, USA, Kanada či Indie. Z evropských zemí je tento způsob hlasování uplatňován na Islandu, v Německu, Británii, Švýcarsku a Polsku, s určitými omezeními dále také například v Litvě, Rakousku, Chorvatsku, Španělsku, Irsku či Nizozemsku. Na druhou stranu zasílání hlasu poštou ze zahraničí je poměrně rozšířené a v evropských zemích jde spíše o pravidlo.

Česká republika, Chorvatsko a Island umožňují svým občanům v zahraničí volit jedině na zastupitelských úřadech, stejně jako Francie, která však v roce 2006 pro své občany zavedla možnost volit z ciziny prostřednictvím internetu, postupně však tuto volbu v roce 2021 zredukovala jen na takzvané konzulární volby, ze kterých vzejdou konzulové zastupující zájmy Francouzů žijících v zahraničí. Zcela nepřípustná jakékoliv možnosti volit v cizině zůstává jako jediná evropská země Malta.

Při sněmovních volbách v roce 2021 na 111 českých ambasádách a generálních konzulátech odvolilo 13 236 z 18 808 zapsaných voličů. Šlo tedy o zlomek z odhadovaných půl milionu až 600 000 Čechů, kteří žijí, pracují či studují v cizině. Pro ilustraci, 300 000 platných hlasů by korespondovalo počtu hlasů odevzdaných v loňských sněmovních volbách v Plzeňském či Královéhradeckém kraji. Jinými slovy, krajané by v případě voleb do Poslanecké sněmovny mohli citelně zamávat výsledky voleb nejen v kraji, kam jejich hlasy putují. Politici, kteří korespondenční volbu prosazují, hovoří o zvyšování voličské účasti, narovnání letitého dluhu vůči Čechům žijícím v zahraničí a celkovém vylepšení demokracie. K tomu ještě přidávají argument, že odpůrci vědí, že je občané žijící v cizině nevolí, proto se změně zákona brání. Politici, kteří naopak proti korespondenční volbě vystupují, zmiňují zejména obavy z možné manipulace, porušení principu tajné a svobodné volby, narušení funkčního volebního systému či zvrácení výsledku voleb lidmi, kteří mají o české politice omezené informace a v zemi nežijí. Navzdory různým proklamacím o obavách o demokracii či o její rozšiřování je nabíledni, že hlavní motivací aktérů pro nebo proti zavedení korespondenčního hlasování zůstává politický kalkul.

Na to ostatně upozorňují i politologové. Petr Drulák napsal, že současná vládní garnitura oprávněně čeká, že z ní může mít profit, což ilustruje nejen na loňských sněmovních volbách, ale také na prezidentských v roce 2018. Při poslední prezidentské volbě bychom ve druhém kole zažili souboj Jiřího Drahoše, který by měl 45 %, s Pavlem Fischerem, který by měl 21 %. Zemanových 7,5 % by stačilo až na páté místo těsně za Michalem Horáčkem. Čili shrnuto, Češi v zahraničí představují politicky jasně vyhraněné voličstvo, které odmítá levici a jednoznačně podporuje progresivismus a neoliberalismus, soudí Drulák, podle něhož nejde o nějaké české specifikum. V této souvislosti připomněl vliv korespondenčního hlasování na volbu rakouského prezidenta v roce 2016, která se dokonce musela opakovat. V druhém kole prezidentských voleb zvítězil těsnou většinou 30 000 hlasů zeleně progresivistický Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem. Zvítězil díky korespondenčním hlasům ze zahraničí, jichž získal téměř o 200 000 více než jeho oponent. Bez zahraničních hlasů by vyhrál Hofer, dodal Drulák.

Odborníci jsou vůči zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než řada politiků. Právník Zdeněk Koudelka označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat. Spor o korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda má existovat právo volit držitele moci jen u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat například tím, že zde platí daně, anebo zda se zvýší role těch, kteří nám budou moci vnutit svou politickou vůli, aniž by tu s námi žili.

Petr Drulák o zavedení korespondenční volby mluví jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kde jsou o dění lépe informováni než o dění v Česku. Podle Druláka je proto zbytečné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož následky neponesou a nanejvýš budou zdáli pozorovat. A za druhé, korespondenční volba porušuje úplně všechno, co činí volbu u uren nezpochybnitelným výrazem voličovy vůle. Naopak podle Druláka může být výsledkem nátlaku a manipulace. Nevíme, za jakých okolností byl hlas vložen do obálky a odeslán. Může být porušena její anonymita. Je totiž technicky možné spojit hlasovací lístek s voličem. Otevírají se také netušené možnosti kreativního sčítání, které jsou na úrovni volebních okrsků omezeny už tím, že příliš zmanipulovaný výsledek by upoutal pozornost.

Drulák varuje před dalším krokem, který podle něj bude reálně následovat - zavedení korespondenční volby i v Česku po vzoru USA. Přitom ve Spojených státech se korespondenční volba stala jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců prezidenta Donalda Trumpa. V únorovém čísle časopisu Times se sami pochlubili úspěšným spiknutím na záchranu prezidentských voleb. Na rozdíl od minulosti už aktivisté nemuseli přesvědčovat potenciální Bidenovy voliče, aby šli k volbám. Nejprve vylobbovali dostatečné rozšíření korespondenční volby, pak už jen stačilo, aby se vydali do velkoměstských ghett a obyvatelům pomáhali vyplňovat a odesílat hlasovací lístky, upozornil Drulák.

Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčený o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devastace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta. Podle Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu. Jakékoliv těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované. A možná nejenom těsnější. Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby to tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako by se skutečně podvádělo.

Podle právníka Petra Kolmana neobstojí argument, že Česko je jedna z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něj degraduje volby ze svátku demokracie na nákup v e-shopu. Pokud někdo v ČR nežije, ale chce z jakéhokoliv důvodu ovlivňovat, kdo zde bude prezidentem anebo poslancem, měl by si to prostě zasloužit, říká pan Kolman. Nezapomínejme, že Čech nebo Češka v cizině ve své domovině zpravidla neplatí daně. Takže pokud má někdo ambici působit na to, kdo bude vládnout jeho spoluobčanům ve staré vlasti, tak by neměl jen posílat obálku, ale něco pro to i udělat. Jinými slovy jít osobně hodit hlas do volební urny na zastupitelském úřadě.

Námitky proti zavedení přímé volby se objevují také z řad politiků současné vládní koalice. Senátor ODS Tomáš Jirsa vyjmenovává riziko, že voliči budou vystaveni tlaku při volbě, že o směřování země rozhodnou hlasy lidí, kteří v Česku nežijí, že mohou vznikat pochyby o regulérnosti volby a že existuje ještě větší riziko kupování hlasů. Zajímavé je, že Jirsa ukazuje prstem na vládní TOP 09, která o zavedení korespondenčního hlasování usiluje dlouhodobě. Schválení korespondenčního hlasování bych považoval za stejnou chybu jako schválení přímé volby prezidenta. I u této parlamentní iniciativy stála TOP 09 a následně z této změny ústavy bolela všechny její tvůrce hlava, napsal.

Opatrný byl k zavádění korespondenčního hlasování i europoslanec Alexandr Vondra z ODS, který se odvolával na poslední prezidentské volby v USA. Skeptický je i bývalý prezident Václav Klaus. Říká: Já považuji korespondenční hlasování za totální zradu myšlenky voleb a zradu myšlenky parlamentní demokracie. Právník Jiří Němec má o nutnosti zavést korespondenční volbu pochybnosti. Pokud ale ke změně má dojít, měla by se otevřít širší debata i o dalších opatřeních, jako například o rozšíření korespondenčního hlasování v rámci ČR, o možnosti hlasovat v předstihu anebo udělat volby jen v jeden den.

Z výše zmíněné debaty je evidentní, že existují silné argumenty pro i proti zavedení korespondenčního hlasování. Odhlédneme-li od názorů politiků, v jejichž hodnocení bezesporu hrají velkou roli vyhlídky, zda by jim takový krok pomohl, nebo je poškodil, zůstávají odborníci k zavedení korespondenčního hlasování opatrní. Z výhod, které by takové opatření českým občanům žijícím v zahraničí přineslo, lze na prvém místě jmenovat možnost snadněji volit, protože by již nemuseli dojíždět i několik tisíc kilometrů na českou ambasádu či generální konzulát, což je pro řadu občanů nutnost v tak rozlehlých zemích, jako jsou Spojené státy a Kanada či Austrálie. Korespondenční volba by pravděpodobně zvýšila i voličskou účast a mohla by vést k většímu zájmu o dění v Česku. Ve své podstatě je také korespondenční volba levná. Pět milionů korun ve světle celkových nákladů na zorganizování voleb je skutečně kapkou v moři.

Pokud jde o možná negativa, pak to nejzávažnější zní, že při této formě volby nelze zaručit, že proběhne tajně a svobodně a že na voliče nebude někdo vyvíjet nátlak. Lze jistě namítnout, že něco takového je možné i dnes, nicméně za plentou je volič sám, a jak se rozhodne, je jen a jen na něm. Dalším silným argumentem je, že není logické nechávat rozhodovat o české politice občany, kteří v zemi dlouhodobě nežijí, respektive jim to příliš usnadňovat, když možnost volit na zastupitelských úřadech dnes mají. K tomu se váže i námitka, že právě hlasy ze zahraničí mohou zvrátit celý výsledek voleb. Menší výhradou může být i fakt, že hlasy se poštou mohou ztratit či dorazit později, tudíž by propadly jinak platné hlasy.

Je tedy jasné, že pádné argumenty zaznívají z jedné i z druhé strany a že nakonec na politickém bojišti o prosazení korespondenční volby rozhodne reálné rozložení sil v parlamentu. Zde je třeba vzít v potaz dvě námitky. Americké pořekadlo, které volně lze předložit jako neopravuj to, co funguje. Od listopadové revoluce nebyly v dějinách České republiky občany zpochybněny výsledky jakýchkoliv voleb a důvěra v náš volební systém tak až na výjimky je univerzální. Při situaci, kdy by o výsledcích voleb rozhodovaly hlasy ze zahraničí zasílané poštou, navíc ve světle otazníků, které se objevily kolem prezidentských voleb v USA či Rakousku v posledních letech, by mohla vzít dnešní důvěra v systém zasvé. Druhá námitka zní, že by se takto zásadní změna volebního systému neměla prosazovat na sílu. Konsenzus ohledně korespondenční volby by se jistě hledal snáz, pokud by s jejím zavedením vládní koalice tak okatě nespěchala, ale snažila se najít konsenzus napříč politickým spektrem. V opačném případě po přeskupení sil v parlamentu hrozí, že korespondenční hlasování nepřežije víc než jedno volební období. V případě korespondenční volby platí, že méně je někdy více.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Jan Volný, kterého zde nevidím. Na řadu tedy přichází pan poslanec František Petrtýl a připraví se pan poslanec Ivan Jáč. Prosím.

 

Poslanec František Petrtýl: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Dámy a pánové, přeji vám pěkný, i když velice pozdní večer. Ze začátku se chci omluvit, když budu mluvit, tak v některých fázích už některé myšlenky tady padly a budu se někdy opakovat. Ale nebyl jsem schopen ze svého projevu to všecko vyselektovat.

Dovolte mi tedy vystoupit k návrhu zákona, jehož podstata by si zcela jistě zasloužila širokou politickou shodu. Návrh je ryze účelová záležitost a čistokrevný politický kalkul ze strany vládní koalice, které klesají preference a sama si je dobře vědoma, že ji čekají nedobré politické vyhlídky. I proto si tito demokraté chtějí pomoci úpravou volebního systému i navzdory tomu, že podle mnohých ústavních právníků je právě tato novela a principy, které by zaváděla, v rozporu s ústavou.

Ze začátku by chtěl poukázat na některé zkušenosti s korespondenční volbou v zahraničí. Chtěl jsem začít Rakouskem, ale to si myslím, že tady bylo už mnohokrát opakováno, tak se k tomu nebudu vracet a přešel bych k Francii, kde korespondenční volba ze zahraničí byla zrušena kvůli údajným podvodům v roce 1975, kde vlastně bylo umožněno hlasování ze zahraničí v místních a parlamentních volbách přes internet. V 60. a 70. letech 20. století se korespondenční volba stala terčem kritiky z důvodu, že přinášela rizika manipulací s vlastní volbou a ověřováním voličů, kteří odevzdali hlas, prakticky tedy zda byla zajištěna tajnost hlasování. Tato kritika pramenila z vlastní podstaty zákonné úpravy, která korespondenční volbu v roce 1946 zavedla.

Když se podíváme do USA, ve Spojených státech se korespondenční volba stala jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců prezidenta Donalda Trumpa. V časopisu Times se sami odpůrci pochlubili úspěšným spiknutím na záchranu prezidentských voleb. Na rozdíl od minulosti už aktivisté nemuseli přesvědčovat potenciální voliče, Bidenovy voliče, aby šli k volbám. Nejprve vylobbovali dostatečné rozšíření korespondenční volby, pak už jen stačilo, aby se vydali do velkoměstských ghett a obyvatelům pomáhali vyplňovat a odesílat hlasovací lístky.

A co na korespondenční volbu říkají ústavní právníci, politologové a jiní experti? Již zde několikrát zmíněný právník Zdeněk Koudelka označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie však je založena na tom, aby si občané volili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude muset podléhat. Spor o korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda má existovat právo volit držitele moci jen u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat například tím, že zde platí daně, anebo zda se zvýší role těch, kteří nám budou moci vnutit svou politickou vůli, aniž by tu s námi žili.

Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčen o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu. Podle Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA, mohou být buďto skutečné, nebo smyšlené, přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu systému, jakékoliv těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované. A možná nejenom těsnější. Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby to tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako kdyby se skutečně podvádělo.

Podle právníka Petra Kolmana neobstojí argument, že Česko je jedna z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něj degraduje volby ze svátku demokracie na jakýsi nákup. Podle něj pokud někdo v České republice nežije, ale chce z jakéhokoliv důvodu ovlivňovat, kdo zde bude prezidentem nebo poslancem, měl by si to prostě zasloužit. Nezapomínejme, že Čech nebo Češka v cizině ve své domovině zpravidla neplatí daně. Takže pokud má někdo ambici působit na to, kdo bude vládnout jeho spoluobčanům ve staré vlasti, tak by neměl jen posílat obálku, ale něco pro to i udělat, jinými slovy jít osobně hodit hlas do volební urny na zastupitelském úřadě.

Bývalý diplomat a politolog, který byl již také několikrát zmiňován, Petr Drulák, o zavedení korespondenční volby mluví jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kde jsou o dění lépe informovaní než o dění v Česku. Podle Druláka je proto zbytečné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož následky neponesou a nanejvýš budou zdáli pozorovat. A za druhé, korespondenční volba porušuje úplně všechno, co činí volbu u uren nezpochybnitelným výrazem voličovy vůle, naopak podle Druláka zde může být výsledkem nátlaku a machinace. Nevíme, za kterých okolností byl hlas vložen do obálky a odeslán. Může být porušena její anonymita. Totiž technicky možné spojit hlasovací lístek s voličem. Otevírají se zde také netušené možnosti kreativního sčítání, které jsou na úrovni volebních okrsků omezeny už tím, že příliš zmanipulovaný výsledek by upoutal pozornost.

Námitky proti zavedení přímé volby se objevují také z řad politiků současné koalice, jak už zde byl několikrát zmíněn senátor za ODS Tomáš Jirsa i další, které už tady před mnou citovali někteří mí předřečníci, tak tuto pasáž přeskočím.

Jak zavedení korespondenční volby obstojí s ústavou? Člověk nemusí být expertem na ústavní právo, aby byl schopen položit pětikoalici klíčovou otázku: Jak chcete zavést korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí a zároveň pro ně zachovat tajné hlasování? Plenta totiž není ve volebních místnostech jen tak, volič za ní vhazuje lístek do obálky mimo jiné proto, aby nikdo neviděl, pro jakou stranu či kandidáta hlasuje, a aby nebyl ovlivňován.

Argumenty v neprospěch korespondenční volby. Velký etický problém vidím v tom, jestliže zde někdo dlouhodobě nežije a neplatí mimo jiné daně, zdravotní a sociální pojištění, proč by měl rozhodovat o životě jiných lidí, kteří nesou dopady jeho volby? Zastánci korespondenční volby na to rádi odpovídají, že daně neplatí ani studenti, důchodci, ženy na mateřské nebo bezdomovci žijící v Česku. Za prvé, každý, kdo žije v naší republice, zde povinně platí daně. I když zrovna nepracuje nebo nepodniká, tak přece platí daně nepřímé - dépéháčko a spotřební daň. Nicméně i kdyby je teoreticky neplatili, tak pro jejich aktivní a pasivní volební právo mluví fakt, že zde žijí, takže na ně přímo dopadají následky jejich volby.

Zde bych si dovolil takovou malou vsuvku. Stále častější atak na starobní důchodce, že neplatí daně, je neuctivý a hloupý. Mnozí z nich platili 40 a více let, daň z příjmů, navíc nadále platí daně nepřímé. Ano, i tehdy, když senior, seniorka nakoupí v supermarketu, tak odvede DPH, někdy jen daň spotřební.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, chci se zeptat, uběhlo vám prvních deset minut, zda budete pokračovat. Budete? Ano, takže zapínám stopky.

 

Poslanec František Petrtýl: Děkuji, ano. Dalším velkým neduhem korespondenční volby je, jak už jsem zmínil, nepřímé narušení ústavního principu, že volba v Česku musí být osobní a má být zaručena tajnost hlasování. V relevantním ohrožení je i princip, že volba každého, včetně osob hlasujících ze zahraničí, má být svobodná. Je jasné, že pokud se český zahraniční volič má dostavit na ambasádu a tam za dohledu příslušné komise musí jít řádně sám osobně za plentu, tak volba má úplně jinou bezpečnostní kvalitu. Kde máme záruku, že za Čecha žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo bůhvíkdo, například můžu říct i třeba nějaký pracovní kolektiv nebo šéf ze zaměstnání a podobně?

Korespondenční volba také nahrává takzvanému kupčení s hlasy, které bylo dříve odsouzeno v judikatuře našeho Ústavního soudu, a to zcela po právu. Z ústavy jasně plyne rovnost hlasů, a když si někdo nakoupí další hlasy, tak má zákonitě a samozřejmě naprosto nespravedlivě vyšší podíl na moci než volič postupující korektně a disponující jen svým jedním jediným hlasem. Pamatujeme na akci "přemluv bábu", nový model byl upgradován na model "odvol za bábu" a tak bych mohl dále pokračovat. Dalším očividným otazníkem je zde diskriminace. Jak to, že čeští občané, kteří žijí doma, tedy na území České republiky, korespondenční volbu nebudou moci využít a voliči v cizině ano? Nebo nám snad pan Fiala s panem Rakušanem chtějí tvrdit, že na voliče žijící v Česku musí být větší přísnost a silnější dohled než na občany žijící v zahraničí? Nebo nám chtějí pánové říkat, že v zahraničí žijí poctivější Češi než v samotném Česku? Nevím, jak vás, ale to mě trošičku uráží. Žiji a platím zde řádně a včas daně a připadá mi, že jako je to nedůstojné, když mně vláda nevěří.

Vládní strany se rozhodly silou protlačit zákon a získat tak o pár procent hlasů navíc novelou, nikoliv vládním návrhem, který by prošel řádným připomínkovým řízením tak, aby si (jak by si to) principiální změna volebního zákona jednoznačně zasloužila. Pokud jde o možná negativa, tak to nejzávažnější zní, že při této formě volby nelze zaručit, že proběhne tajně a svobodně a že na voliče nebude nikdo vyvíjet žádný nátlak.

Zde v další pasáži už jsem měl několik věcí, které zde padly, tak nechci skutečně to dále protahovat, tudíž jenom bych chtěl nakonec říct, že tonoucí se stébla chyba chytá. Volební preference nejsou příznivé a strany vládní koalice jsou schopny honbou za pár procentních hlasů změnit volební principy této země bez elementární diskuse. Tedy nemůžu, za mě nemůžu s tímto návrhem souhlasit. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Než dám slovo paní poslankyni Pastuchové s přednostním právem, přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Metnar od 22 hodin z osobních důvodů a pan poslanec Richter od 20.15 z rodinných důvodů.

Paní poslankyně vystoupí s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní předsedající. Já jsem si dovolila využít přednostní právo, protože budu reagovat s přednostním právem i na své ctěné kolegy, kteří zde vlastně od 20.00 hodin vystupují, snaží se tady obhájit to, co nám na korespondenční volbě vadí. Musela jsem upozornit vašeho předchozího pana předsedajícího, protože se z toho tady stal takový jako volný koutek s tím, že tu neseděl ani zástupce předkladatelů - takže seděl pan, to se omlouvám, pan předseda Michálek ve své lavici, ale určitě si pamatuje z minulého volebního období, jak jste nás tady cvičili, že tam nesedíme, když se šla naše paní ministryně vyčurat. Takže si myslím, že se vám to teď vrací. Proč ne? A máme 23.39. Myslím si, že nějaká dohoda tady, že se skončí v půlnoci, je, nevím, jestli to platí? Ano, můžeme pokračovat, pane předsedo. Klidně, nám to nevadí. A já jsem chtěla dát procedurální návrh, protože mně přijde strašně nedůstojné, jak se i po dnešním rozhodnutí Ústavního soudu s tím, že tam byly zmíněny obstrukce, že vlastně to bylo všechno v pořádku, měli jsme čas se všichni vyjádřit, že? Měli, ano, a já jsem třeba nedostala ani slovo. Řeknete, že to bylo vinou toho, že vystupoval někdo jiný. Ale já jsem zvolená za svůj region! Já jsem zvolená za Liberecký kraj! Já jsem se přihlásila a já jsem chtěla mluvit, a vy jste mi to zamázli, jako to uděláte zítra ve tři hodiny. Takže myslím si, že není důstojné si tady dělat nějaké naschvály.

A já jsem jenom chtěla říct, že tento váš zákon, který tak strašně prosazujete všichni z koalice, nikdo z vás nás tady neposlouchá. Nikdo! Nereagujete na naše otázky, které z toho vyplývají, viz volební lístky zemřelých. Já jsem neslyšela, já jsem neslyšela odpověď, kolega Nacher se tady na to ptal, kdo nám na to odpoví. Vy to prostě chcete zítra natvrdo protlačit do druhého čtení. Bude pohoda, klid. Teď už to máte i od Ústavního soudu, že můžete si tady konce volebního období dělat, co chcete. Takže já jsem chtěla jenom vystoupit s přednostním právem, že vaše přítomnost je nedůstojná, děláte si z toho tady cirkus a doufám, že kdo vydržel se na přenosy dívat, tak si to zapamatuje. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuju. S přednostním právem pan předseda Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Já bych jenom rád zareagoval na svoji ctěnou kolegyni, paní poslankyni Pastuchovou. Je jasné, že když se opozice rozhodne k obstrukcím, které trvají v tuto chvíli nějakou padesátou hodinu, tak že asi všichni poslanci nebudou sedět v sále. V každou vteřinu projednávání tady byl zástupce vlády, v každou vteřinu projednávání tady byl někdo z předkladatelů. Právě proto, že jsme tušili, co nám budete provádět, tak máme předkladatelů tolik. Každou vteřinu projednávání tady byl někdo z předsedů koaličních klubů.

Takže pokud se někdo rozhodne obstruovat - a tady bych doporučil, abychom si přečetli ten dnešní nález Ústavního soudu, který vychází z těch předchozích nálezů Ústavního soudu. Zvlášť když paní kolegyně Pastuchová ho teď tak citovala, bod 79: Právo poslanců či senátorů prezentovat stanovisko na parlamentní půdě ovšem není samoúčelné, neboť význam parlamentní diskuse spočívá v možnosti konfrontace názorů napříč politickým spektrem, jež je zárukou svobodné soutěže politických sil podle čl. 5 ústavy, nikoli v neomezeném uplatňování práva každého jednotlivce, poslance či senátora se v ní vyjádřit.

Tak bych byl rád, aby toto bylo jasné. Já jsem tady upozorňoval opakovaně přes den na zoufalé zneužívání faktických poznámek zejména ze strany vašich poslanců. Pokud se nedostanete ke slovu, tak je to proto, že jsou tady poslanci, kteří vystoupili s faktickou poznámkou už padesátkrát a reagovali sami na sebe, na nic jiného. Tak jenom bych prosil, abychom byli trošičku, trošičku soudní a trošičku vycházeli z toho, že opravdu není právem opozice zablokovat jednání parlamentu na libovolně dlouhou dobu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S přednostním právem - pardon, máme zde faktickou, pan poslanec Nacher. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, já budu reagovat na Marka Bendu, a budu tudíž naplňovat obsah té faktické. No, ono to takhle není. My naplňujeme všechno, co je v jednacím řádu, my ho neporušujeme. Vy ho porušujete, ne my. Je to tak. V případě, že někdo má faktickou, která není faktická, tak má předsedající právo a možnost mu odejmout slovo. Ukažte mi, ať mi kolega Marek Benda, vaším prostřednictvím... Oni tady na mě pokřikujou a je to v pohodě. My když pokřikujeme, tak nás okřiknete. Tak už jenom v tomhle je tady dvojí metr. (Reakce ze sálu.) Tak můžou přestat tady na mě křičet, nebo my budeme dělat to samý a vy to taky budete respektovat?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, pokračujte ve své faktické, než vám uběhne čas.

 

Poslanec Patrik Nacher: Ne, já nebudu pokračovat, když tady na mě někdo... (Předsedající: Moment!) Ne, je to tak, žádný moment. My, když tam pokřikujeme...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, nechte mě se vyjádřit! Vás prosím, abyste pokračoval, a vás prosím, abychom v rámci zachování; máme dohodu, že budeme končit ve 24.00, tak prosím, nechme to proběhnout v klidu. Takže pánové, nepokřikujte, a vy prosím pokračujte ve své faktické. Dávám vám ještě poté 30 sekund navíc, o které jste přišel.

 

Poslanec Patrik Nacher: Takže znovu, když někdo měl faktickou, která by nebyla faktickou, předsedající má konat. Já bych chtěl od Marka Bendy a spol. slyšet, kde někdo reagoval sám na sebe. Ty příklady. Protože tady to vždycky takhle zazní, nějaká věc, pak se toho všichni chytnou a všichni to šíříte. Kdy někdo od nás z klubu reagoval sám na sebe? Tak to buď doložte, nebo se omluvte! Pojedeme úplně stejně, jako to děláte vy vůči nám. My, když tady někdo něco řekne, pak se musí omluvit. Není čas - já mám plus 30 vteřin, protože vy jste mě tady rušili. Aspoň si pamatujte 30 vteřin starou větu paní místopředsedkyně, která řekla, že mi dá 30 vteřin navíc, protože vy jste mě tady rušili. Fakt jako, to je neuvěřitelné.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Faktická poznámka pan předseda Benda, poté - pan předseda Benda stahuje. Radek Vondráček s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Babka.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já děkuji všem přítomným, že jsme si oživili závěr diskuse. A v rámci faktické poznámky jenom k paní předsedající. Když jste říkala poslanci, který má dvě minuty k faktické poznámce, "nechte mě vyjádřit", tak to vy právě nesmíte udělat. Vy ho nesmíte přerušit, jestliže se neodchyluje od věci. Chtěl jsem vám přečíst jednací řád. Já myslím, že to není nutné, že to všichni víme. Předsedající nemůže jenom tak skákat do řeči tomu, kdo mluví a říkat nechte mě vyjádřit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, děkuji za vysvětlení ohledně jednacího řádu. Pan poslanec Nacher se na mě obracel s výhradou toho, že na něj kolegové pokřikují. Takže prosím pochopte, že jsem reagovala na výzvu pana poslance.

Tak máme zde další faktickou, pan poslanec Babka.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já vaším prostřednictvím budu reagovat na kolegu Bendu. Já si opravdu nemyslím, a sedím tady úterý, včerejšek, celý dnešek, že to bylo nějaké zoufalé zneužívání faktických poznámek, jak jste tady zmínil. Všechny naše faktické poznámky opravdu reagovaly k věci. Všechny faktické poznámky, i vaše, reagovaly na průběh té rozpravy. Já si nemyslím, že by tady bylo nějaké zoufalé zneužívání faktických poznámek, opravdu ne. Všechny naše faktické poznámky opravdu reagovaly na průběh rozpravy. A myslím si, že naopak častokrát v těch faktických poznámkách jsme se jasně vymezovali, proč si myslíme, že ta novela zákona o správě voleb je špatná. O žádné zoufalé zneužívání faktických poznámek opravdu v tomto případě se nejedná. Myslím, že by takováto vyjádření zde neměla padat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem paní poslankyně Pastuchová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem moc ráda, že se ten sál aspoň trošičku zaplnil, protože se bojíte, že budeme hlasovat. Nebojte, nebudeme. Já vím, že se nebojíte, pane předsedo Bendo, a prosím, nepokřikujte na mě! Jenom jsem chtěla říct, že se opět vyjadřuji k tomu, jak je to nedůstojné už jenom v tom smyslu, že já jsem tady desátý rok, a opravdu jsem nezažila, že by v prvním čtení bylo něco takhle na sílu hned po vynesení usnesení Ústavního soudu - okamžitě navrženo hlasování pevné v 19.00, všichni jsme to věděli, všichni jste se tu po těch třech dnech sešli. To je paráda vás všechny vidět, hlavně pana premiéra, a hlasovali jste na 15. hodinu zítra. Ale jestli jste si mysleli, že my tu sílu ve vystupování nějak vzdáme, protože už stejně víme, co uděláte, tak určitě ne.

A pořád nám tady vyčítáte, jak obstruujeme. Já jsem si opravdu dala tu práci a našla jsem si nějaké ty zákony nebo nějaké to projednávání tady třeba z roku 2015. Tak vám to přečtu. Před třemi týdny zabránili poslanci TOP 09 a ODS hlasování tím, že skoro pět hodin - přátelé, pět hodin - podávali návrhy na změnu programu schůze. A šup, dělá to ANO a budeme měnit jednací řád. Pět hodin! Minulý týden to zkusili dlouhými projevy svých lídrů a stejné to bylo i dnes. Ono se vám to tak trochu vrací. Tak nám prosím nevyčítejte - já prosím, nepokřikujte, na mě, pane poslanče Beitle, prostřednictvím paní předsedající. Já nebudu dávat procedurální hlasování, ale opravdu jsem ráda, že jste se sešli v tak hojném počtu, že si trošku zpestříme tu předpůlnoční chvilku, a já už dneska vystupovat nebudu. Děkuji. Ale přečtěte si ty články, najděte si to, pane předsedo Michálku. Vy jste tu neseděl v tu dobu ještě, vy jste mladý, vy jste pracoval určitě někde a sbíral zkušenosti, abyste je tady mohl uplatňovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano. Prosím, oslovujte kolegy prostřednictvím předsedající. Děkuji, paní poslankyně.

Nyní s faktickou poznámkou paní místopředsedkyně Olga Richterová, poté Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, já většinou vystupuji velmi mírně, ale to, co tady zaznělo v těch posledních větách, je naprostá nehoráznost! Samozřejmě že jsme tady zvoleni lidé různého věku, někteří mladí, někteří starší, a je to tak správně, tak bych opravdu ráda, aby se tady nenaráželo na věk některého z nás. Myslím, že to není důstojné této komory!

A druhá věc. Je naprostá nehoráznost říkat, že něco je na sílu, když se tady jedná pátý den. Je to prosím více než 55 hodin jednání a vy nepokrytě obstruujete. Prosím, ty faktické poznámky jsou reakce jednoho opozičního poslance na druhého, na sebe navzájem. Přestaňme si tady něco lakovat. Je to prostě normální obstrukce. Vy jste se pro ni rozhodli, vy jste si ji vybrali, a v tomto případě se ale chci ohradit. To není na sílu, to je ta diskuse, kterou my prostě máme právo někdy ukončit. To uvážení bylo, že jde o desítky a desítky hodin. Prosím, uznejte to. Takhle funguje demokracie, že to rozhodnutí přijde, a neohánějte se tady prosím věkem poslanců a poslankyň! Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan poslanec Jakob. Pan předseda Jakob. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Má možná poslední příležitost k faktické poznámce. Jdou tady takové řeči, že se dělají čárky, tak já bych moc poprosil, abyste mi udělali ještě čárku, že mám faktickou poznámku.

Co se týče věku, já mám 50, tak... Narozeniny jsem tady neoslavil, protože byla nařízena mimořádná schůze, tak děkuji všem, kteří podepsali svolání mimořádné schůze.

A k tomu samotnému. To, že se tady diskutuje, že je tady debata a že je zhuštěná do šesti dnů - ale vy jste předložili 13. prosince ten návrh a vy ho chcete hned rozhodnout. To EET se tady opravdu projednávalo 270 dnů jenom jedno čtení. Prostě když tlačíte větší silou, tak zase větší silou je odpor, ale když to... Fakt poprosím, já jsem přišel konstruktivně tady něco říct. Já vám jenom chci říct, že všechna ta vystoupení, ať se vám to líbí, nebo ne, byla k věci. Jediný, kdo měl vystoupení jiné, tak byl pan předseda Okamura, který se výrazně odchýlil a který prostě tady předváděl, co je to filibuster. Ale jinak třeba některé ty faktické poznámky opravdu byly s ministry, s předsedy klubů. To nebylo nic, co bychom tady nezažili. A my jsme si nevzali, pokud vím, ani jednu přestávku. Vy jste přestávkovali jenom u té Rady pro Českou televizi myslím 38 hodin. A teď tady někdo říkal, že debatujeme 50 hodin. Ale vy jste si vypřestávkovali víc. A vás bylo víc, tak se to víc rozpustilo, ty vaše příspěvky. Měli jste víc přednostních práv. Prosím vás, když se to tak vezme v globálu a v průměru, a jak se dlouho projednávají ty návrhy, tak ono to vyjde nastejno. Ta vaše reakce je hysterická. Vy jste to přehnali, ale vy hlavně nedodržujete pravidla. A tady v této místnosti neplatí zákon, tady neplatí právní řád. To, že to posvětil Ústavní soud, s tím prostě nic neudělám (Předsedající: Čas.), ale že se porušují ta pravidla, to tak je. Ale je to zbytečné! (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan předseda Jakob s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Jak poslouchám teď tu zjitřenou diskusi před půlnocí, tak se přiznám, že jsem docela rád, že jsme se dohodli na úrovni klubů, že ve 12 hodin dnešní jednání skončí, protože už mám pocit, že to nikam moc nevede. Můžu tady opakovat to, jak dlouho jednáme, jak dlouho se tomuto tématu věnujeme. Bylo tady zpochybňováno používání faktických poznámek. V tomto týdnu, musím říct, ano, se to zkultivovalo. Troufnu si říct, že téměř vždy naplňovaly to, jak jsou popsány v § 60 jednacího řádu. Na druhou stranu v tom týdnu minulém, když tady byly poznámky o tom, že reagují poslanci sami na sebe, ne, to my jsme neřekli. My jsme řekli, a je to zcela jednoznačné a na stenozáznamu to je, že opoziční poslanci reagovali na sebe navzájem i řadu ne desítek minut, ale hodin, a to lze jednoznačně kvalifikovat jako obstrukční jednání. Nemluvím o těch dlouhých projevech. Není pravdou, že to byl jenom pan předseda SPD Okamura, který tady trhal rekordy, ale i předseda ANO Babiš opravdu nemluvil celou dobu, ty hodiny, byť byly kratší, k věci. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl vaším prostřednictvím reagovat na kolegyni Pastuchovou, která tady přečetla článek o nějakých diskusích o programu, které se staly velmi mimořádně v těch minulých obdobích. Já tady tedy nebyl od roku 2013 do roku 2017, ale byl jsem tady jako poslanec od roku 2017 v tom minulém volebním období, a delší diskuse o programu by se tady daly spočítat na prstech jedné ruky. Bylo to mimořádné opatření, nicméně vy jste to povýšili na normu. My tady každou schůzi od začátku volebního období de facto zažíváme několikahodinové diskuse každou schůzi o programu. Jestli si myslíte, že je to takto v pořádku, jestli si myslíte, že takto to má být normou a že to občané naší republiky ocení, tak si to myslete! Máte samozřejmě právo vystupovat k programu, to vám nikdo nebere, ale prosím, nesrovnávejte nesrovnatelné! Jedna věc je použít nějaký mimořádný prostředek v mimořádné situaci, ale druhá věc je to používat jako normu. Vy to bohužel od začátku volebního období používáte jako normu, a tím de facto znehodnocujete jednání této Sněmovny. Mě to velmi mrzí, ale máte na to právo. Jestli si myslíte, že je to dobře, je to vaše rozhodnutí. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Na základě dohody klubů... (Námitky z řad poslanců hnutí ANO 2011.) Prosím pěkně, zvažte, jestli je toto nutné. Máme 23.59. Faktická poznámka trvá dvě minuty, takže vás přeruším přesně tedy ve 24 hodin? (Ano.) Je to tak, dobře, tak prosím. (Na tabuli se objevil čas 00:00.)

Takže přátelé, máme 24.00. Na základě dohody mezi všemi předsedy klubů končím dnešní jednací den a přerušuji 88. schůzi Poslanecké sněmovny do čtvrtka 25. 1. 2024 do 9 hodin, kdy budeme v této schůzi pokračovat. Přeji hezký večer.

 

(Jednání skončilo 25. 1. v 0.01 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.