Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v obecné rozpravě. Připomínám, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 596/1.

Poslanecká sněmovna souhlasila s omezením řečnické doby v obecné rozpravě na 10 minut s tím, že v této rozpravě může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. Poslanecká sněmovna zároveň stanovila, že hlasování o podaných návrzích a o přikázání návrhu zákona k projednání garančnímu výboru, popřípadě dalšímu výboru nebo výborům v případě tohoto návrhu proběhne dnes, to je ve čtvrtek 25. ledna v 15 hodin.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan poslanec Vít Rakušan, ten je ale řádně omluven, je v zahraničí, tedy žádám někoho z navrhovatelů, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Opakuji - prosím někoho z navrhovatelů, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Také prosím zpravodaje pro prvé čtení, pana poslance Radka Vondráčka, aby také zaujal místo u stolku zpravodajů. (Není přítomen.) Pan zpravodaj evidentně dorazí.

Dobrá. Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásili následující poslanci. Mám zde faktické poznámky. Pan poslanec Ondřej Babka bude vystupovat s faktickou a pak tady mám přihlášeného pana poslance Vondráčka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já si dovolím navázat na včerejší noční debatu, kterou jsme zde vedli, která bych těch posledních patnáct minut opět docela zajímavá. Vy jste mi pak už neudělila slovo, protože se blížila půlnoc, tak nicméně jsem chtěl reagovat na právě své předřečníky.

Tím prvním předřečníkem je paní místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová, která zde před půlnocí vystoupila a předvedla svůj celkem interesantní výklad faktické poznámky, kdy nám bylo sděleno, že přece faktická poznámka nemůže být reakce jednoho opozičního poslance na druhého. To je dost zajímavý výklad, který samozřejmě nemá oporu v jednacím řádu. A už včera jsme se tady dohadovali nad tím, že prostě s tím nemůžeme souhlasit, že to tak určitě není.

Dále zde vystoupil kolega Munzar, který vlastně reagoval na moji kolegyni Pastuchovou, která zde citovala to, jakým způsobem jste vy v minulých volebních obdobích používali zařazení programu, body schůze jako obstrukční jednání. A víte, proč my občas tento instrument používáme, proč se snažíme zařadit body programu na řádnou schůzi? No, protože nejsou interpelace. Já už jsem to tady zmiňoval. Za posledního půl roku v roce 2023, od července roku 2023, byly interpelace dvakrát. Naposledy byly interpelace 26. října a předtím v září. To znamená, vy jste to...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas. Děkuji. Pan poslanec Vondráček je jako další přihlášen k faktické poznámce. Nevidím ho tady, odmazávám. Tím jsme vyčerpali všechny faktické poznámky. Nyní budeme pokračovat v obecné rozpravě a přihlášen je pan poslanec Jáč, připraví se pan poslanec Foldyna. Využijete...

 

Poslanec Ivan Jáč: Paní předsedající, dovolte, abych trošku zareagoval na výrok našeho Ústavního soudu ze včerejšího dne ohledně...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, tak já vám začínám měřit čas. Prvních 10 minut vám běží.

 

Poslanec Ivan Jáč: Ano - ohledně poznámky k nadměrnému využívání vystoupení či délce vystoupení poslanců ve svých rozpravách neboli také někdy jako obstrukčních vystoupení, tak zkrátím svůj příspěvek na 10 minut.

Dovolte, abych ve svém příspěvku se věnoval jistému poukázání či kritice na možné zavedení korespondenční volby. Chápu, že tady odeznělo už takových různých připomínek a kritických poznámek, že se budu snažit to nějakým způsobem spíše shrnout, eventuálně poukázat na nějaký novější problém, který možná ještě tolik neodezněl ohledně možného zajištění volby nevidomých občanů v zahraničí, a potom nějaké shrnutí. Celkem se můj příspěvek bude týkat asi pěti oblastí.

Ještě na začátku mi dovolte, abych vyjádřil svůj osobní názor na korespondenční volbu jako jistou možnou erozi či nabourávání řekněme klasické přítomné volby ve volební místnosti za plentou v tom smyslu, že to je přece jenom základní prvek každé demokratické společnosti účastnit se tohoto aktu, že to je sice možná jakási ceremonie, ale pro řadu voličů, nás, kteří zažili masové a předem už určené postupy v těch volbách, je to určitý také svátek. Celkem je nebezpečné, si myslím, odbourávat takovéto znaky demokratických struktur ve vyspělých zemích, protože to už se potom bude možná do budoucna blížit nějakému rádoby podobnému procesu při nakupování v elektronických tržištích, eventuálně prostě odbydu si to nějakým odesláním, třeba až z mobilního telefonu, což nás třeba také jednou potká. Dobře, to je můj osobní názor.

Dovolte tedy, abych se vrátil k tomu, že se pokusím ještě dotknout některých námitek pro zavedení korespondenční volby rozdělených do pěti oblastí.

Za prvé, myslím si, že je možná potřeba zvážit ještě možnost volit mimo Českou republiku, když by měli vzít v úvahu záležitosti srovnání občanů v dané zemi a v zahraničí ve smyslu plátců daní a příspěvku na chod státu. Já nebudu tyhlety svoje námitky řešit, protože je na to x různých právních a jiných odborných i neodborných názorů, čili to nadnesu jenom jako možnost se k tomu vyjadřovat, eventuálně zvažovat, zda to má, nebo nemá relevantní dopad. Dalším bych řekl nebezpečím je, že občané v zahraničí mohou podlehnout lehkovážněji třeba mediálním výstupům a určitým politickým marketingovým masážím či kampaním nebo mohou volit podle svých reálných zájmů s krátkodobou nějakou zkušeností, kterou mají naprosto řekněme jenom individuálně zažitou. Neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí ve smyslu, že se v té zemi pak neúčastní dopadu výsledků voleb. Ani občané, když vezmeme třeba toto srovnání s našimi volbami vnitrostátními ve smyslu do stupňů krajských a obecních voleb, také nemůžou volit v jiném obvodě než ve svém, aby neovlivňovali v dané obci řekněme nějaké dopady výsledků svého hlasování.

V druhé oblasti se chci zabývat možnostmi prolomení svobody, zpochybnění tajnosti, anonymity. Už se to tady několikrát samozřejmě řešilo, jestli je to prolomení principu svobodné volby, když někdo na druhé straně planety nebo na nějakém jiném místě, mimo zemi, kde volby probíhají, volí tak, že ho někdo vede. Už jsme tady vzpomínali ty family votingy a tak dále a že to nelze úplně jasně zajistit. To samozřejmě souvisí s tím zajištěním tajnosti voleb, neboli chybí nám tady ta legendární plenta. Nelze zajistit ani anonymitu, neboť jestliže klasické volby probíhají vhozením do urny a několikrát, nechci říkat úmyslným zamícháním, ale samozřejmě ty pohyby a převozy jsou jednoznačné pro tu anonymitu, tak u dálkových korespondenčních voleb to není tak úplně zřejmé. Někdy se uvádí, že platí určitá úměra, že čím je větší míra zabezpečení proti zneužití a falšování, zároveň je tam i méně anonymity. Ústavou požadovaná tajnost hlasování tedy je víceméně pouze se domnívám tím vhozením volebního lístku za plentou, protože to je tradičně potvrzeno, a korespondenční volba tohle, a to se tady několikrát už diskutovalo a střetávaly se názory, spíše nemůže stoprocentně zajistit.

Dále bych se dotkl oblasti protiústavní selekce voličů, také jsme to tady probírali. Dochází tady nebo může docházet nebo může se to posoudit, to je prostě samozřejmě názor obou stran nebo více stran, že dochází k narušení principu rovnosti volebního práva. Je potřeba to buď zcela přesvědčivé zdůvodnit, což obě strany, jak tady se utkáváme, si nedokážeme jedna druhé dokázat nebo přesvědčit. Takže je to problém řekněme do budoucna - ještě dále zkvalitňovat. Pro lidi starší, konzervativnější či některé, kteří prostě neovládají moderní technologie, tak jestliže by pokračovalo, jak už jsem naznačil v úvodu, nahrazování tradiční volby osobní účastí a vhozením a nahrazování nějakými elektronickými či jinými postupy, tak je to může také vyloučit.

Další oblastí, které jsem se chtěl dotknout, jsou některé negativní zkušenosti, podvody a manipulace. No, bylo to tady odezněno už také vícekrát. Zase si dokazujeme, že zmanipulování prezidentských voleb v USA, v Rakousku, ve Francii, možná ani jsme nezachytili, kde všude jinde, je prostě specifický případ a že se to dá nějakým způsobem do budoucna ošetřit. Těžko to můžeme teď rozhodnout hypoteticky, co nastane za originální situaci a jaké můžou nastat problémy.

Já jsem chtěl trošku ještě přidat něco, co možná není jenom to shrnutí dosavadních názorů, ale to, jaké možnosti bychom měli zvážit pro zajištění bezpečnosti nebo určitého komfortu a vyrovnanosti v přístupu všech občanů, ve smyslu postižení třeba v případě nevidomosti, a nabízí se některé možnosti, jak při korespondenční volbě to dosáhnout. První možností je hlasovací asistence. Jestliže někdo je postižen zrakovou výlukou, může použít určitou asistenci blízké důvěryhodné osoby nebo přítele, rodinného člena, a může mu pomoci vyplnit hlasovací lístek. Ovšem tady to samozřejmě naráží, jak bude ta pověřená osoba nezaujatá ve smyslu volby nevidomého. Braillovo písmo jsme probírali, bylo by ideální, aby to mohlo být poskytnuto v tomto formátu. Nahrané zvukové pokyny - také se o tom uvažuje, že by byly podávány nevidomé osobě pomocí průvodce, který by je poslouchal, a mohly by mu pomoct při hlasování.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas. Pane poslanče, zapínám dalších 10 minut, ano?

 

Poslanec Ivan Jáč: Ne, ne, ne, já jsem, paní předsedající, řekl, že nebudu postupovat asi v rozporu s výrokem Ústavního soudu, abych neměl ještě na krku nějaké soudy na závěr své kariéry...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Je vaším právem vystoupit ještě 10 minut bez nějakého ohrožení.

 

Poslanec Ivan Jáč: Já si je nechám. Děkuji, ale Ústavní soud je Ústavní soud, já mám k soudům jaksi respekt, takže zatím se zdržím té možnosti a uvidíme ještě během dne. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Dobře, děkuji, tak to byl pan poslanec Jáč. Nyní je přihlášen pan poslanec Nacher, kterého tady nevidím a je omluven. Na řadu přichází pan poslanec Milan Feranec a připraví se pan poslanec Berkovec.

Než dám panu poslanci slovo, přečtu omluvu. Omlouvá se pan ministr Válek od 9 do 10 hodin z pracovních důvodů. Prosím, pane poslanče, vašich prvních 10 minut.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já vystoupím myslím že najednou, uvidíme, ale předpokládám, že využiji ten čas v jednom vystoupení s tím, že na úvod ještě řeknu jenom - vrátím se k tomu včerejšímu rozhodnutí o pevném hlasování. Mě celkem pobavilo vlastně zdůvodnění, které přednesl pan Jakob, proč máme hlasovat v 15 hodin, protože podle jeho názoru každý už mohl vystupovat 16 minut. To byla první část toho zdůvodnění v době, kdy tam svítilo nějakých 42 nebo 44 přihlášených, a potom on seznal, že už všechny argumenty padly, že se opakují, takže proč dál. Proč dál? Tak já se ho možná pokusím vyvést z omylu, určité argumenty, které řeknu, si myslím, že nepadly, ano, myslím si, že určitě ne. Ale pojďme k samotné podstatě.

Mé vystoupení bude mít v zásadě takové tři částí. První část je ústavněprávní rovina, to znamená korespondenční volba a ústavněprávní principy voleb, které máme zakotveny v ústavě či v Listině základních práv a svobod. V druhé části se dotknu trošku nějakých, z mého pohledu technických problémů toho návrhu, jak byl zpracován, a potom na závěr přednesu trošku katastrofickou vizi, jak by to mohlo dopadnout, kdybychom skutečně i v běžných volbách opustili tyto základní principy, které si myslím, že opouštíme.

Takže první věc je ta ústavněprávní rovina. Už tady bylo několikrát řečeno, já to jenom zopakuji, že tak, jak je zákon korespondenční volby navržen, si myslím, že odporuje třem základním ústavněprávním principům voleb, to znamená tajnost hlasování, svoboda hlasování, osobní výkon, respektive přímo - jak říkal pan Michálek - hlasování. To si myslím, že skutečně tento zákon je s tímto v rozporu.

Asi začnu tím principem tajnosti hlasování. Nemůžu souhlasit úplně s tím, co říkal tady opakovaně pan poslanec Benda, který říkal, že tajnost hlasování se přece vztahuje jenom - že to je tajné ve vztahu ke státní moci nebo k veřejné moci. No, to si myslím, že tak úplně není, protože principy, které jsou v ústavě a v Listině, jsou potom naplňovány v prováděcích předpisech, ve volebních zákonech, a to pamatuje i na to, nejenom tajnost před veřejnou mocí, ale i tajnost před ovlivňováním v rámci - a jestli je to rodinné hlasování nebo skupinové hlasování. Přece proč zákon předpokládá, že tam máme tu plentu? A nejenom že máme, tam volič musí jít. Musí, nenechají vás hodit lístek do urny, pokud nejdete za plentu nebo jak se říká, prostor pro úpravu volebních lístků. Pokud by to byla jenom tajnost před státem, tak vám pošlou obálku, vy si doma tam hodíte něco, přijdete, hodíte do urny - plenta. Takže nesouhlasím s tím, že skutečně je to jenom tajnost před veřejnou mocí, je to i tajnost před možností ovlivňování. A pochopitelně, když volba není tajná nebo nemusí být tajná, tím pádem nemusí být ani svobodná. Už tady několikrát bylo řečeno o tom rodinném hlasování a tak dále.

A další, jestli je ta osobní volba nebo přímost - tady pan Michálek říkal několikrát, že u nás není možné volit v zastoupení. Jasně, není, nemáme takovou úpravu. Ale prosím vás, korespondenční hlasování, když si vyřídím plnou moc toho člověka, vyřídím mu všechny doklady k tomu a potom klidně můžu vlastně volit za něho ve smyslu, že tam dám do té obálky ty lístky, tak není to v zastoupení? A já nebudu polemizovat, jestli ta plná moc je na základě toho, že máme dobré vztahy, nebo ho přesvědčím, anebo možná mu něco nabídnu za to, takže si myslím, že i toto je v rozporu. A on to říkal vlastně i jeden z předkladatelů, pan ministr Rakušan, když na úvod říkal, že tento návrh zaručuje zachování dostatečné tajnosti voleb. A to je právě to, ta dostatečná, jestli je úplná. My se rozhodujeme, jestli zachovat ústavní principy, anebo ulehčit. chápu, je to legitimní rozhodování, ale skutečně musíme se (na to?) podívat.

Takže závěr k těm ústavněprávním principům je, že skutečně podle mého názoru je to v rozporu a měli bychom se nad tím zamyslet. Skutečně to chceme, aby byly volby jiné, než na které jsme byli zvyklí? netvrdím, že korespondenční nemůže být tajné a svobodné, ale ten zákon negarantuje, že to tak bude. Takže to je k ústavněprávním principům.

Teď k nějakým technickým záležitostem, nebo technické problémy toho návrhu. Víte, tady diskutujeme už druhý týden a ještě jsme si neodpověděli na otázku, kdo může hlasovat, kdo může využít korespondenční volbu. Padaly tady různé od zastánců - teď říkali, kolik studentů je na Erasmu a tak dále, a tak dále. Kolegyně Mádlová se ptala na začátku, kdo tedy může, nikdo jí neodpověděl. Tak zkusíme podle textu zákona. Může ten, kdo se nahlásí do seznamu voličů zvláštního volebního okrsku, to je předpoklad, a potom si vyřídit pochopitelně doklady ke korespondenční volbě. A co je nutné, abych se zapsal? Buď jsem tam zapsaný dlouhodobě, a jak se jednou zapíšu, tak pokud se neodhlásím, tak jsem tam, anebo požádám o zápis. A doložím tam, mám doklad, doložím bydliště - zatím zákon počítá s tím, že to má být nějaký ověřený doklad o bydlišti. Potom se zapíšu a potom už jenom požádám o dokumenty a můžu hlasovat. No jo, ale neodpověděli jsme si na otázku: Je to krátkodobý pobyt? Říkáte, dovolená ne, krátkodobý ne. Já nevím, co to je krátkodobý přesně. Zkuste mi to definovat. Tak zkusme se podívat do právních předpisů. Pochopili jsme, že podmínkou je bydliště v tom zahraničí ve zvláštním volebním okrsku. A co to je vlastně bydliště? Tak se podíváme do občanského zákoníku § 80, který říká: Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje, s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Takový úmysl musí vyplývat z jeho prohlášení nebo okolnosti případu. Žít tam trvale. Já mám určité pochybnosti, jestli někdo je například na Erasmu, já nevím, jestli to trvat tři měsíce, čtyři měsíce, a bydlí někde na kolejích, že tam chce žít trvale. Nebo někdo pracuje na nějaké ropné věži někde v Norsku. Nepředpokládám, že by tam chtěl žít trvale. A já nevím, jak vůbec postupují zastupitelské úřady při zápisu. Takže my tady řešíme kdejaký detail, ale nevyřešili jsme si základní záležitost, kdo vlastně může. A ten zákon to neřeší explicitně, novela to neřeší, odkazuje. A pokud vycházíme z toho, že je to bydliště, tak to má být trvalé bydliště.

Teď do toho... (Obrací se na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, počítám s tím automaticky, přepnu na dalších 10 minut.

 

Poslanec Milan Feranec: A teď do toho minulý týden vznikla na sociálních sítích taková debata, že trvalé bydliště se nebude prokazovat listinou, stačí čestné prohlášení, říkala to paní předsedkyně Sněmovny. Jo, fajn, dobře. Pokud by se to stalo a já se ptám, když já prohlásím, že moje bydliště, že chci trvale žít - a lidi jsou různí - a prohlásím, že hodlám žít - příklad - na páté větvi desátého baobabu vlevo od indiánského pohřebiště, například. Nebo někde jsem arabských zemích, tak napíšu, že jsem za desátou dunou od oázy. Ony ty duny různě vznikají a zanikají. Takže mě by zajímalo potom, jak k těmto, jak by k tomu přistupoval ten zastupitelský úřad? To by mě celkem zajímalo, jak k tomu bude přistupovat. Jedna věc je, že jasně, on chce doklad zatím. Když to bude čestné prohlášení, tak prohlásím cokoliv. Takže je to určitý problém, takže trošku ta bída naší debaty spočívá v tom, že řešíme kdeco, ale nevyřešili jsme si základní otázku, ani nikdo z předkladatelů. Ale možná někdo vystoupí a řekne: Sedí tady pan předkladatel, jasné, že si myslí to a to. Ale potom bych chtěl vědět, z jakého právního předpisu to vyplývá. Takže to je jeden z technických problémů.

A potom pochopitelně ohledně ten proces je celkem komplikovaný, té korespondenční volby. Jsem už zapsaný, to je v pořádku. Teď si požádám, píšu jeden dopis, nechám si ověřit podpis. V různých zemích se ověřuje různě, někde mi možná ověří na řidičák a tak dále a tak dále, neznám přesně úpravu v různých možných státech. Potom to pošlou sem ke mně, potom zase zpátky. Těch možností, jak tu tajnost, subjektivitu osobnosti změnit, je strašně moc. Já si myslím, že se vystavujeme příliš velkým rizikům. A pochopitelně ještě dotaz - předkladatelé mi asi odpoví - u toho bydliště. Co osoby kočující? Já nevím, kolik občanů Česka žije u beduínů někde, možná jo.

Nevím, ale to jsou různé technické záležitosti.

A ještě jednu věc řeknu ke stanovením zmocnění ministra zahraničních věcí ke zmocnění vyhlásit územní obvody, kde budou korespondenční volby. Zákon říká jasně zmocnění, že se přihlédne, že vychází z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území. Ale pan ministr Lipavský to včera trošku podle mě posunul, protože on říkal, že bude vycházet z dostupnosti a finanční náročnosti. Budeme rozhodovat, jestli lze hlasovat podle toho, kolik tam stojí poštovní známka? On to trošku posunul, tak já doufám, že to vysvětlí.

Takže já jsem řekl nějaké ústavní principy a teď technické problémy, a teď poslední mého vystoupení. Představme si, že bychom ty základní principy - tajnost, svoboda, osobní nebo přímost - vyloučili nebo neumožňovali u běžného hlasování. Jak by to asi vypadalo? A teď vám řeknu krátký příběh, to stihnu za těch pět minut, jak by to mohlo vypadat. Je to trošku fikce, ale vychází z toho, že opustíme tyto tři základní principy. Upozorňuji, že to, co budu říkat, podoba s žijícími osobami je čistě náhodná.

Takže opustili jsme tyto principy ve standardní volbě, je podzim 2025, sněmovní volby. Byla vyhrocená volební kampaň, to je úplně jasné. Koalice SPOLU vytáhla heslo, že buď budou všichni volit SPOLU, nebo všichni skončíme někde za Uralem. Kalouskova Strana rozpočtové odpovědnosti rozeslala všem obyvatelům složenky, akorát už ne těch 120 tisíc z roku 2010, ale asi 330 (tisíc) aktuálně na obyvatele. STAN změnil popáté logo a jeho členové tvrdí, že Dozimetr je přístroj na měření teploty, tlaku, rosného bodu a že Slepičák je postavička z pohádky. Jo? OK. Piráti vyzývají voliče, aby je zase pustili na ně, to je na ty, proti kterým byli původně, potom byli s nimi a teď jsou zase proti nim. (Potlesk zleva.) Takže extrémní kampaň, vyhrocená, všichni čekají, jak to dopadne. Evropská komise avizuje, že v případě výhry populistů, extremistů se bude muset zamyslet nad stavem právního státu v České republice.

Tak a v této atmosféře - je pátek, začaly volby, 15.00 - přichází do volební místnosti pan Novák: Dobrý den, já jsem Josef Novák, přišel jsem volit. Tady mám identifikační lístek, mám úřední obálku, takže ji hážu do urny. No, počkejte, počkejte, musíte prokázat svoji totožnost. Nemusím, ani (nesrozumitelné) nemusím. Nemůžete mě diskriminovat, říkali to v televizi. Členové komise se dívají po sobě, krčí rameny, mávnou rukou: co už s ním máme dělat, dobře. 17.00, pan Novák přichází znovu: Málem jsem zapomněl, ještě vám dalších devět obálek s hlasy, (nesrozumitelné) lístků. A za koho volíte? Nemáte přece devět hlasů. No, to je za manželku, naše rodiče, prarodiče - a prarodiče už jsou starší, špatně vidí, špatně slyší, tak jsem to vyplnil za ně. Ale volba by měla být tajná, svobodná. Jasně že je svobodná a tajná, a my v rodině nemáme žádné tajnosti. Dobře, odvolí. 20.00, pan Novák je zde opět: Hlava děravá, mám zde ještě dalších čtyřicet hlasů. Kdo je to tentokrát? No, přece zaměstnanci mojí firmy, dokonce mě o to požádali. Tady můžu - ještě ze seznamu: Fiala, Rakušan, Jurečka, Pekarová Adamová, Bartoš, Benda, Michálek, Cogan, Dufek, Jakob a další, další. A kolik těch zaměstnanců vlastně máte? No, čtyřicet - těch pět, kteří se vzpouzeli a nechtějí mi dát plnou moc k volbě, ti už nejsou moji zaměstnanci. Stejně to byli nějací dezoláti, lůza a kdo ví, jestli to nebyli čínští nebo ruští agenti - všude to říkají, bacha na ně, na ty agenty. A všichni vám dali plnou moc k volbám, jen tak, svobodně? Jistěže svobodně - jasný, že jsem dal nějaké mimořádné prémie - ale svobodně. A jak víte, jak by volili osobně oni? To vím naprosto přesně - oni k volbám vůbec nechodí, jsou to trošku troubové, je zajímá akorát pivečko, rumíček, fotbálek - a co je dobré pro majitele firmy, je dobré i pro jeho zaměstnance. Odvolí. Na odchodu říká: Prosím vás, tady tu urnu, jak máte, měli byste si ji zvětšit. Říkal mi kolega, že přijde zítra volit, on má inkasní agenturu, má tam asi 15 000 dlužníků, s nimi se nějak domluví, pár tisíc hlasů přinese. To se vám tam nevejde, to si radši dejte větší. Předseda volební komise to pozoruje a říká: Přátelé, to už můžeme jít rovnou do hospody. Někdo to sem nahází, stejně jsme tady zbyteční. Necháme otevřeno, v sobotu (se) sem vrátíme, a co tam, sem naházeli, to spočítáme nebo odhadneme. A za všeobecného souhlasu okrskové volební komise společně odchází do blízké hospody.

Takže to je příběh - nějaký, možná trošku ad absurdum - co skutečně by mohlo nastat, pokud fakt opustíme ty tři základní ústavní principy. Možná se nám to zdá přitažené za vlasy. Já jenom říkám, že to - a měli by i zákonodárci přemýšlet (Důrazně.) o důsledcích svých rozhodnutí.

Takže závěrem. Určitě jsou tady pochybnosti o tom, jestli je to ústavní, určitě jsou tam technické problémy toho návrhu, ale vy pochopitelně to prosadíte, protože to chcete prosadit. OK, ale buďte alespoň féroví a změňte s tím i ústavu, a klidně ten čl. 18 ústavy, který mluví o volbě svobodné a tajné, doplňte: pokud pětikoalice nerozhodla jinak. (Předsedající: Čas.) Nebo nějak to doplňte. Takže to by bylo fér. Děkuji vám. (Potlesk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Berkovec, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám pěkný den. Vážená paní ministryně, děkuji váženému kolegovi Milanovi Ferancovi, že vlastně navázal na tradice tohoto prostoru. Bylo tady divadlo, takže i teď vlastně tady předvádíme - jak by řekli Francouzi - théâtre actuel, tedy divadlo současnosti.

Dovolte, abych se vyjádřil nejprve k tomu, jak vnímám mediální ohlas celé té polemiky kolem korespondenční volby. Použiju k tomu to, jak byl prezentován jeden výzkum jedné prestižní agentury. Korespondenční volbě je nakloněna téměř polovina Čechů, téměř pětině je to naopak jedno a nepovažují téma za důležité. Vyplývá to z průzkumu prestižní agentury z poloviny ledna. Korespondenční volbu podle ní podporují spíše mladí lidé a absolventi vysokých škol. Ke korespondenční volbě Čechů v zahraničí se o něco lépe staví ženy, mladší lidé a vzdělanější část obyvatelstva. Nejvíce tento způsob hlasování podporují obyvatelé Prahy a voliči vládních stran. Z našich výsledků se zdá, že mají zastánci korespondenční volby v dolní komoře Parlamentu České republiky v míře podpory ze strany občanů navrch. Ukázalo se, že i u voličů opozičních stran je nezanedbatelná část pro zavedení korespondenční volby Čechů v zahraničí. Mně na tom trochu vadí jedna věc, že tak, jak jsem to vnímal, je to trochu zavádějící, trochu dehonestující vůči té skupině obyvatel, nejen tedy demograficky, ale také co se týče vzdělanosti, co se týče toho, kde žijí, žijí na venkově a tak dále. A ještě jedna věc. Mně na tom trochu vadí - je to prezentováno jako nějaký zásadní průzkum. Tipněte si, kolik bylo respondentů při tomto průzkumu? Celých 513. Tečka. A není tam uvedeno, pochopitelně, kde byl proveden tento průzkum.

Teď dovolte, abych se věnoval tedy svému názoru na volební proces a základní zdůvodnění korespondenční volby. Volební proces v České republice v širším pojetí, to znamená proces hledání kandidátů, tvorby programu, jejich představování, medializace, porovnávání samotné volby, činnosti a kontroly zastupitelů, tedy proces převodu potřeb a zájmů občanů do politiky, má určitě svá slabší místa, takže někdy dochází k deformaci smyslu zastupitelského systému. Ale (Důrazně.) rozhodně to není v samotném volebním aktu.

Odůvodňovat zavedení korespondenčního hlasování snahou zvýšit počet občanů, kteří se na volbách, a tedy na výběru zastupitelů a poslanců, podílejí, a prohloubit tím demokracii, považuji ze strany pětikoalice za určité pokrytectví. Všechny tyto strany, ale zejména ty tradiční, měly už tři desítky let a více než půldruhé desítky možností v podobě sněmovních návrhů zákonů příležitost rozšířit účast občanů na správě věcí veřejných schválením a praktikováním zákona o celostátním referendu. Především z řad pravicových stran vždycky zněly hlasy (důrazně) proti referendu. Část kritiků referend tento nástroj odmítá vůbec, část je svolná jen s referendem ušitým takzvaně pro konkrétní otázku, část chce jen potvrzovací nebo nezávazné. A takřka všichni hledají různé způsoby, jak lidové hlasování neumožnit, například podmínkou vysokého počtu petentů petice za vyhlášení, nebo zneplatnit podmínkou vysoké účasti, anulovat odmítnutí otázky nezávazného výsledku, vysoké procento souhlasu vzhledem k celkovému počtu voličů - (Důrazně.) nebo alespoň zkomplikovat termínem, umístěním hlasovacích místností nebo zmanipulovat mediálním tlakem a malým pokrytím. A najednou je tady dojemná péče o rozšíření účasti voličů, o to, aby nezapadly hlasy spoluobčanů. Takový zvláštní obrat.

Dovolte, abych ještě připomněl riziko porušení ústavou žádané tajnosti. Korespondenční hlasování především nezabezpečuje ústavní podmínku tajnosti voleb - tady bych rád připomněl, i když už to tady padlo, čl. 18: "Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení a také volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad většinového systému." Jak z textu plyne, je tahle charakteristika uvedena jako první ze všech ústavou požadovaných kvalit voleb. Už to, že koalice je chce měnit, respektive obejít ten ústavní požadavek běžným zákonem, je podle mě přinejmenším znepokojující. Už se tady mluvilo o tom, že kritickým místem je přeprava korespondenčních volebních lístků.

Mluvilo se tady také o vzoru Estonska. Já už jsem tady ve své faktické poznámce mluvil o tom, že polemika o tom, jestli je to nedobytné, neprolomitelné, ty ID karty v Estonsku, už tady proběhla v minulosti. Byl to prestižní titul Frankfurter Allgemeine Zeitung, vyjadřovala se k tomu estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová. My jsme s naším váženým kolegou Martinem Kolovratníkem a volební komisí byli v Estonsku. Jeli jsme se podívat na tu univerzitu, mluvili jsme s autorem toho systému a pochopitelně jsme také mluvili s lidmi na mnoha setkáních. Mimo protokol jsme se dozvěděli, že samozřejmě i v Estonsku jsou případy, kdy třeba dejme tomu radí ti mladší v rodině seniorům, kteří si nevědí rady s počítačem, a že opravdu i k tomuto tam dochází, takže to je moje osobní zkušenost. Navíc Estonsko mělo obrovskou výhodu proti nám při zavádění těchto ID karet, protože vlastně budovalo na zelené louce po rozpadu Sovětského svazu. Demograficky je tam úplně jiné rozložení obyvatelstva. U nás máte vesničky, obce pár kilometrů od sebe, máme opravdu velkou hustotu zalidnění, u nich jsou to samoty desítky kilometrů od sebe, takže tam byl úplně jiný systém.

Ještě dovolte, abych se dotkl toho, že zde tady bylo určité vodítko týkající se občanů žijících v zahraničí - kde platí daně. Platíš-li daně, máš právo rozhodovat, jak s nimi naložit. Neodvádíš-li daně, neplatíš-li tuto vládu, tak na to právo nemáš. Samozřejmě je problém s tím, že dotyčný může - a asi také odvede - daleko vyšší část daní skrze DPH či spotřební daně někde jinde, než by domů odvedl na dani z příjmu. Ještě je ve hře rezidenční doba, kde tráví většinu roku, a smlouvy o zabránění dvojímu zdanění. Vedle toho jsou tedy ještě odvody sociálního a zdravotního zabezpečení, i přesto ale daňová příslušnost by mohla pomoci v rozhodování o volebním právu ze zahraničí.

Určitě by se však měla zablokovat situace, aby alespoň v rámci Evropské unie měl občan možnost volit státní reprezentaci, tím spíše euroreprezentaci, ve více státech. Ať už má dotyčný kolik chce občanství a pasů, musí platit zásada: jeden občan Unie, jeden hlas pro státní a unijní reprezentaci.

Víte, já si opravdu myslím a vím, o čem mluvím. Už téměř dvě desítky let oddávám. Oddával jsem také svatby, zlaté svatby u seniorů doma, proto také vím, jak probíhají volby, kdy volební komise dochází za těmito občany, jak je to ošetřeno opravdu. Myslím si, že u nás ten systém je velmi dobrý. Jediný ostrůvek opravdové demokracie, svéprávnosti a samostatného rozhodování je těch několik desítek čtverečních centimetrů za tou plentou.

Na závěr dovolte, abych tady citoval bonmot, který mi poslal jeden známý mediální právník a který si myslím, že platí obecně: "Pokud dovolíte vládě porušit zákon kvůli mimořádné situaci, vždycky vytvoří mimořádnou situaci, aby porušila zákon." Děkuji za vaši vzácnou pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Mračková Vildumetzová, připraví se pan poslanec Wenzl. (O slovo se hlásí s faktickou poznámkou poslanec Berki.) Ano, ještě tady máme faktickou poznámku, pan poslanec Berki. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Dobré ráno, paní místopředsedkyně. Vašem prostřednictvím bych si dovolil jen ke kolegovi Berkovcovi jednu věc. To je to jeho nešťastné zpochybňování těch průzkumů. Předpokládám, že víte samozřejmě, že statistika má poměrně jasně řečeno, jaký musí být minimální vzorek. Dovolil bych si ještě citovat: "Výzkum je reprezentativní dle pohlaví, věku, vzdělání, velikosti místa bydliště a regionu na základě kvótního výběru." To vám cituji z té tiskové zprávy, z níž bylo čerpáno. Tak prosím, abyste si trošku dával pozor na to, co zpochybňujete.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Berkovec nebude reagovat? (Ne.) Nebude. Nyní tedy paní poslankyně Mračková Vildumetzová, která konstatovala, že pravděpodobně využije i druhou desetiminutovku. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k projednávanému návrhu na zavedení korespondenčního hlasování, který do Sněmovny přichází po letech diskusí a neúspěšných pokusů. Vládní koalice si ho vybrala jako vlajkovou loď své vlády. Paní předsedkyně Adamová Pekarová točí videa, omezuje nám řečnickou dobu i na faktické poznámky. Ministři v rámci stranické poslušnosti ostošest tweetují a do toho nás v různých mediálních vystoupeních uráží, že důvod, proč se nám návrh na korespondenční volbu nelíbí, je čistě ten, že chceme sebrat voliče SPD a sami se bojíme, že by nás poškodila ve volbách. Blábol, dámy a pánové, neskutečný blábol.

Když jsem paní předsedkyni slyšela, jak nedávno říkala toto všechno v jednom podcastu, tak jsem se opravdu musela začít smát. To opravdu říkáte vy, vy se svými procenty? Já bych to přece mohla krásně otočit a říct, že vaše TOP 09 nebo STAN s tím tak moc spěcháte a tlačíte na to právě proto, abyste si ukousli nějaká ta procenta navíc ve volbách a zachránili si alespoň čest po tom vašem šíleném vládnutí, při kterém vaše strany nebývale klesají ke dnu. Ale já to chápu, každý bojuje, jak umí, a když nevíte, jak vládnout, musíte najít jiný způsob, jak pro sebe urvat co nejvíc. Všichni si přece dobře pamatujeme, jak jste vyhráli poslední volby - vlastně takovým malým podvodem. Kandidovali jste jako uskupení SPOLU a PirSTAN a hned po volbách do Sněmovny jste si vytvořili pět poslaneckých klubů, z čehož máte jen samé výhody, včetně těch finančních. A tahle korespondenční volba, ta je další ze střípků vašich podvůdků. Ale jak říkám, ve finále jde možná o pár tisíc hlasů. Sama paní předsedkyně Pekarová Adamová v jednom podcastu přiznala, že to s volbami zásadně nezamíchá.

Takže mi prosím věřte, milá vládní koalice, že mně o to zase tak tolik nejde. Mně vadí úplně jiné věci, a to mnohem víc. Pan Vít Rakušan, který je z pozice ministra vnitra za volby zodpovědný, předložil zákon o správě voleb jako poslanecký návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové a Ivana Bartoše. S nikým z opozice jste ho, dámo a pánové, neprojednali. Nestáli jsme vám za to, abyste nám svůj návrh představili před jeho podáním. Záměrně jste se tak navíc vyhnuli připomínkovým místům a Legislativní radě vlády, kde sedí odborníci a ústavní právníci.

Zajímavé je, že před dvěma měsíci se projednával zákon o správě voleb. To byl ale vládní návrh a jako takový prošel standardní legislativní cestou. Proč to nejde teď? Další nesrovnalost a absurdita? Ministr vnitra, který je zodpovědný za volby, přiznává, že pod jeho vedením bude digitalizace voleb hotová až v lednu roku 2026. Aha, dobře, tak proč korespondenční volbu tlačíte za každou cenu teď, abyste ji stihli ještě na volby roku 2025? Je tady někdo, kdo by mi na tuto otázku dokázal odpovědět? Zatím jsem nikoho takového nenašla.

Už jsem to říkala do médií, ale když vám je to jedno, protože jste se rozhodli ten návrh zákona protlačit na sílu, připomenu vám, že v zemích, kde se korespondenční volba zaváděla, jako je Estonsko nebo Norsko, vždy nejdřív přišli s pilotním projektem a až následně, po pěti letech ozkoušení, ji teprve zavedli.

A závěrem asi to nejpodstatnější. Paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová zase mává v prostoru termínem dezinformace. To je tak asi to jediné, co umí, když jí dojdou všechny argumenty. Ostatně to mají asi společné s panem ministrem Vítem Rakušanem. Když už jsem u toho, neodpustím si ale jednu poznámku, co se odehrálo před pár dny. Jak všichni víme, pan ministr Rakušan natočil spot, kde kámošovi z volejbalu slíbí, že se začne vracet k tomu, proč tu politiku vůbec začal dělat, a že to řekne i Fialovi. A víte, co se pak stalo na tiskové konferenci? Na ní překvapeným novinářům tvrdil, že o premiérovi v tom klipu nehovoří. Nevím, jestli si z nás pan ministr dělá legraci, ale jestli chce takhle lhát na svých výjezdech za občany, mají se vážně na co těšit.

Ale pojďme se vrátit ke korespondenční volbě a mé největší výtce. Při volbách musí být dodržena ústava, aby náš volební systém byl nadále transparentní a lidé měli důvěry ve volby jako takové. Volby mají být osobní, tajné a svobodné, na tom se nesmí nic změnit, a právě to podle některých ústavních právníků i mého názoru tento návrh ohrožuje. Volba nemusí být osobní - ani to, že podepíšete čestné prohlášení, nezaručuje, že to tak bude. Volba nemusí být ani svobodná - v případě klasické volby jdete za plentu, stojíte tam sám a do obálky nakonec můžete hodit úplně někoho jiného, než vám třeba doma v uvozovkách nadiktovali, nikdo se to nikdy nedozví. U korespondenční volby toto nezaručíte a hlas za vás v podstatě může poslat někdo jiný.

A takovým drobným, ale nezanedbatelným paradoxem je i to, že vlastně budeme mít dvě kategorie voličů. Ten, kdo má trvalý pobyt v České republice a rozhodne se na poslední chvíli odjet na zahraniční dovolenou, bude muset volit na zastupitelském úřadu.

Vadí mi, že na tak citlivou věc chceme sahat a nemáme ji dostatečně promyšlenou a ozkoušenou. Vláda podle mě občanům vlastně vzkazuje: My tady vládneme a bude to tak, jak chceme my! Prosadíme to a nikdo nám do toho nebude mluvit! Ministr vnitra už dnes připouští, že to následně bude rozhodovat Ústavní soud. Nevadí mu to, hlavně chce stihnout sněmovní volby v roce 2025. To mi přijde opravdu strašné a hrozně nezodpovědné. My přece jako politici musíme udělat absolutní maximum, aby lidé věřili ve volební systém a nezpochybňovali ho. Bohužel, vláda se tady chce předvést a chce přejet opozici, ale tím i její voliče jako buldozer bez jakékoliv komunikace. A bohužel tato vláda, jak je vidět, asi dostane, co chce. Je to velmi smutný příběh. Děkuji vám za pozornost.

A nyní bych si ještě dovolila, jak jsem avizovala, že budu mít svůj projev ke korespondenční volbě a zároveň bych ráda zareagovala na vystoupení pana ministra vnitra, který, musím korektně říct, že vystupoval, reagoval na některé jednotlivé podněty mých kolegů, ale i moje podněty, a já bych se ráda k některým jeho vystoupením vyjádřila a na konci bych také chtěla dát nějaký návrh.

Pan ministr tady hovořil, že oni se pokoušeli s námi dohodnout ohledně legislativy, že předkládal zákon o správě voleb a že my jsme řekli, že nechceme v tom zákoně mít korespondenční volbu. Ale, pane ministře, to přece není důvod toho, abyste to předložili jako poslanecký návrh. Vždyť vy jste to mohli předložit úplně souběžně - zákon, ve kterém byla digitalizace, ve kterém je řešení voličských průkazů, se kterými jsem vás velmi kritizovala. A děkuji, že dojde k propojení těch okrskových volebních komisí, ale k propojení dojde až od 1. ledna 2026. Nemůžou být volby v roce 2025 neozkoušené, chaotické. Nemůžeme přece dopustit, že nebudeme mít informace mezi jednotlivými místnostmi. Vždyť já jsem to tady mnohokrát říkala: na městech a obcích už se ztratilo mnoho voličských průkazů. Mnohokrát jsem tady říkala: Když vydám voličský průkaz, mám seznam vydaných a odevzdaných voličských průkazů? A pan ministr vnitra z tohoto místa přiznal, že nemá ta čísla, on je bude mít po 1. lednu roku 2026.

Proto když on tady říká, že nebylo nutné s námi korespondenční volbu projednávat, a dneska poslouchám, že se to s námi komunikovalo, znovu říkám: kompetenčně za volby zodpovídá Ministerstvo vnitra. Já mám v naší stínové vládě na starosti rezort vnitra. Pan ministr vnitra mě nikdy nekontaktoval, nikdy mi neřekl: Pojďte si sednout, já bych vám chtěl ten návrh předložit. Teď si vezměte, kolik třeba je tady zákonů, které tady čekají na projednání. Tento zákon se dal do systému v prosinci, nikdo nám o tom neřekl a v lednu na to paní předsedkyně Poslanecké sněmovny svolá mimořádnou schůzi. Já tenhle postup opravdu považuji za neskutečný. Myslím si, že kdyby k té komunikaci došlo, myslím si, že bychom se určitě i na některém návrhu mohli dohodnout. My to tady neustále opakujeme: pilotní projekt. Každopádně musí to být souběžně s digitalizací, která bude od 1. ledna roku 2026. A já jsem tady znovu položila tu otázku už podesáté, ať mi to někdo vysvětlí! Byť když se podíváte i do důvodové zprávy, tak je to tam jasně napsané, že korespondenční volba by měla být zavedena nebo bude zavedena souběžně se zákonem o správě voleb, který bude platný od 1. ledna roku 2026. Takže i v té důvodové zprávě je to napsané.

Myslím si a strašně bych si přála, protože je vidět, že s největší pravděpodobností dneska v 15 hodin se při omezení řečnické doby, což se stalo úplně poprvé v historii, že je omezena řečnická doba v rámci prvního čtení, tak jsem opravdu zvědavá, jaká lhůta se dá na projednávání tohoto tisku, protože bych očekávala, že ta lhůta bude dostatečně prodloužena, aby to bylo prodiskutováno. Zároveň bych si přála, aby koalice přišla s tím, že si s námi sedne ke společnému stolu a bude se snažit s námi najít společný návrh k návrhu korespondenční volby, to bych opravdu očekávala, a zároveň že to nebude přikázáno do jednoho výboru, což je pravidlem této koaliční vlády. Vy pořád říkáte, že chcete kvalitní návrhy, ale mně za tohle funkční období se skoro nestalo, že by nějaký zákon šel do dvou výborů nebo do více výborů. Takže opravdu jsem zvědavá dneska v těch 15 hodin, jakým způsobem se k tomu vládní koalice postaví. Já tady říkám: chceme se o tom bavit, chceme s vámi kulatý stůl nebo nějakou skupinu, kde budou naši zástupci, a chceme s vámi najít řešení v rámci korespondenční volby, chceme s vámi najít popřípadě společný komplexní pozměňovací návrh. Takže jsem sama zvědavá, jestli tuto moji výzvu nějakým způsobem vyslyšíte.

Pan ministr vnitra tady také pořád odpovídal na moji otázku ohledně připsání hlasů těm dvěma krajům z čtyř největších. Pořád jsem to nepochopila, protože pan ministr to tady tak nějak řekl, že přičteny k výsledkům dvou největších krajů - předpokládá se, že více hlasů, tedy aby nedošlo k vylosování malého kraje, a tím pádem k přílišnému ovlivnění hlasování v tomto kraji. Ale ono dojde k ovlivnění tomu, že těm ostatním krajům se vezmou poslanecké mandáty. Všichni asi vědí, že máme 200 poslanců, a to, jaká je voličská účast, je úplně to nejdůležitější kritérium, které pak ty mandáty přerozděluje. Já jsem to tady včera říkala, že zajímavé je, že návrh, který jste předložili, je tam podepsáno 15 poslanců a z toho nadpoloviční většina těchto poslanců jsou právě z těch čtyř velkých krajů, kam by se ty hlasy měly připočítávat - Praha, Středočeský, Moravskoslezský a Jihomoravský. Zastávám názor, že by si popřípadě ten dotyčný občan žijící v zahraničí měl podle mého názoru rozhodnout, kam by ten jeho hlas měl směřovat, jestli do kraje Libereckého, Karlovarského, Ústeckého nebo jiného. Takže toto si myslím, že je také pořád velmi nezodpovězená otázka.

Radek Vondráček tady také pořád říká, že bychom měli rozšířit místa na zastupitelských úřadech, že to by byla také cesta. Pan ministr vnitra říká, že by to bylo velmi finančně nákladné. My říkáme ještě další návrh, a to je, že by mohla být prodloužena volební doba, kdy by se tam museli ti lidé dostavit, ale jak je vidět, z vaší strany toto vy asi nazýváte, že by řešením nebylo. Já jsem přesvědčena o tom, že by to řešením bylo, protože v tu chvíli by se zachovaly ty tři hlavní ústavní pilíře, což je tajnost, osobnost - že ta volba je osobní - a že ta volba je svobodná.

Takže já úplně na závěr jsem tady vnesla tu naši výzvu. Přesto jsem přesvědčena o tom, že ten návrh, jak byl předložen, to znamená poslaneckým návrhem bez jakékoliv diskuse, tak přesto si dovolím dát návrh na přepracování tohoto sněmovního tisku a byla bych ráda, aby pak po ukončení rozpravy se o tomto návrhu hlasovalo. Děkuji vám. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji vám. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Mašek, připraví se pan poslanec Exner. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážené paní poslankyně, kolegyně, kolegové, já bych si dovolil reagovat, prostřednictvím vás, na pana kolegu Berkiho, který reagoval ve vztahu ke korespondenční volbě a průzkumu veřejného mínění, jak tady o tom mluvil můj ctění kolega Berkovec. Chtěl bych připomenout, že ten průzkum, který měl 513 respondentů, skutečně řešil názor našich spoluobčanů na korespondenční volby, a dokonce se soustředil na to, jestli jsou mladí, staří, ženy, muži, jestli mají vysokoškolské vzdělání a podobně. Rád bych v rámci takového malého edukativního okénka řekl, že Centrum pro výzkum veřejného mínění odpovídá na otázky, jestli 1 000 respondentů je dost. Mluví o tom, že reprezentativní výběrový soubor musí být dostatečně velký, aby nedošlo k výběrové chybě. Velikost této nejistoty je dán právě velikostí toho souboru a hovoří se o dostatečném množství 1 000 respondentů. V naprosté většině otázek zjišťovaných v průzkumech o této správné hodnotě skutečně předem nic nevíme a informace je i u toho tisíce vlastně zatížena plus minus 3% chybovostí. A teď k otázce: stačí 1 000 respondentů na deset milionů obyvatel? Ano, stačí. Pro určení přesnosti měření je důležitá velikost výběrového souboru. Samozřejmě, s vyšším číslem se snižuje chyba, s nižším se zvyšuje. Výběrové soubory s menším počtem respondentů než 1 000 mají větší výběrovou chybu a naopak navyšování nad 1 000 již tuto chybu výrazně nesnižuje. S 500 respondenty se potom ta chyba zvyšuje na 4,4 %. Nicméně nelze odpovídat s nižším počtem respondentů kvalifikovaně na otázku pohlaví, vzdělání a podobně. Tam už takového nižší soubory nestačí.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas! Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Exner. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Exner: Dobré dopoledne, paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych prostřednictvím paní předsedající reagovat na paní kolegyni Mračkovou Vildumetzovou. Váš problém není v tom, že by měli, nebo neměli volit občané v zahraničí, čeští občané mají prostě volební právo, ale musíte se také trošku snažit jim něco nabídnout. Vy předjímáte výsledek voličů v zahraničí a musíte prostě se o ně snažit stejně jako o voliče se stejným volebním právem v České republice.

Dále bych chtěl reagovat na to, že koalice není žádný podvod na voličích. Koalice je naprosto legitimní podle zákona o volbách a je naprosto legitimní, když ty koalice potom sestaví většinovou vládu. Tam problém ANO zase je v tom, že bohužel má prostě koaliční potenciál, který se blíží nule.

A za třetí bych chtěl říci nebo se ohradit proti tomu, že s opozicí nemluvíme. To říkáte zde opakovaně a říkáte to poté, co jsme různé zákony projednali opakovaně na výborech, a i dnes tady projednáváme tento zákon již přibližně padesát hodin, z čehož vaše argumenty jsme pozorně poslouchali, já jsem tady většinu té doby seděl a pořád se opakujete. A myslím, že by slušelo tomu podstatně méně, stačilo by, že to řeknete za deset hodin. Takže neříkejte, že se to tady nebude projednávat, bude se to určitě projednávat minimálně na výboru pro bezpečnost, kam patří Ministerstvo vnitra, a tam budeme mít jistě dostatek času to opakovaně projednat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další s faktickou vystoupí paní poslankyně Mádlová, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Chtěla bych reagovat na předřečníka, pana poslance Exnera. My máme dojem, že vy předjímáte už výsledky voleb, protože zatím to vypadá, že jsou čistě účelově připravené, ten váš návrh, protože my tady klademe konkrétní dotazy a je to pořád děravý návrh. Zaznělo to tady opakovaně od úterka do dnešního dne a ty díry prostě nejste schopni argumenty vyvrátit. Takže prosím nemoralizujte, že my tady chceme podvádět nebo říkat občanům, že při volbách korespondenční volbou budou podvádět. Ne, my tady upozorňujeme na podvody, které se v zahraničí vyskytly, a upozorňujeme na to proto, aby se v tom návrhu tyhle možnosti vyskytovaly v co nejmenší míře, nejlépe pokud možno vůbec. A proto jsme proti korespondenční volbě, protože to skutečně zavdává celé řadě podvodů, a mluvil tady o tom i můj kolega Feranec.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Jenom připomínám, že oslovujeme poslance prostřednictvím předsedající. Nyní je přihlášena paní poslankyně Ožanová, připraví se paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní předsedající, já to spojím do více věcí naráz. Já jsem slyšela dneska kolegu Babku, který říkal, co měla údajně včera říkat paní místopředsedkyně Richterová, vaším prostřednictvím. Já bych jenom chtěla připomenout, že dle ústavy vykonávám mandát poslance osobně a můžu reagovat i na své vlastní kolegy, takže aby bylo jasno, ne pouze na opoziční.

Ke kolegovi Exnerovi, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, vy se domlouváte s opozicí? Já jsem navrhovatelkou zákona, který se týká náhradního mateřství, vy stále komunikujete mezi sebou, myslíte si, že mě nebo ctěnou kolegyni Válkovou vaším prostřednictvím, paní předsedající, kdy my obě jsme předkladatelky, jste nás k tomu přizvali? Nepřizvali. A tak se to děje pořád stále stejně i u dalších věcí. Takže prosím vás, pane poslanče Exnere, vaším prostřednictvím, paní předsedající, zvažte slova. Je to úplně zbytečné. Domnívám se, že k dalším věcem o tom, co my nabízíme nebo nenabízíme, vy nabízíte Dozimetr. No, to fakt našim voličům nabízet nechci.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní předsedkyně Schillerová s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já také navazuji na pana poslance Exnera, pokud se nemýlím. Od prvního počátku, co se začal projednávat tento poslanecký - zdůrazňuji poslanecký, tady nemáme před sebou vládní návrh, který prošel připomínkovým řízením, Legislativní radou vlády - od prvního počátku, od první tiskové konference, ať už oficiálně na tomto místě, nebo ve veřejných zdrojích, ale i osobně na jednání se zástupci pětikoalice navrhuji jednání. Nemuseli jsme tady sedět těch x dní a x hodin. Mohli jsme si to najít, snažit se najít kompromisní řešení tak, jako jsme ho našli u zákona o volbách, který dnes je platný a bude účinný od 1. ledna 2026. A dokonce jsme tehdy našli ústavní většinu.

Toto není zákon na jedno použití. Tento zákon, tato novela, která se teď vlamuje do platné novely, která ale bude účinná od 1. ledna 2026, snad tady není na dva roky. Snad to tak nemyslíte?

Takže tady sedíme jenom kvůli vám, kvůli tomu, že nejste ochotni s námi jednat. Tak o co vám jde? Chcete nalézt kompromis? Chcete prostě nalézt ústavní většinu v této Poslanecké sněmovně, nebo to chcete protlačit silou za každou cenu?

Já jsem sledovala velmi pozorně ta jednání. Většinu času tady jsem, včera jsem byla na Ústavním soudu, tak se omlouvám, ale jinak tady jsem a zjišťuji, že i pro některé z vás jsou některá ustanovení překvapením. A velmi jsem uvítala, pane poslanče Exnere, prostřednictvím paní místopředsedkyně, že jste řekl, že to projedná bezpečnostní výbor. My to navrhneme a já jsem velmi ráda, protože jsem neměla takovou informaci, že jste k tomu přisvědčil. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Mašek s faktickou, dále pan poslanec Exner. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Také bych rád zareagoval, vaším prostřednictvím, na kolegu Exnera, který mimo jiné ve svém projevu nebo ve své reakci řekl, že to je přece na nás, na opozici, ať pracujeme v zahraničí, ať ukážeme, ať si zlepšíme preference v zahraničí, že to je jenom na nás. Podívejte, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, my jsme samozřejmě mentálně připraveni na to, že to prohrajeme, stoosmička je stoosmička. Ale nechat si radit od vás, prostřednictvím paní předsedající, abychom se snažili v zahraničí si zlepšit preference, od těch, kteří mají tak mizerné preference v České republice a chytají se toho zahraničí jako tonoucí stébla, přitom neváhají porušit ústavu České republiky, neváhají se nepokusit ji změnit - přitom jsme vás k tomu vyzývali, pojďme ji změnit, přizpůsobit těm korespondenčním volbám - prostě mně ty vaše reakce přijdou neuvěřitelné. Posloužil jste, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, jako další startér, zařadil jste se mezi kolegy, kteří sem přijdou a nějakým způsobem se nás v tom všem v tom solidním vyjednávání snaží ještě podloubnout a naštvat.

Prosím vás, my samozřejmě budeme hlasovat proti, my se ale musíme vyjadřovat, musíme tady dávat občanům zprávu o tom, co vlastně chystáte. Jsou to jednoúčelové snahy vaší vlády a tyhle snahy skončí doufám pouze tou jedinou prosazenou korespondenční volbou. Strašně mě mrzí, že zřejmě povede i ke zpochybnění voleb a ke zpochybnění robustního volebního systému, který v České republice dosud existuje. Stojí vám to za to?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Dalším přihlášeným k faktické poznámce je pan poslanec Exner, dále se připraví pan poslanec Lang a poté paní poslankyně Ožanová.

 

Poslanec Martin Exner: Budu reagovat prostřednictvím paní předsedající na oba nebo na několik mých předřečníků. Na paní Mádlovou - já jsem vůbec nemluvil o podvádění, to jste si možná s někým spojila předtím, ale o tom jsem nemluvil vůbec. A druhá věc je, výsledek voleb v zahraničí vůbec nepředjímám. Jenom jsem říkal, že všichni se musíme snažit o všechny skupiny voličů a něco jim nabídnout. Takže se to samozřejmě týká i těch voličů v zahraničí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Lang vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Ožanová.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Já bych také reagoval na pana Exnera, prostřednictvím paní předsedající. Vy jste to řekl jinak, pane kolego Exnere. Vy jste řekl, že hnutí ANO by se mělo zamyslet a zabojovat o voliče v zahraničí, kde máme nízké preference. Já bych to glosoval tak, že voliči v zahraničí jsou zatím uchráněni všech experimentů, které tady provádíte na voličích v České republice, a možná proto ještě vám tam nějakým způsobem důvěřují. Přesně bych reagoval na kolegu Maška, prostřednictvím vás, paní předsedající, který to jasně řekl. Vy jste ztratili důvěru voličů doma, tak si vytváříte voliče a zkoušíte všechno možné, abyste se zachránili, a hledáte ty voliče v zahraničí. Takže to je taková první glosa.

Druhá věc. To, co tady říkala kolegyně Mračková Vildumetzová, prostřednictvím paní předsedající: my opravdu se jenom ptáme, celý ten druhý týden už se tady ptáme, vznášíme otázky, dostáváme občas nějakou odpověď, ale prostě nejsme uspokojeni. Ta účinnost, posunutí účinnosti od 1. 1. 2025 oproti zbytku zákona, který je účinný od 1. 1. 2026, to úplně čiší z toho, přece to snad každý, kdo má na krku hlavu nejenom proto, aby mu nepršelo do krku, musí z toho vidět tohleto, co v tom vy spatřujete. Přesně to tady bylo řečeno. Prostě my se jenom chceme ptát, nejsme k tomu přizýváni, naše stínová ministryně vnitra za hnutí ANO je ochotna, jsme připraveni se podílet na nějaké pracovní skupině, a vy s námi prostě nemluvíte, vy nás, když se vám to hodí, tak nás přejedete a nazdar - jo, můžeme být opravdu v tom rohu, můžeme šoupat nohama.

A další věc ještě k těm voličům v zahraničí, jak to teď zaznívá z toho prostoru, je tady pořád - voliči v zahraničí jsou chytřejší, jsou obecně bohatší, proto vyjíždějí na různé zahraniční výjezdy, mají větší rozhled, větší politický nadhled, a proto volí strany pětikoalice. Když to tedy otočím, lidé, kteří jsou v České republice... (Předsedající: Čas.) Ještě se přihlásím, děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Ožanová je přihlášena k faktické poznámce, poté pan poslanec Zuna. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Já hned obecně řeknu, že budu vlastně reagovat na kolegu Exnera, vaším prostřednictvím. Víte, já jsem tu seděla většinu času a možná, kdybyste tak učinil také, tak byste zjistil, o čem je ta diskuse, že to není jenom o volebních výsledcích, ale je to také o tom, že v zahraničí není bezbřehá korespondenční volba, že jsou pojistky, že ten člověk musí mít nějaký vztah k republice, za kterou volí.

A připomeňme si, většina občanů, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, dvě volební práva: v zemi, kde dlouhodobě žijí, a v České republice, takže nikomu se volební právo neupírá. Tito občané naopak mohou více realizovat své možnosti, chtějí ovlivňovat politiku tam, kde žijí, protože se jich to přímo dotýká, a ti uvědomělí chtějí třeba ještě navíc ovlivňovat politiku i tam, kde se cítí být srdcem doma. Prosím vás, takže je to také o těch pojistkách.

A kdybyste tu byl, tak byste taky slyšel velké debaty o čestných prohlášeních. Vy se snažíte veškeré problémy při dokazování, prokazování nějakých náležitostí právních řešit čestným prohlášením. Víte, to je z mého hlediska opravdu problém. Já už jsem tu - jako kolega Feranec, vaším prostřednictvím, paní předsedající - ad absurdum poukazoval na nějaké imaginární volby v budoucnosti. Poukazoval na to, že bychom mohli změnit trestní řád, aby obviněný u soudu čestným prohlášením řekl, zda je vinen, či nevinen, a že bychom si mohli odpustit dokazování. A přesně v tomto duchu se toto nese. Takže to není jenom o tom, kdo má kolik kde voličů, ale opravdu, my jsme zákonodárci, takže je to o kvalitě zákona. (Slabý potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Zuna s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já chci reagovat na pana kolegu Maška. On je to takový folklor, tady v průběhu jednání Poslanecké sněmovny, že většinou, když vystupují poslanci opozice, tak v každém druhém vystoupení slyšíme, že naše návrhy jsou protiústavní, že naše postupy jsou protiústavní. V každém druhém vystoupení tak slyšíme, že jsme lháři, že premiér lže, že předsedkyně Sněmovny lže, že možná vládní koaliční poslanci lžou. A jaká jsou fakta, jaká je skutečnost? Jediný pravomocně opakovaně odsouzený lhář je pan předseda Babiš (Nesouhlasné reakce v levé části jednacího sálu.) a to, jaké jsou protiústavní postupy a naše návrhy, jak jsou protiústavní, tak jsme mohli slyšet při rozhodnutí Ústavního soudu včera. (Malý potlesk v pravé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Hubert Lang a já předávám řízení schůze.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Tak včera to začalo 9.20, dneska 10.32, takže já už jsem zase plně uspokojen, protože po hodině a půl vlastně už tu máme opět našeho pana předsedu. Takže prostě je to super, už jsme zase tam, kde jsme asi nechtěli být. My jsme vám tady říkali vlastně celý ten - už druhý týden říkáme: budeme, chceme tady konstruktivně jednat, jo? Tím, že to neprošlo vůbec ničím, nebyla žádná připomínková místa, pic ho, pan Exner opět, to je startér číslo 1, pan Zuna je startér číslo 2. U policie jsme tomu vždycky říkali, když byla nějaká demonstrace, někdo tam takhle vykřikoval, tak vždycky ta policie říkala: Hele, to je startér. Oni ho vzali, slovili ho a pak se to možná zklidnilo. Možná kdyby se ty startéry odložily a nechali tady třeba pana kolegu Hellera nebo nechali tady jiné kolegy, kteří mají aspoň snahu s námi diskutovat, tak by se to třeba zklidnilo. (Ministr Síkela ve vládní lavici se usmívá.) Pan ministr se tady směje, že jo, je to sranda, je to prdel, že jo? Já taky si myslím. Akorát ty důsledky jsou tragické pro Českou republiku. Vy se tomu smějete, vy z toho máte srandu, že jo? Aspoň lidi vidí, tady si kamerou zaměřte na pana ministra, on se tady směje, já nevím, čemu tedy. (Ministr Síkela mimo mikrofon: Vám se směju.) Pro mě je to tragické. Mně včera se udělalo (nesrozumitelné) špatně. No, mně se smějete, mně to nevadí, pane ministře. A prosím vás, zmáčkněte si čudlík, když chcete mluvit, anebo nemluvte na mě.

A já bych ještě to dopovídal. Takže současní, ti, kteří volí v zahraničí, jsou chytřejší, jsou bohatší, jsou s větším rozhledem, mají větší nějaký nadhled, a lidé, kteří tedy zůstali v České republice, platí tady daně, tak to jsou asi ti hloupější, ti chudší, kteří nemají to štěstí a tu možnost někam vycestovat, a proto volí vesměs třeba hnutí ANO nebo nějaké jiné opoziční subjekty. Takže my potřebujeme být edukováni, ti, co jsme tady, a v zahraničí vlastně jsou lidé, kteří jsou lepší. Takhle to vyznívá. Takhle jsem to několikrát slyšel v poslední době. Je to prostě z mého pohledu ubohé.

Nedostali jsme tu otázku třeba na ta konzulární zastoupení, dneska to tady znovu zaznělo. V důvodové zprávě se hovořilo o 5 milionech, najednou je z toho 15 milionů. Vy tady házíte částkami sem tam, nemáte na valorizaci penzí pro seniory, ale prostě z 5 milionů uděláte 15 (Předsedající: Čas.) a další věci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné dopoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. V současné době neeviduji žádnou faktickou poznámku ani přednostní právo, a tedy budeme pokračovat v řádných přihláškách v obecné rozpravě. Žádám pana poslance Milana Wenzla, aby se ujal slova. Chci se zeptat, budete mít dvakrát 10 minut? Dobře. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny pro Čechy žijící v zahraničí se v Parlamentu objevují už více než dvacet let, tak nevím, proč by to nevydrželo třeba ještě rok. Ale základním principem voleb v České republice je osobní tajné hlasování, jehož hlasováním (posláním?) je zajistit svobodu, svobodnou volbu každého voliče. Volební zákon chápe tajné hlasování jako povinnost, a to přesto, že většina korespondenčně hlasujících lidí z České republiky dlouhodobě nežije, neplatí zde daně a nenese důsledky svých volebních rozhodnutí.

Více než korespondenční hlasování pro Čechy žijící v zahraničí zajímá občany žijící v Čechách zvýšená kriminalita, která se jich bezprostředně dotýká. Klíčovou institucí zajišťující bezpečnost občanů a ochranu jejich života a majetku je Policie České republiky, proto je třeba posílit počty policistů v ulicích. Všude slyším, že je policajtů málo, ale proč? Protože jsou špatně placeni. Vláda raději peníze na zbraně dá pro Ukrajinu a na korespondenční volby, protože to taky nebude stát malé peníze. Ale na naše policisty, hasiče, záchranáře, lékaře, na ty vláda zapomíná. Obecně lze konstatovat, že otázka bezpečnosti občanů je v dnešní době naprosto klíčová.

Myslím si, že korespondenční hlasování, které bude stát velké množství financí, není to, co občany zajímá a co jim usnadní život. Občané chtějí slyšet, kdy se zlevní elektřina, kdy se zlevní voda, kdy se zlevní plyn, kdy budou levnější potraviny, kdy bude dostatek léků a kdy se zlevní, kdy budou mít důchodci dostatečně zvýšený důchod, aby mohli důstojně žít, kdy vláda přestane okrádat důchodce, kteří celou dobu pracovali, odváděli daně a budovali naši republiku, kdy bude dostupné bydlení, kdy bude doba, že matky samoživitelky nebudou muset žebrat o příspěvek na bydlení, kdy nebudou muset dokládat a vyplňovat množství tiskopisů a čekat i x měsíců, než jim to někdo schválí a možná pošle peníze, kdy vláda přestane likvidovat podnikatelé restaurací a malých provozoven zvyšováním daní, DPH, zdražováním energií a surovin. Hlavně že pan premiér tvrdí, že nenechají nikoho padnout. Asi pan premiér neví, kolik už jich padlo a ještě padne. Pane premiére, máte nějakou statistiku, kolika restauracím a provozovnám jste už pomohli a nenechali je padnout? No, určitě nemáte.

Ale vraťme se k projednávání korespondenčního hlasování. V případě korespondenčního hlasování jsou porušeny základní Ústavou zaručené principy svobodných voleb. Návrh novely vládního zákona, který má toto změnit, je proto nepochybně v rozporu s ústavou. Vláda se upnula k myšlence, že ji u moci udrží krajané ze zahraničí, kteří u nás nežijí, nemají negativní zkušenosti s jejich vládnutím. Občané České republiky žijící v zahraničí ale neprožívají naše každodenní problémy a dopady zvýšení elektřiny, zvýšení konsolidačního balíčku a omezování zdravotní péče, boje o zachování dostupného školství a každodenní aroganci mocných. O dění ve státě by tak měli rozhodovat lidé, kteří v něm dlouhodobě nežijí.

V případě korespondenčního hlasování jsou porušeny základní ústavou zaručené principy svobodných voleb, přímé a tajné hlasování. U poštou doručeného hlasu je jasné, kdo jak hlasoval, ale bohužel není jasné, zda tak učinil svobodně a zda to byl skutečně on. To je přece zásadní neodstranitelná vada korespondenčního hlasování.

Občané České republiky žijící v zahraničí nemají takové dopady jako naši občané, dopady na zvýšení cen energií a omezení zdravotní péče. Opět musím zopakovat, o dění ve státě by tak měli rozhodovat lidé, kteří v něm dlouhodobě nežijí. No, to snad ne!

Návrh novely volebního zákona, který to má změnit, je proto nepochybně v rozporu s ústavou. Stejně je logicky nepřijatelné, aby jedna část voličů byla zvýhodněna možností hlasovat korespondenčně, zatímco většině rezidentů byla tato možnost upřena a byli v případě potřeby hlasovat mimo své bydliště nuceni vyřídit si složité volební průkazy. Ústavní soud by nepochybně shledal takovou právní úpravu diskriminační - ale po včerejšku si myslím, že by asi neshledal.

Kdo může věřit vládě, která dopustí, aby několikanásobně všem subjektům vzrostly ceny elektřiny, plynu, vody a současně energetickým společnostem mnohonásobně stouply i zisky? Namísto řešení situace u výrobců nechá vláda statisíce subjektů ožebračit a pak jim nabízí sociální dávky. Vláda ignoruje fakt, že česká ekonomika je v rukou nadnárodních, převážně německých firem a že pro ně je rozhodující nižší nákladová úroveň. Fakt, že vláda dopustila v evropském kontextu rekordní zdražení energií, má pro českou ekonomiku zásadní negativní důsledky. Stejně tak vláda nechala rozběhnout inflaci na rekordní úroveň a nyní těží z inflačního nafouknutého příjmu, kvůli němuž pak může vykazovat snížení dluhu HDP. To voliče ze zahraničí vůbec nezajímá a netíží. Oni tady nežijí, ale chtějí o nás rozhodovat. Když chtějí volit, tak přece můžou klidně přijít i do České republiky - ale oni nepojedou, protože někteří už ani česky neumí, ale chtěli by rozhodovat o naší republice, o občanech, kteří tady žijí a někteří díky vládě živoří. Vláda zkrátka vládne tak mizerně, že v ní většina doma žijících společností nemá důvěru, a tak se musí po voličích pohlížet jinde.

Já jsem proti korespondenční volbě v této podobě, proto asi pro to nebudu hlasovat. No, nevadí. Ale Ústavní soud, kdyby došlo k soudu, potvrdí, že to je v pořádku.

Proč bychom se neměli bavit o volbách u nás? Proč se neřeší třeba bezbariérový vstup? Já když jdu k volbám a volí se třeba ve škole v prvním patře, tak nevím, jak takový člověk na vozíku, handicapovaný se tam má dostat. Nevím, jak si má zavolat někoho, když tam je sám, tak nebude volat na komisi, aby za ním přišli. A takových bezbariérových místností není moc.

Také by mě zajímalo, když se říká, že trvalé bydliště v Čechách, ale jak jsou na tom ti. kteří zrovna odjeli na stáž, na práci a bydlí třeba v autokaravanu, jezdí po Novém Zélandě. Nevím, jak se jim doručí volební lístky, jak na tom budou. Oni tam jsou rok a třeba rok budou jezdit. Tak nevím, jak to může být, jak se jim lístky doručí. A také si myslím, že kdyby pětikoalice měla málo voličů, přijde s návrhem, že by mohli volit už i patnáctiletí. Potom přijdou s tím, že senioři, kteří mají nad 60 let a nejsou jejich voliči, tak už by volit nemohli.

Dále nevím, ani jsem neslyšel - třeba náklady na známky, jak to vlastně bude v tom zahraničí? Jaké budou ty náklady, protože opravdu budou tisíce voličů. Kdo to zaplatí? Z čeho to půjde? Nejsou to jenom známky, ale jsou to i obálky, jak několikrát zaznělo, nelepící obálky, které se budou muset znovu koupit asi nové, když nebudou lepit.

Takže takových dotazů nezodpovězených je určitě hodně.

Věřím tomu, že naše občany žijící zde se svými problémy opravdu korespondenční volba nezajímá. Je zajímá, aby zaplatili svůj nájem z malého důchodu, třeba senioři, který mají, aby zaplatili zase zvýšenou elektřinu, plyn i vodu. Kdo jim přispěje? Já si myslím, že peníze, které se posílají na Ukrajinu na zbraně, a možná teď peníze, které budou na korespondenční volbu, by mohly být použity opravdu pro policisty, pro hasiče, pro zdravotníky, pro záchranáře. Mohly by být použitý třeba na sport nebo pro handicapované. Takových návrhů určitě by bylo víc.

Nevím, jestli opravdu může v tomhle znění tahle novela projít. Proč se takhle pospíchá, když se opravdu o tom jednalo už před dvaceti lety, nebo i dvacet let už se tady o tom jedná? Proč to nevydrží ještě chvíli?

Já bych si dovolil na závěr podat procedurální návrh na odložení projednávání této novely do 1. 4. 2024. Prý to nejde, ale tak či tak bych to dal, i když to nejde, ano, protože. 1. 4. je apríl a já si myslím, že to, co tady všechno teď zažíváme, je takové aprílové. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já teď potřebuju trošku tedy jenom v tom zorientovat, čili dáváte procedurální návrh? Ale on je nehlasovatelný. Jenom tady podotýkám, že skutečně bohužel to není možné.

 

Poslanec Milan Wenzl: Nevím, proč to je nehlasovatelné?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Prosím, teď to nebudeme takhle řešit. Jenom konstatuji, že to je nehlasovatelné, děkuji.

Máme zde faktické poznámky pana poslance Volného a připraví se pan poslanec Haas.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuju za slovo. Kolegové, kolegyně, já jsem sice trochu zaspal, měl jsem vystartovat hned, ale nadzvedlo mě to. Tady pan zpravodaj nebo respektive předkladatel, pan pro mě neznámý a neviditelný poslanec Michal Zuna, místo toho, aby jako předkladatel, který zrovna slouží u stolku předkladatelů, reagoval na dotazy, kterých je v našich projevech celá řada, tak jediné, co umí - protože nemá odpověď, já se mu nedivím - vyskočit a plivnout jedovatou slinu směrem k našemu předsedovi panu Babišovi. A mě by zajímalo, kde jsou ti moralisté, kteří, kdybychom udělali něco takového my, hned vyskočí a hned začít říkat, že to nepatří k řečnickému pultíku, a vyzvali by našeho poslance, aby se omluvil. Kde jsou ti moralisté? Proč nevyskočili a neřekli panu Zunovi: Pozor, takhle se to nemůže jmenovitě a říkat takovéhle sprosťárny od pultíku! To by mě zajímalo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Další s faktickou je přihlášený pan poslanec Michal Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane předsedající. No, víte, pane kolego, já tady sedím od 9 hodin a máte pravdu, já jsem byl - nebo jsem - celou dobu připraven reagovat, a byl jsem připraven reagovat už na pana poslance Ferance, který se ptal na to bydliště, ale já jsem potom pochopil z průběhu vystoupení, že vlastně on o tu odpověď nestojí, protože těch posledních pět minut z jeho výstupu s tím nemělo nic společného. A pak tomu vlastně dal za pravdu pan kolega Berkovec, který své vystoupení začal tím, že to je tady vlastně jedno velké divadlo a jde jenom o to tady něco zahrát, ale ne se fakticky bavit.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Reagovat s faktickou má zájem pan poslanec Feranec a poté paní poslankyně Ožanová.

Mezitím využiji chvíle a přečtu omluvy. Pan poslanec Kasal od 11.30 z pracovních důvodů, paní poslankyně Renata Zajíčková od 11 do 13 ze zdravotních důvodů a omluvu ruší paní poslankyně Pastuchová. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, reaguji na to, co říkal jeden z překladatelů. Tak já bych přece jenom trval na té odpovědi, jestli jste schopen. Ptal jsem se na to bydliště, na tu trvalost, tak mi to zkuste nějak vysvětlit. Z toho návrhu jsem to úplně nepochopil. Prosím vás a nehodnoťte, co jsem chtěl nebo nechtěl jsem vědět. Já jsem položil konkrétní dotaz, pokud na něho víte odpověď, odpovězte anebo řekněte, že to nevíte, a je to. Ale nemusíme se obviňovat tady, kdo co myslel, kdo co nemyslel. Tak jestli to víte, tak mi zkuste odpovědět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím paní poslankyni Ožanovou. Poté pan poslanec Berkovec, stále faktické.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Dvě minuty mi stačit zcela jistě budou. Chtěla bych se vyjádřit k panu poslanci Zunovi, vaším prostřednictvím. Víte, nezastírejte, že neumíte odpovědět panu poslanci Ferancovi, a neříkejte, že nevíte, jestli chtěl odpovědět. Pan poslanec Feranec vaším prostřednictvím, pane předsedající, je člen ústavně-právního výboru, který se bude dále touto problematikou zabývat. Je právník a položil opravdu právnické otázky. Jestli vy nevíte, že jsou to legitimní otázky a zcela důležité pro fungování zákona, to je váš problém, ale ne problém pana Ferance. To, že neumíte odpovědět, já to zcela chápu, nemusíme být odborníci na všechno, může odpovědět kdokoliv jiný, například ministr vnitra, pokud by to byl, ale neříkejte, že nechtěl odpověď. To, že neumíte odpovědět, neznamená, že někdo odpověď nechtěl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Berkovce.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Dovolte, abych reagoval na váženého kolegu, který tady sedí u stolku zpravodajů a který mě citoval, a předvedl tady to, čemu se říká v teorii žurnalistiky šum na komunikačních kanálech. Vy jste mě citoval a řekl jste, že pan poslanec Berkovec řekl, že to je jedno velké divadlo. To jsem neřekl! Já jsem řekl théâtreux conter poemi nebo théâtreux actuel, což znamená ve francouzštině "divadlo současnosti". A předtím jsem řekl, a vy to jistě dobře víte, že zde historicky bývalo divadlo, to je všechno. A takhle - to není slovíčkaření - takhle se s tím pracuje v médiích. (Tleskají někteří poslanci ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou má možnost reagovat pan poslanec Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo. K tomu bydlišti, pokud vás to tedy opravdu zajímá - mě zmátla právě ta vaše citace z § 80 občanského zákoníku, který definuje bydliště. Ten paragraf tak má dva odstavce, v tom prvním odstavci přibližně asi čtyřicet slov. Vy jste si z toho vybral jedno slovo, a to je slovo "trvale". Nevím, jestli záměrně, nebo omylem, jste vynechal vlastně citaci z toho odstavce "s výhradou změny okolností trvale", což je velmi podstatné. A tím vaším výkladem jste vlastně z pojmu "bydliště" udělal "trvalé bydliště" a vlastně posunul jste to někam, kde to není. To znamená, pokud zůstaneme u pojmu bydliště, tak se opravdu jedná o místo, kde se ta daná osoba zdržuje, může to prokázat například vlastnictvím nemovitosti, nájemní smlouvou, placením energií, těch možností je celá řada. Když to potom vezmeme v praxi, tak ať už to je tedy dlouhodobě pobývající osoba, nebo to je osoba, tak, jak jsem to zmiňoval i v tom mém výstupu, která třeba žije šest měsíců v Čechách, šest měsíců v zahraničí, může to být i osoba na Erasmu, pokud se tam zdržuje delší dobu, víme, že ty pobyty jsou od 2 do 24 měsíců, takže těch příkladů je celá řada a není to tak, že bychom nevěděli, co je bydliště.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou pan poslanec Mašek, poté pan poslanec Karel Haas.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Já bych také vaším prostřednictvím, pane předsedající, na kolegu Zunu, který nám tady v podstatě řekl, že on je připraven odpovídat na dotazy, ale ty dotazy, že musí zaznít, že by tady neměla být jenom stanoviska, že on tady na to v podstatě čeká, že tady celou dobu byl a sleduje to jednání. Takže já bych si dovolil, pane Zuno, využít toho, že jste ochoten na ty otázky odpovídat, a rád bych se zeptal v souvislosti s tím, na co se ptal můj kolega Milan Feranec. Vy už jste na to bydliště částečně odpověděl, takže jde o verifikaci toho bydliště, která tam byla, zatím ještě je, a údajně tedy podle mediálních vyjádření paní Pekarové by z toho měla zmizet. Můj další dotaz je na verifikaci konkrétního voliče, jako předkladatel mně určitě odpovíte, čili verifikace jeho podpisu, verifikace platnosti jeho pasu v tom zahraničí - takže je to to bydliště, je to verifikace té osoby, která skutečně volí, čili aby to nebyl ten - zmiňovaný tady opakovaně - family voting, a tyhlety věci jsou z toho pohledu pro nás velmi důležité a my bychom na ně chtěli znát odpověď.

A totéž je, opakovaně jsem se tady ptal, jestli by vládní koalice, respektive spíš tedy asi Ministerstvo zahraničních věcí, případně Ministerstvo vnitra, nám mohly dát odpověď, kolik cizinců vlastní platný pas, a jsou to ti, kteří tam skutečně dlouhodobě žijí, čili je to ta množina cizinců, kteří tady neplatí zdravotní pojištění? My totiž pořád tady střílíme 500, 600 tisíc lidí, kteří se hlásí k české národnosti, ale já chci vědět, kteří to skutečně jsou a mají platný pas. (Předsedající: Čas, prosím.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Vážený pane předsedající, já mám taky rád věcné dotazy. Dotaz pana kolegy Ferance, vaším prostřednictvím, byl zcela konkrétní, zcela věcný, tak se na něj pokusím odpovídat - spíš už teď navážu. Já už jsem byl přihlášen v okamžiku, než začal odpovídat zástupce předkladatele, pan kolega Zuna. Je to skutečně tak, že bydliště nebo podmínka bydliště pro zápis českého občana jako voliče do zvláštního seznamu vedeného pro ten zvláštní okrsek v zahraničí - prosím vás, dnes projednávaný sněmovní tisk nijak nemění, ta podmínka bydliště je v § 56 odst. 4. Pokud se podíváte - směřuji vás opravdu takto konkrétně, aby ta odpověď byla zcela věcná a konkrétní - pokud se podíváte do třetí části sněmovního tisku, do té takzvané změnovky, tak do § 56 odst. 4 dnes projednávaný sněmovní tisk vůbec nezasahuje.

Vidíte, že to řeknu, nečtu nijak z podkladu a snad si ten paragraf pamatuji, tak nevím, jestli řeknu úplně přesně slovosled. Ten paragraf říká: volič, který má bydliště - což je ta fakticita, nikoli úředně osvědčený trvalý pobyt, takže fakticita - takže volič, který má bydliště zahraničí, může požádat - a to je už dnešní postup - u příslušného zastupitelského úřadu o zápis na ten takzvaný zvláštní seznam voličů pro zvláštní volební okrsek. A pak v těch nových ustanoveních, která jsou předmětem projednávaného sněmovního tisku, se říká, že: volič, který je zapsán na zvláštním seznamu voličů - čili tam už se bydliště neověřuje, protože říkám, to se nemění dnes (projednávaným?) sněmovním tiskem - může požádat - a to je další fáze - o vydání podkladů ke korespondenčnímu hlasování. Jestli je ta odpověď takto zcela věcná, konkrétní a návodná. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče, za dodržení času. A poprosím paní poslankyni Janu Mračkovou Vildumetzovou a připraví se paní poslankyně Ožanová, pak pan poslanec Volný a dalším je pan poslanec Feranec. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat tady na pana předkladatele, pana Zunu, který je se mnou společně v bezpečnostním výboru, on je takové relativně klidné povahy. Musím říct, že to vaše předchozí vystoupení bylo tedy, že vás asi takového určitě neznám. Myslím si, že to určitě tady opět rozvířilo nějaké vody, které by se podle mého názoru rozviřovat neměly a nemusely. A, víte, já když vidím, že už se neví kudy kam, tak se vždycky sáhne po Andrejovi Babišovi.

Já jsem nedávno byla u zubního lékaře a paní zubařka mi říkala, jestli znám ten nový vtip, který si neustále doma říkají. Když někdo něco špatně udělá, tak víte, kdo za to může? No, Andrej Babiš. Takže když něco jim doma nefunguje, tak paní doktorka říká - no, může za to Andrej Babiš, s nadsázkou, ale i toto, musím říct, bych mohla reagovat tak, jak jste vy tady vystupoval.

Já bych od vás, pane kolego, očekávala, že byste reagoval na to, co jsem tady říkala - že jsem říkala, pojďme udělat pracovní skupinu, pojďme si sednout ke společnému stolu, pojďme najít v rámci korespondenční volby společný komplexní pozměňovací návrh. Očekávala bych, že budete reagovat, protože jsem říkala, jaká doba bude na projednání popřípadě mezi prvním a druhým čtením, protože zatím jsme od vás ten návrh nedostali - nebo neslyšeli. Já si myslím, že by to určitě mělo být 120, minimálně 90 dnů, že ten zákon si to zaslouží. A to bych očekávala, že z vaší strany třeba na to budete reagovat, budete říkat - ano, my chceme s vámi komunikovat, udělali jsme chybu, podali jsme to poslaneckým návrhem, který jsme vám nepředstavili, nekomunikovali jsme to s vámi, ale chápeme, že chceme udržet důvěru v ty volby a chceme dát společný návrh. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím paní poslankyni Ožanovou.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, já bych chtěla poděkovat za dvě odpovědi týkající se toho bydliště. Chtěla bych k té první odpovědi uvést, že moc děkuji, protože pan poslanec Zuna vaším prostřednictvím, pane předsedající, uvedl, jak se prokazuje bydliště. A problém je, který tu zazníval delší dobu, že paní předsedkyně Sněmovny vaším prostřednictvím, pane předsedající, uvedla, že toto se změní a v zahraničí se bude prokazovat čestným prohlášením.

Možná proto jsme tak citliví na otázku bydliště, a to je vlastně i má odpověď pro kolegu Haase, vaším prostřednictvím, proč toto beru za takovou stěžejní otázku? Skutečně, v tomto návrhu to zatím není, ovšem domnívám se, že předsedkyně Sněmovny velmi významným ústavním činitelem, spíš činitelkou, a tedy beru její názory, byť vyjádřeny na sociálních sítích, velmi vážně a jako členka ústavně-právního výboru už se dopředu obávám, že místo dokumentů jako - vlastním nemovitost, mám ji pronajatou, podobně - bude stačit čestné prohlášení.

Ono na to odkazoval vlastně i kolega Feranec vaším prostřednictvím, pane předsedající, když tak trošku humorným způsobem popsal, kde by ta adresa mohla být, protože na to jsme reagovali. Kdyby ten návrh byl tak, jak je, je to v pořádku, musíme něco prokázat. Ale pokud tam vsuneme - a já domnívám se, že k tomu diskuse na ústavním výboru bude velmi důležitá - tak to bude problém. Já potom navrhnu, aby tento tisk projednával i bezpečnostní výbor. A víte proč? Protože bude projednávat i zákon o státním občanství, který s tímto tiskem souvisí, a domnívám se, že ty dvě materie by měly být projednávány i ve výboru... (Předsedající: Čas, prosím.) bezpečnostním.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím pana poslance Volného.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji za slovo. Já mám odpověď pro svého kolegu - (směrem do pléna) tamhle - Jirku Maška, protože on se neustále a urputně doptává, kolik těch cizinců se předpokládá, že bude moct volit. Pan předkladatel Zuna, co tady sedí, to neví, ale on to neví ani žádných z předkladatelů a ono to podle mého názoru neví ani Ministerstvo vnitra, protože naše ctěná vláda, pětikoalice si ty voliče teprve bude vyrábět. Bude je prostě (důrazně) generovat z lidí, protože jestli je tady v plánu, že se udělá nový zákon o občanství a budou se dávat pasy jak na běžícím pásu do třetí generace občanů, kteří před 25, 30 lety vycestovali, založili si rodiny v zahraničí, tak oni nemůžou vědět, kolik jich tam je, protože oni teď budou rozdávat občanství, kdo si řekne, a budou rozdávat pasy, kdo si řekne. Pak to možná budou vědět. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Feranec.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já budu reagovat na to, co říkal pan kolega Zuna, a vlastně vyjádřil se k tomu i Haas. Pane poslanče Zuno, prostřednictvím předsedajícího, já s vámi nemíním úplně polemizovat o právních věcech. Když jsem si připravil nějaké vystoupení, tak jsem si ten paragraf pochopitelně přečetl. Já vím, co je bydliště podle občanského zákona. A to, co vy říkáte, že může dojít ke změně okolností - (důrazně) vždycky může dojít ke změně okolností, vždycky.

Já jsem se ptal, jak se posuzuje - a rozumím tomu, co říkal pan Haas, ano, fakticita - ale já jsem se ptal, jak postupují zastupitelské úřady už dnes, už dnes, jo? A jak to - jasně, ověření jenom, že skutečně má nějakou nájemní smlouvu, list vlastnictvím nebo něco - jak postupují, jak postupují při tom zápisu? A opakuji znovu, přece ta základní charakteristika občanského zákoníku je, že bydliště je místo, kde přebývám s úmyslem tam trvale žít. Vždycky se (nesrozumitelné) něco změnit.

Já přebývám možná většinu času v Praze. A nemíním tady žít, takže nemůžu o sobě říct, že mám bydliště v Praze. Odhlédnu od pobytu, to je administrativní to - já jsem jenom říkal, že ten zákon neobsahuje definici bydliště (důrazně) a nárok být zapsán tím pádem, musím se odvolat na občanský zákoník a ten udává různý výklad.

Ještě pokud vycházím z toho zákoníku, že to místo, o kterém prohlásím - tak jsem to pojal trošku absurdně - já chci žít do budoucna na tom baobabu. Tak jenom se ptám, jak postupují už dneska, jak budou postupovat zastupitelské úřady? To je všechno. Já si myslím, že to je legitimní dotaz. Není to úplně vyjasněné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že zde žádná další faktická v tuto chvíli není, tak bych poprosil pana poslance Martina Kolovratníka, aby vystoupil se svým příspěvkem. Využiji mezitím chvíle a omlouvám pana poslance Lacinu od 11.30 do 12.30 hodin z pracovních důvodů.

Vycházím tedy z toho, že máte, pane poslanče, dvě přihlášky, takže vám tam rovnou načtu dvakrát deset minut, ano?

 

Poslanec Martin Kolovratník: Ano, potvrzuji, děkuji. Využiji v těch dvou přihláškách veškerý čas, který mi tato vládní koalice nedemokraticky a arogantně zkrátila a poskytla tedy dvakrát deset minut. Bohužel větší možnost ke svému vystoupení nemám.

Než přejdu ke svým podkladům, které jsem si pečlivě připravil, tak budu krátce reagovat na ten dosavadní průběh debaty. Já jsem se za ty dva týdny do něj zatím zapojoval poměrně málo, jen v rámci několika faktických poznámek.

Ta první reakce. Nebudu využívat faktickou poznámku, řeknu to teď v rámci svého proslovu. Já tady na pana poslance Zunu, který se opět podivoval, jaký je to kolorit, že opozice kritizuje vládu, vás, vládní koalici, že říkáme, že lžete a že přece lhář je někdo jiný.

Pane poslanče, ono to jednání ve Sněmovně také občas bývá, nebo podle mého názoru by mělo být o jisté pokoře a respektu k názoru protistrany. Aby tady ty moje věty nebyly prázdné vůči vám, aby to nebyla jen nějaká floskule, tak to své tvrzení, víte, opřu o své zkušenosti z tohoto ctihodného sboru a z tohoto sálu, kde už jsem od roku 2013. Věřte mi, že jsem tady zažil hodně bitev, logicky v tom opačném gardu v předchozích volebních obdobích. Nebylo to jen EET, byla to i další témata.

Pane kolego, když jsme tady třeba projednávali liniový zákon, který stejně jako to, co teď navrhujete vy, ovlivní velké množství občanů v dopravě, v dopravní infrastruktuře, který logicky platí a bude platit napříč volebními obdobími, tak jsme tam jednali velmi často o hodně těžkých, složitých tématech, jako je například právo jedince, právo občana na soukromý majetek, na soukromé vlastnictví. Šli jsme určitě zdálky. Ten zákon trochu znáte alespoň jako člověk, který se zabýváte jinak jinou problematikou. Testovali, ladili jsme to, kdy už převažuje ten veřejný zájem a kde je možno vyvlastňovat. S vašimi tehdejšími kolegy, opozicí, jsme se takhle neuráželi, že někdo je odsouzený lhář, není, že někdo někoho pomlouvá. My jsme prostě pracovali. Mimo plénum, mimo výbory, nebo ta oficiální jednání výboru, jsme strávili desítky, možná stovky hodin s tehdejšími kolegy - řada z nich tady je dodnes je přítomna - z hospodářského výboru. Prostě jsme tu dohodu, ten průnik našli. To je to, na co poukazujeme a tuším, že Jana Mračková Vildumetzová to navrhovala a říkala dnes dopoledne, ráno, ve svém vystoupení. To je to, k čemu vás jako koalici vyzýváme. Prosíme o to a vy nejdete touhle cestou. Prostě nejdete. Tlačíte ten svůj poslanecký návrh - třikrát podtrhuji poslanecký návrh - na sílu bez nějaké opravdu vážně míněné spolupráce se současnou opozicí. To je to DNA tady toho projednávání. To je celé DNA tohoto ohromného sporu a té bitvy, kterou tady tyto dva týdny svádíme.

Jiný příklad, druhý, bude poslední - stavební zákon z minulého volebního období. Opět jsme ho prosazovali my k poměrně velkému odporu vašich tehdejších kolegů v opozici. Tam k té globální dohodě nakonec nedošlo, ale i tak jsme dali sto dnů na projednání mezi výbory, dohodli jsme se na odložení účinnosti, hledali jsme kompromisy. Nakonec ten zákon tady ve Sněmovně přehlasoval veto Senátu a získali jsme pro něj tehdy 106 hlasů. To uznáte, že není málo. Je to skoro stejný počet, jako máte vy jako koalice.

Jaký je výsledek? Vy jste ho v současné době přepracovali, změnili, je jiný, ale pokud se podíváte takzvaně do střev toho současně platného návrhu, který jste tedy přepracovali vy, vaše koalice, tak on z nějakých 40, možná 50 % vychází z té odpracované dohody a kompromisu, který tady ve Sněmovně vznikl v tom minulém volebním období. To je to, co se vám snažíme ukázat. To je to, na co vy reagujete útokem, že lžeme my a nelžete vy. Tak zkuste se nad tím způsobem projednávání zamyslet.

Další věc, kterou tady chci povědět. Nebudu se dívat na obsah toho návrhu, ale ještě jednou zůstanu u formy a poukážu veřejně na vaše podivné politické postoje. Teď to nebude směrem do hnutí STAN. Vy tady tu věc prosazujete, je to váš legitimní politický postoj, s kterým já nesouhlasím, ale máte na něj plné právo. To je OK. Ale budu se tady obracet na členy ODS a na voliče Občanské demokratické strany. Budu mluvit hlavně jako předseda volební komise. V téhle pozici, snad už mohu říci, že mám poměrně dobrou, nebo dlouholetou zkušenost z Poslanecké sněmovny. Mám tu čest zastávat tuhle pozici od podzimu 2013, už vlastně třetí volební období. Víte, my jsme v obou těch předchozích volebních obdobích tady citlivě, pomalu, opatrně projednávali, testovali, zkoušeli vlastně malinko podobnou věc, zavedení takzvané elektronické volby, tajné elektronické volby, tady ve Sněmovně. To znamená to, co tady všichni známe.

Občané, kteří nás sledují, tohle zákulisí nevidí. Stručně připomenu, že když Sněmovna rozhoduje o nějaké personální nominaci do státních institucí, fondů, do mediálních rad, tak volíme takzvaným tajným způsobem. Volíme prostě klasicky, superkonzervativně. Teď v dobrém slova smyslu, nemá to žádný pejorativní nádech z mé strany. Prostě jdeme tady mimo sál do volební místnosti, kde jsou připraveny plenty, urny a poslanci vyjádří svoji vůli na volebních lístcích. Klíčový moment těch tajných voleb, které tady Sněmovna dělá, je právě ta tajnost a právě ta anonymita. Máme sestavenou volební komisi, kde jsou zástupci všech volebních stran, kde se navzájem hlídáme. Věřte mi, že za těch deset a půl roku jsem nezaznamenal, že by si někdo dovolil při sčítání jedinou čárečku, jedinou chybičku udělat. Protože opravdu ta vzájemná kontrola napříč prostě funguje naprosto skvěle, že si důvěřujeme a víme, že nikdy v té komisi, alespoň za tu dobu, co jsem tady já, nedošlo k jedinému zkreslení a že to často bylo citlivé, že to často bylo těsné. Vzpomeňme si jenom na ustavení této Sněmovny, kdy zástupkyně Pirátů, v současné době místopředsedkyně Richterová, v tom prvním kole neprošla. Pro členy volební komise bylo z vašich stran velmi důležité, klíčové a citlivé několikrát přepočítat ty volební lístky, jestli opravdu - bylo to tehdy o dva, o tři, hlasy - nedošlo k nějaké chybě.

Kvůli této zkušenosti se ptám vás, primárně za Občanskou demokratickou stranu, kam zmizela vaše názorová konzistence? Kde je vaše přesvědčení o té konzervativnosti? Proč se ptám? Když jsme se bavili a zkoušeli jsme tady ve Sněmovně interně tu takzvanou elektronickou volbu, tak jsme si tady testovali a zkoušeli i systémy naprosto neprůstřelné, moderní, uzavřený systém s takovým pomyslným atomovým kufříkem bez připojení k vnějšímu světu, s tablety, s anonymním přihlášením každého poslance a anonymním provedením volby. Pečlivě jsme to projednali v ústavně-právním výboru, pečlivě jsme to projednali v podvýboru pro sněmovní procedury a ústavní záležitosti a nakonec jsme to nedotáhli. Já to neříkám úkorně, já to respektuji. Nakonec tady převážil názor, který reprezentoval v té době předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda, byl to také Zbyněk Stanjura a další kolegové, kteří argumentovali řeknu velmi pokorně, ale konzervativně, bez nějakých útoků, ale prostě argumentovali, konstatovali: zůstaňme u tohoto osvědčeného systému, ten nemůže nikdo a nic napadnout, ovlivnit, změnit. Najednou je rok 2024 a všechno je jinak a i členové ODS aktivně propagují a podporují tady tu korespondenční volbu.

Tak já také dávám konkrétní věcný dotaz. Dívám se tady do prořídlých řad, vidím svého místopředsedu z volební komise Karla Haase, tak třeba on mi odpoví ve faktické poznámce, nebudu nijak útočit, jestli opravdu dochází k nějakému názorovému posunu u kolegů z Občanské demokratické strany a jestli tedy, když teď prosazujete korespondenční volbu, fakt to není ironie, jste připraveni otevřít ve Sněmovně něco podobného? Třeba debatu o těch elektronických volbách, že už nebudeme chodit za tu plentu, že se to tedy bude posouvat a modernizovat. Moc rád bych to věděl, jestli tohle můžeme i v těch odborných orgánech, v našem případě ve volební komisi, otevřít a začít se o tom bavit.

Tak a teď jsem zhruba v polovině, takže druhou polovinu věnuji svému samozřejmě zkrácenému vystoupení k obsahu korespondenční volby jako takové. Z mého pohledu, vážení poslanci, poslankyně, vážení občané, je korespondenční volba naděje pětikoalice, která je prostě vykoupená narušením důvěry ve výsledky voleb. Víme všichni moc dobře, že ta současná pětikoaliční vláda prostě patří ne mezi nejhorší vlády v novodobé historii České republiky, podle mě to je nejhorší vláda. Tuto skutečnost dokládají fakta, ať už je to nelichotivá statistika premiéra Fialy, který byl ještě nedávno úplně nejvíc neoblíbeným lídrem na světě, teď je předposlední. Je to také skutečnost, že současné pětikoaliční vládě věří necelá pětina všech obyvatel. Tak to je. Každý pátý občan - pouze každý pátý občan - této země věří této vládě s jejími tragickými výsledky. A myslím, že ty neúspěchy, co se vám nepovedlo a nedaří, tady jmenovat nemusím a nebudu, možná bych byl zase nařčen z nějaké obstrukce. Víme a známe je všichni. Ale to jsou prostě fakta. To je reálné.

A tak si to vyhodnocuji politicky, že vy jako vládní koalice asi máte dvě možnosti. Buď se můžete modlit ke všem svatým a doufat, že paměť voličů je krátká, že zapomene na všechny přešlapy, které jste udělali a které se vám nepovedly, jak jste nám zdražili energie, jak se vám rozjela inflace a tak dál, a tak dál, anebo že zkusíte natvrdo a na sílu něco, co vás zachrání, co vám možná dá ještě šanci, některým z vás, se v podobné sestavě ve sněmovních volbách 2025 opět vrátit sem do Sněmovny a třeba se pokusit i o to vrátit se, nebo zůstat, udržet se ve Strakově akademii. Prostě nikdo mě nepřesvědčí, že vaše záměry jsou jiné. Přidám argument, proč mě o tom nemůžete přesvědčit. Kdyby byly jiné, kdyby byly tak bohulibé, chtěli jste ten systém zlepšit, chtěli jste vyjít občanům v zahraničí, tak uděláte to, o čem jsem mluvil před deseti minutami na začátku svého vystoupení. V klidu si sednete s opozicí, odpracujete to společně s námi, najdete široké, široce přijatelné řešení a budete měnit pravidla hry hodně dopředu, tedy třeba na sněmovní volby, které můžeme předpokládat od roku 2029.

Teď trochu rýpavá poznámka. Po včerejšku je mi jasné, že změna pravidel během hry po včerejším vystoupení nebo výsledku v Brně už je pro vás normou a žádný morální problém s tím nemáte, že vám to funguje. Tak to je. My to musíme respektovat.

Všechny základní principy demokratičnosti, demokratických, svobodných, přímých voleb známe, byly opakovány tisíckrát a není mým účelem tady zbytečně zdržovat a dlouze vám je číst, protože je znáte. Ale to, co se mi nelíbí, to, co podtrhnu a u čeho zůstanu v posledních třech čtyřech minutách, je jeden z mého pohledu, a to znovu opakuji, i z pohledu člověka, který je zkušený jako předseda volební komise této Sněmovny, desetiletý předseda této volební komise této Sněmovny, tak desetkrát podtržené slovo, slovíčko, pojem je u mě tajnost. Tu tajnost považuju za naprosto klíčový aspekt z pohledu všech voleb, a o to více z pohledu volby korespondenční. Tajnost volebního práva je přece z povahy věci uplatňována u takzvaného aktivního volebního práva, tedy při samotném aktu hlasování nejen nás poslanců, jak dávám za ilustrační příklad, ale všech občanů. Je to nezbytná, základní, zásadní podmínka svobodného výkonu volebního práva, protože pouze tajnou volbou lze zajistit skutečně svobodné, tajné rozhodnutí voliče. A ten nemůže být přece nijak, žádným způsobem narušen.

Ohromné otazníky, které nad tou tajností, možnou tajností, nebo porušením, možným porušením tajnosti voleb, ty tady během tohoto týdne řekli mí kolegové, řada z nich - otázky toho, jak se budou lidé registrovat, jak budou prokazovat to, že mají právo takto hlasovat.

Teď opět odbočím. S hrůzou zjišťujeme to vaše vaření této polévky, nebo pečení toho dortu, už jsem tady jednou ten příměr ironicky o pejskovi a kočičce, jak dělali dort, používal. A ono mi to začíná v tomto týdnu při té rozpravě připadat podobné, když najednou zjistíte, že sami ještě vlastně nemáte jasno, jak to bude s prokázáním toho práva tajně volit. A od jedné z kolegyň nebo ze členek vládní koalice se někde na Twitteru dozvíme, že bude stačit nějaké čestné prohlášení, pak to jiní členové koalice revokují, že to asi by nestačilo, že se na to ještě podíváte, že to opravíte, nahradíte. Tohle fakt myslíte vážně? U základního zákona, který se dotýká základního práva každého občana a vůbec principu pilířů naší demokracie? Že to zjišťujete sami během té debaty? Že sami občany, nás a sebe překvapujete na sítích, že to budete nějak upravovat, ladit a dodělávat? Sám jsem zvědav na dnešní patnáctou hodinu, které všechny výbory připustíte, kde by se taková věc měla projednat, to za prvé. A sám jsem zvědav na to, jak dlouhou lhůtu dáte na projednání výborů. Jestli popřete sami sebe, anebo to budete aspoň trochu myslet vážně, budete se chtít té věci ve výborech věnovat.

Poukážu ještě na jeden rozpor, který mě zaujal, když jsem poslouchal ty debaty a ty argumenty. Bylo to, a teď se omlouvám, možná v úterý večer, některý z těch dnů, kdy tady přítomný předseda klubu STAN, pan poslanec Cogan, hřímal - jsem rád, že tady je přítomen - hřímal o tom... Vy jste, pane poslanče, použil takový rychlý argument, že si přece všichni voliči nebo občané mají být rovni, že ta aktivita, kterou nyní děláte, právě zajišťuje tu rovnost, že pomáhá jednotlivým občanům, aby mohli volit, a tak dále, a tak dále. Byla to jedna z faktických poznámek někde zkraje tohoto týdne a mě zaujala. Budu rád, když mně na to odpovíte, na ten rozpor.

Zaujala mě jedna věc, že tak jak vnímám tento váš návrh, že Ministerstvo zahraničí vyhláškou rozhodne, v kterých zemích se ta korespondenční volba ty které volby může a nemůže použít. Do toho všichni víme, že například při komunálních volbách do obecních zastupitelstev princip volebních lístků neexistuje. To znamená občan... Takže já si to čtu tak: Občan, který není zrovna ve svém městě tady v České republice při komunálních volbách, nemůže tu volbu uskutečnit. Jiný občan v některé zemi, o které zrovna rozhodlo Ministerstvo zahraničí při sněmovní volbě, to udělat může. To je evidentní rozpor. Tam není ta rovnost. A tady budu rád - neútočím, ptám se - budu rád, když pan poslanec Cogan mi odpoví, jak to tedy myslel s tou rovností hlasu, nebo jak si on sám vysvětluje tady ten evidentní, zásadní rozpor, ten protimluv. Anebo jestli to do budoucna budete chtít ještě nějak vylepšovat, měnit, jestli, když si to vyzkoušíte, budete pokračovat? Tady tu odpověď jsem neslyšel a ocením, když ji tady uslyším.

A jdu k závěru. Znovu opakuji, trpělivě opakuji, že naše demokracie, kterou si tak trpělivě pěstujeme, je přece o tom, aby si naši občané spravedlivě, tajně, volně rozhodli, zvolili ty, o kterých rozhodují. A zvolí-li je někdo z ciziny na dálku a jenom určitá skupina občanů, v některých zemích ano, v některých ne, tak prostě princip toho, že všichni naši občané mohou stejným způsobem volit, není vylepšen, je narušen. Ďábel podle mého názoru je ukryt v detailu. A tak jak to dneska máte nadesignované, tak vy to, co říkáte, že chcete zlepšit, usnadnit, zrovnoprávnit, vy naopak jdete přesně opačným směrem. Ti občané, kteří tady v České republice, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku nežijí, tak najednou určitá skupina z nich, a opakuji, určitá část z nich, ne všichni, budou mít prostě jiná práva a jiné možnosti než ti, kteří zde žijí. Ten příklad například obecních zastupitelstev už jsem zmínil.

A závěrem jsem si tady z internetu vytáhl jednu citaci, která tak nějak mluví za vše a mluví o konzistenci a ideové ukotvenosti některých ze členů této vládní koalice. A je to věta, s kterou souhlasím, proto vám ji na závěr svého vystoupení přečtu. Ta věta říká: "Systém voleb by u nás měl zůstat založený výhradně - výhradně - na osobní, prezenční, tajné volbě. Korespondenční hlasování vnáší do voleb chaos a nedůvěru. Vidíme to v přímém přenosu ve Spojených státech. Své si zažilo i Rakousko v prezidentské volbě." S vykřičníkem: "Neměňme, co u nás funguje ve srovnání s jinými lépe!" Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček v listopadu 2020.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času a poprosím pana poslance Haase.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem tady ve svém předchozím faktickém příspěvku uvedl, že mám rád věcné dotazy. Tady tedy, byť se s kolegou Martinem Kolovratníkem, vaším prostřednictvím, známe dlouho a máme přátelský vztah, tak tady tedy řeknu, že Martin má školený mediální hlas, to má určitě jedno z nejlepších vystupování ve Sněmovně, ale vystřelil několik, omlouvám se, v uvozovkách jedovatých šípů.

První, koalice nedemokraticky a arogantně - takhle doslovně - zkrátila naše práva. Tak prosím vás, rozhodnutí o omezení řečnické doby na 10 minut je podle § 59 odst. 2 jednacího řádu, zákona. To znamená, nevím, co je na tom nedemokratického nebo arogantního. Omezení na dvě vystoupení v rozpravě podle § 59 odst. 2 zákona o jednacím řádu. Pevný termín hlasování je podle jednoho z autonomních usnesení Sněmovny. Ono vše z roku - hodně letité. A pro akceptaci všech autonomních usnesení Sněmovny jsme na začátku volebního období hlasovali všichni napříč, opozice i koalice, což jsem rád, a děje se to tak ve všech volebních obdobích, kdy se aprobují ta předchozí autonomní usnesení Sněmovny.

To, co jsem považoval za opravdu zbabělé, je atak na Marka Bendu a Zbyňka Stanjuru. Tito dva byli výslovně zmíněni a nejsou tady v sále. Tak to, že nějak mění názory, prosím vás, myslím si, že Marek Benda, a i mně je žinantní, jenom ho chci hájit, svůj postoj vysvětluje úplně jednoznačně v médiích. Vysvětluje ho tak, že vždycky dlouhodobě, on to tak má možná dvě desítky let, se zastává možnosti korespondenční volby pro české občany v zahraničí a nikdy by nepřipustil možnost korespondenční volby na území České republiky. Jeho názor je naprosto jednoznačný, pevný, mnohokrát deklarovaný. Tak si myslím, že bychom si měli brát do úst ty, kdo jsou tady v sále a mohou se nějakým způsobem ve faktické hájit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času a poprosím pana předsedu Michálka, poté opět pana poslance Kolovratníka.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Ona ta debata tady se vede trošku ve stylu: už bylo řečeno vše, ale ještě to neřekli všichni. (Pobavení.) Takže odpovím na argumenty, které jsou vznášeny opakovaně, znovu a znovu, a je potřeba jednou za čas na ně opět reagovat, abychom si náhodou nemysleli, že jsou pravdivé.

Pokud jde o zpochybnění rovnosti hlasování ve volbách s ohledem na to, že se umožňuje specifický přístup určité skupině, tak je to věc, kterou přece máme úplně standardně v dnešních zákonech, a žádné narušení rovnosti tam není. Když máme babičku v nemocnici, tak hlasuje do přenosné urny, když máme lidi s omezením pohybu, tak také je tam specifický přístup, když máme lidi v karanténě, tak jsme měli drive-iny, máme lidi s voličskými průkazy, kde to také funguje trochu jinak. Ta rovnost je důležitá, aby byly stejné způsoby pro osobu, která splňuje stejné podmínky, nebyla tam nedůvodná diskriminace, a aby každý ten hlas měl stejnou váhu, a to je naplněno.

Za druhé, poprosím, neopakujme tady tu velkou lež o podvodech v amerických volbách. Neříkejme tady, že Američané nemají svobodné volby. Oni mají soudy, ty to přezkoumávaly a skutečně to, jakým způsobem jeden neúspěšný zhrzený kandidát zdůvodňoval svůj neúspěch a házel to - vymyslel si úplné báchorky k tomu, to není věc, kterou bychom měli opakovat na půdě Poslanecké sněmovny. Pokud dochází k nějakým podvodům ať už v té, či oné podobě, tak jsou to izolované případy, které jsou odchyceny a jsou maximálně v rozsahu desítek hlasů, které nemají vliv na volební výsledek.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Akorát. Děkuji. Martin Kolovratník, připraví se paní poslankyně Válková.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Já jsem to pochopil, už bylo řečeno vše, ale neřekli to všichni, a proto se pan Michálek přihlásil asi do rozpravy.

Pane kolego, vy sice mluvíte, ale zároveň mlčíte a neodpovídáte na některé věci, na které se vás ptáme. Ano, ty naše pochybnosti byly zmíněny x-krát a já jsem to i zdůvodňoval, že se k nim nebudu vracet, že nepůjdu do detailu. Ale já jsem je používal ilustračně k tomu, že říkám, a prosím vás společně s našimi kolegy, abyste s námi diskutovali, abyste to s námi takzvaně odpracovali. A jestli jste dával pozor, jako příklad jsem dával třeba ten liniový zákon, který opravdu šel na hranu toho ústavního práva na majetek, a dohodli jsme se s opozicí. Jako druhý příklad jsem dával stavební zákon. A na to neodpovídáte. Na to nikdo z vás nereaguje, jestli si s námi sednete do pracovních skupin, jestli počkáte. Ne. Vy si to asi dáte do jednoho výboru, dáte nějaké rozumné lhůty a bude to všechno. Na to nereagujete. To za prvé.

A za druhé ke Karlu Haasovi. Ano, to omezení bylo podle jednacího řádu. Proboha, to nemohu zpochybnit. Ale Karle, pane kolego, ono je to přece také o té slušnosti a o těch lidských vztazích. A to, že něco koalice prosadí, samozřejmě podle jednacího řádu a půjde až na jeho hranu, a že nevyjde vstříc, nepodá ani trošičku tu nataženou ruku, to je ta jiná věc. To je ten lidský přístup a to jsem ironicky naznačoval.

A do třetice. Z mé strany to nebylo nijak ve zlém k Marku Bendovi, Zbyňku Stanjurovi. Já jsem konstatoval, jaké debaty jsme tady měli v tom minulém volebním období. Zle bych mohl namítat, že není přece mou chybou, že tady nejsou. Já nemůžu za to, že zrovna nesedí v sále, a nebudu teď tady ošklivě říkat, že nepracují, mají asi svůj nějaký jiný program. Na mě prostě vyšlo pořadí teď, tak to teď říkám. Není to faktická poznámka, jsem řádně přihlášen v tuto chvíli. Ale já je nijak nekonfrontuji. Já konstatuji, že vrcholní představitelé ODS vždy byli proti takovým věcem. A v té Americe, to byla citace pana Skopečka, tak si to vyříkejte v koalici.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Čas! Děkuji. Paní poslankyně Válková, poté opět pan poslanec Michálek a ještě se připraví s faktickou pan poslanec Volný. Máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, tak za prvé, není nás tady tolik, obměňujeme se, což je logické s ohledem na délku projednávání tohoto návrhu. A myslím si, že opakování matka moudrosti. Takže řada těch věcí, které jsem třeba zrovna slyšela od pana poslance Kolovratníka, jsou nový úhel pohledu na stejnou věc. Takže tady si dovolím úplně nesouhlasit, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, na pana poslance Kolovratníka. Ale já si myslím, zase se zastanu koalice. Možná že nám ukáže dobrý příklad teď. Sice neodsouhlasila můj návrh přerušit do 29. února, což je vlastně měsíc a kousíček, a ještě si společně nad tím sednout, a pak tedy znovu podat ten návrh pozměněný, dobře, ale já určitě budu navrhovat, a je tady pan předseda stálé komise pro ústavu, aby projednala i ona tento návrh, abychom rozptýlili ty pochybnosti nad jeho ústavností, které tady opakovaně zaznívaly i v minulém období z pera legislativy Ministerstva vnitra, abychom nemuseli opět před Ústavní soud. Takže jsem zvědavá a doufám, že to nebude omezeno na jeden ústavně-právní výbor, ale že těch výborů bude hodně. Takže bych ještě počkala s tou kritikou, třeba nás kolegové z koalice velmi příjemně překvapí, půjde to do více výborů a začne to projednávat i stálá komise pro ústavu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jsem ten svůj projev ve faktické poznámce nestihl dokončit, takže ono to možná vyznělo jako částečné vyjádření. Když se vyjadřovali kolegové k problematice těch voleb poštou, tak musíme připomenout, že to bylo během té doby, kdy ty volby probíhaly, a teprve potom to přezkoumávaly soudy, které s finální platností přinesly informace o tom, že tam nedocházelo v masivním rozsahu k volebním podvodům. Takže i s tímto ohledem je potřeba hodnotit komentáře v době, kdy byly proneseny, a možná teď by to řada lidí viděla zase trochu jinak, protože tady máme evidenci.

Ale druhá věc, kde jsem chtěl pokračovat v trochu pozitivnější notě. Budu reagovat na pana kolegu Kolovratníka. Já jsem pro, abychom si s opozicí sedli a prošli si ty různé pohledy, třeba si ty věci vysvětlíme a podaří se nám najít nějakou souhru, byť máme třeba v této věci odlišné volební programy. Já jsem na to připraven.

Takže věřím, že pokud bude zájem opozice, můžeme si na to sednout, popovídat si o tom mimo výbory, zkusit, jestli nějaký průnik najdeme, abychom usnadnili lidem v zahraničí hlasovat poštou a aby skutečně byla jistota, že nedochází k žádným nekalostem během voleb a že tam nejsou skulinky. Myslím si, že to by bylo jedině dobře.

Druhou pozitivní věc k panu kolegovi Kolovratníkovi prostřednictvím předsedajícího: Zazněl tady nápad, že bychom mohli zrealizovat to tajné hlasování ve Sněmovně elektronicky. My tedy jako Piráti jsme spíše pro veřejnou volbu u volených zástupců, tajně by měli hlasovat občané, ale u volených zástupců by to mělo být vidět. Pojďme si na to sednout, my máme připravený nějaký model, jak to udělat elektronicky a bezpečně, a třeba se nám podaří to vyzkoušet tady ve Sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Volný.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl vaším prostřednictvím se zeptat pana kolegy Haase: Kde jste vzal tu odvahu, a teď nechci říct slovo drzost, peskovat mého kolegu Kolovratníka, že tady zmínil pana Bendu a pana Stanjuru, kteří nejsou v sále, když hodinu předtím váš spolubojovník z pětikoalice řekne, že jediný usvědčený lhář je Andrej Babiš?. Viděl jste ho tady sedět? Neviděl. Proč jste se neohradil? A proč jste radil (nesrozumitelné) vašemu kolegovi, že to nemá říkat!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím paní poslankyni Válkovou.

 

Poslankyně Helena Válková: Já jsem měla ještě jeden dotaz, respektive spíše takovou řečnickou otázku, protože v minulém volebním období jsme velmi úzce se sociální demokracií a právě s Piráty pracovali na zákonu o celostátním referendu, to je návrh ústavního zákona, má také ten ústavní rámec, tak když tady pan poslanec Michálek slibuje spolupráci na tomto tisku, což jsem strašně ráda a doufám, že se mu podaří to v pětikoalici prosadit, tak doufám, že si vzpomene i na naši spolupráci na návrhu, který budeme dneska projednávat na mimořádné schůzi a který má ty parametry, které tehdejší poslanec Vojtěch Pikal, může to potvrdit, pokud byste se ho zeptali, v podstatě navrhoval, a my jsme je do toho návrhu zapracovali.

Takže uvidíme, jestli ta dobře míněná slova, která beru, a beru ho tedy za slovo, že na tom budeme společně spolupracovat, tak jestli se projeví i dneska odpoledne, až budeme projednávat ten návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Protože Piráti jsou známi svou otevřeností, já jsem známa tím, že jsem od začátku vždycky byla pro celostátní referendum ,a jsem moc ráda, že teď to hnutí ANO podává jako svůj návrh ústavního zákona.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že není faktická, tak poprosím pana poslance Zlínského. Než přijde k pultíku, tak přečtu omluvenky. Pan poslanec Bělobrádek od 12 do 12.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Lacina od 17 z pracovních důvodů, paní poslankyně Levko od 16.40 do 19 z pracovních důvodů. Ruším omluvy paní poslankyně Jaroslavy Pokorné Jermanové.

Máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já tady budu servírovat už známou krmi, ale pokusím se ji opepřit několika výživnými přísadami. Doufám, že se mi to podaří.

Jaký je zájem na tom, aby byly zavedeny korespondenční volby pro naše občany žijící a pobývající v zahraničí? Jde jenom o to, aby tito naši občané měli větší komfort bez problému hlasovat, bez nutnosti složitě a dlouze cestovat na patřičné ambasády v jednotlivých zemích, kde pobývají či žijí, nebo je důvod jiný? Občanská společnost v České republice je názorově dlouhodobě rozdělena přibližně na dvě stejné poloviny. Pouze menší část našich občanů, která hlasuje pro strany a hnutí, jejichž hlasy propadnou či nepropadnou z důvodu volebních pravidel či z důvodu změny těchto pravidel, mohou rozhodnout o výsledku voleb. Nakonec jsme toho byli svědky i při posledních parlamentních volbách v České republice.

Na základě těchto skutečností lze předpokládat, že korespondenční hlasy našich krajanů žijících v zahraničí zásadním způsobem změní rovnováhu politických sil v České republice na tak dlouho, aby podporovatelé těchto opatření mohli postupně salámovou metodou přidávat další opatření, která mají k dispozici a která jim zajistí dlouhodobý zvýšený podíl dalších hlasů jejich příznivců v následujících volbách.

Prostředky této salámové metody by mohly být tyto: korespondenční hlasování pro všechny obyvatele České republiky, snížení věku hlasovacího práva na 16 a méně let. Již jsem slyšel na jedné konferenci jednoho pana profesora z Velké Británie otevřít Overtonovo okno, že by bylo vhodné, aby mohly hlasovat i děti, nezmínil od kolika let, a že je to vlastně logické, protože děti by měly ovlivňovat svoji budoucnost. Další možnost - hlasování s pomocí digitálních technologií, to bylo zmíněno před chvílí, a nakonec hlasovací právo pro osoby jiných států u nás pobývající. Já jsem tady zmínil, že případně i nepobývající, ale to byla samozřejmě nadsázka. Doufám, že tak daleko to nedojde.

Je neuvěřitelné, že zastánci těchto navrhovaných zákonných změn neslyší na argumenty protistrany, že z principu tohoto systému voleb dochází k porušování základních pravidel volebního systému, kdy volby mají být tajné a zároveň zabráněno možnosti jakýchkoliv zásadních podvodů, pokud nejsou vznik a trasa informace o hlasování kryty patřičnou kontrolou, a z toho důvodu mohou být manipulovatelné.

Nechci zde již opakovat dobře známé informace o zrušených prezidentských volbách v Rakousku a mnoha nejasnostech ohledně průběhu posledních prezidentských voleb ve Spojených státech amerických, což vedlo k velké eskalaci rozdělení těchto společností. To, že v USA soudy nepotvrdily masové volební podvody, neznamená, že k nim nedocházelo. Musíme si uvědomit základní fakt, že dochází k mnohému protiprávnímu jednání, ale ne vždy se podaří takové jednání prokázat nashromážděním důvěryhodných a pro soud akceptovatelných důkazů. Obzvláště těžko se dokazuje protiprávní jednání při masivním sběru dat krytém anonymitou. A právě tato skutečnost v případě podezření ohledně volebních podvodů může být zdrojem katastrofální frustrace podstatné části společnosti. Jakékoliv zkomplikování volební procedury a nainstalování pochodů, které nejsou zpětně jednoznačně kontrolovatelné, může vést právě k této situaci.

Měli bychom se poučit z těchto skutečností a neeskalovat rozdělení naší společnosti, které může vyústit ve frustraci možná i lehce nadpoloviční části naší společnosti, vedoucí přímou cestou k jejich nespokojenosti, případně k rozpadu společenské smlouvy, k hospodářskému úpadku a v nejhorším případě nelze vyloučit i vyústění - o, co říkám, si nepřeji - v násilné nepokoje, diktaturu či jiné nepredikovatelné konce. Tato skutečnost je velmi alarmující a vede k vážném podezření z účelového jednání těch politických uskupení, která tyto změny navrhují. Výsledkem bude vznik masivní nedůvěry oponentní názorové skupiny k demokratickému zřízení a k volbám jako jeho základnímu atributu. Volební systém je založen na důvěře občanů v legitimní vládu a korespondenční volba tuto důvěru bezpochyby oslabí. Proto jsem přesvědčen, že zařazení projednávání tohoto zákona na pořad schůze v době, kdy se Česko zmítá ve společenské, ekonomické a energetické krizi, je fatální chyba, která ještě více rozdělí naši společnost a prohloubí frustraci více jak jedné poloviny obyvatel České republiky, pokud volby budou rozhodnuty menšinou občanů žijících v zahraničí.

Duch novely volebního zákona je nesen ideologicky podmíněnou představou pokroku, takzvaného progresivismu. Podle této představy je všechno staré a stávající špatné a je třeba to změnit a v dohledné době nahradit něčím novým, co vyplývá z přání a představ skupiny osob, které jsou přesvědčeny o tom, že jsou nositeli těchto představ o jediných správných budoucích řešeních. Mechanické napodobování západních, mnohdy, podotýkám z mého pohledu, příznaky úpadku trpících vzorů a příklon k progresivistickému vnímání světa našim občanům automaticky nezajistí lepší kvalitu jejich života, spíše povede jejich zaváděním k rozmělňování a podkopávání funkčních demokratických norem a zvyklostí, které se vyvíjely mnoho staletí, ne-li tisíciletí. Destrukce těchto norem a zvyklostí a zavedení norem nových, odpovídajících digitálnímu věku, umožňujících kontrolu nad každým jednotlivým občanem zapojeným do systému digitalizované společnosti, bude směřovat k centrálně řízené společnosti a k okleštění lidských svobod prostřednictvím trvalého sledování a vyhodnocování těchto informací. V případě internetových voleb dojde k dalšímu rozšíření možnosti nekalého ovlivňování voleb, kdy se budeme spoléhat na těžko kontrolovatelné, zneužitelné a nepředvídatelné digitální prostředky.

Chtěl bych upozornit, že pro část koaličního spektra tento možný nástup progresivistických sil může znamenat také vážné ohrožení jejich budoucích volebních zisků, protože lze očekávat nárůst preferencí zástupců, já jsem to nazval takhle, totálního progresivismu, kteří podporují nepřímo postupnou dezintegraci státu a národů, čemuž má právě navrhovaný zákon postupně otevřít zadní vrátka. Dosaženo toho má být tím, že o základním politickém směřování společnosti jednotlivých států nebudou rozhodovat občané žijící na daném území, ale lidé, kteří nějakým způsobem vztahují svůj původ k danému státu a kteří nemají osobní dlouhodobé zkušenosti s životní realitou v tomto státě. Základním kamenem má být přiznání občanství x-tým generacím potomků, jejichž předci odvozují svůj původ z dané země. U nás se jedná o novelu zákona o státním občanství České republiky, který se připravuje k projednávání v Parlamentu České republiky. V případě tohoto zákona by mohli o české občanství požádat zástupci až čtvrté generace potomků osob, kteří (které?) přišli (přišly?) o naše státní občanství z předchozích zákonných důvodů. Z hlediska matematického při zachování tohoto principu aritmeticky přibude množství občanů cizích států, kteří samozřejmě budou žádat o to občanství a kteří ho případně obdrží, pokud budou schopni doložit patřičnou dokumentaci, či případně jenom nějakým prohlášením. Tito občané mohou být motivováni různými stimuly prostřednictvím progresivistických nevládních neziskových organizací, aby o občanství žádali, a to včetně nabídky vyřízení všech patřičných formalit a zajištění všech potřebných dokumentů.

Načasování projednávání novely výše uvedeného zákona o nabytí státního občanství a současného zákona o korespondenční volbě otevírá možnosti, jakým způsobem mobilizovat masu potenciálních voličů ve prospěch jedině správných progresivních názorů. Z hlediska politického jde pod rouškou zajištění základních lidských práv potomků osob, které opustily v minulosti náš stát, o pošlapání základních práv podstatné části občanů žijících na území našeho státu se podílet na jeho fungování a řízení prostřednictvím ověřeného rovného, tajného systému voleb. Uvedení potomci neznající ani jazyk, ani reálie života v zemi svých vzdálených předků budou možná nakonec rozhodovat o naší budoucnosti. Není toto krásný příklad progresivistické ideologie, rozmělňování pojmu národ jako společenství jedinců žijících na daném území a sdílejících společný jazyk, historickou zkušenost a kulturní zvyklosti v praxi? Paradoxně se k tomu používá argumentace, že je naším zájmem starost o všechny občany, kteří se údajně hlásí k naší národnosti, aniž by bylo jasné, že s námi sdílí jazyk, kulturní tradice a nakonec i historickou zkušenost, a nikoliv starost o občany vlastní. Jako obvykle cizí, nebo téměř cizí, v tomto případě má z pohledu vládnoucí pětikoalice přednost před vlastním. Zcela to opět odpovídá globalistickému a neoliberálnímu postoji současné pětikoalice, ať si k sobě některé její subjekty přilepují, jaké chtějí konzervativní přídomky. Pokud budou pokračovat současné tendence vývoje, tak se v blízké budoucnosti ocitnou na pranýři progresivistů koaliční strany, které deklarují, že jsou pro zachování institutu manželství, rodiny, státu a (o) národě ani nemluvě. Opravdu nechápu, co si od zavedení korespondenční volby slibují zástupci KDU-ČSL a ODS. Je to opět můj názor.

Slýcháme často varování před dezinformacemi. Dezinformace vznikají všude tam, kde vznikají pochybnosti. A korespondenční hlasování pochybnosti vzbuzuje. Toho lze až příliš lehce zneužít. Umím si představit, že pochybnosti o legitimitě korespondenční volby budou označeny za dezinformace, přestože budou v některých případech zcela oprávněné. Proto jsem přesvědčen, že měnit volební zákon v době nestability a ignorovat, že důvěra občanů v odborné autority a politiky s každým chybným krokem klesá, je čistý hazard a vytěžování nových občanů v zahraničí prostřednictvím změny zákonných norem vede postupně salámovou metodou k destrukci našeho národa jako entity, která má rozhodující vliv na dění ve svém státním útvaru, tedy v České republice. Potom už nebude stát nic v cestě k aplikaci dalších opatření, která omezí počet jedinců původní populace a zvýší příliv cizorodých populačních elementů otevřením stavidel nekontrolovatelné migrace, což posílí tendence vedoucí ke konci naší státnosti a vytvoření jednotlivého globálního, nesvobodného, nefunkčního a nebezpečného mišmaše, jak vidíme, jak postupně vzniká v západní Evropě.

Korespondenční volba navrhovaná v uvedeném zákoně je dle mého názoru jednoznačně protiústavní, jelikož nezaručuje tajnou volbu. Tajnost hlasování je základním principem demokratických voleb, který chrání voliče před možným nátlakem nebo manipulací. Při korespondenční volbě může volič hlasovací lístek vyplnit mimo volební místnost, kde není zajištěna tajnost hlasování. To může vést k tomu, že volič bude pod tlakem jiných osob a tak dál. To už tady bylo zmíněno.

Vláda v programovém prohlášení uvádí: "Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám." Obávám se, že podobné úpravy zákonů mohou usnadnit přístup k volbám převážně občanům s jediným správným názorem, kteří budou vytěženi v první fázi v zahraničí, a postupně se budou přidávat další fáze, tak jak již jsem zmínil v úvodu svého vystoupení. Za tímto účelem již v některých zemích existují osvědčené a etablované struktury neziskových nevládních organizací, které se na tyto činnosti specializují. Toho si musí být navrhovatelé jednoznačně vědomi, a proto ho podávají v této podobě. Ďábelská sofistikovanost a prohnanost celé zmíněné koncepce je alarmující a měla by v případě pravděpodobného schválení návrhu zákona vyústit v nenásilnou občanskou neposlušnost té části společnosti, proti které je zaměřena, pokud Ústavní soud potvrdí platnost obou návrhů zmíněných zákonů, tak jak o tom mluvil ve svém vánočním poselství exprezident Miloš Zeman.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana poslance Brázdila. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Reagují nejenom na předřečníka, ale celkově na tu rozpravu. Kolegyně, kolegové, všichni se shodneme na tom, že asi, ač je Praha velká dědina, nezná problematiku třeba v Bruntále. Proto v komunálních volbách, tam se nevolí z Prahy, dělají si to tam ti lidé, znají se. Když je to kraj, tak zase vlastně zůstává ten člověk a volí ty lidi, když je to do Sněmovny, v tom kraji. Jak bude znát člověk nějakého - a teď se chci dotknout preferenčních hlasů, víte, já jsem se do Sněmovny dostal třikrát, vždy na preferenční hlasy, nikdy to nebylo tak, že mně to tam hodí, ale oni museli přemýšlet a někoho zakroužkovat. A vy si myslíte, že člověk na konci světa - koneckonců ani nebude vědět, až teď asi ke konci, že bude volit třeba do kraje toho či onoho, který se vylosuje. Oni pravděpodobně ani preferenčně už volit nebudou. Kolega Marek Benda kývá, že ne, vím, že měl podobný problém, že se sem dostal na základě - až na poslední chvíli na preferenční hlasy. Já jsem taky třikrát na preferenční hlasy a jsem za to rád těm lidem. Není tam kolize, není to něco - v podstatě ty preferenční hlasy jakoby už nebudou ti lidi dělat? Nebudou znát - jak může znát někdo z Opavy někoho z Libereckého kraje, když vyrůstal třeba na Slovácku? Dávám to imaginárně. Prosím, přemýšlel někdo o tom, že vlastně to je konec těch preferenčních hlasů? Nebo to bude jenom takové, já nevím, kdybyste mi to někdo vysvětlili. Myslím si, že to máme dobře zařízeno, a dokonce já bych byl ale pro to, nezlobte se, ale zrušit. Lidé, kteří opustí republiku, ano, mají se dobře, ale jestli chceš volit, ovlivňovat náš stát, musíš si sem přijet a něco o něm vědět.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Sadovský. Než dorazí k řečnickému pultu ohlašuji omluvu, pan poslanec Kolovratník se od 17 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

Pan poslanec.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, projednáváme tady jeden z nejdůležitějších zákonů, který koalice nastavila. Když byla volební kampaň, zaznělo ze stran nejrůznějších politických subjektů mnoho slibů, které pár dnů po volbách se zbortily jak domky z karet. Porušují je dokonce i vaši vlastní koaliční smlouvy poslanci, zvolení poslanci této země, a především vaši voliči na půl roku prostě vysublimují. V této souvislosti si dovolím vzpomenout, když mě volal jeden význačný historik po hlasování o důvěře vládě a ptal se mě: Tak co, přežili? A já říkám, přežili. A on mi říká, aniž by chtěl někoho urazit: Nic si z toho nedělej, vzpomeň si na historii, medúzy bez mozků přežily 350 milionů let.

Ano, máte ve většině ve Sněmovně většinu, tak si to prostě prosadíte. Ale já bych chtěl ještě jednou, i když to padlo už několikrát, před tímto nápadem důrazně varovat. Je pravda, a nijak to nezakrývám, že i předchozí vláda to měla v programovém prohlášení. Dokonce tím návrhem se zabývalo i Ministerstvo spravedlnosti. A ty důvody, ty největší důvody jsou natolik zásadní, že se od toho nápadu upustilo. Vy ho teď vrátíte v podstatě do hry, protože máte pohodlnou většinu a pravděpodobně, jak už bylo naznačeno, to projde.

Ale pojďme si říct ta rizika, co uvádělo Ministerstvo vnitra, rizika korespondenčního hlasování. Na druhé straně s sebou zavedení korespondenčního hlasování přináší též některá rizika. Nejpodstatnějším z nich je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí mimo volební místnost. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá svobodně a tajně. Toto riziko lze výrazně omezit pouze tím, že korespondenční hlasování je umožněno jen vybrané skupině voličů, zatímco v případě univerzálního zavedení riziko významně roste. - Podotýkám, že cituji z toho, co uváděla minulá vláda.

Další riziko představuje přeprava listovní zásilky, jejíž doručování není pod kontrolou státních orgánů ani voliče, ale je zcela jistě závislé na soukromoprávních subjektech. Tím dochází k narušení bezprostřednosti hlasování, což lze považovat za ústavní problém spočívající v realizaci volebního práva. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti doručování listovní zásilky držitelem poštovní licence. O České poště snad ani nechci mluvit. To je stav v demokratickém právním státě obhajitelný pouze vyvážením jinými zájmy podstatnými pro výkon volebního práva. Korespondenční hlasování s sebou přináší jako doplňková forma hlasování zvýšené finanční náklady, zvýšení administrativní zátěže pro volební orgány.

Zavedení korespondenčního hlasování se s přihlédnutím k výše uvedeným přínosům a rizikům a jejich vyvažování jeví jako nejschůdnější ve vztahu k voličům žijícím dlouhodobě v zahraničí a zapsaným ve zvláštních seznamech voličů na zastupitelských úřadech. Tím se na jedné straně uspokojí dlouhodobé požadavky těchto voličů a zároveň zůstanou nízká rizika spojená s tímto způsobem hlasování, a to zejména nejzávažnější riziko, a to je kupčení s hlasy. Právě to představuje natolik významné riziko pro zajištění regulérnosti voleb, že Ministerstvo vnitra se nepřiklání k zavedení korespondenčního hlasování. Takový postoj nezakládá ani nerovný přístup k voličům, neboť se jedná o eliminaci stávajícího znevýhodnění této voličské skupiny ve volebním procesu, která je spojená s pobytem v zahraničí. I tento způsob hlasování s sebou nese jisté riziko kupčení s hlasy za předpokladu, že volič bude chtít zákonnou úpravu obejít tím, že požádá o korespondenční hlasování, ačkoliv se ve skutečnosti bude nacházet na území České republiky. To riziko je ovšem sníženo požadavkem zápisu do zvláštního seznamu voličů.

Korespondenční hlasování ze zahraničí lze efektivně zavést u voleb, které jsou v současnosti, a je možno v zahraničí volit, tedy do voleb do Poslanecké sněmovny, u volby prezidenta a dále do voleb do Evropského parlamentu, kde je podobně jako u volby prezidenta volební obvod celé území České republiky. Pro volby do Evropského parlamentu by tím pádem současně musela být možnost volit v zahraničí nově zavedena, a to v češtině obvyklého prezenčního hlasování. A pozor, v případě druhého kola volby prezidenta by bylo hlasování korespondenčně možné pouze za předpokladu, že by voličům byla před prvním kolem současně doručena i kompletní sada hlasovacích lístků pro kolo druhé.

Z okruhu voleb umožňujících korespondenční hlasování není důvodné vyjmout ani předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Ústava v čl. 17 odst. 2 však stanoví, že předčasné volby se musí konat do 60 dnů po jejím rozpuštění. Zavedení korespondenčního hlasování ovšem vyžaduje časové rozpětí pro volební proces aspoň 90 dnů od vyhlášení voleb do jejich konání. Korespondenční hlasování v těchto volbách by tedy vyžadovalo novelu ústavy.

Ve volbách do zastupitelstev krajů a obci je aktivní i pasivní volební právo podmíněno trvalým pobytem voliče v obci, přičemž voliči žijící dlouhodobě v zahraničí často nemají trvalý pobyt na území České republiky nebo nejsou s daným územím nadále trvale spjati. Umožnění korespondenční volby tomuto okruhu voličů v uvedených volbách se proto nejeví důvodné, navíc zejména ve volbách do zastupitelstev obcí by to bylo technicky nerealizovatelné.

Koaliční radě se předkládá k rozhodnutí otázka, zda vůbec zavést korespondenční hlasování, a pokud ano, zda je vymezit toliko pro voliče v zahraničí a v jakých volbách to umožnit. Otázky, které k tomu byly jakoby vzneseny:

Komu má být korespondenční hlasování umožněno? Voličům zapsaným ve zvláštních seznamech voličů v zahraničí, voličům na území České republiky, které tíží překážky výkonu volebního práva například v podobě hospitalizace, výkonu trestů odnětí svobody. A tato varianta obnáší razantní zásah do lhůt volebního procesu. Všem voličům tato varianta obnáší vysoké riziko pro důvěryhodnost výsledků voleb.

V jakých druzích voleb má být korespondenční hlasování zavedeno? Ano ve volbách do Poslanecké sněmovny, včetně předčasných, s novelou ústavy a volbě prezidenta republiky, ve volbách do Poslanecké sněmovny, včetně předčasných voleb s novelou ústavy, ústavy, volbě prezidenta republiky a volbách do Evropského parlamentu, nebo ve všech druzích voleb? A tato varianta přináší značné technické organizační obtíže při rozdělování hlasů mezi volební obvody, jak bylo zde zmíněno. Tolik z Ministerstva vnitra.

Když pominu, že korespondenční volba je nejen drahá, náročná na organizaci, ale co je naprosto zásadní, nemáte prostě zajištěnou tu osobní volbu. U korespondenční volby existuje vždy a bude vysoké riziko zneužití hlasů a obecně je snadnější manipulovat se zaslanými hlasy než s hlasy v urně při jejich počítání. Jak jsem říkal, i jmenované ministerstvo uvádělo, že není možné garantovat, že volič nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá svobodně, tajně, jak je zaručeno, když jste za plentou. Toto riziko lze výrazně omezit pouze tím, že korespondenční hlasování je umožněno jen vybrané skupině, zatímco v případě univerzálního zavedení riziko významně roste. Další riziko představují listovní zásilky, jejichž doručování není pod kontrolou státních orgánů ani voliče a je zcela závislé na soukromoprávních subjektech. Tím prostě dochází k narušení bezprostřednosti hlasování, což lze považovat za ústavní problém. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti doručování listových zásilek držitelem poštovní licence. Tento stav je v demokratickém právním státě obhajitelný pouze vyváženými zájmy podstatnými pro výkon volebního práva.

Já chápu, že podle průzkumů by velká část Čechů s možností volby v zahraničí volila strany pravicové, sdružené v dnešní pětikoalici. Ale je to ošemetné lákadlo. Ano, mohou se tím zlepšit jejich volební výsledky, i když o tom už dnes pochybuji, ale nemá přednost ústavnost a záruka, že hlasy nebudou manipulovány nebo zneužity? Uvidíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Takže nevyužijete dalších deset minut.

Další v pořadí do obecné rozpravy je přinášena paní poslankyně Lucie Šafránková. Omlouvá se pan ministr Blažek od 14 hodin z pracovních důvodů.

Paní kolegyně, máte deset minut.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo, a chtěla bych vás poprosit, že bych využila dvakrát deset minut. (Předsedající: Určitě. Je to možné.) Výborně. Děkuji.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi se také vyjádřit k novele zákona o správě voleb, která spočívá v zavedení korespondenčního hlasování do naší legislativy, a vyjádřit se i ke korespondenčnímu hlasování jako takovému. Dopředu otevřeně říkám, že jsem proti zavedení korespondenční volby, a to z principiálních důvodů. A to nejen z důvodů ústavních a právních, o kterých tu již byla a jistě ještě bude řeč, ale i z důvodů řekněme, společenských etických, morálních a praktických.

A co mě na tomto celém nejvíce trápí? Jsou to dvě věci. Za prvé, volební systém a volby v současné podobě jsou v podstatě poslední věcí, posledním významným institutem, kterému naši občané důvěřují, bez ohledu na to, koho volí a zda fandí momentálně vládním, či opozičním stranám. Nikdy nikdo nezpochybnil žádné volební výsledky. I my v SPD je vždy respektujeme, ať volby dopadnou jakkoliv. A tato důvěra bude zavedením korespondenčního hlasování zcela podkopána a zničena, což je určitě neodpustitelné.A druhá věc, která mě nesmírně trápí, je to, že korespondenční hlasování umožní nátlak na voliče a zásadně omezí svobodu volby. Ale k tomu se ještě dostanu. Je nanejvýš pravděpodobné, že schválení korespondenčního hlasování by přineslo do našeho veřejného prostoru a do českého politického systému mnohem více škod než užitku, zcela ve smyslu staletími prověřeného pravidla, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. I když v případě návrhu na korespondenční volbu lze důvodně pochybovat i o těch dobrých úmyslech.

Hlavním smyslem voleb, který má stát nade vším, je přece zajistit naprosto svobodnou volbu každého občana, voliče, což korespondenční volba zcela neguje. A jde především o svobodu ve smyslu zachování a garance tajnosti hlasování, jeho anonymity a vyloučení byť sebemenší možnosti, že jakýkoliv volič hlasuje pod nátlakem. V tomto ohledu britští autoři, politologové Sarah Birch a Bob Watt, říkají mimo jiné toto, cituji: V soukromí hlasovací kabiny za plentou může volič volit libovolným způsobem, který si vybere, a může tak učinit z jakéhokoliv důvodu, ať už je tento důvod dobrý, nebo špatný. Volič tak za své hlasování není odpovědný nikomu kromě svého vlastního svědomí. Pokud je však tajnost hlasování narušena, vzniká reálná pravděpodobnost a možnost, že bude tento volič odpovědný někomu jinému. Jestliže totiž v případě korespondenčního způsobu hlasování úprava volebních lístků probíhá společně, například v rámci jedné rodiny nebo mezi přáteli, spolupracovníky a podobně, svědomí jednotlivých voličů může ustoupit druhým, a to ať už z důvodu loajality ke skupině rodinných vazeb, pracovních vazeb a podobně. A to už dodávám já, v horším případě může jít i o projevy nepřímého nebo přímého a nepokrytého nátlaku, například v rámci firmy ve vztahu majitele a zaměstnanců, zneužití systému nadřízenosti a podřízenosti, závislosti v rámci rodiny či partnerských vztahů a tak dále. A to už nemá se skutečnou svobodou nic společného.

V podobném duchu hovoří i uznávaný ústavní právník Marek Antoš, který uvádí, opět cituji: Nelze nic namítat proti tomu, aby se v rodině nebo mezi přáteli diskutovalo o politických otázkách, a to ani tehdy, pokud jeden druhého přesvědčuje o tom, koho volit. Nakonec je to však pouze volič, který se v soukromí volební místnosti za plentou rozhodne, komu svůj hlas odevzdá. Pokud se však volební akt přesune do jiného, absolutně nekontrolovaného prostředí mimo volební místnost, tato volnost vůle se výrazně omezí nebo zcela absentuje. Konec citace. Tato svobodná vůle v podstatě zanikne a zmizí.

Vedle omezení svobody a tajnosti hlasování samozřejmě zavedení korespondenční volby rapidně zvyšuje i riziko nakupování hlasů, které samozřejmě hypoteticky hrozí i v případě standardní osobní volby, ale tam může být zcela neutralizováno tím, že jej nelze bezezbytku vynutit. A to proto, že každý takto takzvaně koupený volič má ve volební místnosti možnost vyzvednout si u volební komise celou sadu volebních lístků a hlasovat zcela dle svého uvážení. V případě jakéhokoliv podezření na nepatřičné jevy a podezřelé dění ve volební místnosti či v případě přítomnosti osob, které tam nemají co dělat, má možnost volební komise zasáhnout nebo přivolat například Policii České republiky a podobně.

V případě korespondenčního hlasování tyto obranné mechanismy opět padají. Bylo by možné vyplnit volební lístek přímo před zraky a pod kontrolou dalších osob a poté jej rovnou odeslat, anebo jej dokonce natvrdo prodat jiné osobě. Garance, že k tomu nedojde anebo že to bude odhaleno a potrestáno a že budou takové hlasy zneplatněny, neexistuje. Každé volby, které proběhnou tímto způsobem, budou už navěky nést pachuť nesvobody a manipulace. A to nesmíme připustit, zejména když z naší nedávné historie dobře víme, že o podobě vládní většiny několikrát rozhodlo pouhých pár tisíc hlasů nebo jeden jediný poslanecký mandát. Je nepřijatelné riskovat, že se tato situace bude opakovat, natož kvůli neprůhledným praktikám okolo typu hlasování, které navíc může probíhat i protizákonným a protiústavním způsobem.

A to už vůbec nemluvím o tom, že korespondenční volba trvá dlouho. Probíhá i mimo zákonný termín voleb, přesněji docela dlouho před ním, což také může hlasování negativně ovlivnit, například i v tom smyslu, že se volič hlasující korespondenčně nemůže rozhodovat se znalostí všech podstatných informací známých k termínu oficiálního času zahájení voleb v České republice a na zastupitelských úřadech.

A znovu zdůrazněme jedno: Češi žijící v zahraničí možnost účastnit se českých voleb už dávno mají - na našich zastupitelských úřadech. To je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na velvyslanectví, byť třeba delší, není žádnou velkou obětí za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde nežijí.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, téma, které nyní projednáváme, má zásadní význam pro integritu a spravedlnost našeho volebního procesu. Jsem pevně přesvědčena, že tento návrh představuje více než jen pouhou technickou změnu ve způsobu, jakým hlasujeme. Jde o základní otázku, která zní: jak chráníme základní hodnoty naší demokracie?

Všeobecné, rovné, přímé volební právo a tajné hlasování je hodnotou, která byla vybojována a uchovávána generacemi našich předků, a musí k ní být přistupováno s nejvyšší vážností. Hlasovací proces musí být proto naprosto transparentní, spravedlivý a stoprocentně odolný proti jakýmkoli pokusům o jeho manipulaci, respektive o manipulaci volebních výsledků. A proč jsem přesvědčena o tom, že tento návrh zákona ohrožuje základní principy naší demokracie? Jde hlavně o možná rizika, která přináší korespondenční hlasování jako takové, a o to, že tato rizika významně převažují nad jakýmikoli jeho případnými, ale prakticky neexistujícími výhodami. Demokracie a svobodná politická soutěž totiž nejsou založeny jen na samotné podobě aktu volebního hlasování ani na jiných technikáliích. Naprosto klíčová je dlouhodobá důvěra veřejnosti v politický a volební systém, důvěra v to, že každý odevzdaný hlas bude nezávislou volební komisí v souladu se zákonem vyhodnocen a započten. Projednávaný návrh zákona staví české občany před rozhodnutí, které může zásadně ovlivnit skutečnost, jak vnímáme legitimitu a transparentnost našeho volebního procesu, a tudíž následně i legitimitu politické reprezentace vzešlé z voleb. A mohu zmínit i konkrétní pochybné a nebezpečné aspekty navrhovaného zákona o zavedení korespondenčního hlasování, které zároveň považuji za zásadní překážky pro zachování spravedlivého a bezpečného volebního procesu v naší zemi.

Existuje zde reálné riziko nátlaku a manipulace v rodině. V prostředí domácnosti nelze bezezbytku zajistit, že volba každého jednotlivce bude skutečně svobodná a nikým a ničím neovlivněná. Klíčovým pilířem demokratických voleb je již zmíněná tajnost hlasování. V kontextu korespondenčního hlasování je však tato tajnost hlasování výrazně ohrožena. V domácím prostředí ani v jakémkoliv jiném prostředí mimo volební místnost s plentou není možné zajistit, že volič hlasuje v úplné izolaci, bez dohledu nebo ovlivnění jinými osobami. Volba, která není tajná, není nikdy plně svobodná. Tím se opět zvyšuje riziko zneužití a manipulace s voličskými hlasy.

Korespondenční hlasování otevírá doširoka dveře možnostem potenciálních volebních podvodů. Bez fyzické přítomnosti a nezpochybnitelné identifikace voliče volební komisí v hlasovací místnosti je prakticky nemožné zajistit, že volební hlas byl odevzdán oprávněnou osobou s volebním právem. To zvyšuje možnosti duplicitního, nebo dokonce vícenásobného hlasování. Korespondenční hlasování představuje také značné riziko ohledně ověřování pravosti a skutečného původu odevzdaných hlasů. Bez osobního doručení hlasu a jeho ověření v hlasovací místnosti se zvyšuje riziko, že hlasovací lístky mohou být zfalšovány, ztraceny nebo pozměněny během jejich přepravy a doručení do volební místnosti.

Všechny tyto výhrady a obavy vykreslují obraz návrhu zákona, který by mohl vážně podkopat důvěru veřejnosti v celý volební systém a v celý proces ustavení ústavních orgánů typu prezidentského úřadu, parlamentu a vlády. A to já určitě nehodlám riskovat. Je naší povinností zákonodárců chránit základní principy našeho demokratického systému. A já jsem přesvědčena, že návrh zákona o korespondenčním hlasování tyto principy přímo ohrožuje. Je naší povinností zajistit, aby každý voličský hlas byl odevzdán svobodně, bez vnějšího nátlaku a manipulace tak, aby byla zaručena tajnost hlasování, a to v případě korespondenčního hlasování zcela padá. Korespondenční volba a její nastavení v podání pětikoalice je to samé, jako kdyby volební komise ve volebních místnostech nechaly voliče chodit za plentu po skupinkách, ať si tam dělají, co chtějí, a bylo by jim to jedno, anebo by se dívaly úplně jinam. Je to úplně, ale úplně to samé.

Korespondenční hlasování obsahuje i významná rizika v oblasti ochrany osobních údajů. Zpracování a přeprava citlivých dokumentů, jako jsou třeba identifikační lístky, vytváří prostor pro zneužití a únik informací. Riziko podvodů, manipulace a technických chyb může podkopat důvěru veřejnosti ve spravedlivost a průhlednost volebních výsledků. Korespondenční hlasování také ztěžuje možnost nezávislé kontroly volebního procesu. V případě osobního hlasování ve volebních místnostech existují jasné a mnohokrát vyzkoušené mechanismy pro kontrolu a ověřování legálnosti a korektnosti volebního procesu. Korespondenční hlasování tento proces komplikuje, což může vést k obtížím při ověřování správnosti volebních výsledků a zajištění transparentnosti celého volebního procesu.

Zastánci korespondenční volby často tvrdí, že korespondenční hlasování umožňuje větší dostupnost hlasování pro voliče. Ačkoliv to může na první pohled znít jako legitimní výhoda, musíme si uvědomit, že jakékoli pofidérní pohodlí nesmí jít na úkor ústavnosti, bezpečnosti a integrity volebního procesu. Dalším často uváděným argumentem je, že korespondenční hlasování může zvýšit volební účast. Avšak zvýšení volební účasti není samo o sobě důkazem nějaké vyšší demokratičnosti volebního procesu, zvláště pokud je současně ohrožena integrita a spravedlnost voleb. Navíc, jak ukazují mezinárodní příklady, není vždy zaručeno, že korespondenční hlasování skutečně vede k vyšší volební účasti.

Naší povinností jakožto zástupců veřejnosti je chránit a udržovat důvěru v naše demokratické instituce, včetně procesu jejich ustavení, což jsou svobodné a spravedlivé volby. Je naší povinností a předmětem našeho poslaneckého slibu chránit základní principy demokracie a zajistit, aby hlas každého voliče byl odevzdán a počítán spravedlivě a transparentně.

To, že korespondenční volba ze své samotné podstaty odporuje české ústavě a navíc i usnadní kupčení s hlasy, neříkáme jenom v SPD, ale i renomovaní ústavní právníci, například Jan Kudrna z pražské Právnické fakulty. Cituji z jeho vyjádření pro Český rozhlas: Největší úskalí korespondenční volby vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná. K tomu bych ještě dodal, že má existovat co největší důvěra v celý volební proces od začátku do konce, to znamená, od toho momentu, kdo je uznaný jako oprávněný volič, až po přepočet hlasů na mandáty. Tento proces má být verifikovatelný a má být pro každého pochopitelný a bez nějakých větších pochybností. A dále, v ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné. A my se tady otevřeně bavíme o tom, že pro tisíce lidí ústavní pravidla nebudou platit.

A ještě uvedu názor spisovatele a publicisty, vydavatele známého serveru Neviditelný pes, Ondřeje Neffa, který, jak ví každý, kdo sleduje jeho komentáře a rozhovory, rozhodně není příznivcem SPD, ale mnohem spíše současné vládní koalice. Ondřej Neff před korespondenční volbou varuje, má ji za nebezpečný a demagogický experiment. Cituji: Já si myslím, že se má hlasovat ve volební místnosti za plentou, sám, aby do toho nikdo nežvanil. S velkou nelibostí vidím ty pokusy zavést korespondenční hlasování a podobné experimenty. V kuchyni pod dohledem kohokoliv svoboda a tajnost hlasování zaručené nejsou. Není zaručené předejití podplácení a kupování hlasů, nejsou vyloučeny výhrůžky. Korespondenční hlasování není žádný vyšší stupeň demokracie. Tolik Ondřej Neff.

Kolegyně a kolegové, naším prvořadým úkolem je chránit integritu našeho volebního systému a celého volebního procesu a zajišťovat spravedlivé a transparentní volby pro všechny občany. Korespondenční hlasování, a to jak jeho samotná myšlenka a podstata, tak i navrhovaný způsob jeho provedení vládou Petra Fialy, jsou největším rizikem pro samotné základy našeho demokratického zřízení založeného na svobodných, soutěživých a spravedlivých volbách a pro důvěru veřejnosti v toto demokratické zřízení. Takový hazard si opravdu nemůžeme dovolit. Proto myšlenku korespondenční volby v jakékoliv podobě nemohu nikdy podpořit a podpořím jedině návrh na zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Babka, připraví se pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Ondřej Babka: Dobrý den, ještě jednou, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také se vyjádřit teď v obecné rozpravě v prvním čtení k tomuto tisku, k aktuálně projednávanému tématu korespondenční volby. Podle navrhovatelů jde o rychlý a komfortní způsob volby pro občany České republiky v zahraničí, který je shodou okolností aktuálně časově vhodně předložený, protože by to - a to podle samotných předních politiků pětikoalice, dle jejich vyjádření v médiích - mohlo zachránit jejich strany a dát jim alespoň nějakou šanci dostat se ve volbách nad tu magickou pětiprocentní hranici. Tato relativně pěkná a pokroková myšlenka zjednodušit ten proces volby má ale několik zcela zásadních "ale". Dovolte mi, abych ta ale, která v tomto účelovém jednání navrhovatelů vidím, krátce popsal.

To první ale, proč je pro volby korespondenční volba nebezpečná, je již několikrát to zde zmiňované prolomení principu svobodné volby. To je asi ta nejzásadnější část. Korespondenční volba může velice snadno ohrozit tajnost a svobodu volby, což jsou samozřejmě základní principy demokratického procesu. V hlasování prostřednictvím pošty nelze žádným způsobem ověřit, zda volič někde na druhém konci světa skutečně hlasuje svobodně a tajně bez toho, aniž by byl někým do této volby nucen nebo zda byl za tuto volbu například nějak finančně odměněn. Navíc vidím riziko ve ztrátě záruky té tajnosti volby zejména vůči nejbližšímu okolí konkrétního voliče. Teď hovořím o partnerkách, manželkách, rodinných příslušnících, nadřízených, zaměstnavatelích, zkrátka o lidech, kteří mohou být v pozici ovlivňujícího voliče, nebo se mohou snažit vyhnout nějakému zbytečnému konfliktu v rodině kvůli jeho politickým názorům a jeho hlasování ve volbách.

Ta možnost hlasovat tajně za oponou poskytuje voličovi komfort. Komfort, že může hlasovat tak, jak chce on, a že se nemusí za to nikomu zodpovídat. Protože ani teoreticky nejde zkontrolovat, jak jste za tou plentou hlasovali, tím, jakým způsobem je ten systém nastaven teď. Tento komfort se právě při hlasování poštou ztrácí, vytváří se prostor pro tu manipulaci přímou či nepřímou. Politika je ve svém důsledku samozřejmě tématem, které mnohé rozděluje, jak jistě mnozí z vás vědí. Jak to zabezpečíte, že někde na konci světa nebude manžel hlasovat za manželku, vnoučata, za své staré rodiče, přítel nebude nutit svoji partnerku k takové nebo k onaké volbě, či naopak? Nástroj, který tuto tajnost a svobodu volby zabezpečí, je již dávno ověřený a je to právě to hlasování za plentou.

Mým druhým argumentem, proč může být korespondenční volba nebezpečná, je riziko nebezpečí a manipulace. Existuje totiž teoretické i reálné riziko manipulace a ovlivňování výsledků voleb a následné ztráty důvěry společnosti ve volební výsledek, tak jak jsme viděli v jiných zemích. Korespondenční hlasy totiž mohou hrát rozhodující roli. Mohou to být počty, které ty volby rozhodnou, a může být tak důvod pro to chtít zpochybnit důvěru ve volby, volební výsledek, a ve své podstatě tak jeden ze základních principů demokratických zřízení. Pokud systém voleb není jasný a zřejmý, není průhledný, pro celou českou společnost nezpochybnitelný, tak to samozřejmě může ohrožovat legitimitu základního mechanismu v podobě právě toho výsledku svobodných voleb, na němž celý náš politický systém poslední tři dekády stojí.

Nutno dodat, že volby v České republice doteď probíhaly naprosto transparentně. Jsme jedna ze zemí, kde jsou ty výsledky voleb vyhlašovány prakticky okamžitě. Ve 14 hodin se v sobotu zavřou volební místnosti a Český statistický úřad začne výsledky shromažďovat a vyhodnocovat. Během chvíle, prakticky v řádu hodin, víme výsledky. V demokratické společnosti je zcela nezbytné, aby právě občané věřili, že volby probíhají v souladu se zákony, a samozřejmě ztráta této důvěry občanů může vést k postupné ztrátě i samotné demokracie, což si určitě nikdo z nás nepřeje.

Je celkem zřejmé, že iniciátoři případných volebních podvodů, kteří by zneužili korespondenční volbu, nemusí být nutně českého původu. O možnostech ovlivňování voleb ze zahraničí už jsme i v minulosti zde několikrát mluvili. Často se o tom mluví v médiích a diskutujeme i ve veřejném prostoru o možnosti, že například nedemokratické režimy mohou ovlivňovat výsledky voleb v Evropě. Schválením hlasování poštou nedemokratickým režimům zcela zbytečně jenom vytváříme nástroj pro možné - a při technologických možnostech této doby jednoduchou možnost - ovlivňování výsledků voleb.

Navíc, vážení kolegové z pětikoalice, vy tady mluvíte o tom, že korespondenční volbou narovnáváte nerovný přístup občanů k volbám. Opět tady s vámi nemohu souhlasit, protože váš návrh vytváří nerovnost. Tu novou nerovnost vytváří tím, že zavádíte korespondenční volbu pouze pro občany, kteří žijí v zahraničí, což ale zcela logicky diskriminuje a vytváří tu novou nerovnost pro ty občany žijící u nás v České republice. Vy chcete tím svým návrhem zpřístupnit ten korespondenční proces, tu možnost volit obálkou, volbu jenom pro jednu skupinu občanů, a to pro ty, kteří žijí v zahraničí. Já už jsem to tady myslím zmiňoval někdy v úterý, že se domnívám, že to je jenom krůček k tomu, aby ta korespondenční volba byla zavedena možná i u nás, myšleno vnitrostátně v České republice, právě kvůli oné nerovnosti. Až to někdo bude třeba i ústavně zkoumat, jestli je to v souladu, ta nerovnost, ta možnost, že občané v zahraničí můžou volit obálkou, poštou, a u nás vnitrostátně nikoliv, tak si myslím, že právě tady tu nerovnost vytváříte.

A já bych si upřímně opravdu tuto možnost nepřál, myslím tu možnost, a tady si troufám tvrdit, že v tomto jsem dosti konzervativní, že ten akt jít volit, jít do té volební místnosti, častokrát se na to i hezky obléct, že to je... Já si to pamatuju, když jsem mohl jít poprvé k volbám, pro mě to byla velká událost. A nemyslím si, že možnost volit poštou ten zážitek, tu možnost toho aktu, který vykonáte za tou plentou, může nahradit.

A zmiňoval jsem se o tom myslím i v minulém týdnu, když jsem si dovolil citovat výrok pana místopředsedy Skopečka a jeho vyjádření, které se týkalo těch ne úplně povedených korespondenčních voleb v USA, a v návaznosti na to, co právě tyto události vyvolaly, nebo ta korespondenční volba v zahraničí, a jaké může mít následky. Já jsem to tady, vážený pane místopředsedo, vaším prostřednictvím, k vám necitoval ne proto, že bych si myslel, že jste nějakým způsobem změnil názor, nebo že změníte názor, nebo že byste si za těmi svými slovy nestál, ale že s vámi sdílím ty obavy, obavy, které jste jasně vyjádřil, obavy z toho, jaký to může mít třeba společenský dopad.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás jenom přeruším - ne kvůli tomu, co říkáte, ale teď uběhlo deset minut. Chci se zeptat, jestli chcete využít dalších deset? (Ano.) Ano, v tom případě pokračujte.

 

Poslanec Ondřej Babka: Takže v tomto bych s vámi souhlasil, že společenský dopad může mít velké následky.

Při takto zásadní změně volebního systému, už to zde také několikrát padlo, chybí ta testovací fáze, protože úprava volebního systému je poměrně ožehavým tématem a jakýkoliv problém či podezření v nefunkčnost systému může mít zcela devastující dopady na důvěru v samotný volební proces. Váš návrh, milí předkladatelé, postrádá jakoukoliv testovací fázi. A důvod, proč tomu tak je, proč nejste ochotní přistoupit na nějakou dohodu v přípravě testovací fáze, je zcela zřejmý, a to jsou právě volby do Poslanecké sněmovny v příštím roce, tedy v roce 2025. A to je ten důvod, proč na tento návrh tak spěcháte. A ta účelovost je zcela zřejmá. Nerozumím tomu, že to tady nechcete přiznat, že ten návrh je účelový, že je mířen na příští sněmovní volby v roce 2025. I Evropská unie na tento problém několikrát upozorňuje. Upozorňovala na to naposledy v případě zavádění korespondenčních voleb v Polsku, že by se nemělo přijímat něco, takto zásadní legislativní změna, která mění volební proces na volby následující. Myslím si, že většina z nás by tady byla ochotná se o úpravě volebního systému bavit, že bychom mohli najít ústavní většinu ve Sněmovně, která je podle mého názoru pro toto důležitá, že bychom mohli najít společenskou shodu, která je ještě důležitější, a že bychom mohli zavádět úpravy volebního systému, ale ne tak účelově, jak to děláte vy od příštích voleb, ale od voleb v roce 2029, 2030, 2031, 2032 a tak dále.

Toto byly moje krátké poznámky k tomu, proč jsem v tuto chvíli a v případě sněmovního tisku 596 jasně a jednoznačně proti jeho příjetí. Bohužel, opravdu bohužel, je dnešní společnost mimořádně rozdělená a tímto do ní vnášíte další prvek nestability, který prostě není projednán v širokém politickém spektru. Neznásobujme ten potenciální nešvar v rodinách, mezi kamarády, mezi partnery. Nedávejme prosím prostor ke zpochybňování výsledků voleb. Nejen zkušenosti ze zahraničí s korespondenční volbou jsou nám tím příkladem, proč je korespondenční volba v tuto chvíli od příštího roku bez politické dohody chybným krokem. To údajné usnadnění přístupu k volbám vybraným skupinám občanů korespondenční volbou za porušení základního principu tajnosti voleb a svobody voleb, což umožňuje teoretickou, ale i reálnou možnost manipulace a podvodů, je v politicky polarizované společnosti cestou do pekel. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Vondráček. Načtu jednu omluvu: pan Radim Fiala se omlouvá po celý jednací den ze zdravotních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. (Předsedající zapnul časomíru na deset minut.) Můžete mi to měřit, asi se hádat nebudu. Ale jenom připomínám, že jsem zpravodaj a měl bych mít právo, aby mi bylo uděleno slovo kdykoliv, tudíž mám to malé přednostní právo. (Předsedající: Ano, máte přednostní právo.) Ale já to asi nějak dodržím, já si to nechám do druhého čtení. Nerad bych vás... (Předsedající: Vypínám.) Mohl jste mi to nechat orientačně. Dobře.

Už jsem tady měl rozsáhlý příspěvek, já spíš ještě možná trošku k té alternativě hlasování v zahraničí a k tomu, že se na mě obracelo více koaličních kolegů v rámci rozpravy, co se týče manipulací, kupčení s hlasy. Byl jsem tady v podstatě osočován, co si to vymýšlím a že prostě tady chci znevěrohodnit volby. A já jsem se snažil trpělivě vysvětlovat, že to není z mé hlavy, že to je prostě fakt, že je potřeba se s tím smířit, že jakákoliv distanční volba s sebou přináší rizika a znamená snížení standardu a zvýšené možnosti různých technik manipulace a ovlivňování voleb. Tak k tomu vám taky řeknu pár slov.

Nejprve - pro hlasování do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a pro volby prezidenta České republiky mimo území České republiky se vytvářejí zvláštní stálé volební okrsky podle dosavadní legislativy, dále jen zvláštní volební okrsky, jak se uvádí v zákoně, při zastupitelských a konzulárních úřadech České republiky, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky, a území zvláštního volebního okrsku je vymezeno územním obvodem zastupitelského úřadu. Tolik stávající úpravy.

Opravdu nic nebrání tomu, aspoň o ničem nevím, abychom pro účely voleb požádali hostitelskou zemi o zřízení dočasného konzulárního úřadu například při stávajícím honorárním konzulátě nebo ve městě, které vzdálenostní dopravní logikou nebo zvýšeným počtem našich občanů je pro síť zastupitelských úřadů smysluplné. Dle zvyklostí hostitelského státu jde většinou o notifikovanou žádost, která vymezí místo, dobu fungování, účel zařízení a třeba i požádá o pořádkovou ochranu či dohled na volební místnosti v takovém dočasném konzulárním pracovišti či jednatelství. A mám informace, že hostitelské země to bez potíží činí, že jsou rády. Opravdu se to v minulosti stalo opakovaně.

Takto v minulosti volili v roce 2009 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky naši vojáci a občané působící v humanitárních misích ve volební místnosti na základně Shank v Afghánistánu v provincii Lógar a v roce 2013 takhle volili našeho prezidenta. Aby se vyhovělo našemu zákonu, zřídil se na místě dočasný úřad. Tento typ úřadu umí Ministerstvo zahraničí velmi efektivně zřídit v podstatě kdekoliv. Využívalo se toho při některých hromadných akcích, například mistrovství Evropy ve fotbale nebo například pravidelně na léto se takové úřadovny otevírají v Rijece, ve Splitu nebo v Barceloně. Nic nebrání, a nemusí se kvůli tomu měnit ani zákon, aby se volilo v místech, kde se ukáže, že to má smysl, kde reálně budou odevzdány nějaké hlasy.

A na to je právě zapotřebí nějaká ta analýza, kde máme naše občany a v jakém počtu. To znamená, mělo by se vycházet, kde máme komunity, které mají české občanství a mohou volit, kde studují naši občané, kde převážně pracují. Znovu připomínám, že se bavíme nejvíce o západní Evropě, která je pokryta zastupitelskými úřady, a jestli bychom zřídili nějaké dočasné pro zvýšení komfortu, bavíme se o jednotkách, a ty místnosti mohou poskytnout krajanské spolky, honorární konzulové a tak dále. Neexistuje žádná analýza, ale nebylo by to tak drahé, jak se nám tady snaží namluvit koalice. Koalice chce korespondenční volbu. Koalice nechce, aby volili krajané.

Zjevně jde jen o několik rozlehlejších států světa, jako jsou USA, Kanada, Austrálie a některé rozlehlejší státy v Evropě, jako je Francie, a možná za úvahu by stála volební místnost na severu Německa, protože máme v Německu ještě dva generální konzuláty, na kterých se volí. Proto jsem také požádal písemnou interpelací Ministerstvo zahraničních věcí, aby mi sdělilo, ze kterých částí světa eviduje žádosti o úpravu voleb, zda v minulosti Ministerstvo zahraničních věcí někdy iniciovalo změnu nebo třeba rozšíření sítě volebních místností a tak dále. Má interpelace byla písemná, nicméně jak vám tady říkal pan poslanec Babka včera večer, poslední interpelace jsme měli v říjnu 2023.

Všemi potřebnými zákonnými dispozicemi k volbám zastupitelský úřad v té či oné konkrétní zemi již zákonem disponuje. Zastupitelský úřad v rámci svého územního obvodu, a teď cituji dle platného zákona:

a) zajišťuje organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb do Poslanecké sněmovny;

b) vede zvláštní seznam podle § 6 odst. 5, ze kterého vyplývá, kdo kde bydlí, a lze z něho odhadnout aspoň zhruba, kde by mělo další místnost v zemi smysl zřídit;

c) je oprávněn ověřit pro účely vedení zvláštního seznamu údaje v rozsahu a za podmínek podle § 12 odst. 5-9 zákona. Vydává voličské průkazy podle § 6a odst. 1 zákona, provádí školení členů zvláštních okrskových volebních komisí.

K tomu bych doplnil, že oceňuji debatu, která tady byla v průběhu těch šesti dnů, nebo kolika, že jsme se bavili o nějakém rovnoměrném zastoupení veřejnosti na těchto komisích, a jenom znovu říkám, to školení nebude zase nic tak zásadního, protože dneska se všechno dělá i on-line, videokonferenčně. V té komisi musí být vždycky jeden profesionál a pak může být doplněn českými občany. Musí to být čeští občané. Ale také by se volilo v místě, kde tedy nějaké ty krajany máme. A to, že by se obsadila ta komise, to je přece jenom minimální projev toho, že tam existují lidé, kteří mají zájem o Českou republiku a o volby.

Dále zajišťuje podle zvláštních podmínek informování voličů o době a místě konání voleb, o možnosti zápisu do zvláštního seznamu, § 15 odst. 3, a o způsobu hlasování, a to případně i v příslušném cizím jazyce. - Mimochodem, řešili jsme tu otázku více generací českých občanů, kteří někdy už neumí česky. Myslím si, že součástí debaty v druhém čtení by mělo být i to, v jakém jazyce budou ty dokumenty k dispozici, jakým jazykem a co bude uvedeno na té úřední obálce, na té doručující.

Dále. V případě zaslání hlasovacích lístků přenosovou technikou zajišťuje tisk nebo rozmnožení hlasovacích lístků - už dnes zastupitelský úřad - zajišťuje pro zvláštní okrskovou volební komisi volební místnost, pomocné prostředky a potřebné pracovní síly. Zvláštní okrskovou volební komisi jmenuje vedoucí zastupitelského úřadu 30 dnů přede dnem voleb do Poslanecké sněmovny, předsedu a nejméně dva členy zvláštní volební komise, kteří jsou státními občany České republiky, v den složení slibu dosáhli věku nejméně 18 let a ovládají český jazyk. V případě, kdy počet členů zvláštní okrskové volební komise poklesne pod tři v průběhu voleb, jmenuje na neobsazená místa vedoucí zastupitelského úřadu další členy zvláštní okrskové volební komise. První zasedání zvláštní okrskové volební komise svolá vedoucí zastupitelského úřadu tak, aby se uskutečnilo nejpozději 21 dnů přede dnem voleb. Nepodaří-li se jmenovat tu tříčlennou zvláštní okrskovou volební komisi, tak zajistí její úkoly vedoucí zastupitelského úřadu a zapisovatel, kterého jmenuje a odvolává vedoucí zastupitelského úřadu, a to nejpozději 18 dnů před prvním zasedáním zvláštní okrskové volební komise. Vedoucí zastupitelského úřadu má při plnění těchto úkolů postavení starosty. Členové zvláštní okrskové volební komise se ujímají funkce složením slibu.

Zvláštní komisi může vést někdo z velvyslanectví, jak jsem už řekl, a dva občany České republiky jako členy je jednoduché najít. Vyškolit tento minitým není nic těžkého. Zde se opět vracím k tomu Lógaru v Afghánistánu, kde proběhly volby bezchybně. Jedná se o dvě tři videokonference a možná nějakou zkušební proceduru, aby byli všichni v pohodě a aby se vyloučila nebo maximálně snížila chybovost.

Zvláštní okrsková volební komise zajišťuje průběh hlasování ve zvláštním volebním okrsku, zejména dozírá na správné odevzdání hlasovacích lístků a dbá o pořádek ve volební místnosti, sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování ve zvláštním volebním okrsku, odevzdá volební dokumentaci zastupitelskému úřadu, který ji odešle prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí Úřadu městské části Praha 1. To je vše.

Samozřejmě pokud je dobrá příprava, dobře by se vytipovala vhodná místa, třeba v krajanské kanceláři, ale může to být opravdu i v hotelu pronajatá místnost nebo s municipalitou města domluvený vhodný a důstojný prostor. Sehnat urnu, plentu a vlajku. Je to skvělá věc. Můžete si i promluvit s krajany v odlehlých oblastech a diplomat nebo konzul může vykonat návštěvu tam, kam by z hlavního města málokdy zavítal, prostě si předem ještě domluví setkání a úkoly, které by jinak vyřizoval na dálku. Udělá kus poctivé práce, když se zvedne ze své kanceláře a seznámí se s lidmi odjinud než z metropole. Tolik ta část týkající se volby v zahraničí.

Já jsem zmiňoval v předchozích faktických poznámkách tady tu studii Výzkumného centra prevence kriminality. Je to americká studie a je poměrně rozsáhlá. A téměř, řekl bych ve většině zemí, kde je zavedena nějaká korespondenční volba, tak už se v minulosti nějaké pochybnosti o manipulacích vyskytly. Já bych třeba rád tady vybral kousíček týkající se volební reformy, kterou tenkrát zaváděla komise, které předsedal Jimmy Carter, tehdejší prezident, a bývalý ministr zahraničí James Baker III., a ta zpráva v této souvislosti uvádí: Obavy z kupčení s hlasy mají v USA dlouhou historii a přispěly k přechodu na tajné hlasování, které státy USA zavedly v letech 1888-1950. Tajné hlasování ztížilo kupcům hlasů sledování, pro které kandidáty prodávající skutečně hlasovali. Kupování hlasů bylo velmi rozšířené, po přijetí tajného hlasování ve Státech klesla volební účast přibližně o 8-12 %, protože lidé již nebyli placeni za to, aby volili.

Hlavní obavy komise, o které jsem mluvil, se týkaly zastrašování a kupování hlasů. A cituji: Občané, kteří volí doma, v domovech důchodců, na pracovišti nebo v kostele, jsou náchylnější k nátlaku zjevnému i nenápadnému nebo k zastrašování. Schémata kupování hlasů je mnohem obtížnější odhalit, pokud občané hlasují poštou. Konec citátu.

Zpráva uvádí příklady, které jsou: například volby starosty Miami v roce 1997, které vyústily v 36 zatčení za podvody s hlasovacími lístky. Volby se musely opakovat a výsledky voleb byly zvráceny.

Dalším známým příkladem byl volební souboj v Pensylvánii v roce 1994, který demokratům přinesl kontrolu nad Senátem. Štáb demokratického kandidáta Williama Stinsona zfalšoval jména na volebních lístcích lidí z domovů důchodců a také lidí, kteří žili v Portoriku nebo si odpykávali trest ve vězení. Federální soudce, který na případ dohlížel, shledal, že byly předloženy podstatné důkazy prokazující masivní podvody s absenčními hlasovacími lístky, a mandát a kontrolu nad Senátem státu přisoudil naopak republikánům.

Existují i novější případy. V roce 2017 bylo při vyšetřování voleb do městské rady v Dallasu nalezeno přibližně 700 podvodných korespondenčních hlasovacích lístků, které podepsal stejný svědek pod falešným jménem. Díky tomuto zjištění zůstaly dvě volby do městské rady v nejistotě a podvod byl mnohem větší než rozdíl hlasů v jednom z těchto obvodů. Případ vyústil také v odsouzení za trestný čin.

Další příklad. V roce 2018 zvítězil republikán Mark Harris nad demokratem Danem McCreadym o 905 hlasů. Stát měl naštěstí k dispozici poměrně kompletní záznamy o těch takzvaných absenčních volbách, nebo distančních, jak chcete. Volební úředníci pojali podezření, když zjistili, že republikán získal 61 % korespondenčních hlasů, ačkoliv registrovaní republikáni tvořili pouze 19 % těch, kteří požádali o korespondenční hlasování. Republikánský agent, nějaký Dowless junior, údajně požádal jménem voličů o více než 1 200 absentujících hlasovacích lístků a poté, co byly rozeslány poštou, je vyzvedl v domovech voličů. Asistenti pana Dowlesse vypověděli, že byli pověřeni falšováním podpisů voličů a vyplňováním hlasů. Bylo nutné uspořádat nové volby, ale pan Harris už nekandidoval. Pan Dowless čelí obvinění z trestného činu podvodu s absenčními hlasovacími lístky ve volbách v roce 2016 i 2018 a přiznal svoji vinu.

Další, novější případ. Měsíc po primárních volbách v Kalifornii 3. března 2020 demokratický státní tajemník Alex Padilla potvrdil, že nejméně desítka lidí obdržela dva korespondenční lístky na své jméno a hlasovala ve volbách 3. března 2020. Kalifornská organizace Election Integrity Project odhalila dalších 75 případů podezření na dvojí hlasování. Vzhledem k tomu, že se v listopadu 2020 v Kalifornii očekávaly další volby korespondenčně, tak tady ta organizace Election Integrity Project zjistila, že přibližně 458 000 kalifornských registrovaných voličů, kteří pravděpodobně zemřeli nebo se přestěhovali, budou obesláni hlasovacími lístky, protože i když zemřeli nebo se přestěhovali, zůstávají klasifikováni jako aktivní voliči. Mrtví lidé sice mohou volit prostřednictvím korespondenčních hlasovacích lístků, ale nemohou hlasovat osobně, když je vyžadován průkaz voliče. Televize CBS channel v Los Angeles v roce 2016 našla 265 mrtvých lidí, kteří údajně rok po své smrti volili pomocí korespondenčních hlasovacích lístků.

Hlasovací lístky zasílané poštou vyvolávají problémy už jen proto, že nejsou bezpečné, uvádí dál tato zpráva. Jen letos v jednom bytovém domě v Patersonu ve státě New Jersey zůstala hromada hlasovacích lístků ležet na vrchu poštovní schránky, protože se jedná o lidi, kteří se odstěhovali. Jiní mohli tyto lístky jednoduše vzít a hlasovat s nimi. Takže ten Paterson se skutečně jeví jako ohnisko pokusu o podvod a zdá se, že to bylo odhaleno jen díky nedbalosti způsobu, jakým osoby páchající podvody posílaly hlasovací lístky poštou, ačkoliv tento případ také ilustruje, jak těžké je určit, kdo konkrétně se podvodu dopustil.

Právě před - nedávno, to je zpráva z roku 2020, před týdnem byli úspěšně odsouzeni za trestné činy čtyři muži, kteří v Los Angeles platili bezdomovcům za jejich hlasy při korespondenčním hlasování. Často se tvrdí, že na stejné adrese žije neuvěřitelně mnoho lidí. V roce 2016 obdrželo 83 registrovaných voličů v kalifornském San Pedru volební lístky v jednom malém dvoupokojovém bytě. Ale státní zástupci se tímto typem zločinu zabývají jen zřídka. Je tady dále odkaz na mnohem delší seznam případů volebních podvodů ve Spojených státech, které shromáždilo Centrum pro výzkum prevence kriminality, a je k dispozici na internetových stránkách této organizace. Hlasování poštou je návratem do starých temných časů kupování hlasů a podvodů. Američané si stejně jako většina světa zaslouží důvěryhodnější systém, uzavírá tato zpráva.

Já netvrdím, že se ty podvody budou v takovém rozsahu dít u nás, navíc i při té vágnosti návrhu, který je předložen, tak přece jenom nějaká pravidla tam jsou. Ale ať mi prosím tady neříká, myslím, že to byl pan ministr Výborný, myslím, že to byl, bylo jich víc, a tvrdí, že vlastně tady vyhrožuji, že se tady snažím o znevěrohodnění voleb. Prosím vás, to jsou fakta, a dokud se tady nebudeme bavit jako zákonodárci a nebudeme se bavit jako aktivisté, tak se musíme bavit i o těch problémech, které korespondenční volba přináší. Přezíravost a zlehčování těchto problémů nám vůbec k ničemu nepomůžou a nakonec nás to dožene. A já jsem přesvědčen, že to především dožene ty, kteří navrhují teď tento zákon. To je jediná spravedlnost a nezvratná logika všeho, že každý zákon s sebou přináší nepředpokládané důsledky a nakonec se často obrací proti těm, kteří si od toho mnohé slibovali.

Když se podíváme do Austrálie za posledních 10-15 let, po federálních volbách v roce 2016 bylo požádáno 18 343 osob o vysvětlení, proč bylo jejich jméno vícekrát vyškrtnuto - ne, zaznamenáno v těch volebních seznamech. Ta zpráva je v angličtině. Já se omlouvám, že někdy ten překlad není dokonalý. V nejlidnatějším australském státě bylo zaznamenáno 6 760 případů zjevného vícenásobného hlasování, ve státě Victoria to bylo 4 800, v Queenslandu 2 792, nejméně případů bylo zaznamenáno v Severním teritoriu, a to 1 718. Australské federální policii bylo předáno přibližně 7 743 podezření na volební podvody, vyšetřováno bylo pouze 65 případů a nikdo nebyl stíhán. Na to mi tady bylo namítáno, ukažte mi, kde tedy se to odstíhalo, kde jsou ty podvody. Tady nikdo stíhán nebyl, ale 18 000 osob bylo požádáno o vysvětlení. A jak to, prosím vás, potom je s tou důvěrou v ty volby? To je to, co vám tady říkáme pořád dokola, že vy tady torpédujete důvěryhodnost našeho volebního systému - skvělého, úžasného. Stát za nás vede stálé volební seznamy, nemusíme se vůbec o nic starat, před volbami nám přijdou volební lístky. My si myslíme, že to je všechno samozřejmost. Máme přes 14 000 okrskových komisí. Opravdu je to všecko v docházkové vzdálenosti. My jsme řekl bych opravdu top stát, co se týče organizace voleb, a vy se to teď snažíte srovnat s těmi, kteří nemají tak dobrý systém. Teď mě napadlo, že to je taková volební inkluze, co vy tady děláte. Já si myslím, že by se ostatní měli přibližovat k nám a ne my k nim, když víme, že to má nějaké problémy.

Situace se nezměnila, v roce 2007 bylo zasláno 20 633 dopisů zdánlivě vícenásobným voličům. Odpovědělo 18 000, to je 87 %. K vícenásobnému hlasování se tehdy přiznalo 1 167 voličů, z nichž 952 bylo nakonec omluveno. Doložili nějaké špatné porozumění nebo z důvodu věku, záměny. Deset bylo předáno státní prokuratuře a nakonec nebyl nikdo stíhán. Při federálních volbách v roce 2013 bylo navzdory téměř 8 000 případů podezření z hlasovacích podvodů, tak nebyla za vícenásobné hlasování stíhána také ani jedna osoba, přestože se přiznaly, přestože k tomu došlo. A můžeme spekulovat o tom, z jakých důvodů. Tisíce lidí tam hlasují vícenásobně.

Rakousko vynechám, protože o Rakousku už tady mluvila kolegyně Potůčková a já také. Možná pro zajímavost přece jenom. Nedávné případy podvodů při korespondenčním hlasování v Rakousku - to není jenom ta volba Van der Bellena, ale například během komunálních voleb ve Vídni, protože Rakušané mohou volit korespondenčně i v komunálních volbách, v roce 2010 obvinila rakouská strana Zelených stranu SPÖ z volebních podvodů. Podle vyšetřování strany Zelených si SPÖ objednala více než 6 000 korespondenčních hlasovacích lístků pro lidi žijící v blázincích a psychiatrických léčebnách, aniž by o tom tito lidé věděli. Například těžce dementní babička jednoho z členů strany Zelených požádala o poštovní hlasovací lístky pro všechny pacienty psychiatrického domu. Zmíněný člen strany Zelených je přesvědčen, že jeho babička by vzhledem k postižení nikdy nebyla schopna něco takového udělat.

To nebylo jediné porušení ze strany SPÖ. Podle vyšetřování strany Zelených strana SPÖ nějakým způsobem zaregistrovala více než 150 000 nelegálních tureckých přistěhovalců žijících ve Vídni jako oprávněné voliče. Strana Zelených je přesvědčena, že SPÖ tyto nelegální přistěhovalce podplatila penězi, aby mohli volit jejich stranu. Podle výpočtů bylo během voleb v roce 2010 vyžádáno a odesláno více než 150 000 hlasovacích lístků nelegálním tureckým přistěhovalcům. Strana Zelených je přesvědčena, že korespondenční hlasování musí být Rakušanům žijícím v zemi zakázáno. Domnívají se, že právo volit poštou by měli mít pouze občané žijící v zahraničí.

Belgie. Hlasování poštou je v Belgii povoleno pouze belgickým občanům žijícím v zahraničí. To je podobné jako návrh, který tady máme. Pokud chcete volit poštou, musíte si na belgické velvyslanectví zajít vyžádat volební obálku. Tato obálka bude obsahovat volební lístek, hlasovací identifikační formulář, pokyny k hlasování a zpáteční volební obálku. Systém je opět velmi podobný tomu navrhovanému českému. Přesto nedávný případ podvodu v Belgii. Během komunálních voleb v Neufchâteau v roce 2018 bylo z volebních podvodů obviněno 21 osob. Tyto osoby používaly ve volební místnosti padělané plné moci. Tyto plné moci patřily osobám, které nemohly volit ze zdravotních důvodů. Tyto osoby však potvrdily, že tyto plné moci nikdy nezískaly. Při vyšetřování byla tato skupina osob obviněna především z padělání a zneužití slabosti osob v bezbranném postavení. V důsledku tohoto případu nebyly potvrzeny výsledky komunálních voleb v Neufchâteau a v prosinci 2018 nebylo ustaveno nové obecní zastupitelstvo.

Já jenom ještě, abyste si uvědomili ten zásadní rozdíl. V Belgii mají povinné volby a ono je něco jiného. Když máte volební povinnost, tak ten stát musí udělat všechno pro to, aby umožnil svým občanům vykonat svoji povinnost. Když v Belgii nevolíte, tak vám hrozí sankce zhruba 10 eur, když je to poprvé, a 25 eur, když je to podruhé. Když se neúčastníte voleb aspoň čtyřikrát v průběhu patnácti let, tak jste na deset let vyškrtnut ze seznamu voličů a nemůžete volit vůbec. Pokud jste vyškrtnuti ze seznamu voličů, nemůžete dostat žádné nominace ani povýšení od žádného orgánu veřejné moci. To znamená, že pokud pracujete ve státní správě nebo samosprávě, váš nadřízený vás nemůže po dobu deseti let povýšit. Vzhledem k této přísnosti a k těmto pokutám je účast v Belgii u voleb více než 90 %.

Kanada. Stručně volební podvody. V dubnu 2019 bylo schopno poskytnout v organizaci Elections Canada informace o osobách s trvalým pobytem, cizích státních příslušnících. Zpočátku byli schopni registrovat zhruba 103 000 potenciálních neobčanů. Tento počet se následně po další analýze zvýšil na 112 000. Na základě revidovaných údajů zaslaných ústřední komisi byl tento počet znovu upraven na 85 000, z nichž bylo přibližně 74 000 odstraněno. U ostatních bylo potvrzeno, že jsou kanadskými občany. Komise pokračuje v analýze údajů a jejich porovnání s dalšími údaji, ověřuje oprávněnost těchto osob a odstraňuje ty, kteří nejsou oprávněni volit. Zdá se, že si nejsou jisti, kolika Nekanaďanům se v roce 2015 podařilo obejít proces prověřování občanství a volit.

Nový Zéland, taky už zmiňovaný tady během rozpravy. Během komunálních voleb v roce 2010 policie vyšetřovala možný pokus o ovlivnění voleb v Super City, kde bylo téměř 90 voličů zapsáno jako obyvatelé dvou domů. Podle novin Weekend Herald bylo 48 voličů zapsáno jako bydlících v jednom domě v Papatoetoe a 39 voličů bylo zapsáno jako bydlících v jiné nemovitosti na stejném předměstí jižního Aucklandu. Téměř všech 87 osob žijících v těchto nemovitostech mělo indiánská příjmení. Všichni tito lidé se údajně snažili volit indiánského kandidáta - já myslím, že spíše by se mělo říkat maorského - z labouristické strany. Ten kandidát uvedl, že Strana práce, Labour party, nežádala lidi, aby se falešně zapsali do oblasti a volili ho. A ten kandidát tvrdil: Vím, že jsem silný kandidát, a snaží se na mě nakydat špínu. Pár stovek hlasů na tom nic nezmění, je to kampaň plná špinavých triků. Vedoucí volebního střediska upozornil, že pokud voliči neprokážou, že bydlí na uvedené adrese, budou vyškrtnuti ze seznamu voličů.

K tomu mám připomínku, že teoreticky se tohle bude stávat i v tom systému, který je navrhován u nás, že si někdo zajistí v podstatě fiktivní bydliště v nějakém územním volebním obvodu, stejně jako se zapisují firmy na jedné adrese a najdete v jedné kanceláře stovky firem, tak ten systém, jak je navržen, z mého pohledu je zranitelný, že se budou lidé hlásit na nějaké adrese. Proto to čestné prohlášení, o kterém tady byla zmínka ze strany paní předsedkyně, je úplně mimo mísu v našem volebním systému a je to opravdu už taková degradace a oslabení principů, na kterých stojí volby v České republice, že kdyby něco takového bylo vůbec navrhováno a mělo se prosadit, tak my tu zase budeme všichni přihlášeni do rozpravy a zase budeme podle vás obstruovat. Ale co jiného máme dělat, když se tady navrhují nesmysly?

Já mám ještě spoustu dalších zahraničních příkladů a je otázka, jestli si to mám nechat na druhé čtení, nebo jestli je případně zájem - já vám třeba přečtu jenom kousek diskuse z francouzského prostředí. Ten článek se jmenuje Kdo zabrání zlomyslným kandidátům nebo jejich příznivcům vybírat volební materiály z poštovních schránek nebo od nejzranitelnějších voličů? Píše se: Americké volby se uprostřed zdravotní krize vyznačovaly zvýšenou volební účastí, zatímco ve Francii byla rekordní absence v komunálních volbách. Někteří pozorovatelé dospěli k závěru, že bychom stejně jako naši američtí přátelé měli zavést korespondenční hlasování. Jejich zastánci mu nyní přisuzují dvě hlavní přednosti. Umožňuje konání všech voleb bez šíření viru, bez nutnosti odkladu - míněno voleb - a snižuje míru zdržení se hlasování tím, že usnadňuje hlasování. Jako volení zástupci republiky jsme přesvědčeni, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Hlasování poštou není jen falešný dobrý nápad, ale skutečné demokratické nebezpečí.

Cituji z francouzského prostředí. To nejsou výmysly hnutí ANO nebo SPD. Nezapomínejme, že korespondenční hlasování existovalo ve Francii před necelým půlstoletím a že bylo zrušeno kvůli velkým podvodům, kterým nikdo nedokázal zabránit.

K tomuto tématu měl možnost promluvit i bývalý ministr vnitra Christophe Castaner, který potvrdil, že korespondenční hlasování bylo zrušeno v roce 1975, protože umožňovalo manipulaci, a proto bylo z důvodu bezpečnosti a upřímnosti hlasování zavedeno hlasování v zastoupení, které může ověřit příslušník justiční policie. Proxy hlasování, jiná debata, do té se pouštět nebudu.

Pokračuji v tom článku Kdo zabrání zlomyslným kandidátům vybírat volební materiály? Dokonce dodal ten bývalý ministr vnitra, že navzdory mnoha zlepšením, která byla provedena při zpracování korespondenčních hlasů, zkušenost ukázala - zkušenost - že není možné předvídat všechny anomálie, které mohou tento postup zkomplikovat. Mnoho odborníků na volební právo je proti tomuto systému, například Jean Pierre Camby, docent na univerzitě ve Versailles a bývalý vysoký úředník francouzského Národního shromáždění. Domnívá se, že je to systém, který zcela umožňuje podvody, protože si nemůžete být jisti ani odesílatelem, ani příjemcem. Kdo tedy zabrání zlomyslným kandidátům nebo jejich příznivcům, aby vybírali volební materiály z poštovních schránek nebo od nejzranitelnějších voličů? Kdo bude kontrolovat poštovní doručování a ukládání hlasů na radnicích?

K těmto morálním obtížím se přidávají logistická rizika. Bude hlasování zrušeno, pokud dojde k poštovní stávce? - To je ten argument, který jsme probírali, už nevím, kterou noc, a bylo mi tady řečeno, že přece žádná pošta nebude stávkovat 30 dnů. No ale proč to tedy ten Francouz říká? On to říká proto, že má zkušenosti právě ze své země. Poškodí se poštovní schránky nebo poškozené poštovní schránky? Pozdní doručení hlasů? Budeme souhlasit se sčítáním hlasů několik dní před volbami, abychom znali výsledky v noci voleb, jak to udělaly některé americké státy? A pokud ano, pod čí kontrolou? Nebo budeme muset čekat jako v Illinois až 14 dní po hlasování, abychom mohli spočítat všechny hlasovací lístky, což dokládá poštovní razítko? - To je otázka francouzská, ne naše, u nás je to navrhováno jinak.

Jak lze navíc sladit korespondenční hlasování s dvoukolovými komunálními volbami? Celá věc se zdá být zjevně nesmyslná. A co hůř, zdravotní riziko nijak neřeší ani korespondenční hlasování, při kterém je nutné jít na poštu a převzít doporučenou zásilku. Hlavním problémem je riziko, které představuje korespondenční hlasování pro důvěru v náš demokratický systém, uvádí vysoký francouzský úředník. Ne hnutí ANO. Jít do volební místnosti není o nic riskantnější. To ostatně potvrdila i zpráva několika epidemiologů. To se vracím k tomu covidu, protože chtěli to zavádět za covidu, stejně jak to udělali Poláci v prezidentských volbách.

V nějakém rozhovoru pro deník Le Monde dále bylo uvedeno, že v daném departementu došlo k volbám více lidí; neznamená (to), že by se tam nemoc šířila rychleji, pokud jde o hospitalizace, a dodal: Nezjistili jsme žádný statistický vliv míry účasti v jednotlivých departementech na následné hospitalizace pro covid-19, měřeno lokálně. Více než zdravotní, logistická nebo morální rizika je však důležité riziko, které představuje korespondenční volba pro demokratický systém. Ta věta se tu opakuje v dalším časopisu. Náš volební proces - míněno francouzský - je uznáván pro svou spolehlivost. Snaha vyhnout se zdržení hlasování v důsledku pandemie je chvályhodná. - To je myslím špatný překlad. Vyhnout se zdržení znamená absenční hlasování. - Ale korespondenční hlasování rozhodně není řešením. Tento systém ruských panenek mluví sám za sebe. Tak archaický je. Hlasovací lístek vložíte do volební obálky, která je sama o sobě vložena do obálky s vaší identifikací, která je sama o sobě vložena do poštovní obálky. Je to na hony vzdálené jednoduchosti systému dvojitých plných mocí přijatého pro komunální volby v loňském roce, díky němuž dva ze tří voličů nemusí cestovat, aby hlasovali osobně.

Pokud jde o elektronické hlasování, o jehož modernosti tolik slyšíme, je třeba říci, že Spojené státy, hlavní digitální velmoc, ho nezavedly, a to jen dokazuje riziko podvodů, hackerských útoků nebo technických poruch, které představuje. Demokracie nemůže akceptovat změny, které jsou stejně náhlé jako riskantní. Zrušení a zmatky kolem nadcházejících krajských parlamentních voleb v roce 2021 vyžadují maximální ostražitost a odmítnutí náhlých změn pravidel hry. Stabilita je nejlepší zárukou našich institucí. Nehrajme si s harmonogramem, způsoby hlasování ani s volebními procedurami. Pokud tak učiníme, riskujeme novou krizi důvěry Francouzů. Tolik k Francii.

Mám tady dále diskusi ze Spojených států amerických, kdyby byl zájem. (Poslanec Volný z místa: Byl.) Dobře. Tak hlasování poštou ve Spojených státech, označované také jako korespondenční hlasování nebo hlasování poštou, je forma hlasování v nepřítomnosti, kdy je hlasovací lístek zaslán poštou domů zaregistrovanému voliči, který jej vyplní a pošle zpět poštou nebo jej osobně odevzdá v zabezpečené schránce nebo volebním středisku. Hlasování poštou snižuje nároky na personál volebních středisek během voleb. Volby zasílané poštou mohou ušetřit peníze, zatímco kombinace různých možností hlasování může být nákladnější. V některých státech mohou být hlasovací lístky zasílány poštou bez předplacení poštovného. Výzkumy ukazují, že dostupnost korespondenčního hlasování zvyšuje volební účast.

Tady krátká odbočka. Já mám nicméně k dispozici i švýcarskou studii, která tvrdí, že korespondenční hlasování v konečném důsledku volební účast zvláště v malých komunitách a malých obcích nezvyšuje, takže si můžete vybrat.

Tvrdí se, že korespondenční hlasování je spojeno s větším rizikem podvodů než osobní hlasování, ačkoliv známé případy takových podvodů jsou velmi vzácné. Podle jedné databáze jsou podvody s hlasovacími lístky v nepřítomnosti nejrozšířenějším typem volebních podvodů, které v roce 2000 až 2012 tvořily zhruba 24 % ze 491 nahlášených případů stíhání. Přesné zpracování velkého počtu hlasovacích lístků a ověřování podpisů je spojeno s mnoha jinými problémy než s podvody. Od roku 2022 umožňuje osm států - Kalifornie, Colorado, Havaj, Nevada, Oregon, Utah, Vermont a Washington - konání všech voleb poštou. Pět z těchto států - Colorado, Havaj, Oregon, Utah a Washington - pořádá volby téměř výhradně poštou. Hlasování poštou je dále možné ve 33 státech a v District of Columbia. Ostatní státy umožňují hlasování poštou pouze za určitých okolností.

Samozřejmě pandemie v roce 2020 vyvolala další diskuse o uvolnění některých z těchto omezení. V období před prezidentskými volbami ve Spojených státech v roce 2020 prezident Donald Trump poté, co opakovaně tvrdil, že korespondenční hlasování by vedlo k rozsáhlým podvodům, naznačil, že zablokuje potřebné financování poštovních služeb, aby zajistil bezpečné zpracování korespondenčních hlasů. V září 2020 získala CNN zpravodajský bulletin Ministerstva vnitřní bezpečnosti, který tvrdil, že Rusko bude pravděpodobně pokračovat v zesilování kritiky korespondenčního hlasování a posunu volebního procesu uprostřed pandemie covid-19, aby podkopalo důvěru veřejnosti ve volební proces. Republikánští zákonodárci motivovaní nepravdivými tvrzeními o rozsáhlých volebních podvodech ve volbách iniciovali snahu o zrušení přístupu ke korespondenčnímu hlasování.

Co se týče historie, tak hlasování v nepřítomnosti se ve Spojených státech poprvé objevilo už v koloniální Americe, kdy mohli volit v nepřítomnosti vojáci sloužící v kontinentální armádě a jednotlivci, kteří žili v domech, jež byly náchylné k indiánským útokům.

Hlasování v nepřítomnosti bylo poprvé ve velkém měřítku použito v armádě během americké občanské války. První zákony o takzvaném absenčním hlasování omezovaly tuto praxi na příslušníky ozbrojených složek. Poprvé bylo absenční hlasování pro civilisty povoleno v roce 1896 ve Vermontu. Do roku 1938 umožňovalo absenční hlasování pro civilisty 42 států. Ve volbách v roce 1936 hlasovala v nepřítomnosti téměř 2 % voličů. Od 70. let 20 století začalo více států nabízet absenční hlasování bez omluvy, což voličům umožnilo volit absenčně, aniž by potřebovali jakoukoliv omluvu. Podíl nepřítomných voličů se v průběhu času zvyšuje. Historicky obzvláště významnou skupinou, která volila absenčně, byli federální zaměstnanci ve Washingtonu DC.

Po zavedení korespondenčního hlasování byly korespondenční hlasy určeny lidem, kteří se v den voleb nemohli dostavit do volební místnosti. Nyní je některé státy umožňují používat z pohodlných důvodů, ale státní zákony je stále nazývají absenčními hlasy. Některé státy umožňují voličům s trvalým zdravotním postižením požádat o status trvale nepřítomného voliče a některé jiné státy umožňují všem občanům požádat o status trvalého voliče, takže automaticky obdrží nepřítomný nebo distanční hlasovací lístek pro každé volby. V ostatních případech musí volič před každými volbami požádat o vydání absenčního hlasovacího lístku.

Hlasovací lístky nebo žádosti o korespondenční volby se rozesílají před datem voleb, a to s rezervou, která závisí na zákonech jednotlivých států. V některých státech se distribuuje také leták pro voliče. Volební úřad vytiskne na zpáteční obálku určenou pro každý hlasovací lístek jedinečný čárový kód, takže lze sledovat zpracování každé obálky, někdy i veřejně, a lze rychle načíst příslušné soubory s podpisy, aby bylo možné zkontrolovat podpis voliče na obálce po jejím vrácení. Voliči, kteří ztratí zpáteční obálku, mohou stále hlasovat tak, že od volebních úředníků obdrží obálku jinou nebo v některých jurisdikcích použijí obyčejnou obálku.

Při korespondenčním hlasování jednotlivec označí na hlasovacím lístku svého vybraného kandidáta nebo tam napíše jeho jméno, vloží jej do dodané obálky, zalepí a podepíše a opatří datem na zadní straně obálky. V některých jurisdikcích se kvůli ochraně osobních údajů používá jedna obálka nebo soukromá obálka uvnitř vnější obálky. Obálka s hlasovacím lístkem je pak buď odeslána poštou, nebo odevzdána v místním sběrném středisku. Lhůta je stanovena státními zákony. V některých jurisdikcích se poštovní razítka nezapočítávají a hlasovací lístky musí být doručeny do určitého času v den voleb. V jiných jurisdikcích musí být hlasovací lístek opatřen poštovním razítkem v den voleb nebo před tímto dnem a musí být doručen před datem potvrzení. V mnoha jurisdikcích, kde se volí poštou, využívají dobrovolníci pomoc při přebírání hlasovacích lístků v kabinách pro pěší nebo na místech pro rychlé odevzdání hlasovacích lístků.

Zákon Help America Vote Act vyžaduje některé možnosti hlasování, často v centrálních volebních štábech s hlasovacími zařízeními určenými pro osoby se zdravotním postižením. Někdy se nepřesně tvrdí, že absentující hlasy se nezapočítávají, dokud není výsledek voleb těsný. Ve skutečnosti se ve většině jurisdikcí započítávají všechny platné absenční hlasy, i když neovlivní výsledky voleb. Sčítání absenčních hlasů se obvykle provádí centrálně. Státy se liší v pravidlech o tom, kdo může sčítání pozorovat. V New Hampshire se absenční hlasovací lístky třídí a převážejí do volebních místností, kde se sčítají.

V prezidentských volbách USA v roce 2016 bylo korespondenčně odevzdáno přibližně 33 milionů hlasovacích lístků, což je asi čtvrtina všech odevzdaných hlasovacích lístků. V některých jurisdikcích se volilo pouze korespondenčně, v jiných absenčně. V dubnu 2020 během výluk kvůli pandemii koronaviru prokázal průzkum Wall Street Journal, že 58 % amerických voličů by se vyslovilo pro celostátní volební reformu, která by umožnila všem volit poštou, a dalších 9 % se vyslovilo pro to, aby se tak stalo co nejdříve kvůli covidu-19. Současně ten průzkum zjistil, že opatření podporuje 49 % republikánů a 87 % demokratů.

Myslím, že ztrácím vaši pozornost, tak já bych s dovolením zbytek těch zajímavých informací odložil do druhého čtení a pustím k řečnickému pultu dalšího řečníka, aby mi nevyčítal, že na něj nepřišla řada, kolegu Lochmana. Nevidím ho.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Kolega Lochman je myslím omluven, dáme ho na konec řady. (Poslanec Vondráček děkuje za pozornost.) Děkuji panu zpravodaji. Vystřídali jsme se při řízení schůze, takže všechny srdečně zdravím.

Vystoupí nyní pan poslanec Jaroslav Dvořák, připravit se může paní poslankyně Pokorná Jermanová. Rovnou se otáži, pane poslanče, zda předpokládáte spojení dvou vystoupení? (Souhlas.) Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Dvořák: Dobrý den, drahé kolegyně, drazí kolegové. Tak nám přistál návrh zákona o korespondenční volbě s argumentem, že to má 20 zemí Evropské unie. Že mají zákon o referendu, který taky nemáme, to nevadí. Referendum se snaží s úspěchem vládní pětikoalice blokovat. Zákon je tlačen silou bez rozumných argumentů. Velký etický problém je nepochybně v tomto: jestliže zde někdo dlouhodobě nežije a neplatí mimo jiné daně, zdravotní a sociální pojištění, proč by měl rozhodovat o životě jiných lidí, kteří nesou dopady jeho volby? Zastánci korespondenční volby na to rádi odpovídají, že daně neplatí ani studenti, důchodci, ženy na mateřské nebo bezdomovci žijící v Česku.

Za prvé, každý, kdo žije v naší republice, zde povinně platí daně. I když zrovna nepracuje nebo nepodniká, tak přece platí daně nepřímé, DPH a spotřební daň. Nicméně i kdyby je teoreticky neplatili, tak pro jejich aktivní i pasivní volební právo mluví fakt, že zde žijí, takže na ně přímo dopadají následky jejich volby. Já jako starobní důchodce jsem celý život platil daně a teď jako zaměstnaný důchodce taktéž platím daně.

Vsuvka. Stále častější atak na starobní důchodce, že neplatí daně, je neuctivý a hloupý, mnozí z nich, včetně mojí osoby, platili 40 a více let daň z příjmu, navíc nadále platí daně nepřímé. Ano, i tehdy, když si seniorka koupí v akci supermarketu zboží, tak odvede DPH a někdy i daň spotřební, když pořídí pivo nebo výjimečně i becherovku k rodinnému nedělnímu obědu.

Dalším neduhem korespondenční volby je nepřímé narušení ústavního principu, že volba v Česku musí být osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování. V ohrožení je i princip, že volba každého, včetně osob hlasujících ze zahraničí, má být svobodná. Je jasné, že pokud se českozahraniční volič má dostavit na ambasádu a tam za dohledu příslušné komise musí jít řádně sám osobně za plentu, tak volba má úplně jinou bezpečnostní kvalitu. Kde máme záruku, že za Čecha žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo čertvíkdo?

Korespondenční volba také nahrává takzvanému kupčení s hlasy, které bylo dříve odsouzeno v judikatuře našeho Ústavního soudu, a to zcela po právu. Z ústavy jasně plyne rovnost hlasů, a když si někdo nakoupí další hlasy, tak má zákonitě a samozřejmě naprosto nespravedlivě vyšší podíl na moci než volič postupující korektně a disponující jen svým jediným hlasem. Pamatujete na akci "přemluv bábu"? Tak možná bude rovnou upgradována na pokročilejší model "odvol za bábu". Anebo naopak, aktivní dědeček sebere mladým lístky a jako stařešina rodu správně korespondenčně odvolí do toho českého parlamentu, protože mladí stejně nemají čas pořádně sledovat, co se děje v jejich staré vlasti, kam jezdí jednou ročně o prázdninách.

Dalším neopominutelným oříškem je zde diskriminace. Jak to, že čeští občané, kteří žijí, v uvozovkách, doma, tedy na území České republiky, korespondenční volbu nebudou moci využít a voliči v cizině ano? Nebo nám snad premiér Fiala s Vítem Rakušanem chtějí tvrdit, že na voliče žijící v Česku musí být větší přísnost a silnější dohled než nad občany žijícími v zahraničí? Chtějí nám snad pánové ze Strakovky nakukat, že v zahraničí žijí poctivější Češi než v samotném Česku? Nevím, jak vás, ale mě tohle velice uráží. Žiji a platím zde řádně a včas daně a Fialova vláda mi nevěří, že zvládnu korespondenční volbu. Nedůstojné. Je jen otázkou času, kdy někdo tuto perfidní diskriminaci zažaluje. Nejen pro výše zmíněné argumenty je nutné k případnému zavedení korespondenční volby přistupovat velice, ale velice obezřetně a nemělo by se na ni zbrkle spěchat. Kéž by se tak srdnatě naše pravicová, respektive pravostředová vláda postavila i k řešení jiných, palčivějších problémů, které trápí české a moravské obyvatelstvo. Nicméně to je již námět na jinou přednášku.

Kdysi se řešil případ ovlivnění komunálních voleb tím, že těmito volbami změnili účelově někteří občané své trvalé bydliště tak, aby mohli v obci hlasovat a aby následně ovlivnili rozhodování zastupitelstva ve svůj prospěch. Podobných případů bylo od této doby popsáno již více. Někdy může jít o stavební pozemky, někdy o sklad odpadů, někdy o legalizaci nepovolených staveb nebo někdy jen o prodej obecního majetku. Ne vždy se totiž shodují zájmy obyvatel, kteří v obci žijí, se zájmy těch, kteří ve skutečnosti žijí někde jinde. To platí objektivně a vůbec nemusí jít o něco nelegálního. Proč o tom mluvím? Protože jak na místní úrovni, tak na celostátní úrovni se najdou zájmy, které si budou odporovat.

Naše zákonodárné sbory mají rozhodovat o korespondenční volbě a argumenty pro její zavedení jsou většinou dva. Za prvé, volí se tak i v některých jiných státech, a za druhé, je zapotřebí usnadnit volbu našich občanů, kteří žijí za hranicemi republiky. I naprostému laikovi je však zřejmé, že skutečným důvodem je snaha zapojit do voleb možná až 600 000 voličů ze zahraničí, kteří podle volebních průzkumů ovlivní volby tak, jak se v současné době předpokládá. Mezi výsledky voleb u voličů v tuzemsku a voličů v zahraničí je totiž rozdíl jako Brno.

Kladu si otázku - proč? Co rozhoduje o tom, koho si volič vybere jako svého reprezentanta? Jistě to jsou především velká média, jejich vliv je obrovský. Z médií se volič dozvídá o tom, kdo je dobrý a kdo špatný, koho volí inteligence a koho nevzdělanci, kdo plní sliby a kdo sliby neplní a kdo je demokrat a kdo není. K hlavním médiím mají ale přístup jak ti, kteří žijí v tuzemsku, tak ti, kteří žijí v zahraničí. Proč tedy takový rozdíl? Může někdo s vážností tvrdit, že je to tím, že jedna skupina je hloupá a druhá chytrá? Vysvětlení je úplně jednoduché. Ten, kdo dlouhodobě žije v zahraničí, zná skutečné a aktuální poměry pouze zprostředkovaně, a to právě z hlavních médií. Chybí mu osobní, aktuální a konkrétní zkušenost. Kdyby byla hlavní média skutečně objektivní a popisovala opravdu věrohodně skutečný stav věcí, tak by žádné velké rozdíly ve volbě nemohly existovat.

Pro někoho možná slovo do pranice, ale jenom několik příkladů. Vláda je podle hlavních médií hodnocena možná na jedničku s hvězdičkou, podle obyvatel známkou 3 až 4 až 5. Nebo jiný příklad. Opravdu informují naše hlavní média dostatečně o příčinách dalšího propadu našeho HDP? Anebo ve světě například pronásledování křesťanů nejen v Nigérii nebo třeba o počtech civilních obětí v Gaze? Ponechávám na zvážení každého.

Uzákonění korespondenční volby proto dle mého názoru především dále zásadním způsobem posiluje moc hlavních médií a jejich schopnost ovlivňovat volební procesy. Vyhovuje to ale demokracii a jejím principům? Dobře. Řekněme tedy, že volit bude i náš občan, který žije v Americe a který navíc získal americké občanství. Od roku 2014 je u nás dvojí občanství možné, nebo dokonce až vícenásobné občanství. Jednou z podmínek získání občanství je i slib, který obsahuje podmínku zřeknutí se věrnosti cizímu státu, tedy například České republice. Bude správné, když tento občan bude u nás volit? Je slib pouze kravatou pro slavnostní příležitost, nebo znamená něco více?

V platném právu se uplatňuje celá řada principů. Jeden z principů je učeně nazýván argumentum reductione ad absurdum. Pokud tedy budeme přehánět, můžeme si představit dva jiné státy, které mezi sebou začnou bojovat. Za koho bude občan s dvojím občanstvím bojovat? Za jeden, nebo za druhý stát? Anebo za oba? Nebo se z toho zblázní a pustí se sám do sebe? Absurdita takového výkladu je zcela zřejmá. Proto také náš občan, který žije v Americe a který má americké občanství, o své americké občanství přijde v momentě, kdy by přijal další, to znamená třetí občanství, věrnosti České republice se zřekl při svém slibu při získávání amerického občanství, získáním dalšího občanství ale svůj slib věrnosti Americe porušil. Dle mého nepochybně správné řešení. Je tedy vhodné, aby naše volby například ovlivňovali ti, kteří dlouhodobě žijí v cizině a přijali také i jiné občanství? Řeší to někdo? Co si o tom myslíte?

Zatím zahraniční voliči naše volby v podstatě neovlivňovali a nic se tedy nedělo. To se ale má změnit a nyní navíc, aby zahraničních voličů bylo více, bude tlačen zákon, kterým se přizná české občanství všem Čechům, kteří odešli do zahraničí od roku 1939. Tedy občany naší země by se stali i jedinci ze čtvrté generace, kteří neznají nic o zemí svého původu a neumí česky. Za jiných okolností by to občané možná měli šanci přehlédnout, ovšem v souběhu s tolik protežovanou korespondenční volbou poněkud silně nápadná výroba nových voličů - nemyslíte?

Naše ústava říká, že máme volby všeobecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Připomenu, jak důležitá slova tajné hlasování ve smyslu povinností hlasovat tajně ve skutečnosti jsou. Jeden příklad z minulosti v roce 1981 byly v Československé socialistické republice volby. Voleb do všech zastupitelských sborů, tedy i do dvousetčlenné Sněmovny lidu Federálního shromáždění, se zúčastnilo 10 730 312 voličů, to je 99,5 %. Pro kandidáty Národní fronty na jednotné kandidátce, chcete-li trojkoalice těch, co chtěli komunismus, KSČ, s těmi, co chtěli socialismus socialistické, a s těmi, co chtěli křesťanství, lidovci, hlasovalo tehdy 99,96 % (?) z celkového počtu platných odevzdaných hlasů. Proti kandidátům tedy hlasovalo 0,04 % voličů, to znamená ani ne 5 000 voličů.

Stejným způsobem dopadaly i veškeré ostatní volby v této době. Ptám se, jak to bylo možné? Stačilo ubrat na tajnosti voleb a rafinovaně stanovit, že nejde o povinnost volit tajně, ale pouze o možnost. Každý se mohl formálně rozhodnout, zda využije oprávnění hlasovat tajně, nebo zda půjde hlasovat za plentu.(?) Vtip byl ale v tom, že ten, kdo by za plentu šel, byl podezřelý, mohl být identifikován a riskoval. Lidé mysleli na své pracovní uplatnění, na možnosti cestování, na vzdělání svých dětí. Proto volili komunistické kandidáty a za plentu nechodili. Hrdinů bylo v celé velké České republice ani ne 5 000. Jak jednoduché.

Co se stane, když při korespondenčním hlasování bude zalepená doručovací obálka dodána na zastupitelský úřad? Obávám se, že to bude obdobné, jako kdyby dnes volič předával úřední obálku s hlasovacím lístkem například členovi volební komise před volební místnosti s pokynem, ať mu to do té volební schránky hodí.

Bude zajištěna tajnost volby? Co asi udělá člen volební komise? Vhodí? Nevhodí? Upraví? Poznamená si, kdo jak volil? A co potenciál těch, co běžně nevolí? Nedá se zneužít? Asi je možné vše. Okamžikem odeslání korespondenční zásilky totiž volič ztratí jakoukoliv kontrolu, jak bude s jeho hlasem naloženo.

I když jsem ve světě práva zažil různou argumentační ekvilibristiku, přesto si myslím, že korespondenční volba ústavní princip tajnosti voleb jednoznačně porušuje. Někdo říká, dělejme to elektronicky. Funguje tak bankovnictví nebo daňová přiznání. A přiznejme, funguje dobře. Je zde ale jeden zásadní rozdíl - u všech těchto metod existuje následná kontrola toho, co proběhlo. Na svém účtu si mohou dodatečně zkontrolovat to, co bylo z účtu odečteno nebo co tam bylo připsáno. Pokud by někdo moje data zneužil, zjistí se to a bude se to řešit, třebaže často neúspěšně. U elektronické nebo korespondenční volby nikoliv. A navíc, a jen tak mimochodem, dnes již mají i všichni živnostníci svoji datovou schránku, jejich přihlašovací údaje jsou určeny pro ně samotné. Jaká je ale realita? Zeptejte se na to jejich účetní. Budeme také zavádět volbu nepřímou na základě plné moci, nebo dokonce bez její potřeby? Někdo možná řekne proč ne, ve světě to existuje.

Současný způsob voleb je transparentní a opírá se o důvěru obyvatel. Výsledky voleb jsou známy během krátké doby po uskutečnění voleb a veřejnost je v zásadě respektuje, ať dopadnou jakkoliv. Nezažili jsme stav, aby po volbách následovalo dlouhé období nejistoty, přepočítávání hlasů nebo rozhodování soudu o tom, kdo je volebním vítězem. Vadí to někomu?

A poznámka na závěr. Americká společnost je po posledních volbách rozpolcená, a dokonce se její významná část domnívá, že volby mohly být zmanipulovány. Není to náhodu i tím, že se tam volí také korespondenčně? Pro zajímavost, v letech 2008, 2012 a 2016 volilo v Americe korespondenčně v průměru 18 % voličů. Při posledních volbách v roce 2020 to bylo 46 % voličů. Silou protežovaný, nepřipravený a krajně nedůvěryhodný návrh korespondenční volby má pro mě tolik záporu, že pro ni ruku opravdu zvednout nemůžu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji, pane poslanče. A my přistoupíme k další přihlášené, je jí paní poslankyně Pokorná Jermanová, připraví se následně pan poslanec Radek Koten. Paní poslankyně, opět se otáži - předpokládáte spojení dvou příspěvků?

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní místopředsedkyně, nedokážu to teď říct. (Předsedající: Rozumím.) Uvidíme podle toho, jak se to bude vyvíjet. Děkuji za slovo.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, my už jsme si zvykli od této pětikoaliční vlády na ledacos - zneužívání jednacího řádu, rozvracení všeho, co doposud fungovalo, a silově prosazovaných návrhů, které přinesly jen a jen chaos. Mnohokrát jsme byli svědky toho, že ať jsme na některé problémy ukazovali, tak je vláda ignorovala. A nakonec praxe ukázala, že jsme měli pravdu. Teď pětikoalice zkouší zavedením korespondenční volby popřít zásady tajnosti a svobody, o které jsme se mohli doposud opírat.

Pokud korespondenční volbu pětikoalice opět prosadí, dostane na frak především demokracie jako taková, volby se stanou snadno zpochybnitelnými. A co je důvodem? To všechno kvůli tomu, že si vládní slepenec brousí zuby na pár hlasů navíc. Je potřeba připomenout, že to, co pětikoalici spojuje, je antibabiš. Žádná jiná teze, vize, natož program. A důsledky toho vidíme dnes a denně. Vidíme, jak porušuje z vlastního programového prohlášení jeden bod za druhým. Zatímco na předlohy, které by mohly pomoci lidem, vláda příliš nespěchá, v případě korespondenční volby tlačí na pilu a zneužívá formy mimořádné schůze. To o mnohém samo o sobě svědčí.

Vládní koalice ví, že jí teče do bot, nedaří se jí zvládat inflaci, nastartovat ekonomiku a zastavit propad životní úrovně. Má historicky nejnižší podporu. A ne, není to tím, že jsou v polovině vládnutí. Jak víme, tak tonoucí se stébla chytá. Proto si chce prostřednictvím korespondenční volby uchovat naději na větší zisk hlasů ze zahraničí, ať to stojí, co to stojí. Je jí jedno, že se tím může zpochybnit regulérnost voleb, že se pošlapávají ústavní principy. Uspěchanost návrhu dokumentuje také to, že ho nepředkládá vláda jako celek, ale jde o poslanecký návrh. Nemusel tedy projít připomínkovým řízením a vynechal důležitou roli Legislativní rady vlády. Bojí se snad vláda, že by standardním procesem nemohla takovýto paskvil dokonce ani předložit? (Hluk v sále.)

To, jak vláda předkládá návrh na sílu a jakým způsobem, vůbec nesvědčí o tom... svědčí o tom, že nemá čisté svědomí. Přitom měla na přípravu zákona dostatek času. Po dvou letech vládnutí se už nemůže na nic vymlouvat. Chce to stihnout co nejdříve, čímž podkopává regulérnost prvních voleb, které by se za nových pravidel měly uskutečnit, a to jsou volby už v roce 2025, volby do Poslanecké sněmovny. Vláda, která se ohání v každé druhé větě tím, že je na rozdíl od ostatních demokratická, by toto vůbec neměla připustit. Demokracie, které má pan premiér plná ústa, je pro ni však jen zástěrka pro její vlastní totalitní praktiky. Sama ostatně nezastírá, že ze zahraničí očekává větší přísun hlasů pro sebe. (Hluk v sále neustává.)

Ale abych se vrátila k věcné rovině a nebyla okřikována kvůli tomu, že se tu oháním jen politickými proklamacemi. Problematická je korespondenční volba ve dvou rovinách... (Poslankyně se odmlčela a čeká na ztišení v sále.) V právní i v politické. V právní rovině zde hrozí porušení principu tajného, svobodného a osobního hlasování. Kdo zaručí, že občan, který hlasoval, to udělal skutečně sám, projevil svůj názor a hlasoval podle svého nejlepšího přesvědčení a nepodlehl něčímu nátlaku? Budeme si opravdu jisti, že dokonce hlas za něj neposlal někdo jiný jeho jménem? Jsme schopni zaručit, že někde cestou nebyla porušena tajnost hlasování? (Stálý hluk v sále.)

Pokud někdo hlasuje fyzicky, pak od roku 1990 je nutné jít za plentu a za ní případně hlasovací lístek upravit a vložit do obálky. Za plentou musí být sám, na což dohlíží volební komise. Při korespondenční volbě toto zaručené není. Všechna pravidla se prolamují. Volič bude muset v oddělené obálce přiložit identifikační údaje, ale bude velice jednoduché tyto údaje s hlasovacím lístkem ztotožnit. Tím dostává na frak i tajnost hlasování, a to naprosto jasným způsobem. (Poslankyně se opět odmlčela a čeká na ztišení v sále.)

To všechno jsou znepokojující otázky, na které nedostáváme a dosud nemáme odpověď. Asi každý z nás zažil situaci, kdy se rodina pohádala o tom, koho volit. Děti měly jiný názor než rodiče nebo prarodiče. Rozpory mohou být i mezi sourozenci. Kde máme jistotu, že například prarodiče nepodlehli nátlaku svých dětí nebo vnoučat, a protože na ně jsou odkázáni, tak volili nikoliv podle svého přesvědčení, ale podle toho, jak si přejí ostatní? U korespondenční volby navíc, jak už jsem zmínila, nikdo dokonce ani není schopen zaručit, že lístek do obálky skutečně vložil ten, jehož jménem je hlas odevzdaný.

Zavádějí se tu tedy dva principy - jeden velmi přísný, tedy ten osobní ve volebních místnostech, a druhý, mnohem benevolentnější a snáze zpochybnitelný. Obíráme se tím o část důvěry v podstatu demokracie. Já si půjčím teď čtyři roky staré vyjádření dnešního premiéra Petra Fialy i při vědomí toho, že to tady bylo již několikrát citováno. Citace: Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a také přijetí porážky jako legitimní a legální.

To bych podepsala. Je mi ale záhadou, proč ten samý Petr Fiala dnes prosazuje takovýmto naléhavým způsobem právě tuto novou rizikovou formu hlasování, která zasekává sekeru do důvěryhodného průběhu voleb a regulérnosti volebního výsledku. Umožnění korespondenční volby tak, jak ho narýsovala tato vláda, je riskantní. Už mnohokrát zaznělo, jak podobný krok zpochybnil regulérnost hlasování ve Spojených státech nebo i v sousedním Rakousku. V roce 2016 se volby musely dokonce kvůli zásadním pochybnostem opakovat. Chceme také u nás to, aby občané ztratili důvěru ve volební výsledek, a pokud bude těsný, tak kvůli tomu vznikaly nepokoje?

Tato vláda rozděluje společnost, vyvolává mezigenerační spory a rozevírá nůžky mezi sociálními vrstvami. Rozbuškou v takovémto prostředí může být i křivda, že něčí hlasy byly znehodnoceny neregulérností voleb. Korespondenční volbu, jak ji navrhuje vládní koalice, měli ve Francii, ale zrušili ji. Měli obavy o to, že může být zneužita. I tam uznali, že negativa převažují nad pozitivy.

Ti, kteří navrhují korespondenční volbu, mají pocit, že jim to pomůže. Jedním z argumentů je boj za práva našich krajanů. Nemyslím si, že to je pravda. Naopak ve prospěch krajanů, kteří žijí z různých důvodů daleko od české reality, se znehodnocují hlasy lidí žijících v naší zemi. Přitom právě obyvatelé českých měst a vesnic mají dokonalý přehled o tom, co ten který politik nebo politický subjekt reálně pro ně dělá.

Na změnu volebního zákona bychom neměli spěchat, tak jak to dělá vládní koalice. Je potřeba ji pořádně prodiskutovat, protože jde o věc, jejíž důsledky mohou narušit kvalitu demokracie v naší zemi. Neodkladně je nutné řešit spoustu jiných věcí, jako je životní úroveň lidí, pomoc rodinám, lidem v nouzi, inflaci, energetiku, problémy ve zdravotnictví, skomírající kulturu a neduhy ve školství. Ale priority pětikoaliční vlády jsou zřejmě někde jinde. Hledá stéblo, pomocí kterého se chce udržet u vlády, místo toho, aby si hlasy zasloužila prací pro české občany. Nynější volební období naprosto nesmyslně promrhala řešením podružných věcí, jako je dnes projednávaná korespondenční volba. Dosud improvizovala na úkor životní úrovně lidí, s deficitem státních financí se přesto nevypořádala.

Hovořilo se tu o restartu Česka a plakáty s tímto motivem ODS oblepila zemi.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Paní poslankyně, přidám vám těch deset minut, ano?

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Ano, děkuji. Premiér Fiala slibuje lepší zítřky, ale ministr financí dává od dalších změn ruce pryč. No, asi to nebude překvapení. Vláda totiž nechce riskovat v roce, kdy se konají troje volby, a to důležité volby, a za rohem jsou ty volby parlamentní. Nechce ztratit ty chatrné zbytky podpory, které ještě má. Nikdo z nás nemusí mít věšteckou kouli, aby mohl získat jistotu, že vláda do konce svého funkčního období žádnou zásadní reformu nepřinese.

Pokus o korespondenční volbu je jasným důkazem toho, že si pětikoalice uhlazuje cestu, aby mohla opět obelhat voliče a další čtyři roky vést naši zemi od kobyly k oslu, nebo chcete-li, od desíti k pěti. Že to ještě více nabourá důvěru v demokracii, svobodné volby a politiku, je jí úplně jedno. Pokud tedy ještě někomu z vládní koalice zůstává špetka rozumu v hrsti, neměl by to dopustit.

Obracím se tady na své kolegy z pětikoalice - ale moc jich tady není, asi to není důležité. Jedny volby nejsou určitě víc než víra, že žijeme v demokratické zemi. Já se obávám, že přijetí tohoto zákona na sílu podkopává velmi významně důvěru v demokracii, za kterou jsme všichni tolik v roce 1989 bojovali. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. To byla paní poslankyně Pokorná Jermanová. Nyní přistoupíme k přihlášce dalšího poslance, kterým je pan poslanec Koten. Připravit se může pan poslanec Kasal. Prosím, pane poslanče, máte slovo, prvních deset minut.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, když se podívám do lavic, které tady vidím, tak ty poslance vládní pětikoalice bych napočítal... No, jedna ruka těsně nestačí, ale na prstech dvou rukou bych je napočítal. Takže zhruba takto vypadá diskuse o tak důležitém tématu, jakým jsou korespondenční volby.

Právě ten tlak pětikoalice na to, aby byla tato novela zákona přijata, je naprosto enormní a samozřejmě se nabízejí otázky, proč to činí. Zda tedy za to mohou ty poslední průzkumy, které proběhly všemi různými médii před koncem roku 2023, anebo zda plní nějaké zadání. Já bych to tady později ještě rozvedl daleko více.

Ještě mě napadla jedna věc, že se tedy odvádí pozornost od jiných, ale pro Českou republiku a pro občany v České republice velmi důležitých témat, jako je například to, že momentálně přijde pravděpodobně o práci na Ostravsku více než 40 nebo 50 000 lidí. Ale to, jak je vidět, vláda žádným způsobem neřeší. To odvedení pozornosti od skutečných problémů v České republice, ať už to jsou tedy tyto ekonomické problémy, jako jsou velké ceny energií, inflace a tak dále, ale i od střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na tom, co se tady děje potom.

Co se týká nějaké shody a projednávání tohoto zákona s opozicí, tak když se vrátíme v čase do roku 2021, kdy předseda Ústavního soudu, pan Rychetský, naprosto proti všem úzům a zvyklostem, v podstatě po vyhlášení voleb prezidentem České republiky naprosto proti všem těmto pravidlům se musely měnit parametry voleb v roce 2021, které už byly vyhlášeny. Pokud si dobře vzpomínám, tak tyto změny byly velmi, velmi dobře projednávány se všemi opozičními stranami. Ne že si to tady vydiskutovaly tehdejší strany, které vládly, jako bylo ANO, KSČM a ČSSD. Byla k tomu opravdu široká shoda napříč politickým spektrem. Já si myslím, pokud se podíváme do této doby, tak každému, i kdo byl nezúčastněný, musí být jasné, že tady to probíhá naprosto, ale naprosto jinak.

Vy v té vaší aroganci moci, protože tak se to nazývá, jdete v podstatě takzvaně přes mrtvoly a jste schopni si prohlasovat v podstatě cokoliv, včetně tedy zkrácení doby na projev poslance, ale to už tady bylo, dokonce i pevný termín hlasování. Ale vy jste překročili Rubikon. Vy jste chtěli v podstatě zakázat i ty faktické poznámky. Já nevím, jestli to někomu dává smysl. No vám to asi smysl dávalo, protože nekecejte nám do toho, nerušit, my tady vládneme! No ale to tedy neprošlo, protože se postavily proti dvě opoziční strany ANO a SPD a museli jste s námi tedy alespoň trošičku jednat a alespoň trošičku ustoupit. Ale vy tady neustále posouváte laťku toho, jakým způsobem se může projednávat takto důležitý zákon. A mně to skutečně nepřipadá normální.

Já se podívám na některé další body, které bych tady chtěl říct. Víte, když je v České republice propadlý občanský průkaz, tak ten člověk, který bohužel si ho nechá propadnout, a pokud nemá cestovní pas, který by byl platný, a mohla se ověřit jeho totožnost jinak, tak nemůže volit v České republice.

Ovšem touto korespondenční volbou by se otevřela bezbřehá tolerance mezi voliči, kteří žijí v zahraničí, tam by to bylo naprosto tolerantní, sice nemuseli být v České republice ani, ale mají české občanství, to znamená, mohou volit na ambasádách. A tímto krokem vy byste v podstatě nepotřebovali nic, ani aby se ověřovalo, zda podpis na obálce sedí nebo nesedí, v podstatě by vám to bylo jedno.

Samozřejmě prostor pro podvody je naprosto evidentní. A předpokládám, že se najde ve Spojených státech poměrně dost nevládních neziskových organizací, které budou krajany obcházet a snažit se získat, protože tam to bude možné i pomocí nějakého předání plné moci, ta volba, takže předpokládám, že ty nevládní neziskové organizace se tam budou předhánět, kdo ty krajany bude obcházet.

Když si to shrnu, ve Spojených státech, tam s tím je velice dobrá zkušenost, protože při minulých volbách, kdy tedy všechny korespondenční hlasy, které přicházely do sčítacích míst po přerušení sčítání a potom tedy pro znovuzahájení sčítání, což sice odporuje všem statistickým možným bych řekl úzům nebo zkušenostem, že tedy nechodí jenom jedny hlasy, tak přesně v těch státech, kde došlo k takzvanému switchi, že tedy ty volby se obrátily obrovským přívalem jenom jedněch hlasů v neprospěch Donalda Trumpa. Tak já si myslím, že vy to chcete zopakovat tady v České republice, protože ta podpora od občanů v České republice je tady opravdu marginální pro vás. Proč neudělat to, co funguje? Anglosasové jsou takoví. V podstatě to, co funguje, tak my to budeme opakovat, ono to bude fungovat i jinde. Jedná se tedy i o barevné revoluce, které probíhaly, například takzvané arabské jaro.

Vrátím se tady ještě k jedné věci. Můj strýc žil od roku 1966 ve Spojených státech, konkrétně ve Phoenixu, kde učil na tamější univerzitě. Jeho dvě děti, které tedy měl se svou manželkou, tak ty umějí česky tak nějak částečně. Nevolily nikdy v České republice, ani se o to nesnažily. A můj strýc po roce 1990, který sem jezdil vyučovat na České vysoké učení technické, protože on učil informatiku a tady ty další věci, tak sem jezdil přednášet. Ale nikdy se nám tady nesnažil volit v České republice, protože říkal, to je vaše věc, vy to tady znáte, vy si tady musíte zvolit, co je pro vás nejlepší. Co se týká vnoučat, tak to je věc další. Vnoučata už neumí česky absolutně vůbec. A tato vnoučata o to samozřejmě nemají zájem. A už se ani neučí česky. Reálie tehdejšího Československa už je vůbec nezajímají. Takže to jenom pro dokreslení.

Samozřejmě volba, která je pro občany krátkodobě žijící kdekoliv po světě, ti mohou skutečně volit už nyní klasickým způsobem na ambasádách, ale stejným způsobem jako občané v České republice, to znamená tajně, svobodně, za plentou a ten hlas mohou odevzdat do té urny prostě tak, aniž by je někdo ovlivnil, což u korespondenční volby samozřejmě absolutně není možné.

Co se týká nějakých obstrukcí, co o nás tady říkáte, že my tady obstruujeme a že už 40 hodin obstruujeme a 50 hodin obstruujeme, tak já bych tomu řekl jediné: Kolik dní jste obstruovali EET? Kolik dní jste obstruovali církevní restituce? To je prosím vás úplně směšné. To je řádově někde jinde. 400 dní, nebo více jak 400 dní, více jak 200 dní. A vy se tady hroutíte po 45 hodinách. Místo abyste seděli tady v sále a poslouchali nějaké relevantní informace od opozičních poslanců, tak jste na svých klubech a děláte tam bůhvíco. Jestli slavíte už výsledek Ústavního soudu, který byl ve váš prospěch?

Vrátím se k jedné věci. Byl jsem s jedním vaším členem v České televizi, kde se probírala korespondenční volba, a on v podstatě říkal, ať to posoudí Ústavní soud rovnou, ať to posoudí Ústavní soud. Protože vy jste si jistí, že vám to opět pokryje potom to rozhodnutí Ústavního soudu. Takže pokud bych to tu mohl zrekapitulovat...

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, chcete druhých deset minut?

 

Poslanec Radek Koten: Ano. Ano. Já si myslím, že to dám. (Předsedající: Dobře.) Když se takhle jako trošičku rozto, tak to bude dobré. (Pobavení v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Máte to zapnuté.

 

Poslanec Radek Koten: A ten Ústavní soud samozřejmě vám půjde na ruku, protože když to zrekapituluji, tak samozřejmě v Senátu máte většinu, v Parlamentu máte většinu, na Hradě sedí váš člověk - který mimochodem teď pro svého kancléře si vezme bývalého ředitele Aspen Institutu, tak to už jenom pro dokreslení. A ten Ústavní soud jmenuje Senát a prezident. Takže nejvyšší ústavní funkce v podstatě máte ovládnuté. Já při tom přivítání, jak jsem vás tady vítal, drazí kolegové, poslanci a tak dále, tak mně už se chce říct, drazí soudruzi tady na té pravé straně, protože to převzetí moci, jak se tomu říkalo v roce 1948, tak ta paralela je tady naprosto, ale naprosto zřejmá. Je možné, že za to budu někde ostrakizován, že jsem něco takového si dovolil říci. Ale myslím si, že ti, kteří si pamatují historii tehdejšího Československa, to převzetí moci, samozřejmě byla to ta ozbrojená pěst pracujícího lidu, nebo jak se tomu říkalo. Ale dneska už se to nedělá se zbraněmi, dneska se to udělá v podstatě novelou nějakého zákona. To nám tady jde. Máme většinu. Máme pohodlnou většinu, sice ne ústavní.

Víte, vy tady pouze dokazujete, že korespondenční volba a zároveň ten navazující zákon, který bude o občanství České republiky, on tam je zadaný jenom deset nebo jedenáct tisků vlastně od této novely o korespondenčním hlasování, nebo správě voleb, tak to vám poslouží opravdu velice dobře.

Ještě se tady vrátím, protože tento měsíc probíhalo Světové ekonomické fórum, a já se vrátím od tohoto, kdy tedy zavádíte digitální občanské průkazy a další věci, které samozřejmě v budoucnu budou sloužit pro nějakou identifikaci voličů v České republice, tak se tady vrátím právě o těch sedm let zpětně do Davosu. A tam se mluvilo o umělé inteligenci, tehdy tedy nebyla ještě tak rozšířená do komerční sféry, a rovněž o tom, jak právě umělá inteligence bude předpovídat tu sluncem zalitou budoucnost. Teď budu konkrétnější.

Podle Klause Schwaba se prediktivní schopnosti umělé inteligence v dohledné době mohou překlopit do takzvaného preskriptivního modelu, kdy umělá inteligence bude nejen předvídat výsledky voleb, ale bude je takzvaně předepisovat. Tak jako tak se tomu budeme blížit. A je to sedm let staré. Ta preskripce voleb znamená, že umělá inteligence předepíše výsledek voleb, aniž by se volby musely fyzicky konat. Tam tedy ještě nejsme. Podle Schwaba tím dojde k zásadnímu omezení uhlíkové stopy celých národů, protože při volbách dochází k obrovskému cestování lidí a k mohutným zátěžím na klima planety.

Takže pokud se podíváme teď zpětně na ten Green Deal, který je tady prosazován samozřejmě i za předsednictví České republiky a Petra Fialy s Bruselem, tak už to začíná zapadat konečně do sebe. Právě digitalizace voleb je zřejmě finálním cílem globalistů Evropské unie a v České republice by byly v době zasedání spuštěny české digitální průkazy v mobilech.

Mezistupněm na snížení emisních dopadů mají být korespondenční volby. Lidé nebudou cestovat k volbám, budou hlasovat nejprve poštovně. Po zavedení digitálních identit a občanských průkazů v mobilním telefonu, jako právě teď v České republice, bude možné v dohledné době hlasovat přímo z mobilního telefonu bez asistence pošty a papírových hlasů. Tedy budete sedět někde v restauraci, řeknete si, já bych mohl volit, tak to tam hodím Mirkovi třeba nebo Frantovi.

To je trošku bizarní, nicméně v Davosu se letos právě hovořilo o tom, jak digitalizace zachrání planetu tím, že osobní cestování a fyzické emisní doklady a dokumenty budou postupně vyřazeny a nahrazeny právě digitálními systémy. To znamená, už se nebudou emitovat ty plastové doklady, ale budou právě nahrazeny digitálními systémy. A tím přechodovým obdobím je právě tato korespondenční volba. Tedy nebudou se tím vytvářet uhlíkové emise, nebude se fyzicky chodit k volbám, a ať si tam volí asi pravděpodobně, jak chce.

Já bych se tady vrátil ještě k jednomu článku, který vyšel před chvílí, před malou chvílí, na serveru Seznam Médium. Tam právě ten pisatel upozorňuje na některé věci, které jsem tady už řekl, ale on to tam rozepisuje poměrně šířeji, než jsem to tady říkal, a já to tady tedy zopakuju. Princip v podstatě spočívá v tom, že sice na tom liberálním Západě, tam tedy mohou volit ti lidé, kteří se tam mají dobře a užívají si ty výdobytky liberálního Západu, takže mohou tady volit ty strany dejme tomu současné nebo kopírující tu současnou pětikoalici, ale zároveň tam píše v dalším odstavci, což mě překvapilo, protože na tomto serveru byly většinou články orientované pouze jednostranně, a tam právě říká, že ti lidé, kteří se třeba i ve Spojených státech nemají tak dobře jak ti, ta vyšší třída, takže naopak ti, co se sejdou někde v hospodě a budou to probírat a třeba budou sledovat Českou republiku, tak že naopak budou volit ty dezoláty, jako je SPD, ANO a podobně. A navíc ještě se tam objevuje ten další prvek, a to bych tady na to chtěl opravdu vládní pětikoalici upozornit, protože jak již bývá ve Spojených státech zvykem a jak se to tam vyšetřovalo, tak tam obvykle ovlivňuje volby Putin. Takže si myslím, když nás tady nálepkujete, že jsme právě Putinovi agenti, ruští švábi, nebo proruští švábi a podobně, tak si myslím, že to je i pro vás poměrně velké nebezpečí v tom, že ten Putin ve Spojených státech ve prospěch tedy SPD a ANO zmanipuluje volby v České republice právě pomocí korespondenční volby, protože to bude velmi jednoduché, ta manipulace.

Ještě mám nějaký čas a já se tady ještě podívám, co jsem tady měl napsáno, co se týká poštovního hlasování tady u nás v České republice, protože ono to poměrně trošičku zapadá právě do toho, že ty pošty, které jsou tady pod Ministerstvem vnitra, tak v České republice, kdyby to tedy mělo platit u nás, tak tady už máme poměrně dost poboček zrušených, takže by nám to tady mohlo dělat problémy.

Ale já se vrátím ještě ke sněmovnímu tisku číslo 585, který tedy právě pod hlavičkou poslanců z pětikoalice, nebudu je všechny jmenovat, protože bych tím ztrácel drahocenný čas, tak právě v důvodové zprávě se uvádí, že zákon má vyřešit důkazní nouzi žadatelů o české občanství z řad českých krajanů, kteří chtějí znovu získat občanství České republiky, ale nemají k dispozici dokumenty o předešlém československém občanství a nemají nabytí (?) o jeho pozbytí. Takže tam by se jednalo o to, že by to nabyli prohlášením. To je samozřejmě úplně bezvadný systém, jak získat další voliče pro korespondenční volbu, ale ta zavádí institut prominutí důkazního břemene, kdy by tedy český krajan prohlásil, že v minulosti byl on sám nebo někdo z jeho rodičů, prarodičů nebo praprarodičů českým občanem. A podržte se, v roce 2020 proběhl ve Spojených státech cenzus, tedy sčítání lidu, ve kterém se k českému občanství a k českému původu hlásí asi 1,4 milionu krajanů, nejvíce tedy ve státech Texas, Illinois, Chicago, Bay Area a Kalifornie, a v sousední Kanadě žije podle dalších údajů kanadských orgánů asi 95 000 českých rodáků hlásících se k České republice.

Takže pokud tyto dva zákony ve své návaznosti projdou, tak pětikoalice si v podstatě může tady dělat, co chce, a samozřejmě to jejich chování s tím, co jsem tady říkal v předchozích částech, tak si bude moct dělat v podstatě, co chce. A to je, pánové a dámy, to-ta-lita! Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za zdržení času. Nyní se s faktickou hlásí pan předseda Marek Benda, ale já si ještě dovolím načíst omluvy, co v mezičase došly. Omlouvá se pan poslanec Josef Kott, a sice do 12 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Zbyněk Stanjura od 16 hodin z pracovních důvodů.

Tak, a pan předseda. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já už jsem moc reagovat nechtěl. Vím, že opozice už je unavená a že občas to mluvení tady těch 20 minut nedává žádný velký smysl a logiku, ale přece jenom na to, co tady říkal pan kolega Koten. Srovnávat dnešní roky vítězství vládní koalice, nějaké senátní většiny, prezidenta Pavla s rokem 1948 pokládám opravdu za něco naprosto nehorázného. Naprosto nehorázného! Kde jsme na Václavském náměstí měli lidové milice, stárnoucího pana prezidenta na Hradě, který nebyl schopen se vzepřít, ministra zahraničních věcí, který za tři dny náhodou vypadl z okna. To je fakt taková drzost, že bych poprosil, abychom takovéhle věty v této Sněmovně neříkali!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. A s přednostním právem se přihlásila paní předsedkyně Alena Schillerová. Řádně přihlášený čeká v pořadí pan poslanec David Kasal, poté pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Dovolte mi, dámy a pánové, kolegové, napravo skutečně mnoho kolegů není, tak dovolte mi, abych shrnula těch - kolik to bylo? - už šest sedm dní, ne pět šest dnů, co se tady bavíme o korespondenční volbě. A nemuseli jsme se tady tak dlouho bavit v prvním čtení. Znovu opakuji, my stojíme o jednání. My stojíme o hledání kompromisu, protože si myslíme, že to není zákon, nebo neměl by to být zákon na jedno použití, a byli jsme se schopni domluvit na novele volebního zákona, volebních zákonů, které jsou dneska už platné, účinné budou od 1. ledna 2026.

Proč je tak důležité, abychom hledali shodu, abychom se snažili hledat shodu? Já vím, že jsme tady v menšině, vím, že po včerejšku máte v žilách novou krev, že snad už je možné úplně všechno, ale neměli bychom tomu podlehnout, zvlášť ti, kteří jsou zkušení a zažili už ledacos tady v Poslanecké sněmovně a vědí, že všeho do času. Já jsem zaznamenala ve veřejných zdrojích, a opravdu to poctivě sleduju každý večer. Když přijdu do bytu, tak si pustím různé televize a sleduju názory, a zaznamenala jsem celou řadu názorů ústavních právníků, že je to v rozporu s ústavou a že by měla být novelizována ústava. Spravedlivě dodávám, že i jiní ústavní právníci naopak v tom problém neviděli, nebo se zastávali té úpravy. Ale přece už to by mělo být pro nás signálem, že je tady rozpor, že to není jednoznačné, že se neshoduje odborná veřejnost na tom, že je to naprosto jasně v souladu s ústavou. A neměli bychom riskovat jakékoliv zpochybnění, a znovu opakuji rozkolísání našeho stabilního, robustního volebního systému, který za 34 let naší novodobé historie, a to se, doufám, shodneme, nebyl nikdy zásadním způsobem zpochybněn.

Naši občané věří, mají obrovskou důvěru v náš volební systém. A nebudu tady prostě rozebírat nějaké věci, které považuji za marginální, které tady před dvěma dny zvedl jeden poslanec z TOP 09. Ano, vždycky se stane něco, skončí nějaká stížnost na Nejvyšším správním soudě, ale jinak tento systém je stabilní.

O co vedou debatu ústavní právníci? A schválně říkám, jsou to ti experti, protože my tady jsme politici a můžeme mít různé názory. Vedou debatu o tom, že z naší ústavy vyplývá princip toho, že volby mají být přímé, mají být tajné, mají být svobodné. A dospívají k názoru, neříkám, že všichni. že by to mělo být změněno, že by tady měla být změna ústavy. A ke změně ústavy je potřeba kvalifikovaná většina, což je 120 poslanců. A myslím, že pětikoalice by měla stát o to, aby získala podporu 120 poslanců, minimálně 120, tedy ústavní většinu, a že bychom měli tu shodu se snažit nalézt. Mohli jsme se o to snažit už před tím týdnem a nemuseli jsme tady trávit šest dnů a až tady na plénu za mikrofonem zjišťovat, co v tom návrhu poslanců z pětikoalice vlastně je.

Kdybych se zastavila u principu přímosti, to znamená osobního hlasování, tak ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Tento předložený poslanecký návrh zákona však umožňuje podat žádost o korespondenční volbu prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Jinými slovy, volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad a žádost o výkon volebního práva formou korespondenční volby za něj může podat i jiná osoba. Následně takový volič nebo jím pověřená osoba obdrží potřebné podklady pro hlasování, identifikační lístek, obálky a tyto může již bez dalšího odeslat poštou. U navržené korespondenční volby v zahraničí tak absolutně nelze garantovat ani ověřit, že volič hlasoval přímo, osobně, tak, jak požaduje ústavní pořádek České republiky a jak je důsledně vymáháno a kontrolováno v případě provádění voleb na našem území. To je jeden z těch závěrů, ke kterým docházejí experti na ústavní právo, že je potřeba k přijetí této úpravy změnit ústavu.

Poslanecký návrh přichází s jakousi tvrzenou pojistkou osobního výkonu volebního práva, když při korespondenční volbě bude v takzvané doručovací obálce sice muset být přiložen identifikační lístek, který má volič osobně podepsat, ale nebudeme si namlouvat, že zfalšování podpisu není příliš složité. Tam není v tom návrhu zákona žádný požadavek na ověření podpisu, pro podpis hlasovacího lístku stačí podpis obyčejný. Nadto i v případě, že by se jednalo o skutečný podpis zákonného voliče, který vykonává své volební právo, nelze zkontrolovat ani garantovat, že za voliče hlasovací lístek před odesláním nikdo, člen rodiny, osoba, která odesílá obálku, nebo dokonce někdo, kdo zaplatil voliči za to, že hlasovací právo vykonal, za něj nevyměnil. Domnívám se, že tam je obrovský korupční potenciál.

V souvislosti s korespondenční volbou se často zmiňuje, a také to řada z vás tady zmínila během těch šesti dnů, například fenomén takzvaného family votingu, kdy celá rodina z rozhodnutí jednoho jejího člena hlasuje pro jím vybraný subjekt.

Dovolte, abych se zastavila u principu tajnosti hlasování. Princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. Dle komentáře k základní Listině práv a svobod přitom platí, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem. I zde je proto podle našeho mínění, ale nejen našeho, i některých expertů na ústavní právo, nesoulad s Ústavou České republiky.

No a konečně požadavek svobodného hlasování. Princip svobodných voleb bývá označován za pátý princip voleb, jenž je však ostatním principům nadřazen. V korespondenční volbě bude ale svoboda hlasování těžko garantovatelná a kontrolovatelná. Výhrůžky, nátlak nebo potenciální korupce jsou skutečností, které vylučují princip svobodného hlasování.

Dovolte mi, abych se ještě zastavila - a mluvila jsem o tom před chvílí, o hrozbě destabilizace systému a narušení důvěry veřejnosti v řádný průběh voleb. Přínosem navržené korespondenční volby v zahraničí má být dle předkladatelů poslaneckého návrhu čistě a pouze to, že někteří občané České republiky žijící v zahraničí mají dalekou cestu na zastupitelské úřady. Naproti tomu záporů je celá řada. Kromě již uvedených, které jsem zmínila před chvílí, je potřeba vzít v úvahu i možnou destabilizaci systému voleb, který v České republice dlouhodobě - a zase to zdůrazňuji - funguje bez větších problémů a vykazuje velkou míru důvěry našich občanů. Takže i tohle by bylo potřeba vzít prosím v potaz, abychom tento náš systém v žádném případě nerozkolísali.

Dovolte, abych se ještě zastavila, když vlastně shrnuji debatu těch několika dnů, u nedostatku legislativního procesu, na základě kterého byl přijímán tento předložený poslanecký návrh, který zavádí korespondenční volbu, byl předložen, a všichni to víme, jako poslanecký návrh zákona, nikoliv bohužel jako zákon vládní, neproběhlo tam tedy standardní mezirezortní připomínkové řízení, nebylo tam vypořádání připomínek dotčených subjektů, nebyla k návrhu zpracována RIA, to je hodnocení dopadu regulace, neprojednaly jej pracovní komise ani Legislativní rada vlády. Takto zásadní návrh s ústavněprávními dopady by přitom měl být právě vládou předložen řádným legislativním procesem. Proč? Říkáte, že jste to měli v programovém prohlášení vlády, nebo to tam máte. Proč to nebylo předloženo? Z jakého důvodu? Do řádného legislativního procesu? Čeho jste se báli, že to děláte tímto způsobem, takto zásadní věc?

Teď dovolte, abych se zastavila u obsahových nedostatků samotného návrhu zákona. Za prvé, účinnost novely. Návrh na zavedení korespondenční volby je předkládán nejen jako návrh poslanecký, ale je předkládán s dělenou účinností. Podle záměru předkladatelů má stávající poslanecká novela zákona nejen novelizovat ještě neúčinný zákon o správě voleb, ale má zavést korespondenční volbu ještě o celý rok dříve, než bude zákon o správě voleb účinný tak, aby bylo korespondenčně možno volit už do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Návrh je tak zcela nesystémový a zcela účelový. Jeho jediným cílem je evidentně pomoci vládní koalici, nebo si to aspoň od toho slibuje. Ale o tom už bylo řečeno během těch šesti dnů hodně. Protože kdyby bylo skutečně třeba tu věc řešit, předkladatelem návrhu by byla vláda prostřednictvím ministra vnitra a návrh by také musel připravit rezort, který disponuje experty na tuto problematiku. Já samozřejmě vím, že je možné, že na tom spolupracovali někteří experti rezortu, tak to prostě chodí, ale rozhodně to neprošlo připomínkovým řízením. A to si myslím, že je právě to, o co tady šlo, proč se to vlastně dělalo tímto způsobem, abyste nemuseli vypořádávat ty desítky a desítky připomínek a hlavně skládat účty před Legislativní radou vlády.

Také tady už zaznělo, že je nejasný rozsah oprávněných voličů s bydlištěm mimo území České republiky, protože kritérium pro využití možnosti volit korespondenčně je podle návrhu bydliště mimo Českou republiku, není však jasné, zda bude pro možnost volit korespondenčně potřeba určitá délka pobytu v zahraničí ani jaké doklady bude nezbytné předložit ke splnění podmínek volby. Bude tak potřeba prokázat se například nájemní smlouvou? Jak budou řešeny případy, kdy občané České republiky pobývají dlouhodobě například u kamarádů nebo známých v zahraničí a nemají pronajatou nemovitost? Co osoby, které delší dobu pobývají v zahraničí například v hotelu nebo na ubytovně? A jak tedy bude ze strany státu kontrolováno a zajišťováno, že volit budou korespondenčně jen osoby, které opravdu žijí v zahraničí? Odpovědi nám bohužel nedává ani důvodová zpráva zákona o správě voleb, ani poslanecký návrh zákona o zavedení korespondenční volby.

Další věc, mluvila jsem o tom tady a mluvila o tom celá řada mých ctěných kolegů - vágní zmocňovací ustanovení pro Ministerstvo zahraničních věcí. Předložený poslanecký návrh v § 58 odst. 3 stanoví, že Ministerstvo zahraničních věcí stanoví vyhláškou územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční hlasování, a vychází přitom z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území. Ano, slyšíte dobře. Jedná se o mimořádně vágní ustanovení, které navíc není v poslaneckém návrhu zákona nijak dále vysvětleno. Jak bude Ministerstvo zahraničních věcí analyzovat fungování pošty v jiných státech světa? Bude kritériem rychlost doručování nebo alespoň elementární pravděpodobnost, že bude obálka s hlasem doručena či nedoručena? Předkladatelé by měli vysvětlit, co navrhovaným ustanovením zamýšlejí, a k návrhu by se měl vyjádřit ministr zahraničních věcí. Údajně se tady včera vyjadřoval, já jsem bohužel byla na Ústavním soudu, ale měl by říct, zda jeho rezort vůbec je schopen kvalifikovaně a operativně posuzovat možnosti a schopnosti poštovních služeb na celém světě tak, aby nebyly územní obvody pro korespondenční volbu stanovovány zcela nahodile.

No a další nedostatky v důvodové zprávě. Chybí posouzení korupčních rizik. Předkladatelé se ve svém návrhu nijak nevyrovnávají s korupčními riziky, jež s sebou nese korespondenční volba. Návrh zákona neobsahuje ve své důvodové zprávě žádnou detailní ani kvalifikovanou analýzu tohoto reálného rizika. Nenajdeme v něm prakticky žádné informace, jež by měly vyvrátit obavy veřejnosti ani politické opozice. Legislativní nedostatečnost návrhu nepochybně je důsledkem toho, že je návrh předkládán jako návrh poslanecký a nikoliv vládní. Jak jsem uvedla výše, zcela chybí RIA, hodnocení dopadů regulace, což u takovéhoto návrhu by samozřejmě mělo být a bylo by vyžadováno, kdyby to šlo klasickým legislativním procesem jako vládní návrh. Zhodnocení korupčních rizik je přitom dokonce samostatnou a povinnou náležitostí předkládaných legislativních návrhů a jsou to právě korupční rizika, na něž dlouhodobě upozorňují ústavní experti i politologové v souvislosti s korespondenční volbou jako na největší úskalí korespondenční volby.

Já jsem shrnula asi ne úplně všechny, protože tady se vedla debata, probíraly se různé detaily během těch šesti dnů, ale shrnula jsem ty nejzásadnější důvody. Znovu upozorňuji, že velká část ústavních expertů upozorňuje na nutnost změny ústavy. A to, že je tady nějaká skupina jiných expertů ústavních, kteří v tom problém nevidí, by mělo být velkým varováním, že tu problém prostě je. Vím, že budete spoléhat na Ústavní soud, jenž prokázal včera velkou míru empatie vůči vašim postupům, ale opravdu, nezahrávejme si s něčím tak zásadním, jako jsou volby, které jsou jedním z demokratických pilířů. Znovu vás vyzývám, pojďme sednout k jednacímu stolu a hledejme kompromisní řešení tak, ať z toho neuděláte právní úpravu na jedno použití.

Každopádně navrhuji, aby mezi prvním a druhým čtení byla prodloužena lhůta na 90 dnů, protože ten návrh si to vyžaduje, vyžaduje si prostě diskuse, vyžaduje si zpřesnění, a dokonce navrhuji, abychom přijali komplexní pozměňovací návrh k němu, na kterém se dohodneme napříč politickým spektrem. Využijme to, protože to byl jediný důvod, proč jsme tady tolik dnů a tolik hodin diskutovali, abychom vás přesvědčili, že je nezbytné najít kompromis a domluvit se. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Pouze zkonstatuji, že prodloužit lhůtu o více než 20 dnů lze pouze se souhlasem navrhovatele. (Poslankyně Schillerová mimo mikrofon z místa: Vím, ale můžu to navrhnout.) Rozumím, poznamenáno. Návrh byl přednesen.

Nyní vystoupí pan poslanec David Kasal, připravit se může pan poslanec Jiří Mašek. Já jen upozorním, že v 15 hodin máme ten pevně stanovený čas. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, korespondenční volba nezlepší komfort voličů v zahraničí a hlavně přinese stín pochybností nad výsledky voleb. Tedy za mě přepracovat a předložit znovu, lépe anebo vůbec. Takto důležitý zákon, a v tomto případě lépe říci zásah do práv českých občanů, ať žijí v Česku, nebo v zahraničí, je nemyslitelné schvalovat bez řádné odborné debaty. Navíc už teď je jisté, že jde o nedodělek, který se bude látat pomocí narychlo předložených pozměňovacích návrhů. Jsem poslanec třetí volební období, ale tohle je jeden z největších amatérismů, které jsem bohužel musel číst. A to nejsem odborník na volební právo, ale běžný lékař, pediatr. V první řadě neškodit, to vnímám jako jedno z hlavních hesel a pouček medicíny, tedy zásah lékaře by neměl zhoršit aktuální stav. No a v případě návrhu zákona o korespondenční volbě to rozhodně neplatí. Spoluobčané žijící v zahraničí volili, volí a budou moci volit i bez zásahu současné vlády, která doufá, že se její špatná rozhodnutí do zahraničí nedostanou, a nažene jim nějaké hlasy.

Rád bych se v tomto tématu opřel o trefný komentář Filipa Šebesty: Poslanecká sněmovna jedná o přijetí korespondenční formy voleb pro občany žijící v zahraničí. Parní válec zvaný 108 hlasů opoziční strany s přehledem přetlačí. Uvazovat se k němu a lepit se před něj k pomyslné vozovce nemohou (mohou), jak chtějí. Existuje samozřejmě dlouhá řada argumentů, proč měnit náš perfektně fungující systém voleb není dobrý nápad. Jsou tu argumenty vážné, etické, ústavní, právní, politické. Není asi potřeba je zde znovu opakovat, na těchto stránkách zněly v posledních letech nesčetněkrát. Nikdo mnohé z těchto argumentů zároveň v debatách uspokojivě nevyvrátil, ale tak už to bývá. - Konec komentáře.

Nelze je rozhodně odbývat tvrzením, že všude korespondenční volba funguje a není důvod, proč by tedy neměla fungovat u nás. Jednak to není pravda a zkušenosti z řady zemí s korespondenčním hlasováním naopak dávají jeho odpůrcům za pravdu. A za druhé, co někde nějak funguje, nutně nemusí fungovat tady. V neposlední řadě jde pak o argument, který většině vychovaných lidí snad dostatečně jasně vyvrátili rodiče s jejich okřídleným: když skočí z okna on, tak ty taky? Dnes to bohužel vypadá, že by řada lidí i skákala. Tím nejzávažnějším argumentem je samozřejmě samotný fakt, že náš systém takzvaně srandovních papírků, jak kdosi s úšklebkem nazval na sociálních sítích náš bezchybně fungující systém, že to snad doposud nebylo žádné téma, tedy do okamžiku, než byla náhle objevena údajná diskriminace občanů žijících v zahraničí a zkonstruováno přesvědčení, že jim doposud bylo málo vycházeno vstříc a je potřeba jim začít vycházet vstříc dokonce ještě více než lidem volícím doma standardním způsobem.

To, jak náš systém funguje, je v dnešním rozkolísaném světě obrovskou hodnotou. Lidé, kteří chovají nedůvěru ke změnám a o nichž byla řeč na začátku tohoto komentáře, v tom dokonce vidí hodnotu natolik vysokou, že dalece převyšuje jakékoliv vyhlašované přínosy. Spatřují hodnotu v tom, že jeden ze základních stavebních kamenů křehkého systému zvaného demokracie doposud nikdo nikdy vážně nezpochybňoval a že až doposud se nestal předmětem likvidačního souboje našich veřejných debat akcentovaných sociálními sítěmi. Že bylo a je zpochybňováno leccos, ještě ale nikdy sama materiální podstata demokracie - hlasování a jeho výsledky. Příště už to tak být nemusí. Jistě, třeba se nic nestane. Ta pochybnost však není vzhledem k vývoji dějů kolem nás neodůvodněná.

Někteří příznivci změny systému namítají, že kvůli jedincům, kteří by v budoucnu zpochybňovali výsledky korespondenčních voleb, nemůžeme, či dokonce nesmíme obětovat komfort občanů volících mimo území republiky. Já říkám, že můžeme a musíme. Tou protihodnotou je zde totiž demokracie, to, jak funguje, jak jí lidé důvěřují. Nic menšího. Jde o nesporně vyšší hodnotu, než jakou je garantování globálně vyrovnaného přístupu k hlasování voličům rozesetým po světě. Ostatně ani distribuce poštovních schránek, pošt a poštovních služeb na světě není rovnoměrná.

Výsledky v novém systému už nejspíš nebudeme znát v sobotu večer, respektive budeme, ale už to nebudou nutně výsledky finální, zejména pak v případech, kdy počet hlasů bude těsný. Dveře k možnosti, že volby někdo zpochybní, které byly až doposud hermeticky uzavřené, se otevírají.

Deklarovaná spravedlnost či rovnost za každou cenu zde stojí proti fungujícím pořádkům. Lidé nejsou obecně špatní a systém dobrý, jak mnohokrát v dějinách tvrdili konstruktivisté, když jejich systém selhával v testu lidské přirozenosti a omylnosti. Lidé reagují na pobídky. Nastavení systému je proto důležité a fakt je, že ten současný zpochybňující interpretace zkrátka neumožňoval.

Systém hlasování je věcí dlouhodobého fungování naší demokracie. Nejde o výši daní nebo úpravu výše příspěvku na bydlení, jde o záležitost, kterou další vlády nejspíš již nezmění, kterou naopak potenciální nález Ústavního soudu o diskriminaci domácích voličů proti těm zahraniční může v budoucnu proměnit v tlak na zavedení tohoto systému i pro volby v České republice. I proto jde o téma, nad nímž by ideálně měla panovat alespoň elementární shoda napříč celým politickým spektrem. Místo toho vidíme parní válec sto osmi hlasů, většiny v Senátu a vládě nakloněného prezidenta, kteří hodlají svoji vůli prosadit stůj co stůj. Dojmu, že jde o účelovou snahu se v příznivé politické konstelaci domoci k balíku zahraničních hlasů aktuálně nakloněných koaličním stranám, se zbavuje skutečně jen obtížně.

Co intenzivně vnímám, je ohrožení legitimity voleb. Je s podivem, že vláda, v jejímž čele stojí profesor politologie, trvá na popření dvou základních principů demokratických voleb - jejich přímosti a tajnosti. Obě dvě totiž korespondenční volba popírá. Můžeme si jednak zjistit jméno voliče, který hlas údajně zaslal, ale přitom nevíme, zda o volbě skutečně rozhodl svobodně on. To otevírá obrovský prostor k podvodům a volební manipulaci. Stačí se podívat na USA po posledních volbách, abychom viděli, do jaké vnitropolitické krize korespondenční volba tuto velmoc přivedla. O zmanipulování posledních prezidentských voleb je přesvědčena i významná část tamější politické elity. A tento spor o legitimitu voleb nesmírně vyhrotil antagonismy v americké společnosti a zasadil tak těžkou ránu obdivované americké demokracii. Nemohou obstát námitky, že v americkém případě šlo o korespondenční hlasování vnitrostátní, zatímco u nás se navrhuje korespondenční hlasování pro voliče ze zahraničí. Princip je stejný. Dobře víme, jak těsné bývají u nás volební výsledky. Zastánci korespondenční volby odhadují, že by přinesla cca 200 000 hlasů oprávněných voličů pobývajících v cizině. To představuje podle odhadů cca 4 % hlasů a tyto hlasy mohou rozhodovat volby.

Představa, že zavedením korespondenčního hlasování se v den voleb dozvíme tak jako doposud jejich výsledek, ale po jednom či více týdnech dorazí balík hlasů ze zámoří či odjinud a rozhodne, by byl pro stav a budoucnost naší politické demokracie zničující. Nic nemůže být pro legitimitu demokracie horšího než zpochybnění voleb, fámy, dezinformace a podezření, která tajná služba či cizí vláda na našich volbách zasáhla a co se mohlo dít s korespondenčními hlasy na cestě v poště, na niž se nelze spolehnout ani při doručování běžných zásilek. Snahy o prosazení korespondenčního způsobu voleb tak lze dát do stejné řady s dalšími zavrženíhodnými nehoráznostmi, které se v poslední době začaly na téma voleb ve veřejném prostoru šířit, jako je snížení věkové hranice na 16 let. Nebo podmínění -

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, chcete prodloužit čas? (Souhlas.) Prosím, v 15 hodin vás nicméně přeruším. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: - podmínění účasti seniorů ve volbách s lékařským potvrzením jejich kognitivních schopností. Všechno to pouze vyjadřuje nejistotu dnešních politických elit u nás i jinde na Západě, stále více odtržených od názorů, zájmů většiny obyvatel, a jejich snahu udržet se volebními manipulacemi u moci za každou cenu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. To byl pan poslanec David Kasal. Nyní tedy máme ještě čtyři minuty na vystoupení pana poslance Jiřího Maška. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní místopředsedkyně, vážení ministři, kolegyně, kolegové, já bych vás poprosil o trochu pozornosti a rád bych vám přečetl vystoupení svého bývalého kolegy Pavla Plzáka, kterého jste tady znali ze zahraničního výboru, a on mě o to poprosil. Na tom chci demonstrovat skutečnost, že hnutí ANO většinově nemění svůj názor ve vztahu ke korespondenčním volbám. Pavel Plzák v současnosti bojuje s poměrně těžkou nemocí, tak jsem mu v tom chtěl vyhovět. Jeho projev je krátký a datuje se do 7. července 2021 v této Sněmovně.

Poslanec Pavel Plzák - cituji: Děkuji za slovo. Dobré dopoledne. Já bych chtěl pár poznámek ke korespondenční volbě. Ano, je to volba, kterou provozují možná v některých státech okolo nás. Viděl jsem ji ve Spojených státech amerických při posledních prezidentských volbách. Já vám řeknu jednu věc, proč nebudu hlasovat pro korespondenční volbu. Když tady stáli lidé na náměstí v roce 1989, tak měli nad hlavou transparenty Svobodné volby. A já si myslím, že svobodně volíte tak, že jste někde sám, nemůžete být nikým ovlivňován, to znamená někde za plentou.

Korespondenční hlasování toto nemůže nikdy zaručit. Vy nikdy nevíte, jak ten senior, nad kterým stojí rodina, bude hlasovat. Jestli bude opravdu hlasovat podle toho, jak chtěl, anebo podle toho, jak chtěla jeho rodina. (Hluk v sále. Předsedající: Prosím, kolegyně, kolegové.) Vy nevíte - vy nemůžete vyloučit nakupování hlasů. Vy nemůžete vědět, jestli člověk, který vyplní ten lístek, anebo ho za něj vyplní někdo jiný, má před sebou tisícikorunu, nebo ne. Vy nemůžete také vědět, jestli třeba není pod nějakou pohrůžkou násilí nebo není vydírán.

Takže pro mě jediná svobodná volba je tajná volba, tajná volba za plentou. A já si prostě myslím, že korespondenční volba není svobodné hlasování. Děkuji vám.

A já bych chtěl jenom připomenout, to nejsou moje slova. Ještě jednou, jsou to slova Pavla Plzáka, našeho bývalého kolegy, který mě o to poprosil, a já jsem mu chtěl vyhovět. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vystřídali jsme se v řízení schůze s tím, že zopakuji, že na 15. hodinu jsme si odhlasovali, že proběhne hlasování. Vypnu časomíru. Já tedy uvedu, že je 15. hodina. Byť registruji faktickou poznámku, tak dělám to, že končím obecnou rozpravu.

Ptám se na závěrečná slova, zda za navrhovatele nebo za zpravodaje chce vystoupit...? Vidím, pan zpravodaj že se chce ujmout slova. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, já jenom právě si nejsem jistý, kde ve vaší variantě se nachází závěrečné slovo. Už by se mělo rovnou hlasovat. Ale upíráte tím mimo jiné právo zpravodaje přednést závěrečnou zprávu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane zpravodaji, já jsem přesvědčený, že v současné době je potřeba ukončit rozpravu a postupovat dále podle jednacího řádu. V rámci toho je samozřejmě důležité, aby zaznělo případně slovo zpravodaje nebo závěrečné slovo navrhovatele. A poté já dám hlasovat. Není-li zájem o závěrečná slova, budu pokračovat dál podle procedury.

V rámci obecné rozpravy zaznělo několik návrhů a o nich dám hlasovat. Přivolám kolegy a kolegyně z předsálí. Nejprve budeme hlasovat návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Návrh zde zazněl od několika poslankyň a poslanců, jednak od pana poslance Vondráčka, od paní poslankyně Lesenské, od paní poslankyně Vildumetzové Mračkové a dalších.

Eviduji žádost o odhlášení. Já vás slyším velmi dobře, musím pokračovat krok za krokem. Já vás odhlašuji a požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami. Počkám, až se kvorum ustálí. Ještě poprosím chvíli o trpělivost, paní poslankyně Ožanová čeká na vydání náhradní karty. Až budu vědět číslo náhradní karty, budu postupovat dál. Paní poslankyně Ožanová bude dnes hlasovat a jednat s náhradní kartou číslo 27.

 

Nejprve tedy dám hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 46, přihlášeno je 174 poslankyň a poslanců, pro návrh 80, proti 86. Tento návrh byl zamítnut.

 

Jako další dám hlasovat návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Ten přednesl předseda Tomio Okamura.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh na zamítnutí? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 47, přihlášeno je 174 poslankyň a poslanců, pro 80, proti 88. Tento návrh byl zamítnut.

 

Vzhledem k tomu, že ani jeden z těchto návrhů nebyl akceptován, budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Ptám se, zda někdo máte návrh na jiný garanční výbor než ústavně-právní? Žádný návrh nevidím. Paní poslankyně Válková? Já mluvím o garančním, nikoliv... Tak nejprve hlasujeme garanční a potom přikázání dalším výborům. Návrh na garanční výbor, jeho změnu nevidím.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, aby byl tento tisk dán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 48, přihlášeno je 173 poslankyň a poslanců, pro návrh 157, proti 16. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, ale registroval jsem paní poslankyni Válkovou jako první a potom další. Tak prosím o návrhy na přikázání dalším výborům. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Škoda, že to nejde jako garanční, stálá komise pro ústavu, já už jsem to tedy v rozpravě avizovala. Čili navrhuji, aby to projednala naše stálá komise pro ústavu, protože jsou tam ty ústavní prvky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, váš návrh jsem si poznamenal. Pan poslanec Okleštěk. Prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já žádám o přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Někdo další? Prosím, pan poslanec Mašek. (Trvalý hluk v sále.)

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k problematice, která zde byla diskutována...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale...

 

Poslanec Jiří Mašek: Ano, navrhuji jako další výbor výbor bezpečnostní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Já jsem chtěl akorát kolegy požádat o ztišení, protože je zde hůř rozumět. Takže další je bezpečnostní výbor, ano? Paní poslankyně Pokorná Jermanová. Prosím.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Já bych prosila přikázat tento tisk i zahraničnímu výboru, protože se dost dotýká Ministerstva zahraničních věcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Váš návrh jsem si poznamenal. Pan poslanec Kolovratník. Prosím, kolegové, já vás poprosím o ztišení! Ono se to nezdá, ale tím, jak hlučíte, tak já potřebuji rozumět. návrhy pro jednotlivé výbory. Požádám vás o součinnost. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobré odpoledne. Já bych prosil a navrhuji i hospodářský výbor. Není to žádná opoziční obstrukce nebo ironie, ale ze zkušenosti z praxe víme, že ta problematika se týká ohromného množství zahraničních pracovníků a zaměstnanců firem Škoda Auto, DAKO-CZ, EPH, u ODS oblíbený energetický holding, a tak dál, a tak dál. Těch zaměstnanců v zahraničí je opravdu velké množství a myslím si, že názor Hospodářské komory, podnikatelských svazů, že bychom měli slyšet také. A pokud svoje koaliční slova myslíte vážně - kolegyně, kolegové, vy jste tady nebyli, ale pan předseda Michálek dnes nabízel takovou podanou ruku v dopolední debatě, že s námi, s opozicí, chcete mluvit, že se tomu chcete věnovat, chcete ve výborech pracovat. Já jsem rád tu podanou ruku teď přijal, slyšel jsem jeho slova, tak věřím, že pan předseda Adamec i tohle vyslyší a že bude svolný a ochotný k tomu, abychom se opravdu i v hospodářském výboru z pohledu zaměstnavatelů tomu krátce pověnovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Já jsem tady měla řeč, většina pravého spektra tady nebyla, takovou skoro závěrečnou a mluvila jsem o tom, že tam nemáme RIA, že tam vlastně neznáme žádné dopady ekonomické, takže já to navrhuji ještě, a motivoval mě můj ctěný kolega Martin Kolovratník, navrhuji rozpočtovému výboru.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Všechny návrhy jsem si poznamenal. Prosím. (K poslanci Hrnčířovi:) Stahujete svoji přihlášku? Dobře. Vzhledem k tomu, že už nevidím žádnou přihlášku z pléna o přikázání dalším výborům, budeme hlasovat jednotlivě po jednotlivých komisích nebo výborech.

 

Jako první dám hlasovat, kdo je pro, aby tento tisk byl přikázán stálé komisi pro ústavu?

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 49, přihlášeno 174 poslankyň a poslanců, pro 64, proti 26. S tímto návrhem nebyl vysloven souhlas.

Jako další bude hlasování o přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 50, přihlášeno je 174 poslankyň a poslanců, pro návrh 67, proti 25. Tento návrh byl zamítnut.

 

Jako další je bezpečnostní výbor.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, aby to bylo přikázáno bezpečnostnímu výboru k projednání? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 51, přihlášeno je 174 poslankyň a poslanců, pro 63, proti 54. S tímto návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

Dále je to zahraniční výbor.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přikázání zahraničnímu výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 52, přihlášeno je 174 poslankyň a poslanců, pro 154, proti 18. Konstatuji, že dále jsme přikázali tento tisk zahraničnímu výboru.

 

A jako další je hospodářský výbor.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přikázání tohoto tisku hospodářskému výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 53, přihlášeno je 173 poslankyň a poslanců, pro 63, proti 65. S tímto návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

A jako poslední je rozpočtový výbor.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, aby tento tisk byl přikázán rozpočtovému výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 54, přihlášeno je 173 poslankyň a poslanců, pro 64, proti 65. Tento návrh byl zamítnut.

 

(Poslanec Okamura se hlásí o slovo z prostoru poblíž stolku stenografů.) Já vás vidím, pane předsedo Okamuro, jenom mám zde ještě jeden návrh, s kterým bych se dal vypořádat, než vám dám slovo, než uzavřu bod.

Konstatuji pro pořádek, že jsme tento tisk ještě přikázali k projednání zahraničnímu výboru, a dále v obecné rozpravě zazněl návrh na prodloužení lhůty na 90 dnů od paní předsedkyně Aleny Schillerové. (Hluk v sále.) Tento návrh je hlasovatelný, ale je hlasovatelný pouze se souhlasem navrhovatele, protože je delší jak 30 dnů. To znamená, ptám se navrhovatele, zda souhlasí s tím, aby lhůta na projednání byla prodloužena na 90 dnů. (Poslankyně Potůčková hovoří mimo mikrofon.) Prosím i na mikrofon. (Poslankyně Potůčková již na mikrofon: Nesouhlas.) Rozumím tomu, že tedy dáváte veto na tento návrh, a tím pádem se stává nehlasovatelný. Tím jsme se vypořádali se všemi návrhy.

Než tedy uzavřu bod, tak ještě s přednostním právem se hlásí pan předseda Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, když shrnu současnou, tu nastalou situaci, tak Fialova vládní pětikoalice - ten návrh na korespondenční volbu neprošel standardním legislativním procesem, to znamená, ani ústavní právníci, ani odborníci nemohli ve standardním připomínkovém řízení ten návrh připomínkovat. (Hluk v sále.) Takže samozřejmě zůstává pachuť, že tady slyšíme v médiích výroky profesora Gerlocha, docenta Koudelky, doktora Kudrny a dalších, kteří se všichni staví proti tomu vašemu návrhu, a vy to prostě nechcete slyšet. Navíc bych zdůraznil, že souběžně s tímto zákonem navrhujete i novelu zákona o nabývání státního občanství, kterým chcete udělovat státní občanství nově na základě jakéhosi prohlášení potomkům českých imigrantů do zahraničí až ve čtvrté generaci. (Hluk v sále neustává.) To znamená, vytváříte nové české občany, kteří tady nikdy v České republice s námi nežili...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane předsedo, ale hluk v sále je veliký. Aby bylo rozumět, co říkáte, tak poprosím jak v pravé, tak v levé části sálu diskutující, aby šli diskutovat do předsálí a snížila se hladina hluku v sále. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Navíc, jak jsem říkal, tak chcete udělovat souběžně podaným, vámi souběžně podaným zákonem na základě jakéhosi prohlášení občanství lidem, kteří tady až 80 let nikdy s námi v České republice nežili, neplatí tady daně, neplatili tady daně, neumí ani česky, prostě zoufale vytváříte nové voliče, kteří by mohli potenciálně volit vaši vládní koalici, která je absolutně na dně, co se týče důvěry občanů. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd vám plně věří pouhopouhá 3 % občanů v České republice standardně. Standardně, kdo měl takhle nízké preference, vy už jste překonali podle mého názoru i podle toho, co jsem viděl ty průzkumy, už i tu nejméně populární vládu od roku 1989, od roku potom, kdy vznikla samostatná Česká republika. Byla to Nečasova vláda, která už v této situaci dávno podala demisi, a byly vyhlášeny předčasné volby.

Za nás platí, že my v SPD budeme dál ze všech sil demokratickými prostředky bojovat za dodržování ústavy v České republice, za demokracii a proti tomu, aby Fialova vládní pětikoalice ohýbala volební zákon pro volby, které jsou již v příštím roce, a jenom z toho důvodu, že vám lidé už prostě nevěří, a chcete proto zmanipulovat volby. Já si myslím, že ten lék na to, abyste měli vyšší preference, by byl, abyste konečně začali dělat něco pozitivního pro české občany.

Mě se média tázala, že prý vládní koalice říká, že my tady snad dlouho řečníme a že vláda nemůže projednávat zákony. Tak tady bych připomněl, že já jsem osobně jménem SPD v úterý, první den schůze Poslanecké sněmovny, navrhl více než 10 pozitivních návrhů, které by bylo potřeba podle názoru SPD projednat. Já jsem tady navrhoval, abychom řešili vámi způsobený dlouhodobý nedostatek základních léků. Navrhoval jsem, abychom tady řešili pomoc a vůbec řešení situace kolem ostravské huti Liberty, která zasahuje až 45 000 zaměstnanců, kteří pracují v Liberty plus v těch přidružených firmách a v tom areálu, zasahuje to více než 100 000 rodin, které mají ti zaměstnanci, kteří tam pracují. Všechno jste zamítli. My jsme tady navrhovali i zvýšení příspěvku na péči. Navrhovali jsme pomoc lidem v exekucích, kterým vy naopak chcete situaci teď nově ještě ztížit. Navrhoval jsem tady, abychom tady řešili situaci, kdy vy vaším návrhem chcete snižovat počet lékařských pohotovostí v českých regionech. S tím SPD prostě nesouhlasí. Navrhovali jsme tady podporu pracujících lidí, podporu sociálně ohrožených slušných lidí, důchodců a tak dále. vy jste to všechno zamítli, všechno jste mně, SPD, jste nám zamítli, tyto návrhy, v úterý, a místo toho vládní pětikoalice jako prioritu tady zatěžuje pracovní čas v Poslanecké sněmovně návrhem zákona o korespondenční volbě, který vůbec nic nepřináší občanům žijícím v České republice, protože se jich vůbec netýká.

To znamená, to je přesně to zrcadlo. To je přesně, když si porovnáme, co tady prosazujeme my, my v SPD v opozici, to znamená konkrétní řešení problémů občanů České republiky, a vy tady prosazujete a mnoho dní tady zcela zbytečně trávíme návrhem zákona o korespondenční volbě, která se vůbec netýká občanů České republiky. To znamená, to je ten současný stav, ke kterému jsme tady došli. A my jako SPD říkáme, že budeme dál ze všech sil bojovat za lepší životy občanů v České republice, občanů, kteří tady platí daně, žijí tady s námi. A pro mě je i nepřijatelné, a souhlasím s ústavními právníky, třeba s docentem Koudelkou z Masarykovy univerzity, s dalšími, že ti lidé, kteří jsou v zahraničí a kteří ani neumí česky, protože já tady nehovořím o těch, co tam třeba studují, nebo nehovořím o lidech, kteří tam přechodně studují nebo pracují, já hovořím o těch lidech, které vy tady budete i nově vytvářet, kteří tady s námi prostě nežijí a nechtějí si ani udělat ten čas jednou za čtyři roky, aby šli třeba na ambasádu, na konzulát a tam třeba odvolili. Ani za to jim Česká republika nestojí.

To znamená, my budeme dál hájit zájem občanů v České republice a i v dalších čteních budeme za tohleto bojovat. To znamená, tady jenom avizuju, že my načteme pozměňovací návrh, kdy posuneme platnost toho zákona až od 1. 1. 2026. Poprvé se stane, že já nebudu hlasovat pro svůj vlastní pozměňovací návrh, protože to je čistě pozměňovací návrh, abychom si nalili čistého vína, abychom přesně viděli, po ovoci poznáte, jak se říká, protože my říkáme z opozice, že vy ten zákon navrhujete účelově. Účelově proto, abyste zmanipulovali volby, které budou již v příštím roce, to znamená, volby do Poslanecké sněmovny. Vy říkáte, že to účelově neděláte. Takže navrhnu tady záměrně pozměňovací návrh, aby to platilo od 1. 1. 2026, tedy po volbách do Poslanecké sněmovny, když to tedy myslíte tak hezky, jak vy říkáte, a tak nezištně. No a uvidíme, jak budete hlasovat.

Já budu hlasovat proti tomuto pozměňovacímu návrhu, proti svému vlastnímu pozměňovacímu návrhu, protože my jsme proti porušování ústavy a proti zavádění korespondenční volby. Proto jsme také hlasovali proti jakémukoliv projednávání ve výborech, protože my prostě nebudeme hlasovat pro projednávání protiústavního zákona, který manipuluje volby a ohýbá demokracii v České republice. Takže tento pozměňovák navrhnu a samozřejmě o něm budeme hlasovat. A to, jak budete hlasovat vy ve Fialově vládní pětikoalici, potom budu samozřejmě opakovat co nejčastěji i v médiích, aby byla přesně vidět ta účelovost, proč vy takto postupujete. Děkuju za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nikdo další se nehlásí? Je-li tomu tak, tak končím projednávání tohoto bodu. (O slovo se hlásí poslankyně Schillerová.) Ještě jsem ale neuzavřel schůzi, tak prosím, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, já jsem mluvila těsně předtím, než došlo k hlasování. Měla jsem takové závěrečné shrnutí a apelovala jsem tady na zástupce pětikoalice poněkolikáté, že jsme tady nemuseli sedět těch šest dnů, kdybychom se snažili najít kompromis, a nabízím ho. Není to zákon na jedno použití. Shrnula jsem tady všechny nedostatky, upozornila jsem, na co upozorňují i před čím varují někteří experti na ústavní právo. To, že jiní říkají něco jiného, by naopak pro nás mělo být varováním.

No a co je výsledkem? Výsledkem je to, že v podstatě jste to ani nepřikázali do výborů, které jsme navrhli. Myslím si, že některé z nich byly opravdu relevantní. Připomenu pana předsedu Michálka, předsedu poslaneckého klubu Pirátské strany, který tady říkal dnes během dne, budeme vstřícní, chceme s vámi mluvit, chceme to přikázat do výborů. Pan poslanec Exner, jestli se nemýlím, hovořil o tom, že je pro, aby se to přikázalo do bezpečnostního výboru. Je tam celá řada věcí. Je to poslanecký návrh, nemá to RIA. Nemá to povinnou přílohu o vypořádání s korupčními riziky, což je povinná příloha, kdyby to šlo vládním návrhem. No a místo toho to zase zametat pod koberec, rychle to prohrnout, máme stoosmičku. A na Ústavní soud ať si to klidně dají, dopadne to jako včera. Takže to je ta vaše spolupráce.

A to jsem ještě nemluvila o prodloužení lhůty. Protože skutečně si myslím, že čas tady je. Kam tak spěcháte? Kam tak spěcháte? Proč prostě neprodloužíte lhůtu tak, abychom to projednat mohli? Takže myslím si, že tady jsme seděli kvůli vám, kvůli tomu, že jste nebyli schopni ani jednou nás pozvat a pokusit se - pokusit se, my víme, že tady máme menšinu - prostě dojednat zákon, který přežije déle než do konce volebního období. Děkuju. (Potlesk z řad poslanců opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji, paní předsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, tímto jsme projednali schválený pořad 88. schůze, kterou tímto končím. Připomínám, že za pět minut se sejdeme a bude zahájena 90. schůze. Já vám děkuji.

 

(Schůze skončila v 15.23 hodin.)

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.