Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v obecné rozpravě. Připomínám, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 596/1. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele poslanec Vít Rakušan, případně další z navrhovatelů, a zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Radek Vondráček.

Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásila celá řada poslanců. Podotýkám, že dne 18. 1. bylo přerušeno vystoupení poslance Radka Vondráčka s přednostním právem zpravodaje. Poté je přihlášen s přednostním právem pan předseda Radim Fiala. Pánové, můžeme pokračovat? Je to takto v pořádku? Dobře. Takže nyní bude pokračovat pan zpravodaj ve svém přednostním právu, pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Včera mě přerušila 21. hodina. Není jednoduché pokračovat v přerušeném projevu. Já budu vycházet z toho, že jsem snad nějakým způsobem dokázal rekapitulovat a shrnout hlavní argumenty, které se týkají korespondenční volby, že jsem to rozdělil na argumenty politické a společenské, technické a ústavněprávní. Pokud vím, tam už jsem se nedostal blíže k těm ústavněprávním aspektům, což je právě tajnost volby, svoboda volby a osobní volba.

Co se týče tajnosti volby, vidím, že to je nejčastější téma faktických poznámek, jak to proběhlo ve středu večer a jak proběhla výměna názorů. Já jenom tedy velice stručně zrekapituluji, že se tam liší pohled na to, co je podle některých poslanců ta tajnost. Zatímco ze strany koaličních zástupců byla situace spíše zlehčována a tu tajnost spatřují pouze v anonymitě hlasujícího a toho, že ten hlas není dohledatelný...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane zpravodaji. Prosím o klid! Děkuji. Pokračujte.

 

Poslanec Radek Vondráček: ... což si myslím, že není zásadní připomínka hnutí ANO k tomu návrhu, protože ten systém dvojích obálek a toho, že se umisťují do urny společně s těmi hlasy, které byly odevzdány prezenčně, opravdu znamená určité přerušení té informace a že dohledání konkrétního hlasujícího bude bez porušení pravidel členy volební komise v podstatě nemožné.

Naše námitka se ale týká tajnosti ve smyslu osvobození od jakéhokoliv nátlaku při volbě formou korespondenční a tam je potřeba, chceme-li se někam dobrat v rámci diskuse, skutečně férově přiznat, že naprosté osvobození od nátlaku, vyloučení jakékoli možnosti toho, že bude někdo působit na hlasujícího, u jakékoliv distanční volby zkrátka nejde, ať je to volba elektronická, nebo volba korespondenční. Ten problém je v absenci hlídaného kontrolovaného prostředí, ten problém je v absenci plenty. Jedině za plentou je ten volič svobodný, je tam sám a může se rozhodnout podle svého.

Byla námitka, že přece již dnes, když je přenosná urna, tajnost je nějakým způsobem narušena. No, máte pravdu, že už většinou, jak jsme tady my včera říkali, a předevčírem, hlasující babička už tedy většinou má nachystaný ten lístek, nebo ho dá do obálky a vhodí před ostatními do urny, ale přece jenom je tam v nějakém složení ta volební komise, je tam možnost třeba i politických subjektů se zúčastnit. A v minulosti víme, že docházelo k určitým hraničním případům, kdy například v některých domovech pro seniory byla roznášena urna i bez vyžádání, že se tam získávaly hlasy, jestliže tam někdo měl vazbu na ten domov seniorů, ale jsou to opravdu zlomky. Někdy se to možná i šetřilo, ale neznamená to zásadní dopad na důvěryhodnost voleb jako takových. Často se uvádí jako příklad - a nejvíc, a uvádí ho i koaliční poslanci - právě korespondenční volba ve Spojených státech a to, že se opakovala volba prezidenta v Rakousku. Já myslím, že o tom bude mluvit ještě podrobně někdo z mých dalších kolegů, tak já jim nechci brát téma, o kterém budou mluvit. Jenom chci připomenout, že po celou dobu, co existují korespondenční volby, k nějakým skandálům a aférám průběžně, malým či velkým, dochází. Zase předpokládám, že někdo z mých kolegů třeba zmíní ten v Birminghamu v roce 2004, někdo zmíní Španělsko v loňském roce, a tak bych mohl pokračovat. Zkrátka ten systém není dokonalý, to si prostě musíte říct, to si musíte přiznat.

A já bych jenom trošičku zdůraznil to, že se pohybujeme ve světě sociálních sítí, kdy všichni jsou propojeni přes internet, a tady ty nové komunikační možnosti výrazně násobně zvyšují možnost toho, že se někdo pokusí s těmi volbami a s těmi hlasy nějak manipulovat. Jak jsem se dočetl v jedné studii - také nevím, jestli někdo z kolegů třeba ji nepoužije a tady vám ji nepřečte - zvlášť náchylné jsou k tomu uzavřené komunity. V Birminghamu to byla zřejmě muslimská komunita. V podstatě sociální sítě jsou komunity, jsou to bubliny, můžete se velice jednoduše zkontaktovat a můžete velice jednoduše nějakým způsobem aktivně ty hlasy začít sbírat. Stejně tak korespondenční volba vždycky, vždycky bude náchylná na fenomén family voting a vždycky bude náchylná nejenom tedy v rodinách, ale třeba i na pracovištích, na úřadech, a ne každý je takový hrdina, aby řekl svému nadřízenému: Já si tam prostě, já si odvolím, jak chci, a já ti neukážu, jak volím, já ti nedám do ruky tu obálku.

To znamená, ty jevy existují v zahraničí a s určitou mírou tolerance k tomuto jevu ty korespondenční volby fungují. Otázka je, kde je míra? Kde je toho všeho míra a jak vlastně zní Ústava České republiky, která je v tom poměrně jasná, rigidní a jasně stanoví pravidla tajnosti, svobody a přímosti. Z debat, které se konaly i na půdě této Poslanecké sněmovny, vyplynulo jediné: abychom byli opravdu takoví ústavní puristé, abychom vyhověli ústavě, bylo by nejvhodnějším řešením upravit příslušné ustanovení, příslušný článek ústavy, který by zněl, říkám to velmi volně, nějak - způsobem, že u korespondenční volby se tyto principy použijí přiměřeně, abychom se vyhnuli případné kolizi s ústavou. Koalice ovšem nedisponuje ústavní většinou v Poslanecké sněmovně, a tak se touto cestou nevydala a tak tady po právu sklízí kritiku od odborníků, od ústavních právníků i od nás, že ten návrh, který předkládá, má v tomto směru své velké rezervy.

Já bych možná méně vystupoval, kdyby ten návrh byl podán v rámci nějakého konsenzu, aspoň nějaké, v rámci aspoň nějaké elementární shody mezi koalicí a opozicí tak, jak to bylo, když jsme měnili ústavu kvůli pevným senátním obvodům a kvůli pevnému termínu voleb, jak jsme změnili nebo přijali nový zákon o správě voleb a upravili některé zákony s tím související. Tehdy jsme se dohodli. Byl to široký konsenzus, hlasovala výrazná část poslanců, tedy bohatě jsme naplnili ústavní většinu. A u takovéhoto hlasování je velmi vysoký předpoklad, že ten zákon přetrvá, že na něm bude širší shoda a že nevyvolá pnutí ve společnosti. Způsob, který zvolila koalice, jde úplně opačným směrem. Já jsem opravdu přesvědčený, že u volebních zákonů by se tak dít nemělo, protože aniž by došlo k nějakému zásadnímu zásahu do voleb tou formou, tím nátlakem, o kterém jsem mluvil, tak v lidech ta emoce, pocit, že něco není v pořádku, zůstane a důvěryhodnost voleb poklesává. Já jsem to tady včera zdůrazňoval: tohle není obyčejný zákon, nejde jenom o tu volbu dopisem. My tady s trochou přehánění, kterou si to zaslouží, řešíme demokratický systém v České republice. A tak by k tomu měl přistupovat každý, kdo na konci bude o zákonu v nějaké podobě hlasovat.

Možná na závěr přečtu ještě nějaký článek, který právě mluví o tom, že by mělo dojít k úpravě ústavy tak, aby bylo vše naprosto právně čisté, abychom se vyhnuli potom případnému přezkumu u Ústavního soudu.

Co mě mrzí, je, že k tomuto konkrétnímu návrhu širší diskuse odborníků a veřejnosti neproběhla. Můžete namítat, že to vychází z předchozích návrhů, ale třeba já jsem tady pořádal seminář 21. března 2022 a my jsme se bavili ještě o tom senátním návrhu, a on není úplně stejný. Teď tu máme návrh, který vychází z toho, z té části, kterou jste vyňali z nového zákona o správě voleb, protože opozice nesouhlasila. Je to tedy text, který připravilo Ministerstvo vnitra. Připravili ho úředníci, úředníci, kteří jsou stoprocentně neutrální a kteří napíšou vše podle politického zadání a nelze jim nic vytknout s tím, že samozřejmě přemýšlí nějakým způsobem. A je logické, že přemýšlí způsobem úředním, a chtějí si postupy pokud možno zjednodušit a zpřehlednit pro sebe. My jako zákonodárci jsme tu od toho, abychom se nad tím zamysleli v širší souvislosti politické a společenské, a tahle debata mi zkrátka chybí. Pár článků v denním tisku, pár vystoupení v médiích, a že já už jsem jich absolvoval za poslední měsíc, a dokonce většinou se stejnými soupeři, jako je třeba Marek Benda - to je fajn, že se tam potkáme, ale my se tam vůbec nedostaneme k podstatě věci, to je všecko mediální zkratka. Já jsem schopen tam říct pár základních hesel, jako je tajnost, svoboda, osobní volba, a už mě ten redaktor přeruší, nejsem schopen tam nějakým způsobem stěžejně argumentovat. A tak nám nezbývá v rámci Poslanecké sněmovny, abychom tady nějakým způsobem nahradili, možná i simulovali debatu, která měla proběhnout v širší odborné veřejnosti a v podstatě ve veřejnosti samotné.

K tomu krátká odbočka, než budu pokračovat. Upozorňuju na tisk 618, návrh poslanců hnutí ANO, návrh o tom, aby se i o korespondenční volbě jako o klíčové otázce - která může změnit směřování České republiky, která může změnit složení Parlamentu České republiky, která může způsobit nebo ovlivnit, kdo bude vládnout v příštím volebním období a v těch dalších, kdo bude vládnout v následujících třiceti letech, tak závažná věc to je, to není jenom, že mávnete rukou: No, tak se to pošle dopisem; my se tady opravdu bavíme o tom, že v rámci třeba velmi vyrovnaného výsledku budou tři mandáty jinak - takže u takhle závažné věci bychom se měli dohodnout celospolečensky, měli bychom se zeptat lidí. My jsme předložili zákon o speciálním referendu, který si klade čtyři otázky: kromě přijetí eura, zrušení práva veta v rámci rozhodování orgánů Evropské unie a migračního paktu je to právě tady korespondenční volba. Budeme tlačit na to, aby se primárně projednal návrh poslanců hnutí ANO na celostátní referendum, který tu leží už nějakou dobu, který je výsledkem osmiletého snažení, debat, hledání vyváženého kompromisu, jehož garantem je tady paní poslankyně Helena Válková, která nad tím strávila spoustu času.

Je to zbytek mozaiky, který nám v české společnosti chybí. To, že je potřebná, se teď ukázalo naprosto krystalicky v okamžiku, kdy jedna část politického spektra má většinu v dolní komoře, má většinu v horní komoře, má prezidenta, kterého podpořila v jeho volbě, a prezident je nakloněn této části politického spektra, a samozřejmě i ústavní soudci jsou voleni Senátem, kde převažuje tato část politického spektra. Co pak ještě zbývá těm druhým, kromě toho, že děláme svoji práci, kontrolujeme vás, dáváme podněty, diskutujeme, děláme svoji opoziční práci, jak jenom můžeme, tak co nám zbývá, než obrátit se na toho občana, protože cítíme, že názorová většina v České republice je jinde. Speciálně - to teď odbočím - co se týče eura, ale i u korespondenční volby.

Buď tedy žiju ve své bublině, anebo budete muset přijmout myšlenku, že když se zeptáte lidí v České republice, budou spíše nakloněni tomu, že lidé, kteří třeba už nejsou nijak politicky, finančně, společensky, spojeni s touto zemí desítky let, tak jejich rozhodování o budoucnosti a směřování České republiky je diskutabilní. Že lidé, kteří mají vícero občanství, by zřejmě měli spíše ovlivňovat dění v zemi, kde žijí, kde jsou příslušní daňově, kde platí své daně. To není nepřátelský argument. Já ho v těch debatách nepoužívám, protože to nepotřebuji, soustřeďuji se na otázky právní, ale to, že tenhle argument zazní a zazní ještě mockrát, a hlavně zazní, když půjdete mezi lidi, tak to vám můžu garantovat. My bychom se měli nějak snažit preventivně zabránit případné frustraci tady z této otázky, případně když se na něčem domluvíme my tady poslanci - ještě nevím, jestli bude nějaká snaha ten zákon kultivovat v druhém čtení - tak alespoň abychom všichni řekli: Dopadlo to, jak to dopadlo, ten zákon je maximum možného, prosím, věřte tomu, dělali jsme všechno pro to, aby to bylo spravedlivé.

Protože ta debata neproběhla, tak se pokusím alespoň několika svými příspěvky tady ozřejmit, jaké názory jsou přítomny ve veřejném prostoru. Samozřejmě se netajím tím, že jsem dlouhodobě kritický ke korespondenční volbě, a budu se soustředit spíše na ty argumenty kritické.

Začal bych třeba velmi povedeným příspěvkem pana doktora Weigla, který měl na semináři 21. března 2022. Řekl, že v této dramatické přelomové době jsme všichni uhranuti děním na Ukrajině, děním na východě od nás. Právě tyhle dramatické krizové momenty jsou obvykle přelomovými okamžiky i pro dění ne na frontách, ale na dění v hlubokém zázemí, a to je v naší zemi. Jistě si každý vzpomene na případy, kdy právě ve stínu velkých událostí se potichu prosazují změny, kterých si veřejnost uhranutá děním někde jinde za horizontem příliš nevšimne, a najednou po letech zjistíme, že všechno se bez našeho vědomí a bez naší náležité pozornosti událo v tom rámci, ve kterém se pohybujeme kolem nás. Právě korespondenční volba podle mého soudu je jedním z takových zásadních témat, které rozhodne nejen o kvalitě, ale vůbec o budoucnosti politické demokracie v naší zemi.

Bohužel tedy patřím tady, jak se dívám po sále, asi už pomalu mezi největší pamětníky. Pan poslanec Benda, který byl tedy přítomen toho semináře, je samozřejmě větší pamětník, ten mě služebně trumfne tady v této budově, ale věkově bohužel ne. Vzpomínám si, jak jsem se tady pohyboval tehdy ve vládním dresu a vzpomínám, jak ta naše politická demokracie postupně vznikala. Obávám se, že změny, a hlavně ty podstatné změny, které do ní postupně byly za těch více jak třicet let vneseny, málokdy probíhaly na základě poučené analýzy jejich silných a slabých stránek, poučeného vědomého projektu zlepšení naší demokracie.

Mimochodem, to je to, o čem jsem mluvil v úvodu své řeči včera, kdy jsem vám dal konkrétní data a namítal, že předkladatelé vlastně vůbec nepracují s čísly, že zčásti pracují s dojmy a s tím, že když to mají všichni, tak my bychom to měli mít taky. Bohužel to ale vždycky byly pohříchu účelové kalkulace různých politických sil, které měly pocit, že tato změna se jim krátkodobě momentálně vyplatí. Protože ty horizonty málokdy přesahují čtyřletý volební cyklus Poslanecké sněmovny, racionalita těch změn obvykle podléhala právě tomuto krátkodobému uvažování. Obávám se, že s korespondenční volbou je to podobné, že to není vážně promyšlený projekt, ale že je to účelová snaha získat krátkodobou výhodu pro nejbližší roky ze strany určitých politických sil.

Když říkám, že jsem rád přijal pozvání na tomto semináři, jedním z důvodů je i to, že přesně před jedenácti lety a jedním týdnem, 14. března 2011, jsem se účastnil přes ulici v Senátu tehdejší konference s názvem Přímá volba prezidenta, změna Ústavy České republiky, kterou pořádal tehdejší předseda horní komory Milan Štěch. Bylo to v době, kdy prezidentská volba a její způsob hýbal společností. Bylo to téma velmi excitované na celé politické scéně na rozdíl od korespondenční volby, která tady někdy probíhá pod stoly, v suterénech a málokdo se tím vážně zabývá na politické scéně veřejně. Tak tady krátká odbočka. Myslím, že tady už třetí den děláme všechno pro to, aby se to změnilo, abychom lidem vysvětlili rizika korespondenční volby, aby se nad tím opravdu zamysleli a aby už neprobíhala jenom kuloární jednání.

Tehdy jsem ve funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky dorazil do Senátu, abych tam tlumočil stanovisko tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause k návrhu na přímou volbu hlavy státu. Já jsem tam toto stanovisko přednesl nejen jako stanovisko prezidenta republiky, ale i jako stanovisko svoje, protože jsem ho sám napsal a také jsem ho pod svým jménem potom v denním tisku publikoval. A tam jsem velmi varoval před účelovou změnou ústavy, tehdy před účelovou snahou politiků zbavit se odpovědnosti za volbu hlavy státu, za alibismus, za naivismus, řekl bych ignoranství a za vypočítavost, se kterou k tomu většina tehdejší politické scény přistoupila. Krátká odbočka, cituji jiný projekt - já jsem fanouškem přímé volby prezidenta a myslím si, že už se ustálila v našem systému ústavním. Nebyl jsem vyslyšen. Všichni mně sice zatleskali, ale jak všichni víme, změna volby prezidenta republiky byla nakonec přijata a byla přijata změna ústavy. A cenu za to dobře známe. Byla porušena logika, na které náš ústavní systém stojí, byly rozkolísány vztahy mezi ústavními institucemi, a nakonec ty síly a ti lidé, kteří nejvíce bojovali za to, aby k té změně došlo, se považovali nakonec za oběti této změny. Od počátku se nesmířili s tím, jak ta první i druhá přímá volba dopadla, a dnes tytéž lidi můžeme slyšet, jak vážně navrhují, aby se nějakým způsobem, neznámo jakým, vzala ta změna ústavy zpátky a prezident republiky se volil znovu nepřímo.

Tady jenom opravdu krátká vsuvka. Říkám to samé: teď je nějak sociálně složena naše diaspora, jsou to spíše lépe situovaní lidé s dobrými příjmy, smýšlející liberálně, volící si určitou nálepku, protože oni nejsou schopni zase až tak sledovat dění v České republice, a samozřejmě, jejich názory ovlivňují především média. Jak se říká, oni jsou oběti, jsou obětí povrchních, neúplných zpráv. Na oplátku potom ale druzí říkají: No a potom nejsou obětí vlastní volby, protože oni nežijí v České republice a oni opravdu pak nebudou čelit důsledkům své volby.

Co je ale podstatné: prosím, tenhle zákon, který jste předložili, to je faktický ad hoc zákon na jedny volby. Ta část sedmá se týká jedněch voleb v roce 2025, něco naprosto nestandardního, a nikde se ale nepíše, co to bude znamenat za osm let, to už bude platit standardní režim, to už bude platit ten zákon o správě voleb, co to bude znamenat za dvanáct let, za šestnáct, za dvacet. A vzhledem k tomu, že už jsem deset let poslanec, už jsme zažili - tady vám dávám příklad s přímou volbou prezidenta, všichni už máme nějaké zkušenosti - tak já jsem si skoro jistý, jsem si skoro jistý, že se to obrátí proti těm, kteří to teď navrhují a kteří budou sedět a říkat: To byla blbost, že jsme to tenkrát zaváděli. Protože mění se vůbec rozpoložení v Evropě, mění se trochu už názory, ustupuje se od některých řekněme až extrémně levicových a ekonáboženských tezí a myslím, že se pomaličku vrací určitý konzervatismus, pragmatismus a racionalismus. Já si to osobně tedy aspoň tak nějak optimisticky myslím, když sleduji výsledky některých voleb. Klíčové budou evropské volby v příštím roce a jsem opravdu zvědavý na složení Evropského parlamentu. To všechno jsou procesy, které probíhají zejména v Evropě. A jak já už řekl v úvodním slovu, drtivá většina hlasů, které přicházejí ze zahraničí, jsou z Evropy, 81 %, a nemyslím si, že zásadním způsobem dojde ke změně po zavedení korespondenční volby. Nejvíce budou volit možná opět naši spoluobčané ve Velké Británii, v Německu, Francii, a ti všichni začínají mít podobné pocity, jako jsme my, ti všichni začínají procitat z iluzí týkajících se migračních vln, a tak bych mohl pokračovat.

Představte si vy, kolegové z ODS, kdyby se korespondenčně volilo a přišlo by 100 000 hlasů v roce 2013 po vládním skandálu, kdy skončila Nečasova vláda, kdy ODS byla tepána, brutálně tepána médii, kdy v podstatě díky státnímu zastupitelství tady nebo akci policie, státního zastupitelství a jejího zásahu na Úřadu vlády padla vláda, jak informovala média, co si přečetli voliči v zahraničí a kdo by vás tehdy volil. A vy si myslíte, že se to nemůže za osm let zopakovat nějakým způsobem? A tehdy ta korespondenční volba už nebude ve váš prospěch. Já bych vás tedy fakt poprosil, abychom začali myslet trochu dopředu, nadčasově a principiálně a nehonili se za krátkodobými volebními zisky, jak to tady říká pan doktor Weigl.

A stejně jako tady kolegové za mikrofony budu varovat před účelovou změnou zákona, účelovou změnou systému volby v hlasování v parlamentních volbách, a nebude mi to nic platné. A nám to nebude nic platné, protože zájem politických sil, které to tlačí, je jasný, je daný. Oni mají pocit, že hlasy zvenku - a ověřilo se to v řadě minulých voleb - obvykle směřují na jednu stranu politického spektra. A tady ten kalkul je, že když ten počet hlasů dramaticky zvýšíme - já jsem slyšel odhady, že to mohou být statisíce hlasů, já už jsem o tom mluvil v tom svém příspěvku, statisíce hlasů, které mohou po této změně přijít ze zahraničí - tak vlastně budeme mít vystaráno a volby u nás budou rozhodovat tyto hlasy, které budou přicházet zvenku. Takovýto výsledek této změny bych považoval za tragický. Za tragický, protože známe dobře za těch třicet let, jak politické spektrum v naší zemi vypadá, jaké jsou jednotlivé váhy politických preferencí u nás, a vlastně pravice, levice, konzervatismus, liberalismus, já nevím, jak to nazveme, ale vždycky ty tábory jsou prakticky dva. Mezi nimi se nějakým způsobem ty hlasy dělí a společnost je rozdělena přibližně napůl, převažuje někdy více napravo, někdy více nalevo. V roce 2006, jestli si vzpomínáte, už jsem o tom krátce mluvil, to bylo padesát na padesát a bylo nesmírně obtížné sestavit vládu. V těchto posledních volbách byl výsledek jiný, ale já se nedomnívám, že bychom byli svědky nějaké zásadní trendové změny a že by do budoucna, pokud se nezmění nějakým způsobem volební systém, že by rozdělení politických preferencí v naší zemi se nějakým zásadním způsobem změnilo. Takže pokud by přibylo najednou výrazné desetitisíce, statisíce hlasů na jednu stranu, bude to znamenat, že ten systém bude zcela porušen, a já pro legitimitu voleb a pro jejich akceptaci veřejností bych považoval takový vývoj za velmi nešťastný.

Já jsem začal svůj příspěvek zmínkou situace na Ukrajině. Tam vidíme, jak takový zásadní existenční střet vynáší na světlo do ohniska pozornosti základní hodnoty, které ta která společnost sdílí. Najednou vidíme, jak je nesmírně důležité, aby demokracie - politická demokracie (S důrazem.) - byla silná, pevná, aby byla respektována svými občany, aby si ji považovali za svou, aby za ní stáli a aby byli ochotni ji bránit. Pokud tohle bude chybět, naše společnost bude nesmírně, nesmírně oslabena.

Na druhé straně vidíme, jak politická manipulace a absence demokratických mechanismů mohou vyřadit základní principy dobré vlády, ty checks and balances, systém brzd a vyvažování, vyváženost jednotlivých mocí, jejich dělbu a tak dále, a vidíme, jak autoritativní režim, kterému různé účelové změny původně demokratických a asi demokraticky designovaných ústav a politických poměrů otevřely dveře, jak to snadno může otevřít cestu ke zneužití moci, k nekontrolované moci, k diktatuře a tak dále. To všechno tady můžeme sledovat v těchto mezních okamžicích někde na východ od nás.

Jsem přesvědčen, že korespondenční volba porušuje základní principy, na kterých demokratické volby stojí. Už to tady bylo řečeno předřečníky, mimo jiné vystupoval Miloš Zeman, tenkrát ještě prezident, poslal svoji zdravici, a vystupoval pan poslanec Nacher. Projev pana Nachera nečtu, protože si ho přečte sám (Smích v sále.) a už jste ho slyšeli tady. Prostě základním principem voleb je jejich tajnost. Tajnost není a nemůže být u korespondenční volby a u jakékoli distanční volby zaručena. A za druhé, máme volby přímé a i v tomto případě nemůžeme vědět, kdo vlastně hlasoval, jestli to byl skutečně ten oprávněný volič, nebo někdo jiný.

Já už jsem vám tu pro zajímavost ukazoval volební obálku používanou v Rakousku. Jeden obyčejný podpis stojí mezi člověkem a tím, že někdo vezme tu obálku, dá do ní jakýkoli lístek a hodí do kterékoli poštovní schránky v Rakousku. Navíc v Rakousku zavedli volbu od šestnácti let, takže patnáctiletý člověk může volit, jestliže je mu v den voleb šestnáct let, má právo volit. Volí se s předstihem, tudíž v Rakousku volí patnáctiletí. Nevím, jestli je to opravdu cesta správným směrem. Tady se plně ukazují národní specifika, že Rakušané jsou konzervativní národ, velmi věřící národ, a navzdory těmto experimentům tam volební výsledek vypadá ještě stabilně. Takové řešení v České republice by bylo naprosto nevhodné a my nikdo nedokážeme predikovat, jak by to mohlo dopadnout. To je jeden z argumentů, který taky tady budete slyšet poměrně často, že zkrátka každý národ je trochu jiný, že když dáte možnost distančně volit Švýcarovi, Němci nebo Rakušanovi, není úplně stejné, jak když to uděláte v jiných zemích. Každý máme zkrátka jinak zažité svoje postupy a každý máme jinou míru kreativity, když to takhle řeknu.

Anonymita voleb, jak už tady zmiňoval - opět odkaz na Patrika Nachera - je zásadní věc, protože všechna opatření, která budou směřovat k tomu, aby se zabránilo nějaké manipulaci, budou prolamovat anonymitu voleb a budou prolamovat dohledatelnost k tomu, jak kdo hlasoval, což považuji za fatální porušení volebních demokratických principů. Připomínám, že debata byla k jinému textu zákona. Tady bych se trochu zastal systému dvou obálek, aspoň z nějaké základní formy.

Korespondenční volba není nic neznámého. Viděli jsme před dvěma lety ve Spojených státech, předtím v Rakousku u prezidentských voleb, k jakým společenským otřesům a k jakým společenským konfliktům, k jaké delegitimizaci volebního aktu vůbec může přijetím této volební metody dojít. Považuji to, co se stalo ve Spojených státech, kde téměř polovina hlasů prošla korespondenční volbou, kde 40 % hlasů bylo korespondenčních - považuji za tragédii pro americkou společnost, tragédii pro americkou demokracii, která se z toho dosud nevzpamatovala. Vidíme, jak nesmírně to oslabilo prezidenta Bidena, a pro Demokratickou stranu a současného prezidenta myslím, že to bylo Pyrrhovo vítězství, které se bude vracet dlouho Spojeným státům jako nechtěné kukaččí dítě, které bylo sneseno do hnízda americké demokracie účelovou manipulací s korespondenčními hlasy. A že k nim docházelo, je neoddiskutovatelné. Že se soudy bály to vůbec rozhodnout a že rozhodovaly o něčem jiném často, je také známé. Taktéž vzpomeňme na Rakousko na volbu prezidenta Van der Bellena, kdy ústavní soud musel pro nesrovnalosti v hlasování jedno kolo voleb zrušit a muselo se opakovat. Všechny tyto kroky mají fatální dopad na kvalitu demokracie a na pocit občanů z toho, v jaké společnosti vlastně žijí, jestli společnost a její politický systém jsou zdravé, anebo nikoliv. Takže já se mohu pouze přidat na stranu těch, kteří varují před tím, abychom si dali velký pozor na to, že na základě účelových kalkulací a přání rozhodnout nadcházející volby - nebo ty volby ještě následující - ve snaze sobě nebo své straně krátkodobě pomoci otevíráme dveře k něčemu, co se nám může vymstít. Nezapomínejme, že demokracie má své silné nepřátele. Nezapomínejme, že tito nepřátelé demokracie mají své mocné nástroje, kterými jsou schopni ovlivňovat chod nejen státních institucí, ale i mechanismy, které jsou tradičně zaběhlé, a neotvírejme možnosti pro cizí síly, aby ovlivňovaly zvnějšku rozhodování našich občanů. A skutečně, ještě jednou varuji před účelovostí, která zničí každou dobře míněnou iniciativu.

Vidíme ty, kteří si myslí, že hlasy zvnějšku budou chodit pouze jemu. Vzpomeňme na to, jak dopadly různé účelové kalkulace, například s jmenováním Bankovní rady prezidentem republiky. Tehdy v zájmu boje Václava Havla a Miloše Zemana jako premiéra se převedly veškeré kompetence na hlavu státu. Dnes o členech Bankovní rady rozhoduje výlučně jedna osoba bez jakékoli možnost kohokoli do tohoto zasáhnout, a tak dál, těch případů bychom mohli uvést celou řadu. Čili prosím vás, apelujte na zákonodárce v obou komorách - což tímto činím: nepřijímejme účelové změny a dvakrát vždycky měřme a jednou řežme. Toto je skutečně nebezpečná věc.

V následné debatě pan doktor ještě reagoval a zpřesňoval svá vyjádření.

Pak vystoupil Marek Benda. Nevím, jestli by bylo úplně korektní, abych tady četl jeho vyjádření. Možná byste byli ale překvapeni. Tak uvidíme, jestli bude zájem v pozdější debatě.

Velmi zajímavý příspěvek měl opravdu pan profesor Drulák ze Západočeské univerzity v Plzni, který uvedl: "Začal bych zdůvodněním zákona, návrhu zákona, který bude Poslanecká sněmovna projednávat." Opravdu zase připomínka - týkalo se to senátního návrhu. To není návrh, který projednáváme teď, ale základní principy a základní postupy jsou tam úplně stejné. On mezitím nikdo nic nového nevymyslel.

V důvodové zprávě jsou dva argumenty, které už zazněly, a první je konstatování faktu, že výkon volebního práva v zahraničí je složitější. To je pravda, protože skutečně jsou ty vzdálenosti někdy poměrně velké. Volby na zastupitelském úřadě tedy nejsou tak snadno přístupné jako volby doma. A z toho se odvíjí argument, že je potřeba, nebo že je namístě kompenzovat voličům pobývajícím v zahraničí obtížnější přístup k výkonu volebního práva. To znamená, že tento zákon přichází s kompenzací. To je vlastně hlavní motiv zákona - kompenzovat. A samozřejmě s tím se teď nesou otázky, do jaké míry je taková kompenzace spravedlivá, protože kompenzujete někoho, kdo je nějak znevýhodněn, takže tady je určité logistické znevýhodnění, to je pravda. Dodejme však, že u našich krajanů nebo většina krajanů v zahraničí je soustředěna v zemích s dobrou infrastrukturou - v západní Evropě, Severní Americe. Já jsem vám to tady dokládal včera čísly, jednotlivými čísly. To znamená, máme tady krajany v Banátu, máme krajany v Latinské Americe, v Indii, v Rusku, najdeme Čechy všude. Zase, četl jsem vám odpověď na tu interpelaci. Řada těchto krajanů, kteří jsou registrovaní, už nejsou občany České republiky a oni nevolí. Ale drtivá většina je západní Evropa a Severní Amerika, to znamená, slušná infrastruktura. Řekl bych, že tato skupina je poměrně privilegovaná, protože tam studují a pracují, protože tam mají lepší podmínky než doma. To je v pořádku, to je jejich volba, ale zvolili si to. Pak jsou tam ti, kteří tam žijí trvale, to znamená, ne kteří tam odešli za prací a za studiem. Obvykle mají dvojí občanství, to znamená, že mohou hlasovat ve volbách země, ve které žijí, což je také v pořádku. Ale pak tu vzniká moment, že samozřejmě logicky tam také platí daně a žijí ty problémy, pro ně rozhodující problémy v zemi, ve které žijí, než ve své původní vlasti. To znamená, já si kladu otázku, jestli je taková kompenzace namístě. To znamená, pro mě ten argument je sporný.

Samozřejmě jsou i argumenty z druhé strany, z nichž vycházejí předkladatelé návrhu, ale není to samozřejmé, protože kompenzace je něco, kde by každý musel říct: Jo, tihle skutečně trpí, je potřeba kompenzovat. A pak je tu ten hlavní argument, že ta kompenzace je nebezpečná. Já myslím, že už vlastně to je i ten základní tenor té diskuse, že tato volba skrývá obrovská rizika.

Já bych se na to podíval z toho konce, z politického kontextu, ve kterém se nacházíme. Česká republika, západní Evropa a Severní Amerika - my jsme jednou ze zemí, která zažívá docela podstatnou politickou polarizaci, jak jsem o tom koneckonců mluvil v úvodu, která neodpovídá tradičnímu pravolevému dělení ani žádnému jinému standardnímu dělení politických stran. To znamená, že naše klasická demokracie je postavená na tom, že máme nějaké strany, které přicházejí s programy, a buď je tedy víc států, méně států, více států, méně států, víc přerozdělování, méně přerozdělování, buď je vláda sociálně, liberálně, společensky liberálnější, nebo společensky konzervativnější. To všechno je normální, to je standardní, to můžeme vidět i v sousedních zemích. Já o tom, že je potlačen princip pravice-levice, mluvím už několik let veřejně a vystupuji. Ale takový charakter nemají v řadě zemí, a dokonce i v České republice, volební střety, protože ony často mají charakter střetu o budoucnost demokracie, o povahu základních hodnot, toho, čemu se často říká střet elit versus lid. To znamená, jsou to ty tradiční politické síly a pak jsou tu takzvaní populisté.

Když se třeba podíváme na naši poslední předvolební kampaň, která se vedla na podzim tohoto roku, předseda ODS mobilizoval proti vládě populistů a extremistů, to bylo to hlavní. To ale není standardní politický program. To není otázka přerozdělování, to není otázka sociálního, společenského liberalismu. To je otázka, že tady jde o povahu společnosti, o povahu demokracie. A samozřejmě druhá strana, ti takzvaní populisté, říkají, že hájí zájmy společenské většiny proti globalizaci, proti Bruselu, proti soudcokracii, proti vládě úředníků, já bych tam i klidně přidal k tomu ekonáboženství. Takže v této situaci my jsme a Česká republika je součástí této polarizace. Koneckonců, jak už jsem řekl, parlamentní volby, ty poslední, měly tento charakter, ale i prezidentská volba Zeman versus Schwarzenberg v roce 2013 měla podobný charakter a koneckonců i obhajoba Zemanova mandátu v roce 2018.

Česká republika v tomto není výjimečná. Když se podíváme na Spojené státy, které už byly několikrát zmiňovány, volba mezi Trumpem a Clintonovou, opět volba o samotnou povahu země, Trump versus Biden totéž. Rakousko v roce 2016, Van der Bellen versus Hofer. Hofer byl představitel Svobodných, tedy strany, která je považována za tu populistickou, za tu antisystémovou. Dál Francie 2017, Macron versus Le Pen. Macron s převahou zvítězil. Ale je samozřejmě otázka příštích francouzských voleb. Teď Maďarsko Fidesz proti celé probruselské opozici, také velmi vyrovnané. A my jsme ve stejné situaci. V této situaci o tom mluvíme, ne v situaci standardního střetu.

Co je zajímavé, že ta polarizace rozděluje společnost do skupin, které jsou poměrně vyrovnané. V tomto se v podstatě ti dva řečníci, které cituji, shodují. Fakt je to seknuté půl na půl, záleží zřejmě vždycky na konkrétním aktuálním tématu. Ty výsledky jsou neuvěřitelně těsné, a proto v téhle chvíli legitimita volebního procesu je naprosto kardinální. Na tom se zatím obě dvě ty strany shodnou. Na tom se shodnou jak ti tradiční, tak ti takzvaní populisté, že demokracie je důležitá, a hlásí se k ní. Cokoli, co v této chvíli zpochybní demokracii? Demokratičnost této volby přibližuje zemi střetu, který bude nepolitický, neparlamentní a patrně násilný. V tom je obrovská hrozba.

A co je tu další prvek? Pokud skutečně vycházejí politické síly z toho, že jde o obranu demokracie, tak je taky mnohem silnější motivace k manipulaci. Když vy ta pravidla trošku ohnete, trochu posunete, tak v té chvíli vy bráníte demokracii a to je vlastně hrozně nebezpečné, protože společenská atmosféra a ta psychóza, ta v podstatě nechává pravidla stranou. Takže my, když otevřeme možnost postupovat dál, tím otevíráme skutečně Pandořinu skříňku. My jsme vlastně viděli, co se může stát s těmi pravidly, jak se ohýbají, v době covidu například, tady byl kritický k předchozí vládě v době covidové paniky. Dnes, v době ukrajinské krize, kdy vlastně samozřejmě ta propaganda je neuvěřitelně silná. Takže argument záchrany demokracie může být velmi nebezpečně použit.

To, že nyní bych řekl pár slov o nebezpečí korespondenční volby, o těch rizicích. Já myslím ale, že vlastně nemám úplně dost k tomu co dodat, co bylo řečeno. Nátlak na voliče je možný. Voliče nechrání plenta během předávání a sčítání hlasů. To jsou zdokumentované věci v těch zemích, kde se to praktikuje, v Americe je to poměrně často, stačí se podívat na Wikipedii, jaká je zkušenost USA s korespondenční volbou, tam jsou celé studie, které tam najdete, a najdete tam dlouhý seznam, co všechno se vlastně může dít - i takové banální věci spojené s fungováním pošty.

Mimochodem, to bychom asi taky chtěli slyšet, než tady budeme hlasovat, jak to bude vypadat. Jak bude vypadat ten prováděcí předpis? Nejenom jak budou stanoveny ty jednotlivé obvody, ale jak se to bude dělat? Ta obálka bude zřejmě vypadat úplně jinak než běžná obálka. Bude na ní uvedeno, že je to hrazeno příjemcem? Bude dopředu vyčištěna a bude se lišit od všech ostatních obálek? A to, k čemu došlo například v tom Birminghamu v roce 2004, bylo, že tyto obálky byly naprosto nehlídané, zacházelo se s nimi v běžném režimu, a nějaký podnikavec je zkrátka sesbíral v rámci pošty a odkládal je bokem, velice jednoduchým postupem. Prostě ta pošta přece jenom někdy nefunguje. To neplatí jenom o té naší, to neplatí jenom o té americké. Takže pozdní dodání zásilek, ztráty zásilek, spousta věcí, které jsou s tím spojeny, technické problémy. Ve Francii v sedmdesátých letech korespondenční volbu zrušili, tam to bylo vlastně z důvodu docela zásadních manipulací na Korsice. Pro úplnost dodávám, že to byla korespondenční volba, která byla možná i pro domácí voliče. Korespondenční volbu pro zahraničí tenkrát ponechali. Dnes, pokud vím, Francie může distančně volit i elektronicky. Takže zrušili aspoň doma, to po Korsice.

Pan kancléř Weigl zmiňoval Rakousko, rok 2016. Tam by na tom bylo pikantní, že tu volbu rozhodlo, poslouchejte, 30 000 hlasů, a ukázaly se prostě některé věci, doložilo se předčasné otevírání obálek, předčasné informování o výsledcích a sčítání nepovolanými osobami. Tohle byl důvod, proč rakouský Ústavní soud zrušil druhé kolo. Co je ještě pikantní, že těch 30 000 hlasů, o které vyhrál Van der Bellen, to byly korespondenční hlasy. Kdyby nebyly korespondenční hlasy, vyhrál by volby Hofer. Takže tam byl ještě taky ten moment, že korespondenční hlasy ze zahraničí zvrátily výsledek. Pak se samozřejmě konalo nové kolo, kde Van der Bellen už vyhrál bez jakýchkoliv pochybností. Tam už to bylo všechno v pořádku, tam už nedošlo k ničemu zásadnímu. Rakousko se s tím vyrovnalo. Ale vyrovnalo se s tím až po půl roce řekněme velmi, velmi bolestivého procesu, který vedl k otázkám o rakouské demokracii.

Ve Spojených státech bylo vítězství Joea Bidena také zmíněno. Já myslím, že ho zmíníme ještě mockrát, než skončí první čtení tohoto zákona. A v čem to bylo nové? Protože jak zaznělo, v Americe se hlasuje poštou dlouho. Absenční hlasování, například pro vojáky za občanské války, už má dneska sto padesát let, to má velkou tradici. Problém je v tom, že... No, já to budu pokračovat. Je pravda, hlasuje se tam dlouho, ale tam byl nový prvek, a to bylo, že odpůrci Donalda Trumpa vsadili na korespondenční volbu. Korespondenční volba se stala součástí strategie a oni to vlastně popsali. Před rokem vyšel článek v časopise Time - který já tu citovat nebudu, požádám možná některého z kolegů, jestli by byl tak hodný a ten článek nám přečetl, protože je opravdu zajímavý - který vlastně vysvětlil celou strategii, jak pomohli dostat Bidena do Bílého domu. A jeden z prvků, ze základních prvků byly legislativní změny, změna pravidel, aby i státy, kde - protože v Americe je to podle jednotlivých států, ta korespondenční volba, zda je přípustná, nebo ne - aby státy, kde nebyla přípustná korespondenční volba, aby ji zlegalizovaly. A když se zase podíváte do přehledu, uvidíte, že v roce prezidentských voleb několik klíčových států umožnilo korespondenční volbu. To byl první moment té strategie, umožnit korespondenční volbu. To byly ty hlasy, co ležely ladem, to jsou ty hlasy, které chce teď koalice. To je strategie, to je volební strategie, a můžeme se - a já bych byl rád, kdybychom si to říkali fér, protože se pak můžeme bavit vážně o parametrech a nemusíme se pořád pokrytecky předhánět v tom: V y to nechcete, protože tam hlasy nemáte, vy to chcete, protože tam hlasy máte. Toto je strategie, vy chcete za každou cenu ad hoc u jedněch voleb změnit pravidla.

Krátká odbočka: to samé udělal PiS v Polsku jako vládnoucí strana, protože věděl, že Andrzej Duda má podporu krajanů ve Spojených státech, tak kvůli jedněm volbám s odkazem na covid zavedli korespondenční volbu v prezidentských volbách a stali se terčem kritiky Evropské unie, naší paní komisařky Jourové, která varovala před změnami volebních pravidel jeden rok před volbami kvůli jedněm volbám. A co se děje teď u nás? No, úplně to samé, ty volby jsou příští rok, je už 2024, takže příští rok, a měníte zákon, dáváte tam část sedmou, která se týká jenom těch jedněch voleb. A co na to Evropská unie? No, zatím mlčí. Zatím jsem nezaznamenal varovný prst, takže možná se někdy neměří všem stejným metrem. PiS nebyl oblíben v Evropské unii. Já, diplomaticky řečeno, si myslím, že Andrej Babiš taky není úplně nejpopulárnější u Evropské komise.

Druhý moment té strategie bylo samozřejmě intenzivní zpracovávání elektorátu, to znamená působení na elektorát. Jak už bylo zmíněno, ona ta korespondenční volba není úplně jednoduchá, nebude tedy ani u nás. Já doufám, že jsme si ve středu v nejlepším diskusním večeru středečním, který jsme zatím zažili, kdy jsme si vyměňovali názory, tak jsem měl pocit, že se trochu přibližujeme, že si uvědomujeme, jak je to složité, že je potřeba vážit každý kousek té právní úpravy a nemůžeme ty volby už úplně pustit ze řetězu a rozvolnit, že tam musí být pevně daná pravidla. A v okamžiku, kdy jsem měl pocit, že se přibližujeme, kdy vystupoval kolega Dufek, na něho reagovala kolegyně Peštová, kdy prostě tady si navzájem říkali: Ano, respektujeme se, jsme slušní lidé, hledáme řešení - v tu chvíli přijde tweet paní předsedkyně Pekarové Adamové, která tam napálí, že se nebude ověřovat ani bydliště u těch lidí, "bude nám stačit podepsané čestné prohlášení".

V České republice byste mohli volit na základě čestného prohlášení? Vy si to neuvědomujete, ale my máme stálý seznam voličů. Vy neděláte vůbec nic a jste zapsaní v seznamu voličů. To je velký komfort, to nemá většina zemí. Vám prostě přijdou domů lístky, o vás se stát postará. Vy máte občanku, vy máte trvalé bydliště, o vás stát ví všechno. Česká republika je opravdu luxusní. My máme velmi robustní, nezpochybnitelný volební systém, ke kterému má přístup každý, 14 000 okrsků. Opravdu není problém si dojít do volební místnosti a já nevím, kdo z vás zažil fronty. Já v Kroměříži nikdy, ještě jsem nikdy nestál frontu. A tenhle komfort je prostě dán fungujícím systémem a že máme pečlivě monitorované, kdo je volič, nikdo nemůže odvolit dvakrát. Ale když volíte v jiných zemích, kde není stálý seznam voličů, ten postup je složitější, a u korespondenční volby bude taky složitější.

Ono je totiž potřeba trochu pomoci s tou volbou. Teď je otázka, kam až ta pomoc jde. To znamená poradit, samozřejmě jednak informovat, co je potřeba udělat, poradit s vyplněním, nashromáždit ty lístky a odnést to na poštu. Tohle je ta pomoc. Takže samozřejmě vidíte, většina těch - tedy věří pan profesor Drulák, já taky - já věřím, že většina těch aktivistů bylo poctivých, ale někteří třeba chtěli opravdu pomoct demokracii, chtěli zachránit demokracii, měli v hlavách, že jsou ti jediní, kteří mohou zachránit demokracii. a chtěli zachránit demokracii hlavně před Trumpem. To je ten důvod, proč v Americe zůstává hořká pachuť. A to není nějaká konspirační teorie, prosím pěkně.

Byl bych rád, kdybychom si odpustili vzájemné napadání. Takže ať už do dopadne jakkoli, v okamžiku, kdy tam máte tenhle prvek a druhá strana může hrát úplně poctivě, tak tam je příčina zpochybnění volebního výsledku. Když někdo prostě řekne nějaké naší krajanské komunitě: je to složité, já vám to pomůžu udělat, já vám sesbírám ty obálky, jenom mi tady podepište identifikační lístek. Chce mi tady někdo z koalice říct, že se to nestane? No stane, prostě se to stane. Teď je otázka, jestli se to stane jenom v pár jednotkách, nemá to na nic vliv a ten systém to přežije. Ony ani ty volby v České republice samozřejmě nejsou úplně na sto procent, vždycky se najde lidská chyba, jsme jenom lidi. Ale otázka je, že to může přerůst do systémové chyby, že je to příčina zpochybnění volebního výsledku, a v době, kdy skutečně máme debatu o samotné obraně demokracie a kdy vlastně máme silné motivace věci trochu posouvat.

Podívejme se, kde jsme v České republice. V roce 2021 v parlamentních volbách se odevzdalo před 5 milionů hlasů, ze zahraničí přišlo 13 (000), jak jsem vám tady včera četl. 18 000 bylo vedeno v těch seznamech, 13 000 odvolilo, účast 70 %. Teď jsme tedy v těchto poměrech: více než 5 milionů doma, 13 000 ze zahraničí přes zastupitelské úřady. To znamená, reálný dopad do českého politického systému je na úrovni několika desetin procenta, 0,1 - já jsem vám to včera říkal. Nicméně počet Čechů v zahraničí se odhaduje - a já znovu říkám, to nevíme přesně - odhaduje se na několik stovek tisíc. To znamená, že potenciální reálný dopad při mobilizaci voličů - předpokládejme, že korespondenční volba je tady proto, aby pomohla mobilizovat zahraniční Čechy - už je na úrovni procent.

Tady si dovolím krátkou odbočku, jeden postřeh, který jsem vám včera neřekl. Doposud na těch místech, na zastupitelstvích, volili právě většinou občané, kteří jsou z nějaké sociální vrstvy, ale jsou z toho velkého města, protože ti třeba z malých měst a venkova prostě nepřijeli. A ono je to všude stejné, ANO má také větší podporu v menších městech a obcích a lepších výsledků dosahují konkurenti ve velkých aglomeracích. Lze logicky předpokládat, že v korespondenčních volbách to bude úplně stejné. Takže jestliže dojde k mobilizaci voličstva, tak už to nebude tak, jak si malujete, že dostanete všechny hlasy a ANO nebude mít ani 5 %. To je opravdu potřeba zabrzdit, trošičku se nad tím zamyslet a nezaplevelovat český právní řád.

Co je dál zajímavé z politologického hlediska, a toho už se tady s nějakou větší či menší mírou cudnosti někdo dotkl, jaká jsou čísla. Zahraniční hlasy jsou extrémně koncentrované. Jsou mnohem méně rozptýlené než hlasy voličů doma a řekl bych, že velmi přesně odpovídají těm dvěma stranám konfliktu, to znamená, ta strana, která hájí řekněme globalizaci, evropskou integraci - poznámka: asi ANO nevyhraje v Bruselu, si myslím - a pak ty politické síly, které jsou označovány za populistické. To znamená, ti populisté nedostávají téměř nic ze zahraničí, a když se podíváme na parlamentní výsledek v roce 2021, pokud by Sněmovna byla složena z těch 13 000 hlasů, Piráti a STAN 50 %, přes 50, nepotřebovali by koaličního partnera, koalice SPOLU 34, takže dohromady by měli 50 plus 34, a strana ANO se přiblížila 5 %, měla 4,99. Možná by se nedostala, možná že by ta Sněmovna v podstatě vypadala: Piráti, STAN a SPOLU. Já myslím, že to byste možná už ani vy nechtěli, že bychom vám chyběli, že byste neměli s kým debatovat, že byste se lekli sami sebe, té obrovské moci, kterou byste měli. Když se podíváme na prezidentskou volbu z pohledu zahraničních Čechů v roce 2018, do druhého kola postupují Jiří Drahoš 45 %, Pavel Fischer 21 %. Miloš Zeman by byl až pátý, měl 7 %. Takže tím chci říct, že elektorát, o kterém mluvíme, je velmi jasně orientován a v této chvíli by to mělo statistický význam, protože mluvíme - a pan profesor Drulák má ještě jiné odhady, ten říká, že mluví o 3, 4, možná 5 %, která jsou koncentrovaná na několik stran. Z toho vyplývá, že korespondenční volby v podobě, jak je navrhovaná, může zvrátit výsledek voleb, protože volby bývají těsné.

A závěr z toho je, že tato kompenzace je poměrně sporná, protože přináší logistické usnadnění určité skupině, která z velké většiny je poměrně privilegovaná skupina. To znamená, je otázka - pan Drulák píše, že '"nemyslím si, že je na místě kompenzovat".

Druhý argument je, že zde přichází jednoznačná hrozba pro důvěru občanů v demokracii, protože dochází ke zvýhodnění jedné ze stran v pomyslném střetu elita versus lid, a bohužel se otevírá možnost zneužití v podmínkách, kdy nikdo nemůže mít zájem na tom, aby byla demokracie zpochybňována. Co se týče potom argumentu, že se jedná pouze o volbu v zahraničí, myslím si, že už bylo několikrát řečeno, že není úplně zřejmé, co s tím udělá Ústavní soud. V loňském roce - aktualizuji, tím myslel v předminulém roce - se jasně ukázalo, jak může dopadnout rozhodování Ústavního soudu ve volebních zákonech.

To znamená, vy máte třeba možnost používat nějakou aplikaci. No jo, a v určité chvíli vy jste povinni používat tuto aplikaci, takže tuto dynamiku je potřeba vzít také v úvahu. To znamená, máme tady právní dynamiku danou Ústavním soudem, ale máme tady také dynamiku technologických změn, kdy otevření nějaké možnosti během krátkého období udělá z oné možnosti povinnost. Tolik pan profesor.

Zaujalo mě vystoupení veřejnosti, vystoupení pana Václava Vlka, které bych vám chtěl také přečíst, aby tady byl zastoupen v Poslanecké sněmovně také názor z druhé strany. Když jsem minulý týden byl v České televizi, čekal na svůj vstup a probíhala reportáž o korespondenční volbě na České televizi, tak tam zaznívaly jenom hlasy Čechů v zahraničí, kteří chtěli korespondenční volbu. To byla čistá propaganda korespondenční volby. Ale já, a to vás ujišťuji, mám řadu reakcí voličů ze zahraničí, kteří nechtějí korespondenční volbu, ale tyto hlasy ve veřejnoprávním médiu nezazněly, aspoň si toho nejsem vědom. Ten pán se přihlásil a řekl toto: "Chtěl bych říct, že se mi zdá, že žádný z řečníků neodhadl to, co se skutečně děje nebo se někdo skutečně chystá udělat. Z osobní volby se stává klikací volba. Všichni budou schopni jednoduchým způsobem na základě určitých bublin, které známe dneska na internetu, vytvářet nové volební skupiny. Jestliže máme venku 200 000, 400 000 lidí, volí jich 13 000 lidí, může jich také volit 200 000 lidí. To se řeklo. Ovšem nevíme, koho budou volit, a ty strany, které si dneska myslí, že ta špička špiček, která studuje na Západě, je na globalizaci uvedená jako vedená nebo drží (?), nemusí být prostě velká část emigrantů k nim vůbec nakloněná. Já píšu pro Neviditelného psa. My máme systém, kdy každý, kdo vstoupí do diskuse, musí se nějak jmenovat, musí někdo být a my víme, odkud je, a máme velkou část těch diskutujících pod mými články, kterých je 40 000, 30 000, a jsou to lidi, kteří kupodivu v momentální situaci často fandí Putinovi, a nikoliv tomu, co vykládáme my, a nikoliv Ukrajině. Takže obávám se, že to dopadne podobně, jako když za každou cenu bylo potřeba odstranit z místa prezidenta Klause, nezvolit Zemana. Všichni pro to udělali všechno. Proto ta šílenost, která se vymyslela, vlastně bylo proto, aby se někdo nezvolil." Myslí tím přímou volbu prezidenta, jestli jste to nezachytili. "Ne proto, aby se někdo zvolil, aby se určitě někdo nezvolil. Tak dneska asi chceme, aby se určití lidé nezvolili, a nemáme nejmenší představu, kdo vlastně, jak vlastně na to ti voliči v zahraničí odpoví. Bude to jednoduché. Nemusí jít z Texasu do Washingtonu, udělají to všechno poštou, a budou tam skupiny vysokoškoláků a mladých lidí, se kterými já jsem občas ve styku přes Neviditelného psa a o kterých víme, kteří to rádi zorganizují, aby přišlo 50 000 hlasů od lidí, kteří by nikdy do té volby jinak nešli. A domnívám se, že je naprosto nutné vědět to, že jestli se to udělá pro zahraničí, udělá se to také pro republiku. A jestliže ve volbách u nás chodí někde 40 %, někde 60, ale v senátních tak jenom 20, tak najednou nám může v senátních volbách volit 80 % lidí, v běžných volbách 90 % lidí, protože to bude jednoduché. A vůbec nebudeme vědět, kdo to vlastně volí, protože to bude volit někdo za někoho kliknutím, podpisem, takže absolutně zbourá současné volby, které jsou tak, jako se to přesně povedlo při volbách prezidenta, a dneska nikdo neví, co s tím." Tolik postřeh řekněme člověka poučeného, který je v kontaktu se zahraničím.

Budeme pokračovat v semináři. Já vám ještě přečtu, co říkal pan Ivo Strejček z Institutu Václava Klause: "Mám možnost vystoupit tady k tématu, které, jak slyším, považujeme všichni za téma velmi vážné a za téma zásadní. Mám dojem, že bychom v té debatě měli vystupovat naléhavě a argumentaci záměrně vyostřit, neboť z mého pohledu jde o možnou změnu, která nevratným způsobem změní český volební systém." Myslím, že takhle ostře si to máme říct. Mrzí mě, že tu teď není pan poslanec Benda - on mezitím odešel - a se kterým bych v některých punktech jeho vystoupení nesouhlasil zcela zásadně. "I já bych chtěl upozornit na to, že jednou ze základních premis, o kterých se bavíme, je, zda máme vůbec přistoupit k něčemu, co bych zjednodušeně nazval změkčení volebního práva, zda bychom naopak si neměli tu debatu obrátit a říci, zda ve prospěch kvality české demokracie by nemělo dojít k něčemu, co se teď česky řekne trošku nešťastně, ale ztížit výkon volebního práva tak, aby ten, kdo o volbách uvažuje vážně, kdo volební akt považuje za rozhodnutí vážné z pohledu svých zájmů, z pohledu zájmu své rodiny, z pohledu zájmu svých dětí či pradětí, prostě vykonává toto volební právo tak, že vnímá jeho vážnost, Pak já mám dojem, že teď odkryji své konzervativní ledví, já bych si možná dokonce přál, aby volební lístky byly distribuovány přímo na místě ve volební místnosti, aby nechodily do domácnosti, protože myslím, že velmi správně by argumentovali ti, kteří, budu-li říkat korespondenční volba, nabízí možnost, že vám někdo v Texasu - padl-li tady název tohoto státu - může vést ruku, koho máte volit, nebo koho naopak volit nemáte. Tak dotaženo ad absurdum, ale ono to ad absurdum není, protože můžeme stejným způsobem postupovat doma, ve svých rodinách, kdy takzvaně rodině upravíte volební lístky a pak je pošlete vykonávat volební právo do volební místnosti.

Vrátím se tedy k tomu, že bych si dokonce představoval, aby ten, kdo jde do volební místnosti, volební lístky dostával přímo ve volební místnosti. A dokonce půjdu ještě dál, když řeknu, že by mně vůbec nevadilo, aby v rámci zpřísnění výkonu nebo ztížení výkonu volebního práva se před volebními místnostmi tvořily i fronty. Myslím, že fronta, vystát si frontu před volební místností vyjadřuje vážnost vašeho, našeho, mého postoje k výkonu tohoto volebního práva. A možná bychom byli překvapeni, že někteří, kteří výkon volebního práva berou velmi zlehčeně a je jim v podstatě jedno, koho volí dnes a koho budou volit zítra, pak by třeba nebyli ochotni danou frontu vystát.

Pokud jsem tady řekl několik ostrých argumentů, které vůbec nemusíte se mnou sdílet, a já je ani nevnucuji, tak pouze pro objasnění východiska, pouze pro objasnění svého východiska řeknu, že považuji za diskutabilní, zda čeští občané, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, mají vůbec volit. Vím, že to říkám velmi ostře, a vím, že jsem to tady napsal, uvedu to jako povzdech - mimo stávající realitu. Víme totiž, že to není realita. Vím, že pokud žijete v americkém státě X, uplatnit své volební právo můžete ve Washingtonu a jistý náklad časový i finanční to obnáší. Nicméně jsem principiálně obhájcem toho, že lidé, kteří si dobrovolně vybrali dlouhodobý pobyt v zahraničí, žijí v problematickém kontaktu s českou realitou, že mohou být velmi snadnou obětí zlehčených informací. Nejsou každodenní obětí své vlády, nejsou každodenní obětí jejích daňových návrhů, pozorují Českou republiku a dění v České republice zpovzdálí, zdálky, často na základě zjednodušených nebo povrchních informací. Vím, že je to argument, který dnes již neobstojí, protože realita je jiná. Chci pouze říci, aby bylo pochopeno východisko, ze kterého argumentuji.

Principiálně tvrdím, že v zájmu České republiky je, aby se voleb primárně účastnili čeští občané, žijící na území tohoto státu, aby výsledky voleb byly pokud možno nezpochybnitelné, neboť předpokládám, že si všichni přejeme, aby výsledky voleb kultivovaly demokracii a vytvářely prostor pro to, aby demokracie byla vykonávána institucemi vybavenými silným, nezpochybnitelným demokratickým mandátem.

Já se obávám, že nakročení ke korespondenční volbě je nakročení do jiného světa, který tento základní principiální parametr, který jsem tady teď popisoval, může narušit. Když jste poslední na panelu" - což byla samozřejmě otázka toho semináře, kde už bylo všechno řečeno, dokonce zazněla celá řada racionálních argumentů - "nemáte toho příliš co dodat, a tak můžete vyjít pouze vstříc všem účastníkům, kteří se těší na coffee break" - to číst nebudu. " Volba má být tajná a já se vracím trošku k tomu, co jsem řekl na začátku: Ano, dokonce i v rodinách to nemusí být úplně tajná volba, ale s jistotou a se zkušeností ze zahraničí, zejména s rakouskou zkušeností, která tady byla prezentována, můžeme usuzovat, že by nákrok ke korespondenční volbě pravděpodobně výrazně porušil tajnost. Pokud bychom připustili, že tajnost volby je porušena, pak si řekněme velmi ostře, že se mění podstata naší demokracie.

Já jsem si přečetl pozorně důvodovou zprávu a zajímalo mě, zda předkladatelé vycházejí z nějaké úvahy, pokud možno kvantifikovatelné, zdali vůbec o nějakou takovouhle změnu Češi dlouhodobě žijící v zahraničí stojí. A já teď budu citovat. V důvodové zprávě na straně 9 se tvrdí" - pozor, to je důvodová zpráva toho senátního návrhu - "že o navrhovanou právní úpravu občané žijící v zahraničí žádají již delší dobu. To je poměrně přesvědčivá věta." Obdobnou větu najdete i v důvodové zprávě zákona, o kterém teď mluvím. "Já jen proti sobě dávám tyhle dvě věty, dva argumenty. Na jedné straně chtějí volbu, potom na druhé straně předkladatelé tvrdí, že zájem voličů o korespondenční hlasování v zahraničí vůbec nelze předjímat. Tak buď máme nějakým způsobem provedenou analýzu, tušíme, kde ty krajany máme" - což vám tedy říkám, že nemáme, nebo já jsem se aspoň dodnes nedozvěděl, kde je máme - "a teprve pak můžeme postupovat seriózně, když chceme dosáhnout tak zásadní změny ve volebních zákonech České republiky. Pak když si to zákonodárci zvolí, když si to vyberou, tak ať to nestojí těch 5 milionů, nebo kolik tam bylo, ať to stojí třeba víc, pokud zákonodárce bude přesvědčen, že tím kvalitu demokracie kultivuje a je to správné.

A pak je - ještě než uvedu poslední bod - pak je něco, o čem jsem hluboce přesvědčen, že je to návrh, který přesně zapadá do účelovosti změny. Jsem přesvědčený, že je to účelová změna a že ti, kteří předkládají tento návrh, se domnívají, že statisíce hlasů z toho zahraničí přijdou jim. Myslím, že to mohu opřít o jednu svou zkušenost, byť tedy nekvantifikovatelnou. Když jsem ještě býval členem jedné české politické strany, tak na jednání jejího širšího grémia, které se jmenuje výkonná rada, jsme vedli poměrně vážnou vzrušenou debatu o tom, zdali se tato politická strana má, nebo nemá přihlásit k hlasování o změně nepřímé volby prezidenta na změnu přímou. Předesílám rovnou, že pouze tři z nás byli pro zachování tehdejšího stávajícího stavu, to znamená, aby byla volba prezidenta nepřímá. Hlavní argument těch, kteří přesvědčovali poměrně vášnivě, že to má být přímá volba, byl ten, že tato politická strana má kvantifikovatelně, hmatatelně spočítáno, že hlasy pro jejího kandidáta přijdou ze zahraničí - rozhodující hlasy přijdou ze zahraničí." Já jsem přesvědčen, že z podobného hnízda pochází i tato změna, a mrzí mě, že v tuhle chvílí tady pan poslanec Benda není, protože bych se s ním utkal velmi otevřeně.

Poslední bod, který chtěl řečník uvést, je, že "kdyby to u té změny pouze pro Čechy žijící v zahraničí skončilo, tak by toho bylo dost, ale já se domnívám, že u toho to neskončí. Já se domnívám, že je to nákrok k hlubší změně vnitrostátní, k hlubší změně volebního zákona. Jsem přesvědčen o tom, že se dozvíme - nedělám si iluze, myslím si, že tato změna projde, projde přesvědčivě, projde hladce - jsem přesvědčen, že se dozvíme, že tato změna volebního zákona se osvědčila tak, že bychom ji mohli aplikovat i v českých podmínkách pro domácího českého voliče. Pak už bude jenom krok k tomu, aby digitalizátoři našich životů zavedli ještě snazší zjednodušený přístup a aby to byla volba elektronická.

Já vím, že teď řeknete, že slyším trávu růst, nebo maluješ čerta na zeď, nicméně já jsem o tom přesvědčen, a kdybych měl fakticky říci, čeho se na téhle změně nejvíce bojím, tak kromě doteku porušení principu tajnosti se bojím, že v rámci změny - prozatím dílčí, prozatím nepodstatné, prozatím změny, které si skoro nikdo kromě těch, kteří tu sedíte, nevšiml - se domnívám, že projde v tichu a přítmí vážných a obtížných aktuálních zpráv něco, co velmi zásadně ovlivní budoucí kvalitu české demokracie."

Dalším vystupujícím byl pan profesor Aleš Gerloch, který uvedl: "Já bych navázal na to, co jsem uvedl v krátkosti už v newsletteru Institutu Václava Klause" - který jste asi dostali všichni - "jinak doporučuji ke čtení těm, kteří ho ještě neviděli, kde byla určitá anketa ke korespondenčnímu způsobu hlasování. Ten návrh odkazuje výslovně na návrh zákona o správě voleb, který byl připraven Ministerstvem vnitra a který nebyl v podstatě už meritorně projednáván v Parlamentu, a vybral si jednu z částí, která tam byla zvažována, a to otázku korespondenčního hlasování."

Znovu podotýkám, že ten seminář se sešel k jinému návrhu, ale ty argumenty jsou na sto procent použitelné v debatě o tom, co nám přistálo teď na stole, protože je to v podstatě úplně stejné.

"Ten hlavní argument je, že ten návrh Senátu" - já tedy teď říkám poslanecký návrh - "se opírá o dlouhodobé žádosti voličů žijících v zahraničí, a že tedy chce kompenzovat voličům v zahraničí obtížnější přístup k výkonu volebního práva." Tady se pak objevuje obrat "pobývajícím v zahraničí". "Čili první taková otázka je, zda se to má týkat - a z toho návrhu plyne, že ano - všech občanů, kteří i krátkodobě pobývají v zahraničí, nejenom ti, kteří tam žijí. Víme, že současná úprava vychází z toho, že je možné do Poslanecké sněmovny, o které hovoříme, zejména hlasovat na zastupitelských úřadech. Obdobně u volby prezidenta republiky, které se to má týkat. A ta otázka je, jestli skutečně je nutné kompenzovat obtížnější přístup k výkonu volebního práva. Já se domnívám, že v řadě států vlastně o obtížnější přístup nejde. Týká se jenom několika států, kde se tím argumentuje - jedná se zejména o Spojené státy americké, Kanadu a Austrálii. Našli bychom některé další státy, kde ale skutečně by se jednalo spíše o jednotlivce. Některé velké státy typu Indie nebo Čína, Rusko, to jsou státy, kde se tím obvykle neargumentuje. Samozřejmě, většina našich občanů, zejména právě těch, kteří by tam byli krátkodobě, budou v rámci Evropy, a to zejména ve státech Evropské unie, a tam se domnívám, že taková kompenzace není nutná. Čili kladu určitý otazník nad podstatu té argumentace. Je třeba upozornit i na to, že my nemáme volební povinnost, jako ostatně většina států. Pokud by existovala volební povinnost, pak se domnívám, že je třeba vytvořit všechny podmínky pro to, aby tato povinnost mohla být splněna, protože tady pak bude hrozba sankce. Jistě, budou nějaké výjimky z této povinnosti, ale budou skutečně zanedbatelné, zejména osoby těžce nemocné nebo velmi staré. Ale tam, kde hrozí sankce, musí být minimalizovány i faktické překážky. Ale tady, tady se jedná o volební právo, které z různých důvodů nevykoná řada voličů, v zásadě nevzniká nějaký velký problém.

Upozornil bych třeba na zkušenost sousední Slovenské republiky, kde tento systém korespondenčního hlasování existuje - je trošku odlišný, protože se zasílají hlasy do vybraného volebního okrsku v Bratislavě, tuším Bratislava - Petržalka - a kde, když se podíváte na tu statistiku, se to mírně zvyšuje, ale zhruba z 2 000 asi na 7 000 voličů, kteří využili tuto možnost, což při účasti vždy přesahující poměrně výrazně u voleb do Národní rady Slovenské republiky 2 miliony voličů je v podstatě marginální číslo." Tady tedy doplním zas, abychom to měli komplet. Mezitím proběhly poslední parlamentní volby na Slovensku, došlo k velmi výrazné mobilizaci voličů, byly organizovány voličské akce, Progresívne Slovensko bylo extrémně aktivní vůči svým voličům v zahraničí. V konečném důsledku - nevím, jestli to víte, ale co se týče hlasů ze zahraničí, na Slovensku tak Progresívne Slovensko jasně zvítězilo a získalo 60 % hlasů, Směr - sociální demokracie Roberta Fica získal 6 % hlasů. V zahraničí Směr úplně propadl. To je právě otázka té mobilizace, o které jsem mluvil.

S tím souvisí potom otázka, je-li tedy výkon práva a je-li možnost hlasovat nejenom v České republice, ale i na zastupitelských úřadech v zahraničí, jestli je tato další cesta nezbytná. Ta zákonná úprava je totiž velmi komplikovaná a nevytváří vlastně nějaké optimální prostředí nebo příznivé, jak se říká, prostředí pro realizaci volebního práva tímto způsobem. Odkázal bych na text návrhu a shrnu to velmi stručně. Možná se o tom už hovořilo v té dopolední části, ale ten volič se musí předem po vyhlášení voleb zaregistrovat na zastupitelském úřadu buď korespondenčně, nebo osobně, nebo prostřednictvím zplnomocněného zástupce v daných lhůtách. Obdrží dvě obálky, identifikační údaje, ty pak musí sám si vytisknout - a to vidím jako hlavní otázku, kterou je třeba si klást - sám si vytisknout hlasovací lístek z webové stránky Ministerstva vnitra. Myslím, že existují státy kde to z různých důvodů nebude tak jednoduché. Je tam pak nějaká možnost vyhlášky Ministerstva zahraničních věcí, která stanoví výjimky, ale to zase odeslat a stihnout tedy tu lhůtu. Samozřejmě potom na tom zastupitelském úřadu je třeba vytvořit také podmínky pro dodržení principu tajnosti hlasování, popřípadě i osobního charakteru voleb, což také nemusí být jednoduché.

Zajímavé je třeba upozornit na to, že v těchto volebních komisích ve zvláštních volebních obvodech nejsou zastoupeny politické strany, hnutí, jejich koalice čili politické síly, které by měly přece jenom představovat jakousi laickou kontrolu průběhu voleb. Tady vzniká určitá nerovnost, která je přitom dvojího charakteru. Ta komplikovanost je v podstatě daná snahou dodržet základní ústavní principy, ale myslím si, že ten návrh není schopen - nebo aspoň se to zdá z toho textu i nakonec zdůvodnění - úplně tomu dostát, aby tyto ústavní principy byly dodrženy. Ta nerovnost samozřejmě se týká občanů, kteří mají trvalý pobyt České republice a budou zde hlasovat ve standardních volebních okrscích, a těch, kteří budou v zahraničí, protože ti domácí nemohou využít korespondenční hlasování. Byla určitá anketa v tomto směru. Ale může se argumentovat jistě tím, že je tady možnost přenosné schránky, kde je možné hlasovat, je možné si vzít voličský průkaz, hlasovat mimo místo trvalého pobytu. Podle nového zákona od roku 2026 to půjde ještě jednodušeji. Ale přesto se domnívám, že by měla být ta otázka zvažována potom, jestli korespondenční hlasování nemá být tedy umožněno všem. Je tedy otázkou, jestliže to má být kompenzace, obstojí z hlediska principu rovnosti. Netroufám si říct jednoznačně, že je to porušení té zásady rovnosti, ale otevírá se otazník nad tím.

A ten druhý moment vidím v tom, co je uvedeno v tom návrhu, že Ministerstvo zahraničních věcí vydá vyhlášku, ve které uvede, ve kterých volebních obvodech neprobíhá korespondenční hlasování, protože tam nejsou potřebné podmínky. Já nevím, jestli jste si to už uvědomili, jestli to tu už někdo zdůraznil, ale korespondenčně hlasovat se nebude všude ve světě, ale jenom tam, kde mají nějakou solidní poštu. Ještě jsem to neslyšel od někoho říct nahlas, což lze věcně pochopit. Už jsem naznačil, že jednak v některých státech se domnívám, že to bude vůbec problém z hlediska zabezpečení poštovní služby, vytisknutí hlasovacího lístku, ale může nastat i situace dočasná, typicky dneska Ukrajina, kde prostě najednou ta možnost nebude dána, nebo bude velmi problematická. Samozřejmě můžete argumentovat, že nebude třeba ani zastupitelský úřad, kde by se mohlo hlasovat, ale pořád to spojuji s tím, že ty podmínky mají být srovnatelné pro všechny voliče. Otázka kompenzace není podle mne úplně přesvědčivá.

V této souvislosti bych konstatoval, že předkladatelé sice na to upozorňují, že máme v čl. 20 ústavy, a pokud o volbu prezidenta jde, tak v čl. 58 zmocnění, aby organizaci voleb a bližší podmínky stanovil zákon. Domnívám se ale, že toto zmocnění nedává prostor, aby se šlo proti ústavním principům, které mají být zabezpečeny. Vedle rovnosti volebního práva je to také otázka svobodných voleb a tajnosti hlasování.

Svobodné volby jsou zvláště zdůrazněny v Listině základních práv a svobod, kde v čl. 21 se zdůrazňuje: ,Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.‘ Korespondenční hlasování samozřejmě nahrává tomu, aby věci, které jsou představovány, zase zasáhly do tohoto svobodného projevu vůle, ať už tedy nějakou manipulací voliče ze strany jiných osob, eventuálně i uplácením a podobně, anebo i ze strany volební komise na zastupitelském úřadu.

Obdobné platí pro tajnost hlasování, že se zase snižuje míra garancí. Sice se chce, pokud jde o svobodnou vůli, aby volič učinil čestné prohlášení, že hlasoval svobodně, a zase je otázkou, jestli tohle stačí. Zase, jak je to tedy potom s voliči, kteří volí v České republice, kteří nic takového činit nemusí? Přitom víme, že hlasovací lístky jsou k dispozici už před volbami nejen ve volebních místnostech. Takže tady se může namítat i tato skutečnost a je otázka, proč zavádět nějaké dva různé režimy.

Současná situace je taková, že vytržení tohoto způsobu hlasování z jiných otázek, které se týkají organizace voleb, výkonu volebního práva a možná i volebních systémů, jejich postavení, je do značné míry nezdůvodněna. Domnívám se, že je namístě, aby se diskutoval komplex otázek, jak zejména pro volby do Poslanecké sněmovny, tak i jiných. Otevřena byla třeba svého času diskuse o volbách komunálních, o rozdílech třeba možných pojetí voleb u malých obcí a u měst podle zákona o obcích a podobně.

Na základě zkušeností z předchozího roku bych viděl dvě otázky jako důležitější, to je otázka uzavírací klauzule a jejího navyšování - 5% uzavírací klauzule byla sice několikrát posuzována ústavním soudem, ale ta loňská, teď vlastně předloňská zkušenost je nová, to znamená, propadlo přibližně 20 % hlasů platně odevzdaných ve volbách, přibližně 1 100 000, což je velmi vysoké číslo. To znamená, znovu se otevírá otázka diskuse o možném snížení uzavírací klauzule vzhledem k tomu, že je zde systém poměrného zastoupení, a zdůrazňuje se, že by měl být odlišný od většinového systému co nejvíce. Takže ten úplně čistý by vlastně vůbec neměl mít uzavírací klauzuli, a jistě je tady otázka nějakého kompromisu. Zvýhodnění koalic je také diskusní, protože pokud by se snížila třeba na 4 % nebo dokonce na 3 % uzavírací klauzule a nechala se mechanickým násobkem, pak by to samozřejmě pro ty koalice bylo méně výhodné, to znamená 4, 8, 12, 16. Je otázka, proč zvýhodňovat či nezvýhodňovat koalice, a diskutována by byla i otázka jednomandátového volebního kraje při volbách do Poslanecké sněmovny.

Zase, když vyjdeme z nálezu Ústavního soudu v jejich komplexnosti, včetně toho posledního, tak se ukazuje, že tam určitá nerovnost stále zůstává, i přes změnu výpočtu a metodu Imperialiho místo D’Hondtovy. Bude li se trvat na tomto východisku, že systém má být co nejvíce poměrný, aby se odlišil od voleb do Senátu, tak prostě ten jednotný volební systém, to znamená, že Česká republika je jedním volebním krajem, je namístě. Zase někdo může namítat, že třeba Slovenská republika diskutuje dneska opak. Ona má celou Slovenskou republiku jako jeden volební obvod, ale tam mají jednokomorový systém Parlamentu. U nás se vlastně vychází z toho, že by měly ty dvě komory být od sebe co nejvíce vzdáleny co do volebních systémů.

Čili uzavřel bych to tak, že je zde řada otázek minimálně stejně a podle mě aktuálnějších, než je otázka korespondenčního hlasování. Dovolil bych si doporučit závěrem, aby nějaký navazující seminář na podzim otevřel i další otázky než jenom otázku korespondenčního hlasování. Mám k němu, jak jsem uvedl, dost velké výhrady, ale hlavně ho vidím jako otázku, která není klíčová." Tolik pan profesor Gerloch.

Dalším vystupujícím byl docent Zdeněk Koudelka, který měl zajímavý příspěvek, doufám, že vás zaujme: "V zásadě tady hovoříme o něčem, o čem nevíme, jak bude v praxi mnoho využíváno, kolik těch voličů v zahraničí využije korespondenční hlasování. Pokud jich bude málo, pak je možná tento seminář i taková bitka o tento institut ve volebním právu zbytečná." Bitka míněno tak, že jsme se tu sešli a že si povídáme o korespondenční volbě. Samozřejmě vycházím spíše z toho, že jich může být více, což nám napovídá třeba i nová slovenská zkušenost, o které pan docent nemohl vědět v době tohoto příspěvku. "Proto k tomu přistupuji z toho pohledu obecnějšího. Některé myšlenky už tady zazněly dopoledne. Kdyby těch voličů bylo hodně, nakolik je možné, aby ovlivnily podstatu nebo kvalitu nejen volebního práva jako takového a výsledku voleb, ale v podstatě kvalitu demokracie v našem státě.

Korespondenční hlasování zjednoduší volby zahraničním voličům, tak bude určitě více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentu republiky, a přitom nežijí ve státě, o němž rozhodují. Neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však o tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Samozřejmě, Marek Benda tady dopoledne říkal, že už dneska mohou volit ze zahraničí na zastupitelských úřadech, takže již dneska je vlastně tento princip porušen. Tato debata je více abstraktní, tato debata není nad tímto návrhem zákona, ale vzhledem k tomu, že neproběhly debaty žádné, tak je namístě, abychom tady u pultíku mluvili i v širším kontextu. Praxe ukázala, že ta skupina, která volí na zastupitelských úřadech, je marginální. To znamená, že sice je to určité narušení principu, že by měli rozhodovat ti, kteří na daném území žijí, ale z hlediska faktického, skutečného, je to narušení nepatrné. Tady ovšem je možnost, že se to narušení podstatně zvýší.

Hnací myšlenkou americké vzpoury nebo revoluce, podle toho, jak to kdo pojme, a separace od Británie byla idea žádné zdanění bez zastoupení, no taxation without representation. Šlo o reakci na to, že britská koruna, což byl v té době nejen král, ale i parlament, určovala americkým osadám daně, ale ty neměly zastoupení ve sněmovně obcí britského parlamentu, protože v době, kdy vznikalo původní britské volební právo, Británie kolonie ještě neměla. Proto Američané bostonským pitím čaje, které mířilo proti nové čajové spotřební dani, vyhozením nákladu čaje z anglických lodí do moře reagovali na zdanění ze strany moci, kterou vnímali jako moc cizí. Podstatou americké revoluce bylo, že lidé mají být podřízeni moci, kterou mohou sami spoluvytvářet volbami, ve které jsou reprezentováni, nikoli v rozhodnutí moci, která nepochází od nich, ale zvenčí. Korespondenční hlasování nezbavuje občany žijící na území Čech, Moravy a Slezska podílu na moci, ale oslabuje tento podíl ve prospěch těch, kteří na území těchto zemí nežijí.

Jako zastánce toho, že moc ve státě má vycházet z těch, kteří jsou této moci podrobeni, a ne z ciziny, to považuji za nešťastný směr vývoje. Je pravdou, že z ciziny budou volit naši občané, ne cizinci, ale občané žijící v cizině mají oslabený a někdy vlastně symbolický vztah ke své vlasti. Čest výjimkám," říká pan docent. "Nedávám však na stejnou politickou váhu ty, kteří zde žijí, a ty, kteří si sem přijedou jednou za čas na dovolenou nebo nostalgicky hledají své kořeny. Po hlasování o brexitu, který prošel těsně a v kterém nebylo umožněno hlasování v zahraničí, se spekulovalo, že by mohlo dopadnout jinak, pokud by se mohli vyjádřit britští občané žijící v Bruselu, živící se například v orgánech Evropské unie nebo dlouhodobě žijící na francouzském středomořském pobřeží. Pro ně je rozhodnutí nemít komplikaci při cestování po Evropě rozhodující. Ovšem stát nelze stavět na občanech v zahraničí, ale na těch, kteří na jeho území žijí, platí daně, vytváří jeho bohatství a v případě potíží se účastní na jeho strastech. Proto je správné, že o brexitu rozhodli poddaní tenkrát Alžběty II., podléhající vládě v Londýně, a ne poddaní Alžběty II., jejichž životy fakticky ovlivňuje vláda v Bruselu či v Paříži více než ta londýnská.

Ani občané pobývající na našem území nemohou volit, když v době senátních, krajských či obecních voleb jsou mimo bydliště. V těchto volbách nejsou vydávány voličské průkazy. Volič nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí nebude podléhat. To je princip, který nikdy nikdo tady nezpochybňoval, ale je strašně důležité se tedy nad ním zamyslet, bavit se solidně o všech argumentech a nedělat s dovolením z těch, kteří jsou trošku konzervativnější, nechtějí narušit české volební právo, nedělat z nás za každou cenu zlouny, protože u komunálních voleb je to něco naprosto normálního. Korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda je právo volit držitele moci u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat, nebo se zvýší role těch, kteří nám nutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili. A je to i argument proti tomu, co tady zaznělo dopoledne, že vlastně korespondenční hlasování umožňuje naplnit ústavní požadavek všeobecnosti v hlasování. Ale všeobecnost v hlasování tu máme i ve volbách v základě Senátu, máme to i ve volbách do zastupitelstva, a přesto nikdo nezpochybňuje, že když je někdo z Brna, je v den voleb v Praze, že nemůže volit v Praze - prostě proto, že bydlí v Brně. A buď si to zařídí, že v den voleb v Brně bude, anebo holt se musí smířit s tím, že na volbě zastupitelstva v daném roce se podílet nebude.

To, co tady říkal pan předseda ústavně-právního výboru" - to jsem já - "je konkrétní námitka. I kdyby ten návrh prošel tak, jak je, považuji za zásadní, aby zahraniční hlasy nebyly podřazeny jen do nějakého vylosovaného volebního kraje. Je správné rozložit mezi více volebních krajů - tam došlo ke změně, my jsme diskutovali ten jeden, teď jsou dva. Ale zase při 100 000 hlasů ze zahraničí jsme zase zpátky, kde jsme byli. Jestliže 80 % je z Evropy, tak při 80 000 do jednoho, byť milionového kraje je to sakra velký podíl. Je správné rozložit mezi více volebních krajů, například podle kontinentů do různých volebních krajů" - to se stalo, na dvě poloviny - "nebo vytvořit zvláštní volební obvod, volební kraj pro zahraničí. Zahraniční hlasy totiž mohou v budoucnu zcela změnit vůli voličů, včetně preferenčních hlasů v malých krajích. Nejde jenom o to, že dnes v podstatě započítání zahraničních hlasů z hlediska celkového počtu mandátů nehraje do konkrétního kraje významnou roli, protože se to nakonec v rámci celého státu přerozdělí - to ano, ale třeba z hlediska preferenčních hlasů to může výrazně zasáhnout do volby, zvláště v menších krajích." Ta argumentace použitelná, já vám ji přečtu, i když je to teď trochu jinak: "Nejmenší krajský volební kraj je Karlovarský. Tam bylo zapsáno v minulých volbách do Poslanecké sněmovny 230 000 voličů a při 57% účasti došlo k volbám 131 000 voličů. Kdyby v takovém množství by měly přijít hlasy ze zahraničí a ovlivnily by hlasy v tomto malém nebo jiném malém kraji, jako je Zlínský, tak to má vliv na konkrétní kandidující poslance v těchto volebních krajích. Dneska se vlastně kandidáti nebojí, že budou vylosováni, protože skutečně podíl zahraničních hlasů je velmi malý. Ale myslím si, že by nebylo správné dostat se do situace, aby se všichni báli, koho že to státní volební komise v těchto volbách vylosuje, aby to náhodou nepostihlo z hlediska konkrétního kandidáta jeho. Pamatuji si, když poprvé bylo toto zavedeno, to jsem byl ještě poslancem, byl vylosován Jihomoravský kraj, kde jsem kandidoval. Že jsme tenkrát dělali skutečně kampaň v zahraničí, jeli jsme na Slovensko, do Bratislavy, do Vídně a tak dále, aby se pak zjistilo, že to byly vyhozené peníze, ale může se to všechno obrátit.

Další takový poznatek je" - také už to zde bylo zmiňováno, že - "já bych to shrnul do jedné věty: nabídni prst, přijdeš o ruku. Se schválením návrhu na korespondenční hlasování pro občany v cizině občané, kteří na našem území nežijí, budou mít víc práv než občané, kteří zde žijí. Je jen otázkou času, kdy bude tlak na zavedení korespondenčního hlasování i pro voliče na území státu a při značném aktivismu našeho Ústavního soudu nevylučuji, že i když tento nápad bude odmítnut v Parlamentu, jeho stoupenci si vynutí jeho zavedení cestou opakovaných návrhů k Ústavnímu soudu. Je totiž logické a obhajitelné, že s občany má být při výkonu volebního práva zacházeno stejně. Pak je zřejmé, že občané na území Čech, Moravy a Slezska budou diskriminováni ve srovnání s občany v zahraničí, kterým bude dopřáno korespondenční hlasování. Ve Spojených státech bylo korespondenční hlasování zavedeno kvůli vojákům mimo bydliště, aby se postupně stalo natolik významné, že může zásadně ovlivnit výsledek voleb doma, aniž by to tvůrci tohoto typu hlasování předpokládali. Nebo možná předpokládali, ale nepřiznali.

Může to skončit tak, jak si stejnopohlavní manželství v USA vynutili jeho zastánci přes Nejvyšší soud mimo parlament, kde hlasování devíti soudců dopadlo pět ku čtyřem. Realitu současného úpadku demokracie dokresluje i to, že stále více moci si přisvojují nevolení soudci a volený parlament o moc přichází. Nevidím důvod, proč tento nedemokratický vývoj má Parlament podporovat." Opět reagoval pan docent na Marka Bendu, který tam mluvil o tom, že bychom se měli soustředit na konkrétní návrh zákona, ale konkrétní návrh zákona bez ohledu na konkrétní paragrafy především otevírá to - jak to někdo nazval - pootevírá okno, o kterém nevíme, jak se nakonec otevře. "A Parlament nad tím úplně ztratí kontrolu. Já si myslím, že není otázka, jestli ano nebo ne se této možnosti Ústavní soud chopí, ale pouze kdy. Podotýkám, že i sčítací klauzule, kterou minulý rok Ústavní soud vyhodnotil jako neústavní, již jednou Ústavní soud posuzoval na návrh prezidenta Václava Havla před dvaceti lety nebo více jak dvaceti lety, a tehdy Ústavní soud konstatoval, že sčítací klauzule je ústavně konformní. Podle základní právní zásady by další Ústavní soud se v této věci již neměl vyslovovat. Platí zákaz, takzvaná res iudicata, věc rozsouzená, kdy dvakrát ve stejné věci nemá soud rozhodovat. Jaká je skutečnost? Je pouze otázkou chtění ústavních soudců v konkrétním složení, zda něco chtějí změnit, nebo nechtějí změnit, a ničeho se nezaleknou - ani ústavy, ani zákonů. Podotýkám, že za těch dvacet let od návrhu Václava Havla do předloňského roku se nezměnila ani ústava, ani se nezměnil princip sčítací klauzule pro koalice ve volebním zákoně. Jediné, co se změnilo, bylo personální složení Ústavního soudu." Takže je podle pana docenta Koudelky stoprocentně jisté, že až bude vhodné personální složení Ústavního soudu, tak bez toho, že by - nebo "i když už předtím určité konkrétní návrhy v této věci budou zamítnuty, tak když to Ústavní soud bude chtít změnit, tak to změní a vlastně donutí Parlament, aby akceptoval korespondenční volbu i vnitrostátně.

Třetí věc je tajnost hlasování. Korespondenční hlasování nechrání tajnost voleb. Je-li člověk ve volební místnosti za plentou, může rozhodnout svobodně, avšak bude-li vybírat volební lístek doma, hrozí ovlivnění z okolí. Muž pod pantoflem se bude pod dohledem manželky bát volit jinou stranu než manželka. Je pravdou, že i tento princip není absolutně stoprocentní - i dnes, když máme možnost volit do volebních uren, když přijdou z komise do bydliště nebo když někdo z rodiny předvybere příslušné volební lístky, tak ten princip může být oslaben." Dokonce když je člověk slepý, tak za plentu s ním může jít doprovod a pomoct mu při volebním hlasování. Pak záleží v podstatě jenom na serióznosti doprovodu, toho asistenta, jestli tam dá vůli svoji, nebo vůli zastoupeného voliče. Ale jde tady zase o šíři narušení tohoto principu, o šíři, další rozšiřování narušení. To je to, o čem jsem mluvil už asi dvakrát v rámci svého projevu a zdůrazňuji, je to o té míře, o míře, v jaké ještě je přijatelné snižovat ústavní principy v rámci volebních zákonů. Některým ústavním právníkům - a mám tady články - to vadí a říkají, je to nadmíru, máte napřed změnit ústavu, ať je to fér, a někteří říkají, že je to jenom trochu a že to nevadí. A jsou to subjektivní názory vzdělaných lidí, kteří se tomu věnují celý život, a my si v tom máme teď udělat nějaký pořádek.

My za ANO říkáme: buďme opatrnější, dodržujme ústavu, buďme konzervativnější, a za to si vysloužíme nálepku, že to děláme účelově a že jsme změnili názor. Já už dneska přednáším - a včera - myslím si, tři hodiny jenom argumenty, které rozporují korespondenční volbu, a nezlobte se, do protivky mám ty argumenty pořád jenom dva - snížení nákladů voličů ze zahraničí, kteří chudáci musí často cestovat tisíce kilometrů, a že to mají ve většině států taky. To není opravdu mnoho argumentů. Když si tady nakreslíme velkou tabuli a budeme psát své argumenty, už teď je zřejmé, že těch argumentů proti je víc než těch pro. Nakonec ale samozřejmě rozhodne nějaká politická vůle.

Už to tady taky mockrát bylo, já to zopakuju. "Známe z roku 2010" - říkal to tedy pan docent Koudelka - "známý případ videa Přemluv bábu Marty Issové a Jiřího Mádla, vyzývající k tlaku mladých na prarodiče kvůli jejich volebnímu rozhodnutí. Při zavedení korespondenčního hlasování část občanů bude vystavena tlaku. Jejich volební rozhodnutí nebude svobodné. Mimochodem, objevilo se video, opět podobného žánru, podporující korespondenční volbu. Je to všechno legitimní, žijeme ve svobodné zemi, ale jak jsem říkal, je to potom míra toho, jak chcete voličům pomoci. A když za někoho dáváte volební lístek do obálky, tak to už nepomáháte, to narušujete tajnost a přímost a svobodu volby a svoboda odlišuje skutečné volby od pseudovoleb v totalitních státech. Opět se můžeme obrátit na americkou demokracii, kde byl původně spor o to, zda dodatky americké federální ústavy dávající práva občanům zavazují jen federální orgány, či i členské státy. Není překvapení, že tento spor federální Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch federace. Ovšem, můžeme to aplikovat i u nás. Není ústavní požadavek na tajnost voleb i požadavkem, aby stát toto právo nezabezpečil jen vůči sobě, ale vůči všem, tedy, aby tajnost voleb přiznal voliči v rodině, v domově důchodců a tak dále? Pakliže právo na život nemá člověk jen vůči státu, ale vůči všem, tak i právo na tajnost hlasování má mít vůči všem ve svém okolí. Nedávno jsme se stali svědky v podstatě zavedení cenzury tím, že vláda ve spojení se soukromým sdružením vypnula nepohodlné weby, aniž by byly obviněny z trestné či jiné protizákonné činnosti. Nepovede narušení tajnosti voleb k obdobnému spojení vládní moci s vybranými a nezávisle se tvářícími organizacemi s cílem v bydlištích voličů ovlivnit hlasování ve prospěch držitelů moci? Korespondenční hlasování to umožňuje nebo minimálně zjednodušuje.

Na závěr - korespondenční hlasování oslabuje tradiční pojetí a hodnoty volebního práva - práva, bez kterého není demokracie. Samo o sobě by demokracii neohrozilo, ale ono není samo o sobě. Je to další z kroků, například ona zmíněná cenzura, převádění pravomoci zvolených orgánů ve státě na nevolené, ať už nevolené soudy, nebo orgány Evropské unie v Bruselu. Je to koneckonců i atmosféra určitého honu na čarodějnice, kde se stal obětí třeba v té době, kdy to byl aktuální, když probíhal ten seminář, Jarek Nohavica. Jsou to prostě kroky, které ve svém součtu oslabují pojetí svobody a demokracie tak, jak bylo u nás zavedeno po listopadu v roce 1989, tedy v těch ostrakizovaných dnes devadesátých letech, kterých si však jako demokrat a zastánce svobody vážím. Tisíckrát nic umořilo vola. Změny, které samy o sobě neumoří demokracii, mohou ve svém součtu znedůvěryhodnit volby, tedy legitimitu držitele moci. Negativa korespondenčního hlasování hodnotím tak, že jednoznačně převažují nad přínosy."

Teď se pustím do oblasti ústavní, více do právní oblasti, do ústavněprávní oblasti, protože dalším vystupujícím byl pan docent Jan Kudrna. Mnohé už bylo v zásadě řečeno, takže některé záležitosti se možná budou opakovat, ale pan Kudrna se pokusil podívat na tu záležitost z jiného úhlu a říkal, že se bude držet hlediska čistě formálně právního, a chtěl zdůraznit dva aspekty: "Jeden aspekt, to je často zmiňovaná záležitost, usnadnění výkonu volebního práva. To znamená, že v tuto chvíli je možné hlasovat, pokud se budeme bavit pouze o volbě ze zahraničí, tak je možné hlasovat ze zahraničí, ale znamená to vlastně minimálně dvě cesty na zastupitelský úřad. Když budeme tedy brát v úvahu voliče, který žije pouze v zahraničí a zrovna nebude v patřičném předstihu v České republice, neměl by tady trvalý pobyt, tak že by si zřídil voličský průkaz, pak by mu stačila jedna cesta na zastupitelský úřad. Usnadnění výkonu volebního práva - řekněme, že to může být otázka pojímaná spíše pozitivně, i když, a to už zmínil pan docent Koudelka a další předtím, je otázkou, jak daleko se má v tom usnadňování vlastně postupovat, jestli tedy určité i úsilí ze strany voliče tu činnost potom nečiní serióznější nebo nepřistupuje k ní seriózněji, neváží si jí více, jestli tedy přílišné usnadňování" - teď nemluvím o konkrétním návrhu, pan Kudrna mluvil o tom senátním, ale on komentoval teď aktuálně i ten nový poslanecký, a úplně stejně - "ale kdyby ta kumulace potom pokračovala, jestli nakonec nepovede v podstatě ke zdevalvování samotného hlasování, respektive voleb, a ponížení na řekněme nějakou běžnou anketu na internetu. Ale takže pozitivní - to usnadnění výkonu volebního práva může být pozitivní.

Na druhé straně tady může být otázka, a ta mě zajímá daleko víc, protože už to není otázka zčásti právní, zčásti politická, ale je to otázka čistě právní, a to je posouzení souladu návrhu s ústavními principy. Na prvním místě bych zmínil princip svobodnosti voleb, který zmiňuje Listina základních práv a svobod v čl. 21 odst. 1. Říká se tu o tom, že každý občan má právo na to, aby mohl svobodnou volbou rozhodnout, účastnit se volby svých zástupců. Takže ty volby kterékoliv, od obecních přes krajská zastupitelstva, volby do parlamentu, prezidenta, mají být asi z pohledu voliče na prvním místě svobodné. S tím pak koresponduje také čl. 5 ústavy, který mluví o svobodné soutěži politických stran, to znamená princip svobodnosti. Jak a v čem vlastně spočívá? On spočívá v tom, že volič má být zbaven jakéhokoliv možného nátlaku na jeho vlastní rozhodnutí, i potom třeba na konkrétní hlasování. Když mluvím o nátlaku, tak tím myslím nátlak třeba v podobě korupce. Takových zkušeností bohužel z České republiky také máme dost. Naštěstí to není převažující jev, ale není to ani jev zcela ojedinělý. Netroufám si už říci, jestli proběhly některé z posledních významnějších voleb, kde by se na některých místech o tomto nechvalném fenoménu alespoň nemluvilo, takže může to být otázka kupování hlasů, protože samozřejmě finanční motivace ovlivňuje vůli voličů, kteří se nechají zkorumpovat. Ten nátlak může mít ale také podobu řekněme určité hrozby či výhrůžky a ta výhrůžka, jak už bylo zmíněno, to může být řekněme ze strany členů rodiny. A nemusí to být ani výhrůžka, ale prostě jakýsi setrvalý stav, že tady prostě volíme takhle a koneckonců ty do toho nemáš moc co mluvit. Vzpomeň si, jak jsi třeba v nějaké straně... a jak to s ní dopadlo, ať už to bylo před rokem 1989, nebo po roce 1989, takže vol tak, jak ti radíme. A pamatuj si, jak to dopadlo v posledních volbách. To už záleží samozřejmě na každém, jestli tomuhle většímu nebo menšímu nátlaku, jestli se s ním vyrovná sám, ale horší může být třeba situace nátlaku ze strany zaměstnavatele, a to může být potom záležitost, která zejména může být výrazná třeba časem v obecních volbách." (Poslankyně Jermanová řečníkovi položila na pultík vzkaz.) A teď jsem četl něco jiného. Takže vrátíme se zpátky - "že tvůj zaměstnavatel dostává zakázky od tohoto zastupitelstva, a sice tento projekt je třeba, může být diskutabilní, ale rozmysli si, jestli chceš podepisovat petici proti tomu a tomu záměru, třeba starosty. Tam můžou být i takové příklady a toto nebezpečí se samozřejmě v nejbližší době bude spíše zvyšovat než snižovat, a to s ohledem na to, že sociální situace se bude vyostřovat s tím, jak se komplikuje řekl bych globální makroekonomická situace a bezpečnostní situace v Evropě. Každý asi bude rád, že nebude v nějakém konfliktu se zaměstnavatelem, pokud třeba jeho zaměstnavatel bude bez nějakých základních skrupulí a bude vyvíjet nátlak.

Potom je tady otázka toho, co třeba Nejvyšší správní soud, ale vůbec, teorie je nazývá oslabenými voliči. Tím myslím například seniory, už byli zmíněni, už byly zmíněny některé kampaně. To nakonec můžeme vidět i v různých - jak to nazvat - asi anketách nebo i v televizním zpravodajství, že občas třeba senioři řeknou: No, já budu volit tak, aby to bylo dobré pro moje vnoučata, a podobně. Může to být ale záležitost voličů, kteří jsou daleko oslabenější, a to jsou třeba pacienti v domovech důchodců nebo pacienti, osoby v domovech dlouhodobě nemocných, v těch eldéenkách. Na to už máme dokonce i rozsudky Nejvyššího správního soudu, který - že to bylo tuším Praha 10 - tam hovořil o tom, že v některých domovech důchodců bylo možné, že docházelo k určitému nátlaku nebo podpoře rozhodnutí klientů domova a důchodců pro určitou volbu, ale že toto v daném případě nepřekročilo hranice toho, že by to podstatným způsobem mohlo ovlivnit výsledek voleb.

Takže ta otázka svobodnosti voleb je vlastně svobody od nátlaku. Ta je zajišťována i na zákonné úrovni a konkrétně je zajištěna tak, že Česká republika patří mezi země, které ukládají voliči povinnost odebrat se ve volební místnosti sám za plentu s výjimkou těch případů, které už byly zmíněny, to znamená osoby nějak velmi závažně, velmi závažně zdravotně handicapované, které potřebují nějakou asistenci, třeba proto, že jsou nevidomé nebo se nemohou vůbec samy fyzicky odebrat za plentu, mohou trpět třeba Parkinsonovou chorobou a podobně. Co se stane, pokud ten volič hrdě řekne: Jsem silný člověk, já se žádného nátlaku nebojím, já se za tu plentu neodeberu, neobtěžuj mě, státe, protože proč bych tam chodil, když to necítím jako nutné - volební zákon hovoří o tom, že v takovém případě by takovému voliči nebylo umožněno volit. To znamená, on nesmí volit. Je to na něm. On má povinnost odebrat se za plentu a samozřejmost to není. Máš možnost, aby tvoje volba byla svobodná, a my o tebe pečujeme. Dokonce i když nejsi pod žádným tlakem, protože jsi duševně zdravý, jsi bohatý rentiér, žiješ osaměle, nemáš žádné nátlakové skupiny kolem sebe ani osoby, ale stejně se tam musí odebrat každý, aby nevznikla vůbec pochybnost nebo aby někdo, kdo byl vystaven nátlakovému chování, měl aspoň tu poslední možnost, že tohle je ta zóna svobody, kde může tedy volit skutečně svobodně. Toto bude u korespondenční volby zákonitě zrušeno, protože by asi odpadlo to kouzlo korespondenční volby, kdyby se někdo musel odebírat někam, kde by hlasovací lístek odevzdal." Takže možná už pro někoho pomockráte, ale znovu cituji pana docenta: "Tady je problém s ústavním principem požadavku na to, aby volby byly svobodné, a nátlak, pokud vznikne, tak aby z něj byla úniková cesta. Ta úniková cesta je u nás za plentu.

Za druhé, Listina, ale potom i ústava žádá, aby volba byla osobní. Je to uvedeno výslovně, je to § 19 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, nebo § 41 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky. Najdete to i v případě dalších volebních zákonů. Výslovně říkají: zastoupení je vyloučeno. U korespondenční volby bude možné toto zastoupení" - také už jsem o tom mluvil opakovaně, stejně jako pan docent - "protože ten lístek, jakmile přijde do domácnosti, v tu chvíli tam ztrácíme kontrolu nad tím, kdo ho skutečně vybral, kdo ho vložil do obálky, odeslal, a pravděpodobně to nebude tedy tak, že ten člověk by tam musel dát ověřený podpis nebo nějak jinak úředně ověřit, že skutečně tu volbu provedl on, to už dneska víme. Mezi zástupnou volbou, mezi voličem, jeho odvolením a jeho hlasem stojí jeden neověřený podpis.

Kdybychom se pak dostali do rozporu s dalším principem, a to je princip tajnosti volby, tudíž zastoupení principiálně možné bude. To je novum, kterou přináší tato novela. Volba v zastoupení proxy voting bude podle tohoto zákona do jisté míry možné. To znamená, že budou situace, že volební lístky přijdou - já budu někde, pokud budu žít v zahraničí, tak nebudu z Prahy, budu třeba v Brně nebo z Brna v Praze, ale budu z Washingtonu v New Yorku. Požádám manželku, děti: hoďte to tam, pošlete to třeba, pokud to bude v nějaké lhůtě, ve které to já nebudu moci poslat osobně. Takže tady může být problém s touto osobní volbou. Otevírá se možnost, aby volil někdo jiný.

Třetí ústavní princip, to je princip tajnosti voleb. O tom mluví náš ústavní pořádek poměrně bohatě, asi kvůli tomu, že máme svoje historické zkušenosti, to je nakonec dobře, i s ovlivňováním svobody hlasování ve volbách. Je to čl. 21 odst. 3 Listiny, ale najdeme to také v čl. 18 a 19 ústavy a najdeme to potom také v příslušných volebních zákonech, které opět říkají, že se musíte odebrat za plentu - pokud se tam neodeberete, nebude možné hlasovat. Za plentou vkládáte vybraný hlasovací lístek do úřední obálky. To znamená, nemůžete to udělat, že demonstrativně, hrdě řeknete: Podívejte se, tady je strana XY, vkládám do úřední obálky a teď mě neobtěžujte s nějakým chozením za plentu, já tady ten lístek hodím. To znamená, dostanete obálku za plentou, máte čas si vybrat nebo z kapsy vyndat ten už vybraný hlasovací lístek, to už je prostě na každém z nás. Smysl tajné volby je jasný, nikdo nemá vědět, jak volič hlasoval. Souvisí to opět vlastně, je to funkce spojená se svobodností volby. Ale kdo to nemá vědět? Pokud nechci, tak to nemá vědět nikdo, nikdo z mého okolí, z nejbližší rodiny, ani můj zaměstnavatel, a koneckonců to nemá vědět ani stát. Toto u korespondenční volby ani jedno není možné garantovat, respektive můžou kolem této záležitosti vyvstat pochybnosti, a pak už záleží na každém, jak se s tím vyrovná. Případně potom, pokud by těch hlasů bylo více, jak se s tím vyrovná celý volební systém? Otázka tajnosti voleb jako třetí problematické místo z hlediska ústavního pořádku.

Další otázkou je otázka rovnosti. Může nastoupit otázka rovnosti, jak u těch privilegovaných voličů bude. Stačí už, že je narušen princip občanské rovnosti. Samozřejmě, všechno je potom otázkou míry, protože různí občané jsou v různých situacích. Jsou-li zdůvodnitelné, mohou být různým způsobem zvýhodněni. To je normální, když má někdo třeba nějaký handicap, aby se s ním vyrovnal a vůbec aby mu byl umožněn přístup k výkonu určitého práva. Ale pokud se jedná o voličské právo, nakonec důsledkem bude to, že občan žijící na území státu - a souhlasím s tím, co říkal pan docent Koudelka - že ten, ať chce, nebo nechce, a to je ta pozitivní a negativní zpětná vazba, on nese důsledky svého rozhodnutí. Jinak by se mi posuzovala otázka vztahu k Ukrajině nebo k válce na Ukrajině ze Spojených států amerických, z Austrálie anebo tady z České republiky. Nepochybně jinak by se mi také hodnotily její důsledky, což může být například otázka růstu cen paliv, růstu cen potravin a dalších záležitostí. To vše se úplně jinak posuzuje ze zahraničí a tady. A samozřejmě to vidíme, pokud kdo chce, tak to aspoň vidí na Ukrajině, že ten, koho se to týká, různí lidé mají různý přístup třeba k plnění branné povinnosti, a podle toho také někteří třeba hlasovali. A jinak opět se hlasuje ze zahraničí, když vím, že na mě ta branná povinnost fakticky třeba nedopadne, nebo na mě nedopadnou škrty ve zdravotnictví a jiné, když toto všechno se proti mně může obrátit.

Ale pokud to obrátím čistě do ústavního principu, tak se tady objeví další příklad toho, že občan žijící na území státu už nebude řekněme tím číslem jedna, který má plná práva a další svobody s právním statusem, a oproti tomu osoba s jiným právním statusem ve vztahu k České republice těch práv má stejně, pokud se rozhodneme, anebo méně, ale že tady bude skupina, která bude zvýhodněna. A souhlasím s tím, že samozřejmě to bude vyvolávat tlak na to, aby korespondenční volba byla umožněna i na území České republiky, protože se řekne: to je otázka rovnosti, a vždycky najdeme celou řadu důvodů. Koneckonců teď musí - nebylo by to jednodušší, kdyby nemusely delegace z obecního úřadu chodit s urnou po bytech, kdyby to ti lidé mohli vyřídit hlasovacím lístkem, který by zaslali poštou nebo by je někdo odnesl na obecní úřad? To znamená, tady pak může přijít ještě i argument toho, že vlastně nakonec je to i pro veřejnou správu výhodnější, už jsem i o tom tady mluvil. Takže si myslím, že ten tlak může postupně stoupat.

Když se řekne: Dobře, máme jít tou cestou usnadnění výkonu volebního práva, byla tady zmíněna otázka na Stát Izrael. Na něj se velmi často odvolává celá řada politiků a hovoří o tom, že odsud si máme brát příklad. Ve Státě Izrael, pokud je mi známo, je to tak, že každý izraelský občan může hlasovat v parlamentních volbách za jedné podmínky: že to udělá ve Státě Izrael. To znamená, korespondenční hlasování není přípustné, musíte se vrátit na území státu. Takže to jenom k tomu, že může být otázka rovnosti nakonec i třeba v některých státech, které jsou nám civilizačně blízké, pojímána jako poměrně důležitá.

Já k tomu přidám znova ještě ten příklad slovenský. Chcete-li volit slovenského prezidenta, prezidentku, musíte tak učinit na území Slovenska, musíte se sebrat a přijet. Přesto je v grafech, které nám ukazují koaliční navrhovatelé, vždycky Slovensko zelené, že na Slovensku korespondenční volbu mají. Mají, ale jenom v jedněch volbách. Tady se navrhují hned tři.

Potom je tu otázka, o které Ústava výslovně nemluví, ale lze ji vyvodit. I tento princip by měl být dodržený a to je otázka důvěryhodnosti voleb. To znamená jestliže se podíváte na náš volební systém, který je řekl bych v těch rozhodujících částech neelektronický, to znamená, odevzdává se papírový hlasovací lístek, označuje se tužkou, potom se někde sčítá, z toho se sepíše protokol a ten se teprve elektronicky někam vkládá, ale existuje pořád jako papír a po dobu myslím ještě dvou měsíců po posledním termínu pro přezkum voleb jsou ty hlasovací lístky pořád k dispozici. Takže ten náš volební systém vypadá možná trochu archaicky, ale on je současně velmi robustní. Je robustní proti pochybnostem o tom, kolik lidí skutečně v zahraničí žije. To si myslím, že je velká neznámá. Slyšel jsem čísla z Ministerstva vnitra, ale nikdo mi to nepodepsal, což je námitka, kterou jsem měl vlastně v úvodu svého příspěvku.

Když se podíváte v Polsku, tak v Polsku je 37,5 milionu lidí a ten nárok hlasovat může mít až 10 milionů lidí. To znamená, že to už není třeba jedna desetina do nějakého počtu, ale jedna čtvrtina. To znamená, je tady základní právní otázka, nakolik ten systém potom je, nebo není důvěryhodný, to znamená, kdo mohl vidět můj hlas, kdo si ho mohl nějak třeba poznamenat, pokud jsem na to citlivý, za kolik lidí mohl hlasovat, jak to bylo celé prozkoumané a podobně. Takže naše předpisy jsou poměrně přísné, pokud jde o výkon volebního práva, ale proto, že ony mají jeden cíl, a ten sledují, aby volby proběhly v souladu s ústavními principy, pokud možno tedy bez ovlivňování, bez nátlaku, bez obav, třeba ať už na straně mé jako voliče, nebo pokud jde o můj hlas, nebo mě jako voliče a celý volební proces, aby ty volby byly vnímány jako důvěryhodné. Tady se můžeme podívat na případ - myslím, že to byly natřikrát konané volby, jestli to bylo v Krupce na Teplicku, protože dvakrát se tam voliči nechali nějak ovlivnit podstatným způsobem. Napotřetí se sice také nechali ovlivnit, ale už to nebylo asi způsobem, který by mohl ovlivnit průběh voleb. Byly zmíněny prezidentské volby v Rakousku, ty se opakovaly kvůli tomu, nebo hlasování se opakovalo právě kvůli korespondenčnímu hlasování, kde jsou samozřejmě podmínky trochu jiné - odbočím, tam se hlasuje i vnitrostátně.

Současně bych se ještě zeptal: jdeme do doby spíše klidu a jistoty, nebo jdeme do doby rozjitřené, která na všechny tyhle pochybnosti reaguje často až přehnaně alergicky? Co udělali Američané se svými volbami? Ti byli schopni z nejvyšších míst, včetně bývalého ředitele FBI a podobně, tvrdit, že volby prezidentské jsou zmanipulované, a podobně. To znamená jestliže máme přísná pravidla, tak tomu tak bylo učiněno před třiceti lety, nastaveno z toho důvodu, aby ta pravidla byla robustní a aby plně odpovídala ústavním principům.

Můj závěr je takový, že samozřejmě korespondenční volba je možná, to za prvé. Za druhé je možné i všechny vyjmenované ústavní principy řekněme opustit, zmírnit a podobně, ale z mého pohledu jako právníka by bylo vhodné, aby se tak stalo na ústavní úrovni. To znamená, já třeba tyto pochybnosti mám, možná zdaleka nejsou většinové, ale aby tyto pochybnosti byly nějakým způsobem vyřešeny na ústavní úrovni. Koneckonců, není problém do Listiny doplnit například, že tato pravidla se přiměřeně neuplatní pro volby ze zahraničí. Sice bych s tím obsahově měl problém, ale z hlediska právního formalismu by pro mě ta záležitost byla vyřešená a byla by vyřešená naprosto otevřeně. A bylo by také jasně řečeno, kde, alespoň tedy pro nejbližší dobu, přibližně běží ta hranice. To znamená: dobře, pokud se jedná o volby ze zahraničí, tak můžeme, protože ta kvantita se nepromění v kvalitu, můžeme ta pravidla mít mírnější, protože to nakonec zřejmě při dalším vhodném nastavení neovlivní celkový výsledek voleb a vyznění celé volební procedury. Ale pokud se jedná o vnitrostátní pravidla, tak pak dál budeme lpět na ústavních principech."

Nebudu dlouho mluvit o Rakousku, protože tam se uplatňuje kaskáda kritérií, se kterou byl seznámen ústavně-právní výbor při své návštěvě, ale v Rakousku skutečně je také akcent na registraci mnohem silnější, než bychom si dokázali představit. Tolik ta právní část a pak se hlásili o slovo i přítomní z diváků. Já tady mám jednu krátkou poznámku od bývalého diplomata, který tady uváděl: "Jsem diplomat, jsem také bývalý náměstek, co už odešel, ale já jsem si četl argumenty zastánců korespondenční volby, a je to všechno vlastně pod heslem vzdálenost a cestování. A my jsme vlastně na Ministerstvu zahraničí už na tu vzdálenost reagovali jiným způsobem, ale v současných zákonných možnostech prostě zřídíme takzvané konzulární jednatelství. Většina zemí to umožňuje a dělali jsme to pravidelně v Afghánistánu našim vojákům, aby mohli volit třeba i svého vrchního velitele ozbrojených sil v Lógaru, což není daleko od Kábulu, ale byly tam bezpečnostní důvody. Takže na dva dny si pronajmete - teď prakticky - pronajmete hotel, kancelář, urnu, uděláte komisi. V té komisi mohou být i naši občané, takže žádná velká administrativa s tím není. A mě právě zaujalo, že zastánci korespondenční volby argumentující tou vzdáleností právě toto odmítají a říkají, že to neřeší situaci. A já si myslím, že už jenom tady kolega z Ministerstva zahraničních věcí, jak říkali, že kdybychom to rozšířili na honorární konzuláty, tak právě tam ve Spojených státech, kde máme nejsilnější komunitu, to je Pittsburgh, Filadelfie a další, máme tam konzuly, tak pak k nim skutečně tu urnu můžeme dostat podle předpisů, tu plentu, to nic nestojí rozšířit tento systém a vyhodnotit vlastně, jestli třeba tento vstřícný přístup na dojezd už krajanům, jestli zlepšil tu účast, jestli je nějakým způsobem pro ně přijatelný a jestli by je uspokojil. Tady korespondenční volba přeskakuje všechny tyto nástroje, které máme. Tak to je všechno. A jenom ještě k Rakousku, kde mají krajanů hodně v zahraničí a řešili, aby se jim nevygeneroval v Národní radě speciální poslanec - krajan, nevykroužkoval, nebo v podstatě nezačal se potom v Národní radě chovat jako zástupce jenom těch krajanů, tak oni jednou za pět let evidují k tomu člověku v zahraničí příslušnost, jak se cítí příslušný svými kořeny k nějaké obci, a prostě ten hlas nasčítají do toho volebního obvodu na tom místě. Například Wisconsin je poměrně nebezpečný, protože jsou to lidé převážně z Hané a z Vysočiny," tady uvádí. To je věc, o které jsem mluvil včera v úvodu svého projevu, že Rakousko má systém, kdy jsou ty hlasy přičítány do konkrétní obce, volební seznamy jsou vedeny konkrétní obcí a každý volič musí doložit nějakou svoji sounáležitost s nějakou obcí v Rakousku, a důsledkem toho je, že se ty hlasy rovnoměrně rozprostřou.

Já si myslím - ušetřím vás ještě dalších dvou částí semináře z 21. 1. 2022, ale ono to tím neskončilo. Poté byl předložen další zákon, pak následovala dohoda, že korespondenční volbu nechceme, a ta část byla vyňata. Dohodli jsme se, že nová právní úprava bude platit od roku 2026. Já tedy férově musím říct, že jsem byl u jednání s panem ministrem Rakušanem, a on říkal: My to předložíme, my to máme ve volebním programu. Ovšem tím to skončilo a k žádnému dalšímu jednání už nedošlo. Já jsem to včera komentoval někde v televizní debatě, kdy se nás ptali, co budeme dělat, my - hnutí ANO. Já jsem říkal: Budeme dělat to, co dělá každý rozumný člověk. Nám se to nelíbí principiálně. My uděláme všechno pro to, aby to neprošlo, protože cítíme, že je to špatně a že to je předehra k něčemu mnohem horšímu, co může zasáhnout demokratický systém v České republice. Ale jestliže to náhodou bude prosazeno silou, tak se budeme snažit eliminovat všechny škody. Budeme se snažit dosáhnout toho, aby se ten zákon změnil.

Z technického hlediska jeden z největších problémů je skutečně to, jakým způsobem se hlasy ze zahraničí v tom velkém množství - předpokládaném - budou připisovat do volebních krajů, kdy dva volební kraje, respektive hlavně ten, kam půjdou evropské hlasy, mohou být poškozeny a ti kandidáti se právem mohou cítit poškozeni tím, že ty hlasy přijdou zrovna do jejich kraje. Nejsem si jist, jestli jsme schopni to odstranit ve druhém čtení, protože tady je opravdu nutná znovu nějaká analýza, a měli bychom se dohodnout na nějakém způsobu, jak se ty hlasy budou přičítat v České republice, jak je rozprostřeme, jestli třeba půjdeme cestou rakouského modelu, nebo jak říkal kolega Mašek, že by v podstatě jednoduchou matematickou metodou mohly být rovnoměrně rozděleny do všech čtrnácti krajů. Ale myslím si, že takové věci se nemůžou dělat za pochodu ve druhém čtení. Já proto budu určitě navrhovat, paní předsedající, vrácení tohoto návrhu předkladatelům k přepracování.

Tolik k té úvodní části mého projevu... (Pobavení.) Ne, ta není, já vás nebudu trápit tak dlouho. Ale mám tady opravdu ještě nějaké zajímavé příspěvky, které by vás mohly zajímat. Například pokračování toho, co říkal pan Sechter, bývalý diplomat, který říkal, že se zúčastnil semináře, který se týkal už problematiky korespondenční volby. On tam ale tenkrát nebyl jako panelista, on jenom vystoupil krátce z veřejnosti, já jsem ho následně pozval a on mluvil o svých osobních zkušenostech: "Také je nyní artikulována starost o naše občany v zahraničí, vzdálenost k zastupitelskému úřadu, kterou vlastně dnes a denně na našich velvyslanectvích řešíme, a nemusí to ani být plošně rozlehlý stát. Já si třeba vzpomínám, že v zahraničí, abyste mohli odservisovat zápisy dítěte, které se narodí v zahraničí, a potřebujete do matriky udělat úkony, získat český rodný list, to všechno jsou desítky úkonů, které naši občané musí v zahraničí zařizovat, a mají to někdy daleko. Já jsem v případě velvyslanectví v Rakousku například změnil úřední hodiny tohoto našeho oddělení, aby se dalo prvním ranním vlakem přijet do Vídně z Innsbrucku nebo až od Bodamského jezera a udělat jim jakoby Vršovice" - to je odkaz na ten příspěvek předtím, já ho budu číst - "v Rakousku aspoň přijatelnější, protože v Rakousku máme jenom jeden zastupitelský úřad. Tím jsem chtěl říct, že volby jsou jenom jeden z úkonů, kde vlastně se nějakým způsobem snažíme to těm lidem zpřístupnit a zjednodušit, a taková je ta politická diskuse dnešní. Ale je příliš akcentovaná jenom na ty volby, když těch úkonů tam ti lidé potřebují vyřizovat hodně. Tak to je první moje poznámka.

Druhá věc, proč jsem tady a proč jsem přijal pozvání, to je, co jsem zažil v Německu, tu diskusi v určitém úseku, kdy jsem tam sloužil jako zástupce velvyslance a kdy se v té korespondenční volbě stala jedna podstatná věc. Ona v Německu existuje korespondenční volba už od roku 1957. Byl to takový balíček změny volebního práva. Poprvé mohli volit například občané Sárska, které mělo mezi Francií a Německem zvláštní statut, a bylo tedy definitivně včleněno do Spolkové republiky až po smlouvách se spojenci. Součástí tady toho bylo zavedení korespondenční volby v roce 1957. Byl tam jeden zajímavý prvek, který vlastně provází německou debatu, i ústavních právníků, od samého počátku, a to je to: kdo chce volit korespondenčně, musí mít důvod. To až v roce 2008 - a to já jsem právě v tom Německu byl - po tříleté debatě se už tento důvod nemusí uvádět. Čili tam to bylo velmi přísně vázáno na důvod, který spočíval často třeba v nějaké nemoci nebo v odlehlém místě. Většinou bylo využíváno často v Bavorsku, v odlehlých vesnicích. A skutečně, legitimita principu udržet tajné hlasování osobní, vazbu na toho člověka za plentou, provázela německou debatu celou dobu.

Já jsem si tady poznamenal, jak tu korespondenční volbu postupně využívali. Když byla zavedena, volilo korespondenční volbou 4,9 % občanů. A teď už se nerozlišuje, jestli v zahraničí, nebo v tuzemsku, to postupně stoupalo na 18 % v roce 2005, 24 % v roce 2013 a v roce 2017 už 28 % Němců volí korespondenčním způsobem. Systém se ale postupně adaptoval. Kromě technik, které se postupně vyvíjejí a zlepšují se technologie, zabezpečení i poštovních obálek a systémů, se stále kladl důraz, a zejména v zahraničí, na moment registrace člověka, občana. On vlastně jakoby přenesl vztah státu a občana na moment registrace a dodnes velice přísně zákonodárci diskutují o tom, kdo vlastně má oprávnění volit, když už je vlastně od té země vzdálen politicky, daňově i jinak.

Řekl bych vám několik příkladů až na samém konci, ale teď bych vám jen řekl podle jednoho průzkumu v současné době, kdo využívá korespondenční volbu v Německu, když je to těch 28 %: 5 % lidí uvádí, že jsou dlouhodobě nemocní a že to jinak nejde, 21 % lidí uvádí, že budou mít v té době dovolenou, takže toho využijí a do obálky už dají hlas předem a odešlou, 20 % lidí tvrdí, že je to pohodlnější, a to je ten hlavní důvod, 13 % lidí má klid, není za plentou nervózní a doma v klidu, jak se tady říkalo, bez toho válečku nad hlavou, asi 13 % lidí tedy uvádí, že chtějí mít klid doma.

Co je ale podstatné u registrace v Německu? Tím se zabýval i německý Ústavní soud, protože německé pojetí korespondenční volby vychází z toho, že je skutečně nutné vytvořit a udržet nějakou legitimní vazbu člověka, který žije v zahraničí, s Německem, čili musí to být prosté a definice zní tak, že to musí být osobně a nezprostředkovaně člověk, který má vazbu k zemi, je seznámen s poměry v zemi a je jimi i patřičným způsobem ovlivňován. Tyhle věci se v Německu zkoumají a stát má na to právo. Člověk se může odvolat a dochází k tomu, že se lidé vyškrtávají z volebních seznamů. Jak to konkrétně je? Jsou tam tvrdé podmínky. Musíte od svých čtrnácti let prokázat, že jste nepřetržitě nejméně tři měsíce v tomto věku v Německu byli, a je zde horní limit, shora je to limitované, že po pětadvaceti letech nepřetržitého pobytu mimo Německo, třeba někde v Thajsku, na ostrově, je ten člověk vyškrtnut. Je mimochodem zajímavé, že ta veličina se postupně měnila, Němci začali přísně a potom postupně rozvolňovali. To se týká těch trendů, o kterých jsem mluvil, že se vždycky nějak začne, pak to ta korespondenční volba někomu zalíbí a pak už se postupuje pořád k nižšímu standardu. Němci postupně rozvolňovali, nejdříve tam bylo tuším 10 let a teď je tam 25 let. To znamená, dříve, když byl člověk 10 let mimo Německo, tak ho vyškrtli z volebního seznamu a už nevolil, dnes je tam 25. Takže po 25 letech je krajan legitimně německým zákonodárcem vyřazen z tohoto systému.

Taková právní úprava a možnost v tom návrhu, který máme v Poslanecké sněmovně, úplně chybí. Předkladatelé rezignovali na vztah voliče k dané zemi. Včera jsem tu s někým diskutoval, že má příbuzného s trojím občanstvím, který v podstatě neumí česky, bude ale mít možnost volit v České republice. Já myslím, že bychom měli zavést nějaké limity, aspoň nějaká základní pravidla. Tady to otevíráme až moc. Ten návrh je příliš jednoduchý. To je to, na co poukazujeme.

Takže po 25 letech je Němec vyřazen ze systému, protože jeho vazba k Německu už je nepatřičná a neprozkoumatelná. Co se ještě měnilo v poslední době v Německu? Oni nějak to zahraničí definovali, takže kdo je podle Němců v Evropské unii, ve Švýcarsku a v Norsku, tak se to bere, jako by byl v Německu. Řekli, že je to takový civilizační okruh a že se předpokládá, že člověk s Německem vazbu má. To znamená, těch 25 let už neplatí pro lidi, kteří žijí třeba v České republice, protože už v podstatě mají vazbu na Německo.

A teď příklady toho, kdy někdo byl vyškrtnut a musel zdůvodnit, že vazbu má, a bylo mu to uznáno, nebo naopak, kdy ho vyřadili velice rychle. Uvádím příklad. Typický korespondent německých médií, který dále sice pracuje už deset let nepřetržitě v zahraničí, ale protože píše pro německé noviny, je pro ně zaměstnán, tak je to jasný příklad. Nebo představitel firmy Siemens někde v zahraničí, i tohle je bez jakékoliv diskuse, takhle se ta vazba vnímá a uznává. Či důchodce, který prostě tráví svůj čas na Kanárských ostrovech, má svůj důchod německý. Mimochodem, tam probíhá i volební kampaň politických stran, protože těch Němců je tam tolik. To je další otázka, kterou v Německu řeší a která by se řešit měla. Tady vlastně o tom vůbec nikdo nemluví, zda a jak mají vůbec politické strany možnost v zahraničí efektivně oslovovat voliče.

Opět dva příklady, kdy někoho vyřadili. Jsou poměrně zajímavé pro Čechy, je možné se nad tím zamyslet. Byl vyškrtnut člověk, který byl čtyřicet let z Německa, tvrdil ale, že má akcie německých firem, že sleduje německá média. To pro německý stát nebylo dostatečné a byl vyškrtnut. Potom to byl příslušník, německý občan, který ale žil trvale v Holandsku ještě předtím, než se více prohloubila integrace Evropské unie. Žil v Nizozemí a tvrdil, že on je členem Strany zelených a Strana zelených že má holdingovou strukturu v celé Evropě, v Eurogreen, a že on přes tento Eurogreen má vazbu k těm přes ty německé Zelené domů do Německa, a žádal, aby mu to bylo uznáno. A uznáno mu to nebylo.

Ale v Rakousku je akcent na registraci skutečně také mnohem silnější, než bychom si dokázali představit. Jen tak se nechat zapsat do seznamu voličů nelze, i tam se musí uvádět důvody. Dokonce na tu registraci mají Rakušané speciální zákon, protože právě zjistili, že je potřeba do něj zavést i prvek toho správního řízení, odvolání, aby se člověk mohl bránit, protože skutečně podmínky potom vedou k tomu, že někteří lidé, Rakušané v zahraničí, jsou z volebních seznamů vyřazováni a mají mít možnost nebo právo se odvolat proti tomuto rozhodnutí.

Ještě jedna věc. Někteří naši občané žijící v zahraničí mají vlastně efektivně dvojí, trojí občanství v některých zemích světa, upozorňuje na to zákonodárce Německa i dalších zemí, například: Poláci, dejte si pozor na to, že využijete-li volebního práva vaší země, má to pro vás důsledky v zemi hostitelské. To je velice zajímavá věc, kterou jsme si tam říkali, a já vlastně neznám odpověď. Mě by opravdu v rámci posuzování korespondenční volby v zahraničí zajímalo, jak jsou na tom vlastně naši občané, když odvolí do Čech, jestli mohou také volit třeba v dalších dvou, třech státech, jestli je důležitý třeba daňový domicil, social ID v některých zemích a tak dál.

A teď, když se vrátím zpátky k prvnímu důvodu: My jsme v diplomacii byli často v situaci v různých zemích, když jsme museli zřídit pobočku zastupitelského úřadu nebo na nějakém místě zřídit zastupitelský úřad za nějakým účelem, buď že tam byla vysoká koncentrace našich občanů, takže jsme měli třeba tři týdny nebo dva týdny konzulát, když bylo fotbalové mistrovství v Polsku, anebo se zřizují konzulární úřady po dobu zvýšeného výskytu našich turistů v zemích, jako je Chorvatsko, Španělsko, Itálie. A vy můžete skutečně v těchto zemích v zahraničí zřídit pro účely voleb na dva nebo jeden den volební místnost, na dva dny, že máme dvoudenní volby. Tříčlenná volební komise se dá sestavit i z našich občanů v zahraničí, může tam být někdo z velvyslanectví, a je velký prostor pro to, aby náš stát udělal něco navíc. Protože když si vezmete třeba mapu Spojených států, vezmu-li třeba Seattle, nebo když vezmu Kanadu, Vancouver, Atlanta, tak tam Atlanta" - asi to... smíchal dvě země - "tak skutečně je to daleko, ale nic nebrání tomu, aby se v hotelové místnosti v Atlantě zřídila volební místnost a díky třeba tady tomu být blíž ke krajanům. Nejprve ovšem začít ty lidi registrovat, prostě vůbec se podívat, jaká je situace, protože řada lidí vůbec není registrována do volebních záznamů právě proto, že vždycky říkali, že to mají daleko. My bychom vlastně měli nejprve provést velmi pečlivou registraci zájmu i těch důvodů, jak jsem tady uváděl, proč by vlastně využívali korespondenční volby v zahraničí, a až potom se vrhat do nějakého takovéhoto procesu.

A úplně nakonec řeknu jednu věc. Já nevím, jak vypadá konkrétní návrh zákona, ale jako profesní diplomat ani v jedné zemi jsem nenašel, že by tu registraci dělaly zastupitelské úřady, že by vedly seznamy voličů. Víte proč? Totiž ono není neutrální potom, když ti lidé volí v zahraničí, třeba ve Vídni, a vám se to tady započítává do nějakého vylosovaného kraje, v jeho českém kraji. Všechny tyhle země, které umožnily volbu krajanům a korespondenční volbu, vlastně udělaly registraci v jejich domovských obcích nebo v obcích nebo v městech, kde ten člověk měl poslední trvalý pobyt, a tam se taky započítává jeho hlas. Jednak si myslím, že naše ambasády kapacitně s tím budou mít velký problém, ale odpoledne tady také bude kolega, který vám k tomu řekne víc. Ale není neutrální, že se ty hlasy prostě pak jen nasypou do dvou krajů v parlamentních volbách.

Teď se to stalo v Polsku, polské hlasy se vlily do varšavského výsledku. A protože historicky spíš volila Varšava vždy doprava, tedy, pardon, zahraničí volilo doprava, opozice v Polsku vyzývala naopak Varšavany, své voliče, aby vzali volební lístky, volební průkazy a jeli volit na venkov, aby oni zase nějak ovlivnili relativní počet mandátů v těchto obvodech. Čili není neutrální, ani kam ty hlasy započítáváte ze zahraničí, právě proto, pokud by se jejich počet měl zvyšovat, a není tam ta vazba, jakou mají Němci a Rakušané, že pokud tam ten krajan žije ve Vancouveru a naposledy žil v Kolíně nebo ve Vršovicích, tak by ten hlas měl být započítán v Kolíně nebo ve Vršovicích, ne že se to všecko nahází do jednoho koše."

Tady mám krátkou odbočku. Já jsem zažil v našem Zlínském kraji, to byste se divili, kdo to je, nebudu to říkat, ale jeden vlivný člověk v rámci své obce zorganizoval tři autobusy. Celá dědina se naložila do tří autobusů, vyřídili si voličský průkaz na svém obecním úřadu a jeli volit do Olomouce kamaráda toho dotyčného. Naprosto legální postup, ale zvýšili tím vlastně volební účast v jiném kraji, přineslo to několik desítek preferenčních hlasů, na dvě stě. Já nevím, kolik (se) vejde do autobusu, ale zkrátka několik preferenčních hlasů úplně mimo tuto obec. To je ta voličská turistika, ta se děje, ale v dnešní relativně jednoduché době, když máme sociální média, jsme v kontaktu přes mobilní telefony, máme různé aplikace, dneska je strašně jednoduché něco takového zorganizovat. Vlastně se až trošku divím, že se ještě do toho nikdo nepustil a že se nám tady takovýhle jev nerozšířil.

Další věc, kterou jsme řešili, je možnost, je vlastně ten fakt, že žádná ze zemí, která zaváděla korespondenční volbu, do toho nešla tou metodou naší, kdy do nejzásadnějších voleb, a to jsou volby parlamentní - já je považuju za zásadnější, než jsou ty prezidentské, protože tam, tady vlastně se tvoří legitimita každé vlády - tak do těch největších, s největší účastí kromě prezidentských voleb, za každou cenu se chce prosadit novela, která umožní korespondenční hlasování. Všechny ostatní země měly nějaký pilotní projekt, vybraly si nějaké méně, jak bych to řekl, méně pod drobnohledem zkoumané volby, méně důležité volby, volby druhého řádu, na těch si to vyzkoušeli a až podle toho ohlasu zavedli třeba korespondenční volbu plošně a v řádu let.

Já tedy respektuji to, co říkal Marek Benda, že debata o korespondenční volbě trvá už patnáct let, že to byl už Tomáš Grulich z pozice senátora, který to vždy navrhoval, protože se zajímal o naše poslance. Tak dobře, budu-li akceptovat, že tady to dnešní, to jednání, které tu teď máme, to několikadenní, je vyvrcholením nějaké společenské debaty, tak ale potom by měl opravdu následovat nějaký profesionální návrh z ministerstva, od ministerských úředníků, kde už se konkrétně na nějakém modelu podíváme, jak ty volby budou vypadat.

Důvodová zpráva tohoto zákona v podstatě neobsahuje žádná čísla. Já už jsem vám to říkal na začátku, žádné analýzy, ministerstvo mi neodpovědělo. Vstupní podmínky jsou úplně otevřené. Poslední kapkou byl příspěvek paní předsedkyně Pekarové Adamové, že vlastně se přihlásí každý, kdo dá čestné prohlášení, nemusí dokládat vůbec žádný vztah k nějakému bydlišti, což má samozřejmě zase důsledek, kam se vůbec posílají ty volební lístky a komu a jak a jaký je důvod jeho volby ze zahraničí. A tak bych mohl pokračovat.

Poslední část - chtěl bych prohloubit ještě tu debatu, co se týče rovnosti. Znovu pan profesor Gerloch: "Já bych se zaměřil na dvě otázky. Jednu, která teď byla vyzvednuta, protože se mluví právě o absenci nebo řekněme problematičnosti svobody hlasování v případě alternativ, dále potom o tajnosti, možnosti porušení tajnosti. K tomu bych se vrátil stručně, protože čas běží," říká pan profesor na semináři.

"Možná bych začal tím, proč by ty alternativní formy měly být využívány, jaké jsou cíle. Teď to názorně ukázal pan docent, že jedním z hlavních cílů je zvýšit účast voličů ve volbách, a tím se celkem obecně argumentuje. Já bych poukázal na dva jakoby oslabující argumenty. Jednak by bylo nepochybně namístě, pokud by existovala volební povinnost, nikoliv volební právo. Pak samozřejmě stát musí vyvinout maximum úsilí k tomu, aby odstranil všechny překážky, které mohou nastat, tak, aby nebylo možné tvrdit, že tady je někdo postihován za to, že si neplní svou volební povinnost, a přitom se mu nějak zásadně výrazně ztěžuje, aby si tuto povinnost naplnil. Anebo druhá možnost by byla, že existuje nějaké kvorum platnosti voleb při volebním právu, třeba že musí být minimálně třetinová účast, jak to známe třeba u referend, petic a tak dále, aby byly volby platné. Pak zase by byl ten argument - ano, jestliže tady máme kvorum, tak musíme umožnit všem, aby ty překážky tady nebyly. Ale my nemáme ani jedno z toho, takže si kladu určitou otázku nad tím, zda tento cíl je zcela namístě, nebo není, a jestli bychom mohli říct, že volby, které nepoužívají tyto různé formy, zde zejména dejme tomu korespondenční hlasování, abychom tedy mohli říci, ty jsou nelegitimní, protože prostě nemáte korespondenční hlasování nebo jiné alternativy.

S tím souvisí ovšem i to, že určité české specifikum vůči zahraničí najdeme v některých organizačních otázkách a ty byly znovu potvrzeny v zákoně o správě voleb. Proto si kladu samozřejmě otázku, nakolik ta iniciativa, která se znovu objevila, a není nová, a znamená korespondenční hlasování ze zahraničí, je sladěna s platnou legislativou, včetně nové legislativy, která ovšem přebírá v zásadě východiska dosavadní, ale přináší některé novinky v zákoně o správě voleb a v úpravě jednotlivých volebních zákonů.

Samozřejmě, některé najdeme i jinde a některé prakticky téměř ne. První z nich je to, že existují stálé seznamy voličů podle místa trvalého pobytu, s výjimkou tedy samozřejmě pak toho zvláštního seznamu voličů. Jinak tady máme stálé seznamy, jsou vedeny z úřední povinnosti, což není úplně ve všech státech běžné. Vlastně už tím stát zabezpečuje trvalý přehled pro voliče, že nemají problém s tím, aby se zúčastnili. Mohou samozřejmě žádat, pokud tam nebudou zapsáni, i soud, aby o tom rozhodl, pokud to bude odmítnuto úřední cestou.

Druhá taková zvláštnost, která je v zásadě ojedinělá, je to, že se konají volby dva dny, v pátek a v sobotu, v pátek odpoledne, v sobotu dopoledne, takže návrh, který byl v původním zákonu o správě voleb, aby se přešlo na jeden den, na pátek, nebyl přijat a my setrváváme na dvou dnech. To vytváří zase komfortnější způsob pro voliče, vstřícný krok, který se ale týká všech voličů, i v zahraničí. S výjimkou některých velkých států, kde ty volby se konají několik dnů, se konají volby zpravidla prostě jenom jeden den.

Konečně tady máme i úpravu, která spočívá v tom, že hlasovací lístky se voličům zasílají nejpozději tři dny přede dnem voleb, zpravidla i o něco dříve, čili voliči mají možnost v klidu - což tady zaznívá jako jeden z argumentů pro alternativní volby - se připravit, takže tu možnost opět mají. Je pravda, že to pak může vyvolávat efekt family votingu, že tedy rodina se sejde nebo nějací známí, přátelé a tak dále, a společně probírají, koho budou volit v určitém volebním okrsku, nebo i bez ohledu na to nakonec, koho volit. To může být tedy ovlivněno, ať už jenom výměrou názorů, přímým nebo nepřímým tlakem dospělých, třeba rodičů vůči dětem a podobně, nebo zase naopak vůči seniorům. Ale máme zde možnost hlasování za plentou, kde si vybere každý ten hlasovací lístek, případně si může vybrat i nový hlasovací lístek, přestože byl už předtím motivován například otcem, že si musí vybrat konkrétní stranu. I tato možnost u nás je. Zmínil jsem to jenom myslím třikrát.

To je zásadní pro položení druhé otázky. Proč korespondenční hlasování jen ze zahraničí? Mám za to, že elektronické volby nebo další metody se prakticky nezvažují.

My máme zase ještě jednu věc. To jsou volební urny, které se nosí občanům, kteří mají obtíže. Z hlediska hlasování to zase není celosvětově úplně běžné. Myslím si, že ten důvod se těžko hledá. Proč by to měli být jen občané v zahraničí, kterým by se umožnilo snadnější hlasování?

Domnívám se, že jsou tady skutečně dvě kategorie. Buď jsou tady občané, kteří dlouhodobě žijí mimo území České republiky. Tady podotýkám, že dříve jsme vycházeli z toho, že jednou z překážek výkonu volebního práva je to, že občan České republiky nemá trvalý pobyt na území České republiky. To už bylo poměrně dávno odstraněno, ale pozor, tato otázka faktického vztahu k České republice tady pořád je. Druhá kategorie jsou potom ti, kteří dočasně pobývají v zahraničí - o tom se hovořilo - ať už to jsou turisté, studenti, podnikatelé nebo lidé na služební cestě, lidé, kteří jsou v době voleb v zahraničí.

Tady si myslím, že roli může hrát už vyhlášení voleb. Poslední dobou se to začalo prodlužovat, zase o tom můžeme vést samostatnou diskusi. Čili kdy jsou ty volby vyhlášeny? Mluví to například pro dřívější vyhlášení, což udělal Miloš Zeman s posledními volbami do Parlamentu České republiky, kdy je vyhlásil s velkým předstihem. Je to argument pro dřívější vyhlášení voleb, ne tedy úplně přehnané, to ano, ale vyhlášení s předstihem ukazuje možnost se nějakým způsobem přizpůsobit a přizpůsobit si případně i svůj zahraniční pobyt, zahraniční cestu, ať už soukromou, nebo služební.

Samozřejmě, pokud by se zavádělo korespondenční hlasování pro zjednodušení, tak není důvod, proč by to nemělo být v České republice umožněno - čili buď všem, anebo nikomu. To je ten problém.

Samozřejmě, řešením by bylo třeba to, že by se hlasovalo předem, to znamená, pořád jaksi osobně, ale v nějaké lhůtě pěti, sedmi, možná až deseti dnů. Prostě odevzdat hlasovací lístek u starosty nebo vůbec na obecním úřadu, kam přísluší ta osoba, nebo na zastupitelském úřadu v zahraničí tak, aby měl větší prostor, protože skutečně ty konkrétní dva dny nemůže hlasovat.

U toho se zastavím, to je volba v předstihu. Ta byla v původním návrhu, který byl zpracován na Ministerstvu vnitra, a po diskusi i s námi opozicí nakonec tato možnost byla vyňata vnitrostátně, protože tam bylo několik nedomyšleností, nebylo to taky na všechny typy voleb a vzbuzovalo to celou řadu otazníků. Nicméně já osobně jsem se seznámil se systémy v jiných státech, například s volbou v předstihu, co uplatní v Norsku, a je pravda, že volba v předstihu na zastupitelských úřadech by byla určitým řešením také pro naše krajany, akorát že z hlediska možností do debaty se najednou vytratila a my tu máme návrh zákona v prvním čtení, který chce koalice prosadit silou. Nejsem si jistý, jestli jsme schopní v rámci druhého čtení vést debatu o volbách v předstihu a že bychom tím zabránili té široké korespondenční volbě, o jejíchž rizicích vám tady povídám už nějakou chvilku.

Uzavřel bych to asi tím, že vedle tajnosti hlasování svobody volby je důležité též otázka rovnosti, protože princip rovnosti je zakotven jednak obecně samozřejmě v Listině základních práv a svobod, ale i konkrétně jako požadavek jedné ze zásad na hlasování ve volbách a může být jistě asi modifikován nebo nějak oslaben, pokud je pro to nějaký legitimní důvod. A tady se mi zdá" - jak uvádí pan profesor - "že ten legitimní důvod chybí. V podstatě se hledá ke zvýšení volební účasti a snížení nějaké překážky. Ale zase si řekněme, jestli někdo, kdo má trvalý pobyt v Praze a pracuje třeba v Ostravě, nebo dokonce v nějakém menším městě někde na Moravě, tak také, pokud si nevezme voličský průkaz, musí jet několik set kilometrů, aby mohl odhlasovat v místě trvalého pobytu. Ale zase připomínám, voličský průkaz zde máme, takže ten důvod je relativně slabý.

Uzavřel bych i tím, že naprostá většina našich občanů, kteří se dočasně zdržují v zahraničí - teď nemyslím ty s trvalým pobytem mimo území České republiky - se nachází v Evropě a v podstatě se jedná o relativně malé státy, čili mohou buď dokonce přijet do České republiky, nebo mohou hlasovat na zastupitelském úřadu, případně konzulárním úřadu. Myslím, že zajímavá je ta myšlenka dočasných konzulárních úřadů, která by třeba napomohla. No, v podstatě se pohybují na relativně krátké vzdálenosti, a ty případy, kdy by někdo musel jet skutečně stovky nebo snad letět někam tisíce kilometrů, jsou ojedinělé a nejsou přesvědčivým argumentem."

Tolik k panu profesorovi. Následovalo několik dalších vystoupení a já abych dal prostor dalšímu přednostnímu právu, což je Radim Fiala, který bude vystupovat po mně. Poslední, co jsem vám chtěl zmínit, je příspěvek, který měl pan senátor Hrabal, ale já ho tady teď nemůžu nalistovat, tak se kdyžtak potom ještě přihlásím, nebo bych to zvládl v rámci faktických poznámek.

Doufám, že jsem aspoň trochu naplnil svou ambici mít ten příspěvek nějak strukturovaný. Já jsem věděl, že bude delší, jednak proto, že vám to nebudeme usnadňovat, a jednak proto, že nám ta debata na dané téma opravdu ve veřejném prostoru chybí a my tady nějakým způsobem ji musíme nahrazovat. Snad jste si z toho něco odnesli, protože jsem se opravdu snažil i uvádět nějaká čísla, aby to nebylo jenom pořád dokola, že volby nejsou tajné, svobodné, přímé a že je zde narušena rovnost.

A poprosím opravdu, kdo to slyšel, jestli bychom přece jenom nezvážili nějakou alternativu korespondenčního hlasování. A jestliže opravdu tedy ne, jestli je to naprosto neprůchozí politicky, protože je tady politická vůle si prosadit korespondenční volbu, tak prosím vás aspoň, udělejme to tak, že na té úvodní části, v té registraci voličů, to nebude pomalu internetová anketa nebo dopisní anketa, jak navrhuje paní předsedkyně - že stačí, když pošlete čestné prohlášení, a můžete volit v zahraničí korespondenčně. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Přeji všem pěkné už odpoledne.

Nahromadilo se tu několik věcí k vyřízení, jednak že s kartou číslo 35 bude hlasovat pan místopředseda Jan Skopeček, poté tři omluvy, a sice omlouvá se pan poslanec Ondřej Kolář od 9.15 do 10 hodin z pracovních důvodů, z členů vlády pan ministr Pavel Blažek do 13 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Vlastimil Válek do 13 hodin z pracovních důvodů.

A potom přečtu, jak vypadá zatím přihlášení do rozpravy. Je tu s přednostním právem se stanoviskem klubu paní poslankyně Potůčková, předtím však budou faktické poznámky, kde zase, abyste měli přehled o pořadí, načtu: nejprve paní poslankyně Berenika Peštová, Zuzana Ožanová, Ivana Mádlová, pan poslanec Jiří Mašek, poté Karla Maříková, Michal Kučera a pan ministr Lipavský. Takže to je zatím sedm přihlášek k faktickým poznámkám a já poprosím paní poslankyni Peštovou, která je první na řadě, aby přišla k pultíku, a jako druhá se může připravit paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Nevím, jestli to stihnu do těch dvou minut. Já jsem tedy bedlivě poslouchala, musím říct, že to byl opravdu nádherný proslov, myslím tím i edukativní i vůbec - shodou okolností jsem ten seminář také poslouchala a byl opravdu zajímavý.

V každém případě já jsem si z toho - ne odnesla, já bych chtěla navázat. Jako občan České republiky, když chci volit v komunálních volbách, musím prokázat, že mám trvalé bydliště v dané obci. Když chci volit v krajských volbách, musím prokázat, že žiji v daném kraji, nemohu volit v jiném kraji, pouze v tom kraji, kde žiju. A samozřejmě to, co tam bylo řečeno ohledně toho, že bych měla prokazovat příslušnost k dané obci nebo k danému kraji, s tím já plně souhlasím, protože můj osobní názor, která já zastávám celá léta, je, že člověk, který žije v zahraničí, by měl také prokazovat příslušnost k dané obci nebo k danému kraji. Ale za prvé by měl nést odpovědnost za tu svoji volbu. Jestliže mám dvě občanství, třeba americké a české, volím v Americe, volím si svůj život, respektive tam, kam bude můj život směřovat, mám volební právo. A na druhou stranu ovlivňuji život těch, co zůstávají v Čechách, ale já už si nenesu důsledky té mé volby. Ty důsledky nechávám na lidech, kteří mají příslušnost k té dané obci nebo k danému kraji, nebo respektive k celé republice. Takže můj osobní názor je, že člověk by měl být nějak spjat, to znamená, měl by platit třeba sociální, zdravotní nebo daně, třeba vlastní nějakou nemovitost v dané obci, takže je příslušný dané obci tím, že tam vlastní nemovitost, platí daně státu - tudíž ano, rozumím tomu, on nějakým způsobem přispívá (Předsedající: Čas.) na chod... Já se přihlásím ještě jednou. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Dále tedy paní poslankyně Zuzana Ožanová, připraví se poté paní poslankyně Ivana Mádlová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem poslouchala projev pana Vondráčka, prostřednictvím vaším, paní předsedající, a on na začátku včera zmínil jeden tweet předsedkyně Poslanecké sněmovny. Já jsem si ten tweet vyhledala, podívala jsem se, že chcete upravit ve druhém čtení, že nebude vyžadováno doložení pobytu úředně ověřenými dokumenty. Je přislíbeno, že zákon bude upraven tak, že bude stačit čestné prohlášení o pobytu.

No promiňte, to mě nadzvedlo ze židle. Říkám si, podívám se na zákony, se kterými jsem kdysi v praxi pracovala. Když chce cizinec u nás například řidičské oprávnění, to je § 92, zákon č. 361/2000 Sb., doklad prokazující obvyklé bydliště žadatele, který nemá na území České republiky trvalý pobyt, nebo návrh jiného důkazního prostředku jeho prokázání a tak dál. Jsou to zejména: osvědčení o registraci podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Za druhé, výpis z Katastru nemovitostí, prokazující vlastnická práva k nemovitosti. Za třetí, nájemní smlouva k nemovitosti. Za čtvrté, potvrzení o zaměstnání. Za páté, výpis z Živnostenského rejstříku. Takže když chce tady někdo řidičák, nemá tady trvalý pobyt, musí opravdu prokázat, že se zdržuje na území České republiky. Ovšem pro volby v zahraničí zjevně je považováno (za) dostatečné české prohlášení - já jsem tady. Promiňte mi, kolegové a (kolegyně), proč už rovnou nenapíšete výsledky voleb? Proč se vůbec musí hlasovat? (Pobavení v sále, potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní vystoupí paní poslankyně Ivana Mádlová, připraví se pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, za slovo. Já bych navázala taky na svého kolegu Radka Vondráčka, který se hodně zmiňoval o tajnosti voleb, a tady zdá se, že obě strany tuto tajnost vnímáme jinak, že předkladatelé uvádí, že je to tajnost před státem. My zase si myslíme - a i tedy podle našich právníků - že ta tajnost je, že za plentou svobodně dáme hlasovací lístek a svobodně, bez jakéhokoli přihlížení, ho dáme do volební urny.

A já jsem se tedy chtěla zeptat předkladatelů, co tím míní, že to je tajnost před státem, protože stát může být vnímán jinak. Může to být forma organizace, politický útvar. Co se týče vzniku toho slova, tak je to řád, čili je to všechno neživotné nebo je to určitá mocenská jednotka, politická organizace. Čili co tím vlastně myslíte, protože při korespondenční volbě je dlouhá cesta od vložení do obálky do hlasovací schránky, protože do té hlasovací schránky to vlastně dává podle vašeho návrhu neživotná volební komise. Dobře, když si pod tím představím, že je to někdo z členů, tak ale z koho je složena ta volební komise? Jsou to zaměstnanci zastupitelského úřadu? Čili jsou to zástupci státu, pravděpodobně, jsou to zaměstnanci státu. Takže co tím myslíte, že vlastně váš důvod je, že je to tajné před státem? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Mašek, připraví se paní poslankyně Karla Maříková, poté pan poslanec Michal Kučera. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážení ministři, kolegyně, kolegové, také navazuji na podnětný příspěvek svého kolegy Vondráčka.

K několika bodům. Účelovost - účelovost z toho opravdu čiší. Poklesly pětikoalici preference, možná je někde 400, 500 tisíc voličů - připomínám, volilo 13 tisíc. Takže uvidíme, jaký ten výsledek bude a to očekávání. Podezřelé je i souběžné projednávání zákona o českém občanství, kde se přemýšlí o čtvrté generaci. Čili účelovost tam prostě, to podezření, samozřejmě je.

Zákonnost - bavíme se o tom, že je to v současné době v rozporu s ústavou, a to zejména v otázce tajnosti voleb, v otázce osobnostního provedení voleb nebo osobního provedení. My se k tomu chceme nějakým způsobem přiblížit, dáme pozměňovací návrhy.

Dostupnost už je dneska, čili apelovat na dostupnost, že zajistíme dostupnost pro všechny volit nad 18 let, jak tady říkal pan Jakob ve svém projevu včera, to samozřejmě už je dneska plně dostupné, čili dostupnost už máme. Ale chtěl bych se zmínit o tom, že právě z hlediska toho osobnostního provedení tady máme jednu možnost, a to požadovat, aby člověk, co volí a bude posílat poštou lístky, aby je doprovodil formulářem s uznaným podpisem - což by znamenal ten osobnostní prvek, který by tam on vložil, a zároveň to odevzdat. To by se mohlo potom samozřejmě za přísných kautel skladovat na zastupitelských úřadech.

Další věc je potom už tady zmíněné rozdělení volebních výsledků do jednotlivých krajů podle počtu oprávněných voličů.

A chtěl jsem k panu Šalomounovi, měl tady takovou kupu předpisů. On je zodpovědný za legislativu (Předsedající: Čas.) a on měl spíš vést k tomu, aby to bylo vládním návrhem (Předsedající: Čas, prosím.), a ne to zdůvodňovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A ještě zrekapituluji - než vám předám slovo, paní poslankyně, tak aby bylo jasno - bude tady celá řada faktických poznámek. Takže přečtu pořadí, abyste měli představu. Nyní bude vystupovat paní poslankyně Maříková, pan poslanec Kučera, potom pan ministr Lipavský v rámci faktických, paní poslankyně Berenika Peštová, Věra Adámková, poté pan poslanec Jiří Kobza, Vladimíra Lesenská, Zuzana Ožanová, Radek Koten, Ivana Mádlová, čili zatím tam máme pořadí 12 faktických. Poté se stanoviskem klubu je přihlášena paní poslankyně Potůčková, s přednostním právem je přihlášen následně pan ministr Rakušan. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pan poslanec Vondráček tady řekl, že pokud se to zavede v zahraničí, tak se to zavede i tady, ale ono je to více jak jasné. Já jsem byla před Vánocemi v Partii s panem europoslancem Pospíšilem a on to tam jasně řekl, že nejdřív si to vyzkoušíme na volbě ze zahraničí a pak to zavedeme tady. Ta účelovost z toho vyloženě čiší. TOP 09 se pohybuje na hranici života a smrti a proto, aby sehnala hlasy, udělá cokoliv, prostě půjde klidně proti ústavě. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Michal Kučera. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jsem taky poslouchal projev pana poslance Vondráčka a musím říct, že je velmi zajímavý. Tam byla celá řada zajímavých věcí, jenom mě trochu překvapilo to srovnávání systému komunálních voleb na Slovensku s prezidentskými volbami v Rakousku a volbami do krajů v Polsku, tam jsou samozřejmě úplně odlišné systémy, a to srovnání možná úplně nechtěně, neříkám, že to pan Vondráček dělal úmyslně, ale tak, jak to bylo v jednom odstavci, tak to možná některé posluchače mohlo trochu zmást.

Co ovšem mě zaujalo, byla ta pasáž, kdy pan poslanec Vondráček se vlastně vyslovil, že je dobře, že čeští občané v zahraničí nehlasují ve větší míře, že volební výsledky nebo počty hlasů tam jsou poměrně malé, protože pokud by chodili ve větší míře volit, tak by ovlivnili volby. To mě jako zaujalo, tahleta myšlenka, že kdyby chodili více volit naši čeští občané, že by ovlivnili volby. Já jsem myslel, že právě to je jejich ústavní právo, že je ústavní právo českého občana jít volit, a naší povinností je českým občanům tuto volbu co nejvíce zjednodušit a usnadnit.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí pan ministr Lipavský v rámci faktických, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážené dámy, vážení pánové, já bych si dovolil fakticky zareagovat na jednu část projevu pana poslance Vondráčka, který tedy navrhl, že by český stát mohl zřizovat konzulární jednatelství za účelem toho, aby volby proběhly skrze nějaké ad hoc umístěné volební komise tak, aby tedy i ti lidé, kteří jsou daleko od zastupitelských úřadů nebo generálních konzulátů, mohli provést volbu fyzicky, takové malé volební místnosti by vznikly.

Problém tohoto návrhu je, že i s tím konzulárním jednatelstvím musí souhlasit přijímající země, to znamená, že my bychom pro každou z těchto místností po celém světě museli vyžadovat souhlasy přijímající států, a je otázka, jestli bychom to vůbec dokázali zajistit. To znamená, i kromě té logistiky a cenovky, která by bezpochyby byla poměrně vysoká, by ještě přijímající státy de facto měly i právo veta vůči takovémuto postupu. Proto je zcela nevhodný, neekonomický a vlastně nedává smysl.

Ještě se dovolím ve zbytku své faktické poznámky vyjádřit k druhému bodu, který zazněl ve stejném projevu, a to byla otázka, jestli to zastupitelské úřady zvládnou, jestli zvládnou zpracovat zvláštní volební seznam, registrovat zápisy. Tak bych chtěl ujistit pana poslance, že samozřejmě Ministerstvo zahraničních věcí je připraveno, i zastupitelské úřady jsou připraveny to zvládnout. Je vhodné, aby se voliči, pokud tedy zákon bude přijat, registrovali tímto způsobem dopředu, budou na to upozorněni, a kolegové to i deklarují, že v případě přijetí zákona Ministerstvo zahraničních věcí korespondenční volbu zvládne. Děkuju. **

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji i za dodržení času. A nyní paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Věra Adámková. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Budu pokračovat tam, kde jsem skončila, jistě si to určitě pamatujete. Říkám, že osobně preferuji, že člověk by měl prokazovat nějaký vztah k dané obci či kraji, tak jako to máme my, kteří zde žijeme v České republice. Občané, kteří žijí v zahraničí, a už je to třeba druhá generace, už žádný vztah k této republice nemají, to znamená, neplatí tady sociální, neplatí tady zdravotní, neplatí tady daně, neplatí tady ani třeba daň z nemovitosti, třebaže vlastní zde nějakou nemovitost. I tím se podílí na chodu té dané obce. Takže i to bych dokázala, tohleto bych dokázala přijmout. Samozřejmě ti, co jsou na nějakém Erasmu, jsou v zahraničí, mají zde trvalé bydliště, o těch já se vůbec nebavím. Já se bavím o těch, kteří jsou tam dlouhodobě, ne ti, co jsou tam třeba na kratší dobu, to znamená, mají tam nějakou stáž, kteří se samozřejmě po určité době, třeba půlroční nebo roční, vrátí sem zpátky do České republiky.

Já jenom, abyste si uvědomili, jaké jsou na nás kladeny nároky. Vy, když půjdete k volbám a budete mít dva dny propadlý občanský průkaz, tak vás nenechají volit. Je to tak? Je to tak. Takže když budete mít propadlý občanský průkaz, samozřejmě, chyba se stane, zapomenete se podívat, kdy vám končí, prostě přijdete tam, tak ta volební komise se podívá dozadu, zjistí, že máte dva dny propadlý občanský průkaz, tak vás prostě volit nenechá. Kde je ta spravedlnost? Tak vás nenechá jako občana - říkáte, máme tady volební sjetiny, kdy víme, kde vy bydlíte, kde máte trvalé bydliště, všechno víme - ale nenechají vás volit jenom proto, že máte dva dny propadlý občanský průkaz. Kdežto někoho v zahraničí, který si tam dá nějaké čestné prohlášení, že někde bydlí, tak vy ho necháte volit, a on, který zde neplatí vůbec nic, má právo rozhodovat o tom, kam ta země půjde? Takže on si odvolí, ale důsledky si poneseme my? (Předsedající: Čas.) Já se zase přihlásím. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Děkuji pěkně. Nyní paní poslankyně Věra Adámková, poté pan poslanec Jiří Kobza. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, mně předchozí velmi pěkné shrnutí té problematiky, i když nebylo úplně vyčerpávající, musím říct, tak mně navodilo několik otázek, které tady kladu už třetí den, ale odpověď nenacházím. Zůstanu úplně mimo dojmy, jestli to cítím tak, nebo tak, toho jsem daleka, ale prosím tady o odpovědi na jasné otázky konkrétních občanů. Čili nemusíte odpovědět mně, pojďte sem a odpovězte těm občanům. Za prvé to je tedy bezpečnost, možnost nezmanipulovat, nebo nemožnost, prostě jak se k tomu podáte.

A pak, já mám ráda čísla, takže mně tady schází taková SWOT analýza. Já jsem ji nalezla na dostupných serverech a chtěla bych, kdyby nám ji takto přednesl ale přednášející daného záměru daného zákona, kde se zabývá ten autor porovnáním. Je to velmi dobře udělané, tak, jak to požadujeme od našich studentů, to znamená, snadnost volby v zahraničí nebo doma, důvěryhodnost volebního procesu, a dává tomu váhu, která tomu pravděpodobně přísluší, prodloužení času vyhodnocení voleb, což je také velmi důležité, problematickou kvalitu zákona, kterou tady on hodnotí, předpoklad vyšší volební účasti, což je samozřejmě legitimní záměr předkladatelů - nedělali by to proto, aby měli menší, tomu rozumím - riziko nesouladu s ústavou. To je pro mě naprosto, naprosto kruciální, protože i tady tomu se ten člověk - který samozřejmě nevím, kdo to je - ale toho se dotýká, a jasně píše, že to, co je zcela nutné zachovat, to je Ústava České republiky, která... je to aspekt osobnosti, tajnosti, přímosti, svobodnosti, rovnosti. Riziko nesouladu u domácí volby nevidí a tady ji vyjmenoval. Já bych prosila předkladatele, kdyby mi toto vyvrátili. Je to úplně jasné. Jednoduchá SWOT analýza s přiměřenými vahami, které ta jednotlivá... (Předsedající: Čas prosím vypršel.) Děkuji velmi.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A nyní tedy pan poslanec Jiří Kobza, poté paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, páni ministři, paní ministryně, já bych rád vznesl jeden dotaz na zpravodaje tohoto bodu na pana doktora Vondráčka. Byl bych velice rád, kdyby mohl reagovat. Vrtá mi hlavou jako neprávníkovi jedna otázka. To znamená, pakliže budou prosazeny korespondenční volby a z nich vzejde nějaká vláda, co když bude následovat podání k Ústavnímu soudu, a v případě, že tento Ústavní soud shledá korespondenční volbu neústavní, tak by mě moc zajímalo, co bude následovat, protože podle mého laického chápání by to znamenalo, že v podstatě v ten moment tady vládne nelegitimní vláda, budou se muset opakovat volby. Tak co bude v tom mezičase vlastně, co se bude dít, případně jakou roli v tom může hrát pan prezident? A jak jsem řekl, byl bych velice vděčen panu zpravodaji, kdyby mohl reagovat a tuto otázku vysvětlit, protože určitě to bude zajímat i naše voliče, naše občany. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Lesenská, připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová: "Registrace pro korespondenční volbu v zahraničí nebude vyžadovat doložení pobytu úředně ověřenými dokumenty. Návrh zákona upravíme ve druhém čtení, aby stačilo čestné prohlášení, a tím vše zjednodušíme." To je jedna stránka konstatování. Ve vašem návrhu zaznívá, že korespondenční doklady může vyzvednout jakákoliv osoba na základě plné moci s ověřenými podpisy. To znamená, kdo ty podpisy na této plné moci bude vlastně moct ověřit?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Dále vystoupí paní poslankyně Ožanová, připraví se pan poslanec Radek Koten, následuje paní poslankyně Ivana Mádlová. Prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuju. Vážená paní předsedající, budu reagovat na dva předřečníky, vaším prostřednictvím, na pana zpravodaje Vondráčka a kolegyni Peštovou. Včera v tom projevu zaznělo krásně, jak to má například Německo upraveno v tom smyslu, že musí být nějaký vztah k té zemi. On to tu hezky rozváděl. Kolegyně Peštová položila několik otázek, já s tím mám také problém. Já jsem za kraj, který patří k těm, do kterého se ty hlasy přelévají, a promiňte mi, já to řeknu možná trošku citově zabarveněji. Proč by Pražák křtěný Vltavou měl rozhodovat o tom, kdo bude třeba poslancem v Moravskoslezském kraji? Opravdu nechápu proč. Proč by měl člověk, který padesát let nenavštíví svou zemi, volit, když tu nežije padesát let, nemá k té zemi žádný vztah? To je to, proč Německo upravilo tu korespondenční volbu.

Vy říkáte, korespondenční volba je v mnoha státech, ale vy jste si vybrali jenom jednu věc - název korespondenční volba, ale ty další podmínky, které díky vývoji musely dotyčné státy zpřesnit, ty ignorujete. Vy rovnou přebíráte jenom něco a nepřebíráte všechno. Měl by být vztah! Pokud chcete korespondenční volbu, tak já opravdu nechci, aby někdo, kdo nikdy nenavštívil Českou republiku, nikdy tady nežil, možná ani neumí česky, volil. Promiňte mi, je to tak.

Co se týče stážistů Erasmu, pobytu pět, deset let, s tím nemám problém, aby tito lidé volili. Ale prosím vás, i vy musíte překonat určité nepohodlí, když jdete do volební místnosti, musíte si přeorganizovat práci, někteří si musí brát volno. Vždyť každý musí jít do té místnosti za tu plentu. Myslím si, že jste opravdu jenom úzce převzali část. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Radek Koten, paní poslankyně Ivana Mádlová se následně připraví. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych tady velmi rád zareagoval na své předřečníky, zejména tedy na pana Radka Vondráčka a i na další z řad ANO. To, že budou volit občané na pracovní cestě, eventuálně na studiích, to je samozřejmé, to samozřejmě nikomu určitě nevadí a je to naprosto legitimní. Ale právě, jak tady zaznělo v tom minulém příspěvku, že by někdo měl volit, kdo tady skutečně padesát až osmdesát let nežije, to mi skutečně nedává smysl. A to je právě v tom zákoně, který má navazovat, tedy zákon o státním občanství České republiky.

Ona to je taková salámová metoda, ale já jsem tady mluvil také v minulosti o korespondenční volbě ve Spojených státech. Já tady ukážu ten graf. (Ukazuje graf.) Nenapadá mě tedy jiné označení než takzvaný Bidenův paradox, to přečůrávání. Já jsem tady za to byl nějakým způsobem napomínán. Pan Kolovratník, vaším prostřednictvím, tady na to reagoval, ale nedostal odpověď. Chtěl bych se tedy zeptat, jak vy to máte v Pirátské straně? Protože když si vezmu, jakým způsobem vystupují vaši čelní představitelé, tedy druhá místopředsedkyně Pirátské strany s těmito hesly na Prague Pride (Ukazuje fotografii.), tak se ptám tedy, jestli jsem řekl (Předsedající: Prosím k věci!) něco tak špatného. Děkuji, stačí mi vaše odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Prosím, nyní paní poslankyně Mádlová, poté pan poslanec Roman Kubíček a pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Já bych se chtěla vrátit ještě k té tajnosti voleb, k tomu, že na to pohlížíme jinak. Zatím jsem nedostala odpověď na otázku k § 19, první části volby do Parlamentu, zásady hlasování, kdy je napsáno, že každý volič musí hlasovat osobně a zastoupení není přípustné. V tomto paragrafu měníte pouze to, že tam vkládáte do odst. 3 písm. c) za slovo "hlasy", slova "včetně hlasů odevzdaných v korespondenčním hlasování". A přitom na těch zastupitelských úřadech budou do volební schránky vkládány hlasy voličů třetí osobou, čili členy komise, a pravděpodobně to budou zástupci ve službách státu, takže jestli to není v rozporu to, co je tedy teď v tom § 19, protože v tom nic neupravujete. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystupuje pan poslanec Roman Kubíček, následně se připraví pan poslanec Jiří Mašek, prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající, dámy a pánové. Já jsem si velmi pozorně vyslechl projev svého kolegy Radka Vondráčka a v průběhu toho projevu jsem zjistil, že se otvírá daleko víc nezodpovězených otázek, než jsem úplně na začátku čekal. My jsme pochopitelně narazili na spoustu věcí a pan poslanec Vondráček je komentoval spíš z té negativní stránky, ale při studiu těchto materiálů právě ohledně korespondenční volby je každý stát velmi specifický, každý stát se liší různými podmínkami, a v tom případě moje první otázka, která zní, proč to tedy není vládní návrh, který by provedl celkovou analýzu tohoto volebního systému v celém světě, našel si klady, zápory a nevyzval - a teď říkám na rovinu - nevyzval opozici k nějakému konsenzuálnímu jednání s tím, aby předtím, než bude tento zákon předložen do Poslanecké sněmovny, byly vyřešeny ty sporné otázky. Pak by to mělo smysl. Pochopitelně i ten další smysl by mělo být nějaké testování, testování nového systému, protože ne vždycky se všechno musí povést, a hlavně ta situace by neměla být zlehčována, bagatelizována. A když si dneska přečtu důvodovou zprávu, která je předložena k tomuto poslaneckému návrhu, tak mně normálně běhá mráz po zádech, protože to je jednoznačně účelová záležitost. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek, následně pan poslanec, zpravodaj Radek Vondráček. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Předřečník to tady řekl, ta účelovost z toho úplně čpí. Pojďme si opravdu sednout, nedělejme tohohle kočkopsa, protože to je pro jedny volby, je to úplně účelové a naším cílem by měla být digitalizace. To jste měli vyhrnuté rukávy, jak budeme digitalizovat, skutek utek. Nebudu to rozvádět, nemám na to čas. Ale to je opravdu cesta, která nás čeká, a tohle, co tady děláme, je úplně zbytečné. Přeme se tady o detailech, jak to zlepšíme pozměňovákem a upravíme. Myslím si, že opravdu nemá smysl o tom jednat. A ono to těmi volbami uvidíte, nakonec asi ani tolik nepohne, protože vaše výsledky nejsou úplně dobré, a asi to vnímají už i v tom zahraničí.

Nicméně postavit to tak, aby se nakonec mohlo stát, že ten volič v zahraničí třeba ani nebude vědět, že se těch voleb zúčastnil, tak ten systém je tedy opravdu špatně. Ten family voting se tady nabízí, nabízí se tady to, že to usnadňujete tím, že se nebude muset ověřovat bydliště. To už považuji téměř za skandální a zase za velmi, velmi účelové. A skutečně připravíme v tom smyslu pozměňující návrhy, které by alespoň trošku přiblížily požadavkům ústavy tu tajnost a osobnost té volby, čili nějakou formu identifikace toho člověka, který na poště bude odesílat obálku na zastupitelský úřad. A jak už jsem předesílal, potom i tu věc, abychom tady nepohnuli volbami skutečně v jednom kraji, protože ti lidé se neodstěhovali do zahraničí z jednoho kraje, ale z celé republiky, ale abychom ty výsledky voleb rozprostřeli po celé republice, například podle poměru oprávněných voličů. Čili prosím o to, nedělejme toho kočkopsa jednoúčelového. Je to špatně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní tedy pan poslanec Radek Vondráček, poté pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuju, já velice stručně k panu poslanci Kučerovi, prostřednictvím předsedající. Já vůbec nevím, jak fungují krajské volby v Polsku, já jsem o nich nemluvil. Mluvil jsem o přičítatelnosti těch hlasů, protože oni směřují do Varšavy, ty zahraniční, o tom byla řeč. Samozřejmě, každý z nás ovlivňuje výsledky voleb, i vy, i já tím, že volíme. To je podstata voleb. Já jsem mluvil o disproporcích a o rovnosti, aby nedocházelo k pocitům křivdy v některých krajích.

Co se týče pana poslance Kobzy, Ústavní soud zpravidla zruší ten právní předpis k nějakému datu a dá možnost zákonodárci, aby zjednal nápravu, aby nahradil zrušenou část zákonem. Nemá to vliv na proběhlé volby, ty jsou platné. Jediná odpovědnost, která pak zůstane, je politická. Například takhle zvolená většina pak ztrácí kredit a důvěryhodnost a důvěru ve společnosti.

Panu Lipavskému odpovídám: ano, to máte naprostou pravdu, já jsem si toho vědom. Dle zvyklostí hostitelského státu jde většinou o notifikovanou žádost, která vymezí místo, dobu fungování, účel zařízení a třeba i požádá o pořádkovou ochranu či dohled nad volební místností. Hostitelské státy to většinou rády dělají, už se to v minulosti opakovalo mockrát, například na našich základnách v Afghánistánu, využívalo se to při hromadných akcích, mistrovství Evropy ve fotbale, nebo úřadovny se otvírají v Rijece, ve Splitu, v Barceloně. Nic nebrání tomu, aby se - ani se nemusí měnit zákon - zkrátka, dá se volit v místech, kde se ukáže, že to dává smysl. Za mě opravdu je s podivem, že to nikdo předtím nezkusil. Už jsme to dávno mohli mít.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já si jenom poznamenám přihlášku k další faktické, a nyní tedy vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, to, čeho jsme teď svědky, já bych to nazval, že to je drtivý úder, to je KO, kolegové. Radek Vondráček vám tady rozebral ten váš návrh úplně na molekuly za těch tři a půl hodiny. My, když se na něco ptáme, vy na to vůbec neodpovídáte. Vy, když se ptáte, tak my odpovídáme - to teď ve faktické Radek Vondráček. Ta účelovost toho ční jak sláma z bot, to je úplně, to přece musíte cítit i vy. Tak vy účinnost novely zavádějící korespondenční hlasování do zákona o správě voleb dáte, takže zákon o správě voleb je účinný od 1. 1. 2026, ale pasáž o korespondenční volbě je účinná od 1. 1. 2025. Můžete mi tohleto vysvětlit, tuhle disproporci? To není účelové, že část toho zákona, kdy vy to máte dokonce v té důvodové zprávě, četli jste to vy aspoň, co jste to podepsali? Jak to tam máte odůvodněné?

Druhý příklad. Pak zjistíte, že to je trošičku komplikovanější, než jste si mysleli, pro ty lidi v zahraničí, tak sem dáte návrh a už dopředu řeknete, že ho budete opravovat. Úřední ověřování bydliště nebude nutné, bude stačit čestné prohlášení. Takhle vzniká legislativa tak citlivá jako volební zákon? Volební zákon? Vy tady měníte princip, objevujete za pochodu chyby, nám to tady ohlásíte a máte pocit, jako že máme jitrnici na hlavě nebo co? Ne, to je K. O. Vy nejste schopni tady obhájit vůbec nic z toho zákona, vůbec nic. Tak se přihlaste aspoň do těch faktických, abyste mohli odpovídat, ono se to za ty dvě minuty dá docela stihnout. Ale vy toho nejste schopni. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a je přihlášen pan poslanec Michal Kučera, následně je přihlášený pan poslanec Vladimír Zlínský. Tak pan poslanec Kučera, vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou děkuji za slovo. Já skutečně nevím, zda poslanec Nacher má na hlavě jitrnici, patrně tedy má. Ale já jsem se chtěl vyjádřit k něčemu jinému.

Tady se neustále v té debatě objevuje a prolíná se to jak faktickými poznámkami, tak řádnými přihláškami, ta obava, že někdo - český občan, ten někdo, český občan který žije v zahraničí - bude ovlivňovat život v Moravskoslezském kraji či jiném kraji, a kde vůbec bere to právo. To právo má z ústavy. To právo má z ústavy, má ho už dnes a novela zákona o správě voleb toto právo nijak neupravuje. Jedinou věc, kterou děláme, že mu umožňujeme snadněji a jednodušeji volit. Takže tento český občan, který žije v zahraničí, už dnes ovlivňuje - tam paní poslankyni Ožanovou, prostřednictvím paní místopředsedkyně - kdo bude poslancem v tom či onom kraji. To znamená, jestli si rozumíme, a jako že si rozumíme, český občan už dnes může volit. Má na to právo a my mu to pouze usnadňujeme. A vy se tady rozhořčujete, jak je to možné, že takoví lidé mohou volit, protože tady nežijí. To je myslím celkem jednoduché.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Zlínský, poté paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte, abych se taky vyjádřil. Předem avizuji, že budu hovořit s velkou dávkou nadsázky, takže mi prosím vás moc nenadávejte.

Já bych tady zmínil to, že se tady vlastně otevírá jakási Pandořina skříňka, aspoň já to tak vnímám. V podstatě se otevře první Overtonovo okno, kdy se otevře otázka korespondenčních voleb pro krajany, a už to tady bylo řečeno, že pak bude následovat samozřejmě další požadavek korespondenční volby pro všechny. Pak se dá očekávat další okno, že to budou volby pro mladistvé od 16 let, a teď už tedy začnu trochu spekulovat. Pak bych předpokládal, že to budou volby pro cizince zde pobývající a platící daně, pak to mohou být volby pro cizince, kteří tady pobývají několik let, s tím se dá samozřejmě dále pracovat a ovlivňovat počet těch let, pak to budou internetové volby, tím pádem může volit kdokoli ve světě. A na závěr, to už je ta největší fantazie, může volit v České republice kdokoli, kdo ví, že existuje Česká republika. Amen.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, poté se připraví paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Já ještě prosím načtu pořadí, paní poslankyně, ať má každý představu: poté jsou přihlášeni paní poslankyně Věra Adámková, Alena Schillerová, Jaroslav Bžoch, Zuzana Ožanová, Jan Lipavský, Ondřej Benešík, Petr Sadovský a Patrik Nacher. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Zase mi pan Kučera utekl. Kdybyste nečetla, tak jsem ho možná ještě chytla.

V každém případě začnu tam, kde jsem skončila. Já si myslím, že můj dotaz je zcela legitimní. My zde žijeme, my zde platíme sociální, zdravotní, daně, máme zde trvalé bydliště. Nemám absolutně problém, absolutně žádný problém nemám s tím, ten, kdo žije v zahraničí a je tam na studiu, má zde trvalý pobyt, samozřejmě ať odvolí. Ten, kdo žije v zahraničí, platí zde nějakou nemovitost, daň z nemovitosti, ať zde volí. Ten, kdo zde platí sociální, zdravotní, ať zde volí, protože se podílí na chodu tohoto státu. Já osobně, pokud vy tady v podstatě nějakým způsobem ohýbáte ústavu, tak já si dovolím pouze říct, že toto se mi tam nelíbí. Pokud mají volit svobodně, tak ať volí tajně, ale v každém případě zde bylo jasně řečeno, jak je to v ostatních zemích. Každá země to nemá stejně, každá země k tomu přistupuje jinak.

Pane ministře, vy se smějete, ale kdybyste tady... Aha, já jsem myslela, tak se omlouvám.

Takže kdo tady seděl, tak opravdu když bedlivě poslouchal to, co zde bylo řečeno z toho semináře, ty výstupy - říkám, já jsem na ten seminář byla i napojená a opravdu musím říct, že tam fundovaně všichni vystupovali k danému tématu, ať to byli ústavní právníci, prostě rozebírali to z toho svého pohledu a říkali tam ten svůj pohled. Samozřejmě že tam byly i protichůdné názory. Nebylo to tam, že všichni jsou proti korespondenční volbě, to není pravda. Tam pouze poukazovali na to, kde oni spatřují ta úskalí toho, kdyby ta korespondenční volba byla. Já si myslím, že ode mě je to taky legitimní, když tady říkám, že lidi, kteří zde žijí, tak nemůžou... (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) Já se přihlásím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní vystoupí paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Já bych také chtěla velmi poděkovat Radkovi Vondráčkovi, jakým způsobem měl připravené to svoje vystoupení a jakým způsobem i jako předseda ústavně-právního výboru rozebral tento zákon.

Já znovu tady budu z tohoto místa opakovat, že pokud tato vládní pětikoalice přišla s návrhem tohoto zákona, a znovu - a jsem ráda, že je tady v tuto chvíli přítomen pan ministr vnitra Vít Rakušan, který je zodpovědný jako ministr vnitra za volby - tak si myslím, že pokud jste to tedy dávali do toho systému, že určitě stálo za to přijít za opozicí a říct: Budeme dávat do systému tento zákon, jsme připraveni vám ho představit na jednom z výborů, buď na ústavně-právním, nebo pro veřejnou správu a tak dále. To se bohužel nestalo. Já jsem se tady pokoušela ten první den pokládat otázky, protože znovu - a já si myslím, že ten argument je klíčový - že pan ministr vnitra tady před několika měsíci přinesl taky novelu zákona o správě voleb, přinesl to jako vládní návrh zákona, ale hlavně, účinnost toho zákona bude od 1. ledna 2026. A prosím vás, tento sněmovní tisk 596, všichni se podívejte do čl. 9, co se tam píše: "Účinnost novely zavádějící korespondenční hlasování do zákona o správě voleb do Parlamentu, Evropského parlamentu a prezidenta se navrhuje od 1. ledna roku 2026." To jest ke stejnému datu, kdy vstupuje v účinnost zákon o správě voleb, který jsme tady schválili před třemi měsíci, a jeho doprovodný změnový zákon. Je to jasné, je to logické. (Předsedající: Čas, prosím!) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Věra Adámková, připraví se paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji ještě jednou za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych dořekla tu svoji otázku, protože skutečně budu chtít odpověď. Byla bych velmi ráda, kdyby předkladatelé už teď neříkali, že tam ten člověk, který dělal SWOT analýzu, nemá pravdu, že to je vyřešeno. Já jsem to zatím neslyšela a doufám, že je to jenom z nedostatku času, že to není proto, že by nevěděli, to by mě velmi mrzelo. A abych ji dořekla, tak on se tady dále zabýval tím, co je běžné, to znamená riziko rozšíření, i v dobrém smyslu, korespondenční volby pro domácí volbu, riziko porušení tajnosti hlasování, které on paradoxně uvádí, je tedy vyšší v hlasování korespondenčním, neboť vy jste mi tady nezodpověděli, jakým způsobem zamezíte tomu, aby se nedala tato data zneužít, a riziko falšování voleb. A když to sečtu, v této SWOT analýze výhody: korespondenční volba 3,4, volba z místa, nebo říkejme jí klasická, jak chcete, 3,2. Čili tady by se zdálo, že ta situace je poměrně jasná. Ale pozor, rizika: volba korespondenční odčítá dva body, volba klasická 0,3 bodu, čili sumárně tady je velké vítězství v té SWOT analýze pro klasickou volbu, a já tedy žádám znovu o zodpovězení těch otázek, které tady kladu už třetí den, odpovědi nenacházím a bohužel obávám se, že je ani dneska nenajdu.

A pak tedy mám dvě poznámky, které jinak bych neříkala, ale v té krátké době, kdy vystoupil pan ministr Lipavský, už mi volali nějací známí, kteří žijí dlouhodobě poměrně daleko, že se o tom hovoří i na těch zastupitelstvích a že tam je vůle tedy vypomoci, ale to je potom pro vás to - já jenom to říkám.

A pak mám ještě jednu věc. Prosím, odpusťme si to, kdo co má na hlavě. Mohli bychom se divit. Chápu, že pan předseda zemědělského výboru má blízko k těmto termínům, ale kdybychom se toho mohli vyvarovat ze všech stran, byla bych ráda. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní vystoupí paní předsedkyně Alena Schillerová, poté se připraví pan poslanec Jaroslav Bžoch. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Využívám toho, že je tady pan ministr zahraničních věcí Lipavský, a chtěla bych ho poprosit, zda by mohl vyložit - já už jsem tady o tom mluvila první den, kdy jsme začali tento poslanecký návrh rozebírat, ale vy jste tu zrovna nebyl - v § 58 tohoto návrhu se doplňuje odst. 3, který zní, cituji: "MInisterstvo zahraničních věcí stanoví vyhláškou územní obvody popřípadě části územích obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční hlasování. Vychází přitom z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území."

Já si nebudu hrát na chytrou, ale sedm let jsem působila v Legislativní radě v vlády, v komisi pro finanční právo a myslím si, že by nám hodili tedy na hlavu takovéto zmocňovací ustanovení: "vychází přitom z dostupnosti a podmínek..." - nebo my bychom ho hodili na hlavu předkladatelům. Tak, obráceně - "... z dostupnosti podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území". Já bych se pana ministra chtěla zeptat, jestli by byl tak laskav a vysvětlil toto zmocňovací ustanovení, řekl, zda už je nějaký návrh té vyhlášky, jak to vypadá, zda k tomu je analýza, koho se toho bude týkat, kterých zemí. Myslím si, že si to opravdu zaslouží vysvětlení, a děkuji za odpověď předem.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času, a nyní tedy pan poslanec Bžoch, poté paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Děkuji za slovo, paní předsedající. My se tady vlastně často zmítáme v těch argumentech, že někdo tu má nějaká dlouhá léta korespondenční volbu, někdo ji nemá, jak dlouho funguje, proč ji má, nemá. Je to stejné jako s eurem. Někdo euro má, někdo ho nemá. A pak se tady dohadujeme často o tom, kdo mění názor, kdy mění názor. Ale ono to záleží také na tom, že ten svět se mění kolem nás. A proč o tom mluvím. Když se podíváme na ten svět, který je dnes, tak my všichni asi vnímáme geopolitickou situaci, která je. Vnímáme také bezpečnostní situaci, která je, a to je s tím všechno spojené. Svět se kolem nás mění a to, že někdo má euro dvacet let nebo má korespondenční volbu dvacet let, neznamená, že ji bude mít i dalších pět let, a právě kvůli tomu, že ten svět se mění.

A proč o tom mluvím? Když se podíváte například na stránky organizace Freedom House a podíváte se na to, kolik zemí kolem nás je demokratických, kolik je takových semidemokracií a kolik je autoritářských, s hrůzou zjistíte, že většina států je vlastně autoritářských a nesvobodných. A my v těchto státech, protože jich je většina v tom světě, budeme vlastně dávat to právo a budeme důvěřovat jejich systému pošty, že se nebudou vměšovat do voleb, v době, kdy dnes a denně řešíme jakékoliv volby všude po světě i v Evropské unii, kde dochází k možnému vměšování do voleb. A my těmto státům budeme důvěřovat, že se do těch voleb nebudou vměšovat, když budeme využívat jejich poštovní služby.

Zároveň, jak tady říkal Radek Vondráček, máme možnost zřídit ty ad hoc volební místnosti. Chápu pana ministra, jak říkal, že s tím můžou být problémy, to samozřejmě s tím souhlasím, to můžou být, ale zatím to nikdo nezkusil, a já si myslím, že v těch zemích, kde to stojí za to, tak bychom to udělat měli, protože pokud opravdu chceme korespondenční volbu a sázíme na to, že ty nedemokratické země - vměšování do voleb, geopolitická situace - to nebudou ovlivňovat, tak si myslím, že jsme na omylu. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová, poté se do faktických přihlásil pan ministr Lipavský, poté pan poslanec Benešík, Sadovský, Nacher, Kettner, Mašek, Cogan, paní poslankyně Peštová a pan poslanec Rais. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, já jenom k poslanci Kučerovi, vaším prostřednictvím. Asi jsme se nepochopili. Já jsem docela reagovala i na to, že je tady ten další zákon, který nám rozšíří počty voličů v zahraničí až do čtvrté generace, kteří nemají ani vztah k České republice. Právě proto, že se zavádí korespondenční volba, je třeba se tady těmito detaily zabývat, protože v současnosti k těm volbám dojdou ti, kteří skutečně chtějí volit, překonají určité nepohodlí i v zahraničí a chtějí vyjádřit svůj hlas. Ano, mají tu možnost a udělají tak. Ale nyní dáváme možnost ve své podstatě, nebo chcete, dalším zákonem, aby to náhodou nebylo v jednom zákonu, dát možnost i lidem, kteří nemají vztah k České republice. Uváděla jsem to také v kontextu s tím, že v Německu mají vlastně nějakým způsobem deklarovaný vztah ke své zemi, aby mohli volit. Takže je dobré nevytrhávat věci z kontextu.

Já se ještě navrátím k jedné věci a to bude k tomu krásnému čestnému prohlášení. Ona o tom mluvila kolegyně Peštová, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Víte, já přemýšlím, na co všechno bude stačit čestné prohlášení. Vy začínáte tady, ale proč by nemohl občan říct: Tak dobře, propadla mi občanka, tak já čestně prohlásím, že jsem to já a že tedy občanka je moje. Proč by to nemohl? Proč vy tady uvažujete o tom, že vůbec čestné prohlášení bude nahrazovat nějaké další doklady? Je pravdou, že takto uvažuje zatím pouze, vaším prostřednictvím, paní předsedající, předsedkyně Sněmovny, ale mě jímá hrůza! Co všechno jako bývalý správní orgán místo dokazování - vždyť potom zrušme správní orgány, soudy, bude stačit čestné prohlášení. Nač vše bude stačit čestné prohlášení?

A ještě k jedné věci (Předsedající: Je čas!), ale budu se muset přihlásit opětovně. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí tedy pan ministr Lipavský ve faktické, poté pan poslanec Benešík. Prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji za slovo. Padly tady takové tři okruhy dotazů. Já to vezmu - nejdříve paní předsedkyně se ptala na to, jakým způsobem bude vytvořeno to zmocňovací usnesení. Bude se týkat všech zemí na světě kromě České republiky. My logicky použijeme mapu, takže například zastupitelský úřad ve Vídni - region Rakousko. Složitější případy, například zastupitelský úřad Pretorie bude mít pravděpodobně odpovědnost i třeba za Madagaskar, jak to v tuhle chvíli máme. Jsou i složitější případy, například v Americe, kde máme několik úřadů: ambasáda ve Washingtonu, generální konzulát v New Yorku nebo generální konzulát v Los Angeles. Logicky tedy, jak je to nejblíž, použijeme zdravý rozum. Zdravý selský rozum, myslím si, že to je zavedená praxe.

Kdybych se ještě vrátil zpátky k těm konzulárním jednatelstvím, samozřejmě Česká republika je pravidelně zřizuje, v letní sezoně typicky Split, Rijeka, Burgas - tam, kam jezdí hodně českých občanů, dějí se tam konzulární případy. Je to vždy s plným souhlasem přijímajícího státu. Oni jsou rádi, že tam Česko vyšle diplomata nebo i třeba policistu, který nějakým způsobem asistuje u těch různých konzulárních případů, které se dějí - jsou to okradení občané, kapesní krádeže, bohužel dějí se i různé úrazy nebo autonehody. Nicméně abychom zvolili ten takzvaný, já bych to nazval bulharským modelem, protože Bulharsko dělá volby tímto způsobem, vidíme, že to je drahé, že to je opravdu komplikované a ten přijímající stát například musí, nebo dost často vlastně má i zájem poskytnout třeba ochranu, a v ten moment se to prostě celé komplikuje a opravdu by to nefungovalo. Já se přihlásím s další faktickou poznámkou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Následovat bude s faktickou poznámkou příspěvek pana poslance Sadovského, potom pan poslanec Patrik Nacher, Zdeněk Kettner a Jiří Mašek.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, slyšeli jsme spoustu argumentů. Já jsem dostal dopis přímo od Američanky, která žije v Americe, a doslova mně tady napsala, jak to probíhá a jak oni to cítí. Budu citovat: "Žiji v USA, v Kalifornii, dvacet let. Jsem občan České republiky a zároveň rezident Spojených států. Voleb se zúčastňuji jak pro americký government, tak pro všechny druhy voleb v české politice." Omlouvám se když za nějaký ten..., protože to je bez diakritiky a už nepíše úplně dobře česky. "Vždy k tomu využívám konzulátu v USA v Los Angeles. Konzulát v Los Angeles a všechny ostatní konzuláty ve Spojených státech navštěvujeme my, Češi žijící v USA, za účelem ověřování podpisů a různých dokumentů. Pokud jsem chtěla volit pro Českou republiku, požádala jsem on-line český konzulát o voličský průkaz, který mi byl vystaven během několika dnů a doručen na moji americkou adresu. Tímto se prokazujete při přístupu do volebních místností českého konzulátu. Pro nikoho z nás nikdy není problém se dostavit a vyřídit jakoukoli záležitost na českém konzulátě. Za sebe se mohu vyjádřit k tomu, že korespondenční volba pro české občany v zahraničí je nesmysl a má mnoho překážek. Mnoho lidí nezveřejňuje svoje adresy v USA, a to nejen lidí, kteří zde žijí nelegálně, ale i ti, kteří zde žijí legálně, a druhou věcí je to, že ze stovek přátel je možná 10 % lidí, kteří mají vůbec zájem jít k volbám pro Českou republiku. Jednak tito lidé ztrácejí zájem o českou politiku, hodně cestují, takže doručení volebních lístků je nemožné, stěhují se, což je v USA naprosto běžné, že se během roku několikrát přestěhujete, buď za prací, za školou nebo za poznáním."

Vyčerpal jsem čas, přihlásím se ještě a budu pokračovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. Přeju vám hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Vystřídali jsme se v řízení schůze.

Budeme pokračovat ve faktických poznámkách. Jako další vystoupí pan kolega Nacher. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já bych na začátku chtěl poděkovat panu ministrovi zahraničí, že jako jediný odpovídá.

Teď mám pro vás stěžejní otázku a jednu omluvu za sebe. Teď ta stěžejní otázka. Prosím, kolegové z koalice, chcete usnadnit lidem v zahraničí volit, anebo chcete korespondenční volbu? To je totiž ta základní otázka. Ve vašem podání to totiž není totéž. Takže znovu, odezírejte mi ze rtů. Chcete usnadnit lidem v zahraničí volit, anebo chcete změnit systém voleb automaticky na korespondenční volbu? Není to totéž. Budu rád, když mi odpovíte.

A teď jedna omluva. Já jsem včera tady ve svém hodinovém projevu řekl, kde jsem tady citoval, že Debatní deník, což je člověk, který se jmenuje Timofej Kožuchov, který tady říkal, že by staří lidé - že by se měla otevřít debata, že by staří lidé neměli volit, že má ten svůj projekt placený z Ministerstva školství. On mi napsal, že nemá, tudíž já se omlouvám, ale já vám tady teď ukážu, jak může vzniknout ta mystifikace, a tito lidé potom opravdu pak chodí do těch škol. On totiž napsal v listopadu: "Do škol po celé České republice se chystá nový pořad Vladařina, který bude učit studenty základy politologie. Je mi ctí, že jsem byl vybrán jako moderátor. Celé video najdete na stránkách jetobased.cz." Načež se spustila debata, lidé si stěžovali právě na Ministerstvo školství. On z toho projektu ustoupil a řekl, ať už nepíšou. Já měl z toho dojem, že se na tom podílí Ministerstvo školství, tak jsem se spletl, protože teď mi teprve napsal po třech měsících, že ten projekt sám posílá svá videa vedení škol a každá dobrovolně se rozhoduje, zda bude žáky učit podle osnov tohoto projektu. Vidíte, jak člověk může být mystifikován jedním chlubením se, že to bude ve všech školách.

Děkuji a tímto se omlouvám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Jako další vystoupí pan poslanec Kettner s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych se, prostřednictvím pana předsedajícího, obrátil na kolegu Kučeru, svého předřečníka, který tady mluvil o tom, že prostě občané mají ústavní právo volit a že jde jenom pouze o zjednodušení. To ústavní právo jim nikdo upírat nebude, jenže vy to chcete zjednodušit tak, že ve druhém čtení najednou bude stačit jenom prohlášení. Rád bych upozornil, že demokracie je velice křehká a stojí na nějakých základech - (moc) zákonodárná, výkonná a soudní. A ta stávající legislativa je velice propracovaná, to znamená, jsou tam kontrolní mechanismy a jsou tam i nějaké tresty, zločin a trest. Vy ve své podstatě tohleto úplně odbouráte. Vy si řeknete: Stačí jenom prohlášení. Už tam nebude, kdo to bude kontrolovat, aby se to dalo kontrolovat, jestli je všechno v pořádku, případně jaké budou tresty. To znamená, když já mám jakýkoliv zákon, tohle jsou přece základní věci, které tam být musí, a vy na to absolutně, úplně rezignujete. Já to přirovnám k tomu, že uděláme jaksi zákon, že od zítřka všichni budou skákat na jedné noze, tečka, a tím skončíme. Kdo to bude kontrolovat? Policista, nebo paní domovnice? Dostane pětadvacet na holou, nebo dostane pět tisíc, nebo ho zbavíme občanství? Tohleto tady absolutně vůbec není. A já prostě s hrůzou koukám, jak se tady za pochodu dělá absolutně účelový paskvil, který prostě s legislativou, tou správnou, tou co nejlepší legislativou, nemá absolutně vůbec nic společného. To je prostě čistě jenom účel.

A mám toho ještě více na srdci. Vidím, že čas mi vyprchává, to bych opravdu nestačil, takže já se přihlásím ještě s jednou faktickou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Mašek a připraví se pan poslanec Cogan. Pan poslanec Mašek tady pravděpodobně není, čili jeho faktická propadá. Pan poslanec Cogan. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Cogan: Tak já jenom pro ty, co nevidí, co se tady děje, tak tady taková klasická ukázka, jak obstruovat řízení, to znamená, že kolegové nás tady vyzývají, abychom odpovídali na otázky, ale zároveň tím, že už hodinu tady dávají faktické připomínky na projev jejich kolegy, blokují těm, kteří by chtěli odpovědět.

Já tady třeba mám dva z navrhovatelů, je tady Lucka Potůčková, která je přihlášená s přednostním právem, je tady ministr, další navrhovatel, který je přihlášen s přednostním právem - oni nemohou odpovědět, protože samozřejmě ty otázky tak, jak kladete, to se nedá odpovědět jen tak do dvou minut, a já musím říct zcela jednoznačně: volební právo je v základu moje právo, moje právo jako základní občanské právo, a stát mi má zaručit to právo a má mi ho zaručit, abych ho měl co nejvíc jako občan, kterýkoliv občan, který jsem jako občan Česka, tak mně má stát zaručit, abych mohl volit dostatečně komfortně, abych ho mohl uplatnit, abych ten výkon mohl učinit.

A teď přejdu k tomu a odpovím vám na dvě otázky, které jste tady řekli, v omezeném času. Jedna věc fakt pokrytecká, úplně, jak tady rozporujete několikrát to, že se budou ty hlasy dávat do dvou krajů, že se budou dávat do dvou krajů, které se losovaly. Teď ta situace je daleko horší. Na téhle úpravě jsme se shodli všichni, všechny strany, v rámci zákona o správě voleb, jednoznačně jsme si to tam odsouhlasili, že to je obrovský posun kupředu, že to volební právo, to mu pomůže. Samozřejmě, ten problém v těch krajích je, jednoznačně, v tom smyslu, v tom stávajícím přepočtu, kdy se losuje, který kraj to bude. Teď jsme pozici výrazně zlepšili i s vaším souhlasem, společně jsme to projednali, a teď to tady rozporujete. Tak aspoň tedy teď, kolegové, kteří jste byli na tom jednání, tak to vysvětlete těm kolegům ostatním, že to řešení, které je navržené, je v té zprávě o správě voleb a že je komfortní do budoucna víc než teď.

A ještě bych vám řekl jednu, ale už to tady nestíhám, třeba týkající se toho doručování, vyhlášky, těch pošt. To byl stejný návrh ve vašem zákoně (Předsedající: Čas!), který měl - to je právě to, co děláte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Rais. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče Cogane prostřednictvím pana předsedajícího, teď jste mi krásně nahrál. To už je ta poslední část, kterou jsem chtěla říct. To jsou ti občané, kteří jsou v zahraničí, mají ten vztah a volí v České republice, mají ten vztah a volí v České republice, tak říkám jedno: jestliže prokážu, že mám daný vztah k dané obci či kraji, tak by ten hlas se měl započítat tam. Proč já jako občan, který má to právo, jak říkáte vy, volit, proč můžu volit jenom v daném kraji, proč nemůžu volit v jiném kraji, proč oni můžou volit ve své podstatě tam, kam vy třísknete ten daný hlas? Proč neprokážou, do jakého kraje to vlastně půjde, protože k tomu mají ten vztah? To je to, kdybyste tady seděl, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, a nekřičte na mě, zmáčkněte si ten čudlíček, klidně můžete odpovídat. Kdybyste tady seděl, tak byste slyšel, co pan Vondráček tady krásně z toho semináře řekl. V ostatních zemích, neříkám ve všech, ale v některých zemích musí prokázat, že k té dané oblasti, respektive k danému městu či kraji, mají nějaký vztah. To je to, co říkám.

Pokud někdo chce z toho zahraničí volit a má na to právo, protože prokáže, že je občanem České republiky, potom samozřejmě to je to, co jsem tady vysvětlovala, s čím já mám problém, ale nikomu upírat jeho právo nechci. Ale v každém případě zřejmě to kdysi dávno asi bylo špatně nastaveno, protože by ten občan, když volí v Americe, tak si volí svůj život, svůj - vlastně tam, kam ta země půjde, on si tam odvolí to svoje. A proč mně má říkat, kam půjde tato republika, když on si zvolil v té Americe ten svůj krásný americký sen, jo? A já mám žít co? To, že on si tady odvolí a řekne, (Předsedající: Čas vypršel.) že to budete třeba vy?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. A pan poslanec Karel Rais, také zmáčknu čudlíček, takže bude mít faktickou poznámku dvě minuty. (Smích v sále.)

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. To ještě umím, no. Já jsem docela rád, že jsou tady páni ministři, protože bych chtěl víceméně reagovat směrem k oběma dvěma oblastem. Jednak bych spíš podporoval názor, který tady padl od kolegy Vondráčka, Bžocha, Sadovského, a to je vlastně to zahuštění volebních míst v Americe, a zejména v Kanadě, kde je to přece ještě výrazně řidší, protože jenom v Americe je asi 160 českých spolků, z nichž některé samozřejmě patří celé - Český dům v Chicagu třeba a podobně - takže tam asi by nebyl problém s pronájmem. Určitý problém, pochopitelně nějaké vyšší náklady, by to přineslo. Furt si myslím, že je to lepší, aby ty volební místnosti šly za českými voliči, než abychom skrz to měnili zákon, který v podstatě funguje.

Co se týká pana ministra Rakušana, tam bych - on minule, to už je myslím dva dni, v podstatě argumentoval tím, že by to byl lepší servis pro Erasmus studenty. Tak já jsem si vytáhl čísla ohledně Erasmus studentů. Od roku 2014 do roku 2021, čili za sedm let, bylo 125 000 výjezdů do deseti zemí, a jedná se tedy asi o 17 000 výjezdů ročně, což je plus minus 1 700 za měsíc. Ne všechny ty cesty kolidovaly samozřejmě s termínem vyhlášení voleb, čili jedná se maximálně... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Aha, takže ještě příště (Předsedající: Děkuju.), já bych to docela rád dokončil, tu myšlenku. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Díky a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Berki, připraví se paní poslankyně Ožanová. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, já bych si, vaším prostřednictvím, dovolil vyzvat organizační výbor, aby v mezidobí našich zasedání se trošku více podíval a zkusil se domluvit, co znamená § 60 našeho jednacího řádu, kdy se mluví o faktické poznámce. Jenom pro připomenutí - poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. Nelze v ní však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Poprosil bych, aby organizační výbor se tomu trošku věnoval, protože já mám pocit, že nám jako faktické poznámky prochází ledasco, co by normálně měl být klasický příspěvek, a díky faktickým poznámkám se pak na ty klasické příspěvky v podstatě nedostává.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Já mám podobný názor, ale je potřeba, aby k tomu přistupovalo celé vedení Sněmovny jednotně. Není možné měnit nějakým způsobem zaběhlou praxi, ale to je na jinou debatu. Ve faktických poznámkách bude pokračovat paní poslankyně Ožanová, připraví se pan ministr Lipavský. Tak, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající, já jenom musím zareagovat na předřečníka, kolegu Berkiho, vaším prostřednictvím. Tak přesně tohle nebyla faktická poznámka (Velký smích a potlesk z lavic zleva.), takže já se vrátím k tomu, kdy vždy reaguji na někoho, kdo promluvil předtím. Prosím vás, to už je velmi zajímavé, to, co se tady děje, ale tady jsme byli proškoleni v demokracii o tom, jak dlouho mluvíme. Říkal to kolega Cogan, vaším prostřednictvím, takže já proškolím o tom, jak hodně mluvíme. Dovolte mi, já mám možnost jako řadový poslanec, a ne jako vyvolený, aspoň v té faktické poznámce se nějak vyjádřit. Tady dvě volební strany mají pět předsedů klubů, pět předsedů politických stran, ti mají přednostních práv plno, ale kdy se mám potom vyjádřit já? Nemůžu se vůbec dostat ke slovu. Je to reakce, vážený pane Berki, který na mě pokřikujete, vaším prostřednictvím, pane předsedající, je to reakce na to, co říkal předseda klubu STAN, kolega Cogan, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Reaguji pouze na jeho slova. Takže zvažte a zkuste se chovat aspoň tolik slušně, abyste na mě nepokřikoval, prostřednictvím pana předsedajícího.

Víte co? Zkuste se někdy zamyslet nad tím, co říkáte. My, kteří skutečně reagujeme pouze na to, co bylo v rozpravě, ano, reagujeme déle na kolegu Vondráčka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, protože tam byl fakt dobrý obsah. Kdybyste poslouchali to, co říkal, je totiž na co reagovat. U vás je to bohužel někdy horší, ale my máme na co reagovat. Děkuji. (Potlesk zleva, nesouhlasné bouchání zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Kohoutek Tomáš vystoupí - pardon, pan ministr Lipavský byl v pořadí za paní poslankyní Ožanovou, a připraví se pan poslanec Kohoutek. Pane ministře, prosím, vaše dvě minuty k faktické poznámce.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážené dámy, vážení pánové, nemám hlasovací kartu, tedy nemohu ani zmáčknout čudlíček, ale přihlašuji se prostřednictvím řídícího schůze.

Já jsem ještě chtěl reagovat na vystoupení paní poslankyně Bereniky Peštové, která vlastně položila určité rovnítko, teoretické rovnítko, mezi platbu sociálního a zdravotního pojištění a volební právo. Kdybychom k tomuto skutečně chtěli přistoupit a kdybychom - kdyby se to mělo stát, tak bych chtěl jenom poukázat na to, že vlastně celá řada cizinců nebo vlastně všichni cizinci žijící v Česku mají také tyto povinnosti, a to by skutečně proměnilo naši volební mapu. Takže s takovými návrhy prosím velmi opatrně. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní už přichází řada na pana poslance Kohoutka. Připraví se pan poslanec Kobza. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych chtěl samozřejmě reagovat jednak na slova mého kolegy pana Radka Vondráčka, jednak i na slova kolegyně paní Schillerové, i na slova pana ministra.

Víceméně chtěl bych se vrátit k § 58 odst. 3, kde se - respektive na § 58 zákona, kde se nově má doplnit odst. 3, který zní - a prosím, poslouchejte se mnou, protože chtěl bych jak odpověď od pana ministra zahraničí, tak samozřejmě i od pana ministra vnitra - kde je jednoznačně řečeno, že '"Ministerstvo zahraničních věcí stanoví vyhláškou územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenčních hlasů"; za středníkem: "vychází přitom z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území". Já tedy říkám, že samozřejmě s tím návrhem zákona jako takovým nesouhlasím, protože podle mě otevíráme Pandořinu skříňku. K tomu bych se chtěl vyjádřit samozřejmě až v rámci svého souvislého projevu, ale jsem 42. v pořadí, takže aspoň touto cestou.

Nicméně § 3, který se nově vkládá, respektive odst. 3 do § 58, znamená, že pokud tento zákon v tomto znění projde, prochází de facto blanketní zákon, čistý zákon bez jakýchkoliv obvodů, kde, dokud ministerstvo nestanoví vyhlášku, znamená, že žádná korespondenční volba, dámy a pánové, nebude - ta korespondenční volba bude záležet na libovůli Ministerstva zahraničí. To znamená, v tomto případě třeba na libovůli Pirátské strany, která se rozhodne, že dovolí korespondenčně hlasovat například jenom občanům Spojených států, protože z nějakých průzkumů bude vědět, že tam jsou zrovna fanoušci Pirátské strany, a když třeba se dotyčnému ministerstvu nebude líbit to, jaké hlasy by přišli ze Slovenska nebo třeba z Turecka, tak si to ministerstvo prostě taxativně... - respektive nenapíše tu konkrétní zemi (Předsedající: Čas, pane poslanče) do toho seznamu a bude to jenom pro vyvolené země, což je absolutní zvěrstvo. Děkuju. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kobza, připraví se pan poslanec Sadovský, prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych si dovolil ještě vznést dotaz na pana doktora Vondráčka. V České republice máme zhruba 40 % nevoličů. Jsou to lidé, kteří tady žijí a na jejichž život přímo dopadá výsledek voleb. Takže teď je samozřejmě otázka: z těch statisíců Čechů z pátého kolene, kteří žijí v zahraničí, jaké procento u nich bude těchto nevoličů? To je jedna věc.

Druhá věc, která mě trochu ruší, je ta, že mezi těmito nevoliči vznikne bonanza identit, u které nebude možné kontrolovat, kdo vlastně ten lístek dal do obálky. Pak samozřejmě se otevírá obrovská možnost na volební manipulace. Takže jsem se chtěl zeptat, jestli pan kolega Vondráček nemá představu o tom, jakým způsobem toto bude ošetřeno, zabezpečeno, aby tady k tomu nedošlo. Protože jestli se bavíme o tom - my jsme to počítali, já potom o tom budu mluvit ve svém příspěvku - že se jedná přes milion osob, tak v tom případě tam těch nevoličů může být půl milionu, může tam být 600 000 nevoličů. Jejich jména ale těžko budeme kontrolovat, protože potom může dojít k tomu, že budou hlasovat i veteráni z občanské války. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Sadovský, připraví se pan vicepremiér Rakušan.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Budu navazovat na předcházející debatu o dopisu voličky z USA:

"Tito lidé se nestarají o politiku, nikde nemají svoje bydliště a mají jiné životní priority, takže zavádět korespondenční volby je z mé zkušenosti zbytečně nesmyslné.

Osobní vyjádření ke korespondenční volbě v USA, když jsem byla v době covidu volit amerického prezidenta, je velmi negativní. Poté, co jsem opustila volební místnost, řádně odvolila, mně ještě ten samý den byla doručena obálka s novými hlasovacími lístky a výzva ke korespondenčnímu hlasování, takže jsem mohla vlastně volit dvakrát, kdybych chtěla. Nestalo se to jen mně.

Také jsem byla svědkem toho, kdy v sousedním státě se až po volbách našla volební bedna s volebními lístky, která byla umístěna u pošty, kterou někdo v noci přemístil. Jakékoliv takové způsoby, kdy dáváte dopis s volebními lístky, nezaručují, že lístky budou doručeny, že se neztratí a podobně. Proto také došlo k mnoha podvodům. Byla to jen jediná alternativní volba z důvodu covidu a nikdy více se nebude opakovat zde u nás v USA.

Česká republika má 10 milionů obyvatel. Podle posledního věstníku u nás na konzulátu v USA žije asi 500 000 českých občanů. Při posledních volbách se zúčastnila desetina. Lidé opravdu nemají zájem a ten, kdo má zájem, těch pár kilometrů dojede. Zabralo by to velice mnoho práce pracovníkům konzulátu, musela by být zřízena další pracovní místa, náklady na tisk a rozesílání dopisů by byly vysoké. Hlavně pracovníci konzulátu nemají žádné adresy na doručení, jak jsem psala výše. Občané ČR nemají zájem, aby někde uveřejňovali svoje bydliště. Považuji celý tento systém, který je navržen současnou českou vládou, za nesmyslný." (Předsedající: Čas vypršel.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan ministr Rakušan.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vůbec tady nebudu nijak kriticky zpochybňovat průběh debaty. Je to legitimní právo kohokoliv diskutovat, ať už v obecné rozpravě, nebo faktickými připomínkami. Je i právo řečníka - klobouk dolů před výdrží - strávit dvanáct hodin u řečnického pultíku. Je to prostě právo, je to parlamentní diskuse a já to nezpochybňuji. Nicméně mě prosím nenuťte, abych v téhle chvíli já nějakým způsobem reagoval ve faktických poznámkách. Na pana předsedu Vondráčka tady mám - spočítejme si to - jedna, dva, tři, čtyři, pět a půl stran A4 textu z dnešního jednání. Tady mám rukou psány poznámky na dvě stránky ze včerejšího jednání, jmenovitě podle jednotlivých poslankyň a poslanců tady mám čtyři stránky poznámek. To je opravdu něco, co se do faktické připomínky nevejde. Já to nebudu kouskovat, chci se celistvě vyjádřit. Myslím si, že to je také mé osobní právo a mé osobní rozhodnutí, takže na výzvy, ať reaguji ve dvouminutových intervalech ve faktických poznámkách, prostě reflektovat nebudu. Budu trpělivý, budu čekat, až na mě dojde řada. Jenom prosím neargumentujte tím, že nejsem připraven diskutovat.

Včera jsem tady strávil tři zajímavé hodiny při projevu kolegy Okamury, poslechl jsem si něco z Masaryka. Znovu říkám, je to zcela legitimní, nicméně jsem čekal, zda ho náhodou nějaká potřeba přece jenom nepřiměje k tomu udělat nějakou pauzičku, abych se do ní vměstnal. Nestalo se tak, vydržel to celou dobu. Budu teď respektovat to, že vy se budete dále hlásit, budu poslouchat, psát si poznámky, ale dejte mi možnost potom celistvě vystoupit v takové délce, jako to třeba předvedl váš pan kolega Vondráček. Myslím, že je to zcela legitimní přístup.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, ale on mi utekl pan ministr zahraničních věcí. Chtěl jsem reagovat na jeho první faktickou poznámku, kde říkal, jak jsou ty ambasády perfektně připravené, jak se na to těší. Já mám úplně jinou zpětnou vazbu. Doporučil bych mu, aby se opravdu zajímal o život svých podřízených na ambasádách, kde prostě ví, že už tu stávající administrativu tak tak stíhají, a teď se jim hodí na krk kompletně ty volební lístky, obálky a všechno ostatní. Pak se to všechno vezme, ty dokumenty, a pošle na Prahu 1. Proč se pan Lipavský a Ministerstvo zahraničí trošku víc nebilo za svoje ministerstvo? Je normální, že v Rakousku a Německu se posílají ty hlasovací lístky domů, tak proč se to rovnou neposílá na Prahu 1? To jenom jedna faktická poznámka.

K panu kolegovi Kobzovi. Strašně děkuji za tu důvěru, ale já ty odpovědi nemám, prostě nemám. Děkuji panu ministrovi Rakušanovi, že tady je, že vystupuje, že chce diskutovat, že si dělá poznámky, má pět a půl stránek. Já vám ze srdce přeji, ať vás nezaříznou, pane ministře, ať na vás vyjde řada, protože když bylo lex Babiš, tak jsem měl dvanáct stránek poznámek a nepřišel jsem na řadu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Adámková s další faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Kettner.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych jenom chtěla kratičce reagovat, ještě doplnit k panu ministru Lipavskému, který tu není, ale chci, aby to zaznělo, abychom o tom mohli dále hovořit. Dávám k uvážení a teď jsem s některými lidmi hovořila - jsou různé krajanské spolky ve Spojených státech, které by se velmi rády aktivně zapojily eventuálně do nějaké organizace voleb tam, a jsou ochotny poskytnout i svá místa. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kettner, připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl reagovat na kolegu Berkiho. Je to faktická, je to reakce na jeho vystoupení, skutečně nemám přednostní právo, to znamená, nemůžu reagovat okamžitě, co tady zazní. Když jsem poslouchal všechny kolegy s faktickými, jsou to všechno reakce na něco, co tady v rámci toho, co probíráme, padlo. Mám tady taky poznámky ještě na něco, co se řeklo včera. Neměl jsem šanci nějak reagovat, bylo to pozdě a tak dále. Nezaznamenal jsem, že by tady někdo citoval bibli nebo svoje zážitky z dětství. Vždycky to je nějaká reakce na něco, co tady někdo řekl - ministr, předkladatel a tak dále, co řekl nějaký kolega, něco mě zaujalo a tak dál. To jsou prostě faktické poznámky, nemůžu si pomoct.

Mám ještě další poznámku. Pětikoalice se velice ráda ohání určitými průzkumy, které jsou pro ně výhodné. Poslední na Novinkách.cz byl, že nadpoloviční většina českých občanů chce tu korespondenční volbu. Ale to virtuální prostředí je trošičku nepříjemné v tom - byl to průzkum učiněný mezi 500 respondenty. To není nijak moc, tedy možná něco přes 500. Pod tím byla anketa, ve které, když jsem si včera večer kontroloval, tam bylo přes 6 000 lidí, kteří reagovali. Najednou 71 % bylo proti. Takže tady je nějaký velký nepoměr.

Proč se tedy bránit referendu? Vždyť je to natolik závažné téma, že tady se to referendum přímo nabízí. Udělejme referendum klidně i pro občany v zahraničí, kteří se k tomu hlásí. To referendum nemusí být za jeden víkend, můžeme to nechat třeba půl roku, aby oni měli čas, když sem jedou na dovolenou, abychom si je prověřili, aby se mohli zúčastnit. Jenže tady je asi problém, to bychom asi nestihli do příštích parlamentních voleb, že? Tady asi vítr fouká. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Koten.

Než paní kolegyně dorazí, načtu jednu omluvu. Pan poslanec Kaňkovský Vít se omlouvá od 14 hodin z pracovních důvodů.

Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla reagovat na pana ministra Lipavského. Bohužel vidím, že se tady střídáte jak do houslí, takže mi zase mezitím utekl. Já jsem chtěla říct, že on mě vůbec nepochopil. On mě vůbec nepochopil! Já jsem tady neříkala nic, co by bylo - já nevím, on říkal, že někomu chci brát právo, nechci, aby volil. To přece není pravda. Celou dobu říkám, že nikomu žádné právo neberu.

Já jsem tady řekla hned na začátku faktickou poznámkou, která reagovala na mého předřečníka pana Vondráčka, prostřednictvím pana předsedajícího, že každý z nás můžeme volit v daném okresu nebo městě, musíme to doložit trvalým bydlištěm, nebo v kraji, musíme to doložit, že v tom kraji žijeme. Já také nemůžu z Ústeckého kraje volit v Moravskoslezském, protože se mi tam chce volit a mám tam někoho, koho bych chtěla ráda volit. Taky nemůžu, ne? To jsem řekla. Řekla jsem to, že nemůžou být přísnější podmínky pro naše občany než pro občany v zahraničí. Já když půjdu k volbám a budu mít dva dny propadlou občanku, tak mě nenechají volit, a naši občané v zahraničí si budou prostě chodit na nějaké čestné prohlášení? Co to jako je? Tak mě vyhodí od komise, byť o mně vědí, že jsem v seznamu, mám tam trvalé bydliště, všechno o mně vědí, to tady bylo řečeno. Přesto propadlá občanka mě vyloučí od toho, abych mohla volit. A v zahraničí přijdou a doloží tam čestné prohlášení, že tam někde asi bydlí možná? To tady bylo řečeno.

A pak to další, co jsem tady řekla. Ano, všichni, co zde žijeme, se podílíme na chodu tohoto státu a svojí volbou si vlastně volíme tu cestu. Proto chodíme k volbám, proto to dáváme buď tomu, nebo onomu, já nebudu říkat, jaké straně, jo? Ale oni si volí (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) v Americe třeba toho Trumpa (Předsedající: Čas.), jak tady bylo řečeno (Předsedající: Děkuju, děkuju, čas, prosím.), a pak jdou volit našeho prezidenta.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Koten. Prosím, abychom dodržovali ty dvě minuty - vzhledem k tomu, že se hlásíte opakovaně, tak o to více. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych tady rád zareagoval na svého ctěného předřečníka pana Cogana, vaším prostřednictvím, protože tady se pořád říká, že ti občané v zahraničí mají ústavou zaručená práva. Ano, samozřejmě že máme ústavou zaručené právo volit. Ovšem tento návrh právě tu propagovanou ústavu naši, jak se má dodržovat, tak ho flagrantně porušuje, protože porušuje právě ta pravidla, která jsou napsána v ústavě, jaká má být vlastně volba, že musí být rovné to právo pro všechny lidi. A přesně, jak tady kolegyně, vaším prostřednictvím, Berenika Peštová řekla, tak ta práva právě tímto zákonem vy chcete flagrantně porušovat, protože to právo nebude rovné.

A co se týká kontroly identity: no, tak pokud tedy nemusí být ani ověřený podpis v zahraničí, to už samo o sobě dokazuje, že to je naprosto účelově napsaný dopis, samozřejmě i s navazujícím zákonem o změně občanství České republiky, protože tam se dá vygenerovat téměř nekonečné množství těch lístků. A vzhledem k tomu, že jak tady říkal pan ministr Lipavský, vaším prostřednictvím, tak oni ty lidi mají zmonitorované, kteří žijí ve Spojených státech a chodí třeba volit, anebo z té diaspory, která tam žije. Podle mého to je účelová a naprosto zoufalá snaha se dostat pomocí korespondenční volby k těmto hlasům potenciálním. A pak už jenom poběží rotačky, jak jsme to viděli ve Spojených státech, a vznikne tam samozřejmě obrovské množství vygenerovaných podpisů, které nikdo nemusí ověřovat. A pachuť občanů, kteří žijí zde v České republice, na regulérnost voleb bude naprosto obrovská. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Berki, připraví se pan poslanec Rais.

 

Poslanec Jan Berki: Vážený pane místopředsedo, vaším prostřednictvím bych se chtěl omluvit kolegyni Ožanové za to, že jsem na ni pokřikoval, to považuji z mé strany za velmi nedůstojné. A na druhé straně bych chtěl upozornit, že v tom § 60 odst. 1 je: "Poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy, nikoliv konkrétního poslance či poslankyni." A já jsem ve svém příspěvku reagoval na to, že se domnívám, že průběh té rozpravy není úplně v souladu s jednacím řádem.

Zároveň bych, vaším prostřednictvím, kolegovi Kettnerovi chtěl říci, že ten odstavec má také více vět než jen tu první a je tam také, že nelze v ní však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. A protože jsem si vědom, pane místopředsedo, vaším prostřednictvím, toho, co jste říkal, že to vyžaduje, aby všichni řídící schůze ji řídili stejně, proto jsem vyzval organizační výbor, aby se této otázce věnoval. Nepodával jsem konkrétní návrh týkající se průběhu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za vyjasnění a nyní bude následovat faktická poznámka pana poslance Raise, připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já bych dokončil tu myšlenku ohledně těch Erasmus studentů, že skrze zavádět korespondenční hlasování si myslím, že je zbytečné, protože když bych to zkrátil ta čísla, nebo neuváděl přesně ta čísla, která tady samozřejmě mám, Erasmus je prioritně určen asi pro deset evropských zemí, a řádově jde, když to vezmu v ten konkrétní měsíc, kdy by byly ty volby, jde maximálně o desítky lidí včetně ještě dalších programů, které univerzity dělají, to je Tempus třeba nebo CEEPUS a další. Takže myslím si, že ta metoda, přístup k zahuštění volebních míst a snížení vzdálenosti - třeba v Anglii, když jsou volby, v podstatě je to všechno v dosahu i toho studenta, který by případně chtěl volit. To si myslím, že je lepší cesta zahustit ta volební místa v těch jednotlivých zemích. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a bude pokračovat s faktickou poznámkou paní poslankyně Ožanová, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já si opět dovolím reagovat na kolegu Vondráčka, vaším prostřednictvím, a na více kolegů, kteří se již zmínili o jedné věci. Týká se to částečně Ministerstva zahraničních věcí a tam je to doručování. Tam je napsáno, že budou dávat vyhlášku, budou brát respekt na dostupnost podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území. Já jenom bych to chtěl rozšířit, jestli si fakt uvědomujete, co to znamená, protože doručování třeba i na území cizího státu, oni ne všichni znají doručování do vlastních rukou. Zkuste se podívat jenom do Polska. Když se pokusíte něco doručit do vlastních rukou, tak to může převzít kdokoliv z rodiny, kdo tam bydlí na té adrese. To znamená, opravdu nejsem si jistá, do kolika zemí, a to by mě zajímalo. Ministerstvo zahraničí o tom uvažuje. Opravdu ty poštovní podmínky jsou v každém státě různé, a to doručování - tady je jedno nebezpečí, nemusí být do vlastních rukou.

Další věc, která mě zaujala, je - a možná se k tomu ještě budu muset vracet s ohledem na čas - hodně o tom hovořil i kolega Patrik Nacher, vaším prostřednictvím, pane předsedající, i kolegyně Mračková Vildumetzová, vaším prostřednictví, a to je ta účinnost, protože v odůvodnění, které máte, je, aby bylo možné korespondenční hlasování využít ještě pro volby před nabytím účinnosti zákona o správě voleb, fakticky jde jen o volby do Poslanecké sněmovny na podzim 2025, případně předčasné volby do Poslanecké sněmovny nebo volbu prezidenta republiky, pokud by se musela konat nová volba před uplynutím funkčního období stávajícího prezidenta. Jenom tak pro vaše upozornění, protože si nejsem jista, zda jste to všichni četli - takže uvažujete i o předčasných volbách a za to vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Bude pokračovat pan poslanec Mašek a připraví se pan poslanec Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Jako červená nit se tady od koaličních poslanců line to, že chceme usnadnit voličům v zahraničí možnost volit. Je to až trochu dojemná snaha, opravdu je účelová a váže se prostě evidentně k jedněm určitým volbám. Teď je ta otázka nastolena tak, jestli to stojí za to, dělat přechodný zákon, který se jistě bude upravovat - takhle nemůže vydržet - a dělat ho účelově k jedněm jediným volbám, kdy jde o tajnost volby, kdy jde o osobní provedení volby, kdy jde o její protiústavnost, což řada lidí, renomovaných právníků, ke kterým samozřejmě nepatřím, deklaruje, že to takto je.

Dotaz na pana ministra Lipavského a Rakušana, jak chtějí zařídit v zahraničí právě tu tajnost a právě to osobní provedení? Berte to jako konkrétní dotaz.

A teď si dovolím určitou výzvu. Jestli než boj o to, že získáte více hlasů, ne jako v minulosti poměrem od tehdy 13 000 voličů jste získali větší poměr, teď doufáte (ve) výrazně větší zisk, jestli by nestálo za to, přidat ve druhé polovině vašeho volebního období na práci, udělat něco pro občany této země, něco hmatatelného tak, aby se vám zvýšily volební preference v České republice? Já si myslím, že to by měl být cíl i naší celé Sněmovny a já bych vás o to chtěl pokorně požádat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Kohoutek, připraví se pan poslanec Helebrant.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den ještě jednou, kolegyně, kolegové. Ono toho v tom zákoně je skutečně víc, na co bych chtěl poukázat, ale bohužel nemáme čas. Tak bych vás chtěl jenom informovat, například o pasáži, která je uvedena v důvodové zprávě zákona na straně 22, což mně přijde úplný absurdistán, kde je psáno a uvedeno: započítává se i hlas voliče, který požádal o korespondenční hlasování, odevzdal svůj hlas, ale následně zemřel. Takového voliče zvláštní okrsková volební komise zapíše do seznamu voličů dodatečně. V době, kdy takový volič korespondenčně hlasoval, byl voličem a hlasoval v dobré víře, že voličem bude i ke dni voleb. Zní to pěkně, ale dle mého názoru způsobilost k právnímu jednání nabývá člověk narozením a přichází o ni smrtí. De facto v zákonném ustanovení je, že lze požádat o volební lístky 25 dnů před konáním voleb. Hypotetická situace: budeme mít volby 10. října, 25 dnů předem - čili nějakého 15. září - si volič požádá o hlasovací lístek, který dostane, dejme tomu, 18. září a 20. září odešle svůj hlas. Dotyčný volič zemře 29. září, volby se budou konat 10. října. Podle důvodové zprávy se to bude počítat. Dovedeno ad absurdum, v případě, že by hlasovalo 100 % voličů, kteří byli zapsáni jako voliči a byly jim přisouzeny hlasovací lístky, při kontrole volebních hlasů v době konání voleb by mohla nastat absurdní situace, že by bylo odevzdáno víc hlasů, než je voličů v seznamu, což mi přijde absurdní. Kdyby se stalo, že by zemřelo 50 000 lidí v době od odevzdání hlasů ke dni konání voleb a volili by všichni, tak skutečně nám může nastat i taková absurdní situace. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Helebrant, připraví se pan poslanec Benda. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych zde chtěl krátce reagovat na pana ministra vnitra, který zde opakovaně uvedl, že je rád tady za tu debatu, že je legitimní a že chce diskutovat. Já toto beru jako příslib, že debata nebude nijak omezována ani krácena řečnická doba, a za to mu děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Benda a připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, chápu, že za to místopředsedové úplně nemohou, ale rozmohl se nám tady takový nešvar, že faktické poznámky jsou dramaticky zneužívány, podle mého názoru v přímém rozporu s jednacím řádem. Kdybych vzal, například, jenom vystoupení pana kolegy Kohoutka, kterého jsem poslouchal, tak mluví způsobem, který měl být uplatněn v řádné přihlášce, protože nereaguje na rozpravu, ale reaguje na zákon. To samé se týká lidí, kteří mají pocit, že jejich faktické poznámky mají trvat tři, čtyři, pět, než domluví. Ale to jenom tak jako poznámka na okraj, budeme se tím muset příští týden případně nějak zabývat.

Já jsem chtěl zareagovat na paní kolegyni Peštovou, která mluvila o tom, že není možné v České republice volit v jiném kraji, když chci volit v jiném kraji. Možné to je samozřejmě - pokud si vyzvednu hlasovací lístek, můžu volit a řada mých voličů jezdila z celé republiky, aby mohla volit mě (Smích a potlesk v sále.), takže to samozřejmě možné je.

A druhá věc, připadá mi zbytečné se tady donekonečna bavit o čestném prohlášení, které není součástí tohoto návrhu zákona. Jiná věc je, co zaznělo na sítích, to si, prosím, řešte na sítích, ale v tuto chvíli máme v návrhu zákona ověřené doklady, bavme se o tom, co je nám předloženo, zbytek je na jednání mezi prvním a druhým čtením, které opozici dlouhou dobu slibuji. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Kolovratník k faktické poznámce.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já jsem tedy chtěla reagovat na něco jiného, ale jelikož vystoupil pan můj ctěný kolega poslanec Benda, půjdu reagovat na něj, prostřednictvím pana předsedajícího. Ano, máte pravdu, můžu volit v jiném kraji. Je pravda, že jsem se tedy s tím ještě nesetkala, že bych měla takový fanklub, aby za mnou jezdili do toho kraje... (Smích v sále.), takže já vám tedy blahopřeji, že takový máte. V každém případě jsem to brala zcela tak, jak k tomu přistupujeme, jako každý občan. Volím v městě, kde mám trvalé bydliště, a to stejné město je v daném kraji, takže se soustřeďuji na lidi, který reprezentují náš kraj. Je pravda, že jste mě zaskočil, takže opravdu proto jsem tedy (na vás?) zareagovala.

V každém případě já myslela, že tedy spíš mně budete rozporovat to, co jsem tady říkala předtím, když jsem tady se bavila o tom, že by každý ten občan měl být nějak navázán třeba na obec nebo na kraj z toho zahraničí. To jsem myslela, že mi začnete rozporovat, proto jsem se tam už nadechovala a čekala jsem nějakou pořádnou reakci, protože to bych očekávala - to by bylo zajímavé, to by mě opravdu zajímalo, jaký je váš pohled na to. Já vím, že třeba Občanská demokratická strana prošla nějakou velkou turbulencí, protože když jsem se koukala na vaše vyjádření - a nemyslím tím vás, ale vašeho předsedu a některé členy vaše - tak jste změnili názor, co se týče korespondenční volby. To jsem se divila, protože ještě v hlavě mi zní, jak tam bylo řečeno, že čím víc se do toho bude zasahovat, tím větší chaos v tom nastane. Takže bychom neměli vůbec do toho zasahovat, ale měli bychom to nechat tak, jak to je, a každá změna není změnou k lepšímu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Kolovratník s faktickou poznámkou a bude následovat pan poslanec Lang.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Já v reakci na kolegu Bendu reaguji faktickou poznámkou, opravdu je to reakce na kolegu Cogana, který nám sem nalil hodně emocí a zase odešel. Je to opravdu reakce, ke které jsem se tedy přihlásil, k faktické na vystoupení pana poslance Cogana. On tady hrozně emotivně bojoval za to nebo používal ten argument, jak si máme být tedy u voleb všichni rovni, pro všechny že má být to právo stejné a co nejjednodušší a tak dál. O to opíral svoji argumentaci nebo váš boj za korespondenční volbu, ale já se rychle vrátím k jednomu klíčovému, kruciálnímu detailu, už tady mými předřečníky byl zmíněn - je to ten moment, který pracuje s tím, že rozhodnutí o tom, kde, v kterých okrscích bude korespondenční volba probíhat, rozhodne vyhláškou Ministerstvo zahraničí (Důrazně.), vyhláškou Ministerstvo zahraničí. Ve vašich vyjádřeních i v médiích i v té důvodové zprávě to je popsáno hezky a uznávám, že to má určitou logiku - válečné konflikty, nebezpečné zóny a tak dále - ale prostě pořád, dámy a pánové, je to vyhláška Ministerstva zahraničí jednorázová v určitém čase.

Tak jestli nás tady vy přesvědčujete, nejen pan Cogan, ale i další, že máme chtít stejné právo pro všechny, pro všechny má být stejné, tak ale přijďte s nějakým sakra dobrým systémem, který třeba něco, jako je ať už elektronická, nebo korespondenční volba, umožní naprosto stejné právo všem občanům České republiky na celém světě, a ne že jedné jediné nebo určité vybrané skupině, která bude zrovna vybrána vyhláškou Ministerstva zahraničí, ať to může být myšleno jakkoliv dobře. Zkrátka a dobře, pro mě je tohle cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly, nezlobte se na mě.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nezlobíme se. Jako další vystoupí pan poslanec Lang. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo. Tak já bych to trošičku odlehčil. Celé ty tři dny se tady snažím poctivě sedět, takže jsem byl také edukován panem kolegou Okamurou od Masaryka přes hilsneriádu a až do první republiky.

Dneska tedy na pana kolegu Bendu, abychom tedy nebyli nařčeni z toho, že nereagujeme na faktické připomínky. Já už jsem tedy konečně pochopil vaše celoživotní sezení v Poslanecké sněmovně, jak se vám neustále daří tady obnovovat ty mandáty. Netušil jsem, že je to na základě nějakých zájezdů vašich fanoušků z různých krajů. Silně pochybuji, že nějaký takový autobus vyjíždí i od nás z Plzně - sever, protože o tom opravdu velice pochybuji. A jestliže takovéto fanoušky máte, tak pro nás ostatní, kteří bychom třeba chtěli ještě zopakovat někdy mandát, je to velké poučení, takovéto fanouškovské kluby si založit po republice a prostě je sem navážet nebo do svých volebních okrsků navážet svoje fanoušky. Doufám, že něco takového nebude taky s těmi našimi krajany v zahraničí, z kterých, přestože možná Českou republiku v životě neviděli, tím navazujícím zákonem o českém občanství z nich chcete udělat naše české občany.

Až potom dojde tady na zákon o českém občanství, jak tady včera říkal kolega - nevím, jak se přesně jmenuje předseda toho podvýboru pro krajany. Já mám hodně osobních zkušeností z předchozího zaměstnání s různými podvody různých spolků, kdy se falšovaly různé dokumenty, aby se někdo stal českým občanem, a když si uvědomíme jiné cizince, kteří třeba jsou na území České republiky, jsou tady dlouhodobě, absolvují celou škálu krátkodobého, dlouhodobého, trvalého pobytu, chtějí být tady a chtějí být českými občany, co všechno musejí absolvovat, včetně nějaké jazykové zkoušky, včetně nějakých náležitostí spojených, co je Karlštejn a další, kdo byl Karel IV. a podobně, a tady na druhou stranu prostě takhle někomu to občanství dáme, tak si myslím, že to je až nedůstojné rozdávat naše české občanství a naše pasy lidem, kteří si to možná ani nezaslouží anebo to dělají čistě účelově. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vystoupí pan poslanec Berkovec, připraví se pan poslanec Vondráček.

Než kolega dorazí, načtu jednu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Nina Nováková od 15 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, přeji pěkný den. Dovolte, abych reagoval technickou poznámkou na sekvenci projevů našeho váženého kolegy Radka Vondráčka, který mluvil o zranitelnosti té cesty při korespondenční volbě, cesty vyplněného lístku v obálce do sčítacího centra nebo k té komisi. Víte, já jsem vyučený a vystudovaný polygraf, tak jsem se do té úvahy snažil zapojit celý ten řetězec, to znamená i výrobu. Společnost Walstead Moraviapress je smluvním partnerem Ministerstva vnitra jako tiskárna, má vynikající kredit vzhledem k technice tisku - sice tam nejsou žádné velké ochranné prvky na těch lístcích, ale používá se speciální novinový papír, nějakých 45 gramů na metr čtvereční v případě senátních voleb, a v případě třeba komunálních voleb, kdy tu je nějakých 250 tun papíru, je to speciální recyklát, takže tam už nějaké nebezpečí falza, že by ho někdo vyrobil, je dost klopotné, byla by na to potřeba nějaká organizovaná odborná skupina. Ale jak říkám, na té cestě, když si uvědomíte, že opravdu to je desítky míst, stovky rukou, jde to poštou, nejde to speciálním kurýrem, tak tam vidím to velké nebezpečí. Nakonec i při bankovních loupežích - tiskárna cenin je hlídaná, že jo, banky mají trezory, ale vždycky se loupilo na té cestě, takže já si myslím, že nejbezpečnější je těch několik metrů, kdy vy donesete lístek zpoza plenty do urny, a nejbezpečnějším ostrůvkem demokracie, samostatnosti a svobodné volby je těch několik centimetrů nebo několik desítek centimetrů čtverečních za tou plentou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Pan poslanec Vondráček teď vystoupí, připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Chci reagovat na kolegu Bendu a zastat se kolegy Kohoutka. Já jsem totiž o problematice prováděcího předpisu a těch obvodech mluvil v té části včera večer, takže nedá se považovat jeho vystoupení, že by bylo nereagující na průběh rozpravy, když předcházející řečník tady to téma otevřel. Doufám, že věta pana Bendy, že "budeme se tomu věnovat" neznamená, že zase budou nějak krácena naše práva. Tady se obsah faktické poznámky rozvíjel nějakých třicet let ve Sněmovně. My jsme ve Sněmovně deset let, my jsme tady všechno zdědili. Já vás chci ujistit, že jsme nevymysleli ani jednu obstrukční techniku. Osobně jsem se všechno naučil od pana Stanjury a od pana Kalouska. Nic jsem sám nevymyslel, neumím to. (Potlesk z lavic ANO.)

A k panu Berkimu, prostřednictvím předsedajícího: vy jste svým druhým vystoupením popřel to první. Vy jste napřed horoval proti faktické poznámce a pak jste nás poučil, že můžete reagovat na průběh rozpravy, což je velice široká škála. A měl jste pravdu v té druhé poznámce. Existují jednací řády, jako třeba například slovenský rokovací poriadok, kde mají omezeno, že se může reagovat pouze na toho řečníka, na toho předkladatele, což dost zužuje debatu. My máme jednací řád postavený takto zeširoka a bez změny zákona, bez změny jednacího řádu není možné zasahovat do faktických poznámek. Už jednou jste to zkusili a bylo z toho tady velké srocení. Tak prosím, nezkoušejte zase jít tímto směrem, nezkoušejte omezovat zákon. Tady to jinak nejde v té Sněmovně, než že se domluvíme. A když jsem říkal domluvíme, tak to znamená změnu jednacího řádu. A když změnu, aby byla trochu objektivní, tak jedině až na příští období, protože jinak je to pořád každé čtyři roky dokola. Koalice chce osekat opozici, pak se to otočí a už to nikdo nechce. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Já jsem taky navrhoval změnu jednacího řádu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní paní poslankyně Ožanová, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, dovolím si reagovat na ctěného kolegu Marka Bendu, vaším prostřednictvím. Bylo to, týkalo se to (toho), co je na sítích. Víte ale, když předsedkyně Sněmovny, vaším prostřednictvím, pane předsedající, něco na sítích prohlásí, pro mě je to docela závažné sdělení, a pokud se to týká nyní projednávané legislativy, tak to beru vážně. Takže já to pro jistotu odcituji, proč se o tom tady bavíme. Cituji: "Registrace pro korespondenční volbu v zahraničí" - zvýrazněno - "nebude vyžadovat doložení pobytu úředně ověřenými dokumenty. Návrh zákona upravíme ve druhém čtení, aby stačilo čestné prohlášení, a tím vše zjednodušíme. Korespondenční volba bude po vzoru okolních států bezpečná, tajná, ale i snadná." Dovolila jsem si citovat. Takže hlavním účelem je zjednodušit a usnadnit, zjevně. Mimochodem, o tomto tweetu hovořil již kolega Vondráček, vaším prostřednictvím, pane předsedající, v úvodu svého vystoupení včera večer, proto o tom hovoříme, protože už teď se dozvídáme, co vlastně připravujete. Anebo nepřipravujete? Ale předpokládám, že paní předsedkyně si to nevymyslela. Ale pro mě, pokud je toto pravda, je to velmi vážné, proto chci o tom hovořit již v prvním čtení, protože už do mediálního prostoru toto uniklo, proto mě to zajímá. A nejenom mě, i kolegu Vondráčka, vaším prostřednictvím, na kterého jsem reagovala. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času a nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Mračková Vildumetzová, připraví se pan poslanec Kukla. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji mnohokrát. Chtěla bych reagovat na vystoupení pana ministra vnitra Víta Rakušana. Určitě velmi pozitivně vnímám, že chce odpovídat na všechny otázky, nevidím ho v tuto chvíli ale v sále. Říkal, že si to všechno pečlivě zapisuje. Tak bych ho chtěla vyzvat a chtěla bych ho požádat, zda by bylo možné odpovědět, jak předkladatelé došli k tomu, že tedy ty hlasy budou připočteny jenom do těch dvou ze čtyř největších krajů. To znamená, že hlasy v rámci korespondenční volby a lidé, kteří budou volit v zahraničí, tak tyto hlasy se připočtou buď do hlavního města Prahy, do kraje Středočeského, Moravskoslezského a kraje Jihomoravského. V minulosti to bylo vždy tak, že na Ministerstvu vnitra se vylosoval jeden kraj a tomuto kraji byly ty hlasy přičteny. V minulých volbách do Poslanecké sněmovny to byl kraj Ústecký a v těch předešlých byl vždy vylosován kraj Středočeský.

Já bych chtěla pouze upozornit na to, že vlastně změnou toho zákona došlo i zase k rozdělení poměrů toho, kolik má ten kraj daných poslanců, a chtěla bych, protože si myslím, že už fakt opravdu nebude i ta rovnoměrnost mezi těmi jednotlivými kraji, takže na tohle bych určitě ráda znala odpověď, popřípadě zda ministerstvo - nebo protože já si pořád myslím, že jestliže to dělali předkladatelé, určitě by měli nějakým způsobem odpovědět, proč šli cestou toho, že se to bude připočítávat dvěma největším krajům v republice. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Kukla a připraví se pan poslanec Lang. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dovolte mi, abych taky krátce zareagoval na fakta mého kolegy Radka Vondráčka, prostřednictvím paní předsedající. Těch faktů tady zaznělo mnoho, já jsem bohužel až jednatřicátý, tímto tempem se na mě pravděpodobně nebo určitě dneska nedostane. Nejdůležitější fakt, který tady je, proč to pětikoalice tak tlačí, je jasně daný. Když se podíváme do statistiky, vidíme, že oni ze zahraničí dostávají 85 % hlasů. A další statistika je, když se podíváme na jejich preference. Jejich preference prostě padají k zemi a oni se chytají stébla - tonoucí se stébla chytá. A tak přicházejí s poslaneckým návrhem, aby se vyhnuli legislativnímu procesu, je to proto poslanecký návrh, a přicházejí s takzvanou korespondenční volbou, abychom měli dvojí kategorii občanů, protože v tuto chvíli v České republice, když jdete volit, musíte se někam dostavit a jít za plentu. A teď oni chtějí v zahraničí, abyste za tu plentu jít nemuseli, abyste dali hlas do obálky a poslali ho. A podívejme se do zahraničí, to jsou také fakta, co vyvolává korespondenční volba a jak se s tím čachruje takzvaně. Takže mě tady velice mrzí, že současná pětikoalice prosazuje vlastní zájmy nad zájmy našich občanů, a protlačuje tady na sílu korespondenční volbu. To je ten důvod, proč máme jednání do noci, přes noc a proč tady budeme i budoucí týdny tak dlouho. To je jediný důvod. (Čas, pane poslanče!) Chtějí se udržet u moci!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Lang, připraví se pan poslanec Mašek.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo. Tak já jsem - aby někdo říkal, že nereagujeme na faktické - já jsem chtěl původně reagovat na něco jiného, ale teď mě nastartoval kolega Kukla, vaším prostřednictvím. Tady se opravdu, i kolega Nacher to včera říkal, já jsem měl včera možnost vystupovat, protože potom se to prodloužilo. Nám jako hnutí ANO, zejména když ještě dneska vyšly současné dnešní preference 35 %, nám o to nejde až tak, že bychom se báli, že bychom byli nějakým výrazným způsobem ovlivněni tím, kdo bude korespondenčně volit v zahraničí. On to říkal i Patrik Nacher, prostě my se nechceme snížit k tomu, že se budeme dohadovat, že z nějakých statistik vychází, že v západní Evropě spíš ti lidé volí tak, jak volí, a třeba míň lidí volí SPD nebo hnutí ANO. Nám jde o princip. Nám jde o ten princip a tady prostě na to, že se jedná o tak zásadní věc a tak závažnou věc, která opravdu, jak tady opět zaznělo z jiných kolegů, neprošla připomínkovými místy a je to sem tlačené na sílu jenom několika poslanci v takovéhle rychlosti, a tady jsme v prvním čtení, tak tady vidíme, že my tady máme relevantní dotazy, tady vznášíme, teď už se to začíná dávat do nějakých celků. Prostě jedna otázka budí druhou otázku, vy na to reagujete tak, že dáváte někde na Xku nějaké tweety, že takhle se to vyřeší, za dvě hodiny je to najednou vyřešené - to jsou prostě šílené věci.

A to, že jestli bylo v posledních volbách ze zahraničí, 13 236 lidí volilo, tak my víme, že ten náběh bude postupný, ono to bude třeba 35, 40 tisíc. My nemáme opravdu problém s tím, aby lidé, kteří jsou na stážích, kteří jsou tam jako čeští občané, měli to nějakým způsobem zpříjemněné a podobně. Ale tak, jak to tady vyznívá, ty otázky - já bych byl také pro a chtěl bych navrhnout, abychom toto vrátili opět zpátky k nějakému přepracování. Toto bych chtěl navrhnout. Ještě se přihlásím samozřejmě, protože (Předsedající: Děkuji, čas.) v průběhu jednání dostávám další informace.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane kolego, můžete se přihlásit příště, prosím, dodržujte stanovenou dobu. Bude pokračovat pan poslanec Mašek, tak prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Ještě k té tajnosti a osobnímu provedení voleb a co se teoreticky může stát při korespondenční volbě. Je to zase dotaz na pana ministra, jak my zasáhneme nebo můžeme zasáhnout do života těch našich, vašich předpokládaných voličů v zahraničí. A teď se mně ty věci spojují v tom, že od paní Markéty Pekarové Adamové přišla informace, že chcete škrtnout verifikovanou, identifikovanou adresu případného voliče. A teď se mně tedy vynořila otázka, proč? To, že je to legitimní požadavek, o tom žádná. To, že jsem tady řekl, že možný je také požadavek, aby se identifikoval ten volič, svůj podpis verifikoval například před odesláním toho vlastního lístku na ambasádu, to bych taky považoval za jednu z možností, kterou budeme diskutovat. Ale nejde ono nakonec o to, že vlastně tyto požadavky tajnosti a osobnostního provedení by znamenaly ohrožení těch voličů v zahraničí? Tam je hodně voličů, kteří jsou tam nelegálně. Tím, že by se zidentifikovali, mohou se dostat do stavu, že mohou být z té země vyhoštěni. Možná si to i uvědomujete a možná tohleto je fakt například ve Spojených státech a v dalších zemích, že ti lidé, kdyby se identifikovali, tak by se mohli v tom systému v uvozovkách provalit a mohli by tam mít velký problém.

Takže i tohleto beru jako zásadní věc a vaši možnou spekulaci s tím, že i ty pojistky se z toho teď snažíte vyškrtat. V případě potřeby se ještě přihlásím a tuto myšlenku bych vám dále rozvinul a vysvětlil.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kohoutek, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Budu reagovat na svoji ctěnou kolegyni Janu Mračkovou Vildumetzovou - takže myslím si, že splňuji náležitosti faktické poznámky - kdy uvedla, že podle návrhu novely návrhu zákona se budou rozdělovat hlasy mezi dva ze čtyř největších krajů. V návrhu zákona je ustanovení, že přístupné hlasovací lístky si bude samozřejmě volič tisknout sám. Bude předem známo, že lístky z Evropy půjdou například do Severomoravského kraje a lístky ze zbytku světa půjdou do Jihomoravského kraje. Já mám praktický dotaz, co se bude dít, když například Američan si vytiskne omylem volební lístky do Severomoravského kraje, byť by měl hlasovat pro oblast jihomoravskou, nezaškrtne žádný preferenční hlas, nic - budou ty lístky platné, nebo budou neplatné? Odevzdá řádně volební lístek, odevzdá ho jako občan v zahraničí, ale nebude mít vytištěnou jižní Moravu, ale severní Moravu. Budou to platné volební lístky, nebo nebudou? A takových problematických bodů v tom návrhu zákona je více, ale bohužel nemáme čas, abych se tím podrobněji zabýval, takže pokládám tuto otázku. Pan ministr vnitra říkal, že si ty otázky píše, pak na ně souvislost odpoví, takže další otázka do seznamu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Peštová vystoupí, připraví se paní poslankyně Mádlová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já sice neodpovím svému předřečníkovi na jeho dotaz, očekávám, že odpoví předkladatelé tohoto zákona nebo této novely. V každém případě mu odpovím jinak. To znamená, že kdyby to šlo do řádného legislativního procesu, samozřejmě by to šlo přes Legislativní radu vlády a prošlo to mezirezortním připomínkovým řízením, a dokument v těch mašličkách, který by šel na Legislativní radu vlády, by měl důvodovou zprávu, předkládací zprávu, paragrafové znění, samozřejmě vypořádací tabulku z řádného mezirezortního vypořádání a - to je to nejdůležitější - obsahoval by teze vyhlášek. Bez tohoto byste přes Legislativní radu vlády neprošli, respektive přes jednotlivé komise, a to všichni, kdo na tom ministerstvu pracovali a byli tím úřednickým šimlem, znají, protože toto jsou základní standardní věci, které musíte mít k tomu, abyste prošel. Jak muž s koženou brašnou nesmí projít, tak vy byste prošel.

V každém případě neustále budu dávat ten dotaz, protože mi stále nikdo neodpověděl, byť předkladatelé se tady střídají, tak ani ten, kdo tady seděl včera, mi neodpověděl. Když je to vaše vlajková loď a je to zákon, na kterém vám strašně moc záleželo, proč nebyl v usnesení vlády číslo 1075, kde jste si dali legislativní plán prací - to znamená: ano, tento zákon je tak důležitý, že Ministerstvo vnitra si ho dává do toho plánu a předloží ho vládě, respektive na vládu, tehdy a tehdy. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Bude pokračovat paní poslankyně Mádlová, připraví se pan poslanec Vondráček.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já bych chtěla reagovat na svého kolegu pana poslance Kohoutka, který tady mluvil o zemřelých. Já bych uvedla konkrétní příklad, protože pro Českou republiku, přestože někteří lidé již zemřeli, pro Českou republiku vlastně jsou živými občany České republiky. Můj dotaz na předkladatele zní, jakým způsobem se zabrání tomu, aby za tyto lidi v korespondenční volbě nemohl někdo hlasovat. Konkrétní příklad z mého volebního obvodu. Jedná se o dva bratry, jeden emigroval kdysi před mnoha lety do Brazílie, kde založil rodinu, děti, už jsou tam dneska vnuci, a má pořád bydliště v mém volebním obvodu u toho dosud žijícího bratra. Nicméně ten dotyčný asi před osmi lety zemřel a ten bratr, který ještě žije, není v kontaktu s rodinou v Brazílii, neví, kde bydlí, nezná ani jazyk, a tudíž s nimi není v kontaktu. Když se ptáme na českých úřadech, jakým způsobem tedy lze prohlásit jeho bratra za zemřelého, bylo řečeno, že musí předložit úředně ověřený překlad úmrtního listu, což je samozřejmě v této situaci problém, protože on s tou rodinou není v kontaktu a ani neví, kde bydlí. To znamená, že mu dosud každý rok ke každým volbám chodí volební lístky do schránky v mém volebním obvodu. A samozřejmě, pokud musí osobně hlasovat, tady je to vyloučeno, protože se musí nějakým způsobem předložit průkaz k identifikaci, a tím pádem k těm volbám nedojde.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Mádlová, připraví se pan poslanec Vondráček. Paní poslankyně Mádlová už vystoupila, pro jednou to stačilo, tak teď pan poslanec Vondráček. Připraví se pan poslanec Lang.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já vám skoro můžu slíbit, že dneska naposled. Chtěl bych reagovat na ty faktické poznámky týkající se bydliště a týkající se těch plných mocí a toho, co jsem se ptal pana ministra Lipavského. Fakt je škoda, že tu ministři vnitra a zahraničí nejsou, oni by si to poznačili, možná bychom to hned vyřešili.

Já jsem vznesl námitku, že ty ambasády, zastupitelské úřady mají svoji administrativu, mají dost svojí práce, jsou v podstatě už teď zahlceny, protože rozpočet je poměrně přiškrcený a oni jsou rádi, že to zvládají, a teď, jak budou fungovat? Oni vlastně fungují teď v pozici nějakého orgánu, který bude nějaké skutečnosti ověřovat. Tam se sejdou všechny ty volební obálky, volební lístky, ale oni to potom stejně vezmou a posílají to na Prahu 1, ať si to vyjasní. Otázka voleb je otázka Ministerstva vnitra, a kdo bude posuzovat, jestli tam nedošlo k nějakým fiktivním adresám, kdyby ještě nedej bože mělo projít to čestné prohlášení? Co když přijde šedesát žádostí z jedné adresy, jak se někdy dělají fiktivní adresy firem? Přijde šedesát lidí, bydlí někde na Hunting Road 50 a odejde tam padesát úředních obálek. Jak to bude vypadat, kdyby třeba přišel jeden člověk a měl od padesáti lidí plnou moc, že si může vyzvednout doklady? Za prvé, jestli se zvažují nějaké limity na plné moci, jestli bude někdo prověřovat ty adresy, a dopředu říkám, že ty ambasády na to tu kapacitu prostě nemají, tohle by měly dělat úřady v Čechách. Rovnou ať si to vezme ministerstvo nebo nějaký ten obvod, ale tady prostě v roce 2004 vzniklo, že se může volit v zahraničí. To jsou v podstatě jenom okrsky, ale všechno to úřadování, to by mělo dělat Ministerstvo vnitra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče, vypršel dvouminutový a vystoupí pan poslanec Lang s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Slibuji, taky už dneska naposledy. Chtěl bych zareagovat faktickou na předřečníka. Když jsem nad tím taky přemýšlel, tak si nedokážu představit, jak vlastně budeme identifikovat nějaká ta bydliště našich českých spoluobčanů někde v zahraničí, třeba v Americe. Opravdu se nemůžu smířit s tím, že by to bylo formou čestného prohlášení, protože prostě čestné prohlášení je čestné prohlášení, a jak tam není nějaké ověření toho podpisu, prostě u takhle citlivé věci, jako je zákon o volbách a směřování naší republiky, si to nedokážu takto představit.

Průběžně mi, prosím vás, píší lidé, kteří sledují naše jednání. Neodpustím si to - oni říkají: Prosím vás, tři dny to tady probíráte. Dokonce mi psali i známí, kteří jsou v zahraničí, přesně to, co tady říkala třeba kolegyně Peštová, prostřednictvím pana předsedajícího: My žijeme dlouhodobě v zahraničí, nemáme už takové sepětí, a když jsme patrioti - psala mi jedna kamarádka - tak my si prostě najdeme ten čas jednou za ty čtyři roky, přijedeme do České republiky, navštívíme rodiče a odvolíme si. Takže ten, kdo je zodpovědný, má ještě opravdu k České republice nějakou vazbu, tak si to najde. Takhle je třeba na to pohlížet a my tady opravdu, místo abychom řešili zákony, které trápí naši společnost, nejsme vůbec v dobré kondici, tak tady vidíme, že se tady prostě tím parníkem, jak už jsem řekl včera, stala tato věc, která se opravdu domnívám, že není to hlavní, co bychom tady měli v tomto volebním období a v tomto čase řešit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Válková, připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já tedy budu velice stručná, asi mi nic jiného ani nezbude. Vrátím se k ustanovení § 58 odst. 3, které tady četl můj kolega, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pan poslanec Kohoutek, kde je vlastně zmocňující ustanovení - což je pochopitelně legislativně v pořádku - pro Ministerstvo zahraničních věcí, které by mělo stanovit vyhláškou ty příslušné územní obvody nebo jejich části. Já si tedy kladu otázku, s ohledem na dopady a věcný význam v tomto případě kladu otázku: nedochází tímto k nepřípustnému přenesení zákonodárné moci na exekutivu, což je Ministerstvo zahraničních věcí, které bezprostředně v tomto směru určí dopady korespondenční volby na konkrétní volební obvody, územní obvody? Fakticky tím může i ovlivňovat průběh a výsledky. Byly tady řečeny konkrétní případy, na to nemám čas teď ve své faktické poznámce. Takže moje otázka na víkend je, do jaké míry už tohle je nad rámec toho, co je přípustné z hlediska dělby moci - zákonodárná, výkonná, soudní.

§ 60, to reaguji nyní na pana poslance Bendu, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já jsem si to ještě jednou prostudovala, o víkendu se podívám samozřejmě na komentář, ale já si myslím, že ještě bychom měli vzít v úvahu odst. 3., a tady je jasně řečeno: "Nejde-li o faktickou poznámku nebo odpověď na takovou poznámku anebo překročí-li, může mu předsedající slovo odejmout." Já si myslím, že předsedající je ten, který má rozhodující slovo (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) a může svoji odpovědnost využít, a pokud by to byla poznámka povahou nikoliv faktická, asi by mu odejmul slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Hanzlíková, připraví se pan poslanec Benda. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se ráda vrátila, navázala bych tedy na své předřečníky a ráda bych se vrátila k dotazu, který jsem tady už pokládala, a přestože jsme se tady o tom zmiňovali vícekrát, tak jsem vlastně odpověď nedostala, a to je způsob předložení tohoto návrhu. Na mě se totiž obrátilo teď několik mých bývalých kolegů z legislativy, kteří jsou opravdu letití pracovníci v legislativě na ministerstvech, a stejně jako já nechápou, že pokud jsme se dozvěděli od koalice, že korespondenční volba, tu že dlouhodobě prosazujete, pak tedy nechápu, proč jste ty dva roky nevěnovali tomu, abyste připravili běžný návrh a poslali ho do legislativního procesu standardní cestou. Stejně tak, pokud jsme se tady dozvěděli, a to bylo od více zástupců koalice, že to je jedna z vašich největších priorit, tak potom je opravdu nepochopitelné, proč jsme ji sem obdrželi poslaneckou cestou. A víme proč - protože tímto způsobem se velmi lehce obejde připomínkové řízení, Legislativní rada vlády. A za ty tři dny, co to tady projednáváme, vidíte, kolik otazníků se tady objevilo, takže ten standardní proces by tomu velmi, ale velmi prospěl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, asi všichni tuší, s čím přicházím. Přicházím s procedurálním návrhem, a to, abychom v tuto chvíli tuto schůzi přerušili, a to do úterý příštího týdne do 10. hodiny dopolední.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, eviduji váš návrh. Paní předsedkyně Schillerová - procedurální protinávrh, a pak se hlásí pan předseda Fiala.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Existuje usnesení organizačního výboru, nechala jsem ho ležet na stole a vy ho všichni určitě dobře znáte, že v úterý dopoledne probíhají zasedání klubů Poslanecké sněmovny. Navíc si myslím, že by měla proběhnout třetí čtení. My bychom samozřejmě rádi odložili ten zákon na mnohem delší dobu projednávání, protože je tam tolik problémů a jenom se obnažují každou hodinou projednávání tohoto prvního čtení, nicméně dávám procedurální protinávrh, ať se přeruší tato schůze do středy do 14 hodin, ať mohou důstojně proběhnout poslanecké kluby a ať mohou proběhnout třetí čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Rozumím, středu příští týden je tím myšleno. Pan předseda Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. My jsme tady několikrát jasně deklarovali, že ten zákon nechceme, zákon o korespondenční volbě. Podle nás je to megapodvod, který se chystá na základě pouhého čestného prohlášení o tom, že někdo někde bydlí nebo nebydlí a podobně, a z toho důvodu navrhuji přerušení projednávání tohoto zákona do konce roku 2025, tedy do 31. 12. 2025. Děkuji. (Poslanec Benda: Schůze.) Schůze. Pardon.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Zazněl procedurální návrh, k tomu dva protinávrhy. Budeme tedy hlasovat od konce. Nejdříve o protinávrhu pana předsedy Fialy, a sice přerušit projednávání tohoto bodu do konce roku 2025, respektive schůze, pardon - do konce roku 2025. Následně budeme hlasovat variantu, kterou přednesla paní předsedkyně Schillerová, a sice přerušit schůzi do příští středy do 14 hodin, a naposledy budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Bendy přerušit tuto schůzi do úterý do 10 hodin.

Ano, eviduji váš zájem o odhlášení, tak vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili znovu.

Než se počet přihlášených poslanců ustálí, načtu jednu omluvu. Omlouvá se pan kolega Smetana Karel od 13 hodin z rodinných důvodů. Počet poslanců se pomalu ustálil.

A nyní tedy budeme hlasovat o návrhu pana poslance, respektive protinávrhu pana poslance Fialy, abychom tuto schůzi přerušili do konce roku 2025. Tak já zahajuji... (Avízo, že jeden z poslanců nemá kartu.)

Aha, tak ještě chvilku počkáme. Omlouvám se, někdo si běžel pro náhradní kartu. Pan poslanec Staněk bude hlasovat s náhradní kartou číslo 39. Já hlasuji s náhradní kartou číslo 35, pro stenozáznam.

 

Myslím, že víme, o čem budeme hlasovat - protinávrh pana předsedy Fialy: přerušit tuto schůzi do konce roku 2025.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 74, proti 94. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o protinávrhu paní předsedkyně Schillerové, která navrhla přerušit tuto schůzi do středy do 14 hodin.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 59, proti 106. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

A nyní se vracíme k původnímu návrhu, který přednesl pan poslanec Benda, a sice přerušit tuto schůzi do úterý do 10. hodiny dopoledne.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 10, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 94, proti 75. Návrh byl přijat.

 

A já, vážené paní poslankyně, vážení poslanci a vážení členové vlády, přerušuji tedy 88. schůzi do úterý 23. ledna do 10 hodin, kdy budeme v této schůzi pokračovat. A připomínám, že za cca pět minut bude zahájena 89. schůze.

 

(Schůze přerušena ve 14.58 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.