Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - prvé čtení

Mám zde přihlášeného s přednostním právem pana předsedu Okamuru. Pane předsedo, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, prosím o klid. Pokud máte nějaké důležité jednání, tak ho přesuňte do předsálí. Děkuji. Ještě jednou opakuji, prosím o klid. Děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já bych vás opravdu požádal o klid, protože budu mít delší projev a přece jenom překřikovat tady poslance...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, chápu a rozumím. (Zvoní pro uklidnění v sále.) Prosím pěkně, kolegové a kolegyně, přesuňte své hovory do předsálí. Nerada bych jmenovala například kolegy či kolegyně v pravé části i v levé části. Prosím pěkně, znovu opakuji, aby se pan Okamura mohl soustředit na svůj projev. Děkuji. Stačí to takto, pane předsedo?

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dnes máme před sebou vládní návrh zákona na zavedení korespondenční volby, který účelově porušuje českou ústavu. Je to jasné veřejnosti i odborníkům. Hned na úvod si můžeme také položit otázku: Cui bono? Komu ku prospěchu? A ihned na úvod dávám návrh na zamítnutí v prvním čtení jménem poslaneckého klubu SPD, takže se o mém návrhu bude hlasovat hned po skončení prvního čtení.

Předložený zákon není v souladu s naší ústavou a s Listinou základních práv a svobod. Hnutí SPD proto zavedení korespondenční volby nepodpoří. Korespondenční volba je pro současnou Fialovu vládní pětikoalici evidentně větší priorita než ekonomický a politický stav naší země. Já jsem tady v úterý navrhoval řadu bodů, které jsou prospěšné pro občany České republiky, a všechny tyto body poslanci Fialovy vládní pětikoalice zamítli. Zamítli to ve jménu toho, že chtějí změnit volební zákon a prosadit korespondenční volbu. Takže co jsem navrhoval?

Můžu poprosit o klid zase?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Kolegové, kolegyně, opakovaně vás vyzývám ke klidu a evidentně toto nereflektujete. Prosím berte v potaz, že pan předseda Okamura má také nárok na klid v sále, aby mohl přednést svůj projev. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Navrhoval jsem tady v úterý mimořádné body, jako například řešení dlouhodobého nedostatku základních léků. Fialovu vládní pětikoalici to nezajímá, takže můj bod zamítli, přestože tady byl přítomen ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z TOP 09. Navrhoval jsem v této souvislosti i bod rušení lékařských pohotovostí, které vládní koalice chystá. To znamená, my jsme samozřejmě proti tomu rušení lékařských pohotovostí, a opět jste mi to zamítli. Navrhovali jsme tady zvýšení příspěvku na péči pro zdravotně postižené spoluobčany, kteří jsou v zoufalé situaci. Navrhovali jsme tady další a další zákony, mimo jiné i předřazení zákona o referendu, protože zákon o referendu z pera SPD už tady leží dva roky, a ostatně už tady ležel i v minulém volebním období. A zrovna mimochodem je otázka, zdali si lidé přejí korespondenční volbu občanů ze zahraničí, kteří tady často s námi nikdy nežili, neumí česky ani tady neplatí daně, to nehovořím o českých občanech, kteří tam třeba krátkodobě pracují anebo pracují tam, vracejí se do České republiky, a tak dále, nebo tam studují. Mluvíme o těch českých občanech, kteří tady vůbec s námi nežijí a nikdy ani nežili, přesto mají dvojí státní občanství. Mají dvojí státní občanství.

Takže zamítli jste i předřazení zákona o referendu. Já jsem chtěl, aby právě o té korespondenční volbě mohli lidé hlasovat v referendu. Chtěl jsem, aby mohli hlasovat i o dalších záležitostech, ale pro vás jsou prostě priority...

Já jsem tady navrhoval, abychom tady řešili věci jako drahé energie, aby se tady řešily drahé potraviny, jakým způsobem se s tím vláda chce vypořádat. Zdražuje se dálkové teplo, vodné, stočné se všem občanům zdražuje. No a Fialově vládní pětikoalici je to úplně jedno. Všechny moje návrhy jste zamítli a prosazujete tady, asi priorita, prostě korespondenční volbu.

Já jsem chtěl říct na úvod, že pro SPD jsou prioritou čeští občané, aby měli více peněz, bezpečí a spravedlnosti. To znamená, my jsme tady navrhli v úterý body, aby lidé měli více peněz, aby se cítili bezpečně. A Fialova vláda, je to vláda ODS, Pirátů, TOP 09, STAN a KDU-ČSL, to zamítla. A teď tady máme před sebou... Už druhý den se tady bavíme o zavádění korespondenční volby pro lidi, pro občany žijící dlouhodobě v zahraničí, kteří tady často ani neplatí daně, mnoho z nich, protože tady nikdy ani nežili, nežijí a neumí ani česky. Tak tohleto je potřeba říct na úvod, jaké jsou priority Fialovy vládní pětikoalice, a jsou to jiné priority, než prosazuje hnutí SPD.

Jak jsem říkal, tak předložený zákon, ten zákon, jak je předložený Fialovou vládní pětikoalicí, tak není v souladu s naší ústavou. A na ty problematické body, na ten problém s návrhem korespondenční volby v tomto smyslu, ať to byl ten předešlý senátní návrh z pera poslanců vládní pětikoalice, senátorů vládní pětikoalice, tak je to i tento poslanecký návrh. Tak v podstatě o tom hovoří i ti nejrenomovanější čeští ústavní právníci a jsou k tomu kritičtí, jako je třeba profesor Aleš Gerloch, emeritní děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy, nebo je to docent Zdeněk Koudelka, ústavní právník z Masarykovy univerzity, a další. Takže potvrzují tyhle ty názory. Není to názor SPD nebo Okamury nebo opozice, jsou to názory nezávislých renomovaných ústavních právníků.

A vyplývá z to jasná věc, že Fialova vládní pětikoalice, protože vám plně věří už pouze 3 % českých občanů podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd, tak vy zoufale hledáte hlasy, kde můžete, místo abyste začali dělat něco pozitivního pro občany. Ono to moc nejde, abyste dělali něco pozitivního pro občany, protože přesně, jak se říká, ryba smrdí od hlavy. A v čele stojí totálně neschopný premiér Fiala, který lže, jak tiskne. Zrovna jsem dával včera na své sociální sítě ten jeho rozhovor s Reyem Korantengem v televizi Nova, kde ještě před několika měsíci říká, že nebudete zvyšovat daně, a opakuje to v tom pořadu několikrát. Říká tam, nebudeme zvyšovat daně, nebudeme zvyšovat daně ani živnostníkům, ani nikomu, ani lidem, tam opakuje v televizi Nova v rozhovoru s Reyem Korantengem premiér Fiala. Lhář prolhanej! Politickej podvodník! To prostě tak... Teď mi říká poslanec ODS: Trošku úcty. Trošku úcty k tomu, pane poslanče, bohužel teď si nevybavuji vaše jméno. Pardon, jak se jmenujete? No a nechce mi to říct teď, no tak hlavně že máte odvahu mi tady říkat poznámky. (Poslanec Krejza pomalu přichází blíže k řečnickému pultu.) A pak prej, to je jedno. Mně to jedno není, proto se ptám. (Předsedající: Pane poslanče, i když...) Jo tak poslanec Krejza to tady říká...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Oslovujte pana poslance prosím prostřednictvím. Děkuji.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ano, máte pravdu. Takže pan poslanec Krejza. A vy jste poslanec, teď už jsem si vzpomněl, z Litoměřic, jestli si pamatuju dobře. Tak pan poslanec Krejza říká, že ty věci, o kterých já teď říkám, že jsou naše priority, že je to jedno. A že je jedno, že premiér Fiala tady lže lidem. Je to váš premiér za ODS, protože jste pan poslanec Krejza z ODS, prostřednictvím tedy paní předsedající, jste poslancem ODS, pan poslanec Krejza z Litoměřic. A mně nepřipadá, že je to jedno, že ODS obelhala celou Českou republiku a že váš premiér Fiala ještě před několika měsíci v televizi Nova v rozhovoru s Rayem Korantengem tvrdí opakovaně na opakovaný dotaz, všichni se můžou podívat na můj Facebook, ale to video jako absolutně koluje po celé republice, že říkal, že nebudete zvyšovat daně, a pak plošně všem lidem zvýšíte daně, jo? No tak buď neví, která bije, anebo lže přímo už záměrně. Jedno nebo druhé. Ale já myslím, že není opravdu dobré, aby takovýhle neschopný premiér vedl Českou republiku. Ale ODS na něm trvá. ODS trvá na tom, aby byl premiérem Petr Fiala, takže chápu, že bráníte premiéra Petra Fialu a tyhle ty jeho výroky, které říkal, ovšem jménem celé vládní pětikoalice.

Pojďme dál. Co se týče zákona o korespondenční volbě, to největší úskalí vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústava říká, že například volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Z ústavy vyplývá požadavek, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná.

A tady bych ještě na úvod řekl, že ten argument, který slýchávám, je, že korespondenční volba existuje v nějakých jiných zemích, nebo ve spoustě zemí. Tak na úvod si řekněme, že ony... Ten zákon o té korespondenční volbě je v každé zemi trochu jiný a je také v každé zemi trochu jiná ústava, často úplně jiná. To znamená se zásadními rozdíly. To znamená, i ten argument, že jinde to je, ale už vládní pětikoalice účelově nedořekne, že je to tam jinak, v různých variantách. Tak to je typické, typické manipulativní vyjádření. Mimochodem Česká republika je podle mých informací poslední zemí, která nemá zákon o referendu v rámci Evropy. Takže to, když tedy bych šel na tento argument, tak kde, tak proč jste proti zákonu o referendu, který tady SPD dlouhá léta prosazuje? Ale protože jsme sami a v tom smyslu, aby ten zákon o referendu se mohl hlasovat i o mezinárodních smlouvách, a tak dále, tak samozřejmě je potřeba ústavní většina a tu samozřejmě SPD nemá tady. Referendum, které je ve všech ostatních zemích, tak to nechcete, a teď tady argumentujete korespondenční volbou, která notabene zdaleka není, anebo není ve všech zemích, ve všech demokratických zemích, a navíc i v těch zemích, kde je, tak to provázejí různé, můžou to, v některých zemích to provázejí různé problémy.

Takže tady... Proč o tom hovořím? Protože já mluvím o tom konkrétním návrhu Fialovy vládní pětikoalice, o tom mluvíme tady, na korespondenční volbu, zdali je, nebo není v souladu s ústavou. O tom je tady řeč. A to není. Takže to je ten problém. Takže i to, že argumentujete tím, že to v některých jiných zemích je, tak to je lichý argument, protože tam to bezesporu zřejmě s tou ústavou evidentně je v souladu, s tou jejich ústavou ten zákon, ale tady je problém, že ten český návrh, ten, co podáváte vy, není, a o tom je na úvod celá debata. A o tom celou dobu hovoří SPD i v médiích, o tom hovoříme celou dobu i při diskusích s veřejností.

K tomu bych ještě dodal, což ústava ani Listina neříká, Listina základních práv a svobod, ale zcela zřejmě se to předpokládá, že má existovat co největší důvěra v celý volební proces od začátku do konce. To znamená, od toho, kdo je uznaný jako oprávněný volič, až po přepočet hlasů na mandáty. Tento proces má být verifikovatelný a má být řekl bych pro každého pochopitelný a bez nějakých větších pochybností.

U korespondenční volby na rozdíl od volby normální, kde je člověk sám za plentou, mohou být i další lidé. Soudy mnohokrát soudily a odsoudily kupčení s hlasy. Návrh Fialovy vládní pětikoalice tedy jednoznačně usnadní obchodování s hlasy. V ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, které mají volby splňovat. A my se tady přitom na základě návrhu poslanců vládních stran zabýváme tím, že pro tisíce lidí ústavní pravidla nebudou platit. Jak chcete zavést korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí a zároveň pro ně zachovat tajné hlasování? Plenta ve volebních místnostech nestojí jen tak pro nic. Volič za ní vhazuje lístek do obálky mimo jiné proto, aby nikdo neviděl, pro jakou stranu či kandidáta hlasuje, a nebyl ovlivňován.

Říkáte, že chcete ulehčit lidem v zahraničí volit. V praxi to znamená jediné: diskriminujete občany České republiky. Normální občan naší země musí do volební místnosti. Zavádíte institut, kdy pár vyvolených tohle absolvovat nemusí. Zde je porušena ústavou vyžadovaná rovnost a přesně na tento moment poukazují i ti ústavní právníci, o kterých hovořím, ale i další. To znamená, že v ústavě je napsáno, že volby mají být rovné, ale vy vytváříte vlastně protiústavní nerovnost, protože kdyby vstoupil v platnost váš návrh zákona o korespondenční volbě, tak čeští občané, kteří volí v České republice, mají jenom jednu možnost volby, to je ta stávající, to znamená, že jdete za plentu, tam vložíte volební lístek do obálky a ten dáváte do urny. No ale vy pro občany v zahraničí vytváříte možnosti dvě, protože jednak mají možnost, jako tomu je v současnosti, volit na českých zastupitelských úřadech, kde ty volby probíhají podobnou formou, ne stejnou, ale podobnou formou, protože jsou tam zvláštní volební komise a také jde prostě občan za plentu a volí. Vy vytváříte variantu druhou a to je ta varianta korespondenční volby. Takže tady je narušená ta ústavou garantovaná rovnost a v podstatě je to protiústavní, protože je zvýhodněna jedna skupina občanů, a to Češi žijící v zahraničí. Takže tohleto je moment, který je protiústavní, a to je samozřejmě špatně.

K dalším argumentům se samozřejmě postupně dostanu. Tvrdíte, že korespondenční volba ze zahraničí v uvozovkách nakopne volební účast, umožní lidem snadno vykonávat jejich právo, ušetří čas i peníze. Navíc už dlouho existuje v řadě západních zemí. Tak nějak zapomínáte na fakt, že tahle forma voleb byla nejen vždy zpochybňována, ale ve Francii ji pro podvody zrušili, v Rakousku opakovali prezidentské volby. To je váš cíl, podvádět u voleb? Vaše argumenty jsou směšné. Navíc v různých zemích jsou různá znění ústavy a různé úpravy korespondenční volby, takže nelze paušalizovat.

Nemějte mi za zlé, že budu citovat vaše nejhloupější argumenty. Předsedkyně Sněmovny, paní Pekarová Adamová z TOP 09, řekla, cituji: Je neuvěřitelné, že tak přirozená věc jako právo na účast ve volbách je tak dlouho našim krajanům odpírána. Hnutí ANO a SPD se tomu všemožně snaží zabránit. Konec citátu. Paní Pekarová je zákonodárce, volený politik a je tak nevzdělaná, že netuší, jak probíhají české volby? Je malá, nepatrná naděje, že něco o volbách ví, pak ale lže. Ať je nevzdělaná, nebo lhářka, obojí je smutné zjištění.

Českým občanům žijícím v zahraničí právo na účast ve volbách nikdo neodpírá. V případě sněmovních a prezidentských voleb mají možnost volit z ciziny, a to přímo na velvyslanectvích i na řadě konzulátů. Tento proces je možná pro někoho komplikovanější, na druhou stranu volby se nekonají každý měsíc. Jde o poměrně výjimečnou událost, při níž má občan šanci rozhodovat o budoucnosti své země. Je také namístě položit si otázku, pokud si Čech žijící v zahraničí během voleb neumí udělat čas na to, aby řádně volil podle současných pravidel, jde o chybu v systému, nebo spíš o svobodnou volbu daného Čecha nevolit?

Samo Ministerstvo vnitra si je vědomo protiústavnosti svého návrhu. Ve své zprávě o korespondenčním hlasování píše - znovu zdůrazňuji, že to píše samo Ministerstvo vnitra, úředníci Ministerstva vnitra - cituji: Na druhé straně s sebou zavedení korespondenčního hlasování přináší též některá rizika, píše se ve zprávě Ministerstva vnitra. Nejpodstatnějším z nich je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí mimo volební místnost. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby - tomu se říká family voting - nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, tedy že hlasování probíhá svobodně a tajně. Toto riziko lze výrazně omezit pouze tím, že je korespondenční hlasování umožněno jen vybrané skupině voličů, zatímco v případě univerzálního zavedení riziko významně roste.

Další riziko - stále cituji ze zprávy Ministerstva vnitra - představuje přeprava listovní zásilky, jejíž doručování není pod kontrolou státních orgánů ani voliče, ale je zcela závislé na soukromoprávních subjektech. Tím dochází k narušení bezprostřednosti hlasování, což lze považovat za ústavní problém spočívající v takzvaném outsourcingu realizace volebního práva. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti doručování listovní zásilky držitelem poštovní licence. To je stav v demokratickém právním státě obhajitelný pouze vyvážením jinými zájmy podstatnými pro výkon volebního práva. Korespondenční hlasování s sebou též přináší jako doplňková forma hlasování zvýšené finanční náklady a zvýšení administrativní zátěže pro volební orgány. Konec citátu ze zprávy Ministerstva vnitra.

Takže Ministerstvo vnitra samo o sobě zkonstatovalo, úředníci, odborný aparát Ministerstva vnitra, že korespondenční volba je u nás takto, jak to podává vládní koalice, protiústavní, což považuji opravdu za úplně skandální. Znovu říkám - ještě přečtu jednou tu větu, co říká Ministerstvo vnitra, píše ve zprávě. Ti úředníci, ti odborníci, kteří psali tu zprávu, tak to tam napsali popravdě a napsali, že nejpodstatnějším rizikem z těch rizik je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování. Takže samo vaše Ministerstvo vnitra píše, že váš návrh zákona je protiústavní. Myslím, že je to opravdu úplně skandální, co tady předvádíte v té vaší touze udržet se u moci za každou cenu, když už vám nevěří drtivá většina občanů. Porušujete ústavu, ohýbáte zákony. Je to opravdu šílená situace.

Okradli jste lidi, doslova okradli, protože jste slibovali, že nebudete zvyšovat daně. Premiér Fiala to opakoval ještě před několika měsíci v televizi Nova. Takže vy jste doslova okradli všechny občany České republiky a doslova jste je podvedli a obelhali jste je. Nevím, proč děláte takovou politiku? No, kdybyste takovou politiku nedělali, tak potom byste možná nemuseli porušovat ústavu a ohýbat zákony tak, abyste sháněli voliče všude možně. Voliče, kteří v tuto chvíli neexistují.

Proč o tom mluvím? Protože ruku v ruce s tím zákonem o korespondenční volbě tady podáváte, už je to v prvním čtení, také novelu zákona o nabývání státního občanství. Už je to tady v prvním čtení. Také to podáváte poslaneckým návrhem, aby to bylo co nejrychleji právě souběžně s tou korespondenční volbou. Já jsem na to včera upozorňoval, i když jsem vystupoval v médiích, a jsem rád, že už si toho všimli někteří novináři, tak doufám, že se o tom bude hodně psát.

Vy v tom zákoně o nabývání státního občanství posouváte tu hranici pro potomky českých imigrantů, respektive imigrantů Čechů, kteří imigrovali do zahraničí, až na čtvrtou generaci potomků těchto imigrantů. To znamená, lidé, kteří reálně v České republice nežijí třeba 80 let, neumí vůbec česky - což se ale týká i současné situace v mnoha případech. Vy ale vlastně chcete dávat občanství na základě jakéhosi prohlášení, je to uvedeno v tom zákoně, lidem až do čtvrté generace potomků českých imigrantů do zahraničí, kteří tady nikdy nežili, nikdy tady neplatili daně, neumí ani slovo česky. Vy těmto lidem chcete dávat občanství. Jenom proto, že sháníte voliče, kde můžete.

My jsme zásadně proti, protože podle mého názoru bychom neměli rozšiřovat okruh lidí, kteří mají ovlivňovat životy nás v České republice, nás, co žijeme v České republice, platíme tady daně a umíme česky samozřejmě také. Musím říci, že o tom nemluvím samoúčelně, protože už si umím představit, jak zase poslanci vládní pětikoalice by chtěli napadat tady to, co říkám. Jenže oni to říkají ti ústavní právníci, o kterých jsem hovořil, třeba docent Koudelka z Masarykovy univerzity upozornil na tento moment. A velice hezky. Jeden z jejich argumentů, on k tomu napsal takový celý odstavec, tak tam říká, že z jeho hlediska ústavního právníka, říká ten moment, že vlastně my voliči, co tady žijeme, tak jsme odpovědní za tu svoji volbu, protože budeme nést následky té volby. Protože samozřejmě ať ty volby dopadnou tak, nebo onak, protože tady žijeme, tak se při té volbě rozmyslíme tak, že zvažujeme, kdo tady bude vládnout, kdo udělá ty koalice, jakým způsobem Česká republika bude fungovat. Ale ti lidé, kteří žijí v zahraničí, notabene když chcete vytvářet ještě nové české občany, tak oni vlastně nemají žádnou odpovědnost za tu svoji volbu. To mi připadá i jako docela zajímavá právní argumentace ústavního právníka renomovaného. A je to pravda. Proč mají rozhodovat o životech v České republice lidi, kteří tady vůbec s námi nikdy nežili, nežijí, nebudou žít, neplatí tady daně a neumí ani česky? Pochopitelné je to v případě občanů, kteří třeba krátkodobě pracují v zahraničí, studují tam, tam ta možnost je na těch konzulátech, ambasádách, takže tam to problém není. Ale rozšiřovat ten okruh tak, jak vy chcete, takže kdo chce, tak prostě volit může, krátce řečeno, a volby nejsou každý den, ale rozšiřovat okruh těch voličů a udělovat české státní občanství prostě jenom proto, že vládní koalice shání voliče, tak to si myslím, že je špatně.

Když to naši experti kalkulovali, pakliže se rozšíří ten počet držitelů státního občanství, pakliže by si požádali všichni na tu čtvrtou generaci, tak to může být až milion 200 tisíc lidí navíc. Samozřejmě zdaleka ne všichni určitě takové možnosti využijí, to je přece jasné, ale může to být asi milion 400 tisíc, je to čtvrtá generace. Pardon, milion 200 tisíc. Je to čtvrtá generace. To znamená, to může být až čtvrtina, pětina stávajících voličů v České republice. Tímto způsobem, že Fialova vládní pětikoalice chce opravdu v podstatě zmanipulovat volby a zmanipulovat vlastně politickou situaci a politické vedení České republiky tak, aby se udrželi u moci, to já považují za úplně nevídané, co vaše vláda předvádí pro to, abyste se udrželi za každou cenu u koryt.

Takže z tohoto pohledu - já už jsem před 14 dny v televizi Nova jako první přišel s tím návrhem, a jsem rád, že v tom stejném pořadu místopředseda Sněmovny Havlíček říkal, že Okamura má... pan Okamura má dobrý nápad, že je to zajímavé, kdy jsem říkal, ať vládní koalice posune účinnost toho zákona na korespondenční volbu až na rok 2026, to znamená po volbách do Poslanecké sněmovny, které budou již příští rok. Tím by vládní koalice samozřejmě alespoň tento moment, ten argument nějakým způsobem oslabila. Tohle vládní koalice udělat pochopitelně nechce, protože vaším účelem není demokracie, ale ohnout volební zákon samozřejmě na úkor českých občanů žijících v České republice.

Samozřejmě za nás říkám, my bychom rádi byli součástí příští vlády, a pakliže by se vám podařilo prosadit ten zákon o korespondenční volbě, tak my ho zrušíme. My budeme navrhovat a budeme prosazovat zrušení toho zákona. Takže to je stanovisko SPD k této věci.

Kdysi jsme si tedy řekli, že vládní koalice tímto návrhem porušuje ústavu, ale ještě o tom budu mluvit, i o dalších argumentech, dokonce i Ministerstvo vnitra samo o sobě zkonstatovalo, že korespondenční volba je u nás protiústavní. Tak co vy, vládní poslankyně a poslanci, na to? Porušíte tedy ústavu, nebo ne? Já vím, že ten dotaz je poměrně marný, odpověď známe. Ano, porušíte ústavu, chcete porušit ústavu, chcete za každou cenu oslabit voliče v České republice a oslabit volební systém a důvěru v demokracii. A já jsem vám ale chtěl také říct, jak byste to měli udělat správně. Já už jsem to říkal i v médiích. Protože jedinou správnou cestou v tomto případě pro Fialovou vládni koalici je změnit ústavu a napsat, že volby nejsou tajné a že je třeba legální nakupovat hlasy. S takovou změnou by ovšem SPD samozřejmě nesouhlasilo. Ale je to tak, aby tento váš zákon nebyl protiústavní, tak je potřeba nejprve změnit ústavu. Na to ale nemá vládní koalice ve Sněmovně většinu, takže ústavu změnit nemůžete, tak rozhodli občané ve volbách, že sama vládní koalice ústavu změnit nemůže, přestože byste to chtěli evidentně, ohnout i ústavu. Tak navrhnete protiústavní zákon a natvrdo ho tady bezskrupulózně chcete protlačit, přestože jsem přesvědčen o tom, že většina občanů České republiky korespondenční volbu nechce. A na to by samozřejmě bylo dobré také vyvolat referendum, ale to vy také nechcete.

Takže to je opravdu neuvěřitelná situace, jakým způsobem se Fialova vládní pětikoalice brání demokracii, jakým způsobem jste proti demokracii, jakým způsobem jste antidemokrati. A tady platí to přísloví, které často vidím, že ho někdo v souvislosti s vaší vládou cituje, že největším odpůrcem demokracie jsou ti, kteří o ní nejvíce křičí, a to jsou přesně představitelé Fialovy vládní pětikoalice, à la premiér Fiala, paní Pekarová Adamová, pan Rakušan, předseda STAN, kteří stále vykřikují takové věci. Takže to je přesně ono. Jak jsem už včera říkal - po ovoci poznáte je. Po ovoci poznáte je! Takže taková je situace.

Proč je dobré volit jako nyní za plentou? Volič je za ní sám, nikdo mu nesmí koukat přes rameno, jak volí. To je tajná a svobodná volba, která vám ve vládě evidentně vadí. V momentě, kdy bude možné volit tak, že volič hodí hlas do obálky doma, volič v zahraničí, pak už to není volba tajná a svobodná, protože za jeho zády, nebo i za mými zády, kdybych volil v zahraničí, může stát třeba někdo, kdo vyvíjí nátlak nebo jiné metody přesvědčování. Princip svobodné a tajné volby je porušen. To je tak jednoduché, že si troufnu tvrdit, že to chápe každý člověk. Z nějakého důvodu to ovšem nechápe předsedkyně Sněmovny, paní Pekarová Adamová z Fialovy vládní koalice, z TOP 09. Bylo by férové, aby vládní koalice na rovinu řekla pravdu, tedy že nechcete tajné a svobodné volby, chcete možnost hlasy nakupovat, manipulovat s lidmi, a proto chcete změnit ústavu, to by byl ten férový postup, změnit ústavu a ústavní požadavek na tajnost a svobodu voleb, že to chcete zrušit. Protože to je princip vašeho zákona. A vy to děláte protiústavně, aniž měníte ústavu. Samozřejmě my bychom byli proti takové změně, já to radši opakovaně zopakuji. Protože mě tady, když jsem šel do Sněmovny, odchytila kamera pořadu 168 hodin v České televizi, nechci teď mluvit o obsahu, ale to jsou právě ti odborníci na to, že vždycky něco vystřihnou, tak aby to vyznělo vždycky negativně pro opozici a aby to vždycky bylo pozitivní pro Fialovu vládní pětikoalici.

Teď nevím, jestli se tam už vyřešil ten bossing, co tam dělá paní Fridrichová, jak tam ji z toho obvinili ti zaměstnanci. Ještě dělá bossing, nebo už to nedělá, ten bossing, nebo dělá ten bossing, nebo jak to tam je v té redakci? To je také otázkou, ale reportáže na toto téma se samozřejmě v pořadu 168 hodin nedočkáme, to je přece jasné. Takže jenom jsem si na to vzpomněl, že když jsou ta účelová vytrhávání z kontextu, tak to tady máme na to v uvozovkách odborníky, podle mého názoru.

Samozřejmě ten váš zákon, to je samozřejmě další krok k totalitě. Ale ctím svobodu názoru, a pokud se českým i evropským takzvaným liberálům demokracie příčí, což vidíme i na dalších příkladech, mají právo takový názor vyslovit. Strany pětikoalice například nechtějí zákon o referendu, který naopak hnutí SPD dlouhodobě prosazuje. Samozřejmě nikdo neupírá vládní koalici právo na názor zrušit demokracii a nastolit totalitu. Ale za sebe říkám, že budu bojovat do posledního dechu, aby o tom, zda zde zavedeme totalitu a nedemokracii, rozhodli voliči ve svobodných a tajných volbách, nikoliv aby o tom rozhodovaly vaše samozvané elity. Odpusťte mi, ale každý z vás je tu zástupce občanů a nikdo vám nedal mandát k tomu, abyste měnili pravidla voleb. A když mluvím o těch samozvaných elitách, tak mám pravdu, protože ty arogantní výroky, které urážejí občany v České republice, ty předvádí Fialova vládní koalice skutečně pravidelně.

Například včera poslankyně hnutí STAN Pavla Pivoňka Vaňková napsala status, mám to tady, je to jedna věta, napsala status v tomto znění: "Chtít referendum v zemi, kde se rok od roku mediální gramotnost obyvatelstva zhoršuje, mi nepřijde jako rozumný nápad." Poslankyně vládního STAN Pavla Pivoňka Vaňková předvedla velkou aroganci vůči našim občanům, urazila je a udělala z nich hlupáky. Podle ní jsou gramotní asi jen politici Fialovy vládní pětikoalice. To je přesně to, co je STAN Víta Rakušana a co je přesně dikce, tak jak uvažuje a tak jak jedná Fialova vládní pětikoalice. Vy si myslíte, že jste ty elity, které jsou gramotné, a o občanech říkáte, že jejich gramotnost je nízká, takže vlastně nemají právo, nejsou způsobilí podle vašeho názoru posuzovat situaci v České republice. To je neskutečná arogance! Tímto způsobem arogantně urazila občany a udělala z občanů hlupáky poslankyně STAN Pavla Pivoňka Vaňková. Pravda, já ji neznám, ani nevím jak vypadá, protože jsem ji vůbec nezaregistroval za dva roky tady v sále Sněmovny. Ale když jsem se na to včera ptal, když jsem tento neskutečný výrok zaznamenal, tak jsou mi svědky naši poslanci, že mi ukazovali její fotografii, a stejně jsem ji nepoznal, neznal jsem jí. Ale je vidět, že paní poslankyně sice tady v plénu Sněmovny vidět příliš není, respektive z mého pohledu vůbec, ale čas na arogantní psaní a na to, aby urážela občany v České republice a dělala z nich hlupáky, tak na to vládní poslankyně čas má. To jenom když jsem mluvil o samozvaných elitách, tak zrovna včerejší příklad, včerejší příklad, jak o občanech uvažují poslanci Fialovy vládní pětikoalice.

No a samozřejmě myslím, že se všichni můžete podívat na moje sociální sítě, jaké jsou komentáře pod tímto příspěvkem. Jak jsem už říkal, sleduje mě na sociálních sítích dohromady 600 000 českých občanů, takže nějaký průřez, nějaký názorový, tam je. Nicméně včera těch videí jsem měl hodně a příspěvků, takže samozřejmě to tam mohlo trošku zapadnout, ale komentářů je tam poměrně dost, koukal jsem u mě na Facebooku, ale i na Instagramu a tak dále. Chtěl jsem jenom říct, takto to je. Možná to dám i do videa ještě, ne jenom jako status, protože mi to připadá jako velice příhodné, protože potom by se s těmito názory mohlo seznámit více než 100 000 lidí a to si myslím, že je určitě namístě.

A k výmluvám o tom, že chcete zlepšit přístup k volbám, paradoxně mluví i vaše Ministerstvo vnitra. Opět cituji ze zprávy vašeho Ministerstva vnitra: O usnadnění výkonu volebního práva lze samozřejmě uvažovat i u jiných znevýhodněných skupin, kterými jsou voliči ve výkonu trestu, vojáci v zahraničí, zdravotně postižené osoby anebo voliči, kteří pobývají v době voleb krátkodobě v zahraničí. I když současná právní úprava umožňuje všem uvedeným skupinám hlasování, jeho praktické provedení v jednotlivých volbách mnohdy fakticky znemožňuje voličům účastnit se u voleb. Tady na tom vidíte, že i Ministerstvo vnitra hovoří, ti odborníci na Ministerstvu vnitra, ti apolitičtí odborníci v té zprávě, kterou ti úředníci vypracovali, samozřejmě pravdivě ji museli vypracovat v tomto případě, tak píší, že samozřejmě vám nejde o žádné zlepšení přístupu k volbám. Vlastně z toho citátu zcela jasně vyplývá ta účelovost toho vašeho návrhu. Protože vy vlastně nechcete zvýšit volební účast v České republice, kde občané jsou velice dobře informováni o té vaší hrůzovládě a nechtějí už Fialovu vládní pětikoalici, ale vy účelově potřebujete najít voliče v zahraničí, kteří samozřejmě tady s námi nežijí a bezesporu mají méně informací o stavu v České republice než my, kteří tady přímo každodenně žijeme. To je myslím zcela zřejmé. I kdyby byl někdo 24 hodin na internetu v zahraničí, někde v Americe, tak rozhodně nemůže mít tolik informací a takový náhled do věci jako ten, kdo tady každý den žije, to si myslím, že je zřejmé. A není to nic o tom, kdo je jak vzdělaný a tak dále. Protože náš občan si tady může vyzkoušet zdravotní péči v podání Fialovy vládní pětikoalice, kdy jste vzali peníze a nejsou základní léky a nejsou dostupné základní léky a tak dále, takže to může tady zakusit jenom občan a vyhodnotit si tohleto a mnoho dalších věcí jenom občan, který žije samozřejmě v České republice. Nebo vyhodnotit si je může kdokoliv, ale zažít na vlastní kůži to může samozřejmě jenom ten, kdo tady to zažívá.

Odborníci v této souvislosti uvádí mimo jiné tento příklad v souvislosti k tomu, jak jsem hovořil o tom přístupu k volbám a tak dále. Volební právo ve volbách do Senátu má občan České republiky, který dosáhl věku osmnácti let. Zákon nestanovuje v těchto volbách překážku výkonu volebního práva, omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, a proto volič nacházející se ve věznici má právo volit. Nicméně vzhledem k tomu, že volební právo musí volič vykonat pouze ve volebním obvodu, kde je přihlášen k trvalému pobytu - mluvíme o volbách do Senátu - nemá fakticky možnost hlasovat v případě, že se věznice nachází mimo volební obvod tohoto voliče.

A pokračuju v tom, co píše zpráva ministerstva, co říkají odborníci. Když to shrnu, tak když je 50 000 lidí ve vězení, tak těm Fialova vládní koalice volit nedovolí, a naopak navrhujete zákon, to znamená, čeští občané v České republice - a teď nehodnotím, jestli vězení, nevězení, prostě jsou to čeští občané, kteří jsou v České republice a mají volební právo. A naopak vy navrhujete zákon, který má nově dát volební právo lidem s českými kořeny po celé planetě do čtvrtého kolena, do čtvrté generace potomků imigrantů do zahraničí, tedy i těm, co u nás třeba 80 let nikdy nežili a ani neumí česky.

Jak víme, je to nápad ukrajinského prezidenta Zelenského, který má pocit, že tím vyhraje volby, pokud je vůbec vypíše. Takže ta inspirace je tady evidentní. Ale já vám řeknu, já se nechci inspirovat na Ukrajině. Jo? Tam se inspiruje Fialova ukrajinská vláda, Fialova ukrajinská vládní pětikoalice. Pro vás jsou, pro vás je Ukrajina na prvním místě. Ale pro nás je na prvním místě to, aby čeští občané měli více peněz, bezpečí a spravedlnosti, za to tady bojuje SPD a chceme demokracii a svobodu. Provádíte ukrajinizaci v praxi.

Nikdo českému rodákovi nebrání, aby zde s námi žil a dostal občanství. Naopak myslím, že každý rodák je vítaný. Ale mají o jakémkoliv směřování naší země rozhodovat lidé, kteří nežijí zde u nás 50 nebo 80 let a neumí ani česky? Jste normální? Vaše vládní partaje mají tragické volební výhledy, ale třeba se to změní, protože politika je vrtkavá a možná SPD bude mít zase problémy, že zase - ne že zase, my problémy nemáme, ale že zase bude mít na druhou stranu problémy jiná politická strana. Takže to jako nevíme. Ale co vím, je, že řada mainstreamových médií už si brousí zuby na to, aby - ne všechna, ne všechna, ale některá ano, takové ty servery některé, aby pošpinily a poplivaly SPD a opozici, jak budou moct, protože budou chtít zase, jak to dělaly v posledních volbách, protlačovat Fialovu vládní pětikoalici. Takže ta kampaň bude samozřejmě ošklivá ze strany médií, ne všech, znova říkám, nejsou to zdaleka všechna média, ale některá hodně mainstreamová média, hlavně ty servery, tak ty samozřejmě - a Česká televize samozřejmě taky. Ostatně už devět let jsem nebyl pozván do pořadu Otázky Václava Moravce. Je to devět let, co jsem tam nebyl pozván. Nikdy jsem pozván neodmítl, takže ta manipulace České televize, volební manipulace, manipulace s občany, to zneužívání občanů ze strany České televize je opravdu odporné, protože občané povinně platí koncesionářské poplatky a pak jsou tyto poplatky zneužívány politickým a mediálním podvodníkem, jinak se to podle mého názoru nedá nazvat, Václavem Moravcem. Takže to je prostě můj názor na to. Protože není možné, aby předseda parlamentní strany - mě schválně nezvali do hlavního diskusního pořadu právě proto, aby upozadili SPD na úkor jiných, preferovaných politických stran. Takže to je prostě mediální podvodník podle mého názoru a já si za tím názorem stojím. Ale pálí mě to hlavně z toho důvodu mimochodem, že dochází ke zneužívání koncesionářských poplatků našich voličů. A to opravdu není správně, protože naši voliči v podstatě tímto platí propagaci předsedům jiných politických stran, které nevolili a které ani nechtějí volit, ale na druhou stranu musí platit povinně koncesionářské poplatky. Takže to je prostě neuvěřitelné, co se tady děje, úplně. To je úplně neuvěřitelné, co se děje kolem některých pořadů v České televizi.

Na druhou stranu je pravda, že zpravodajství České televize, tady ti redaktoři, co jsou ve Sněmovně například, tak jsou féroví a myslím, že svoji práci mají rádi a snaží se to dělat vyváženě, takže rozhodně nelze paušalizovat. Nelze paušalizovat. Je to velká organizace a jsou tam různí lidé, takže jsou tam i aktivisti, ale je tam spousta lidí, kteří tu práci mají rádi a nechtějí nikomu nadržovat nebo někomu ubližovat. Takže proto mluvím o tom konkrétním pořadu, mluvím, a to samozřejmě je neuvěřitelné. Neuvěřitelné. Devět let už mě nepozvali do hlavního diskusního pořadu České televize. Protože Okamurovy názory nesmí být slyšet, názory strany, názory člověka, kterého v zastoupení SPD volí víc než půl milionu občanů České republiky. Tak to prostě je a je to samozřejmě... Jak je to možné, tohleto, v demokracii?

Já už jsem opakovaně vyzýval ministra kultury Baxu z ODS, který má média na starosti, a žádal jsem ho o názor, ostatně i zde ve Sněmovně, ale jemu je to jedno. Vládní koalici je to jedno, protože vám je demokracie ukradená. Vám demokracie platí jenom, když lidi souhlasí s vámi. Ale jak někdo s vámi nesouhlasí, s Fialovou vládní pětikoalicí a s vašimi podporovateli, tak hnedka jsou ti lidi dezoláti, fašisti, xenofobové, rasisti, populisti, no, všechno možné jsou, když s vámi někdo nesouhlasí. Nebo je dokonce urážíte. Urážíte inteligenci lidí, přímo otevřeně urážíte inteligenci lidí, jako to udělala včera poslankyně STAN Pavla Pivoňka Vaňková. Omlouvám se, že to musím číst, protože já jsem to jméno ani neznal, protože se tady nějak neprojevila, takže se na to vždycky musím podívat. Takže ne že bych měl to, ale jak je to jméno trošku delší a trošku nezvyklé, tak prostě se musím podívat. Takže toto takto je.

Když jsem mluvil o tom, že opravdu mi připadá velmi zarážející, podivné, já s tím nesouhlasím, že chcete, aby rozhodovali o směřování naší země lidé, kteří tady nežijí třeba 50, 80 let, ani neumí česky, ani tady nikdy neplatili daně, tak samozřejmě důvod je ten, že příští rok jsou volby do Poslanecké sněmovny a v tuto chvíli vaše vládní partaje mají tragické volební výhledy. To je jediný důvod, proč navrhujete korespondenční volbu. To nemá jiný důvod samozřejmě. Je to jediný důvod, proč to navrhujete. To jste tak sprostí, že kvůli tomu budete ohýbat zákony? Jestli chcete vyvrátit argumenty, že je váš návrh účelový z důvodu vašich nízkých volebních preferencí vašich vládních stran, tak posuňte účinnost zákona až po volbách do Poslanecké sněmovny, které budou již příští rok. A bylo by samozřejmě, to by bylo férové. A samozřejmě by bylo férové i na tuto otázku vyhlásit referendum. Ostatně zákon o referendu z pera SPD tady leží ve Sněmovně už dva roky a vládní pětikoalice ho blokuje. Já jsem se pokoušel ho zařadit na program schůze už v minulosti a vždycky jste tento návrh zamítli, protože vy nechcete demokracii. Vy chcete, aby lidi přišli jednou za čtyři roky k volbám, teď už chcete vytvářet i další, nové české občany, kteří tady ani neumí česky, neplatí tady daně a nikdy tady nežili. No a pak chcete, aby občani drželi hubu a krok a už aby se v referendu, když porušujete volební program, nemohli vyjádřit. A přitom, jak by to bylo namístě.

Takže vy jste slibovali, že nebudete zvyšovat daně. A premiér Petr Fiala to ještě nedávno na přímé dotazy moderátora Reye Korantenga v televizi Nova říkal, že nebudete zvyšovat daně. Zopakoval tam několikrát: nebudeme zvyšovat daně, říkal, nebudeme zvyšovat daně. A Rey Koranteng se ho ještě ptal: opravdu nebudete zvyšovat daně? V tomto smyslu se optal. A on ještě zopakoval, premiér Fiala, že nebudete zvyšovat daně. Takže tady by byl zcela namístě zákon o referendu. Já chápu, proč se ho bojíte - protože jste obelhali voliče, obelhali jste celou Českou republiku a samozřejmě voliči by vám to v referendu ihned spočítali už během volebního období. Jenže vy se chcete za každou cenu udržet až do konce.

Takže vy jste proti demokracii, vy jste antidemokratická pětikoalice. A opravdu tristní je na tom třeba to, že ve vládní koalici jsou třeba Piráti, kteří mají v programu referendum - pozor, Piráti mají ve volební programu referendum! Přitom když tady navrhujeme zákon o referendu, tak ani Piráti nepodpoří zákon o referendu, neřeknou ve vaší vládní koalici - my Piráti to máme v programu, tak prostě podpořte referendum. Ne. Oni taky zradili v plné šíři volební program. Takže samozřejmě to je také potřeba poznamenat.

Ideální by bylo, abyste vy vyvrátili ty argumenty, abyste posunuli účinnost zákona až od příštího roku. Samozřejmě my takový pozměňovací návrh připravíme. My takový pozměňovací návrh připravíme. My ho připravíme, abychom vám nastavili zrcadlo. Teď mě to napadlo. My ho připravíme a necháme o tom hlasovat, abychom vám nastavili zrcadlo přímo v hlasování. Hned pochopíme, jak to chcete. Samozřejmě my budeme hlasovat proti zákonu jako celku, to je jasné. Proti zákonu jako celku budeme samozřejmě hlasovat, protože je protiústavní. Ale my připravíme ten pozměňovací návrh, aby platnost a účinnost byla až od roku 2026. A pak samozřejmě to budeme komunikovat. Budeme to komunikovat. A připravíme tam ten pozměňovák a budeme to komunikovat. My budeme proti samozřejmě. Ale nás zajímá vaše hlasování. Bude nás zajímat hlasování Fialovy vládní pětikoalice. My jsme proti zákonu o korespondenční volbě v tomto smyslu, jak to podáváte. Nás nezajímá ani ta účinnost, protože my jsme proti. My budeme hlasovat proti. Ale vaše hlasování nás bude zajímat. Vaše hlasování nás bude zajímat. Protože my nebudeme hlasovat pro protiústavní zákon, i kdyby účinnost byla za dvacet let. Pro to my nikdy hlasovat nebudeme, protože je to protiústavní, jak upozorňují i odborníci.

My to ještě projednáme na klubu, ale ten nápad se mi líbí. My připravíme pozměňovák a posuneme datum účinnosti. A teď uvidíme, o co koalici přesně jde. My to víme. Ale teď to bude černé na bílém, o co vám jde. O volby do Poslanecké sněmovny příští rok, protože nemáte hlasy, protože jste to zpackali a vaší vládě lidé nevěří. Takže tady to bude - po ovoci poznáme je. To je přesně ono. Takže to je ono. A já si to poznamenám hned, protože jsem samozřejmě ještě na začátku svého vystoupení, ještě jsem se nedostal nikam dál. Takže pozměňovací návrh - a to je posunutí účinnosti, abychom si nalili tady čistého vína hned před veřejností. (Poznamenává si.) To mám hotovo. A teď budu pokračovat dál.

K výmluvám o tom, že chcete zlepšit přístup voleb, to už jsem hovořil...

SPD má v programu přímou demokracii a věříme, že v konečném důsledku je výhodná pro všechny. Jak jsem již zmínil, prosazujeme zákon o referendu a také přímou volbu a odvolatelnost politiků a jejich hmotnou odpovědnost. Jsme jedinou stranou v parlamentu, která prosazuje referendum také o mezinárodních závazcích České republiky, tedy například o vystoupení nebo setrvání v Evropské unii. Mám tedy pro vládní koalici výzvu. Prosazujete korespondenční volby, přijímání migrantů, euro, Green Deal a další negativní nápady. Pojďme vyhlásit na tato témata referendum. Pojďme vyhlásit na tato témata referendum, tak jak dlouhodobě navrhuje SPD, a zeptejme se občanů. Udělejme referendum, ať rozhodnou ti, kteří ty volby mají rozhodnout. To jsou občané. To je jediné legitimní řešení. Návrh zákona o referendu z pera SPD tady ve Sněmovně leží již několik let. Takže stačí, když pro něj vy ostatní včetně hnutí ANO budete hlasovat. A referendum může být ve velmi krátké době. Ukažte lidem, že stejně jako SPD podporujete skutečnou demokracii. A dodám, že Česká republika je poslední zemí v Evropské unii, která nemá přijatý zákon o celostátním referendu.

Někteří z vás si možná vzpomenou na zakladatele našeho státu, na prezidenta Masaryka. O demokracii a o tom, jak to viděl prezident Masaryk, o tom ještě hovořit budu, k tomu se dostanu. To ovšem bude až další, pozdější fáze. Co by vám dnes asi řekl? Byl striktní zastánce švýcarské přímé demokracie. Byl mimo jiné zastánce suverenity našeho státu a v jejím jménu rozbil nadnárodní rakousko-uherskou pseudofederaci, která utlačovala desítky státoprávních národů. Masaryk, který tuhle zemi vybudoval na základě práva na sebeurčení, které vy popíráte, by řekl: lid této země rozhoduje. Tak jak to říká i naše ústava a i přirozené lidské právo.

Takže když shrnu, co jsem zatím v úvodní hodině řekl - a jak říkám, stále hovořím o úvodní fázi. Hnutí SPD korespondenční volby navržené stranami Fialovy vládní pětikoalice dlouhodobě odmítá, protože návrh je v rozporu s Ústavou České republiky, kde se v článku 18 uvádí, že volby - cituji - se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Volič tak podle dikce ústavy musí svůj hlas sám vložit do prázdné obálky ve volební místnosti za plentou, aby bylo jasné, že není nikým ovlivňován. Toto však vládními poslanci navržená korespondenční volba neumožňuje. Takto pojatá korespondenční volba je v rozporu s Ústavou České republiky a zároveň by znamenala konec demokracie, protože popírá tajnost a rovnost volby. Současně přináší nebezpečí rozsáhlých manipulací a volebních podvodů při sčítání hlasů.

Princip tajné volby s sebou mimo jiné přináší i to, že nikdo nemůže nijak zkontrolovat, jak jsme volili. A nejde jen o to, že to ztěžuje obchodování s hlasy a uplácení voličů, protože nikdy nezkontrolujete, jak volili, ale také to omezuje šanci voliče vydírat, nebo dokonce za nesprávnou volbu trestat.

Včera jsem byl v pořadu CNN Prima a právě na toto téma, kde se to diskutovalo. A zaskočil mě tam přece jenom jeden argument, nebo možná to bylo v jiném pořadu, protože jsem vystupoval ve více médiích, kde někdo říkal, že paní Pekarová Adamová argumentuje tím, že ta tajnost volby je prý v pořádku, protože obálka s volebním lístkem a pak ta obálka s identifikačním lístkem budou ve dvou oddělených obálkách a že přece ta tajnost je v pořádku. No tak to trošku...

Já jsem věděl, že paní Pekarová Adamová není kompetentní vůbec. Ale jako to zaskočilo i mě, protože tajnost té volby přece vůbec z hlediska těch kritiků, ústavních právníků a dalších odborníků, nespočívá v tom, že obálky jsou odděleně. Ano, ty tam jsou odděleně na rozdíl od senátního návrhu, kde to problémem bylo. Že tam ty lístky, ten identifikační lístek a volební lístek, ten návrh vládních senátorů, co tady ležel dva roky, tam už si vládní koalice naštěstí vyhodnotila, že to je už úplná blamáž, že to je úplný paskvil. Protože tam skutečně v tom senátním návrhu, který tady doteď leží ve Sněmovně, návrh ze Senátu, který ovládá Fialova vládní pětikoalice, bylo, že poté, co tou korespondenční volbou občan žijící v zahraničí odvolí, tak to dá do jedné obálky, kde jsou společně identifikační lístek a volební lístek. Takže lze dokonce identifikovat u volební komise konkrétně občana s volebním lístkem, kdo jak volil. Takže to samozřejmě byla už úplná blamáž, to už byla Severní Korea, v uvozovkách, nebo nějaký totalitní režim. Ale to jste tady v tom vašem poslaneckém návrhu oddělili. Ale tajnost té volby přece spočívá v tom, o čem já hovořím. To jsem opravdu nestačil zírat, jak předsedkyně Poslanecké sněmovny, jedna ze tří nejvyšších ústavních činitelů vůbec, může takhle nekompetentně hovořit o jejím vlastním vládním návrhu. Ta tajnost přece spočívá v jiném momentu, v okamžiku té volby.

To znamená, že teď je to tak - jo, a to je ten argument, to jsem taky zaslechl: přece lidé konzultují svoji volbu s rodinou. No ano, to je v pořádku, proč ne? Ale nikdo přece, ale ta tajnost je v tom momentu té volby, že je ten občan za plentou, takže ani rodina, ani ti příslušníci nevědí, jak on ve skutečnosti volil, protože tam už byl sám. To je ten tajný moment. Takže tyhle argumenty, že lidi konzultují v rodině, koho budou volit, to je v pořádku, proč ne? Já vůbec nechápu, jak takhle nekompetentní vládní koalice tady může vládnout, že ani ty zásadní - já nejsem právník, ale zásadní právní minimum prostě mám, abych jasně odlišoval jednotlivé kroky a abych to dokázal prostě posoudit.

Tady vidím, jak předseda poslaneckého klubu Cogan z hnutí STAN kroutil hlavou. No, tak jestli souhlasíte s paní Pekarovou Adamovou, tak v pořádku. Já vím, že souhlasíte, ale spíš by mě zajímalo už v této souvislosti, pane předsedo, jak já jsem tady, protože před chvílí jste tady myslím nebyl (Předsedající: Prosím prostřednictvím oslovujte. Děkuji.) Ano, prostřednictvím paní předsedající. Když už vás tady vidím - předseda poslaneckého klubu STAN, pan Cogan z Nové Paky. Tak vaše paní poslankyně napsala včera na sociální sítě, pane předsedo Cogane, prostřednictvím paní předsedající, když už tedy jste tady kroutil hlavou a aktivně jste se zapojil do mého vystoupení, tak ona napsala - cituju: Chtít referendum v zemi, kde se rok od roku mediální gramotnost obyvatelstva zhoršuje, mi nepřijde jako rozumný nápad.

Já nemluvím o tom, já vím, že nechcete referendum, ale mě zajímá ta pasáž, kde vaše poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková urazila arogantně občany České republiky a udělala z nich hlupáky. Vím, že je to stanovisko zřejmě i hnutí STAN, protože já vaši aroganci znám, jako vás, hnutí STAN, ne všech, ne všech, pravda. Paušalizovat to nelze. Protože třeba ne všichni jste tací. Ale chci jenom říct, jaký na to máte názor, by mě zajímalo. Po mém vystoupení se můžete přihlásit na faktickou poznámku, takže můžete jít ihned to okomentovat, jsme v obecné rozpravě. To hodnocení paní poslankyně, jak hodnotí gramotnost občanů České republiky a jak se tady negativně hodnotí gramotnost občanů České republiky. A z toho vyplývá, že prostě paní poslankyně sama o sobě má pocit, že ona gramotná je, což bezesporu. Ale proč tedy hovoří o občanech České republiky, že oni jsou méně gramotní než paní poslankyně v podstatě, která to tady hodnotí? Mně to připadá velmi urážlivé vůči občanům. Takže bylo by zajímavé slyšet, co si o těchto řekl bych pohrdajících vyjádřeních vůči občanům myslí, když už tady pokyvoval pan předseda, poslanec klubu STAN Cogan z Nové Paky, tak co si o tom vlastně myslí. Tak zatím je to jenom mlčení, ale myslím po tom včerejším vyjádření - teď se vyjádřit ještě nemůžete, ale to by nás zajímalo.

Ale já vím, jak to je, protože předsedou vaší strany je Vít Rakušan a tu aroganci vidíme. Ten dokonce, když jsem na to koukal, protože se mě na to ptala média, tak jsem se tam musel kouknout ke své nechuti, protože já nechci ztrácet čas blbostmi. Ale to video, které natočil předseda hnutí STAN Vít Rakušan o tom, jak se tam navezl do premiéra Fialy - tak co na to říct? Normální lidské hodnocení: tohle je podrazák a křivák, samozřejmě. Ale spíš se divím, že si to odéeska nechá líbit. Protože takovýmto způsobem... Přitom je to první vicepremiér Fialovy vlády, to znamená, hnutí STAN je plně odpovědné za celou politiku Fialovy vlády, plně odpovědné za celou politiku Fialovy vlády, a takovýmto způsobem podrazit a pošpinit koaličního partnera a zesměšnit ho a degradovat ho, předsedu ODS a premiéra Fialu ze strany jeho druhého nejsilnějšího koaličního partnera, to chce opravdu silný žaludek v hnutí STAN, takovýmto způsobem podrazit vlastně a vrazit kudlu do zad premiérovi vaší koalice.

Samozřejmě na tom videu bylo pozoruhodné to, že se pan předseda Vít Rakušan, ministr vnitra z hnutí STAN, přiznal k tomu, že to dva roky dělají ve vládě blbě. To byla zajímavá sebereflexe. Ale samozřejmě výsledkem té sebereflexe by měla být demise a odchod z vlády, když v tom videu přiznáváte, že to děláte dva roky blbě. Ale to by už nebyl pan Vít Rakušan. Protože, už jsem o tom hovořil, výsledkem toho videa není demise a odchod, když přiznal, že dva roky to dělá špatně, blbě, ale byl to útok ještě na vaši koaliční ODS, kde jste bodli kudlou do zad ještě premiéra Fialu a koaličního partnera z ODS. Což samozřejmě, já si přeju odchod vlády vaší vládní pětikoalice, ale tohle jsem tedy koukal, jakým někdo může být křivákem a podrazákem. A to i mezi svými partnery, mezi svými vlastními koaličními partnery, to je opravdu nevídané, musím říct. To je nevídané a potvrzuje to to, co jsem si myslel. A vůbec se nedivím vysokým politikům ODS, že se proti Vítu Rakušanovi vymezili. Protože to je hodně neférový přístup ze strany Víta Rakušana. Ale tak my to známe, ten jeho neférový přístup, my se tady s tím potkáváme celou dobu, s tímhle charakterem. Ale už to přesáhlo dokonce i vůči koaliční ODS, STAN k ODS v koalici, tak to bylo opravdu pozoruhodné. Takže vy si to tam určitě nějak vyřešíte a uvidíme, jak si to tam vyřešíte.

Chtěl jsem jenom říct, že samozřejmě ten princip toho, jak vy to podáváte, ten zákon o korespondenční volbě, ten prostě porušuje všechna, porušuje ta zásadní ústavní pravidla. Zaslechl jsem zvláštní argument, že co je někde ve světě běžné, je dobré. Když budu hodně sarkastický - což taky slyším ten argument, slyším ho i od provládních médií, a ne všichni jsou pro vládní, znovu zdůrazňuji, ne všichni jsou provládní a ne všichni zdaleka novináři a redaktoři jsou provládní, jsem zjistil. Naopak je spousta novinářů zcela korektních a zcela slušných. Ale všiml jsem si u těch opravdu echt provládních, to jsou takové ty menší weby vesměs. Je tam i jeden velký web provládní Seznam Zprávy, to samozřejmě, ale zaslechl jsem argument někde opakovaně, že co je někde ve světě běžné v souvislosti s korespondenční volbou, že je dobré.

Už jsem hovořil o tom úvodu, že v každé zemi, kde je ta korespondenční volba, je ta úprava určitým způsobem jiná a v každé zemi je i logicky jiná ústava. Takže to, že někde něco je, tak to má být i tady, se stejným názvem, ale obsah je jiný, tak na tento argument - mě překvapuje, že na to někteří komentátoři... Takhle. Rozumný, vyvážený komentátor by na tento argument nemohl naskočit, protože se podívá, v uvozovkách, do střev toho zákona vždycky. A podle názvu nemůže soudit, že je podobný nebo stejný název. Ale přesto je vidět, jak někdo prostě jenom řekne jasně, korespondenční volba, a je mu úplně jedno, že ve skutečnosti je to všude jinak, i ty ústavy jsou jiné. Takže bezesporu jinde to je v souladu s ústavou, ale ten váš návrh prostě není v souladu s ústavou. Proto s tím tady nesouhlasíme.

A když budu hodně sarkastický v souvislosti s tímto vaším argumentem, tak můžu říct ano, je běžné, že v zemi nejbližšího spojence vlády USA shazují homosexuály za trest z mrakodrapů a ženy obviněné z nevěry umlátí kameny, jakkoliv to nevadí vám, české vládě, ani bruselským obhájcům lidských práv. Ano, je to v některých muslimských zemích běžné, ale pro nás jsou tato zvěrstva nepřijatelná. Německo odmítlo jaderné elektrárny, ale pro nás je zdražování elektřiny a tepla jen pro vyšší zisky bruselské lobby opět zcela nepřijatelné a nemorální. A protože všichni přijímají Green Deal - jenže oni to nejsou všichni, to jsou bruselské elity, co pro to souhlasily, a samozřejmě česká vláda pro to také souhlasila, minulá česká vláda. Ale my jsme vždycky byli proti. Tak je to dobré? A protože si vedení celé Evropské unie za souhlasu stran Fialovy vlády odsouhlasilo přijímání afrických a islámských migrantů, tak my také? To je argument? Když někdo skočí z okna, tak já mám skočit také? Mimochodem, s oblibou mi toto říkala moje maminka, abych to nedělal, když někdo skočí z okna, abych také neskákal. Je to úsloví. A teď najednou se nám tady snaží někteří lidé, politici vládní pětikoalice a některá média, podsunout názor, že to, co někde je, že tedy má být automaticky, protože je to dobré, tak to má být automaticky i tady, nehledě na obsah toho, o co se vlastně jedná a zdali je to vůbec stejné, jako je v těch jiných zemích, což není. Pro někoho je standardní přepadat cizí země a bombardovat nevinné civilisty, ale pro nás je i tato jinak ve světě běžná praxe opět zcela zásadně nepřijatelná.

Korespondenční hlasování, jak víme, způsobilo největší krizi důvěry v demokratičnost a spravedlivost voleb v USA v celých jejich dějinách. Frustrace lidí z toho, že jsou obětí gigantického volebního podvodu, vyvrcholila bezprecedentním útokem občanů na sídlo amerického parlamentu. Korespondenční hlasy zvrátily v USA výsledek voleb ve prospěch kandidáta demokratické strany Bidena. Korespondenční hlasování umožnilo, aby desetitisíce dobrovolníků z různých neziskovek pomáhaly v uvozovkách volit menšinám, často negramotným lidem, kteří neumí psát nebo neumí anglicky, a vybrat jim správného kandidáta.

Tady u toho momentu se ovšem musím zastavit, protože tento moment obsahuje i totiž vládní návrh, váš návrh zákona o korespondenční volbě. A to je mimořádně nebezpečné a mrzí mě, že přes veškerou snahu - musím pochválit média, máme možnost se na to téma vyjádřit, ale nezaznívá žádná skutečně, abychom se mohli vyjádřit v nějaké větší diskusi a rozebrat to opravdu dopodrobna. Vím, že ten prostor není v médiích takový, ale je to škoda, protože ten váš návrh zákona obsahuje řadu pasáží, opravdu je jich tam řada, sice není tak dlouhý ten zákon, má asi 13 stran plus důvodová zpráva, ale je tam řada věcí, které jsou opravdu úplně neuvěřitelné a ohrožují demokracii v České republice, ohrožují vůbec přímo náš volební systém, úplně pilíř demokracie. A já se zastavím zrovna u tohoto momentu, kdy jsem hovořil, co se stalo v těch volbách ve Spojených státech, a budu to aplikovat na váš zákon hned. Protože vy tam píšete v tom vašem návrhu zákona o korespondenční volbě, že tu žádost o dokumenty pro korespondenční volbu nemusí podávat pouze ten volič, nemusí to podávat pouze ten volič, ten občan, ale je tam druhá varianta, že tu žádost může podávat i v zastoupení na základě plné moci třetí osoba. To tam přímo je napsáno v tom vašem návrhu zákona. Slyšel jsem argument, že to má usnadnit to, když někdo bydlí daleko. Znovu říkám, když si přečtete stanoviska ústavních právníků - tady jde o to, aby to bylo v souladu s ústavou, aby nebyly volby zpochybňovány. A ten váš návrh může způsobit situaci, kdy kdokoliv v zastoupení na základě plné moci - neziskové organizace, třetí osoba, prostě kdokoliv - žádá o volební lístky, respektive žádá o dokumenty ke korespondenční volbě, tento člověk nebo taková organizace se tím pádem automaticky dostává logicky i k podpisovému vzoru toho člověka, protože ta žádost je s úředně ověřeným podpisem. A potom je tam další fáze v tom zákoně napsaná, že tedy ten volič potom dává do obálky volební hlas a pak ho dá do další, do té doručovací obálky, a tam je podepsaný identifikační lístek. A jaká je tedy - o té tajnosti volby, že není vůbec zaručena, už jsem hovořil, o tom hovoří ústavní právníci, hovoří o tom i samo Ministerstvo vnitra a píše to ve své zprávě. Ale jaká je tedy garance toho, že do té obálky to vloží ten volič? Žádná! Ano. Dokonce i ten identifikační lístek může podepsat v podstatě ta osoba, která podala tu žádost o ty dokumenty ke korespondenční volbě, protože už se dostane k tomu podpisovému vzoru. Tam ten identifikační lístek, tam už ověřený podpis být nemusí podle toho návrhu zákona, takže v podstatě tady normálně můžou volit, odvolit a vložit do obálky úplně cizí lidé, třetí osoby. To je skandální přímo, tenhle návrh! To je přímo skandální, musím říct! Co to tady předvádíte? To přece není možné, tímto způsobem ohnout volby v České republice, ohnout volební zákon. To přece nejde.

A do toho ruku v ruce připomínám tu novelu zákona o státním občanství, o které jsem hovořil, že mají dostávat občanství, můžou dostat občanství na základě jakéhosi prohlášení - to nevím, jestli jsem řekl, na základě nějakého prohlášení až čtvrtá generace potomků českých občanů, kteří emigrovali někdy před desítkami let, mnoha a mnoha lety emigrovali bůhvíkam, do Ameriky, do zahraničí, kamkoliv.

Takže samozřejmě to je šílený návrh. A já znovu zopakuji, že jsem podal jménem SPD hned v úvodu svého vystoupení návrh na zamítnutí vašeho návrhu v prvním čtení, a tím pádem se bude o mém návrhu jménem SPD hlasovat. Ještě v rámci prvního čtení se bude hlasovat o mém návrhu na zamítnutí tohoto zákona.

Myslím si, že už jenom tyto momenty, které tady popisuji, že by se měla opravdu zdvihnout celá česká veřejnost, komu na tom samozřejmě záleží, to samozřejmě záleží na každém, ale minimálně bych chtěl poprosit média, kterým jde o demokracii a o to, aby se tedy nezpochybňovaly demokratické volby a nerozkolísal se náš volební systém, tak aby otevřela debatu na toto téma, co ten zákon obsahuje, protože to přece nemůžeme, nehledě na to, kdo je za jakou politickou stranu, i kdyby bylo po volbách, i kdyby teoreticky, hypoteticky bylo SPD ve vládě, tak my nechceme dělat volby v tomto prostředí na základě takového zákona, kde potom náš volební výsledek bude potom zpochybňován, protože bude zpochybňován na základě takto vágního zákona, zákona, který umožňuje tyto věci. To se týká i nás všech, i budoucích stran, tam potom někdo to zpochybní někde v zahraničí, někde, kde my jsme ani nikdy nebyli, lidi, kteří ani tady nikdy nebyli, ani neumějí česky, dojde tak k takovým šarádám nějakým, nějakým machinacím, někdo to dá k soudu a zpochybní se celé volby. To přece nemůže, to ani my nechceme, protože kdybychom se do té situace dostali, tak to vůbec člověk nemá jistotu, vůbec prostě v průběh, ve standardní průběh voleb.

A to nehovořím ani o tom, že v tom zákoně jsou ty takzvané zvláštní volební komise, které dneska samozřejmě ta takzvaná zvláštní komise - když to vysvětlím pro veřejnost, tak se nazývá volební komise na těch ambasádách, na těch zastupitelských úřadech, protože... A proč o tom hovořím? To je taky problém. To je taky problém, jo, to sčítání hlasů. A tady neobstojí u voleb z hlediska přece zákonů a ústavy argument, to tam nějak bude, nebo nějak to je a já nevím, už to tady je a takovýhle. Přece ty volby jsou tak klíčové, proto jsou taky v ústavě definované, že to musí být úplně nezpochybnitelný prostě instrument, do kterého se má minimálně zasahovat. Mimochodem Aleš Gerloch, profesor, o tom také hovoří ve svém vyjádření, protože se pak rozkolísá ten volební systém a můžou tam být pochyby.

To je zásadní věc, volby, zásadní. To je možná jedna, to je skutečně kromě více peněz pro občany, bezpečí a spravedlnosti, což je program SPD, je to prostě ta nejzásadnější věc, kterou tady vůbec probíráme. Proto se tomu taky tady šířeji věnuji, a je potřeba diskutovat.

Takže zpátky k volební komisi. Protože volební komise v rámci České republiky, tak ty jsou složeny ze zástupců různých politických stran nebo různých názorových proudů, takže tam dochází k vzájemné kontrole ke sčítání hlasů. Pochopitelně přirozeným způsobem, takže je tam názorová nějaká pluralita, je tam možnost vzájemné kontroly, samozřejmě i lidem na to pocitově, logicky z tohoto vychází, že ti lidi, protože mají různé názory, podporují různé strany, tak samozřejmě potom jim záleží na tom, aby se nemanipulovalo to počítání těch lístků volebních, takže na tomto principu je to logicky založeno, a správně. No jo, jenže v případě těch voleb v zahraničí, tak v současnosti, ano, těch pár hlasů, v uvozovkách, ve srovnání s tím množstvím hlasů v České republice, tak sčítají takzvané zvláštní volební komise, což jsou pracovníci Ministerstva zahraničí. A samozřejmě protože na ambasádách pracují pracovníci Ministerstva zahraničí, takže tam vůbec není zaručena samozřejmě ta názorová pluralita, ti lidi spolu samozřejmě, je tam pár lidí, kteří spolu pracují léta, můžou mít podobné, stejné názory. Navíc Ministerstvo zahraničí má politické vedení, jsou to Piráti, a náměstci jsou za Fialovu vládní pětikoalici všichni. Takže ten pracovník může mít potom i třeba pocit, třeba se může cítit samozřejmě pod tlakem, co když to dopadne tak, že to sčítání na té ambasádě zrovna bude ve prospěch opozice a podobně.

Takže to jsou všechno věci, tady nemá smysl rozebírat, jestli může být takový tlak, nebo ne, to z hlediska těch voleb a ústavy vůbec je irelevantní. Ta situace musí být taková, aby vůbec nedocházelo k takové situaci, abychom vůbec o tom tady nemuseli hovořit. Aby nebyl nikdo pod žádným tlakem. Vůbec ta diskuse, jestli ano, nebo ne, to už je špatně v případě voleb. Takže samozřejmě to, že to teď platí, abych hovořil o tom, proč o tom mluvím, taky jsem zaslechl ten argument, ale ten je samozřejmě hned vyvrácen, že to, že to platí teď u té možnosti hlasovat českým občanům v zahraničí, kteří mohou i dnes hlasovat samozřejmě, a my proti tomu nic nemáme, mohou hlasovat na českých velvyslanectvích a na konzulátech. Tak samozřejmě tam to sčítá ta zvláštní volební komise, ale to je minimum hlasů ve srovnání s tím objemem hlasů, který je v rámci České republiky, proto je vyhodnoceno, že to je ústavně konformní. A nikdo to nerozporuje. Ale v okamžiku, že na základě vašich zákonů dvou, to znamená, je to zákon o korespondenční volbě a novela zákona o státním občanství, by se to najednou týkalo statisíce občanů, tak samozřejmě tady vzniká paralelní v podstatě sčítací mechanismus, kdy tady vzniká zcela paralelní obrovské množství sčítaných hlasů, které nejsou sčítány volební komisí, která je v podstatě nezávislá. Ta zvláštní sčítací komise, není garantovaná její nezávislost jako u té běžné volební komise v České republice. No, není prostě. Není, je to jasné, už jsem o tom hovořil, a samozřejmě na to poukazuji, poukazují na to i lidé, kteří to komentují. Je to tak, je to tak. Je to prostě tak.

Takže samozřejmě to je taky úplně špatně. Protože tady vznikne úplně zcela signifikantní zcela prostě už viditelné množství volebních hlasů, které budou sčítány volební komisí na základě jiného principu. A tady je také, samozřejmě je to problém. To je velký problém, toto prostě. A tato volební komise, ta zvláštní volební komise, která dnes čítá pár hlasů na těch jednotlivých ambasádách třeba a tak dále, tak vlastně i v tom návrhu zákona se pracuje s pojmem neplatné volební lístky. A teď vlastně další moment. Takže tady, což je otázkou diskuse, diskutuje na toto téma, neplatné lístky, zneplatnění lístků v České republice, i mnoho voličů, já už jsem se s tou diskusí setkal několikrát. Právě proto je strašně důležité, že ty volební komise jsou složeny z různých politických stran, protože spousta voličů má obavy, že právě když tam jsou... zástupci by byly jenom nějaké strany, protože žádné, ani té největší politické straně se samozřejmě nepodaří obsadit všechny volební komise v České republice, protože není tolik lidí, prostě těch volební komisí, teď to z hlavy nevím, ale tuším, že jich asi 13 000, nebo těch volebních místností. Teď to z hlavy přesně nevím.

Prosím vás, pane ministře, kolik je volebních komisí? Jak už o tom mluvím, jestli to nevíte z hlavy? (Ministr Rakušan: Zjistím to přesně.) Taky nevíte, no, tak v pohodě, já taky nevím, ale myslím, že je to 13 000, ale když už je tady pan ministr, tak to má na starosti. Zapeklitá otázka se ukazuje, no, ale tuším, že je to 13 000 volebních místností, nebo 13 000, pár stovek volebních místností, že to je, tuším, takže to by znamenalo tento počet volebních komisí. To je zajímavá informace. Jestli mi to tady pošeptáte zezadu. Děkuji. Děkuji.

V každému případě platí, protože teď mluvím o tom zákonu, že tady vznikne zcela opravdu už značné množství, které může ovlivnit skutečně, může skutečně ovlivnit z tohoto pohledu volební výsledky. Mluvím o sčítaných hlasech, o sčítání teď mluvím, protože o jiných momentech, to už jsem rozebral v jiné pasáži svého vystoupení, a ještě budu, budeme o tom ještě mluvit, které jsou sčítané jiným způsobem.

A teď tady jsem u těch neplatných lístků. No tak pochopitelně ta diskuse probíhá. A já už jsem zaznamenal mnohokrát, že lidé mají obavy, že když tam nejsou zastoupení lidé z různých názorových proudů, různých politických stran, tak že někdo z volební komise třeba může vzít propisku, udělá jenom škrt přes ten volební lístek a zneplatní ho. A nikdo vlastně nevidí, kdo to udělal, jak to udělal, a tak dále. Nebo tam prostě roztrhne ten volební lístek. To už jsou všechno věci, které jsou nepřijatelné, abychom vůbec měli takové obavy, že k tomu dochází. A teď si vezměte, že bude zvláštní volební komise, která v podstatě není složena logicky ze zástupců politických stran. A teď najednou nebudou sčítat pár hlasů, ale budou sčítat třeba statisíce hlasů. No tak to samozřejmě je problém. Je to problém, který podstatně narušuje důvěru občanů ve volby. A už narušuje ten váš zákon důvěru občanů ve volby. Ne že bude narušovat, už to narušuje zásadně. Podívejte se prosím na diskuse pod mými statusy... (Ministr Rakušan mimo mikrofon hovoří k řečníkovi.) No vidíte, tak voleb... Děkuju, pane ministře. Takže volebních místností je v České republice zhruba 15 000. No tak jsme měli plus minus, je jich prostě tolik, tak ten odhad zase nebyl tak úplně tak mimo, protože věděl jsem, že to je přes 10 000, je to opravdu hodně, to by člověk ani nečekal, že jo? Člověk by řekl, že volebních místností může být míň, ale opravdu je jich hodně. Takže zajímavá informace i pro budoucnost, až o tom někde zase budeme mluvit.

Takže i to zneplatňování těch lístků, kde to není vlastně pod tím dozorem volební komise, kde tedy je, kde je volební prostě přirozená kontrola, tam dochází. Tak to taky se na to ptá... a už jsem zaznamenal ty dotazy samozřejmě od veřejnosti, co vlastně, jak to vlastně tedy probíhá, jaká je garance toho, že jsou zneplatněny skutečně jen ty volební lístky? Jasně, tam je to sice napsané, že se to někam ukládá takhle, ale občan se nikdy nedozví, který volební lístek byl znehodnocen, nebo pardon, označen za neplatný. To se ten občan nedozví. Tak jak se potom má dopátrávat, jestli jeho volební lístek byl znehodnocen, nebo ne? A od toho je tady právě ta volební komise složená z různých zástupců různých politických stran, aby tento moment se v podstatě minimalizoval. Ale tento moment vlastně v tom vládním návrhu, a poměrně zásadní moment, opět není ošetřen. Není, naopak je zlehčen a naopak umožňuje tuto situaci.

Takže prostě ten zákon je špatně úplně. Nezlobte se na mě, ale to je tak špatně napsaný zákon, to je prostě neuvěřitelná věc. Jediný posun v podstatě, který je tam oproti tomu senátnímu návrhu, který taky podali vládní senátoři, je to, že tedy se to vkládá do dvou obálek, protože předtím tam to bylo u toho senátního do jedné obálky. Takže tam to bylo úplně, o tom už jsem hovořil, to bylo úplně neuvěřitelný, že jo? Tam dokonce jste připustili možnost identifikovat voliče s volebním lístkem. To by snad Ústavní soud už vůbec nemohl akceptovat, evidentně vám to bylo jasné. Ale chtěli jste tady předkládat celé dva roky tenhleten zákon, teď jste přišli s tím poslaneckým, kde aspoň tento moment tam prostě není. Ale samozřejmě je to jeden z mnoha dílčích momentů, který vůbec jako v principu, ve finále ten princip jako celek nějakým způsobem nemění.

Ale můžeme se vrátit do Evropy. Mluvil jsem o situaci, ke které došlo v USA. Francie v minulosti korespondenční volby zrušila z obav před manipulacemi. V Rakousku musely být v souvislosti s korespondenční volbou dokonce prezidentské volby anulovány. Rakouský ústavní soud v roce 2016 zrušil výsledek druhého kola prezidentských voleb kvůli nesrovnalostem při sčítání korespondenčních hlasů. Podle svědectví z volebních komisí byly některé hlasy sečteny ještě před stanoveným termínem pro otevření obálek, v některých případech navíc obálky otevírali lidé, kteří k tomu neměli oprávnění. A těsně před konáním druhého kola rakouských prezidentských voleb se objevil další skandál, a to s vadnými obálkami pro korespondenční hlasování. Tady už jsem zase zaslechl argument: no jo, ale to se týkalo vnitrostátních korespondenčních voleb. Ano, ale přece ten princip toho, kde byla ta závadnost, byl jiný, bylo to kvůli korespondenčním volbám za a) kvůli obálkám, jo? Ten skandál jsem říkal předtím, před konáním druhého kola, to bylo, co se týká, že se nějak špatně zalepují obálky, že ty obálky nějak špatně lepí. Takže opět je to způsobeno... pan předseda, poslanec klubu STAN Cogan teď kroutil hlavou. Ale nemáte pravdu, mě to šokuje, že jste právník, že kroutíte hlavou, když mám pravdu. Nezlobte se na mě, protože ten problém byl plně v souvislosti s korespondenční volbou. A to, že ty obálky, oni zjistili, že nějak špatně lepí, že jo? Jo, že se nedolepují. Neboli kdyby ta korespondenční volba nebyla, tak k tomuto problému ani nedojde a nedojde ke zpochybnění v tomto momentu těch voleb. Takže proč kroutíte hlavou, když to tak je? No tak je to spíš tím, že prostě nejste informovaný. Je to přesně tak.

Ale proč o tom hovořím? Všimněte si, že já v tom svém vystoupení vůbec nějak zásadně neargumentuji tou Francií, Rakouskem a tak dále, protože zase v jiných zemích to je, ale jinak samozřejmě s jinou ústavou, že se soustředím na rozbor, podrobný rozbor toho vašeho návrhu zákona. Ale tady ten rakouský argument, já tady říkám, a to je to, o čem musíme hovořit, že ta korespondenční volba, a o tom už ani v tom zákoně není ani řeč, ale tak proč by taky byla o kvalitě obálek tam řeč? Ale to já neříkám, že by tam mělo být, to je blbost, že jo, aby řešil zákon kvalitu obálek, ale jenom říkám, že i tyto momenty vlastně způsobují problémy, řekl bych nežádané problémy, opravdu nežádoucí problémy, zcela nežádoucí problémy u tak závažné věci. Není to nějaká obálka, kterou tamhle někam prostě... nějaká obyčejná obálka. Ale i tyto problémy i v tom super vyspělém demokratickém Rakousku s kvalitou obálek vlastně tam v podstatě jsou a byly, které potom zpochybnili... způsobily problémy v celých těch korespondenčních volbách. Takže jsou další rizika, a rizika, kterých bych se jakoby nerad dočkal, protože když tady děláme na základě demokratické politické soutěže, ať na to máme různé názory, ale když to shrnu, tak je tady nějaká politická soutěž demokratická, byť samozřejmě...

Ale to teď do toho nebudu zasahovat, protože to, jak vy jste si vyčlenili sami pro sebe na vlastní vládní propagandu, teď ty miliony do těch červnových evropských voleb, tady jste vyčlenili, právě tady pan ministr vnitra Rakušan, z peněz daňových poplatníků jste zneužili veřejné peníze a platíte si z toho vaši propagaci. Vaše vládní koalice. My ty peníze nemáme, žádná opoziční strana na to, ale vy jste si vzali peníze ze státního rozpočtu, kde děláte teď vaši vládní kampaň za peníze ze státního rozpočtu, tuším 14 milionů že to je, teď to nemám v poznámkách. Takže v situaci, kdy lidi nemají peníze kvůli vám, kvůli vaší vládě a prostě drahé energie, zdražuje všechno, tak vy ještě v uvozovkách ukradnete ze státního rozpočtu sami pro sebe do svých kapes 14 milionů, abyste dělali propagaci, abyste se zvýhodnili oproti opozici. Takže to je samozřejmě špatně.

Ale chci jenom říct, že tady ty problémy s tím, s tou korespondenční volbou, znovu říkám, evidentně mohou být i technického rázu, krátce řečeno, jo? A viděli jsme to v Rakousku při posledních dokonce prezidentských volbách, takže je to nedávná záležitost velice. Takže super vyspělá země v podstatě má problémy i s takovou na první pohled banalitou. Takže neblahé zkušenosti... No a opět... A my prostě nechceme jako SPD, aby se zpochybňovaly volby, zpochybňoval volební systém. Ti lidé už jednou přijdou k volbám a my chceme, aby ty volby proběhly demokraticky, nezpochybnitelným způsobem. Teď když nad tím přemýšlím, tak vám to možná vyhovuje tímto způsobem, protože i z jiného hlediska chci říct, samozřejmě vám to vyhovuje, že jo, to už jsme říkali, že vám vyhovuje tady ohnout ten zákon a všechno, abyste se udrželi za každou cenu u moci, když vám to nejde vůbec jinak. Že vám to řízení státu nejde, ale vlastně... Sice je to už opravdu zrůdné, ale kdyby se zpochybnily volby, tak samozřejmě při opakovaných volbách bude nižší volební účast možná.

To by některých stranám zase možná vyhovovalo, že by si řekly, voliči opozice už tolik nepřijdou a voliči koalice... Protože jste tradiční strany, které existují často desítky let, tak si samozřejmě řeknete, ony by mohly ty opakované volby když tak vyjít. Když nám to nevyjde napoprvé, tak to vyjde napodruhé. Je to možné, protože já bych se vůbec nedivil, kdyby tímto způsobem Fialova vládní pětikoalice uvažovala, protože vás znám. Vy se samozřejmě nestydíte ničeho.

Takže neblahé zkušenosti ze zahraničí ukazují, že korespondenční volby, které prosazují strany vládní pětikoalice, s sebou nesou velká rizika podvodů a manipulací. Já bych vám poradil, vážení političtí konkurenti z Fialovy vládní pětikoalice, daleko jednodušší věc. Zkuste získávat hlasy lidí bez švindlů, bez lhaní a bez volebních podvodů. Stačí k tomu to, abyste pro lepší životy našich občanů a pro tuto zemi začali skutečně dělat něco dobrého. Hnutí SPD je nadále připraveno bránit principy svobodných, spravedlivých, přímých, rovných a tajných voleb všemi silami a všemi zákonnými nástroji a prostředky tak, jak to určuje Ústava České republiky.

Pojďme si připomenout, jak se vaše vláda dostala k moci. Ústavní soud změnil těsně před minulými volbami pravidla voleb, a to navzdory vlastním předchozím judikátům, a už vám to nestačí. Přicházíte s novou změnou volebního zákona před volbami. Opět přicházíte se změnou volebního zákona před volbami. Jakýkoliv podvod je vám dobrý, abyste se udrželi u koryt. Já k tomu ještě dodám, že - říkám to pravidelně, protože to je pravda, tuším, že jsem to někde četl, ale je to evidentně tak, nikdo to nerozporoval - vy jste první vládní koalice za dobu samostatné České republiky, která vládne, přestože nezískala většinu hlasů voličů ve volbách. To by ale prostě sama o sobě taková vláda měla mít určitou sebereflexi a určitou pokoru.

Jen to ještě dovysvětlím, protože ty volby do Sněmovny byly už před dvěma roky. On totiž před dvěma roky propadl rekordní počet hlasů v historii samostatné České republiky. Cirka milion hlasů občanů propadl ve volbách, protože volili strany, které dostaly pod 5 %, a ty se nedostaly do Sněmovny. Takže těch milion hlasů se přepočítalo potom pro ty strany, které se dostaly do Poslanecké sněmovny. Protože ten počet propadlých hlasů byl tak vysoký, tak to způsobilo zvláštní situaci, kdy Fialova vládní pětikoalice, všech pětikoaličních stran dohromady, nezískala při součtu volebních hlasů většinu, ale ve Sněmovně jste tu většinu těsně získali. Takže je to samozřejmě všechno v souladu se zákony, to je jasné, ale pointa toho, co říkám, je, že jste první vládou v historii samostatné České republiky, která nezískala většinu hlasů ve volbách.

Teď tady někdo kroutí hlavou, tak budu rád, když mě někdo poučí. Proto také říkám, že si nejsem jistý u tohoto. Nejsem si tím jistý, někde jsem to četl, jestli je to za dobu celé samostatné České republiky, po roce 1989 samozřejmě, o tom hovořím. Ale ta pointa, o které chci mluvit, je to současné volební období. Je pravda a tak to je, že vaše vláda nezískala většinu hlasů občanů ve volbách, proto byste měli mít nějakou sebereflexi a pokoru a neohýbat volební zákony a neměnit zase zákon o volbách těsně před volbami, protože volby jsou příští rok. Zase to děláte, zase chcete změnit volební zákon těsně před volbami, přestože jste nezískali v minulých volbách většinu hlasů občanů. To je ta pointa, o které hovořím. Zákon třeba změníte, ústavu třeba ohnete, ale volby jako takové, to se teprve ukáže, kdo ty volby samozřejmě vyhraje. Ale to, co po vás zůstane, bude jen špína a pachuť z vašich pokusů o volební podvody. To je bohužel vizitka současné vládní koalice ODS, Pirátů, KDU-ČSL, STAN a TOP 09.

Já tedy teď přejdu k trošku hlubším analýzám, protože teď jsem se teprve dostal do fáze - koukám, že hovořím dvě hodiny - takže teď jsem přečetl úvodní fázi, respektive nepřečetl, ale ze svých poznámek jsem okomentoval takovou tu úvodní fázi našeho náhledu na ten zákon Fialovy vládní pětikoalice. Takže teď jsem v tom úvodu a teď tady plynule přejdu na analýzu z pohledu odborníků.

Už jsem hovořil o ústavních právnících, profesor Gerloch, docent Koudelka, ale jsou i další. Někteří ještě komentovali - když jsem četl ty komentáře, protože některé jsou pár měsíců staré - ještě ten senátní návrh vašich vládních poslanců, ale tam jsou úplně stejné výtky, jsou tam stejné principy v těch komentářích. Třeba jsem četl komentář sociologa Jana Kellera, bývalého europoslance, který se také vymezuje proti korespondenční volbě, tak jak to tady předkládají poslanci či senátoři Fialovy vládní pětikoalice. Publicista Jefim Fištejn také o tom píše. Četl četl jsem jeho vyjádření. No a jsou tam prostě další a další osobnosti, u kterých určitě rozhodně nelze konstatovat, u některých to známe i z minulosti, že jsou podporovatelé opozice, současných opozičních stran. Takže prostě na ten váš zákon ze všech stran přichází kritika. Kritika přichází od většiny veřejnosti. Troufám si tvrdit, že je to většina veřejnosti, protože preference Fialovy vládní koalice jsou menší, než jsou preference dvou opozičních stran v součtu. Ukazují to už dlouhodobé průzkumy za poslední měsíce. Takže samozřejmě i většina voličů evidentně nesouhlasí s tím vaším návrhem. Mně vlastně připadá, že s tím souhlasí jenom Fialova vládní pětikoalice a samozřejmě jejich nejvěrnější podporovatelé. Takže vy jdete proti lidem, proti většině lidí, a to je další problém.

Teď se mi dostala do rukou taková analýza novináře Jana Rovenského, který si dal práci a dal dohromady právě různé citáty lidí, odborníků, osobností, kteří se vyjadřují právě na téma těch vašich návrhů o korespondenční volbě. Mimochodem, Jan Rovenský tady píše: Navzdory různým proklamacím o obavách o demokracii či o její rozšiřování je nabíledni, že hlavní motivací aktérů pro nebo proti zavedení korespondenčního hlasování zůstává politický kalkul. Na to ostatně upozorňují i politologové.

Profesor Petr Drulák napsal, že současná vládní garnitura oprávněně čeká, že může mít z korespondenční volby profit, což ilustruje nejen na posledních sněmovních volbách, ale také na prezidentských volbách v roce 2018. Při poslední prezidentské volbě bychom ve druhém kole zažili souboj Jiřího Drahoše - 45 % s Pavlem Fischerem - 21 %. Zemanových 7,5 % by stačilo až na páté místo, těsně za Michalem Horáčkem.

Shrnuto to, co píše profesor Drulák a mluví - v případě, že by byla korespondenční volba. Češi v zahraničí představují politicky jasně vyhraněné voličstvo, které odmítá levici a jednoznačně podporuje progresivismus s neoliberalismem, soudí Drulák, podle něhož nejde o nějaké české specifikum. V této souvislosti připomněl vliv korespondenčního hlasování na volbu rakouského prezidenta v roce 2016, která se dokonce musela opakovat. Cituji: V druhém kole prezidentských voleb zvítězil těsnou většinou 30 000 hlasů zeleně progresivistický Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem. Zvítězil díky korespondenčním hlasům ze zahraničí, jichž získal téměř o 200 000 více než jeho oponent. Bez zahraničních hlasů by vyhrál Hofer, dodal Drulák.

Odborníci jsou vůči možnosti zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než řada politiků - politiků Fialovy vládní pětikoalice. Právník docent Zdeněk Koudelka z Masarykovy univerzity v Brně označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj - cituji - navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničních voličů, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci. Ale tady je ta pointa, tady se opět musím zastavit.

Zastavím se u té věty, co tady říká ústavní právník docent Koudelka, a hovoří o tom i profesor Gerloch, o tom zvýhodnění zahraničních voličů oproti voličům v České republice. O té rovnosti už jsem hovořil, o tom, že je narušena ta ústavou garantovaná rovnost. To už nebudu opakovat. Ale teď se tady chci zastavit u té věty docenta Koudelky, že neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. A to si myslím, že je poměrně důležitá věc, takže to trošku rozeberu.

Protože samozřejmě my, co žijeme v České republice, tak ti ústavní právníci vycházejí právě z toho názoru, a já myslím, že je to správný názor, zcela logický, že volič v České republice, když volí, tak také přebírá odpovědnost za své rozhodnutí. A když jsem si četl tu pasáž ústavního právníka Zdeňka Koudelky z Masarykovy univerzity, tak právě ta odpovědnost se projevuje v tom, že na základě toho, jak dopadnou volby, tak tady ti čeští občané žijí a nesou vlastně důsledky toho rozhodnutí tím, že potom ta politická reprezentace nějakým způsobem ovlivňuje životy v České republice. Takže čeští občané nesou potom důsledky přímo, osobně nesou důsledky jak třeba svého dobrého rozhodnutí, případně rozhodnutí, kdy se třeba rozhodli špatně a zklamali se, tak přímo vlastně nesou ty důsledky svého rozhodnutí, a pak se ve volbách můžou potom rozhodovat samozřejmě jinak. Jenže to u těch voličů v zahraničí není. Ano, u těch, kteří tam třeba jsou přechodně, u těch ano, o tom už jsem hovořil, s tím snad nikdo problém nemá, navíc už ta možnost volit je. Tady ten moment, že když vy vlastně masově chcete zvýšit počet lidí, kteří žijí v zahraničí, a říkám, ani neumí třeba česky, nikdy tady neplatili daně, mají i dvojí občanství samozřejmě tací lidé logicky, tak oni nemají odpovědnost, nenesou odpovědnost, tak jak to hodnotí ústavní právníci, nenesou odpovědnost potom jako my tady v České republice za to, že si zvolíme špatnou vládu. Takže tohleto je důležitý moment, který také není ústavně konformní a je potřeba také o tom tady hovořit.

Já když to přenesu do úplně řekl bych laických slov, tak proč mají statisíce lidí, kteří žijí v zahraničí, v tom smyslu, že tady vůbec neplatí ani daně, o těch pojďme hovořit, nikdy tady nežili, neumějí ani česky třeba, tak proč mají ovlivňovat život v České republice, když tady ani nechtějí žít a nechtějí u nás platit daně, ani jim nestojí za to, aby se naučili aspoň trochu česky? Proč? Já s tím nesouhlasím a řeknu to na rovinu. Tento moment je prostě problematický moment. Toto je prostě problematický moment. Samozřejmě teď, když je to takhle nastaveno, že můžou Češi, nebo čeští občané, kteří žijí v zahraničí volit na konzulátech a ambasádách, tak to tady nikdo nerozporuje. To znamená, ten, kdo opravdu cítí k České republice takový vztah nebo chce opravdu volit, a volby nejsou každý den, tak prostě má možnost skutečně jet na tu ambasádu nebo konzulát, i kdyby to bylo dál, a projevit tuto vůli. Ale když tomu člověku třeba nestojí ani za celý život, aby přijel do České republiky, nebo nestojí mu za celý život, aby zaplatil nějakou daň v České republice nebo se naučil česky, a teď mu to tedy logicky ani nestojí za to, aby jel na ambasádu nebo na konzulát volit, protože ho nezajímá jinak Česká republika vůbec, kromě toho, že si o tom promluví někde na nějakém krajanské akci u kafíčka nebo u skleničky, což jsou sice určitě hezké akce, to nerozporuji, proč ne, hezké akce, je tam hezká atmosféra určitě, ano, znám takové akce, také říkám, znám takové akce, ano, ale teď mluvíme o volbách, tak přece takovým lidem, kteří to opravdu myslí s Českou republikou vážně, tak bych přece předpokládal, že si tu cestu udělají, že jo? Ale když jim to ani nestojí za to, aby prostě tady volili, a jako na základě toho ohnout nebo změnit celý volební zákon tak, že můžou být zpochybňovány volby jako celek v České republice, tak to přece není opravdu konformní. A já znovu říkám, celou dobu se tady opírám o názory odborníků, kteří přesně o takových momentech tady píšou. Takže to není osamocený názor Okamury nebo SPD, to jsou nezávislí renomovaní ústavní právníci z nejrenomovanějších, největších českých univerzit. Vy to přesto děláte jinak.

Mimochodem, profesor Drulák mluví o zavedení korespondenční volby jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím ve své druhé vlasti, kde jsou o dění lépe informováni než o dění v Česku. Podle Druláka je proto zbytečné - cituji - zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož následky neponesou, a nanejvýš budou zdáli pozorovat. Konec citátu. Takže vidíte, to nejsou osamocené názory, to jsou skutečně názory dalších a dalších renomovaných osobností, které poukazují na tento problematický moment. Ale Fialově vládní pětikoalici je to úplně jedno. Je to úplně jedno, vy to všechno totiž víte. Vy to víte, a stejně to děláte opačně. Stejně to děláte proti lidem, proti národu, proti českému národu. Ostatně spousta lidí mi píše, můžete se podívat do diskusí ke mně na sítě, že jste vlastizrádná vláda. Protinárodní a vlastizrádná vláda. A za sebe říkám, že s tím souhlasím.

Nikdy jsem si nemyslel, že to budu muset někde říct na politické půdě, ale to přesahuje všechny meze. Od toho, jak kašlete prostě na české občany, na české firmy, sypete peníze do zahraničí na úkor českých občanů, třetina lidí na hranici nebo pod hranicí chudoby, léky nejsou, dostupnost bydlení, jsme druzí nejhorší v Evropě. Piráti se na to vykašlali, ministr pro místní rozvoj Bartoš to má na starosti, dostupnost bydlení, neudělal nic. Fialova vláda také nic. Nic, nic, nic. Jste prostě protinárodní vláda. A já se vůbec nedivím, že tohleto lidé píší. Je to smutné. Já bych si přál, aby to bylo jinak. Já bych si přál, aby tady probíhala diskuse nad konkrétními tématy, jak pomůžeme lidem, jestli víc jim pomůžeme, méně jim pomůžeme. Ale diskuse typu pošleme peníze na zahraniční zájmy a do ciziny, a to, co vám nadiktují z ciziny, a na české občany se vykašlete, tak to opravdu je diskuse už prostě buď, anebo. Protože to je hrůzná situace, do čeho jste uvedli české občany.

Mimochodem, já už jsem o tom mluvil, jak stoupá počet exekucí za vaší vlády, protože lidé nemají peníze. Nemají peníze, musí si nutně půjčit, protože musí jíst, musí prostě zabezpečit děcka. Je to smutný. Rodiče dneska už nemají ani na lyžařský zájezd, aby poslali děti. Tak jste to dopracovali. A hlavně že se staráte o všechny ostatní z celého světa. Nebo staráte - respektive posíláte tam peníze různě a podobně. Ano, to je prostě zrada vlasti, ano, vlastizrádná vláda, zrada vlasti, zrazujete vlast, zrazujete národ, zrazujete české občany. Je to tak, je to přesně tak. I s tím, jak navrhujete ještě to zrušení práva veta do České republiky v Evropské unii, to je šílený úplně tady. Já jsem si nikdy nemyslel, že se dostanu do situace, kdy tady bude úplně protičeská vláda, kterou vůbec nezajímá Česká republika, ani naši občané, ani budoucnost, což je strašný. To je opravdu strašný!

Pojďme ale k té korespondenční volbě a k té demokracii, protože já budu věnovat potom značnou část svého projevu, co to je demokracie, budu věnovat demokracii, protože o tom je celý ten zákon o korespondenční volbě. Je to o volbách. A vy vlastně zasahujete úplně princip demokracie a demokratického fungování České republiky tím zákonem. Takže to je potřeba samozřejmě také o tom tady hovořit.

A co říká dál profesor Drulák? Za druhé, podle jeho názoru korespondenční volba porušuje úplně všechno, co činí volbu u uren nezpochybnitelných výrazem voličovi vůle. Naopak podle Druláka může být výsledkem nátlaku a manipulace. Nevíme, za jakých okolností byl hlas vložen do obálky - cituji teď: Nevíme, za jakých okolností byl hlas vložen do obálky a odeslán. Může být porušena její anonymita. Je totiž technicky možné spojit hlasovací lístek s voličem. - Tento komentář, tahleta věta, to evidentně pan profesor komentoval ještě ten senátní návrh, tady jste to malinko dotáhli, o tom už jsem hovořil. - A otevírají se také netušené možnosti kreativního sčítání, které jsou na úrovni volebních okrsků omezeny už tím, že příliš zmanipulovaný výsledek by upoutal pozornost. Konec citátu profesora Druláka. A je to přesně to, na co já jsem poukazoval. To znamená, že nevíme, za jakých okolností byl hlas vložen do obálky a odeslán. O tom jsem přesně tady hovořil. Že do té obálky to může vložit i třetí osoba. Vlastně volit může na základě vašeho zákonu i třetí osoba, nikoliv ten volič. A samozřejmě o odeslání obálky ani nemluvě. To, že může být obálka porušená, její anonymita, no tak to je zcela zřejmé z toho, a už jsem o tom mluvil. Mluvil jsem o tom mimochodem v souvislosti, co se stalo v Rakousku v těch volbách, vždyť tam to bylo taky o porušení obálky, nebo o hrozbě porušení obálky.

Vy prostě vůbec neposloucháte ty argumenty odborníků, prostě neposloucháte vůbec nic. Jediným cílem, jediným cílem, proč vy ten návrh navrhujete, je, abyste se udrželi za každou cenu u koryt, když vám to vládnutí prostě nejde. Totálně jste to zpackali, tak teď chcete znovu, znovu jako před minulými volbami chcete prosadit změnu volebního zákona. Ale to už je prostě moc, už je to příliš. Už je to moc.

Jsem rád, že tady mám prostor podrobně vysvětlit naše výtky vůči tomu vašemu zákonu o korespondenční volbě. A já myslím, že z toho mého vysvětlení - a budu samozřejmě pokračovat ještě, protože jak jsem říkal, tak mám v plánu to vysvětlit opravdu podrobně, protože to je mimořádně závažná věc, tak doufám, že je zřejmé z mého projevu, že vůbec nejde o to, proto jsem si dal skutečně práci s přípravou, těmi argumenty, že vůbec nejde o to, že se opozice, co říká pětikoalice, že my bychom se snad měli bát z toho, že nemáme voliče v zahraničí. O to tady přece vůbec nejde, protože ten zákon je paskvil. To je tak nebezpečný zákon! To je tak nebezpečný zákon ohrožující demokracii a ústavnost v České republice, proto to tady rozebírám v podstatě pasáž po pasáži, abych na to upozornil, a biju na poplach, že to přece nelze, abychom toto vůbec mohli nechat projít.

Doufám, že už je jasné po mé úvodní pasáži, hovořím teď něco přes dvě hodiny, doufám, že je jasné, a doufám a prosím i média a i další lidi, abychom nesklouzávali k debatě, prosím, prosím novináře, že důvodem toho, proč SPD je proti, je snad nějaký strach z nějakého nedostatku voličů. Vždyť ten zákon, ta dikce je úplně otřesná. Je to, prostě pasáž po pasáži je špatně.

Proto to tady prokládám i citáty odborníků a podobně. A proto taky my budeme se snažit zabránit přijetí tohoto zákona, protože to je chaos. Úplný chaos to způsobí. Způsobí to ztrátu důvěry řady občanů v demokracii, v demokratické působení České republiky a to my v SPD prostě nechceme! My nechceme chaos. My nechceme, aby to bylo jako když ve Spojených státech nespokojení občané právě na základě pochybností s korespondenční volbou potom vzali ztečí prostě český parlament (?) a - v uvozovkách - nás tady vyházeli z oken. Protože volby, to je elementární, klíčový pilíř demokratického řízení našeho státu a vůbec jakéhokoliv civilizovaného státu.

Takže bych chtěl poprosit i média, jestli můžu tedy poprosit, aby při té argumentaci o korespondenční volbě - a musím říct, že se o to mnoho novinářů snaží pozitivně, brát ty věcné argumenty, to ne, že ne - ale chtěl bych poprosit všechny, aby se nesklouzávalo k titulkům, že se tady někdo bojí nebo nebojí. O tom přece to vůbec není. A doufám, že už tady poukazuji jakoby - podrobně se snažím opravdu věcně, věcně. Věcně tady rozebírám, proč a která pasáž, z jakého důvodu je to problém.

Mimochodem, profesor Drulák varuje před dalším krokem, který podle něj bude reálně následovat, zavedení korespondenční volby v Česku i po vzoru USA. Přitom ve Spojených státech se stala korespondenční volba jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců prezidenta Donalda Trumpa. V čísle, v tehdejším únorovém čísle časopisu Time - světoznámý časopis, že jo? - se sami pochlubili úspěšným - cituji - spiknutím na záchranu prezidentských voleb. Takže vidíte, že oni se tam k tomu i dokonce hlásili, dokonce veřejně. Na rozdíl od minulosti už aktivisté nemuseli přesvědčovat potenciální Bidenovy voliče, aby šli k volbám. Nejprve vylobbovali dostatečné rozšíření korespondenční volby, pak už jen stačilo, aby se vydali do velkoměstských ghett a obyvatelům pomáhali vyplňovat a odesílat hlasovací lístky, upozornil Drulák.

No, podle těch informací, co já mám, tak samozřejmě systém ve Spojených státech je v podstatě už jiný v tom, že ne v každém státě jsou občanské průkazy, ID průkazy, takže tam mají třeba řidičské průkazy a podobně. Mimochodem v Japonsku, včera jsem slyšel argument, že v Japonsku je korespondenční volba - ano, je - a v Japonsku také nejsou ID průkazy a občanské průkazy, neexistují. Neexistují. Jak víme, tak donedávna, cca do teroristického útoku 11. září, nebyly ani Británii. Takže Británie potom změnila zákony a už to tam je, podle mých informací. No, a jakým způsobem se lidé identifikují? Mají řidičský průkaz, kartičku zdravotní pojišťovny a tak podobně. V Japonsku neexistuje občanský průkaz ani ID průkaz. To znamená, už jenom když tedy říkám, že v každé zemi je korespondenční volba pojatá jinak, tak jenom poukazuji i na tyto poměrně zásadní věci. A protože v minulosti jenom - to tedy odbočím trošku - v minulosti se vzbudila diskuse na to, jestli by v Japonsku neměl být nějaký ID průkaz, nějaký občanský průkaz, je to už tak 20 let, ta diskuse, nebo 25 let, ale pamatuju na to, samozřejmě, a Japonce zdvihla taková vlna odporu - a tím hlavním argumentem, že by se cítili, že jsou někým sledováni, státem, že by je stát sledoval, že by je stát někde, že by je potom mohl nějakým způsobem, byli by v nějakých registrech různých, všech možných a bůhví co by se s těmi jejich osobními údaji dělo. Takže potom, i když se na jednu chvíli marginálním způsobem ta politická debata nastartovala, tak hned zase ta politická debata usnula, protože Japonec prostě chce mít svobodu, svobodu a demokracii. Je to jedna z největších, nejvyspělejších zemí na světě. Je to prostě jedna z největší demokracii na světě. Takže ono zase spojovat to a to, to taky není úplně... ukazovat tady, konkrétně vám říkám příklad, že ukazovat na to, že tam někde jsou korespond... tam a tam, ony jsou všude totiž jinde a jinak a na základě jiné ústavy, jo? A jinak se sčítají a tak podobně. Mimochodem, pro vaši informaci. Korespondenční volby tady na japonské ambasádě probíhají tak, že se tam dostavíte osobně. Dostavíte a tam něco vyplníte a pak tam nějakým způsobem volíte.

Takže to byla ta volba, která byla, sami mě oslovovali taky v minulosti. To znamená, chci jenom říct, že - ale detaily víc neznám, protože se tím nezabývám víc - takže jenom vám říkám, že co se týče ID průkazů, že je ta realita prostě jiná v každé zemi. No a právě v Americe s tím byly problémy, takže tam mohlo docházet k těmto věcem. Ale samozřejmě pak se ukázalo, že je to v souladu zřejmě, protože když probíhaly soudy, tak že je to v souladu s americkými pravidly, protože každá země to má jinak. Takže není ID průkaz, někdo to tam vyplní, někdo to odešle za někoho. Pak se hlasovací lístky tam někde válely po zemi, že jo, jak víme, a podobně.

No tak tenhleten systém rozhodně tady nechci. Ale jenom říkám, že každá země má specifika a nemůže - a to opravdu snad takovéhle... jít... jako tady si brát příklad? Tak to tedy by bylo opravdu úplně šílený. Ale to ani vládní koalice, předpokládám, nechce, protože to je úplná, už úplná destrukce. Takže v souladu s americkými pravidly to evidentně je, ale jako že by to bylo správně, tohleto, tak to tedy podle mého názoru, tady bych to nechtěl, takovýhle způsob, že v podstatě ani nevíme, kdo tady volí, a tady neziskové organizace pomáhají vyplňovat, vyplňují a odesílají hlasovací lístky za jiné lidi. Tak to opravdu ani není v souladu s českou ústavou, naštěstí. Naštěstí toto není v souladu s českou ústavou. Ale znova je to další příklad toho, jak v každé zemi ústava je jiná. Takže říkat, že to někde jinde je, tak za mě je to úplně lichý argument, protože v různých zemích je to různým způsobem. A jak vidíme, i způsobem, který je přímém, příkrém rozporu se stávající českou ústavou. A rozhodně jsou to způsoby voleb, které prostě nechceme, i když jsou to demokratické země, ale v každé zemi je to prostě jinak. Je to jinak. Takže takto to je.

Drulák varuje... aha. (Přejde v materiálech dál.) Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčený o užitečnosti korespondenční volby. Naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Politolog Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta. Podle Balíka reálně hrozí, že - cituji - v kontextu debat o podvodech se zaslanými lísky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA - v závorce: skutečných či smyšlených - přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu. Jakékoli těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované. A možná ne jenom těsnější. Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby to tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených témat totéž, jako by se skutečně podvádělo.

No, tak u tohohle se zase zastavím ve svém projevu. To je přesně to, na co my upozorňujeme. Fialova vláda chce destrukci. Destrukci demokracie, destrukci demokratického systému v České republice, jenom proto, protože za každou cenu se chcete udržet u vlády, když vidíte, že vám voliči už nevěří. A to je opravdu obludný a zrůdný plán. Protože zničit celou Českou republiku, demokratické řízení, které se tady buduje od roku 1918 od Masaryka, a o tom budu hovořit, abych vám to vysvětlil - protože právě knížky o Tomáši Garriguovi Masarykovi, jsem si zaškrtl pasáže a označil jsem si je, které v této souvislosti je potřeba zmínit a vysvětlit. Samozřejmě v těch pasážích jsem si tady v této souvislosti ohledně demokratického řízení zaškrtl trochu více.

To je prostě problém, jak vaše vláda za dva roky, co vládnete, zničila už Českou republiku, zničili jste miliony občanů tím, že je uvádíte do chudoby, a připravili jste je o značnou část úspor. A teď chcete vlastně zničit demokratický systém v České republice. Hovořil jsem o značné části, hovořím o značné části úspor. Je to tak. Protože inflace v České republice je stále nejvyšší z celé Evropské unie. Včerejší zpráva. Vy jste nejhorší vláda úplně ze všech v Evropě. Nejhorší ze všech. Běžte už pryč, prosím vás! Běžte už pryč! Přestaňte ničit Českou republiku!

Včera zveřejnil Eurostat, Evropský statistický úřad, aktuální údaje. Meziroční míra inflace v Evropské unii byla v prosinci 3,4 %, ale v České republice je to 7,6 %. A inflace v České republice je nejvyšší, stále nejvyšší z celé Evropské unie. Prosím vás, přestaňte už ničit peníze lidí! Vždyť vy okrádáte lidi! Vy jim vytahujete z peněženek jejich úspory! Lidi si celý život šetřili, nebo šetříme si, šetří si všichni, něco, to je jedno kolik. A vaše vláda, protože je nejhorší v Evropě a kvůli vám je nejhorší a nejvyšší inflace v Evropské unii, tak vy ničíte úspory českých občanů. Vy jste znehodnotili úspory. V desítkách procent se za vaší vlády znehodnotily peníze našich lidí. Vy jste zničili jejich životy! Ale všem úplně! Zničili jste peníze našim firmám, zničili jste peníze našim občanům, zničili jste celoživotní úspory našim důchodcům. Běžte už pryč, prosím vás! Vždyť to je úplně strašný! Nejhorší vláda v Evropské unii. Nejhorší z nejhorších! Lháři prolhaní! Politický podvodníci, kteří jste říkali, že nebudete zvyšovat daně. Premiér Fiala to opakoval ještě v televizi Nova teď nedávno v rozhovoru s Reyem Korantengem. Běžte už pryč, ukrajinská vládo, protinárodní, vlastizrádná vládo! Přestaňte už obtěžovat!

Mně se líbilo, a souhlasím s vyjádřením našeho lídra pro volby do Evropského parlamentu, doktora Petra Macha, ekonoma, známého ekonoma, bývalého europoslance, který minulý měsíc veřejně vyzval premiéra Fialu, a myslím, že to byla férová výzva, aby se premiér Fiala omluvil českým občanům, že prostě nezvládá funkci, a odešel důstojně. Ať se omluví jenom, ať se pokud možno omluví. Omluví se, že to nezvládá. Evidentně ho to ani moc nebaví, jak ho tak vidím. Evidentně ho to nebaví už, ta politika. Vždyť se podívejte, on už tady ani nevystupuje. Už rezignoval. To už je rezignace. Vždyť on už ani nebojuje ve Sněmovně. Vždyť to vidíte. On už ani nemá žádnou energii. Žádná energie už z něj není. Je v totální defenzi. On nemá argumenty, jenom výmluvy, lži, strkání hlavy do písku. Vždyť uznejte vy všichni, že to není člověk, který může vytáhnout Českou republiku z krize, do které jste Českou republiku dovedli! Vaše vláda. Nejhorší inflace v Evropě. Znovu. Ne poprvé, znovu.

Takže já vyzývám také Petra Fialu k tomu, aby už důstojně odešel s tím, že se omluví českým občanům, že prostě tu funkci nezvládá, že přecenil své síly. Prostě na to nemá. Nemá na to manažersky, nemá na to lidsky. Aby přestal už obtěžovat Českou republiku a české občany. Vždyť většina lidí ho nechce! Vždyť i v mezinárodním žebříčku renomované americké agentury Morning Consult, tam celou dobu byl na nejhorším, posledním místě jako nejméně důvěryhodný lídr ze všech demokratických zemí ve své zemi. Teď poskočil, teď je předposlední.

Poslední je mimochodem japonský premiér Kišida, který to taky nezvládá. Ten populární není, protože šel po Abem, a ten byl samozřejmě velkou osobností. Takže samozřejmě tam ta situace... Taky teď se už diskutuje o výměně pochopitelně, protože to nevěstí nic dobrého. Tady se ale o žádné výměně diskutuje. V Japonsku se už otevřeně diskutuje o té výměně i v médiích. Už se to tam prolomilo samozřejmě a už se diskutuje otevřeně o výměně i v té vládní LDP. K tomu přistupují samozřejmě demokraticky. A takového premiéra je potřeba vyměnit.

Já neříkám, že ho máme vyměnit tím, jak někteří občané píší, v uvozovkách, vždycky píší, že v minulosti se dělala defenestrace v Čechách. Já jsem pro demokratické metody. Jenom cituji, co už prostě lidé říkají. Mimochodem, lidé už jsou tak nespokojení s vaší vládu, že říkají, že by sem nejradši přišli a vyházeli nás z oken. Ale já nemůžu za vaši vládu. Proč by mě někdo... Jo? To prostě... Já tady nechci ani takovéhle, aby se tady takovéhle věci, aby to takhle dospělo. Ale všechno je to kvůli vaší vládě.

Prosím vás, já vyzývám premiéra Fialu, ať se omluví, že situaci prostě nezvládá, nezvládá funkci premiéra. A měl by odejít. A tím by skončila celá vláda. Jo? A jestli nejste schopni, my prosazujeme předčasné volby, protože přece nemůžete k tomu pořád mlčet! Nebo aspoň vyměňte, když se tady držíte u toho koryta za každou cenu a chcete tam dál chrochtat, tak prosím vás vyměňte aspoň ty nejvíc neschopné ministry. Vyměňte aspoň ty nejvíc neschopné ministry, kteří prostě ničí tady Českou republiku. Samozřejmě problém je premiér Fiala. Ale jako prostě vyměňte je, ať prostě aspoň něco se zlepší. Ale to vy taky nechcete dělat. Premiér Fiala říká, že je to v pořádku, že nechce nikoho měnit. To je přece úplně šílený.

A samozřejmě to, že vy místo abyste přistoupili k předčasným volbám, což navrhuje SPD, tak naopak chcete změnit volební zákon a vlastně v podstatě hrozí, že uvedete Českou republiku do chaosu, protože samozřejmě že to vzbudí nedůvěru - nedůvěru po volbách u řady občanů. To už je mi jasné teď. Jestli proběhnou příští volby, a vy to navrhujete už na volby příští rok, pospícháte, najednou navrhujete, když vidíte, že nemáte preference, když vidíte, že jste všechno zpackali, tak chcete ohnout volební zákon, už pro příští rok to navrhujete, aby se volilo tímto zmanipulovatelným způsobem, tak samozřejmě je úplně jasné, a vidíte, že na to upozorňuje tady i politolog Balík, tak je zcela jasné, že ty volby budou zpochybňovány. Ale každý demokratický politik by měl varovat před tímto momentem a varovat se hlavně před tímto momentem. Takže samozřejmě to je jako hrozné.

Podle právníka Petra Kolmana neobstojí argument, že Česko je jedna z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něj degraduje volby ze svátku demokracie na nákup v e-shopu. Pokud někdo v České republice nežije, ale chce z jakéhokoliv důvodu ovlivňovat, kdo zde bude prezidentem anebo poslancem, měl by si to prostě, v uvozovkách, zasloužit, říká právník Petr Kolman. Nezapomínejme, že Čech nebo Češka v cizině ve své domovině zpravidla neplatí daně, to znamená, že v České republice neplatí daně. Takže pokud má někdo ambici působit na to, kdo bude vládnout jeho spoluobčanům ve staré vlasti, tak by neměl jen posílat obálku, ale něco pro to i udělat, jinými slovy jít osobně hodit hlas do volební urny na zastupitelském úřadě, píše, říká právník Petr Kolman.

Takže samozřejmě jinak... takže co na to říct? Tady je samozřejmě ten moment, a já už jsem o tom tady hovořil, že... o té ambici lidí, pakliže jsou to lidé a vy jim to chcete umožnit i do čtvrté generace, nebo usnadnit - já vážím každého českého občana, samozřejmě. To je jasné. Ale teď hovoříme o tom, do jaké míry se má rozšiřovat okruh osob, lidí, kteří tady vůbec neplatí daně, nežijí tady a přitom chtějí nám v České republice ovlivňovat naše životy. To znamená, já hovořím o těch lidech, kteří tady dokonce - pojďme hovořit o těch lidech, kteří tady nikdy neplatili daně.

Dokonce neumí ani česky a nikdy tady nežili. Pojďme hovořit o tomto okruhu, o tom já hovořím od začátku. Protože to jde přesně ruku v ruce s tím vaším zákonem. Takže prosím zase neříkejme, až někdo bude z vládní pětikoalice se vymezovat proti mému projevu, že jsem proti občanům, kteří přechodně pracují v cizině nebo tam přechodně studují. To SPD nikdy neřeklo. Nikdy jsme to neřekli, tak nelžete! Přestaňte lhát už ve vládní koalici! Lháři! Slyšel jsem to už, tyhlety argumenty. Nelžete, přestaňte lhát o SPD! My jsme nikdy nic takového neřekli. A celý projev si na to tady dávám taky pozor, a to už mluvím tři hodiny. Samozřejmě jsem jenom v úvodní fázi stále. Mám toho ještě připraveno hodně, protože je to opravdu závažná věc, ale uvidíme, jak to samozřejmě bude. Takže prosím vás, nelžete s těmi argumenty a opravdu říkejte argumenty, které já jsem skutečně říkal, které skutečně říkám a které říkají odborníci, a nevkládejte nám do úst jiné argumenty, o kterých nehovoříme.

To už jsem taky dlouho neslyšel - demokratická pětikoalice. Tak tohleto už jsem taky tedy neslyšel z úst a musím říct, že jsem to poslední měsíce už neslyšel ani od provládních médií. Nějak tohle úsloví postupně vymizelo. Já se nedivím. Protože to, co předvádíte, to je přece úplně útok na demokracii, útok na demokratické zřízení v České republice. I ty různé korupční kauzy ve vašich stranách, i různé další věci, co tam předvádíte. Nebo různé kauzy tohoto typu. Jaká demokracie? Demokracie je to, když vidíte, že to prostě nejde, tak prostě se udělají třeba předčasné volby nebo odstoupíte a tak podobně.

Nebo abych to ještě upřesnil, my v SPD prosazujeme přímou demokracii. To je ten ideální model, tam by se všechno vyjasnilo. Tam by se všechno vyjasnilo, kdyby byl tady zákon o referendu, tak si myslím, že to by byla ta pravá demokracie, kterou my prosazujeme. Zákon o referendu. To je demokracie, kterou prosazuje SPD. To nám tady chybí, ten zákon o referendu. Ještě dodám, že závazný zákon o referendu. Takže závazný zákon o referendu, to je model SPD doplnit stávající systém, doplnit stávající systém závazným zákonem o referendu. Takže já tady slyším zase ty lži, co jsem slyšel vždycky. Okamura chce, aby se lidi ureferendovali, aby se všechno rozhodovalo na základě referenda. To jsem nikdy neřekl. Zase lež. Lež jako věž. Je tady předložený zákon o referendu z pera SPD, kde jsou určitá kvora pro vyvolání referenda a tak podobně. Takže žádné řízení země referendy nebo ureferendování není. Nikdo to tady nenavrhoval. O tomhle jsem nikdy nemluvil. Takže jenom chci říct, aby vládní koalice, když už o tom tady mluvím, že ten návrh zákona o referendu budeme navrhovat, náš návrh zákona, budeme navrhovat předřadit samozřejmě pravidelně. Takže jenom abyste už nelhali zase, protože to tady nikdo neříkal.

Ostatně to, jak vy nahlížíte na občany, tak to už jsem tady říkal. Paní poslankyně hnutí STAN Pavla Pivoňková Vaňková, ta naposledy včera urazila arogantně naše občany a udělala z nich hlupáky, když napsala v souvislosti s referendem, cituju poslankyni STAN Pavlu Pivoňkovou Vaňkovou: Chtít referendum v zemi, kde se rok od roku mediální gramotnost obyvatelstva zhoršuje, mi nepřijde jako rozumný nápad. Takže tady je vidět ta arogantnost vládního hnutí STAN, protože podle vás jsou gramotní asi jen politici Fialovy vládní pětikoalice, nebo snad dokonce jenom politici hnutí STAN. Vůbec ta nestoudnost, že ti vládní poslanci už jsou tak arogantní, že v podstatě považují občany za méně gramotné, a hodnotí jejich schopnost vyhodnocovat si informace. To je šílené. To zavání opravdu totalitními manýrami úplně už.

Mimochodem STAN, to jsou úplní experti - zas tady není ten pan poslanec Lochman z Prahy 6. Ne Lacina, pardon. Lacina, Lacina z Prahy 6. Pardon, Lacina z Prahy 6. Vždyť ten přece už loni v létě říkal, že mám být předvolán na bezpečnostní výbor - zrovna je tady pan ministr vnitra - vysvětlit nějaké výroky o Ukrajině. Pořád čekám na to pozvání. Tak kde je to pozvání? Arogantně, lživě a podvodně to řekl v televizi Prima, pak z toho byly články, že mě snad vládní koalice zve na kobereček. Buď je to diletant, anebo je to, budu mluvit slušně, lhář a prostě křivák, protože by měl vědět, že já nemám žádnou povinnost na to pozvání reagovat, ani tam nemusím chodit. Já mám chodit jenom na výbor, jehož jsem členem, a tam chodím poctivě. Ale na výbor, jehož nejsem členem, vůbec nemám povinnost jít, i kdyby mě tam pozvali. To si rozmyslím já, jestli někam půjdu. Ale já bych tam rád šel! Už jsem říkal, já bych tam rád šel. Vy jste chtěli, aby tenhle pan poslanec Lacina z Prahy 6, arogantní lhář, politický podvodník, protože nejdřív řekne v médiích, že mě zvou na výbor, a byl titulek: Okamura bude vládní koalicí předvolán na výbor, aby vysvětloval. Nikdo si nezjistil, že vůbec tam nemusím chodit, protože zákon o jednacím řádu Sněmovny hovoří jasně, že je to jenom moje volba, jestli vůbec někam půjdu. Ale my jsme tam připraveni jít! Takže tady vidím vedle sebe pana ministra, předsedu STAN Víta Rakušana. Řekněte prosím vašemu poslanci Lacinovi, ať tedy přijde konečně to pozvání. Mezitím se tedy vyjádřil už předseda bezpečnostního výboru pan Žáček, že Okamuru zvát nechce. Takže hned vznikl rozkol ve vaší koalici. Ale váš poslanec to říkal, vždyť je místopředsedou toho výboru. Tak já čekám na to pozvání! Protože celý poslanecký klub SPD je připraven se na ten výbor dostavit a my se budeme ptát vás, vládní koalice, abyste vysvětlovali, proč škodíte lidem, a budeme trvat na tom, aby to bylo veřejné zasedání, a pozveme tam i naše média, pozveme, budeme to streamovat všechno, budeme si to natáčet všechno. A my vás se budeme ptát, ne vy nás. My vás se budeme ptát, celý poslanecký klub. My vás se budeme ptát na naše otázky. Takže ať už tady to pozvání je, a když to pan Lacina, poslanec STAN, říkal, že mě bude zvát, pak se ukázalo, že pro ten svůj přiblblý návrh nemá podporu ani koaličních partnerů. Pan Žáček z ODS už se vyjádřil, že s tím nesouhlasí, že mě zvát nebudou, protože by to byla samozřejmě blamáž. Tak co to předvádí hnutí STAN? Co tady předvádí za blbý kecy?

Takže čekám, pane ministře, na to pozvání od pana Laciny. Celý náš klub na to čeká. Máme připraveny otázky na vás, na vás na všechny z hnutí STAN jako členy vládní koalice, jestli chcete další platformu mimo plénum Sněmovny, kde veřejně rozebereme činnost vlády, tak my už čekáme půl roku. Čekáme. Tak ať to stihneme do konce volebního období, když váš poslanec arogantně chtěl nás zvát někam na kobereček, SPD. Takže my přijdeme. Ale na tom koberečku budete vy a my se vás budeme ptát, protože my ani nemáme povinnost vám odpovídat na vaše otázky tam. Nemáme tam povinnost jít a nemáme povinnost odpovídat na vaše otázky vůbec. Takže příště si nechte tohle zvaní na kobereček někoho, ať poslanec Lacina z hnutí STAN si nechá tyhle řečičky, kde jsou potom lživé titulky na základě toho, protože někteří novináři mu uvěřili evidentně a neprověřili si, že je to nesmysl, co plácá, a plácá nesmysly tady o opozici. Takže původně jsem se chtěl rozmyslet, jestli tam vůbec půjdu, ale my tam chceme jít. A možná by nebylo špatné pozvat i druhou opoziční stranu, když už by byla takováhle show tam potom, tak abychom se tedy zeptali úplně všichni. To je dobré. Pozveme je, ale to už záleží na každém. A další diskusní platforma o činnosti vlády by to mohla být. Ale pořád čekáme, čekáme, a nic. Skutek utek. Sliby chyby. Skutek utek. Tak.

Pravda, někdy předvoláván jsem, ale to mě předvolává policie, abych podal vysvětlení, když mi pravidelně někdo vyhrožuje smrtí. To je pravda. Tak tam jdu, ale nejsem ten, kdo by byl z něčeho obviňován samozřejmě, ale to ano. To se mi pravidelně ozve vždycky někdo z policie, že mi někdo vyhrožuje smrtí. Je to potřeba prošetřit. Výsledek politiky Fialovy vlády.

A na to ještě jenom připomenu vyjádření místopředsedy Sněmovny Bartoška. Jan Bartošek, místopředseda KDU-ČSL, který na to, když mi naposledy, nebo přednaposledy nebo předpřednaposledy, to si nepamatuji, protože dostávám ty výhrůžky smrtí poměrně pravidelně, tak když se to rozebíralo v Partii na Primě a on tam byl se mnou, tak na otázku, co si o tom myslí, tak odpověděl veřejně: jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. A já jsem se ho tam zeptal, jak se do lesa volá? Jak to myslíte? Takže tenhle - teď píp, píp, píp - přeje ještě tady jiným lidem smrt! To je neuvěřitelné! Vy máte ve svých řadách člověka, který na výhrůžky smrtí za politické názory odpoví, jak se do lesa volá, tak se ozývá. Přitom nikdo z nás tady nevyhrožoval nikomu, ani vy, ani pětikoalice, nikdo. Tuhle hranici nikdo přece nepřekročil a doufám, že ani nepřekročí. Debata je to politicky tvrdá samozřejmě, argumentačně tvrdá ne, že ne tady, to vidíme, ale tady tu hranici tady drží úplně všichni a jsem za to rád. Ale že je mezi námi, v našich řadách, v řadách Fialovy vládní pětikoalice člověk, který neodsoudí výhrůžky smrtí, a dokonce přeje ty výhrůžky smrtí a přeje smrt politickému oponentovi, to je vrchol! Jan Bartošek z KDU-ČSL, místopředseda té strany. A všichni si to můžete přehrát. Já jsem to dal okamžitě, samozřejmě to video jsem zveřejnil, bylo to přímo v Partii, v TV Prima to bylo, to bylo v Partii TV Prima. Já jsem nestačil zírat, co je to za člověka.

A samozřejmě v téhle souvislosti pak jestli takováto atmosféra panuje, takováhle úroveň diskuse panuje u nejvyšších představitelů Fialovy vládní pětikoalice, protože to je zároveň místopředseda Sněmovny za vládní koalici zvolený hlasy všech poslanců Fialovy vládní pětikoalice, tak to pak se nemůžeme divit už vůbec ničemu, že? Já to nějak přežiju, ale já myslím, že je to špatně, schvalovat takovéhle věci. Já nepřeju nikomu z vás výhrůžky smrtí. Nikomu. Protože to je totální destrukce potom už toho systému, jestli takovýmhle způsobem tohle někdo schvaluje, a on to schvaluje. Ano, on to schvaluje. Nejenom že se nevymezil, ale přímo to v podstatě podporuje, tohleto. Takže tohle samozřejmě je... Já to považuju za velmi nechutné a velmi opovrženíhodné, takovýhle přístup k takovýmhle věcem. Takže tohle je problém. A samozřejmě to, jak vládní pětikoalice, čeho je to podle mého názoru důsledek? Toho, jakým způsobem vládní pětikoalice rozdělila společnost, jakým způsobem vy šíříte nenávist. Jakým způsobem vy šíříte nenávist vůči politickým oponentům. Jakým způsobem vy nejste schopni žádné diskuse a konsenzu.

A budu konkrétní. Vždyť je to právě premiér Petr Fiala, ministr vnitra Vít Rakušan za STAN a další, kdo tady opakovaně plošně označili voliče opozice za populisty a extremisty. Jenže to je několik milionů lidí, víc voličů, než máte dneska vy podle průzkumu. Třeba to bude jinak za rok, to já nevím, ale přece to je tak - tahle paušalizace politických oponentů, to přece není normální. To opravdu vyhrocuje, protože když řeknete opozici, že jsou to populisté a extremisté, což řekl opakovaně i premiér Fiala, tak to tedy samozřejmě se dotýká milionů voličů. Milionů. A to samozřejmě společnost absolutně rozděluje na hluboké příkopy, protože pochopitelně potom si... Když tedy pominu, že zase naši voliči si myslí o vás zase nějaké jiné věci, ale zbytečně to vykopává příkopy. A mimochodem platí, že - to tedy musím říct, že za minulého volebního období se třeba, já sám jsem na něm byl, se svolávala opakovaně, pravidelně se svolávala jednání opozice - koalice. Opakovaně se svolávala jednání opozice - koalice, kde jsme seděli u jednoho stolu a diskutovala se témata. Ale za současné vládní pětikoalice vy jste tak arogantní, tak přehlíživí, že se tato jednání vůbec nesvolávají. Vůbec se nesvolávají, protože vy nejste schopni diskuse, konsenzu, ničeho. A pak se samozřejmě divíte, že když samozřejmě opozice také nemá prostor to komunikovat interně na základě politických jednání, tak to potom komunikujeme tady a v médiích samozřejmě. A to samozřejmě je špatně. Takže vy byste se měli naučit, anebo bylo by ideální, já nikoho nebudu poučovat, to tedy se omlouvám, já nikomu nebudu dávat rady, ani poučovat, a hlavně nebudu dávat nevyžádané rady, ale uvítali bychom, kdyby ta komunikace tady nějakým způsobem běžela v zájmu občanů České republiky, protože my jsme připraveni vám poradit, a snažíme se vám tady radit už celou dobu tím, že tady dávám návrhy na předřazení našich návrhů zákonů a našich bodů, a naše řešení tady představuji jak energetické krize, tak dalšího, tak řešení zdražení potravin apodobně, ale vy si nechcete nechat poradit. Tak kdyby aspoň interně probíhala nějaká diskuse. Neprobíhá nic. Takže tohle je samozřejmě problém. A pak se to tady zbytečně všude hrotí a pak ta atmosféra ve společnosti potom není dobrá samozřejmě a lidé jsou nespokojení. A my chceme, aby byli spokojení lidé. My chceme, aby byla atmosféra v České republice dobrá, kladná, pozitivní, aby se tady lidem dobře žilo.

Námitky proti zavedení korespondenční volby se ale objevují i z řad politiků současné vládní koalice. Například senátor ODS Jirsa vyjmenovává riziko, že voliči budou vystaveni tlaku při volbě, že o směřování země rozhodnou hlasy lidí, kteří v Česku nežijí, že mohou vznikat pochyby o regulérnosti volby a že existuje ještě větší riziko kupování hlasů. Zajímavé je, že Jirsa ukazuje prstem na vládní TOP 09, která o zavedení korespondenčního hlasování usiluje dlouhodobě. Cituji: Schválení korespondenčního hlasování bych považoval za stejnou chybu jako schválení přímé volby prezidenta. I u této parlamentní iniciativy stála TOP 09 a následně z této změny ústavy bolela všechny její tvůrce hlava, píše senátor ODS Tomáš Jirsa. - Já tady nebudu polemizovat s tím, jestli s ním souhlasím, nebo ne. Ale vidíte, že ne všichni v ODS s vaším návrhem souhlasí a že to zpochybňují dokonce i členové Parlamentu za ODS. To je potřeba, tento moment je potřeba zdůraznit. Samozřejmě evidentně tento hlas je tam úplně marginální a Fialova vládní pětikoalice a ODS to plně navrhuje, toto ohnutí volebního zákona. Nicméně chtěl jsem to tady říct, protože sám vysoký politik nebo senátor ODS Jirsa sám napadá váš návrh, sám on napadá váš návrh, kdy - cituji - mohou vznikat pochyby o regulérnosti volby, a že existuje ještě větší riziko kupování hlasů a že o směřování země rozhodnou hlasy lidí, kteří v Česku nežijí. - Až tady bude někdo argumentovat opozicí, tak vy máte i u vás lidi, kteří to sami zpochybňují. To je důležité si říct, a přes to všechno to navrhujete a evidentně to nemáte vydiskutované ani v ODS. Nicméně ODS, jak vidíme, tak to plně navrhuje a chcete změnu zákona, protože vám taky klesají preference.

Ze zmíněné debaty je evidentní, že existují silné argumenty proti zavedení korespondenčního hlasování. Odhlédneme-li od názorů politiků, i když odhlédneme-li od názorů politiků, v jejichž hodnocení bezesporu hrají velkou roli vyhlídky, zda by mnohým takový krok pomohl, nebo je poškodil, zůstávají odborníci k zavedení korespondenčního hlasování opatrní, ne-li přímo negativní někteří dokonce. Opatrní až negativní, ale ne pozitivní. Pokud jde o možná negativa, pak to nejzávažnější zní, že při této formě volby nelze zaručit, že proběhne tajně a svobodně a že na voliče nebude někdo vyvíjet nátlak. Lze jistě namítnout, že něco takového je možné i dnes. Nicméně za plentou je volič sám, a jak se rozhodne, je jen a jen na něm.

Dalším silným argumentem je, že není logické nechávat rozhodovat o české politice občany, kteří v zemi dlouhodobě nežijí, respektive jim to příliš usnadňovat, když možnost volit na zastupitelských úřadech mají. K tomu se váže i námitka, že právě hlasy ze zahraničí mohou zvrátit celý výsledek voleb. Menší výhradou může být i fakt, že hlasy se pošlou poštou, mohou (se) ztratit či dorazit později, tudíž by propadly jinak platné hlasy. No tak to je taky věc, kterou jsem ještě nezdůraznil, a také jsem tento argument zaznamenal od různých odborníků, že - ale to jsem možná už říkal v úvodní části projevu, protože někde jsem to měl, ale možná to ještě budu mít tady, jak těch stran mám hodně, že právě to, že to doručování těch korespondenčních hlasů je vlastně přenecháno na soukromých doručovacích subjektech, logicky zvláště v zahraničí, tak samozřejmě není tam garantovaná ta cesta jak časově, tak samozřejmě jiným způsobem, a samozřejmě mohou se ty hlasy ztratit, dorazit později, tudíž by propadly jinak platné hlasy.

To jsou samozřejmě taky další a další argumenty, které prostě, je to prostě, těch argumentů je tolik, které jsou tak problematické, ale vlastně společným jmenovatelem, nebo tím, kde se všechny ty argumenty sbíhají do jednoho, je, že na základě těchto mnoha problematických bodů, které má váš vládní návrh na zavedení korespondenční volby, můžou být, na byť jednom z nich, můžou být zpochybněny volby jako celek. A to je potíž. To je samozřejmě potíž. Protože aby se zpochybnily volby jako celek kvůli tomu, že se neuváženě v podstatě rozmělňují pravidla pro volby, tak to za to riziko prostě nestojí podle našeho názoru. Je to prostě tak. A upozorňují na to opět i ti ústavní právníci.

A zde je třeba vzít v potaz dvě námitky. Americké pořekadlo praví: Neopravuj to, co funguje. Od listopadové revoluce nebyly v dějinách České republiky občany zpochybněny výsledky jakýchkoli voleb a důvěra v náš volební systém tak až na výjimky je univerzální. Samozřejmě ty výtky vůči volbám, těch bylo podáno mnoho, ale volby jako celek, kdyby se zrušily celé volby a musely by se celé volby na celostátní úrovni opakovat, to tady nebylo. Při situaci, kdy by o výsledcích voleb rozhodly hlasy ze zahraničí zasílané poštou, navíc ve světle otazníků, které se objevily kolem prezidentských voleb v USA či Rakousku v posledních letech, by mohla vzít dnešní důvěra v systém zasvé. Navíc ono už to není dneska jenom o těchto dvou zemích versus argument, že ve spoustě jiných zemí to je. Když se podíváte na atmosféru v České republice a na tu diskusi, která dneska probíhá v České republice nad zavedením korespondenční volby, tak ta atmosféra, ten postoj občanů je, obrovského množství občanů, je nesouhlasný a nelíbí se jim to. Někde jsem viděl anketu a bylo to v nějakém mainstreamovém médiu, teď nevím kde, ale určitě je to dohledatelné, kdy většina občanů je proti zavedení korespondenční volby.

A já varuji před tímto nebezpečným krokem, protože Fialova vládní pětikoalice ODS, TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Pirátů, vy jdete v zásadní věci úplně a přímo proti lidem, proti přání občanů České republiky žijících v České republice. To znamená, varuji před tím z toho pohledu, že atmosféra už není jako před dvěma roky, bych vás chtěl upozornit, kdy vás volila spousta lidí, v součtu jste vyhráli volby, byť to byl pětislepenec, ale těsně jste to vyhráli, a lidé měli očekávání. Lidé cítili naději. Jenže po dvou letech vaší vlády jste dokonce vládou s nejhorší důvěrou, někde jsem četl dokonce za celou dobu samostatné České republiky. Ještě nedávno jste byli s důvěrou na úrovni jako vláda Nečase, to bylo taky ODS, TOP 09, to byla vláda Nečas, Kalousek, a ta podala ale už při té důvěře demisi a byly předčasné volby, jestli si pamatujete, 2013 to byl rok, a byly to předčasné volby a demise. Jo? A to byly, jestli si pamatuji dobře, minulý měsíc se to diskutovalo ve veřejném prostoru, byly o tom i články, měli důvěru 17 %, jestli si pamatuji dobře. A vláda si to vyhodnotila tak, že byly předčasné volby a demise.

Vy nejenom že jste dosáhli na tuto hranici, už jste jí dosáhli podle průzkumů, ale vy dokonce na otázku občanů, kdo plně důvěřuje vaší vládě, tak už před třemi měsíci cca to byla podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd pouhá, pouhá - pouhopouhá 3 % občanů vám věří. Tři! Pouhá 3 % občanů České republiky plně věří této vládě. To je přece na okamžitou demisi! To je na předčasné volby! Nebo tady může být i jiná varianta, vláda odborníků třeba a podobně.

Ale tak jako tak platí, teď mluvíme tady o volbách, o demokracii, o korespondenční volbě a o demokratickém zřízení v České republice, že já vás varuju před tím krokem zavádět korespondenční volbu, protože ta nespokojenost a frustrace milionů lidí z vaší vlády a ta zloba a zlost už na vás, že se tam držíte zuby nehty a pořád se jenom zhoršují životy českých občanů, už je tak obrovská, já to cítím, protože prostě mezi voliče chodím, že já varuju před tím momentem, kdy lidem už dojde trpělivost. To pak dojde, tak jako ostatně to vidíme u ministra vnitra Rakušana z hnutí STAN, známe jeho metody, že ještě pošle na demokraticky smýšlející občany policii a začne zatýkat za jejich názory. Takže tyhlety metody my vidíme přece u ministra vnitra Rakušana. Ale to je potom totální paralýza státu. To tady může být i revoluce potom, a to si, a to doufám, tak daleko, aby lidé opravdu už byli tak frustrovaní z té vaší vlády, aby přistoupili už opravdu ve svém zoufalství k tomu, že už budou chtít ukončit vaši vládu jakýmkoliv způsobem, tak to přece nemůžete nechat tak daleko dojít. Prostě odstupte, ukončete to už nebo vyměňte aspoň ty nejproblematičtější ministry. A hlavně nenavrhujte tuhletu změnu volebního zákona, protože to hrozně lidi naštve. A štve to lidi hrozně, že místo abyste pracovali pro lidi, aby měli víc peněz, tak trávíte čas tím, že chcete ohnout volební zákon.

A znovu říkám, nechte si ty řeči, že SPD tady něco obstruuje. Já jsem v úterý tady navrhl více než 10 bodů pro občany. Já jsem navrhl, aby se řešil nedostatek léků v lékárnách, který dál trvá. Pan ministr zdravotnictví tady byl, teď je tady zase. Požádal jsem ho, aby nechal ten bod prohlasovat, aby občané měli informaci, aby se něco dělo. Stejně jste to zamítli a nic nebylo. Zase jste strčili hlavu do písku. Navrhovali jsme tady zvýšení příspěvku na péči pro zdravotně postižené občany, navrhovali jsme tady spoustu dobrých zákonů pro lidi, řešení drahých energií, řešení drahého zdražování topení, teď dálkového tepla, navrhovali jsme tady řešení zdražování vodného, stočného, drahých potravin. Všechny tyto důležité zákony jsme tady chtěli řešit. Všechno jsem tady navrhl osobně. S Radimem Fialou, s naším místopředsedou, a poslankyně Šafránková taky sociální věci navrhovala za SPD. A vy jste to všechno zamítli. To znamená, my jsme tady chtěli probírat a chceme probírat zákony pro lidi, které jim zlepší životní úroveň, ale vy jste si tady prohlasovali, že ne, žádné pozitivní zákony pro lidi se probírat nebudou a bude se probírat korespondenční volba. Přestože jsme předem avizovali všichni, obě opoziční strany předem avizovaly, že to nechceme, naši voliči to nechtějí, nechtějí to občané, proto to bude trvat dlouho. A pro vás je prioritou prostě ohnout volební zákon. Ne aby měli lidi víc peněz. Takto to tady stojí, ta diskuse. Takto to je. Já jsem tady v úterý navrhl všechny kladné body. Vy jste je zamítli a teď se tady řeší korespondenční volba. Takže tak to je, taková je realita, taková je situace, proč tady teď jsme.

Samozřejmě ta další námitka zní, že by se takto zásadní změna volebního systému neměla prosazovat na sílu. Konsenzus ohledně korespondenční volby by se jistě hledal snáz, pokud by se zavedením korespondenční volby vládní koalice tak okatě nespěchala kvůli sněmovním volbám v roce 2025, ale kdybyste se snažili najít konsenzus napříč politickým spektrem. V opačném případě po přeskupení sil v parlamentu hrozí, že korespondenční hlasování nepřežije víc než jedno volební období. A to tady cituju právě odborníky ještě z té analýzy. V případě korespondenční volby platí, že méně je někdy více. Takže samozřejmě ten moment, že vy za každou cenu spěcháte kvůli tomu, že se vám propadly preference. Čteme, že KDU-ČSL má 2 % voličů preference, TOP 09 jsem tuhle někde viděl průzkum 3 % voličů, STAN se píše, že má 5 % voličů, takže samozřejmě chytáte se stébla za každou cenu.

Teď samozřejmě ještě TOP 09 má problém s tím, že pan Kalousek chce zakládat politickou stranu, což bude zajímavé představení, protože... Samozřejmě z pohledu voličů, občanů, kteří volí TOP 09, tady asi bude platit přísloví, když je tady kovář, tak proč jít ke kováříčkovi? Takže to bude zajímavý souboj. A já samozřejmě přeji TOP 09, aby pan Kalousek založil politickou stranu, protože se budete prát o stejného voliče a bude to velice zajímavé. Uvidíme, jak to bude. A chápu, že pan Kalousek chce využít toho propadu preferencí Fialovy vládní pětikoalice, aby nastoupil znovu sám, což my si tedy nepřejeme samozřejmě, protože naši voliči mají špatné zkušenosti s panem Kalouskem, když tady chtěl zavádět druhý důchodový pilíř, vytunelovat veřejné peníze do kapes privátním důchodovým fondům. Ještě jsme to zrušili, hlasy SPD jsme to pak zrušili a zachránili jsme peníze občanů před tím, aby se vytunelovaly do... povinně, ještě ze zákona aby museli odvádět do privátních fondů. Když jsem se tenkrát ptal, jakým způsobem je zaručeno, že když ty fondy zkrachují, aby lidé nepřišli o peníze, tak mi bylo řečeno, že to nijak zaručeno není. Tak to tedy bylo opravdu neuvěřitelné. To bylo neuvěřitelné úplně. Tak to samozřejmě jako, takovéhle machinace s penězi občanů musíme odmítnout a odmítáme.

A já o tom hovořím z toho pohledu, že to bude jako zajímavé. Bude to zajímavé sledovat. Ostatně nám taky rostou vždycky konkurenti na naší scéně, takže to je prostě běžný proces a zažíváme to každý z nás, takže jako v té realitě fungujeme. To není o tom, jestli to někomu přeju, nebo ne, a my taky, vždycky nám někdo vyroste, nějaký konkurent, tak taky se s tím musíme nějakým způsobem demokraticky vypořádat, musíme zabrat, zapracovat, zamakat prostě. Vysvětlit voličům, přesvědčovat voliče, být aktivní, to také, to je prostě politická soutěž, když je férová. Ale ne jako vy, kdy teď od ledna za 14 milionů z veřejných peněz, jak už jsem říkal, 14 milionů, zneužíváte veřejné peníze pro propagaci stran vládní pětikoalice, kdy děláte kampaň z veřejných peněz, ze státního rozpočtu, do červnových voleb do Evropského parlamentu. Tak to je opravdu flagrantní zneužití veřejných peněz, narušení politické soutěže samozřejmě. No a to ohnutí volebního zákona samozřejmě jakbysmet.

Tak teď samozřejmě, já už jsem to naznačil, kdy prostě tady skutečně je problémem to, že tady mluvíme o narušení základních a zásadních pilířů demokracie v tomto vašem návrhu. Takže já jsem si tady připravil další materiál, kde bych rád právě vysvětlil, co je to demokracie a proč hovořím o tom, že je to narušení prostě demokratických principů, protože je vidět, že to ve vládní koalici asi ne úplně... nebo prostě vy tomu rozumíte a děláte to schválně kvůli tomu, kvůli těm volebním preferencím. To je ten důvod. Kvůli tomu, že nemáte preference a chcete ohnout volební zákon, abyste se udrželi u vlády. Takže jsem si s dovolením vzal k ruce diplomovou práci z Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta, katedra občanské výchovy a filozofie. A je to diplomová práce s názvem - a to je přesně ono: Pojetí demokracie u Tomáše Garrigua Masaryka. Který mimochodem prosazoval přímou demokracii, referendum, ale v tehdejším parlamentu mu to neprošlo. Autorkou je Bc. Kamila Procházková, studijní program Učitelství pro střední školy, studijní obor NPG-ZSV, vedoucí práce PhDr. Josef Stracený, CSc., Praha 2016. Takže plně uvádím zdroj, odkud čerpám.

Tady začnu pasáží, která má název Demokracie. Lubomír Kopeček a Vít Hloušek uvádějí, že pojem demokracie pochází z řeckého slova democratia, což se běžně překládá jako vláda lidu. Oba autoři si však kladou otázku, co to ta vláda lidu vlastně je? V literatuře najdeme velké množství odpovědí. - Jenom dodám, že to budu samozřejmě průběžně komentovat. Stejně jak teď, když jsem řekl ten svůj úvod. Koukám, že mluvím 3,5 hodiny. To byla ta úvodní pasáž. Vidíte, že samozřejmě mám poznámky a vždycky k nim dodávám svůj vlastní komentář, který, jak jste si všimli, je ještě rozsáhlejší než ty moje poznámky. Takže rozhodně nikdo nemůže říct, že to tady čtu. Protože už si umím představit, jak někteří ti provládní novináři píší, tak už to zase Okamura četl. Ne, já nečtu, čtu své poznámky, případně nějaké pasáže a ve svém projevu je komentuji. Komentuji tu situaci, která tady je. Teď budu číst trošku víc, ale zase tam vždycky vložím své komentáře k té situaci.

V literatuře najdeme velké množství odpovědí na to, co to vlastně ta vláda lidu je, že samotný pojem demokracie není všemi autory jednotně definován a chápán. Kopeček a Hloušek připomínají definici demokracie podle Abrahama Lincolna, který prohlásil, že demokracie, vláda lidu, je prostřednictvím lidu a pro lid, autoři Hloušek, Kopeček, 2003, strana 15.

Jenom jsem chtěl říct ještě jednu věc. Od začátku říkám, a jsem rád, že to chápe i předsedající, který se možná mezitím už vyměnil, protože nevidím dozadu, tak samozřejmě plně se věnuji tématu voleb. Voleb, demokracie, státního zřízení, jak by to mělo fungovat, a myslím, že i v celé té svojí úvodní pasáži na to jasně poukazuji, i o čem budu mluvit a jak budu mluvit. Tak bych chtěl jenom předem říct, aby se snad někdo nesnažil mě přerušit, že to by bylo zoufalé a stejně by to nefungovalo, protože já se přerušit nenechám samozřejmě. Protože to tedy ne, aby mě přerušovali. Třeba tady bude řídit schůzi někdo ze strany, která má 2 % preferencí, a náš volič to chce slyšet, tyhlety věci, argumentaci. Prostě to tedy fakt ne. Tady musí být demokracie. Varuji ještě před jedním krokem, prosím vás, varuji vás, vládní pětikoalici. Někde jsem zaslechl včera v kuloárech, že snad někdo - tady probíhá první čtení, ještě jsem se ani nedostal pořádně ke slovu a náš místopředseda Radim Fiala se ještě vůbec nedostal ke slovu, protože ten půjde až zítra v devět, protože také potřebuje delší prostor - že snad někdo chce omezovat řečnickou dobu nebo dávat nějaký pevný čas hlasování. Tak to se tentokrát nesetká s kladnou odezvou v žádném případě. Takže s tím se tady můžete rozloučit, to tedy opravdu nebude takhle fungovat.

Myslím si, že budu mluvit minimálně za SPD, že nemůžete počítat opravdu do konce volebního období s jakoukoliv dohodou na ničem. To prostě jakákoliv dohoda není možná s SPD na ničem, jako že sami víte, že i vládní pětikoalice občas s něčím přijde. Protože naši poslanci už po zkušenostech s důchody, co jste nám udělali s důchody, kdy ani naši poslanci, kteří to mají v gesci, kteří tady měli pozměňovací návrh, který mají právo předložit a vykonávat svůj mandát, tak se nemohli vyjádřit. To je vrchol, tohleto! Takhle tedy ne! I ti, kteří mají v gesci přímo sociální věci a podobně, tak se nemohli vyjádřit, například tady naše kolegyně Šafránková. Pak se tady zoufale její návrh snažil navrhnout předseda poslaneckého klubu Jakob z TOP 09. Její návrh tady prezentuje u mikrofonu, aby se nějakým způsobem, řekl bych, zmírnila ta ústavní stížnost prostě, protože není možné, že se nenechá pozměňovací návrh, který je avizovaný ještě dlouho předem, tak umožnit vyjádření tomu poslanci, který chtěl dát návrh. Navíc procesní návrh, který je v jednacím řádu Sněmovny.

Takže jste se stal, pane Jakobe, prostřednictvím předsedajícího - sedíte vedle mě, tady v záběru to není vidět - mluvčím SPD na chvíli. Já jsem vás vyzýval, ať nejste naším mluvčím. My nechceme mluvčího z TOP 09, aby prezentoval naše názory. My bychom si je rádi tady odprezentovali sami v souladu se zákonem o jednacím řádu a v souladu s ústavou. V ústavě je jasně řečeno, že poslanec vykonává mandát osobně, tak my vůbec nechceme, a už to ani nezkoušejte vykonávat mandát za nás. My nechceme, aby tady TOP 09 paní Pekarové vykonávalo naše mandáty za nás. My si budeme říkat, co chceme. My máme odpovědnost vůči voličům. Takže to jenom předem avizuji. Protože poté co naši poslanci nemohli tady promluvit, přestože to bylo předem avizováno - ale to nebyla promluva, znovu upozorňuji, to byl normální návrh na vrácení do předešlého čtení. To je v souladu se zákonem o jednacím řádu a poslanec má právo to podat. To nebyla obstrukce, to nebyl návrh. A vy jste nechtěli umožnit, neumožnili jste podat tento návrh. Takže to je absolutní vrchol, tohle! Doufám, že všichni rozumíme, o čem tady mluvím. To nebylo řečnění vůbec, ona chtěla podat - dokonce ten, kdo to měl v gesci u nás, celý ten zákon. Ona je naším garantem, což všichni víte v celé Sněmovně, kdo má co v které straně na starosti, kterou problematiku má na starosti, je členem toho výboru logicky. Takže tohle bylo opravdu za hranou a to tady prostě opakovat nechceme, takovéhle věci. Aby za nás naše návrhy v rámci toho, že chcete prostě protiprávně, protizákonně ukončit diskusi, tak cizí poslanci cizích stran, a ještě k tomu vládních, se stávají mluvčími našich návrhů, protože nás nechcete nechat promluvit. Nechte si tyhlety manýry opravdu. To není ani k úsměvu. Vy se tady usmíváte, ale mně to k smíchu vůbec nepřipadá. Takže nemluvte za nás, prosím vás ve vládní koalici, nevystupujte na mikrofon, jenom abyste nás nenechali mluvit, protože chcete prostě časově utnout na pevný čas debatu. Co je to za manýry? Vždyť poslanec podle ústavy vykonává mandát osobně. Jak můžete vůbec přeneseně k tomuto takhle přistoupit? To prostě není normální. To je jako kdybych já chtěl tady něco říct a přišel tady pan Jakob, předseda klubu TOP 09, a moje návrhy tady říkal v mém zastoupení, o čem se má hlasovat. Co to má znamenat vůbec? Vždyť jako poslanci jsme si všichni rovni v tomhletom. Jako to jsou opravdu tendence, které musíme... Já jsem o tom nechtěl mluvit, ale teď, když jsem si všiml, že sedíte tady vedle mě u stolku zpravodaje (k poslanci Jakobovi), tady dva metry vedle mě, tak to musím prostě poznamenat v souvislosti s touhletou debatou. To fakt jako nemyslíte vážně, opravdu. Nejen že si to nepřejeme, ale za druhé je to úplně nepřípustné, protože poslanec podle ústavy koná mandát osobně. Tak to jsou také prostě protiústavní kroky, tohleto. Takže to je prostě tahleta věc.

Takže já budu pokračovat. Giovanni Sartori doporučuje chápat demokracii v jejím původním, čili doslovném překladu jako vládu lidu či moc lidu. Dodává, že významy slov mají svoje dějiny, což znamená, že určité slovo má konkrétní význam a my bychom měli slovům jejich původní význam ponechat. Současně však konstatuje, že se definice pojmu demokracie jako moci či vlády lidu ukazuje jako velmi nejednoznačnou. Sartori 1993, strana 23.

Jiný přístup k pojmu demokracie uplatňuje Robert Dahl, který nepovažuje za důležité přesně definovat pojem demokracie. Za přínosnější považuje, stanovíme-li soubor pravidel a zásad, podle nichž budeme ve státě jednat. Tímto souborem pravidel a zásad je míněna ústava.

Dál píše, že klíčovou premisou každé ústavy by měla být politická rovnost. Postavení občanů v jiných oblastech života rovné být nemusí, avšak v systému vládnutí je tato rovnost základní, píše dál, 2003, strana 38 a 39.

Jinou demokracii pojímá Mikuláš Lobkowicz, který rozlišuje tři významy slova demokracie a přídavného jména demokratický. První význam označuje demokracii jako formu vlády lišící se od ostatních vládních forem, jako je aristokracie, monarchie, tyranie, totalita a tak dále. Druhý význam se váže ke slovu demokratický, které nemusí být užito pouze v kontextu státu či formy vlády, ale lze ho aplikovat na většinu institucí, například školu, ministerstvo, armádu, rodinu a jiné. Lobkowicz tím míní, že pokud řekneme, že škola by měla být více demokratická, vyjadřujeme tím požadavek, aby brala větší ohled na přání žáků, učitelů a rodičů. Třetí význam slova demokratický se objevuje ve spojení slov být demokrat či demokraticky jednat. V takovém pojetí je daná vlastnost pojímána jako ctnost člověka. Píše to ve své knize Kohout, 2003, strana 13 a 14.

Jiné tři významy... (K řečnickému pultu přistupuje poslanec Kučera a hovoří s řečníkem.) Prosím vás, já nejsem unavený, já šetřím síly. A prostřednictvím předsedajícího, pozor, v jednacím řádu Sněmovny je napsáno, že poslanec mluví na mikrofon. Jiné tři významy slovu demokracie přiřazuje Jan Blahoslav Kozák. Ten píše, že v prvním významu se demokracie vykládá... Já tedy nejsem vůbec unavený, vás můžu ubezpečit, je to spíš otázka, jestli nepřijde nějaká fyzická potřeba. Ale unavený nejsem vůbec. Kdyby bylo na mně, tak mám tady materiály - no, odhadem ještě asi 300 stran, takže když to vynásobím - jako kdyby bylo na mně a nebyla by fyzická potřeba případně, což není, tak já to vidím až klidně do devíti do večera. Nejsme roboti, že ano? Ale tady nejde o délku, tady jde o to, že vy navrhujete protiústavní zákon a my se snažíme tady bojovat za ústavu a demokracii. O to jde. Takže samozřejmě unavený nejsem, protože bojuji za náš program a za tyhlety ideály.

Takže jiné tři významy slovu demokracie přiřazuje Jan Blahoslav Kozák. Ten píše... Naopak jsem šel spát dřív, abych se připravil, takže to je přesně naopak. Takže ten píše, že v prvním významu se demokracie vykládá z pohledu lidských práv a povinností jako volnost, rovnost a bratrství. V druhém významu se demokracie chápe jako státní forma, ve které vládne lid. A v posledním, třetím významu se demokracie interpretuje z pohledu společenské teze já pán - ty pán. Je to v knize Kozáka, 1924 strana 4.

Kunc a Dvořáková píší, že poprvé pojem demokracie použil Herodotos a píše to Pinc v roce 1999 ve své knize na straně 137.

Mnohovýznamově pojímá demokracii i Masaryk. Demokracie pro něj není pouze forma státního řízení upravující vnitřní uspořádání státu. Demokracie pro něj znamená daleko víc. Především je Masarykovi demokracie novým přístupem člověka k jeho životu a k okolnímu světu. Masaryk píše, že stát se demokratem znamená stát se novým člověkem. Pravý demokrat demokraticky cítí a jedná nejen ve věcech veřejných, tedy ve vztahu k politice, nýbrž i ve věcech soukromých a ve vztahu k rodině, přátelům a blízkým. Demokracie u Masaryka je snahou o nový život. Tak.

Tady bych se u toho samozřejmě potřeboval zastavit, protože to je právě to, proč to tady řeším a proč jsem si tady udělal tento text, připravil. Protože mně právě připadá, že vám není jasné a že se tady vždycky někdo ohání Masarykem, paní Pekarová Adamová vlastně zneužívá to jméno, protože to opravdu nemá s tím nic společného, ta vaše politika. (Poznámka z pléna.) Aha, nejenom že se jí ohání, ale teď jsi mi připomněl loňské video, kdy paní Pekarová Adamová, předsedkyně Sněmovny, přirovnala sama sebe, jestli jste viděli to video, bylo na sítích, k Margaret Thatcherové přirovnala sama sebe. Já to nebudu komentovat, ale bylo to pozoruhodné sebevědomí. Pozoruhodná sebejistota. Já si myslím, že k tomu je ještě hodně daleko, ale to je jenom můj názor. Tak paní Pekarová Adamová - přehrajte si to, je na sítích to video. Margaret Thatcherová a paní Pekarová Adamová, vyjede vám to, je to poměrně krátké, jak sama sebe vidí, skromně to tam říká, že je jako - že se cítí, že by mohla být jako Margaret Thatcherová. Tak to je opravdu pozoruhodné sebevědomí.

Já se ale vrátím k tomu vztahu k politice, protože pravý demokrat demokraticky cítí i ve vztahu k politice. To znamená, tady je přesně ten rozpor, už vidím, protože tím, že vy vlastně navrhujete tu korespondenční volbu, ty důvody už nebudu opakovat, protože už jsem tomu věnoval svoji úvodní pasáž svého vystoupení, teď už jsem v další pasáži - prosím, mně připadá, že vám to není jasné, proto vám to tady teď říkám a čtu, co vlastně i ten váš - zaštiťujete se prezidentem Masarykem někdy ve svých vyjádřeních, přitom on prosazoval jiné věci, než o kterých hovoříte. Mimochodem říkám, prosazoval referendum například. Takže vy se odkazujete k někomu, když děláte přesně opačné věci, než ten Masaryk dělal. Přesný opak vy prosazujete. Takže tohleto opravdu člověk, který ví, co prosazoval Masaryk, tak se tomu musí smát, když paní Pekarová o tom hovoří nebo pan premiér Fiala. Nemáte s tím přece vůbec nic společného. Vy jste proti demokracii. I tím, jak cenzurujete názory, jak chcete cenzurovat názory, jak nálepkujete odporně spolu i s těmi provládními médii, a to nejsou ani zdaleka všechna, že ano, nálepkujete politické oponenty prostě, urážíte je, vysmíváte se prostě opačným názorům, tvrdě je dehonestujete. Tak to je přesně to, co podle mého názoru - podle mého názoru, jako že nejsem odborník, ale jsem laik, ale podle toho, co jsem vždycky četl, tak to je přesně to, co Masaryk nechtěl dělat jako vy.

Vznik a vývoj demokracie, znovu říkám, nejsem odborník, proto si to tady společně můžeme poslechnout, mám tady i další pasáž z toho vystoupení, které má název Tomáš Garrigue Masaryk, Cesta i demokracii, je to přímo kniha, kde mám poznámky, samozřejmě jsem si je udělal v tom, a ty poznámky bych tady rád rozebral a diskutoval. Takže já tady žádnou knihu číst nebudu, mám tady podklady, poznámky, protože mi připadá, že vám to není jasné, co je ta skutečná demokracie.

Vznik demokracie a demokratického uvažování je spjat se starověkým městem Athény. Jochen Bleicken uvádí, že Athéňané, konkrétně Aristoteles, spojovali vznik demokracie se Solonem, významným státníkem a tvůrcem řady reforem, ke kterým patřily porotní soudy, obsazování úřadů losem a ustanovení nové rady čtyř set. I přes řadu reforem, které Solon vykonal, Bleicken nesouhlasí s jeho označením za tvůrce demokracie. Tvrdí, že změna státního řízení není nikdy výsledkem snah jednoho člověka. Ke změně formy vlády dochází pod vlivem komplexní proměny politických a sociálních podmínek života lidí.

Jinými slovy tvrdí, že aby došlo k uchycení demokracie ve společnosti, muselo by dojít k celkové proměně politického smýšlení athénských občanů, k čemuž tehdy nedošlo. Bleicken však neupírá Solonovi významný podíl na ovlivnění dalšího demokratického vývoje Athén. Kniha Bleicken 2002, strana 19 až 21.

Bleicken píše, že dalším významným athénských státníkem byl Kleisthenes, kterého Herodotos označil za tvůrce demokracie hlavně proto, že ukončil vládu athénské aristokracie. Kleisthenes zavedl nové politické uspořádání Athéňanů, které všechny občany územně rozdělilo do deseti fýl a udělilo jim politickou rovnoprávnost. Tím se výrazně oslabil politický vliv aristokracie a zvýšila se politická angažovanost občanů. Kromě toho Kleisthenes zavedl střepinový soud neboli ostrakismus, který rozhodoval o vypovězení vlivného a pořádek ohrožujícího politika z obce na dobu deseti let. Bleicken uvádí, že střepinový soud měl pravděpodobně zabránit občanským rozbrojům. Bleicken píše, že Solón neuznával rovnost občanů, naopak byl přesvědčen, že každý občan by měl mít sobě přiměřené postavení ve státě. Píše to na straně 29, jak jsem říkal, kniha je z roku 2002. Atoulenti (?) střepinových soudů, to je strana 43 až 47. Bleicken dále píše, že Kleisthenes položil základ k demokracii, a to tím, že uzákonil rovnost občanů.

Avšak o demokracii jako politickém zřízení, ve kterém občané mají nejen práva, ale rovněž je i aktivně využívají, můžeme mluvit až později v dobách řecko-perských válek, tedy v dobách, kdy politiku výrazně ovlivňoval Perikles. Bleicken to píše na straně 75 až 76. Bleicken uvádí, že během válek Řeků proti Peršanům výrazně stoupl vliv Athén na Peloponéském ostrově (poloostrově).

Mimochodem, já už jsem to tady říkal několikrát, ale podívejte se, jak už tenkrát, tenkrát už se hovořilo jako o základu o demokracii, o rovnosti občanů, zákon o rovnosti občanů, a do toho mi to nedá, jak včera tady poslankyně hnutí STAN Pavla Pivoňka Vaňková - cituji: Chtít referendum v zemi, kde se rok od roku mediální gramotnost obyvatelstva zhoršuje, mi nepřijde jako rozumný nápad. Konec citátu. Tím hnutí STAN, poslankyně STAN urazila, arogantně urazila a udělala hlupáky z našich občanů, jelikož podle jejího názoru jsou zřejmě gramotní jen politici Fialovy vládní koalice.

Mimochodem i ten argument, teď jsem někde četl argument, a už se mi pak nevrátila odpověď, protože jsem na to samozřejmě reagoval, v rámci časových možností reaguju na to, když mi někdo napíše, ale protože píše až 3 000 lidí denně, pohybuje se to, až k 32 000 lidí denně mi píše, tak samozřejmě se omlouvám tímto, protože se dostanu k tomu, abych já fyzicky odpověděl... tak prostě my nejsme ve vládě, nemáme ani na to personálně, to není možné, tak se snažím odpovědět třeba několika lidem fyzicky, protože víc se toho nedá zvládnout. Pak natočím video, kde ta odpověď je, můžu to říct plošně, ty odpovědi na ty otázky. Ale zrovna mi někdo psal, odpůrce referenda mi psal, odpůrce referenda, někdo mi psal, nevím, jestli je to skutečný občan, anebo nějaký zakuklený vládní politik pod jiným profilem, to nikdo neví, ale psal mi, že lidi přece nemůžou rozhodovat v referendu, protože se nevyznají ve všech těch problémech. A já jsem na to odepsal: A premiér Fiala z ODS a paní Pekarová Adamová z TOP 09 jsou kompetentní, vyznají se? To je ten příklad, kdo má řídit stát, kdo se vyzná, kompetentní? A už se mi nevrátila odpověď.

Takže tady chce někdo říct, když už mluvím o referendu a když jsem mluvil o té rovnosti občanů, vy mi chcete říct, že pan premiér Fiala je kompetentní řídit Českou republiku? A rozhodovat kompetentně o věcech ohledně republiky? Lidi už si to vyhodnotili. V průzkumech, které tady vidíme, ty renomované průzkumy, tak premiérovi Fialovi věřilo - kolik? 17 % lidí měl průměrně, v tom posledním? Sedmnáct. A je druhý nejhorší na světě. Takže drtivá většina občanů si myslí, občanů České republiky, že není kompetentní řídit Českou republiku. Takže podle toho názoru, který tady prezentuje vládní pětikoalice, by neměl mít právo vůbec hlasovat ani v referendu. Ale já si to nemyslím, protože volební právo je rovné a právo hlasovat i v referendu by podle mě měl mít každý občan České republiky.

Takže jestli ukázka kompetentnosti řízení státu jsou premiéři typu Bohuslav Sobotka z ČSSD, Stanislav Gross z ČSSD, Petr Fiala z ODS nebo Petr Nečas z ODS, kdy to skončilo předčasnými volbami a demisí, protože nebyl schopný vůbec řídit stát, tak to tedy jestli toto je představa, tak já si myslím, že je to úplná hrůza. Já se bojím toho, aby vůbec tady to, jak škodí České republice, jak jsou nekompetentní a nemají řešení, bezradní, tak to si myslím, že jestli takový člověk je tedy ukázkou podle vládní koalice kompetentního člověka, který by měl rozhodovat o České republice, premiér Fiala, tak to tady vidíme v přímém přenosu úplně všichni. To je opravdu úplná hrůza. To srovnání, ten argument podle mého názoru, že nějaký občan je podle někoho, podle odpůrců referenda je zřejmě méněcenný, že se nevyzná, tak co to je za argumenty? To přece není pravda. Ta země patří všem, všichni jsme si rovni. Ta země nepatří elitářským politikům z Fialovy vládní pětikoalice, ale patří všem občanům, to si prostě myslí SPD. A právě to obrovské množství lidí různého sociálního, profesního postavení, různého věku vytváří právě u té přímé demokracie, u toho referenda ten mix, který právě není zneužitelný jakkoliv samozřejmě, protože je to ta velká masa lidí. Na tom je přece postavená ta přímá demokracie. Naopak to, co prosazujete vy, že úzká skupina rozhoduje proti vůli většiny občanů. Protože vy jste, vaše vládní pětikoalice před volbami říkala, že nebudete zvyšovat daně. To byl váš předvolební slib. Já jsem to tady prezentoval mnohokrát. Ty plakáty, i na internetu, prostě bannery, všude je to dohledatelné na jedno kliknutí v podstatě v uvozovkách. Že nebudete zvyšovat daně, a obelhali jste úplně všechny. Takže to je kompetentní vládnutí? To není už ani nekompetentní. To je normálně prachsprostá lež a podraz na občany České republiky! A ještě členové takové vládní koalice kádrují lidi tady ještě veřejně, viz včerejší ten citát naposledy. Ještě kádrujete obyčejné lidi, že oni nejsou gramotní nebo kompetentní. To je neskutečná arogance a drzost! To je neuvěřitelný úplně.

A Athény, když půjdu dál tedy k tomu, co je tedy ta demokracie - protože mně to připadá, že to nechápete v souvislosti se zákonem o korespondenční volbě. Nebo vám to musím připomenout, protože vy to chápete, ale vy to jenom neděláte účelově, nechcete to dělat. Takže Athény se tak díky svému početnému loďstvu staly rovnocenné Spartě. Kromě toho se Athény rozvíjely i politicky. Za Perikla dochází k upevnění a ustálení demokratického zřízení. Z důvodu všeobecné prosperity Athén se tak demokratická forma vlády stává přitažlivou i pro jiné řecké obce, ve kterých panovala politická nestabilita. Athény se růstem své moci a vlivu staly Spartě konkurencí. Jejich nepřímé boje o hegemonii na Peloponéském poloostrově zapříčinily vznik peloponéské války. Bleicken o tom píše na straně 78, 85. Peloponéská válka skončila pro Athény drtivou porážkou. Athény ztratily mocenské postavení a všechna území v cizině, bylo zničeno jejich loďstvo a především ztratily vládu ve své vlastní obci.

Vítězná nedemokratická Sparta si vynutila zánik athénské ústavy a změnila tehdejší demokratický athénský režim na oligarchii. Do čela Athén dosadila vládu 30 mužů. Strana 88, 89. Historické události nám tak vysvětlují, proč filozof Platon, svědek tehdejšího dění, byl proti demokratickému zřízení. Pravděpodobně v něm totiž viděl důvod athénské prohry ve válce se Spartou a následný úpadek země. Faktem rovněž je, že v době athénské demokracie byl Sokrates, učitel Platona, nespravedlivě odsouzen k smrti.

No a teď se pojďme spolu podívat v souvislosti s vaším návrhem na korespondenční volbu na historické proměny přístupu k demokracii. Postoj k demokracii se v historii různil. Někteří myslitelé považovali demokracii za nežádoucí politické zřízení, jiní ji chápali jako formu vlády, o kterou bychom měli usilovat. V následující kapitole si proto uvedeme oba historické přístupy k demokracii, kdy jedněmi je demokracie chápána negativně a druhými pozitivně.

Jednalo se o soud, v němž hlasovalo minimálně 600 000 občanů. Politik, jehož jméno se na hliněném střepu objevilo nejčastěji, musel odejít ze země. Píše o tom Bleicken na straně 47. Negativní pojetí demokracie pochází od dvou významných řeckých filozofů, a to od Platona a Aristotela. Platon ve svém díle s názvem Ústava studuje jednotlivá politická zřízení tehdejší doby a dochází k závěru, že nejlépe se občanům povede, bude-li obec spravována filozofy či jedním filozofem. Platon dále píše, že jedině filozofové si nejvíce váží pravdy a spravedlnosti. Nebude je proto možné nějak podplatit, neboť majetek a peníze jsou pro ně bezcenné. Platon, 2014, kniha O Platonovi, strana 302.

Jedině politik oproštěný od touhy po bohatství může jednat v zájmu obecného blaha. Toho si byl Platón vědom, a proto věřil, že pouze filozofové nastolí spravedlivou vládu. (Otáčí se k předsedajícímu.) Já se chci zeptat pana předsedajícího. Můžu si sundat sako, protože já budu ještě dlouho a chtěl bych si udělat trošku pohodlí. To asi není v rozporu s jednacím řádem? (Odkládá sako.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane předsedo, dress code není psaný, je to čistě na nějakém vlastním uvážení a tom, co považujete za vhodné nebo ne.

 

Poslanec Tomio Okamura: Děkuju. Protože teď jsem se díval, že moje střední pasáž, že jsem u strany 5, a mám přesně 100 stran, takže abych se té střední pasáže, přece jenom se tomu chci věnovat trošku jakoby podrobněji, těm problémům. A tady dál píše právě Platon: Jedině politik oproštěný - a to se týká vládní pětikoalice - že jedině politik oproštěný od touhy po bohatství může jednat v zájmu obecného blaha. No a to jsou přesně ta koryta, co si vládní pětikoalice vzájemně rozdala na státních úřadech. Ale hlavně, já chápu, že tam chcete mít nějaké důvěryhodné lidi, nějaké přiměřené množství, ale přesně, zrušili jste odborné náměstky na ministerstvech, vytvořili jste jenom politické náměstky, aby to bylo prostě zpolitizované, aby byli ukotvení vaši exponenti. Sami sobě jste si vloni zvýšili platy, vládní koalice, politici vládní koalice si sami sobě zvýšili tady platy, protlačili jste si tady zákon na zvýšení platů politiků. My jsme byli proti jako SPD. Takže to je přesně to, co už ti staří myslitelé, filozofové, konkrétně Platon, už to tady pojmenovávají, ten chtíč, tu touhu v té pasáži o demokracii. Jenže to je přesně to, co Fialova vládní koalice nedělá. Na druhou stranu Platon dodává, a to už je otázkou, že ano, toho si byl Platon vědom, a proto věřil, že pouze filozofové nastolí spravedlivou vládu.

Tak dneska je premiérem politolog a výsledky tady občané vidí v České republice. Vládne nám tady člověk, který je totálně odtržený od reality běžného člověka. Mimochodem, jenom připomenu, že už před měsícem jsem panu premiérovi posílal dopis s výzvou, aby pomohl s řešením krize kolem ostravské huti Liberty, kde se to týká až 45 000 zaměstnanců, včetně dodavatelských firem, přímo Liberty 6 000 a 45 000 firmy, které jsou dodavateli nebo jsou v tom průmyslovém areálu. A s rodinami je to kolem 150 000 příjmově, že?, a podobně, když přijdou o práci. Doteď jsem nedostal odpověď od pana premiéra. Ten člověk kašle tady na lidi. Kašle na osudy lidí v České republiky. Je mu to úplně jedno! Fialově vládě, pětikoalici! Úplně jedno jsou vám problémy občanů.

Tam hrozí, že přijdou o práci desetitisíce lidí. Navíc, přestože je to samozřejmě soukromá firma, tak druhým největším věřitelem je stát. Státu dluží 1,5 miliardy. A vás to nezajímá! Fialovu vládní koalici to vůbec nezajímá. Vás to vůbec nezajímá. Vy jedete radši na Tchaj-wan! Na Tchaj-wan opakovaně jezdíte. A pak, když Tchajwanci se rozhodli, kam budou investovat a stavět továrnu na čipy, tak ji postavili v Německu, které udržuje dobré vztahy s Čínou přitom. Je to blamáž. Jenom jste utratili peníze. Já mám informace, že paní Pekarová Adamová si tady rozpočtově z toho udělala úplně privátní cestovní kancelář, ze Sněmovny. Úplně privátní cestovku jste si z toho udělali. Mimochodem tím, že jezdíte - různý vládní představitel - opakovaně do stejných zemí v krátkém sledu, to vůbec dřív nebývalo. A pořád tam mele dokola stejné stanovisko. Jenom abyste se tam podívali. Jenom abyste si zacestovali. Jediný výsledek, jediný výsledek návštěvy paní Pekarové Adamové na Tchaj-wanu byl, že sama pro sebe za naše peníze dostala tchajwanské státní vyznamenání. A pak se prsila tou fotkou. A my jsme jí to zaplatili. Celá Česká republika! Vládní speciál byl zaplacený, drahý personál, jídlo, všechno. Jediný výsledek byl v podstatě, jediný viditelný, hmatatelný výsledek, co vidí řadový občan České republiky, byl, že si tam šla pro vyznamenání. Ani z těch linek, co tady říkal pan Vystrčil z ODS, předseda Senátu, který tam taky jezdí, tak ani z těch linek, co sliboval, tak co z nich zbylo, z těch linek. Pět linek zadarmo sliboval. Zase blamáž. Celé je to blamáž, cestovní kancelář. To prostě je hrozné. Tady o tom píše i Platon, že jedině politik oproštěný od touhy po bohatství může jednat v zájmu obecného blaha. (Smích z lavic.)

Platon analyzuje i další možné formy vlády dané doby, a to timokracii, oligarchii, demokracii a tyranii. Timokracie je vláda moudrých a ctnostných. Platon píše, že chyba v takovém řízení nastává, začnou-li lidé moudří plodit děti s nevhodnými partnery. No prosím vás... Jejich děti tak nebudou mít patřičné schopnosti a vlastnosti k vládnutí a sklouznou k hromadění majetku. Platon to píše tady, strana 306, 307. V takové obci začne zaujímat vůdčí postavení aristokracie, což povede k transformaci obce na oligarchii. Timokracie přechází v oligarchii proto, že politici se přestávají starat o ctnostné jednání a namísto toho shromažďují majetek, peníze a přestávají se řídit zákony. Úřady jsou obsazovány pouze bohatými občany a chudí lidé jsou z politiky vytlačováni. V takový moment už mluvíme o oligarchii, vládě bohatých občanů.

No, to je přesně - vidíte, jak už v tom vidíme paralely s těmi arogantními vyjádřeními, že obyčejný člověk, který prý nemá vzdělání a prý se nevyzná, tak nemá rozhodovat podle vládní koalice o ničem, ale samozvaná elita, neboli do té se situují politici Fialovy vládní pětikoalice, tak vy máte prý rozhodovat o všem, přestože jste zničili republiku úplně a nikdo vás nechce. Takhle plně vám věří podle průzkumu Akademie věd pouze 3 % lidí. Tedy 95 % lidí vám plně nevěří - 97 %. A přesto si pořád myslíte, že jste ty elity, co to tady mají řídit.

To se ovšem povede jen menšině obyvatel. Většina obyvatel zůstává chudá a ta se bouří proti bohatým. Demokracie tedy myslím vzniká, kdykoliv chudí zvítězí a z přívrženců druhé strany jedny pobíjí, jiné vyženou z obce, zbylým dají rovné právo v občanském životě i v úřadech a úřady z nich jsou obsazovány většinou losem. Platon 319, 320. No, vidíte, jaké měli metody. Pobíjí, vyženou z obce, zbylým dají rovné právo. A pak obsadí losem. Tam se vypořádali s nespokojenými politiky tenkrát ještě jinými metodami, v začátcích demokracie. Ale to samozřejmě nejsou metody, které bych preferoval já. Jakékoliv násilí, to v žádném případě.

Ale jak jsme tady slyšeli, tak pan Bartošek, místopředseda Sněmovny za KDU-ČSL, ten schvaluje násilí, dokonce i výhrůžky vraždou. Takže samozřejmě u vás jsou ti politici ve vládní pětikoalici. A už se k tomu nebudu ani vracet, protože už jsem o tom mluvil. A ostatně to bylo v televizi Prima přímo v Partii. A ten záznam byl zveřejněný mnou a všemi. A ty reakce byly strašné vůči panu místopředsedovi KDU-ČSL a Sněmovny Bartoškovi. Strašné byly ty reakce.

Právě rovnost a svoboda se stávají nejvyššími hodnotami demokracie, které zahltí celou společnost. Děti přestávají mít v úctě své rodiče, protože jsou jim rovny. Stejně tak přistěhovalci se cítí rovni již usedlému občanovi. Mladí lidé se pokládají za rovné starším, stejně jako je žena rovna muži. Platon píše, že přílišná svoboda ani nemůže vést k ničemu jinému než k přílišnému otroctví, tedy k tyranii. Tyranie nastává, když se v demokracii objeví jeden člověk, jenž odstraní všechny schopné, ctnostné a moudré lidi z obce a sám se ujme vlády.

Je to tedy jako zajímavé, protože já jsem si to procházel, v podstatě, když jsem se připravoval, tak jsem si to v tom listoval. A je to jako zajímavé čtení i jako celkově, jak v těch začátcích demokracie se uvažovalo. Některé momenty přetrvávají dodnes, některé samozřejmě jsou dané tou dobou. A dneska ten vývoj je samozřejmě jinde. Ale určitě je to jako velmi pozoruhodné, když si ještě řekneme, v jaké době už takhle lidi vlastně uvažovali a psali a už o tom systému uvažují. Takže je to samozřejmě pozoruhodné. A ne se vším lze samozřejmě souhlasit v dnešní době, to je jako pochopitelné.

Platon filozofa charakterizuje jako milovníka moudrosti, tedy toho, kdo touží po pravém rozumovém poznání. Platon chápal demokracii jako politická řízení nežádoucí pro společnost a podobně demokracii pojímal i jeho žák Aristoteles. Aristoteles ve svém díle Politika rozděluje ústavy na správné a nesprávné. Ústavy správné jsou takové, které slouží obecnému prospěchu a blahu občanů. Jejich opakem jsou ústavy nesprávné, které zvýhodňují jen některé obyvatele a slouží k jejich egoistickým záměrům. No, vidíte, jak se to hodí na dnešní den. Že jo? Když tady někdo dává protiústavní návrhy.

K ústavám, které zabezpečují obecný prospěch, patří monarchie, aristokracie a politeia. Monarchii nazývá Aristoteles také královstvím a označuje ji vládu jedné osoby. Aristokracie je vláda několika málo nejlepších mužů. Politeia je správa obce pro obecné blaho a je vedena větším množstvím mužů. Každá z uvedených správných ústav má podle Aristotela i svoji nesprávnou verzi. Tyranie je protipólem monarchie a vyznačuje se despotickou samovládou, která vede ku prospěchu tyrana. Oligarchie je negativní verze aristokracie a je charakterizovaná tím, že zvýhodňuje bohaté občany.

Já bych nechtěl, aby byli zvýhodňováni bohatí občané. A vadí mi tady třeba ten moment, že se tady mluví jenom o vládě mužů. Já si myslím, že ten ženský element je úplně v pořádku, naopak že je i vítaný, protože ženy mají jiný pohled na některé věci. A já si myslím, že je to přínos. Takže to jenom abych tady dal svůj komentář k tomu, aby někdo, že už znám zase některé provládní pisálky z těch médií, co nenávidí naopak demokracii a nenávidí opozici, jsou placení většinou bůhví odkud, od toho Open Fund Society a podobně, ten Soros a podobně, tak už by zase řekli, tady Okamura čte něco, s čím souhlasí. Takhle ne. Já čtu pohled na demokracii, na vývoj demokracie, a komentuji pasáže k tomu a podobně. Takže to tady musím bohužel opakovaně zdůrazňovat, protože jako to tady některé takovéhle případy vidím na některých serverech, které vždycky překroutí úplně všechno. Ale říkám, znovu říkám upřímně, že značná část novinářů, a musím říct, že i drtivá většina v těch, co jsou ve Sněmovně, tak jsou úplně v pohodě a je to prostě úplně vyvážené a úplně v pohodě. A rádi s nimi spolupracujeme. Rádi s nimi spolupracujeme a těšíme se na ty rozhovory, na společné rozhovory a společnou spolupráci. Takže to je v pohodě. To jsou většinou totiž takoví, nevím, jestli jsou to vůbec novináři, jsou ty servery, které, když se podíváte, kdo je platí, tak je to vždycky ze zahraničí odněkud. Ale ti novináři tady ve Sněmovně nejsou fyzicky. Já jsem ani jednoho takového novináře tady v podstatě nikdy ani neviděl, že by tady seděl. Vždycky si něco píšou. Píšou zřejmě doma nebo něco a pak se to někde šíří. Názvy nebudu jmenovat, protože bych jim udělal radost, že snad jsem si všiml nějakého takového serveru. To v žádném případě zviditelňovat nikoho nebudu. Stejně ví, o kom mluvím. Tak. Ještě by si řekl někdo, že ho snad sleduju, jo? To tedy ne. Navíc já to nesleduju, ale vždycky mi to pošlou nějací spolupracovníci, že tam někdo zase blije nebo zvrací, říkají jako. Prostě ráno vstanou s tím, že někoho poblijou, pozvrací ti novináři. Nechtěl bych mít takový život takovýchhle typů lidí. Já vstávám s radostí a těším se na další den. A tam oni jenom přemýšlejí, koho zase pomluvit a poplivat. Takže to je tedy život, panečku.

Nyní si upřesníme, jak Aristoteles charakterizuje demokratickou ústavu, kterou vnímá podobně jako Platon. Aristoteles píše, že základním předpokladem demokracie je svoboda a rovnost občanů. Svoboda se v demokracii projevuje tím, že se střídavě vládne a poslouchá. Rovnost občanů se při volbách uplatňuje tak, že většina hlasů rozhodne. Dalším projevem svobody a demokracie je svoboda žití. Každý si může žít, jak chce. Z toho vyplývá, že nikdo nechce být nikomu podřízen. Aristoteles, 2009, strana 2011.

Mimochodem mě tenkrát právě jeden z těch, který podle mého názoru rozhodně nebyl objektivní, já si to myslím, je to můj osobní názor, tak byl ten pan Wollner z Reportérů ČT. Já jsem si vždycky jsem říkal, jestli ten člověk, co ten člověk znamená bez kamery v ČT, bez toho, že má mikrofon a kameru ČT? Jestli je takový mistr světa, že ho tak i budeme vidět stejně ve veřejném prostoru bez kamery? No, vidíte. Když tam není ta kamera ČT, tak už ani nevíme, co přesně ten člověk dělá. Už zmizel z očí. Bez kamery mu to prostě nějak nejde najednou uplatnit se taky ve stejné míře ve veřejném prostoru. No, nějak to najednou nejde prostě bez té kamery. No, tak uvidíme. Uvidíme, co tam bude. Třeba se to někam zase posune. Ona ta kamera, jak teď mě tady někdy stalkují některé tyhlety pořady vybrané, tak si vždycky říkám, jak některý ten redaktor, co má ten mikrofon ČT, ale týká se to jenom vybraných pořadů, musím říct, 168 hodin, Reportéři ČT, že jo, a Václav Moravec, tak ten mě nezve vůbec, takže už devět let jsem tam nebyl pozvaný. Ale třeba konkrétně tyhlety pořady, co jsem teď říkal, co ti redaktoři vlastně v tom životě těchhletěch dvou pořadů, co by asi dokázali bez toho mikrofonu, kdyby neměli ten mikrofon se značkou ČT a tu věčně zapnutou kameru ČT, jestli by se vůbec nějak sami dokázali v životě uplatnit?

Já myslím, že ne, ve stejné míře ne. Ve stejné míře aby byli tak vidět. A já vám říkám proč. Protože já narážím na to jejich arogantní chování. Oni vždycky přijdou s takovou arogancí a já říkám, jestli by vůbec ten člověk takhle arogantně a takhle neslušně se mohl chovat, bez upozornění předem mít zapnutou kameru, jenom aby vás na něčem nachytal, kdyby neměl tu veřejnoprávní kameru a veřejnoprávní mikrofon. O tom chci diskutovat. Na tohle narážím. To by si nikdy nedovolili, protože by se s nimi nikdo nebavil! Dokonce já jsem nezažil ani v privátním médiu žádném. Ani v privátní televizi. Nikdo se takhle nechová. Jsou to jenom ty dva pořady, Reportéři ČT a 168 hodin, které prostě, takhle těm redaktorům to dá křídla, ten z veřejných peněz placený mikrofon a z veřejných peněz zaplacená kamera. A ten redaktor, který by ve skutečnosti si to vůbec nedovolil - no možná jo, ale bez té kamery bychom se s ním už nikdo asi, s takovými nějakými, kdyby se někdo takhle choval, tak bychom šli dál, takhle někdo útočil a překrucoval. Tak samozřejmě takhle to je. To jsem jenom tak trošku odbočil, jak je to zajímavé, jak lidi, někteří tihle aktivisté, provládní aktivisté, pro Fialovu vládní pětikoalici, kteří podporují Fialovu vládní pětikoalici z koncesionářských poplatků všech občanů, tak jak jim ten mikrofon a kamera dává křídla, přitom bez kamery a mikrofonu by to bylo úplně jinak. Byl by to v podstatě, v podstatě nějaký redaktor by to byl, který by si vůbec nemohl dovolit jako takovýmhle způsobem se arogantně chovat, honit tady někoho. Kolikrát se mi stalo, že jsem jim třeba řekl, že akorát mám projev, že potřebuju jít, jako že na mě čekají lidi. Je to vůbec nezajímá, vůbec nemají respekt k ničemu, nic. Jak je zapnutá kamera pořád, a pak dají záběr, že Okamura utíká. Neutíkám, jdu na pracovní schůzku prostě. Ale dělá to jenom Česká televize, to je zajímavé. Jenom Česká televize to dělá. Ani Nova, ani Prima, jsem tohle nezažil, televize Barrandov taky ne. Nikde jsem to nezažil, jenom Česká televize dělá takový přístup. Ale jsou to samozřejmě, občané to kritizují, nelíbí se jim to, a pak se ani nemůžeme divit té debatě, že... Vůbec ten pořad 168 je zvláštní, protože tuhle taky se mnou dělali rozhovor zase, ani se nepředstavil, z jakého je pořadu, ani neřekl, že už mají stále zapnutou kameru, to znamená, aby jakékoliv zaváhání nebo jakýkoliv můj pohyb, aby už mohli dehonestačně odvysílat. No to jsou manýry jako! No dobře, já to zvládnu, ale jenom říkám, že je to z peněz veřejných a že by se měli chovat prostě nějakým způsobem korektně.

A znovu říkám, jenom to dělá Česká televize, nikdo jiný. A pak se nedivím, že spousta občanů volá, a je jich opravdu spousta, naši voliči jsou to v podstatě všichni, tak chce zrušit koncesionářské poplatky. Slyšel jsem, že to chtějí i voliči ANO, protože to prosazuje, jsem slyšel i od tady pana předsedy Babiše. Takže ano, zrušit koncesionářské poplatky. A já s tím plně souhlasím. A buď je varianta, kterou já říkám - změnit Českou televizi na státní příspěvkovou organizaci s pevně daným státním rozpočtem pod kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu. Ne pod kontrolou politiků, jako to teď předvádí Fialova vládní pětikoalice, když jste si tam dovolili, protože v Senátu máte většinu, tak jste tam dovolili radní tak, abyste měli většinu, abyste ovlivnili Českou televizi, vysílání. Takže dál to funguje tak, že nejsem pozván do Otázek Václava Moravce. Už devátý rok. Samozřejmě vám to vyhovuje. Takže dále se tam ohýbá demokracie za souhlasu Fialovy vládní pětikoalice. Ta rada v předešlém složení se na to snažila aspoň ptát. Ptali se na to, usnesla se rada, vloni na jaře to bylo tuším, nebo předloni na jaře, ono už to běží, aby Česká televize předložila důkazy pro ta pozvání a nepozvání. A tehdejší ředitel Dvořák, který jsem rád, že je vyměněn, protože prostě ho to nezajímalo, tak odpověděli, že na to nemá rada právo, na ty informace. Takže oni nepozvou devět let do pořadu předsedu strany, jejíchž přes 500 000 lidí platí koncesionářské poplatky. Když to zjednoduším, každý desátý občan v České republice. Když to v zastoupení občanů zvolená rada chce zjistit, proč tomu tak je, tak Česká televize arogantně odmítá dát odpověď. Takže stát ve státě, dělají si, co chtějí. A to je prostě neuvěřitelná situace tam. Neuvěřitelná situace.

A Fialova vládní pětikoalice podporuje tuhletu situaci, protože vy jste proti demokracii samozřejmě, proti demokratické politické soutěži, proti demokratickému argumentačnímu souboji. Tak to je jasné, protože vždyť už je to půl roku, vloni na jaře už to bylo, co mi premiér Fiala před dvěma dalšími svědky, jedním byla naše mluvčí a druhým byl mluvčí vlády, tak mi slíbil, že se mnou půjde do duelu v Partii na Primě. Už skoro rok uplynul a nešel. A už opakovaně byl tázán. Nechce jít, bojí se. Premiér Fiala, který tady ovlivňuje celou Českou republiku, nechce jít do demokratického argumentačního souboje, do přímého přenosu do televize se mnou. To je vrchol! Nemá argumenty, počastovává nás tady všemi možnými nadávkami, dehonestačními přízvisky. Celou opozici musím říct, že takhle častuje. Ale když má přijít na lámání chleba a postavit se mi do očí na argumentační souboj, tak se bojí? Nemá argumenty? To je neuvěřitelné. To je neuvěřitelné! To znamená, jednostranně do médií lže a vypouští sliny, špinavé sliny. A když to má obhájit tedy v televizi, abychom se posadili proti sobě, už na to čekám skoro rok, a on nechce jít. Bojí se. Tak takového premiéra prostě tak jako tak nechceme, že jo? To je úplně jasné.

Takže pojďme dál. Aristoteles však upozorňuje, že rovnost s sebou přináší i úskalí. Demokratická ústava totiž uzákoňuje to, na čem se shodla většina. Aristoteles píše, že většinu obyvatel obvykle představují chudí občané.

Jo, to jsem ještě chtěl říct, to jsem zapomněl říct v souvislosti s pořadem 168 hodin. Já bych uvítal - a oni to určitě slyší z té České televize - prosím vás, až budete chtít dělat rozhovor, tak já vám nabízím férové, vyrovnané podmínky. Řekněte předem, v kolik a kde ten rozhovor uděláme, abyste mě se zapnutou kamerou pořád někde neodchytávali. A my si to uděláme tak, že my připravíme naši kameru a my si natočíme ten rozhovor s vámi. Já už jsem vám to říkal několikrát, některým vašim reaktorům. My si chceme natočit ten rozhovor, který s námi děláte. A my zveřejníme tu necenzurovanou, nesestřiženou verzi, kterou vy potom předvádíte v televizi, zmanipulovaně a podvodně. Já jim vždycky říkám, toto tam dejte, tento úsek tam dejte, dejte to tam, co říkám, všechno klidně. Oni to tam nedají! Oni vystřihnou vždycky jenom jednu větu, která se jim hodí. A pak se vymlouvají na to, že to je sestřižený pořad.

Takže my chceme, takže poslouchejte, 168 hodin, Česká televize, abyste se příště ozvali, a my si vás natočíme taky zároveň, to, jak děláte ten rozhovor. Takhle jsem to udělal s jedním redaktorem Českého rozhlasu, je to asi dva roky, který nás tady chtěl šikanovat, byl to provládní redaktor, a natočili jsme ten jeho rozhovor, který dělal se mnou. A celé jsem to zveřejnil. Už se neozval. Už se neozval nikdy, protože mu bylo... Ale dostal jsem zprávu oklikou od něj, že samozřejmě mu to bylo nepříjemné, protože on měl přece v plánu si nahrát rozhovor se mnou a účelově si tu reportáž udělat. Já vím přesně, o co šlo. Já si pamatuju na všechno. A hrozně nečekal to, že nesestřiženou verzi toho rozhovoru jsem zveřejnil na svých sociálních sítích, takže to viděly desítky tisíc lidí. Víc než ten Radiožurnál. To byl redaktor Radiožurnálu Českého rozhlasu. Mnohem víc, než si poslechne Radiožurnál. Ještě jsem na to zaplatil reklamu, aby to vidělo co nejvíc lidí. A nesestřiženou verzi jsem zveřejnil. A lidi byli strašně naštvaní na Český rozhlas. Strašně! A viděli tu manipulaci s těmi názory!

A to samé vyzývám 168 hodin. Nebuďte srabi pořád, jako když máte tu kameru a podobně. Předem řekněte, kdy bude čas rozhovoru, a my si to natočíme celé, ten rozhovor. Ale na to se musím připravit, protože když mě odchytnete vždycky někde venku, tak nemám kolem sebe kolegu nebo kolegyni, aby měla to natáčení připravené. Takže přestaňte dělat tyhle podpásové metody, teď nehodnotím obsah těch reportáží, nehodnotím, teď hodnotím tu formu, přestaňte dělat - jste veřejnoprávní televize - přestaňte to dělat takhle podpásově a podrazácky, že si tam pak sestřihnete nějakou jednu účelovou větu, která se vám hodí, abyste pomluvili opozici, abyste stranili vládní pětikoalici. To znamená, pojďme udělat tuhle formu. Nahlásíte čas, my si připravíme naši kameru. A vždyť jste veřejnoprávní médium. Vždyť si říkáte, co všechno děláte správně, tak se určitě nebojíte, když si celý váš rozhovor natočíme také a ten potom půjde ven. Aby to byla přesně ta alternativa, aby si potom občané, diváci, mohli demokraticky porovnat, redakce 168 hodin, případně Reportéři, aby si mohli demokraticky porovnat vaši sestřiženou verzi, kterou se účelově snažíte různě manipulovat podle mého názoru, a tu skutečnou verzi nesestřiženou. Tak. Doufám, že to tak bude, jenže ono tak nebude, že? To je směšné tohle. To je úplně hrozné, tyhle provládní pořady, tahle provládní média prostě, která hlavně aby držela Fialovu pětikoalici, abyste je drželi dál, přestože prostě škodí všem. Takže já mám konstruktivní řešení pro pořad 168 hodin, mám konstruktivní řešení, pojďme se natočit vzájemně. A vy máte také možnost tu nesestříhanou verzi odvysílat. Jenže to se vám nehodí, že ano? To se vám nehodí!

Já dávám všechny pořady, co Okamura byl za posledních mnoho let, jak všichni vědí, všechny jdou v plné verzi, to, co já říkám, všechna slova, co já jsem kdy řekl v televizi za poslední roky, celé to jde vždycky na moje sítě. Já si za svými slovy stojím. Ale samozřejmě, když někdo účelově sestřihne ta slova a zasadí je do jiného kontextu, tak tady je ten problém samozřejmě. A to jsou tyhle metody, které já tady kritizuji. A v tomhle jsou mistři světa právě Česká televize s těmito pořady. A musím říct, že když mluvím s lidmi z České televize, tak se řada těch lidí, co tam pracují, stydí a distancují se od paní Fridrichové z pořadu 168 a distancovali se i od pana Wollnera z pořadu Reportéři. Nesnášeli je, protože kazili jméno České televize, říkali. My se za ně stydíme, že to slyšíme kolem sebe, ale nemůžeme s tím nic dělat, říkali. Nemůžeme s tím nic dělat. Jsou tak arogantní, říkají, a myslí si, že prostě jim patří ten pořad. Takže ti lidé nejsou ani oblíbení v České televizi samozřejmě. Nejsou. A spousta těch lidí, co tam dělají mnoho let v České televizi, tak jsou z nich úplně nešťastní, z těchhle lidí, protože jim to prostě vadilo, protože mají tu Českou televizi rádi. Já ji mám také rád. Já jsem tam vystupoval dlouho ještě před vstupem do politiky, vždycky jsem měl rád Českou televizi. Ale prostě ty tendenční aktivistické pořady, kde překrucovali moje slova a prostě chovají se tímhle způsobem, řeknu nevyváženým, tak ty mi ten pocit tedy samozřejmě zkazily. Nicméně snažím se, jak to říkám i v celém svém projevu, tak se snažím samozřejmě rozlišovat, protože i mezi redaktory, konkrétně třeba ti, co jsou ve Sněmovně a tak dále, to jsou úplně slušní lidé, kteří podle mě nikomu nenadržují a dělají to, protože je to baví a prostě je to vyvážené. Takže rozhodně nemůžu paušalizovat. Rozhodně nemůžu paušalizovat a mluvíme o konkrétních třech pořadech. Ale znovu říkám, ten, kdo si stěžuje, nebo zase budou nějaká sluníčkářská média psát, že Okamura chce něco ovlivňovat? Ne! Já nabízím férové řešení. Odvysílejte vždycky plnou verzi, co jsem říkal, a já si to také natočím. Férové řešení. Plnou verzi. Ne sestříhanou tak, abyste si to mohli zasazovat do svého kontextu a aby lidi neslyšeli ve skutečnosti moje vysvětlení a názor. To je to. To je to, kde je to podraz. Nebo na to téma můžeme udělat přímý přenos zrovna v České televizi. Proč ne? Ne že si to sestřihne potom 168 hodin. Přímý přenos a argumentační souboj. Moderátor, ano i ten, co chodí s tou kamerou 168 hodin. Ten ať si jde sednout do toho studia proti mně do přímého přenosu, když má takovou odvahu se tady ptát, a pak si to sestřihne podle toho, jak se mu to hodí. Tak to je vlastně ideální. To by bylo demokratické, to by bylo vyvážené, ne takhle pak střih - střih. Ale pan redaktor ať si jde sednout proti mně do přímého přenosu v té České televizi. A tam si dáme argumentační souboj na ta témata, na která on se chce ptát, ale ptá se jenom, protože si to pak může sestřihnout, jak chce, a účelově si to potom strčit do té reportáže, která pak třeba vyznívá úplně jinak. Takže tohleto jsou metody! Znovu říkám, od drtivé většiny médií vůbec nic takového nezažíváme, nebo od značné většiny, takovýhle styl.

Takže samozřejmě tohle jsem trošku odbočil, ale je to o té demokracii, je to o tom pojetí demokracie, jak to předvádí vládní pětikoalice pochopitelně. To všechno má nějakou souvislost, která je myslím zcela zřejmá všem tady, a i řídícímu schůze určitě, že samozřejmě ten problém demokracie je širší. A já myslím, že to nikomu ani z vás nemůže vadit, ani řídícímu, protože vy jste ti, co tady předkládají tento zákon. Kdybyste ho nepředložili, tak já tady nemusím stát a vysvětlovat, co je to demokracie. Vy jste to předložili, takže já tady komentuji váš zákon, ne svůj zákon nebo nějaký svůj návrh. Takže určitě uvítáte, když vy to tak chcete, tak určitě vyjádření je namístě.

Takže samozřejmě Platon i Aristoteles žili v době athénské demokracie, v době, kdy moc a sláva Athén již byla historií. Oba byli svědky toho, jak se demokracie střídala s oligarchií a tyranií, avšak bez jakéhokoliv zlepšení celkové situace. Není se proto čemu divit, proč oba patří ke kritikům demokracie. Jejich úvahy o demokracii poukazují na slabiny, které demokracie vždy měla a nejspíše i vždy mít bude.

Nyní přejdeme v historii demokracie do období 17. století do Anglie, když se přesuneme v čase poměrně velkým úsekem, kde filozofové Thomas Hobbes a John Locke uvažovali o rovnosti a svobodě lidu jako o přirozeném právu člověka. Jenom poznamenám, že teď začínám stranu 9 ze 100. Ale jsem v té střední pasáži, takže samozřejmě času máme, prostoru je dost. Vždyť ostatně vládní koalice to dala na mimořádnou schůzi. Vždyť vy jste ti, co z toho udělali mimořádnou schůzi, aby se mohlo mluvit, aby se mluvilo pouze o tomto jednom tématu. Já ne, my ne. Vy jste to tak udělali! Vy jste chtěli mluvit pouze o tomto tématu a vyřadili jste naše témata, o kterých to bylo, to, co jsem říkal, že tady je nedostatek léků a že lidé nemají peníze. Takže doufám, že je to v pořádku, a jsem rád, že tady nejsou žádné protesty proti tomu, že tady ten váš návrh rozebírám a ještě ho budu rozebírat.

Takže Hobbes ve svém díle Leviathan mluví o některých základních principech demokracie, jako jsou rovnost a svoboda, které spojuje s přirozeným stavem člověka. Hobbes uvádí, že všichni lidé jsou si od přírody rovni, a to jak v tělesných, tak i v rozumových schopnostech. Tímto tvrzením Hobbes nepopírá skutečnost, že existují rozdíly mezi lidmi. Uvědomuje si, že někteří lidé jsou silnější, jiní slabší, někteří chytřejší a jiní méně bystří. Avšak dodává, že i ten nejslabší má dostatek sil, aby za pomoci intrik či spojenců zabil toho nejsilnějšího. Hobbes s tím zdůrazňuje, že rozdíly mezi lidmi nejsou natolik významné, aby si jeden člověk mohl nárokovat výhody, které druhý mít nemůže. Píše to na straně 87.

Další přirozené právo člověka je svoboda. Hobbes píše, že každý člověk má právo uplatnit svoji moc tak, aby zachoval svůj vlastní život. Člověk se tak může bránit všemi možnými prostředky, aby si zachoval život. Píše to na straně 91-92.

Hobbes uvádí, že tento přirozený stav svobody a rovnosti vede k válce každého proti každému. Je to stav strachu o vlastní život, kdy každý člověk žije osamocený a zvířecí život. V přirozeném stavu neexistuje žádná společnost, žádné zákony, žádné umění, žádné obdělávání půdy, žádné budovy a žádná tvůrčí aktivita člověka. Hobbes usuzuje, že v přirozeném stavu nemůže být nic nespravedlivého či spravedlivého, protože jak spravedlnost, tak i nespravedlnost jsou dány zákonem. Kde není zákon a obecná moc, tam nemohu pociťovat ani nespravedlnost. Podobně tomu je i s vlastnictvím, které v takovém stavu neexistuje. Věc vlastním pouze po tu dobu, po jakou jsme schopný si ji udržet. Nerozlišuje se, co je v mém vlastnictví a co ve vlastnictví někoho druhého. Jinými slovy, věci jsou toho, kdo si je vybojuje, píše Hobbes na straně 89-91.

Přirozený stav je stavem nejistoty a obavy o svůj život. Tento stav lidem dlouhodobě nevyhovoval. Hobbes píše, že lidé se proto dohodli a vzdali se svých přirozených práv, a to buď zřeknutím se jich, anebo převodem těchto práv na jinou osobu či osoby. Touto úmluvou člověk ztratil svá přirozená práva, a jeho povinností se tak stává neklást odpor těm, kterým své právo přenechal. Hobbes proto přes veškeré stížnosti lidí na bezpráví či... Hobbes proto veškeré stížnosti lidí na bezpráví či nespravedlnost považuje za absurdní, píše na straně 92-93. Soudí totiž, že pokud se lidé jednou rozhodli vzdát se své svobody a rovnosti, nemají právo se jich zpětně domáhat. Hobbes byl zastánce pevné vlády panovníka a poslušnosti lidu. Jeho politické uvažování je tak v rozporu s demokratickými hodnotami.

Druhý anglický myslitel, John Locke, vystupuje jako kritik absolutní monarchie. Locke (vysloveno "lok") - možná by se to četlo spíš "loke", protože se to píše Locke - tak ve svém díle pojednání o vládě píše, že monarcha nepečuje o lid z lásky k němu, ale pečuje o něj proto, aby měl z něj nějaký užitek. Stará se o lid z lásky k sobě samému. Locke uznává přirozená práva člověka a dodává, že všichni lidé jsou svobodní, rovní a nezávislí. Žádný člověk nemůže být podroben druhému člověku bez svého souhlasu. Lidé se však rozhodli přirozených práv vzdát, a to tím, že se dohodli s ostatními a sjednotili se v jedno společenství. Lidé se tím stali součástí občanské společnosti, která jim zajišťuje bezpečný a pohodlný život a chrání jejich soukromé vlastnictví. Locke píše, že dohodou vytvořili lidé jedno politické těleso, které bude řízeno souhlasem většiny. Ostatní členové se musejí v případě, že nesdílejí souhlas většiny, podřídit, protože jsou vázáni smlouvou.

Locke si kladl otázku, proč se člověk vzdal přirozeného stavu, když byl plně svoboden a byl svým vlastním neomezeným pánem, a došel k závěru, že člověk tak učinil především proto, aby zachoval své vlastnictví. Zachování soukromého vlastnictví mu mohou garantovat jen obecně přijaté zákony. Proto člověk, aby ochránil svůj majetek, volí si raději ztrátu přirozených práv. V přirozeném stavu totiž neexistuje nestranný soudce, který by podle zákonů majetkové spory rozsoudil, a rovněž zde schází moc, jež rozsudek vykoná. Člověk tak očekává, že s přijetím zákonů mu stát bude chránit jeho soukromé vlastnictví a jeho zájmy.

Aby se to dělo spravedlivě, rozdělil Locke moc ve státě na zákonodárnou, výkonnou a federativní. Uvádí, že rozdělení moci je nezbytné, protože jinak by ti, co zákony schvalují, nemuseli zákony ctít a mohli by si zákony různě přizpůsobovat. Lidem by pak nebyla garantována nedotknutelnost jejich majetku. Locke píše, že zákonodárná moc je nejvyšší moc ve státě, protože vydává zákony vedoucí k veřejnému blahu. Jejím účelem je především zachování života lidí a jejich majetku. Nemůže mít nikdy za cíl zotročit či si ochudit poddané. Výkonná moc pak dohlíží na provádění zákonů a na to, zdali zákony zůstávají platné v jejich původním znění.

Kromě toho Locke mluví i o třetí moci ve státě a tou je moc federativní, jež by byla spravována stejnými osobami, které by spravovaly i moc výkonnou. Moc federativní Locke chápe jako moc, která by upravovala vztahy státu s ostatními státy či osobami mimo vlastní stát, vyhlašovala by války či uzavírala mír. Moc federativní by tak spravovala záležitosti zahraniční politiky a mezinárodní bezpečnosti. Již tím, že Locke rozdělil moc ve státě, vyjadřuje svůj negativní postoj k absolutistické monarchii, ve které panovník zákony vydává, avšak sám jim nepodléhá. Hloušek píše, že ve svém spise obhajuje konstituční monarchii proti absolutistické vládě panovníka. V porovnání s Hobbesem, který byl zastáncem absolutistické monarchie, nastává u Locka posun směrem k větší svobodě a politické participaci lidu. V Lockových úvahách o vládě a správě státu nedochází až k takovému posunu, že by v demokracii viděl ideál. Takový obrat přišel až ve století následujícím.

No vidíte, a už se postupně blížím do té doby, ale to je tady až další část, kde už mluvíme o Masarykovi a o takových záležitostech, které byly v minulém století. Nicméně k tomu, abychom se tam posunuli, samozřejmě to potřebuji ještě větší časový prostor.

Výrazný posun myšlení směrem k demokracii můžeme zaznamenat u dvou myslitelů 19. století, a to u Rousseaua a Alexise - a teď je to francouzsky a francouzsky neumím, de Tocquevilla. Francouzsky to neumím, umím jenom bonjour.

Rousseau, autor díla o společenské smlouvě, na rozdíl od Hobbese a Locka chápe přirozený stav jako ideální stav, kdy jsou lidé svobodní a jsou si všichni rovni. Rousseau uvádí, že nejstarší přirozená společnost je rodina, ve které děti zůstávají s otcem tak dlouho, dokud ho potřebují ke svém přežití. Rodina by měla být vzorem ke správě státu, kde otec rodiny je obrazem hlavy státu a děti jsou obrazem lidu. Rousseau strana 5-13. Rousseau píše, že v okamžiku, kdy přestal přirozený stav garantovat jedinci zachování jeho života, čímž by hrozilo vyhynutí lidského druhu, mění člověk způsob svého života a slučuje se s ostatními lidmi. Sloučení probíhá na základě společenské smlouvy, kdy každý člen podrobuje svoji svobodu a svoji moc obecné vůli, která má za cíl obecné blaho. Rousseau píše, že se tak vytvoří kolektivní těleso, ve kterém má každý člen svůj hlas a které nazývá státem, konkrétně pak republikou. Rousseau to píše na straně 23-26.

Rousseau uvádí, že se člověk přechodem od přírodního do občanského stavu mění. Člověkem, který dříve jednal jen s ohledem sám na sebe, je v novém občanském stavu nucen chovat se podle zásad jiných a při rozhodování, jak se chová, se musí více řídit svým rozumem než pudy. Stává se tak bytostí myslící, v čemž Rousseau vidí na jednu stranu pozitivum, když člověk přestává být omezeným zvířetem, na druhou stranu v tom vidí nebezpečí. Dodává, že pokud je schopnost myslet zneužívána, s některými lidmi pak může být zacházeno hůře než jak se zvířaty. To Rousseau píše na straně 29, 30. Rousseau měl pravděpodobně na mysli osoby, kterým byla zcizena i svoboda a staly se otroky či podanými. S takovými lidmi bylo v minulosti jednáno jako s majetkem, nikoliv jako s živou, myslící, cítící a svobodnou bytostí.

Rousseau v díle O společenské smlouvě rozlišuje mezi demokracií, aristokracií a monarchií. V demokracii vládne nejpočetnější část národa. V aristokracii vládne malý počet občanů. A monarchii vládne jediný člověk, který všem ostatním jejich moc přidělí. Rousseau píše, že každá z uvedených vlád je lepší v určitých případech a podmínkách. Uvádí, že demokratická vláda je nejvhodnější pro malé státy, aristokratická pro středně velké státy a monarchistická pro velké státy. O tom Rousseau píše na straně 76 a 77. Kromě kritéria velikosti státu Rousseau rozdělení vhodnosti vlád doplňuje o další kritérium a uvádí, že demokracie je vhodná pro státy chudé, aristokracie pro státy středně bohaté a monarchie je pro státy bohaté. Strana 91.

Rousseau se dále zamýšlí nad každou formou vlády a blíže ji upřesňuje. Pro naši potřebu se zaměříme na jeho úvahy o demokracii, pro potřebu tady toho mého vystoupení. Rousseau uvádí, že nikdy v historii neexistovala pravá demokracie a nikdy ani existovat nebude, a to ze dvou důvodů. Je proti přirozenému řádu, aby velký počet lidí vládl a malý se jím nechal ovládat. Navíc si Rousseau nedovede představit, že by byl lid při každé veřejné záležitosti shromažďován a že by každý občan znal každého občana. Takové fungování je možné pouze v malém počtu lidí, tedy v malém státě, píše Rousseau na straně 78. Rousseau píše, že demokracie je vláda dokonalá. Kdyby byl národ bohů, vládl by si demokraticky, píše Rousseau dále na straně 79. V Rousseauově představě o demokracii se formuluje požadavek po přímé demokracii, kde se občané do vládnutí přímo zapojují a nejsou nikým zastupováni. Tomuto požadavku v tom okamžiku, kdy o tom Rousseau psal, tak v podstatě odpovídala jenom ta takzvaná athénská demokracie, která svým malým počtem občanů umožňovala diskuse všech obyvatel.

Tak a teď přesně už je ten posun směrem k nám do České republiky. A vidíte, jak je to v podstatě srozumitelně strukturované. Masaryk Rousseaua označil za otce moderní demokracie. Uvádí, že Rousseau byl proti demokracii zastupitelské a striktně prosazoval demokracii přímou. Masaryk píše, že Rousseau, vědom si toho, co obnáší přímá demokracie, uvedl, že taková demokracie nikdy nebyla a nikdy nebude. A to je přesně ten moment, že tady se hovoří o tom, že ta přímá demokracie je tou alternativou a je tím způsobem, který je správným směrem, byť se tomu elity budou bránit. Samozřejmě, elity se tomu budou bránit, to předpokládali jak Masaryk, tak Rousseau, nicméně to neznamená, že se rezignuje na ten ideál, že přímá demokracie je také vhodným zřízením k fungování státu.

Demokracií ve Spojených státech se zabýval druhý demokratický myslitel 19. století, a to Alexis de... A tady právě neznám tu výslovnost. Alexis de Tok... Pardon? (Obrací se ke stenografce, která mu napovídá.) Tocqueville (vyslovuje "tokerel"). Ano, tak vy jste zlatá. Tady paní stenografka. O vás stenografech se právě říká, že jste výborní, já jsem o tom četl i v článku, že máte velké vzdělání, víte všechno možné. A teď se to jenom prověřilo. Vidíte, takže Tocqueville (opět vyslovuje "tokerel"). Tady jsem si udělal poznámku, ještě si to napíšu, protože ho budu citovat vícekrát, tak si napíšu i na papírek, kde mám napsáno, abych připomněl na závěr, že navrhuju zamítnout ten zákon v prvním čtení, jo, jménem SPD, což, protože se mění předsedající, tak aby to tam jako nezaniklo jako nahoře. (Předsedající: Už to máme poznamenáno.) Jo, dobře, dobře, dobře.

Takže demokracií ve Spojených státech zabýval druhý demokratický myslitel 19. století, a to Alexis de Tocqueville ("tokerel"), autor knihy Demokracie v Americe. (Výslovnost upřesňuje ještě někdo z blízkosti řečníka.) Tocqueville, aha, tak ještě tady mám jednu variantu, (Nesrozumitelné, mluví spíše pro sebe.) Takže Tocqueville, jo, to by odpovídalo, to máte pravdu. Takže jedním z hlavních principů demokracie je zásada svrchovanosti neboli suverenity lidu. Tocqueville uvádí, že zásada svrchovanosti lidu je ve Spojených státech základem téměř všech institucí, je obecně uznávána v mravech amerického lidu a deklarovaná v zákonech. Tocqueville tvrdí, že svrchovanost lidu byla tvořivým základem téměř všech vznikajících britských kolonií v Americe, avšak v té době ještě neovládala společnost do takové míry, jako je tomu v 19. století. Zásada svrchovanosti, ačkoliv byla přítomna ve společnosti, se plně projevila až vypuknutím americké revoluce. Tocqueville píše na straně 58, 59. Tocqueville popisuje podstatu svrchovanosti amerického lidu následujícími slovy: Lid vládne americkému světu jako Bůh vládne vesmíru, je příčinou i cílem všech věcí, všechno z něj vychází a všechno je jím absorbováno. Konec citátu Tocquevilla na straně 60.

Dalším demokratickým principem je Tocquevillova idea práv, kterou ztotožňuje s ideou ctnosti přenesenou do politického života. Tocqueville tvrdí, že prostřednictvím ideje práv lidé vymezili, co je volnost a co je již tyranie. Je přesvědčen, že bez úcty lidu k právu není velkého národa, protože zákony jako takové jsou základem společnosti. Tocqueville uvádí, že americký lid dobře pochopil ideu práv, která vychází z teze, že mám-li jistá práva, nebudu útočit na práva druhých, aby oni neporušovali moje práva. Tocqueville píše, že zatímco v Americe se tak lidé přirozeně podřizují každému úředníku, v Evropě lidé autoritou opovrhují. To je důsledkem rozdílu v přístupu k právům. Americká demokratická vláda šíří ideu práv ke každému občanu. Nerozlišuje, zdali se jedná o bohatého, či chudého občana, idea politických a vlastnických práv se týká všech obyvatel. Právě v naučení lidu používat svých práv vidí Tocqueville budoucnost. Dodává, že náboženství a s ním i pojetí práva od Boha ztrácí svou sílu stejně jako mravní pojetí práva. Lidem proto musí být ukázáno, že právo se pojí s jejich osobním zájmem. Tocqueville to připodobňuje k situaci, kdy dítě bere cizí věci do svých rukou a hraje si s nimi, dokud nepochopí, že i mu může být jeho hračka sebrána. Což píše Tocqueville na straně 232, 233.

S naučením lidu používat své práva souvisí jeho aktivita v politickém životě. Tocqueville píše, že znakem svobodné země je aktivita, pohyb, úsilí o zlepšení a pokrok. Taková země bude pak bohatší a celkově se jí bude více dařit než zemi pasivní, kde svoboda není. Tímto politickým pohybem charakterizuje Tocqueville Spojené státy americké, kde lidé politickou aktivitou pracují na svém blahu. Uvádí, že vměšování se do řízení společnosti je pro Američany nejdůležitější věcí a současně i potěšením. Pokud by Američané byli o toto právo připraveni, pociťovali by podle Tocquevilla prázdnotu. Oproti tomu v jiných zemích občané přijímají s nechutí svá politická práva, protože to vnímají jako okrádání se o čas a raději se uzavírají do svého omezeného a sobeckého světa, soudí Tocqueville na straně 236 až 238.

Dalším demokratickým principem je vláda většiny. Tocqueville píše, že v demokracii se bez většinového souhlasu nic neudrží. Tvrdí, že morální síla většiny vychází z představy, že více lidí ví víc než jednotlivec, a současně, že zájmům většiny je třeba dáti přednost před zájmy menšiny. Uvádí, že zpočátku jsou tyto argumenty špatně přijímány menšinou, která si na vládu většiny musí teprve zvyknout. Tocqueville to píše na straně 241 a 242.

Tocqueville současně varuje a píše, že demokracii je třeba chránit před většinovou vládou myslící si, že má právo na všechno, takzvanou tyranií většiny. Taková většinová vláda je špatná, protože porušuje obecný lidský zákon, kterým je spravedlnost, píše Tocqueville na straně 245 a 246. Proti nespravedlivé vládě se občané často bouří a to může vládu a celý politický režim ohrozit. No, vidíte, jaké jsou tady paralely, jak to lze aplikovat na současnou Fialovu vládu. Nicméně lidé se bouří a přesně, jak o tom tady hovoříme, tak Fialova vláda nereaguje a může to způsobit nepokoje a nesouhlas většiny. No, vidíte.

Tocqueville píše, že demokracie otevírá větší možnosti ke zdokonalení se. Člověk se neustále zdokonaluje, avšak některé podmínky ho podněcují více a jiné méně. Když byli obyvatelé roztříděni do společenských stavů a nuceni žít život, který jim byl dán od narození, jejich snaha o vlastní zlepšení byla značně znemožněna. Demokracie a rovnost všech lidí podporují zdokonalení člověka, píše Tocqueville na straně 488.

Tocqueville myšlenkou touhy člověka po zdokonalování se a o demokracii, která vytváří podmínky podporující tuto touhu, jako by nastínil budoucnost světa. V dnešní demokratické a výkonové společnosti je člověk stále nucen se zdokonalovat a podávat lepší výkony, ať sám chce, či nikoliv. Je k tomu vnějším prostředím a pracovním tlakem donucován. Nepřetržitě na sobě musí pracovat, vyvíjet se a neustrnout. Takový člověk se jeví svému zaměstnavateli užitečným.

Takže uvedl jsem, jak se přístupy k demokracii v průběhu dějin měnily od negativního platonsko-aristotelovského pojetí demokracie až po Tocquevillovo pozitivní chápání demokracie jako vlády, která ponechává lidem nejvíce svobody.

Miroslav Bednář píše, že Masaryk se inspiroval dílem Tocquevilla a především jeho představou, že Evropa by se po vzoru Spojených států měla demokratizovat. Bednář uvádí, že kromě toho se Masaryk zhlédl v Americe i proto, že pilířem její demokracie je náboženství spolu s mravností. Je to napsáno v Masarykově Praktické filozofii, strana 7.

Teď bych přešel k další pasáži, Demokracie jako názor na život a svět. Masaryk uvádí, že slovo demokracie je odvozenina dvou řeckých slov démos, rovná se lid, a kratein, rovná se vláda. Mohli bychom proto pod pojmem demokracie rozumět lidovládu. Masaryk však upřesňuje, že v demokracii nejde ani tak o vládu, jako spíše o správu. Proto slovo demokracie překládá jako lidosprávu, tedy správu lidu pro lid. Nikoliv tedy jako lidovládu, ale lidosprávu. Tvrdí, že správa, administrativa a byrokracie jsou hlavní znaky vládnutí v dnešní demokracii, které zabezpečují spravedlnost. Masarykovo chápání pojmu demokracie jako lidosprávy se však v politologii neuchytilo. Pojmem demokracie se běžně označuje vláda lidu. V praxi to pak znamená, že za demokratický lze označit pouze ten stát, ve kterém je dodržován princip suverenity lidu. Masaryk ve svých úvahách o demokracii dochází k závěru, že demokracie není jevem přirozeným, stejně jako člověku není přirozený altruismus. Přirozenost člověka tkví v jeho egoismu, člověk chce pro sebe to nejlepší. Každý chce být pánem, který nepracuje a práci nechává vykonávat druhé.

Tak tady se Masaryk ve svých úvahách trošku zmýlil, protože mě práce baví. Ten, kdo mě zná, tak ví, že už se těším i na zítra a na každý další pracovní den, a mám to takhle celý život. Takže vůbec nevím, co budu dělat, až budu v situaci, že nebudu moct chodit do práce, třeba až budu starší. To vůbec nevím. Mě třeba práce baví. Nechci, aby práci vykonával druhý, to tedy musím říct. Naopak lidé, co mě znají, vědí, že mě obtěžuje i spánek. Nechce se mi spát, protože už se těším na druhý den, tak to alespoň protahuji tak, že chodím spát v půl třetí, ve tři, abych ráno vstal, abych neztrácel čas, a už se těším. Taky dneska jsem věděl, že chci tady něco vysvětlovat a zabojovat, zabojovat za ideály demokracie. Vstal jsem dřív, než jsem měl nastavený budík, a už mě nohy nesly ven směrem do Sněmovny. Takže to tedy vidíte, že tady máme rozpor, protože navíc ještě je tady známé české přísloví, co si sám neuděláš, to nemáš. Nicméně my máme v SPD výborný tým, takže týmová spolupráce, proto můžeme být ještě lepší samozřejmě. Nicméně vidíte, že pracuji i o víkendu. Těším se, mám tam konferenci v sobotu, v neděli Partii na Primě. Budou tam i kolegové. Tak to už se těším na víkend zaplněný pracovně a to je správný postup, alespoň pak nepřemýšlím nad blbostmi.

Z této přirozené touhy člověka vznikla aristokracie, ve které jedni vládnou a druzí jsou ovládáni. Jo, jedni jsou páni a druzí jejich sloužící. V demokracii neexistují sluhové a aristokrati, v demokracii všichni svou drobnou prací přispívají k funkčnosti celé společnosti. Za demokrata pak označíme jen takového člověka, který pracuje pro sebe a své okolí. V demokracii, na rozdíl od aristokracie, není žádný člověk užíván jako prostředek k dosažení cílů. Demokracie na člověka nahlíží jako na svobodnou lidskou bytost, která myslí, prožívá a projevuje své emoce. Není proto možné s člověkem jednat jako s věcí, která nám patří, s níž si můžeme zacházet podle naší libovůle tak, jako bylo v minulosti zacházeno s otroky.

Masaryk uvádí, že žádný národ není šťasten, dokud není svobodný a dokud nejsou zabezpečeny jeho základní potřeby. Svoboda neznamená nic, je-li prázdný žaludek, říká Masaryk na str. 64. A vidíte, to je také - prostě vidíte, jak se to opakuje, ta situace, tady lidi mají prázdný žaludek, my jsme o tom mluvili, v uvozovkách, a vláda si z toho nic nedělá prostě a mluví o Tchaj-vanu, mluví o demokracii na Tchaj-vanu, nebo co jste to říkali, a tady spousta lidí nemá ani na základní životní potřeby. Posloucháte to? Tak tady - koalice - je prázdný sál, koukám, že je to nezajímá. Na druhou stranu kvituji, že opoziční poslanci pozorně sledují, takže to je dobře.

A Masaryk výrok vysvětluje tím, že chudý zemědělec se nebude zajímat o věci státu, budou-li jeho děti žít v bídě. Jasně, vy jste uvrhli lidi do bídy, možná, že je to vlastně i taktika. Vidíte, jak i prezident Masaryk tady se nad tím zamýšlel, že vlastně přesně, vy uvrhnete lidi do bídy, to už jste udělali, 3 miliony lidí na hranici nebo pod hranici chudoby uvedla vaše vláda, Fialova vláda pětikoalice. A vlastně je možná i vaším cílem, aby se lidi nezajímali o věci státu, protože potom samozřejmě ty volby pro vás dopadnou špatně, protože ty průzkumy, co vidíme, tak jsou pro vás hodně špatné. A teď do toho korespondenční volbou ještě přidáte lidi a tím zákonem o nabývání státního občanství přidáte lidi, které vůbec Česká republika nezajímá v podstatě, protože tady ani nežijí, nebo je zajímá jenom částečně, vzdáleně. A takovým způsobem vy k tomu přistupujete, jasně. Proto je nutné těmto lidem, těm chudým lidem, materiálně pomoci k lepšímu životu. Teprve potom u nich můžeme probouzet lásku k vlasti a starost o věci veřejné. To jsou moudrá slova.

Masaryk předpokládá, že pokud budou lidé svobodní, budou mít chuť k práci - na straně 64. Stejný předpoklad měl i Tocqueville, který tvrdil, že svoboda v nás probouzí aktivitu, úsilí a pokrok. A to je přesně to, proti čemu jde Fialova vládní pětikoalice. Prostě šikana za jiný politický názor, aby lidi měli strach vyjádřit nějaký oponentní názor. Já si myslím, že kdybych nebyl poslanec a vyjádřil svůj názor o konfliktu na Ukrajině, tak by mě normálně už ministr vnitra Rakušan zavřel podle mě. A už by mě odsoudili. Protože to je normálně přístup - a paní Pekarová to samé, musím říct, mám z toho strach, protože ti tady nastavují takový režim. A pak se ukázalo v loňském roce podle průzkumu, který vysílá Česká televize, že nadpolovina občanů České republiky nechce posílat zbraně na Ukrajinu. Takže SPD tady bylo jediné, které říkalo, že se tam nemají posílat zbraně. Pětikoalice s hnutím ANO hlasovaly pro posílání zbraní, podporují to. A teď já jsem byl za tento názor šikanován tady pětikoalicí, přestože si to myslí většina občanů. To jenom svědčí o tom, co tady předvádí prostě předsedkyně Sněmovny paní Pekarová Adamová v těch jejích vyjádřeních, a premiér Fiala, pan Rakušan z hnutí STAN. To je úplně neuvěřitelné! To je prostě proti většině lidí úplně konstantně v různých věcech. Proti demokracii, proti svobodě. Když má někdo jiný názor, tak je pro vás dezolát, fašista, nacista, xenofob, populista, rasista. Nejhoršími nadávkami ho nálepkujete jenom proto, že má někdo jiný názor než vy.

V této souvislosti připomenu samozřejmě poslance TOP 09 Koláře. To je ten z Prahy 6, Kolář, teď snad má být dokonce na volitelném místě do europarlamentu za koalici SPOLU. To je ten z Prahy 6, který mi dával visačku koalice SPOLU na můj plot. On je z Prahy 6, já bydlím také na Praze 6. Na můj plot. Sahá na můj plot a dává mi tam - visačku SPOLU mi tam takhle pověsil a u ní se vyfotil, u té mé visačky, vyfotil, fotí můj dům a vyfotil si visačku, a pak to zveřejňuje na sociální síti. Aby lidi věděli, kde bydlím, aby tam poštval občany. A takhle tam dal visačku SPOLU. Prosím vás, já tu vaši visačku SPOLU vůbec na domě nechci! Neúspěšné koalice, kterou většina lidí nechce. Nedávejte mi visačku paní Pekarové na můj plot prosím. A pana premiéra Fialy. Proč mi ji tam dáváte? Proč mi tam dává poslanec Kolář, bývalý starosta Prahy 6, proč mi dává na můj soukromý plot, vůbec - já nechci, aby mi sahal na můj plot, já nevím, co si to dovoluje vůbec, sahat na můj plot, ať mi tam sahají slušní lidé, normální, ale ne pak Kolář. Proč mi sahá na můj plot a dává mi tam vaši visačku! A pak se u ní fotí, aby potom zveřejňoval místo mého bydliště. Aby tam jak fašisti a nacisti poštval prostě proti mé rodině a proti mému domu názorové oponenty!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Prosím...

 

Poslanec Tomio Okamura: Co prosím, vždyť říkám pravdu. Anebo vy snad souhlasíte s tím, že vám - zrovna zase vy, paní místopředsedkyně, my jsme o tom mluvili minule, vám také zaútočili na vaši kancelář, rozbili vám okno. Tak vy snad chcete říct, že s tím souhlasíte nebo co, že jste mě chtěla přerušit? Já jsem myslel, že vy sama jste se také emotivně proti tomu vymezila, a velice správně. Ale ne tady, teď, když mluvím já. Nebo proč jste mě chtěla přerušit? Já to nechápu. Co se vám na tom nelíbilo?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já jsem chtěla pouze požádat o sledování toho, co vyvolají případná přirovnání. Opravdu prosím o to, abychom dbali na to, jakým způsobem přirovnáváme své kolegy. To je má...

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak ať mi nevěší na můj plot soukromý visačku SPOLU, nefotí se před mým domem s tou visačku, jako na mém plotě, a nezveřejňuje místo mého bydliště, aby tam poštval lidi, kteří jsou názorovými oponenty! Proč to dělá? Vy byste snad měla odsoudit hlavně toto jednání. Nebo souhlasíte s tím, aby vám před dům lepili na vaše dveře, kde máte děcka, tak aby vám tam lepil někdo samolepky, u toho se fotil a zveřejňoval, kde bydlíte, paní místopředsedkyně? Buďte ráda, že jste to měla jenom u kanceláře. S tím také nesouhlasíme, samozřejmě to je hrozné. Jenže mě to dělá doma váš kolega z vládní koalice. A ještě jeden z lidovců to dělá, poslanec, jehož jméno nebudu říkat, protože ho moc dobře vím a on to ví také. Zveřejňoval moje místo bydliště na internetu, aby poštval lidi proti mně. Jasně - fašistické metody. Jaké jiné metody to jsou? Nechte si tyto metody ve vládní koalici! To je vaše představa demokracie? A já hlavně nechci mít visačku, která se týká TOP 09 a premiéra Fialy, paní Pekarové Adamové. A kdo tam ještě je? Ještě lidovců. Pana Bartoška, který schvaluje to, že mi vyhrožují smrtí, v Partii na Primě. Já nechci mít takovou visačku, aby mi visela na plotě nevyžádaná visačka. A vůbec, proč mi sahá na plot, fotí si můj dům a zveřejňuje to! Co to máte za manýry! Novodobý fašismu normálně. Odpusťte si tyto věci! Totalita jak vyšitá!

Zeptejte se mého staršího bratra, my jsme z perzekvované rodiny, a vy tady zavádíte úplně stejnou věc normálně. To je strašný úplně! Já jsem trošku odbočil od tématu, ale když si na toto vzpomenu, když tam bydlí moje rodina, a takovýmhle způsobem se chováte! Já už jsem to tady říkal vícekrát a nikdo z vás to neodsoudil veřejně, tohleto jednání. Nikdo to neodsoudil. Kde je ta 168 hodin, ten pořad, aby o tom natočili reportáž? Jasně že ne! Už zase točí reportáž o něčem jiném. Tady na tom vidíte tu vyváženost, pětikoaliční pořad normálně, na podporu pětikoalice za veřejné prostředky. Kdy tohleto někdo napíše a někdo tohleto zveřejní, že se vládní koalice od toho nedistancovala, od takového chování, a že to nemá dělat. To by mě zajímalo, z toho mainstreamu.

Takže takhle je to! Takhle to je. Já prostě s tímhletím chováním nesouhlasím a je potřeba, paní místopředsedkyně, nazývat tyto věci pravými jmény, protože to jsou přesně ty okamžiky, jako když útočili na vaši kancelář, což přestože jste za Piráty, tak já s tím samozřejmě nesouhlasím, ať by to bylo za kohokoliv, takhle to přece nejde dělat! To prostě není správně, i když s vámi samozřejmě názorově nesouhlasím. Já to dokážu odsoudit, paní místopředsedkyně, i když jste to vy. Vy to nedokážete odsoudit. Jako vy ve vládní koalici, když se to týká nás, a to je ten dvojí metr.

Jako pan Bartošek, znova to opakuji, už jsem o tom mluvil před asi třemi hodinami - kolik teď mluvím? Pět hodin. Takže asi před třemi nebo čtyřmi hodinami jsem o tom mluvil, jenom to připomenu, protože vy jste to tady neřídila zrovna v tu chvíli. Mně když vyhrožovali smrtí, protože vždycky to šetří policie, a vyhrožují mi opakovaně smrtí, tak mi vždycky zavolají, pozvou si mě, ptají se mě, jestli znám toho člověka, neznám, to je vždycky takhle, udělají protokol a jdou to šetřit. Někoho chytí, někoho ne. To mi pak přijde do datové schránky. Ale chtěl jsem říct, že pan Bartošek - abyste to věděla, paní předsedající, vaším prostřednictvím, tak jenom to zopakuji, že v Partii na Primě, když mi vyhrožovali smrtí, tak na to přišla nějak řeč a byl tázán, co si o tom myslí, nebo takhle nějak. Nebo nevím, jestli jsem se tázal já, nebo moderátorka. A on na to řekl: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A já jsem na to reagoval: Jak se volá do lesa? Jak kdo volal do lesa? jsem se ptal. A toto je odpověď místopředsedy Sněmovny a místopředsedy KDU-ČSL na vyhrožování smrtí tady kolegovi ze Sněmovny, z opozice. Schvaluje výhrůžky smrtí a ještě je podporuje. To je banda, co? To je banda. Chtělo by se mi říct: to jste banda. Ale tady nebudu používat množné číslo. Protože já věřím tomu, že drtivá většina koaličních poslanců, vládních poslanců, s tím vyjádřením nesouhlasí. Jsem o tom přesvědčený, to zase vím. Několik z vás mi řeklo, když to slyšelo, že to je blb. A také byli naštvaní z toho, že to poškozuje vaši koalici jako celek, takovéhle vyjádření. Takže nebudu to říkat v množném čísle. Ale lidovci jsou banda. Protože ti by aspoň mohli něco na to říct. Ale chtěl jsem říct, abyste věděla, já mám s tím zkušenosti dlouhodobé, takže jsem plně empaticky, kdy jsem to četl, ten článek s útokem na vaši kancelář, empaticky, plně jsem s vámi souzněl a plně, plně jsem samozřejmě takové jednání odsoudil. Protože prostě sám vím, co to může znamenat. Samozřejmě já se nevzdám, jenom chci říct, nestěžuji si tady, nevzdám se a budu samozřejmě dál bojovat za program SPD. A samozřejmě toto mě vůbec nemůže ohrozit a nějakým způsobem snad ani zpomalit a ani zastavit. To jsem okomentoval tu situaci. A tady bychom myslím měli napříč politickým spektrem jasně říct, že ať se to týká kohokoliv, tak to jsou metody, které už právě překračují nějakou tu pomyslnou hranici. Takže já se zastávám i vás. I vás se tady veřejně zastávám a nepřeju, aby se vám to někdy stalo znova. A tímto vyzývám, aby nikdo to neopakoval. Je to špatně, když se útočí tady na kancelář paní Richterové z Pirátů. Jako tím, že vám rozbili okno tam anebo vám tam něco hodili do toho. Teď nevím, jestli jste byla uvnitř, nebo ne, ale to je úplně jedno, protože to se pak člověk fakt necítí, a to adekvátně. Kdybych byl pan Bartošek, tak budu reagovat jeho slovy, ale to mi připadá úplně zrůdné, tahleta reakce, co on předvádí. To by mě ani nenapadlo.

Pojďme dál. Masaryk uvádí, že samotná svoboda či politická nezávislost národ nezachovají, pokud v něm chybí mravnost a výchova. Politická svoboda je jen prostředkem k tomu, aby si národ podle práva a rozumu zajistil svůj život. Masaryk dodává, že přestane-li právo platit, podrývá se tím národní mravnost a končí vnitřní spokojenost lidu. Národ tak upadá a zaniká. Masaryk proto zdůrazňuje, že všeobecné hlasovací právo není garantem trvalé existence národa, chybí-li vzdělanost, výchova, mravy a kultura, strana 65.

Prosím vás, já ještě abych upřesnil poslance Koláře, to bylo ještě mnohem víc výhrůžný, když on přišel. On nepřišel sám takhle se tam fotit, oni přišli ve třech dokonce. Tam přišla skupina dokonce. Tak si představte, kdyby vám nebo komukoliv z vás před dveře domu přišla skupina tří neznámých lidí, pravda, já jsem ho neznal předtím, zjistil dodatečně, protože hned to zveřejnil na ty sítě, tři cizí lidi vám tam přijdou před dům, něco vám tam věšet, fotit se, a vy tam máte rodinu a tak dále. To jsou metody, co? A já tu fotku mám tady samozřejmě. Mám všech třech lidí tady fotku samozřejmě. Všechny tři lidi mám. Tady mám fotky v mobilu. Ale to jsou jenom doplňující fotky, protože on to zveřejnil na ty sítě potom, je tam jenom on, ale jsou to tři lidi dohromady a ty mám já. Mám pro to i důkazy, všechno. Ostatně on to zveřejnil sám na těch sítích a kolovalo to i po sítích. I ten případ od těch lidovců, ten poslanec, také to bylo na sítích a kolovalo to po sítích potom. To není nic tajného. Jenom vám říkám, ve skupině jdou ještě, ve skupině jdou na mě. Na mě jdou ve skupině ještě. Tři na jednoho! Aby poštvali lidi proti mně. Tak si představte, kdyby se to stalo vám někde před vašim bytem nebo domem, máte tam děcka, a najednou tři cizí lidi vám tam přijdou před barák zdržovat se a fotit se tam a všechno a bůhví co chystají a komu volají a tohleto, jo? To jsou metody! Znova říkám, fašismus novodobý v podání TOP 09 poslance a lidovec to dělal také.

Takže Masaryk byl přesvědčeným zastáncem demokracie. Chápal demokracii jako ucelený světový názor, zakotvený v idejích humanity, který by mohl pomoci modernímu člověku tím, že ho vyvede ven z dobové krize, strana 27.

Ještě jenom řeknu k tomu, mě by nikdy nenapadlo vůbec, i z časového hlediska tedy, mě by nikdy nenapadlo jít se fotit před jakékoliv bydliště z vás, poslanců vládní koalice. Za prvé by mě nenapadlo tam jít a fotit se před vaším domem. Vůbec by mě nenapadlo věšet vám tam nějakou visačku nebo lepit nějakou samolepku. Mě by to nenapadlo ani ve snu. A ještě zveřejňovat fotky místa vašeho bydliště. Jste normální? Někteří vaši kolegové? To je přece úplně otřesný! Ale nikdo z vás se k tomu nevymezil. Ani paní Pekarová jako předsedkyně TOP 09 neřekla nic na to. U nás když někdo napíše něco nevhodného, tak druhý den jsem se distancoval od toho, že to není názor SPD. Hned jsem se distancoval a následovala potom omluva ze strany toho konkrétního třeba kolegy. Hned to projednáme, hned se v takovém případě zjedná nějaká náprava. Ale u vás nic. Nic. Paní Pekarová, vyhlášený v uvozovkách demokrat, samozvaný, ta neřekne nic Kolářovi. On tady není, takže nemůžu ho oslovit ani prostřednictvím předsedajícího. Neřekne mu nic, všechno je v pořádku. Lidovci také neřeknou nic tomuhletomu kolegovi poslancovi. Takhle to je u vás, takhle to je u vás.

Ale média k tomu mlčí. Média k tomu mlčí. Když někdo v ANO něco cekne nebo v SPD, má nevhodné vyjádření, sesypou se všechna ta provládní média v čele s Českou televizí, pořad 168 hodin, a hned se sesypou jak vosy na titulní strany, no a samozřejmě ta naše reakce je, bylo to tady teď v našem případě, že se od toho samozřejmě distancujeme nebo je nějaká omluvu nebo prostě nějaké kroky. Proč je ten dvojí metr? Proč to není také vůči vládní koalici, když se jedná o takovéhle vyhrožování a o takovéhle postupy? Proč všichni mlčí? A nežádají také, aby paní Pekarová, předsedkyně TOP 09, nebo pan Jurečka z KDU-ČSL zjednali pořádek u těch poslanců, vyzvali je k tomu, aby to nedělali, takovéhle metody, nebo aby se omluvili veřejně za ty metody? To je ta vaše demokracie v praxi! Jde z toho strach! Lidi už se vás bojí. Bojí se tohohle vašeho jednání. Je to samozřejmě problém tohleto. A já tady o tom budu mluvit až do konce volebního období. Tenhleten případ budu připomínat pořád dokola.

A teď ten Kolář, který tohleto dělá, tak má být teď, co jsem četl, poslancem Evropského parlamentu za koalici SPOLU. Takže ho posunete ještě někam výš, ještě za vyšší odměnu. Takže zase vidíte, jak vy k tomu přistupujete. U vás je takové jednání, dostane ocenění, u vás ve vašich stranách dostane ocenění v koalici SPOLU za takovéto jednání. No, u nás by to takhle rozhodně nebylo, u nás by pochvalu nedostal takový člověk za takové jednání, to vám řeknu. A už by to nikdy neudělal. To vám můžu říct hned tady a teď už vám to můžu říct, zjednal bych si pořádek okamžitě, danou vteřinu, kdyby to, byť teoreticky, někoho mělo napadnout. Prostě bych řekl: nikdy takové věci nedělej a běž se tomu poslanci omluvit! Řekl bych mu i klidně interně, běž se mu omluvit, že to bylo chybné jednání a tohleto. A já žádnou omluvu už tady ani nežádám, protože vím, že žádnou nedostanu. Proto to budu říkat pořád, budu to říkat toto volební období, budu to dělat příští volební období, pořád. Protože takhle vyhrožovat, dělat pogromy na lidi? Mně to připomíná nějaké pogromy, úplně, na to, kde bydlí nepohodlní lidi, názorově nepohodlní lidi pro vás, pro koalici. Tak s tím prostě nemůžu souhlasit. Já to budu říkat z toho důvodu, že s tím prostě nesouhlasím bytostně jako demokrat. Já jsem zastáncem demokracie a svobodného názoru a svobodné diskuse. Já jsem nikdy nebyl ani v žádné straně před listopadem, logicky jsem nemohl být ani v žádných bezpečnostních složkách, nic, ani v žádných tajných službách, a nic jsem nebyl. Já s tím nemám nic společného. Nic společného! Já jsem se stal dospělým až po roce 1989. A tyhlety metody, které tady někdo dělá, nechte si to někam jinam. Já jsem se narodil v demokratické zemi, já jsem se narodil v demokratické západní zemi a celý život, dospělý život, žiju v další demokratické zemi, ale i ten dětský ve finále. Takže nechoďte na mě. Jsem alergický na to, když má někdo takovéhle fašistické totalitní manýry. Nechci tady takové manýry. Nechci žít v takové zemi, kde takovýhle poslanec jako Kolář a ještě lidovec zveřejňujou bydliště lidí s oponentními názory a ještě je tam prostě nálepkujou. Doslova nálepkujou. Visačka. Jako žlutá hvězda. Jako takhle to dělali. Je to odporný, tohleto jednání! Od-por-ný!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, já se omlouvám, ale toto mně přijde nevkusné, toto přirovnání. Opravdu vás žádám...

 

Poslanec Tomio Okamura: Mně to připadá strašně nevkusné tedy, jako dávat mi visačku na můj plot, abyste mě ocejchovali, abyste mě označkovali a pak to zveřejnit v médiích, ten označkovaný dům. Já se jenom ptám, kde si vzal příklad poslanec Kolář, co to má znamenat? Hrozný, hrozný. Je to nevkus hrozný, to s vámi souhlasím, absolutně nevkusný.

Takže Miloš Dokulil píše, že Masaryk usuzoval, že demokracie by mohla být lékem na dobovou roztříštěnost a nezakotvenost. Mohla by sjednotit lidstvo na jedno stádo vedené jedním pastýřem. Nyní nám ale vyvstane otázka, kdo je oním pastýřem, jenž má podle Masaryka vést ovčinec? Tady bychom se přiklonili k výkladu Dokulila, který usuzuje, že tím pastýřem je Ježíš, kterého Masaryk chápal oproštěného od veškeré teologické interpretace. Je jím Ježíš lidský, smrtelný, kterého by lidé měli následovat.

A paní místopředsedkyně, nepleťme si také příčinu a následek, jo? Takže já třeba plně respektuji, když třeba lidé, když tady třeba - nechci dát už nevhodný, nechci dát žádný vhodný příklad - ale když jsem třeba četl, že byla znásilněna česká občanka Ukrajincem v Hostivaři vloni a byla to kauza, jak víte, tak rozhořčenost českých občanů, kteří samozřejmě volili i tvrdší výrazy, že byli rozhořčeni, protože ta oběť tady vůbec nemusela být, kdyby tady nebylo té vládní politiky, kdy vy jste sem pozvali nepřiměřené množství Ukrajinců, které česká společnost nezvládá společensky, tak protože řešili následek, tak ty emoce tam byly, a myslím, že je to respektované. A mě spíš překvapuje, že vládní koalice vůbec tady v této situaci diskutuje. Já jsem oběť toho, a místo abyste tady vyčinila tomu, kdo to způsobil, tak ještě tady... Nic no, dobrý, jo? Nicméně já jsem parafrázoval, s dovolením, vaše vyjádření. Já jsem pochopil, co jste řekla, samozřejmě, ale snažil jsem se trošku vám pomoci v tom, protože přece to by bylo jenom ještě horší všechno, že ano?

Takže Masaryk své tvrzení o odstranění moderní krize prostřednictvím demokracie odůvodňuje tím, že poukazuje na její etickou nosnost. Demokracie totiž politicky uskutečňuje humanitu, lásku k bližnímu. Pravá demokracie je vybudována na lásce, čestnosti, respektu a úctě ke všem lidem a ustanovuje boží řád zde na zemi. Demokracie jako taková pro Masaryka není pouze formou vlády, ale především je názorem na život a na svět, je diskusí lidí svobodných a sobě navzájem rovných. Píše to Čapek na straně 208.

Masarykovo přirovnání demokracie k diskusi zaujalo Vítězslava Houšku, který přirovnání dále rozvádí. Ukazuje, co z toho pro nás vyplývá, pokud budeme demokracii pojímat jako diskusi sobě rovných. Houška tvrdí, že pravá diskuse vyžaduje od účastníků jistou disciplínu, dodržování nepsaných pravidel. Abychom mohli diskutovat, je třeba, abychom byli tolerantní, ochotní vyslechnout názor druhého bez toho, aniž bychom mu skákali do řeči, vyvarovali se výbuchu emocí, neuchylovali se k populismu a demagogii a vždy se řídili rozumem, píše Houška, strana 168. Přesně tak bychom se podle Houšky měli chovat i ve vztahu k demokracii. Protože jen tak lze naplnit Masarykovu tezi, že demokracie je diskusí.

Přejdu ve svém materiálu prostřední část svého projevu na stranu 20 tedy z těch 100 stran, co mám tedy v tom středu teď. Takže Masaryk o demokracii mluví jako o nové formě státního zřízení, které se nejvíce rozvíjí na počátku 20. století a odpovídá potřebám a názorům moderního člověka na svět a život. Moderní člověk požaduje vyšší mravnost, náboženství, lidskosti a etiku Ježíšovu. Hlásal proto - Ježíš, ne César. Masaryk, strana 372. Náboženství a politika diktovaná státem tak, jak to bylo běžnou praxí v dobách římské říše, neodpovídala potřebě moderního člověka, který politický a etický smysl nalezl v Ježíšově výzvě - miluji bližního svého jako sebe samého. V požadavku lásky, bratrství, solidarity s druhým člověkem. Masaryk, strana 372. (Hluk v sále.)

Když Masaryk píše - cituju - Ježíš, ne César, ukazuje tím i svůj vztah k rakousko-uherské monarchii, která byla historickým úkazem úzkého sepětí politiky a náboženství. Masaryk výrokem volá po humanitě, demokracii, a tím odmítá monarchii a aristokracii.

Já vás jenom poprosím o klid, vážení kolegové, tam. (Z pléna se ozývá: Pšt!) Přece jenom když budu mluvit moc nahlas, tak se zase časově vysílím, že jo?

Takže Masaryk tvrdil, že každá vznikající společnost se rodí z konkrétních sdílených ideálů a představ o světě a životě. V minulosti se vznikající státy opíraly o moc církve, protože potřebovaly svou existenci upevnit náboženskými ideály a hodnotami. V tom kontextu Masaryk mluví o teokracii, kdy panovník byl takzvaný z boží vůle. V takovém státě se moc a vláda monarchy odvíjely od Boha, od oficiálního náboženství. Stát a církev tvořily jeden celek, který zastával jednu společnou představu o organizaci společnosti ve státě. V takovém sepětí státu a církve přestala církev být svobodnou a stala se služkou politických potřeb a cílů. A píše to Masaryk, strana 15.

Dnešní demokracie podobně jako teokracie musí mít ideový základ. A co více, demokracie přebírá svůj ideový základ z teokracie v tom, že ideově staví na Ježíšově humanitě. Demokracie požaduje od svých občanů mravní opravdovost, jejich souhlas v hlavních názorech na život a svět. Společné mravní zakotvení nachází moderní člověk v humanitě, a proto demokracie musí z humanitních ideálů vycházet. Masaryk, strana 370 až 377.

Marta Goňcová píše, že Masaryk se snaží modernímu člověku sdělit, že chce-li vybudovat demokracii, nebude mu stačit pouze osvojení si politických a právních kompetencí. Demokracie musí mít vnitřní obsah, který dává humanita. Demokracie humanizuje člověka, učí občanskému kompromisu, kdy jedinec své osobní zájmy potlačí pro obecné vyšší blaho. Masaryk píše, že je potřeba, aby demokracie byla nejen politická, ale také hospodářská a sociální. Dodává, že hospodářská potřebnost demokracie se ukázala důležitou především po první světové válce, kdy lidé trpěli nedostatkem jídla. Vyvstala tak potřeba hospodářské rekonstrukce. Masaryk uvádí, že po stránce sociální nastoluje demokracie rovnost mezi lidmi a odstraňuje privilegia šlechty. S touto přirozenou rovností Masaryk souhlasí. Vystupuje však proti rovnosti hospodářské, tak jak ji nabízí komunismus. Masaryk píše, že cílem demokratického hospodářství není vyrovnat majetkové rozdíly mezi lidmi, ale zkvalitnit hospodářství jako takové. Vedle zdokonalení hospodářství je neméně důležité zkvalitnění sociálního zajištění, které by sjednotilo sociální pojištění a rovněž také pojištění proti nezaměstnanosti. V Masarykově představě by tak demokracie měla vést k celkovému zlepšení života občanů.

Masaryk svůj požadavek - Ježíš, ne César - poprvé uveřejnil v díle Nová Evropa, které Masaryk psal v druhé polovině první světové války. Masaryk požadavek upřesňuje a píše: Toť heslo demokratické Evropy. Je to strana 192. Svým současníkům tím jednoznačně ukázal, že budoucnost Čechů je v samostatném demokratickém státě, nikoliv v zachování rakousko-uherské monarchie. Masaryk nejednou řekl, že chceme-li mít demokracii, musíme k tomu mít i demokraty, neboli občany demokraticky smýšlející a jednající. Demokracie si žádá od každého občana aktivní zájem a zapojení se do věcí veřejných. Bez zájmu občanů by demokracie upadla a stala by se vládou byrokratů a vládnoucí menšiny.

Tak jako je demokracie nová forma vlády, tak potřebuje nového občana, který se zapojí do jejího utváření. Je proto nutné, aby se občané naučili, co to znamená být občany, aby se naučili svobodně vyjadřovat svoje názory a jednat dle svého vlastního uvážení, chápali sebe samé jako individualitu, která se za své chování zodpovídá sama sobě a svému svědomí. Člověk by se neměl přespříliš starat o to, co o jeho chování soudí soused. Naopak by se měl snažit být silnou osobností, která si i v početní většině obhájí svůj postoj - tak jak to mnohdy v nejrůznějších sporech činil právě Masaryk, kdy on sám s podporou nejbližších musel bojovat za pravdu proti většině.

S individualitou člověka souvisí subjektivní pojímání politické reality, které se podle Masaryka projevuje politickým antropomorfismem občanů a politiků. Masaryk tvrdí, že kromě antropomorfismu náboženského se může setkat i se sociálním a politickým. Takže pro nás bude stěžejní vysvětlení antropomorfismu politického. Masaryk uvádí, že každý člověk si vytváří určitou politickou představu, ideál, a to podle svých schopností, zvyků, životních zkušeností a mravního kreditu. Masaryk charakterizuje antropomorfismus jako zvykové chování a myšlení, které nám ukazuje, že lidé si nesnadno zvykají na novoty. Raději spíše pozmění starý zvyk a vydávají ho za nový. Dodává, že pokud se máme v politice vyvarovat antropomorfismu, musíme upustit od našich starých politických zvyků. (Řečník slovo antropomorfismus vždy slabikuje.) To je opravdu jazykolam, tedy vám řeknu. Oprostit se od našeho subjektivního vnímání a snažit se o objektivní zachycení politické reality. Strana 365.

Dosavadní politika všude, zejména také parlamentarismus, trpí antropomorfismem. Veliká většina lidí politicky činných se nedovede povznést nad sebe, nedovede se vyprostit z kleští nekritického egocentrismu, píše Masaryk na straně 365. Masaryk politický antropomorfismus přirovnává k situaci, kdy se v Kocourkově místní muži bavili o tom, co by každý dělal, kdyby byl králem. Starostův pomocník odpověděl, že on by stál na hnojišti a celý den práskal bičem. Strana 68. Postoj starostova pomocníka je tím, co Masaryk označuje politickým antropomorfismem, který je třeba odstranit. Masaryk uvádí, že k vymýcení politického antropomorfismu je třeba rozvíjet politické vzdělání občanů. Poukazuje přitom na častý fenomén polovzdělanosti moderní společnosti a z ní z plynoucí antropomorfismus. Říká, že polovzdělanost je třeba nahradit všeobecnou vzdělaností, která bude vycházet z teoretického zvládnutí učiva a schopnosti praktického využití naučených poznatků. Polovzdělanost znamená, že jsme si osvojili pouze vzdělání vědecké a zcela jsme opominuli vzdělání praktické, vycházející ze schopnosti myslet. Schopnost kriticky myslet a analyzovat vědecký problém je to, co dnešnímu evropskému středoškolskému vzdělání chybí oproti americkému vzdělávacímu systému. Ve škole naučené učivo se rychle zapomene, pokud nebude opakováno, avšak osvojenou schopnost samostatného myšlení zapomenout nelze, píše Masaryk na straně 366, 367.

Masaryk napsal spis Světová revoluce, ve kterém mluví o problému polovzdělanosti, před 90 lety, avšak aktuálnost jeho myšlenek je stále přítomná na mnohých českých gymnáziích, která jsou jednoznačně orientovaná na znalosti a výkon studentů, a o to méně se zde rozvíjí schopnost samostatně myslet. Masaryk sám studoval gymnázium v Brně a pravděpodobně by se podivil, že silná teoretická orientace českých gymnázií se příliš nezměnila od dob jeho studií. Masaryk doplňoval, že důležitost všeobecného vzdělání netkví pouze v eliminaci politického antropomorfismu. Vzdělání je důležité i pro rozvoj humanity a mravnosti. Masaryk píše, že všeobecné vzdělání a široký rozlet člověka v něm potlačují jeho přirozený egocentrismus - pardon, jeho přirozený egoismus. Otevírají jedince okolnímu světu a lidem, činí jej humanitním. A činí jej humanitním. V tomto je neopomenutelný význam všeobecného vzdělání, které by se mělo dostat každému občanu. Jen tak lze vytvořit nového člověka - člověka prodemokraticky smýšlejícího, píše Masaryk.

Pro Masaryka byla provázanost politiky, mravnosti a humanity zcela základním předpokladem pro vybudování pravé demokracie. Houška uvádí, že Masaryk měl představu o nepolitické politice. Houška tím nechtěl říci, že by Masaryk negoval politiku jako takovou. Chtěl tím říci, že Masaryk spíše chápal politiku jako jakoukoliv jinou práci. Chtěl, aby politici byli lidé poctiví, s velkým mravním potenciálem a všeobecně vzdělaní, aby se věnovali studiu české historie, četli díla významných českých osobností a poezii, aby pracovali na svém rozvoji a sebevzdělání. Houška, strana 167. Neméně důležité je vzdělání občanů. Ti by podobně jako politici měli dbát o svou kultivaci a mravní rozvoj, protože oni jako voliči rozhodují o vládě ve státě. Je důležité, aby veřejnost byla dostatečně vzdělaná. Jen tak nebude lehce zmanipulovatelná a nepodlehne politické demagogii. Důležité vzdělání si plně uvědomoval i Masaryk.

Vraťme se k pojmu nepolitická politika. Není to termín, který by poprvé použil Masaryk. U nás ho již předtím užíval Karel Havlíček Borovský. Masaryk chtěl nepolitickou politikou poukázat na mravní přesah, jaký by politika měla mít, a současně jí vyjádřil každodenní rovnou práci, kterou jedinec vykonává pro národ. Drobnou prací míní Masaryk práci, kterou děláme zodpovědně, poctivě a s láskou, a tím se naše práce stává užitečnou pro ostatní lidi.

Masarykovu myšlenku nepolitické politiky převzal Václav Havel, který ve svém spisu Politika a svědomí mluví o antipolitické politice. Havel pojmem antipolitická politika vysvětluje smysl disidentského hnutí a současně vyjadřuje to, čím by politika měla a neměla být. Podle Havla by politika neměla být manipulací, intrikami a pragmatickým kalkulem. Naopak by měla být praktikováním mravnosti, starostí o bližní a bojem za správnou a pravdivou věc. Havlova vize antipolitické politiky je podobná, ne-li totožná s Masarykovou představou nepolitické politiky. Oba se shodují v tom nejdůležitějším, a to je to, že politika by měla být mravní. Je to tady Havel píše, tady je ta pasáž na straně 442.

Spisovatel Jan Bauer poukazuje na nejvýraznější podobnosti mezi Masarykem a Havlem, že nejvýraznější podobností mezi Masarykem a Havlem je jejich morální opravdovost. Oba ve své době vystoupili proti nefunkčnímu a nespravedlivému státnímu zřízení a zasloužili se o vznik nového, demokratického státu. Oba bojovali za stejné hodnoty, za pravdu, spravedlnost a svobodu, které vždy veřejně hájili. Ačkoliv oba muži pocházeli z jiného rodinného zázemí, jeden byl syn velkopodnikatele a stal se umělcem, druhý byl synem kočího a stal se vysokoškolským učitelem, je mezi nimi shoda v tom nejpodstatnějším - vírou (ve víře) v člověka a jeho morální kvality. Toto je pasáž, kterou píše spisovatel Jan Bauer, strana 90. Není to moje hodnocení, je to citát z té knihy.

Josef Král píše, že podobně jako většina teoretiků i Masaryk tvrdí, že nejlépe podstatu demokracie vyjadřuje heslo Velké francouzské revoluce - volnost, rovnost, bratrství. Historicky se právě z těchto ideálů zrodila demokracie. Demokracie vzešla z individualismu a požadavek volnosti a svobody je jen vyústěním toho, že si člověk začal uvědomovat sám sebe, svoji individualitu a osobnost. S uvědoměním si své individuality souvisí i požadavek po přirozené rovnosti člověka ke člověku a v neposlední řadě to koresponduje s naplněním ideje bratrství, tedy lásky člověka k druhému člověku, neboli, jak říká Masaryk, humanity. Idea bratrství představuje vrozenou lásku, která je spontánní, nezištná a užitečná. A člověk... a člověk... Pardon, teď tady mám poznámku nějakou. A člověk přirozeně pociťuje k druhému člověku, píše Král na straně 22.

Velká francouzská revoluce na konci 18. století stvořila ideové základy pro demokracii budoucí, teprve čekající na její uskutečnění. K rozšíření demokracie a humanity došlo po první světové válce v roce 1918, kdy začaly vznikat nové a demokratické státy. Goňcová píše, že v boji evropských národů za vytvoření vlastního státu spatřoval Masaryk i smysl války jako takové. Viděl v ní úsilí evropských států o odstranění starého neuspokojivého režimu a místo něj přijetí nového demokratického uspořádání společnosti. Masaryk predikoval, že svobodná a demokratická volba povede v budoucnu ke vzniku Spojených států evropských, které by byly postaveny na myšlence vzájemné hospodářské pomoci a spolupráce a na společném sdílení hodnot humanity. Strana 29.

Celá Evropa kulturně vzešla z Ježíšových hodnot, a proto je potřeba tyto sdílené hodnoty zachovat a dále rozvíjet a pěstovat. Inspirací pro vytvoření spojené Evropy byly Masarykovi Spojené státy americké, které v té době představovaly silný, ekonomicky vyspělý stát, jenž změnil vývoj války. Navíc tu mluvíme o státu demokratickém, od kterého by se mohly evropské státy učit, co to znamená demokraticky žít. To jsou závěry tady samozřejmě z té knihy, ze které cituji.

Masaryk nejednou řekl - protože samozřejmě teď, co se děje ve Spojených státech, co se dělo při těch minulých prezidentských volbách, a s tím, jak teď tady favorit prezidentských voleb Donald Trump, a sledujeme ty snahy, aby se v podstatě nemohl účastnit voleb, no tak to opravdu sleduji se zájmem samozřejmě a sleduji to opravdu s velkou obavou o demokracii ve Spojených státech. Protože s tím jsou samozřejmě problémy. A když si vzpomínám, teď jsem zapomněl, jak se ta zpráva jmenovala, už jsem o ní dlouho neslyšel, možná to má své důvody, je to ta zpráva, jak to americký ministr zahraničí vždycky jednou za rok, to určitě taky mnozí z vás znáte, tu zprávu, vždycky publikoval zprávu o demokracii ve světě. Zpráva o demokracii ve světě se to jmenovalo. A já jsem, jestli si pamatujete, ti, co jste tady déle nebo kdo to sledujete, tak ještě tak cca v minulém volebním období, možná tak do poloviny minulého volebního období, neustále i mainstreamová média, to byly plné články tady vždycky na mainstreamu, že Američani, vláda USA formou této zprávy o demokracii v Evropě vždycky vyčítala různým světovým zemím, jak jsou nedemokratické, co se tady nedemokratického děje. České republice tam byl vyčítán přístup k Romům. To teď nebudu hodnotit, jenom si pamatuju, že to tam vyčítali. A nějak poslední roky o té zprávě neslyšíme z mainstreamových médií a odnikud. Já si myslím, že je to správně, protože si myslím, že už jenom neinformovaný člověk, neinformovaný člověk, tím myslím novináře, neinformovaný novinář by mohl odkazovat na americkou demokracii dneska. Protože tam miliony Američanů ztratily víru v demokracii po těch minulých prezidentských volbách. A to, co se tam dneska děje s favoritem na amerického prezidenta, no tak to... Nejsem insider, ale jenom to, co čtu, a to, co slyším, tak to opravdu naopak my bychom měli vydat zprávu, obavu o demokracii ve Spojených státech. My! A hlavně říct, ať nám Američani nic neříkají, jak to tady máme dělat!

Vy chodíte na americkou ambasádu, Fialova vládní pětikoalice tam chodí, vaši poslanci tam chodí. Ano, chodí. Vy tam chodíte na rady, na porady. My tam nechodíme. Vy tam chodíte na rady, na porady, k Američanům. Samozřejmě, já to vím, že tam chodíte, my to tady víme, že jo, já tam nechodím. Takže chci jenom říct, že vám jenom říkám, že byste taky vašim, jako té Bidenově administrativě, byste mohli taky říct, ať prostě opravdu tam ty volby probíhají demokraticky, je vyzvat. Ať si hlavně nechají vměšování do vnitřních záležitostí České republiky. Já jsem byl veřejným podporovatelem a byl jsem jediným tuším českým veřejným podporovatelem Donalda Trumpa před tou první volbou, tak mě Američani dali i na ten seznam veřejných mezinárodních politických podporovatelů Trumpa. Takže já proti Americe nic nemám samozřejmě. Vůbec nechápu, jak někdo může něco říkat, že je někdo tady proti Západu. Já to nechápu, co tím myslíte. Já na rozdíl od vás všech z pětikoalice jsem veřejně podpořil, nebál jsem se veřejně podpořit před tou první volbou amerického prezidenta Trumpa. Já jsem se přihlásil k západnímu politikovi z té vaší obdivované Ameriky a udělal jsem správně tenkrát. Udělal jsem správně.

Takže tak to je prostě a rozhodně si nepřeju, aby tam pokračovali. Ale to, abychom tady koukali na Ameriku, která chce řídit svět, ale prostě o té demokracii, tam vznikají velké deficity, když samotní Američané demonstrují a samotní Američané jsou nespokojení s demokracií. Takže samozřejmě tak to tam je. Takže to určitě v současné době příklad není, po těch korespondenčních volbách, které tam proběhly, a jak byl zvolen Biden. Takže takhle to tam je. No, i po některých jiných stránkách. Třeba zabezpečení zdravotní péče v Americe pro běžné Američany, tak o tom bychom si tady asi mohli vyprávět a já myslím, že i s mnohými z vás jsem o tom mluvil, a i z jiných stran, že ten, kdo tam byl, tak to opravdu nejsou příklady, jak bych chtěl, aby to vypadalo pro naše třeba řekl bych nízkopříjmové občany, aby takto byla zajištěna, respektive nezajištěna zdravotní péče v České republice. Takže ty příklady opravdu odtud potud.

Takže v něčem to může být příklad, ale tady mluvím o Masarykovi, který samozřejmě hovoří o době před sto lety v podstatě, téměř před sto lety. Takže samozřejmě to je potřeba zase okomentovat, protože tyhle výzvy, když zahraniční stát nás vyzývá, co máme dělat v České republice a jak, tak to se mě jako vlastenecky smýšlejícího občana dotýká, samozřejmě se mi to nelíbí. A je správně, že se proti této americké politice vymezila i maďarská vláda, jak jsme zaznamenali, i slovenští vládní politici, proti tomu, aby americký velvyslanec tam peskoval slovenskou či maďarskou vládu, co a jak a co dělají špatně a co nedělají špatně a tohle. To fakt ne. To prostě pro nás to přípustné není. A my chceme mít přátelské vztahy s ostatními zeměmi, přátelské korektní vztahy a vyvážené vztahy. To je, proč já to říkám. Kdežto tady máme servilní pětikoaliční Fialovu vládu, která leze do zadku kde kam. Doufám, že to nebylo nevhodné. Říkám zadek, to snad není špatný výraz. A navíc je pravdivý. A prostě lezete do "Brusele". To, že lezete Kyjevu, lezete Washingtonu, lezete Berlínu, ale na české občany jste úplně zapomněli. Vy jste úplně zapomněli, kdo vás zvolil a kdo vás platí. Pro české občany peníze nemáte. Těm jste peníze a jistoty vzali, sociální jistoty. Vzali a okradli jste je. Dvakrát jste okradli důchodce, a to nejenom starobní, vy jste okradli i příjemce důchodů tím snížením valorizace v průměru o 1 100 korun měsíčně od června, vy jste okradli všechny starobní, vdovské, sirotčí a invalidní důchodce. Tři miliony lidí. A tím, že jste je okradli o tu valorizaci 1 100 korun měsíčně, tak jste jim snížili ten základ pro vypočítání dalších valorizací. Vždyť vy jste je okradli, letos už jste je okradli. Vy jste je okradli vlastně, natrvalo jste je okradli. Jedinou změnou je výměna vaší vlády samozřejmě. Takže to je úplně neuvěřitelné.

Před volbami kdybyste řekli, kdybyste nelhali před volbami v předvolební kampani - já jsem v těch předvolebních debatách byl s vašimi předsedy, mnoha, kdybyste tam na férovku řekli a nelhali jste, že snížíte lidem důchody a zvýšíte lidem daně, tak vaše vláda tady vůbec není. Vy jste se dostali do vlády podvodem normálně! Lží a politickým podvodem vůči lidem, protože vy jste lhali v předvolební kampani. Obelhali jste lidi. Tam nebylo ani slovo. Dokonce se - nejenom že ani slovo, vy jste dokonce slibovali opak. Vy jste dokonce měli billboardy a slibovali jste buď verbálně, nebo na internetu, prostě takové ty bannery a všechno možné, tak jste slibovali, že nebudete zvyšovat daně. Slibovali to Piráti. Piráti to slibovali na předvolebním mítinku v Ústí nad Labem před volbami do Sněmovny, paní předsedkyně Richterová, vaši Piráti, vy jste to slibovali. Předvolební mítink v Ústí nad Labem, Novinky to nahrály, server Novinky tam byl a je to video, kde váš předseda Ivan Bartoš s Vítem Rakušanem, stáli tam oba dva na tom pódiu, STAN s Piráty, na pódiu jste slíbili a Piráti vysloveně řekli, že nechcete zvyšovat daně. Vy jste to slíbili, Piráti. Koalice SPOLU také. Ta si dokonce udělala na to na internetu banner: nebudeme zvyšovat daně a nebudeme zvyšovat daň z nemovitostí. Takže vy jste všichni obelhali 10 milionů lidí. Nebylo ani slovo o tom, že budete zvyšovat daně, v předvolební kampani. Ani slovo o tom, že budete snižovat důchody, že budete snižovat invalidní důchody. Ani slovo. Ani starobní, ani vdovské, ani sirotčí. To jsou 3 miliony lidí. Vy jste obelhali úplně všechny! To je vaše představa demokracie! Naslibovat ve volební kampani totální lži - Piráti, v čele s Piráty samozřejmě, a ODS. Preference, když se podívám, tak ve vládní pětikoalici nejvíc mají ODS, druhé mají Piráti, kteří se tváří schválně, jako by s tím neměli nic společného ve vládě. Vy jste ve vládě. Vy jste plně ve vládě, Piráti. Jste spoluodpovědní za všechno. A Piráti slibovali veřejně - předvolební mítink v Ústí nad Labem s Vítem Rakušanem, na pódiu oba dva, pan Bartoš s panem Rakušanem - že nebudete zvyšovat daně. Stačí ťuknout si do Googlu článek na Novinkách: Ústí nad Labem, předvolební mítink, najít tam Piráti, Rakušan, všechno a krásně vám to vyjede i s tím videem.

Takže když jste mi říkala, že vám připadá nějaký můj výraz nevhodný, mně to fakt připadá nevhodné, ty vaše výrazy, že jste slibovali totální lži, vy Piráti. Totální lži jste slibovali lidem. Ale totální lži! Jak můžete tahle lhát, paní místopředsedkyně Richterová, vaším prostřednictvím? Jak můžete, vy Piráti, takhle lhát lidem, když jste říkali, že nebudete zvyšovat daně? Jak je to možné? Ale ještě před dvěma roky, paní místopředsedkyně Richterová, když jste tedy hodnotila nějaké moje vyjádření, tak já vyhodnotím teď vás. Vždyť Ivan Bartoš - vyvěsili jste s panem Hřibem do metra, polepili jste metro city lighty, těmi plakáty: Pražanům postavíme desítky tisíc městských bytů. A je to aktuální, protože u Ivana Bartoše je napsáno ministr pro místní rozvoj, takže je to dva roky... My to víme, kdy to je, je to před dvěma roky. A u Zdeňka Hřiba - primátor hlavního města Prahy. To znamená, to bylo těsně před komunálními volbami, ale už za vaší účasti ve vládě. A vy tady píšete: Pražanům postavíme desítky tisíc městských bytů, paní místopředsedkyně Richterová, vaším prostřednictvím. Místopředsedkyně Pirátů jste byla, nebo možná ještě jste, ale jste Pirát. Já se ptám, mně to fakt připadá úplně nevhodné, to vaše vyjádření, když slibujete Pražanům postavit desítky tisíc městských bytů, ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, který má bydlení v gesci a má přímo na vládě v gesci řešit dostupné bydlení. Kde jsou ty byty? Můžu se vás zeptat? Kde jsou a kdy budou ty byty? Desítky tisíc městských bytů postaví Pražanům, sliboval ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Je to tady. Já to mám z metra ofocené. I QR kód jste na to dali, celý program QR kód, aby lidé ještě mohli: klik - klik mobilem. A více informací na www.praha.pirati.cz. Vám připadá opravdu vhodné takovéhle vyjádření, lhát lidem, paní místopředsedkyně Richterová, když tedy jste hodnotila moje vyjádření? Já nechci odpověď, ale prosím, nehodnoťte moje slušná vyjádření, protože potom já bych... Já nechci hodnotit vás. Já chci mluvit o demokracii a o korespondenční volbě. Ale vy jste tady obelhali jako Piráti totálně lidi také. Takže hrozné.

A to ani nemluvím o tom, jak víte, že Česká republika se ocitla v dostupnosti bydlení na předposledním místě v Evropě za dvouletého vládnutí ministra pro místní rozvoj a předsedy Pirátů Ivana Bartoše na Ministerstvu pro místní rozvoj, který má na starosti řešit dostupnost bydlení. My jsme se propadli na předposlední místo. Tady se za vaší vlády totálně zhoršilo bydlení. Ukázalo se, že Piráti jsou úplně nekompetentní a že neumí řídit stát, a naslibovali jste prostě úplné nesmysly lidem. Hlavně se ptám ale, kde jsou ty byty? Už je to dva roky, co jste slibovali, nebo rok a půl. Ale to tady Ivan Bartoš už to slibuje dva roky: Pražanům postavíme desítky tisíc městských bytů. Tak kde jsou? Nikde! To mi fakt připadá nevhodné, takhle balamutit a oklamávat občany.

Tak dál. Masaryk nejednou řekl, že dosavadní evropské demokracie jsou pouze pokusy o demokracii pravou. Musíme si uvědomit, že mít demokracii je jedna věc, a mít demokraticky smýšlející občany věc druhá, píše Král už v roce 1947, strana 26. Masarykův odhad byl, že pokud ČSR zažije v následujících 50 letech poklidný politický vývoj, mohli bychom potom mluvit o již stabilní demokracii, píše Čapek strana 123. No, z historie víme, že se toho Československá republika nedočkala. Od roku 1939 byla okupovaná nacisty a od února 1948 v zemi nastoupil komunistický režim, který trval až do roku 1989.

Nyní žijeme v demokratické společnosti 27 let... Pardon, to mám trošku starší článek. Takže žijeme v demokratické společnosti už - 89, 99 - prostě žijeme přes 30 let v demokratické společnosti, což je podle Masaryka fáze už tato, už samozřejmě ty desítky let, co Masaryk už nežije, to je jasné, ale co týče toho časového horizontu, protože on předpokládal, že po 50 letech, že v následujících 50 letech, když bude poklidný vývoj, tak bychom mohli mluvit o stabilní demokracii. Tak teď máme 30 let, takže to je podle Masaryka v podstatě fáze, kdy se člověk učí, co to vůbec znamená demokraticky se chovat a myslet. Podle Masaryka je to ta fáze. Já si myslím, že ten vývoj už je a že to víme v podstatě. To tady neví jenom Fialova vládní pětikoalice, když tady navrhuje tenhle zákon o korespondenční volbě, který je protiústavní. Nebo takhle - vy to víte. Nejhorší je, že vy to víte, ale děláte to prostě schválně, to je ten celý problém. Protože já vás znám, mnoho z vás znám, a vy to všechno víte, to je na tom toto, vy to všechno víte, vy úplně chápete i ty výtky, co tady říkám. Devadesát procent z vás to všechno chápe. Jo? Protože zbytek jsou třeba aktivisté, kteří - to je třeba paní předsedkyně Pekarová, která prostě to nechce chápat, že má blok, jo, protože ona je prostě, takhle to jede, a Tchaj-wan a Ukrajina a já nevím, co všechno, jo, jo, ale český občan, ne, tam je to prostě, to už je tam už, už to nejde jako. To znamená, ale většina z vás ví, o čem tady mluvíme, a víte, že to je protiústavní, to, co navrhujete. Vy to všechno víte. Vy to máte, tady spousta, že jo, to prostě, vy to víte, ale protože máte prostě špatné preference a chcete tady být příští rok znovu, tak prostě jste přistoupili na to, přestože víte, že to je špatně, tak jste na to přistoupili, že se prostě ohne ústava a ohne se demokracie, pak se budete spoléhat na Ústavní soud, a ono to nějak dopadne a volby už se nezruší potom. A to je přesně přece, takhle vy to děláte. No ale já vám jenom říkám, že to je špatně prostě. Kdybyste ten návrh aspoň navrhli tak, aby nešlo, aby byla ta tajnost tam zaručena, aby byla zaručená ta rovnost, aby se lepším způsobem zabezpečilo to sčítání hlasů. Ale vy jste si tu práci nedali s tím návrhem zákona takovou. Protože všechno to, co říkají, vždyť vám to znovu opakuju, i ten profesor Gerloch i ten docent Koudelka, mnoho dalších, vždyť všichni, a určitě jsou mezi nimi i voliči, i vašich voličů je hodně mezi těmi odborníky, ale oni prostě už se na to taky nemůžou koukat a upozorňují na to. Četl jsem to tady v úvodu svého projevu, řadu vyjádření různých osobností, a mám jich ještě mnohem víc, těch vyjádření samozřejmě, ale to bych tady, už jsem se potřeboval posunout, chtěl jsem se posunout další fáze projevu.

To znamená, to je na tom to, že řada z vás ví, že to je špatně. Já nebudu říkat jména, protože to nikdy neřeknu, ale i řada, někteří vaši poslanci, když jsem s nimi mluvil, z pětikoalice, tak se jim to zavedení korespondenční volby nelíbí. Řada mi jich to z vás řekla do očí. Neříkám, že velká řada, protože na to, abych mohl komunikovat blíže, tolik z vás, tolik mezi vámi není. Ale ne, to není z nějakého špatného důvodu, prostě třeba nebyl čas se někde blíž seznámit nebo se nějak sblížit, což je škoda samozřejmě, protože na našem výboru, na petičním výboru, to funguje skvěle, tam máme dobré vztahy všichni, jsou tam z pětikoalice samí fajn poslanci, jsou tam, a je to super, musím říct, pracujeme, všechno probíhá konsenzuálně a je to, odsejpá to a je to prostě super. Tam máte většinu, že jo. Ale je to prostě super spolupráce, člověk se těší na ten výbor a je to úplně, je to prostě velice pracovní, pozitivní atmosféra je tam hrozně.

Ale teď se vracím k té korespondenční volbě. Vracím se k té korespondenční volbě, že nehledě na to, když jsem mluvil s několika poslanci vládní pětikoalice, tak mi mezi čtyřma očima řekli, že se jim taky, ta korespondenční volba, s ní mají problém. No, jsou ta vyjádření. Jenže ona to chce TOP 09. Ono to chce jít ještě ti (?). Nebo jsem řekl, že jsem takhle nemluvil s poslanci TOP 09. Samozřejmě jsem takhle zúžil okruh, ale víc už to zužovat nebudu. No samozřejmě paní Pekarová Adamová, ta to chce v první řadě, předsedkyně Sněmovny, TOP 09, že TOP 09 by se bez ODS, ani lidovci už by sem nedostali podle všeho, jak to tak vypadá, takže vy nutně potřebujete nějaké hlasy a potřebujete jít s ODS, protože pak už byste asi ve Sněmovně nebyli, nebo by to bylo velmi na hraně. Tak lidovci by nebyli určitě, že jo, jak to vidíme, a topka spíš ne, jak to vidíme podle průzkumů. To znamená, vlastně v podstatě vy hrajete o všechno a jste ochotní proto i třeba ohnout demokracii a ohnout zákony proto, aby tady prostě bylo pár pro (míst) nějaké poslance za vaši stranu. A já myslím, že to prostě není správně, no. Jako prostě skutečně paní Pekarová Adamová, předsedkyně Sněmovny, je přímo ohrožením té demokracie. Protože to, co se shodují koaliční poslanci, je, že to tlačí v první řadě TOP 09, ten zákon o korespondenční volbě. V prvé řadě TOP 09 to tlačí a samozřejmě STAN ještě, pan Rakušan. Na tom je všeobecná shoda, že jsou nejhlasitější, kteří trvají, STAN, pan Rakušan, kteří si zpackali preference samozřejmě těmi kauzami organizovaného zločinu Dozimetr a tak dále a těmi dalšími vyjádřeními, tak tyto dvě strany v podstatě to chtějí. Takže to tady musíme pojmenovat, kdo je v čele toho pelotonu, toho ohýbání demokracie. Samozřejmě týká se to celé vládní pětikoalice, je to váš návrh samozřejmě, celé koalice, ale zase je to ta paní Pekarová Adamová s tím Vítem Rakušanem a s Piráty samozřejmě.

Edvard Beneš, pojďme dál časově malinko jenom. Edvard Beneš ve vzpomínkách na Masaryka uvádí, že Masaryk ve vztahu k demokracii neříkal, že politici naplní vizi ideálního státu či že zabezpečí spokojenost všech obyvatel. K onomu ideálu se lze neustále více a více přibližovat, a to účinnou láskou k bližnímu a politickým naplňováním potřeb a zájmů všeho druhu. Beneš píše, že v tom Masaryk obsahově a metodicky viděl smysl demokracie. Beneš 1937, strana 13.

Tak pojďme k další pasáži s názvem, respektive já to nebudu ani nějak nazývat, ale pojďme dál prostě v tom, jaké jsou základy demokracie v České republice a co byla ta představa Masaryka, prvního prezidenta. Masaryk chápe politiku ve dvojím smyslu. Za prvé je politika uměním a za druhé je politika vědou. O politice jako o umění můžeme mluvit tehdy, pokud budeme politiku vykonávat. Jinými slovy se jedná o politickou praxi. A o politice jako vědě pak hovoříme v souvislosti s politickými teoriemi, které se zabývají studiem toho, jak je politické umění vykonáváno.

Před první světovou válkou byla Francie jedinou demokratickou zemí v Evropě. Tento fakt vysvětluje profrancouzskou orientaci nově vzniklé ČSR. Na evropském kontinentu nebyl jiný stát s delší demokratickou tradicí, od kterého bychom se mohli demokratickému životu naučit. Spojené státy vzhledem k zaoceánní vzdálenosti nám nenabízely přílišnou interakci.

Politika je vědou, že... Politika je vědou, je tedy teoreticky... (K řečníkovi přistupuje poslanec Radek Rozvoral a potichu spolu hovoří. - Předsedající: Omlouvám se, pánové...) Politika je vědou, je tedy teoretickým uvažováním o politice. Já jsem konzultoval malé občerstvení a i některé další detaily. (Pobavení v plénu.) Popravdě... mikrofon je mikrofon.

Ne, tak na občerstvení máme značku, že jo, spolu, že jo, že když máme takový... My jsme si prokonzultovali, že když ukážu vždycky nějaké to... Mimochodem tohle znamená kafe, jo? (Ukazuje zvednutou ruku s nataženými prsty.) Ale tak jo, jako takhle. To jsem ale na kolegu, a pak právě, ještě takhle máme, to znamená, že další nějaký pohyb. Takže abych jim pak nevyčítal, že jsem nekonzultoval oblečení, a my už jsme ho zkonzultovali pohybem, Je to zajištěno. Ale před chvílí se kolega trošku netrefil, protože dvě vody mám a já jsem ukazoval něco jiného. Mám čtyři vody. (Pobavení v sále.) Ale dal bych si kafe. Právě, takže to ještě musíme potrénovat potom. No nic. Pít zase nemůžu tolik, protože bych si musel udělat tu pauzu, že jo. Takže to je právě, takže to jsou, s tím jsou... No nic, to jsou trošku interní tady značky v rámci SPD.

Prosím vás, politika je vědou. Politika je tedy teoretickým uvažováním o politice, je vědou, která je teoretickým uvažováním o politice. Masaryk uvádí, že k prvním politickým teoretikům patřil filozof Platon, autor několika politických spisů. Dodává však, že o politice jako o vědě můžeme mluvit teprve v kontextu s Aristotelem, který ve svých spisech politiku obsahově a metodicky vymezil. Masaryk vědeckou politiku definuje následovně. Politika jakožto věda o politickém umění poučuje především o tom, jak vládnout státem a jak stát spravovat, poučuje dále o poměru státu k občanům a států mezi sebou. Masaryk píše, že smyslem teoretické politiky je především stanovit hodnoty a ideály pro politickou praxi, které lze odhalit studiem historie. Tento Masarykův názor i částečně vysvětluje jeho odchod z oficiální politiky v roce 1983 (1893), kdy složil svůj poslanecký mandát a opustil říšskou radu. Masaryk měl k takovému jednání vícero důvodů, k hlavním důvodům však patřilo pociťování vlastní politické nevyspělosti a záměr studovat českou historii, v které chtěl objevit ideový základ českého národa, jenž by pomohl sjednotit českou politiku.

Politickou praxi označuje Masaryk za politiku umění, pro kterou vznesl zcela zásadní požadavek, a to že musí být vykonávána podle zásad mravnosti. Masaryk uvádí, že jsou politikové, kteří politiku od mravnosti oddělují. Krajní postoj takového jednání je označován za machiavelismus, jehož politickým postojem je, že účel světí prostředky. V praxi to znamená, že použité prostředky jsou posuzovány podle toho, zda vedly k dosažení cíle. Pro machiavelisty není důležité, zda prostředky byly morální, důležité je, zda umožnily politikovi dosáhnout stanoveného cíle. S tímto stanoviskem Masaryk nesouhlasí. Ostatně dokládá nám to zkušenost stále, že se vysoké a šlechetné účely nedají uskutečnit prostředky nízkými a mrzkými. Kdo vědomě užívá špatných prostředků, nemívá pěkných cílů, ať sebevíce horuje o prospěchu státu, vlastně národa, a tak dále, píše Masaryk v roce 1922, na straně 13. Tím Masaryk říká, že jak si politik klade cíl etický, kterým je prospěch většiny lidu, tak musí k tomuto cíli dospět s využitím pouze těch prostředků, které rovněž budou ve shodě s etikou.

Tak vidíte, jak jste v rozporu s Masarykem. Jo? Tady to vidíme u té korespondenční volby úplně typicky. Protože ohýbat ústavu, dávat protiústavní návrhy, tak to samozřejmě není v souladu s etikou, tady dokonce ani v souladu s ústavou. Protože to je přesně, že... Je to prostě tak. Prostředky nízké, mrzké, vědomě užíváte špatných prostředků, nemáte pěkných cílů, a zároveň mluvíte o tom, jak jste skvělí, jak to tady prostě, co všechno vlastně děláte pro lidi, přitom to děláte jenom pro sebe. V podstatě to je jak ušitý teď na současnou situaci. Přitom je to rok 1922. Masaryk proto zdůrazňuje, že politiku nelze vykonávat bez mravnosti. Politika je věcí veřejnou, tedy jako taková musí být mravní, pravdivá a čestná.

Jiří Musil píše, že od politiků Masaryk navíc očekává, že společně budou usilovat o vyřešení těch nejtíživějších sociálních otázek doby, jako je například sociální nerovnost a s ní související problém chudoby. Sociální otázka je Masarykovi především otázkou mravní, humanitní, celospolečenskou. Jeho přístup proto bývá někdy označován za humanitní socialismus, píše Musil ve své knize v roce 1998 na straně 396.

Antonie van den Beld o Masarykovi píše, že v době, kdy působil jako poslanec ve vídeňském parlamentu, bojoval za řadu sociálních opatření. Mezi ně patřilo povinné zajištění starších či jinak tělesně nemohoucích osob. Prosazoval osmihodinovou pracovní dobu a jako jeden z prvních politiků obhajoval rovné a všeobecné hlasovací právo. Později již jako prezident Československé republiky inicioval návrh zákona na uzákonění osmihodinové pracovní doby a aktivně se zapojil do sociálních reforem, které v nově vzniklé Československé republice proběhly. Masarykovo veškeré politické jednání vycházelo ze sociálně humanitního programu, který byl programem rozumu, lásky, bratrství a mravnosti.

Beneš charakterizuje Masarykův život jako boj, boj a zase jen boj. V návaznosti na Masarykův odkaz Beneš zdůrazňoval potřebnost boje proti lhostejnosti, politické nepravosti, sociální a národní nespravedlnosti a proti mravnímu úpadku. Beneš po Masarykově vzoru bojoval za vybudování otevřené demokratické společnosti a zdůrazňoval potřebnost každodenní práce. Všem budoucím politikům a prezidentům Beneš vzkázal: ať všichni ti, kdo povedou náš stát v budoucnosti, budou muset pilně chodit do školy k Tomáši Garrigue Masarykovi jako politikovi a státníkovi. Konec citátu. Beneš tím chtěl nejspíše vyjádřit, že Masarykův životní odkaz je nadčasový a že jeho osoba a především jeho činy by měly být politikům inspirací, kam by měla jejich práce pro národ směřovat.

Masaryk sám měl letitou zkušenost s politickou praxí, nejprve jako poslanec, poté jako prezident. Masaryk píše, že své první dojmy z vídeňského parlamentu by vyjádřil slovem "mlýn". Toto přirovnání Masaryk komentuje, že podobně jako ve mlýně shon a rychlý pohyb, tak na něho působila i poslanecká sněmovna. Mluví o vídeňském parlamentu. Masaryk nám tím sděluje, jaké má mínění o tehdejší politické situaci a politicích osobně. To vysvětluje jeho důraz na propojení politiky s mravností, kterou v české politice postrádal. Masaryk psal, že nejen mravnost, nýbrž i humanita a láska k bližnímu by měla být základem politické praxe.

Rozdílný pohled na roli citů a lásky v politice měla politická filozofka Hannah Arendtová, která podle interpretace Hanse Achterhuise zastávala názor, že emoce do politiky nepatří. Achterhuis píše, že pro Arendtovou láska existuje pouze v životě soukromém a intimním a v životě veřejném pro ni není žádné místo. Pokud se budou emoce infiltrovat do politiky, bude se lásky využívat jako prostředku k dosažení konkrétních politických ambicí. Achterhuis interpretuje Arendtovou tak, že podle ní je jakékoliv veřejné manifestování lásky pokrytecké, falešné a vypočítavé. Láska je pro ni intimností, kterou cítíme, a ostatní ji mohou vnímat jen z našich činů. Veřejnou demonstrací lásky dosáhneme pouze toho, že tuto lásku pošpiníme a zničíme. Proto ani jiné emoce, jako je soucit a solidarita, by neměly politiku ovlivňovat. Podíváme-li se do dějin, uvidíme, kolik nové krutosti vyvolala solidarita a soucit s oběťmi. Pochopíme, že politiku nelze dělat emotivně, píše Achterhuis v roce 2002 ve své knize na straně 58 až 59. Soucit v nás vyvolává přirozeně další emoce a těmi jsou agrese a pomsta. Ty jsou však z morálního hlediska nepřijatelné, a proto by se neměly stát motorem našeho chování. Na tento aspekt se Arendtová pravděpodobně snažila poukázat, a proto zastávala názor, že politické jednání by mělo být čistě racionální.

No, vidíte, kolik zajímavých úvah a momentů tady je, i s aplikací na současnou politiku v České republice. Dneska by za podobné názory někteří vrcholní exponenti Fialovy vládní pětikoalice už někoho pomyslně upalovali na hranici. Nejenom politici, ale i provládní média tedy musím říct.

Masaryk se na funkci emocí v politice díval jinak. Byl přesvědčen, že každé politické snažení musí být ve shodě s mravností a humanitou, protože bude-li tomu jinak, stane se politika pouze bojem o moc, kde se každý politik bude snažit pro sebe vytěžit co nejvíce. Masaryk se pak táže, jaký bude rozdíl mezi demokratem a aristokratem, pokud ani jeden z nich nebude usilovat o zájmy lidu. Demokracie musí usilovat o mravnost, a to nejen v politice. Masaryk tvrdil, že mravnost musí prostupovat veškerým lidským jednáním. Nelze oddělovat povahu chování člověka v práci a jeho morální chování ve volném čase, protože není dvojí morálky. Čin je buď mravný, nebo nemravný. Masaryk uvádí, že lhát pro vlast je stejná nemravnost jako lhát pro svůj vlastní prospěch. Masaryk, 1923, strana 91.

Stejný názor zastával i Kozák, který tvrdil, že nelze dělit morálku na politickou a soukromou. Svůj argument podpíral úvahou, že pokud budeme mít člověka, jenž je zvyklý chovat se v soukromí bezohledně, těžko pak můžeme očekávat, že se takový člověk bude v politice chovat ohleduplně a nenásilně. Kozák, 1924, strana 22.

Jak již Masaryk naznačuje, často se setkáváme s tendencemi politiku a činy politiků hodnotit. Petr Fiala píše, že politika není ani špatná, ani špinavá. Ano, je to ten Petr Fiala. Píše, že není politika ani špatná, ani špinavá. Je přesně taková, jakou si ji vytváříme, je odrazem naší politiky. Dodává, že pokud nejsme spokojeni se stavem politiky, je třeba s tím něco dělat. Petr Fiala, 2010, strana 71.

Fiala tvrdí, že kontinuálně slábne zájem českých občanů o politické dění, což je však chyba. Lidé si neuvědomují, že pracovat, podnikat, studovat a věnovat se jiným aktivitám je možné jen tehdy, pokud k tomu politika vytváří příznivé podmínky. To je Petr Fiala, současný premiér, v roce 2010, na straně 48. Já to nebudu víc komentovat, protože vidíte, že to chování je úplně jiné.

Masaryk v rámci politické praxe varoval před takzvaným politickým primitivismem, který potírá individuální svědomí a prosazuje vědomí kolektivní. Píše, že politický primitivismus odpovídá duchovnímu komunismu. Uvádí, že politický primitivismus je nepokrokový, hledající své ideály v daleké minulosti. Trpí tak přehnaným historicismem a nejednotným názorem na svět. Z toho potom pramení napodobování nejrůznějších vzorů.

Masaryk píše, že politici se vyznačují individuální neodpovědností, když se schovávají za slova národ či strana, hlavně aby nemuseli použít slovo já, a tím na sebe vzít odpovědnost. Takoví lidé nejsou schopni samostatně myslet. Masaryk dodává, že podobně i marxismus potlačuje individualitu člověka a namísto toho vyzdvihuje masy a kolektivní myšlení. Zdůrazňuje, že demokratická politika se skutečně bez silných individualit neobejde.

Teď se posunu k rozboru některých slov, o kterých jsem se právě tady zmiňoval ve spojitosti s Masarykem. Týká se to mravnosti. Masaryk tvrdí, že politika by měla vycházet z mravnosti. Proto nyní vysvětlíme, v čem podle Masaryka pravá mravnost spočívá. Tomáš Bubík píše, že Masaryk o mravnosti uvažuje ve spojitosti s náboženstvím, přičemž zdůrazňuje jejich praktickou rozdílnost. Masaryk usuzuje, že člověk může být mravný, avšak nemusí být zbožný, a naopak to, že je člověk zbožný, ještě nutně neznamená, že je mravný. Masaryk chápe mravnost jako součást náboženství. Mravností mu je vztah člověka k člověku, zatímco náboženství mu vyjadřuje vztah člověka k okolnímu světu, především k Bohu. Mravnost je určována naším subjektivním svědomím, kdežto náboženství je založeno na objektivních principech. Náboženství by proto mělo být základem mravnosti.

Jan Blahoslav Čapek píše, že pokud Masaryk mluví o náboženství, neztotožňuje ho s žádnou církví. Náboženstvím mu je následování odkazu Ježíše. V jeho činech spatřuje skutečnou humanitu. Ježíšovo náboženství je náboženstvím lásky a lidskosti, živým a osobním vztahem k Bohu.

Bohumil Sláma píše, že Masaryk věřil Boha a Ježíšovu křesťanskou lásku. Co ale odmítal, byla církevní dogmata, víra ve zjevení a jiné pověry neslučitelné s vědeckými poznatky doby. Dogma o neomylnosti papeže přijaté v roce 1870 přimělo Masaryka k vystoupení z římskokatolické církve a příklonu k církvi evangelické. Časem se však odpoutal i od evangelické církve a zaujal postoj, že pomoci si musíme sami a nespoléhat se na žádné církve, píše Bohumil Sláma, 2010, strana 31.

Cílem moderní mravnosti by podle Masaryka mělo být Ježíšovo "miluj bližního svého jako sebe samého". Ježíš touto větou vybízí k lásce k druhému člověku a lásce člověka k sobě samému. Masaryk tento životní přístup označuje za ideál humanitní, který by se měl stát určujícím motivem mravnosti každého člověka. V Masarykově interpretaci Ježíšova výroku však nastává určitý posun oproti původní myšlence, kterou Ježíš vyzýval k tomu, abychom milovali všechny stejně. Masaryk tvrdí, že dochází k nutné selekci, na koho bude naše láska soustředěna, protože nelze milovat všechny stejně. Předně bychom měli milovat naši rodinu a jí věnovat dostatek péče a lásky.

V praktickém smyslu tato láska znamená práci pro druhého. Tím, že pro blízkého něco vykonáme, mu pomůžeme, učiníme ho šťastným. Tato láska by měla být účinná, aktivní a pozitivní. Tak jako milujeme své blízké, je nutné mít rád i sám sebe, svoji osobnost a individualitu. Jen tak budeme schopni stát si za svými názory a nepodlehneme převaze většiny. Není důležité, zda ostatní žijí dle principů humanity, ale je důležité, zda tak žiji já. Ježíš se musel postavit proti většině, chtěl-li lidem ukázat, jak lépe mravně žít. Takže toto jsou v podstatě závěry Masaryka, které prezentoval v roce 1923, strana 10, 11,

Zajímavý pohled na interpretaci Ježíšova požadavku lásky k bližnímu i k sobě samému nabízí Kozák, který uvádí, že je důležité zamyslet se, jak se má Ježíšův požadavek uskutečňovat. Člověk hedonistický ho pochopí tak, že pokud on se těší z dostatku dobrého jídla a pití a dopřeje-li stejný život svým přátelům a rodině, pak zajisté plní Ježíšův příkaz, avšak pravou podstatu nenaplní. Evangelium je kniha duchovní, a proto i její uskutečňování by mělo mít vždy duchovní charakter. Sám Kozák Ježíšův výrok ještě doplňuje konstatováním, že lidé mravně nejvyspělejší sami slouží a obsluhovat se nenechají. Jsou přísní k sobě a shovívaví k ostatním.

Ježíšovo pojetí lásky k druhým lidem zahrnuje i lásku k nepříteli. Masaryk lásku k nepříteli považuje za vyšší mravní cíl, kterého však všichni nejsou schopni dosáhnout. Říká, že pokud nejsem schopen nepřítele milovat, není nutné si tuto lásku přikazovat, protože by to znamenalo klamat sám sebe i okolí. Masaryk zastává stanovisko být k nepříteli za všech okolností spravedlivý a objektivně hodnotit jeho jednání. V Masarykově interpretaci učení Ježíše tak dochází k určitému posunu.

Milan Machovec - a na to se tady těším - Milan Machovec píše, že Ježíš svou výzvou k lásce a k nepříteli jednoznačně odmítá starozákonní přístup oko za oko, zub za zub. Své učení staví na tezi - uhodí-li tě nepřítel do pravé tváře, nebraň se a nastav mu i levou tvář. Samozřejmě tady knihu Milana Machovce Tomáš Garrigue Masaryk - tady mám přesně poznámky, rád bych to tady také prezentoval, protože ten pohled na demokraty z hlediska toho vašeho návrhu o korespondenční volbě, to je potřeba skutečně tady rozebrat, jaké jsou základy české demokracie a jak se to všechno vyvíjelo. Takže jsem si tady trošku vytáhl, respektive mám tady ještě několik citátů v tomto smyslu, ale s tou knihou jako takovou potom bych vás rád seznámil samozřejmě podrobněji, co se týče té demokracie v souvislosti s korespondenční volbou. Mám tady 313 stran ještě, ale já ji mám až třetí v pořadí. Takže uvidíme, jak na to dojde, protože předtím bych tady rád ještě prezentoval knihu Tomáš Garrigue Masaryk, Cesta demokracie, o tom tady hovoříme celou dobu, ta má 419 stránek. Takže tohle si ještě řekneme v souvislosti s korespondenční volbou, doufám. A samozřejmě to je moje oblíbená kniha, mám tady ještě jednu, k tomu se ještě dostaneme. To je také o demokracii a právě o tom systému, který vy chcete narušit. Tomu se pak ještě budeme věnovat samozřejmě, takže času dost předpokládám. Doufám, že ani v budoucnu moje přednostní právo nikdo přerušovat nebude. Takže je potřeba se držet tématu korespondenční volba, toho se tady držím. Protože vy jste nastolili tak široké téma, je to ústava, volba, demokracie, diskutuje se - ústavní právníci diskutují o tom, že je to protiústavní, není to v souladu s ústavou. Takže jsem rád, že všichni tady určitě chápete, že je to zcela k věci celé, že určitě je potřeba se tím, tomu vámi nastolenému tématu takto věnovat. Nikoli mnou nastolenému tématu. Vy jste s tím přišli. Takže určitě je potřeba to podrobně rozebrat.

Masaryk nezpochybňuje - nicméně tady jsem ještě stále ve střední části svého projevu a jsem u 34. strany ze 100, takže ještě samozřejmě si to probereme. Ale tak třeba já si myslím, že je to vhodné, když se vytvoří časový prostor pro vládní koalici, abyste se zamysleli nad tím vaším špatným návrhem, kdy chcete tady narušit důvěru v demokracii a ohnout volební zákon ku prospěchu vašemu. Jak jsem dával tu otázku, první věta to byla téměř v mém dnešním projevu - cui bono? - komu ku prospěchu? - tak samozřejmě tady už odpovídám. Já myslím, že každému je jasné z mého výkladu, že odpověď je: k vašemu prospěchu, ale ne ku prospěchu občanů v České republice.

Masaryk nezpochybňuje, že taková láska a přístup k nepříteli je možný. Povídám, milovati nepřítele je možno, ale sám se držím pravidla, že máme být k nepříteli spravedliví. Masaryk toto řekl v roce 1923. Masaryk zastával tak jako Ježíš pacifistické postoje, uvědomoval si však, že nelze nečinně nechat nepřítele, ať nám ubližuje. Masaryk říká, že v krajních případech je třeba obrany. Tuto obranu však Masaryk schvaluje pouze tehdy, nepřejde-li v násilnou formu. Humanita nám umožňuje bránit se, ale současně nám nedovoluje činit násilí. V praxi to znamená, že bude-li mě někdo tlouci, nenechám se bít, útočníka srazím k zemi, ale již více se mstít nebudu, nebudu ho bít tak, jako on tloukl mě. Humanitní ideál nám zakazuje vytvářet násilí nové, opět Masaryk, 1923. Opět zde vidíme Masarykovu preferenci střední cesty řešení mezi dvěma krajními přístupy, starozákonním přístupem oko za oko a Ježíšovým nastavením druhé tváře.

Milan Machovec ve své knize píše, že Masaryk smysl lidského života vidí v aktivní angažovanosti co do dění ve světě, v lásce a k pomoci druhému člověku. Smysluplná je živá a autentická existence člověka vyznačující se odvahou člověka prosazovat vyšší mravní cíle, pracovitostí, autonomním myšlením a humanitním chováním. Jejím opakem je mrtvá, neautentická existence, která je charakteristická svou daností, egoismem, pohodlností, radikalismem, falešným heroismem a spokojeností se sebou samým. Mrtvá existence se vyznačuje neautentickým humanismem. To znamená, že má smysl v sobě samém. Taková existence je - vše, co dělá, dělá pro sebe, zbožňuje sebe sama.

Masaryk mluví o jistém titanismu mrtvé existence, neboli chtění dostat se na pozici a úroveň k Bohu. V literatuře se s titanismem můžeme setkat v postavě Goetheho Fausta, který se cítí nadřazeně nad všechny ostatní. Řešení Masaryk vidí v překonání titanismu, a to autentickým humanismem, který se projevuje úctou ke každé lidské bytosti a její drobné práci. Milan Machovec to píše na straně 136 až 150, tam analyzuje, rozebírá Masaryka a jeho názory.

No, vidíte. Zase bych tady ocitoval v této souvislosti, a už to dělat nebudu, ten včerejší status paní poslankyně - zapomněl jsem její jméno, protože jsem ve Sněmovně nikdy nezaznamenal její činnost. To je ta paní poslankyně... Pavla Pivoňka Vaňková, jak arogantně urazila a udělala hlupáky z našich občanů, když napsala: chtít referendum v zemi, kde se rok od roku mediální gramotnost obyvatelstva zhoršuje, mi nepřijde jako rozumný nápad. Tak hlavně že jsou gramotní asi jen politici Fialovy vládní pětikoalice. Takže urazí lidi prostě a udělá z nich hlupáky. Vidíte, pak se ještě vládní strany zaštiťujou Masarykem.

Masaryk píše, že pro přispění vlastní drobnou prací stačí, když každý člověk bude svou práci vykonávat poctivě a s láskou. Ano, to je citát, který už jsem říkal vícekrát a někdy poprvé před deseti lety možná jsem ho použil, to je moc pěkný citát. Moc pěkný citát. Práci by člověk neměl dělat z chlebařství, takzvaně pro peníze. Práci by člověk měl dělat rád, měl by z ní cítit vlastní uspokojení. A to se mi vždycky líbilo právě, jak ten Masaryk právě kladl důraz na tu každodenní drobnou práci a že i v té společnosti, nehledě na vzdělání a na cokoliv, prostě tím přínosem je člověk, obyčejný člověk, který dělá normální, poctivou obyčejnou práci. A to je přesně ono, čím opovrhuje Fialova vládní pětikoalice, která arogantně označuje, že lidé, kteří třeba nemají vzdělání, by neměli něco rozhodovat nebo že nejsou gramotní dostatečně. To je arogance, co, z vaší strany? Přitom právě ti obyčejní lidé, kteří každodenně pracují, díky nim můžeme jezdit všichni po dálnici, jezdit metrem, protože ani ten miliardář si nepostaví víc než pár kilometrů dálnic a nekoupí si všechny přístroje na všechny nemoci, které možná někdy dostane, ale díky prostě těm obyčejným lidem, kteří odvádí daně, tady máme takový komfort a můžeme chodit po chodnících a všechno. Máme tady nějakou záchrannou službu a všechno. A vy ty obyčejné lidi prostě arogantně hodíte úplně přes palubu. Vyvyšujete se nad ně. A v tom je právě ta arogance. V tomhle je expert paní Pekarová Adamová, předsedkyně Sněmovny, a STAN a Vít Rakušan. Protože takovýmhle způsobem, elitářsky... A premiér Fiala to samé úplně. Ten šmahem řekne o milionech voličích opozice, říká to i Rakušan, říkají to ti zástupci stran, o kterých mluvím, paní Pekarová: To jsou populisti, extremisti. Takže několik milionů lidí jsou populisti, extremisti. To je neuvěřitelné úplně! Hlavně že vy jste ty elity! Hlavně že paní Pekarová Adamová je elita, samozvaná elita, a pan Rakušan. Fakt tedy, to je takové rozdělování společnosti a takové prohlubování příkopů, co předvádí představitelé vaší koalice. Já bych si v životě nedovolil takovýmhle způsobem hodnotit občana. To by mě absolutně ani nenapadlo. Každý člověk má nárok na svůj názor, volit si koho chce a podobně. To je přece úplně jasné. A vy prostě takhle okádrujete, onálepkujete občany, kteří tady poctivě pracujou a mají právo mít jakýkoliv názor a volit si, koho chtějí. No otřesný! Otřesný. Opravdu. Kam ta vaše arogance a to elitářství došlo.

A dál, když tedy pokračuji. Je jedno, jakou práci děláme, zda fyzickou, či psychickou. Je důležité vykonávat ji se zájmem a láskou. I číšník v restauraci může mít radost ze své práce, pokud se naučí těšit z maličkostí, jako je třeba poděkování hostů či úsměv na jejich tváři. Masaryk v rozhovoru s Karlem Čapkem vzpomíná na období svého mládí, kdy se učil kovařině, a popisuje, jakou radost mu přinášelo tvarovat z kovu různé předměty.

Masaryk se zamýšlí i nad podstatou mravnosti. Z čeho naše mravnost pramení. Zdali z rozumu, či z citu. Rozumové odůvodnění mravnosti je v dějinách filozofie reprezentováno Immanuelem Kantem, který tvrdil, že mravnost je nám vrozená a náš rozum rozhoduje, zdali budeme jednat mravně, či nikoliv. Naproti tomu stojí David Hume, který tvrdí, že mravnost lze odvozovat pouze z citu, z lásky k druhému člověku, ze sympatií a ze solidarity. Dle Masaryka vychází mravnost z citu, z humanity, ale je nutné, aby tyto emoce byly rozumem usměrňovány. Citů, které můžeme prožívat a pociťovat, je mnoho, ale ne všechny jsou šlechetné a ctnostné, proto je nutné, aby emoce byly v souladu s rozumem. Masaryk je přesvědčen, že čistá hlava a čisté srdce nás přirozeně povedou k mravnímu jednání. Opět výrok z roku 1923.

Ve svých úvahách o mravnosti se Masaryk zamýšlí nad otázkou, jaké škodlivé vlivy bychom měli ze života mladých lidí eliminovat, abychom neohrozili jejich zdravý morální vývoj. Masaryk tvrdí, že neblahý vliv na formování mladého člověka má pohlavní nemravnost. Apeluje na mladé chlapce, aby byli sexuálně zdrženliví, tím zabrání přenosu pohlavních nemocí, které by později mohly trápit nejen je, ale i jejich ženy a děti. Nejškodlivější zlozvyk spatřuje Masaryk v zálibě v alkoholu. Masaryk píše, že studenti často chodí do hostinců a různých hospod a požívají alkohol, který nijak neprospívá ani tělu, ani duši. Doporučuje proto absolutní abstinenci, neboť jen ta... Tak to dneska asi není možný (se smíchem), no vidíte... Neboť jen ta uchová mladého člověka tělesně a mravně zdravého. Alkohol člověka posunuje na nižší mravní a společenský stupeň a probouzí jeho anomalitu, říká Masaryk v roce 1923.

No vidíte, je to zajímavé. Ale je tedy fakt, tak já už jsem si také první pivo dal někdy v patnácti. Chodil jsem na střední školu tady do Křemencárny, naproti byli Flekovi, tak to tam vždycky bylo cítit celou ulicí. Nebudu říkat, že jsem se choval... až od osmnácti, že jo, ale už mi je 51, tak co. Ale kdo si nedal pivo v té době, abychom to neochutnali? Bylo to dobrý. Absolutní abstinence... to je opravdu... Já se za to nestydím, mně pivo chutná, tak si prostě dám jedno pivo, na tom není nic špatného. A i v mladším věku jsem si to jedno pivko, nebo i dvě takhle někdy dal s kamarády, tak co? Tady vidíte, že máme trošku rozpor, protože to chce opravdu mimořádnou ukázněnost zřejmě. To tedy nevím. Já považuju pivo za národní nápoj, takže bych ani nechtěl, aby se nějak omezovalo, a vadí mi, když už se tedy vrátím do té politiky, že kvůli Fialově vládní pětikoalici se teď zdražuje půl litru točeného piva o 8 korun. O 8 korun jste zdražili točené pivo! Což mi tedy připadá, že je opravdu strašný. Protože pivo je národní nápoj, já ho miluju. Já se za to nestydím, že si dám pivo rád, samozřejmě přiměřeně. Včera večer jsem si také dal jedno pivo, to jenom z plechovky, protože se to tady protáhlo. Ale taky dobrý. Dal jsem si plzeň jednu doma a bylo to super. Hned to z vás spadne, člověk se uvolní. Já se za to nestydím, je to národní nápoj. A prosím vás, já si myslím, že to je špatně, není to vůbec o alkoholikovi. Ten, kdo si dá pivo, není přece alkoholik. To jsou nesmysly úplný, kdo tohleto tvrdí. Tak jsem to zaznamenal. Tak to asi může tvrdit jenom politik tady z vládní koalice, který zřejmě pivo nepije, nebo mu nechutná, to snad nemůže nikdo říct i vzhledem k naší historii tady. To, že jste zdražili půl litru piva o 8 korun, to si myslím, že je velká chyba. A mně se to nelíbí. A já si myslím, že je potřeba DPH na to pivo rozhodně snížit zase, protože je to náš národní nápoj a je to zcela namístě, aby si lidé po práci dali pivo. Je to úplně legitimní součást našeho života v České republice, že si po práci dáme třeba jedno pivo. Je to národní kultura. A vůbec nechápu, jak někdo může tohleto ztěžovat nebo trestat vůbec občana za tohleto. Vy jste to vysunuli prostě do té nejvyšší sazby DPH. Vy prostě žijete jiný život než jako běžní lidé, to je ten problém. Vy jste odlidštění. Vy žijete prostě tady za zdmi Sněmovny a v palácích na ministerstvech a takhle a vůbec asi nevíte... občas jste doma a tohleto, ale vůbec to asi nevnímáte. Já na rozdíl od vás se za to nestydím, že si rád dám půl litru piva. Mně to připadá úplně jako běžná součást života a vůbec to ani nepovažuju, že by to bylo něco škodlivého, naopak to považuju za prospěšnou záležitost, musím říct přímo, si dát jedno pivo třeba. Tak to je. Nebo skleničku vína to samé. Co je na tom špatného? Mně chutná červené a občas si dám i bílé a skleničku si dám a je to fajn. Přitom si zatelefonuji ještě v noci. Včera jsem také přišel a ještě jsem do půlnoci telefonoval a přitom jsem si prostě popíjel půl litr piva. A vy jste ho zdražili. Já to přežiju, ale vadí mi to, že prostě... občanům to vadí, jak vy se chováte. Tak do zahraničí jste poslali desítky miliard, a našim lidem saháte na naše národní tradice, zvyky a na náš životní styl. To prostě... No nic, je to vaše politická odpovědnost.

Takže ve svých úvahách o mravnosti se Masaryk zamýšlí nad otázkou, jaké škodlivé vlivy bychom měli ze života mladých lidí eliminovat, abychom neohrozili jejich zdravý morální vývoj. Masaryk tvrdí, že neblahý vliv na formování mladého člověka... Aha, pardon, tady jsem už o poznámku dál. Takže alkohol podle Masaryka neohrožuje pouze mladou generaci, ale týká se celé populace. Masaryk tvrdí, že moderní člověk by měl alkohol odsoudit, protože alkohol oslabuje schopnost myslet, snižuje naši vůli, sebeovládání, zeslabuje naše pocity a pozornost. Člověk ztrácí i pocit odpovědnosti za své chování, přestává brát ohledy na ostatní a jeho chuť k práci a schopnost výrazně klesá. No, tady vidíte, no. Tak asi Masaryk mluví prostě... ano, Masaryk sám byl abstinentem, to víme, že? Takže Masaryk sám byl abstinentem, takže to je jedna věc.

Ale tady úplně nemůžu souhlasit samozřejmě. Když je to nepřiměřené, tak samozřejmě to je jasné, ale třeba i co se týče tvrdého alkoholu, třeba u nás na Zlínsku, moje maminka, babička, dědeček jsou z Bystřice pod Hostýnem tady u Kroměříže, tak tam se pije slivovice. A je normální, že si lidé doma po vesnicích pálí slivovici, já taky jsem si pálil slivovici, samozřejmě, v Bojkovicích a tak dále, a Uherského Brodu. A je úplně normální, že si dáte třeba před spaním jednu štamprli slivovice. Já taky jsem si dával. Teď mi došla už ta slivovice, ale ještě tam, myslím, jednu... Ale že si dáte jednu slivovice? Vždyť to národní nápoj tam u nás. Takže tím jako nekritizuji samozřejmě Masaryka, v žádném případě, jenom říkám, že tady s tím úplně nemůžu souhlasit, protože - a naopak když se vždycky ptám, ptám se vždycky lidí po vesnicích, když tam jedu, tak třeba vždycky si vyhlídnu nějakou babičku a řeknu dobrý den a vždycky je to příjemné a mnohé babičky a tak mě pozvou domů, že jo? A hnedka vytáhnou slivovici tedy a já se vždycky ptám - babičko, a jak vy jste se dožila těch 85 let? Nebo 88? Ona mi normálně řekne, že si dá každý den tu štamprli. (Hlas z pléna: Jasně.) Jako jo. A už se mi to stalo vícekrát. Už se mi to stalo vícekrát. Takže opravdu vidíte, že je to diskuta... Já se za to nestydím, protože to je součást. Já se nestydím za naše tradice. Já se nestydím za to, za naše národní tradice, a nestydím se za to, že mám rád tyhlety věci. A bůček a zabijačku, tu úplně miluju. A prostě jako... Tady v Praze mi to trošku chybí tedy, musím říct. Nebo dost tedy, musím říct. No, tak zase musím nabrat od známých. Je to prostě fajn. No jo, jenže to víte, Evropská unie, zabijačky a tohleto, to víte, pořád nějaké omezení, že jo, v tomhle. A já bych se proti tomu postavil. To máte: pomazánkové máslo nám zrušili. Prostě rum najednou je tuzemák, přitom to je sto let starý nápoj ještě z Rakouska-Uherska, kdy tady lidi o nějakém Karibiku ani nevěděli. Prostě nestačím zírat, kam se to tady dostalo tedy. Nám tady z ciziny diktují, co a jak máme tady dělat. To opravdu, mně je to fakt nepříjemné, musím říct, tohleto. Protože já bych rád, abychom si věci v České republice, o našich životech rozhodovali tady v České republice, bych prostě byl rád. Jo, volný pohyb osob, zboží - osob, samozřejmě občanů Evropy, nikoliv těch migrantů, že jo, a volný pohyb služeb, kapitálu, to je v pohodě. Ale ty jiné věci, si myslím, že by nám tady neměli diktovat nějací cizinci z Bruselu, tisíc kilometrů, kteří vůbec neumí česky ani tady nikdy s námi nežili. To je špatně.

To je jako tady s vaší korespondenční volbou, proto o tom mluvím, ta novela zákona o státním občanství, lidi, kteří... Znova říkám, vy to navrhujete prostě v souběhu, dva zákony navrhujete. Ani neumí česky, nikdy tady nežili, neplatí u nás daně, a ještě nejsou ochotni si ani zajet na konzulát a na ambasádu? Ale už jsem citoval v úvodu i ty ústavní právníky, že s tímhletím nesouhlasí, že to ani není komfortní z hlediska ústavních právníků, tohleto, když ten člověk necítí takovou... nemá takový cit k České republice a takový řekl bych vztah k České republice, že ani neudělá nějaké základní kroky. A usnadnit v podstatě to nabírání nových státních občanů a usnadňovat v tomto případě a vlastně manipulovat, nebo dokonce vytvářet takovéhle prostředí pro volby v České republice, které budou potom napadnutelné, lidi ztratí důvěru v demokracii a tak dále, to znamená, to skutečně není žádoucí. A není to zdaleka jenom můj názor, samozřejmě, proto jsem tady se opíral, celou dobu se tady opírám o citáty jiných lidí.

Masaryk uvádí, že alkohol celkově člověka otupuje. A to už bude poslední odstavec na toto téma. Ale myslím, že jsou to zajímavé citáty, které možná mnozí z vás neznali. Masaryk uvádí, že alkohol celkově člověka otupuje a bere mu jeho přirozenou vitalitu. Poukazuje především na špatnost takzvaného alkoholového přátelství, kdy se přátelé potkávají v hospodě, aby spolu popili a pohovořili. Přátelství je pro Masaryka vztah duše k duši a tohoto souznění nedosáhneme s alkoholem v krvi, míní Masaryk. Masaryk upozorňuje na to, že k běžným zvyklostem doby patří situace, kdy se spolu přátelé shledávají za účelem popíjení alkoholu. Takové setkání se podle Masaryka mění v povrchní konverzaci lidí, kteří si nemají co hlubšího sdělit a pouze spolu zabíjejí čas. Alkohol jim vytváří iluzi kvalitní... (s pousmáním) alkohol jim vytváří iluzi kvalitní konverzace a dobře stráveného času. Masaryk je přesvědčen, že chceme-li pěstovat humanitní ideály a etiku lidstva, je nutné, abychom byli střízliví a alkohol si navždy odepřeli. Masaryk sám byl abstinentem, alkoholu se celoživotně vzdal po smrti své matky v roce 1887. Takže k tomuhle jenom úsměvně a pozitivně dodám, že až se budeme odkazovat na Masaryka a na jeho odkaz, tak vidíte, že ten odkaz je poměrně široký.

Pojďme se podívat na to a pojďme se vrátit teď víc k demokracii, protože je to o těch korespondenčních volbách, je to o tom, že vy chcete měnit volební systém v České republice, takže to zasahujete přímo na solar demokracii v České republice, a velice riskantním a z našeho pohledu samozřejmě nepřípustným způsobem. Jak jsme již vícekrát zmiňovali, tak Masaryk často ve svých spisech mluví o propojení demokracie, mravnosti a humanity, principy se vzájemně obohacují a doplňují. Proto bychom nyní měli vysvětlit, co pojem humanita znamená.

Houška píše, že synonymně by se humanita dala nahradit slovy lidskost, člověčenství, její význam však zahrnuje i laskavost, vlídnost a snášenlivost. Obecně se dá říci, že pojem humanita vždy vyjadřuje chování příkladné, prospěšné a potěšující, které vždy odporuje zlu. Masaryk není zdaleka prvním myslitelem, který začal pojem humanita užívat. V literatuře se s pojmem humanita setkáváme již o 400 let dříve u Petra Chelčického, který v návaznosti na Husův odkaz volal po návratu k prvotnímu křesťanství. Chelčický byl absolutním odpůrcem jakékoliv války, dokonce i té obranné a spravedlivé, plně se hlásil k učení Ježíše.

Jinak je pozoruhodný jenom takový detail, protože právě v Chelčického ulici, která je pojmenována po Petru Chelčickém, já jsem začal chodit do první třídy tady v Praze, je to na Olšanském náměstí v Praze 3. A do mateřské školy, to jsem chodil tedy v Lidické ulici na Floře, tady na Praze 3, takže to bylo - ale je to kousek všechno, je to - že jsme bydleli v Jičínské 37, což je ta ulice od Flory dolů na Olšanské náměstí, tam nebyla ani sprcha v tom bytě, takže jsme se umývali v lavoru. Ale je to zajímavé, že právě v té Chelčického ulici, tam já jsem chodil do první třídy, ta základka je tam samozřejmě dodnes, ale potom jenom chvilku jsem chodil, protože pak už jsem byl tedy odejit do dětského domova, a to už bylo, pak už jsem byl v dětském domově v Krásném Dvoře u Podbořan, ten je tam dodnes taky u Žatce. Ale tak byla to ta moje první základka, byla zrovna v Chelčického ulici.

Tam to bylo zajímavé, protože díky staršímu bratrovi a mamince jsme se naučili číst ještě na mateřské škole, tady starší bratr, který tady dneska není. Proto já jsem byl jediný ve třídě, si pamatuji, na základce, který uměl číst, což mi ale způsobilo práci navíc, protože učitelka mi neustále dávala sešity, abych je rozdával spolužákům, protože jediný jsem přečetl to jméno. Takže jsem vždycky dostal úkol, každý den jsem měl vždycky úkoly, zatímco ostatní jen seděli a jenom vyčkávali nebo se bavili. Takže takovýhle mám zážitek. Takhle to prostě bylo. Ale to bylo fajn, jako mně to nevadilo. Vždycky jsem přečetl jméno a vždycky se přihlásil ten, kdo to byl. Takže když se řekne jméno Petr Chelčický, tak samozřejmě náhoda tomu chtěla, že vlastně s tím mám spojenou i takovou malou část svého života. Zrovna první třída základní školy, část první třídy základní školy.

Podobně to činil i Masaryk, s tím rozdílem, že Masaryk řadu Ježíšových výroků lehce poupravil a zmírnil jejich radikálnost, aby se jimi více přiblížil modernímu člověku. Masaryk nikdy neprezentoval humanitu jako svůj objev. Vždy o ní mluvil v kontextu její historie s přihlédnutím na dílo Husovo, Chelčického a mnohých českých obrozenců. Masaryk tvrdil, že mají-li české dějiny nějaký smysl, pak tento smysl zajisté pramení v humanitě, a proto by se humanita měla stát i naším národním programem. Masaryk tvrdí, že humanita by se však neměla omezovat pouze na náš národní program. Humanita by měla mít kosmopolitní charakter. Každý národ světa by měl usilovat o člověčenství. V době po první světové válce se myšlenka člověčenství projevila ve snaze o vytvoření mezinárodní organizace spojených národů, jež by sdružovala státy celého světa pod záštitou stejného cíle, a to udržení světového míru. Společnost národů však svého cíle nedosáhla a faktický význam ztratila v roce 1939, kdy začala druhá světová válka. Po ukončení války v roce 1945 byla založena další mezinárodní organizace, Organizace spojených národů, která se tak stala novým garantem světového míru a nositelem humanitních ideálů.

Humanita je náboženstvím lásky k bližnímu. Lidskost znamená vztah člověka k člověku. Člověk má v sobě vrozenou touhu po lásce a družnosti. Chce lásku dát a také lásku od okolí přijímat. To je podstata lidství. Humanita je Masarykovi především praktickou záležitostí, a proto jí přikládá i větší význam než náboženství. Avšak dodává, že lidskost bez náboženství nikdy není úplná. Mravnost by měla být postavena na náboženských základech. Masaryk především zdůrazňuje, že neexistuje humanita relativní. Relativní humanita není žádná humanita. Masaryk si plně uvědomuje, že může docházet k rozporům mezi naším jednáním a okolním světem. To, že se naše okolí chová nehumánně, v žádném případě neomlouvá naše vlastní nehumánní jednání. Není důležité to, co dělají druzí lidé. Podstatné je to, jak jednáme my. Z toho Masaryk dochází k závěru, že existuje pouze absolutní humanita. Buď se chovám humánně, anebo ne. Nic mezi tím neexistuje. Humanita je orientovaná na svět, okolní lidi a jejich potřeby, je altruistická a nesobecká. S humanitním cítěním je však důležité zachovat si i svůj úsudek, svoji individualitu a osobnost, protože každý se zpovídáme jedině svému svědomí. Nemělo by nás zajímat, co o našem chování soudí soused. Klíčové je, jak naše chování reflektujeme my sami.

Z uvedeného plyne, že Masaryk hlásá individualismus, avšak jeho pojetí individualismu je humanitní. Individualitou je Masarykovi člověk silného charakteru a vyzrálé osobnosti, který směřuje svou činností ke zdokonalení světa. Před čím Masaryk varuje, je krajní individualismus, který postuluje jedince jako středobod všeho dění. Krajní individualismus člověka prezentuje jako jedinou pravdu a míru všech věcí, kdy jedinec sám rozhoduje o tom, co je správné a co správné není. Tvrdí, že individualita v takovém pojetí vede jedině k egoistickému chování a k morálnímu anarchismu. Taková forma individualismu je pro něho nepřípustná. Nežijeme v tom světě sami o sobě a sami se sebou. Vždy jsme součástí interakcí s druhými lidmi. Jsme bytosti humanitní, a proto bychom se taky měli humanitně chovat.

Pojďme dál. V přehnaném individualismu a subjektivismu Masaryk spatřoval i důvod početního růstu sebevražd v Evropě v průběhu 19. století. Jan Patočka píše, že Masaryk vysvětloval sebevražednost moderního člověka ztrátou jeho víry Boha. Člověk tam zůstal opuštěn a sám. Ztratil objekt, kterého by se držel, od kterého by odvozoval smysl svého života. Nastalá nezakořeněnost se projevuje jeho lhostejností, izolovaností, nečinností, skepsí a někdy až nihilismem. Takový člověk na sebe bere veškerou vinu za své činy a sám sebe trestá tím, že se zničí. Masaryk je přesvědčen, že chce-li moderní člověk překonat nastalou krizi projevující se vysokou sebevražedností, je třeba být objektivní. Pokud Masaryk tvrdí, že je třeba být objektivní, myslí tím, že je třeba být humanitní, starat se o okolní dění a aktivně se do něj zapojovat.

Pro Masaryka je sebevražda čin nemravný, pramenící ze slabosti a morální nepevnosti. Sebevraždou člověk ukončuje dlouhý řetěz mravních chyb a vysvobozuje se z vlastního zoufalství. Masaryk je toho názoru, že většina potenciálních sebevrahů vede nemravný život. Jsou to lidé bez hodnot, bez ideálů a bez přesvědčení, že poctivou a vytrvalou prací lze tento svět zlepšit. Takoví lidé se utápí ve vlastní beznadějnosti a úzkosti, a proto raději dobrovolně život opustí namísto toho, aby snášeli jeho tíhu a bojovali o lepší budoucnost.

Kromě morálního úpadku má podle Masaryka na vzrůstající sebevražednost vliv i polovičatost člověka, která znemožňuje jedinci adekvátně hodnotit jeho život. Neúplný člověk cítí omrzelost životem, není schopen se veselit z běžných denních radostí, pociťuje už jen neštěstí. Polovičatost člověka je spojena s polovzdělaností. Lidé si ve škole osvojí široké množství znalostí a poznatků, avšak toto vědění nemá velký vliv na jejich život podle Masaryka. A Masaryk říkal, že mladí lidé se učí pro školu a neučí se pro sebe, pro vlastní rozvoj. Vědění, které člověk nabyde a není schopen ho nějakým způsobem prakticky využít, ho přivádí k fantazijnímu a pošetilému uvažování o světě, které mu krade chuť pracovat a končí celkovou znuděností. Masaryk sebevraždu chápe jako rozumovou a morální nerozvinutost člověka jako důsledek neúplnosti lidské bytosti.

Tady bych s prezidentem Masarykem polemizoval, protože ta situace v současné společnosti je přece i jiná. Protože když se podíváte, a tady se o to nikdo nikdy nezajímal, na důvody sebevražd, co mám informace, protože my v SPD se zajímáme o osudy lidí, kteří třeba skončili takovým osudem, tak řada těch příběhů je, že skončili v neřešitelných exekucích a skončili v dluhových pastech. A je to kvůli systému, který je nastaven českým státem. To znamená, prostě ti lidi mají třeba rodiny, všechno. Ale praktiky těch lichvářů a hlavně ta situace, kdy mimochodem i Fialova vláda uvádí lidi do chudoby a stoupá počet exekucí, jak víte, to jsou oficiální údaje. A ti lidi si potom musí půjčovat, už zoufale si půjčují, protože musí živit děcka, musí prostě mít na základní životní potřeby. A ti lidi si potom zoufale půjčují už, kde můžou, a dělají věci, které by normálně nedělali, tak potom to vlastně i velice slušní lidi, kteří sami v podstatě ani třeba nepochopili, ale mohlo k tomu dojít i z různých rodinných důvodů, tak je to vlastně stáhne do těchhletěch neřešitelných situací, které potom takhle řeší.

A já tady celou dobu, celou dobu, co jsem v politice, vyzývám k tomu, abychom řešili problém exekucí, lichvářů a nastavili ten systém tak, aby - samozřejmě dluhy se mají vracet, to je jasné, ale systém musí být nastaven tak, aby ten, kdo prostě má vůli pracovat, tak aby se do toho života mohl zpátky vrátit. A je to velký problém. Zřejmě to tenkrát za Masaryka nebylo, i když lichvář a prostituce, jak se říká, jsou dvě nejstarší řemesla na světě, takže určitě lichváři byli, ale zřejmě to nebyl tak velký rozměr. A musím říci, že samozřejmě tady ten problém je trošku širší v současné době, a musím říci, že v tuto chvíli plnou odpovědnost za neřešení tohoto problému, tím mám na mysli problém těchhle exekucí, dluhových pastí nese samozřejmě Fialova vláda. Plně úplně. A tady leží ode mě už i z minulého volební období, jsem to navrhoval, i toto volební období to ode mě leží, leží tady ve Sněmovně náš návrh SPD na zestátnění exekutorů. Mimo jiné. My prosazujeme zestátnění exekutorů, protože prostě z exekucí by neměl být byznys. A protože se ukázalo, že ten exekuční byznys je takový, a to já mluvím s exekutory, chodí za mnou i do kanceláře, znám několik, hovoříme o těch problémech samozřejmě, já je samozřejmě nabádám taky k tomu humánnímu přístupu, nicméně samozřejmě postupují nějakým způsobem v souladu s těmi zákony. Já ty informace mám z obou stran, z obou stran ty informace mám, a jsou to velké exekutorské úřady, opravdu, i ty, co patří mezi největší, protože chci slyšet ty informace, jak to je. A oni přestože znají moje názory na tuhletu věc, tak samozřejmě i ty informace i k nějaké diskusi dojde, když se potkáme.

A musím říct, že mě i v tomhle strašně zklamala Fialova vládní pětikoalice, v té asociálnosti a v tom, jak jste úplně odtržení od reality, protože zdaleka ne všechny sebevraždy jsou, že je to nějaký blázen nebo že je to nějakého psychického rázu. Ale spousta toho je právě, že jsou to nešťastní lidé, jsou to lidé v zoufalé situaci, do které je uvedl špatně nastavený systém v České republice, právě za to má plnou odpovědnost vláda, samozřejmě. Já neříkám za to, že se někdo to, ale za nastavení toho systému. To ne že bych takhle dával přímou odpovědnost někomu tady, to ne, ale ten systém, že je nastaven tak, že lidi potom cítí beznaděj, že i slušní lidi, co chodí do práce, nedokážou se potom vrátit do života a vypořádat se vůbec s tou situací, kterou tady nastavila vaše vláda, že nemají peníze. A tohleto si myslím, že je fakt špatně.

Pojďme dál, pojďme dál. Ale teď se tady bavíme o korespondenční volbě a já se tady bavím o těchhletěch věcech.

Kromě humanity a mravnosti prosazoval Masaryk často i realismus. Proto nyní uvedu, jak Masaryk realismus pojímá. Jiří Brabec tvrdí, že Masarykův realismus má dva filozofické kořeny. Tím prvním je pozitivismus Augusta Comta, druhým Platonova metafyzika. Pod vlivem Platonovy filozofie pojímá Masaryk demokracii a humanitu jako ideje, které jsou věčné, božské a nejsou nijak závislé na historickém vývoji. Jejich neustálá přítomnost v dějinách zapříčiňuje to, že my dějinám dáváme nějaký smysl. Měli bychom tento smysl dešifrovat a svým jednáním napomoci k uskutečnění tohoto smyslu.

Masaryk tvrdí, že ideje demokracie a humanity jsou nejhlubší podstatou lidství. Kromě toho Masarykův realismus navazuje na myšlení Comta a požaduje, aby naše vědění o světě bylo kritické, vědecké, konkrétní a fakty podložené. Naše vědění by nemělo být pouze spekulativní, nepraktické, akademické a omezené. Naopak by mělo být celistvé, rozumové a smyslové zároveň, mělo by vycházet z naší zkušenosti. Masaryk píše, že realismus bojuje proti přehnanému historismu, protože národu neprospívá opěvovat vlastní dějiny a zapomenout přitom usilovat o ovlivňování naší přítomnosti.

Koukám, že se venku setmělo mezitím. Kolik je? Aha.

Masaryk píše - ovlivňování naší přítomnosti a budoucnosti. Realismus nechce, aby česká historie stavěla na rukopisech, jejichž pravdivost není nijak vědecky prokázána. Národní identita musí být budována na pravdě. Pokud pravdivost rukopisů není prokazatelná, pak je musíme odmítnout a vycházet pouze z těch historických pramenů, které jsou reálné a vědecky podložené. Nemůžeme ospravedlňovat historické lži pod záminkou národního prospěchu, říká Masaryk. Masarykův realismus je bojem za pravdu. A tak jako je demokracie nemyslitelná bez humanity a mravnosti, tak potřebuje demokracie i realismus.

Václav Sobotka píše, že by bylo chybou domnívat se, že Masaryk byl proti studiu českých dějin. On sám se studiu české historie věnoval několik let. Pouze odmítal studium historie falešné a přílišné lpění na historii vůbec. Sobotka píše, že Masaryk pouze chce, aby se studium české historie zlepšilo. Abychom zkoumali takovou minulost, která pokračuje přítomností. To znamená především zachytit v minulosti a přítomnosti smysl našeho života. Sobotka dodává, že z toho pro Masaryka vyplývá volba, kdy se každý Čech musí rozhodnout, zdali je pro myšlenku českou, tedy pro návaznost na reformaci, anebo se ztotožňuje s myšlenkou Rakouska, tedy s protireformací.

Před první světovou válkou Masaryk formuloval politický program České strany lidové neboli realistické strany, kterou založil v roce 1900. V realistickém programu Masaryk mluví o novém státoprávním uspořádání Rakouska Uherska, ve kterém by každý národ mohl rozhodovat ve vnitřní politice samostatně a v té vnější, zahraniční, by vystupoval jako součást Rakouska-Uherska. Monarchie by tak byla rozdělena do jednotlivých self governmentů, což by fakticky odpovídalo federativnímu státnímu uspořádání - federativnímu státnímu zřízení, pardon. Ve svém programu se Masaryk odkazuje již na Palackého ideu českého státu v rakousko-uherské monarchii, se kterou se ztotožňuje. Dodává, že každý Čech by se měl zajímat o osud monarchie, protože je to i jeho osud. Občané by měli pracovat na prosperitě země. Pro tyto a podobné názory byl Masaryk neoblíbený a často kritizovaný. Někteří čeští politikové ho často obviňovali z rakušanství, což jen dokazuje jejich hluboké nepochopení Masarykových myšlenek a úmyslů.

Jak jsme již výše uvedli, realismus odmítá přehnaný historismus. Stejně tak se staví do pozice k Palackého výkladu dějin jako dějinného sporu Čechů a Němců. V tom Masaryk spatřuje malost a píše, že náš národ se vyvíjel samostatně, pozitivně, aktivně v ideálu humanity.

Samozřejmě idea federalismu, toho federativního státního zřízení, to samozřejmě opět už nabralo v současné realitě, kdy jsme v Evropské unii, nabralo to jiné konsekvence, jinou realitu. A samozřejmě v okamžiku, že nám tady diktuje Evropská unie 80 % legislativy a přímo nám diktuje na sílu, a Fialova vládní koalice to servilně odsouhlasila, abychom přijímali v rámci migračního paktu EU - no servilně, vlastizrádně to odsouhlasila - že máme přijímat africké a islámské migranty nebo platit drahou pokutu, a pakliže, to už jsem tady rozebíral asi před dvěma měsíci, ten migrační pakt EU, ty lži, co tady předváděl ministr vnitra Rakušan ze STAN, že to neobsahuje kvóty, no samozřejmě to obsahuje kvóty, vždyť jsem to tady celé vysvětloval, že jo, že v případě, že se nebude moct, že budou nadmíru státy přistupovat k placení toho výpalného, pokuty 20 000 eur, 500 000 korun za odmítnutého migranta, a vedení EU zjistí, že se ty státy z toho chtějí vyplácet a nikoliv část států přijímat, tak dochází ke druhému kolu řízení a pak už se přikážou ti migranti povinně. Povinně se pak přikážou v té druhé fázi. Povinně a na základě kvót pro každou zemi podle velikosti té země, jestli si pamatuju dobře.

Takže jsou tam kvóty samozřejmě a máme prolhanou vládou s prolhaným ministrem, která bagatelizuje ještě takovouhle závažnou věc. Prostě vy musíte skončit za každou cenu, protože já tady nechci žádné africké a arabské migranty, aby nám tady chodili prostě! Kriminality už je tady dost. A nechci, aby nikdo tady chodil ani zahalený prostě. Tady je Česká republika. Já si také nemůžu vzít v Saúdské Arábii tamhle plavky a dát si na ulici pivo. Tak co to je za vyvážený vztah? A postavit si tam křesťanský kostel. To vůbec nechápu, že tohle blázniví politici z Fialovy vládní koalice nechápou!

Jako kdybyste neznali tu českou pohádku - strčí prstíček, když pootevřete, a pak už je tam celá ruka. Tak já to nechápu prostě. Vždyť to jsou to prověřené historické pravdy. Kdyby je jenom ruka potom, že ano? Takže prosím vás, to prostě je úplně šílené, co tady předvádí vládní koalice. Takže to, co vlastně Masaryk tady mluví o té federalizaci, tak to zřejmě tenkrát bylo samozřejmě jiné soustátí nebo zachování jiných pravomocí, vzájemné jiné asi rozdělení kompetencí. To zase zasluhuje jiný rozbor, to už tady rozebírat nebudu. Mimochodem mám tady na to ještě tři další materiály, takže k tomu se ještě dostaneme, doufám.

Tady někdo z vládní koalice po hodině vystoupení říkal, že jsem unavený. Už asi v 10 hodin dopoledne mi říkal, že Okamura je prý unavený, tak teď koukám, že je půl páté, ale zatím na mě únava nejde, takže to je v pořádku. Takže vůbec nevím, o čem to mluvil ten člověk. Zase, já ty poslance neznám, protože oni, jak nevystupují tady, tak vždycky něco tady někdo plácne anonymního a uráží tady a já vůbec nevím, kdo to je, takže se omlouvám. Ani nemůžu mluvit prostřednictvím. (K předkladateli:) Ne, to neukazuji na vás, to ukazuji tady někam do toho prostoru, kde stál ten člověk. Ale prostě vždycky nějaký výkřiky je tady. Samozřejmě nepravdivý. V 10 hodin říkat po hodině mého projevu, že jsem unavený, když všichni vidí, že unavený nejsem a jsem naopak plný energie. Tak. Ale ještě nekončíme. Ještě nekončíme. Já jsem zjistil, že jsem teprve na straně 42 ze 100 stran, a to jsem v té střední části projevu teprve. Tak teď nevím. Do kolika je dneska jednací den vlastně? Do 19 hodin? (Souhlasné projevy ze sálu.) Do 19 hodin, protože se nehlasovalo o po 19. hodině. Hlasovalo se? (Ne.) Nehlasovalo, že ano. Tak jasně. Já jsem ale včera avizoval, že vystoupím až od devíti, protože potřebuji maximální časový prostor proti tomu vašemu návrhu to zdůvodnit, takže jsem to férově řekl. Takže dál. Nebudeme se zdržovat.

Před první světovou válkou Masaryk formuloval politický program České strany lidové neboli realistické strany, kterou založil v roce 1900. V realistickém programu Masaryk mluví o novém státoprávní uspořádání Rakouska-Uherska, ve kterém by každý národ mohl rozhodovat ve vnitřní politice samostatně, a v té vnější, zahraniční, by vystupoval jako součást Rakouska-Uherska. Monarchie by tak byla rozdělena do jednotlivých self governmentů, což by fakticky... Pardon, tohle už jsem četl. To už jsou poznámky, které jsem teď rozebral.

Jak jsem již výše uvedl, realismus odmítá přehnaný historismus, stejně tak se staví do opozice k Palackého výkladu dějin jako dějinného sporu Čechů a Němců. V tom Masaryk spatřuje malost a píše, že náš národ se vyvíjel samostatně, pozitivně a aktivně v ideálu humanity.

Ještě jsem chtěl jenom upozornit paní předsedající, že v okamžiku, kdybych náhodou skončil před tou 19. hodinou, tak už se hlásí náš místopředseda poslaneckého klubu Radek Rozvoral.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, pan Rozvoral je v systému s faktickou poznámkou. Prosím, můžete pokračovat.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ano. A nejenom s faktickou, ale protože tady není Radim Fiala, tak i s přednostním právem pro jistotu. (Předsedající: Ano.) Je tam. Takže abychom se tady pak nepřehadovali, jaký bude program. Protože jsem slyšel, že vládní koalice chce určit program, tak jsme si to trošku tady zmanažovali malinko.

Takže spor s Němci jsme nepotřebovali k tomu, abychom se vyvíjeli a někam dále posunovali. Masaryk uznává, že antagonismus s Němci sehrál v našich dějinách svou roli, ale nepřikládá jí takovou důležitost jako Palacký. Masaryk vybízí Čechy, aby nesetrvávali v malosti a sami na sebe pohlíželi jako na národ schopný, aktivní a pozitivní, protože pokud my sami sebe budeme vnímat male, tak nás tak budou vnímat i národy ostatní. Je třeba, abychom nabyli národního sebevědomí. Masaryk svůj realismus filozoficky vyložil jako nutnost poznávat vždy a všude jádro věci. Jinými slovy, Masaryk říká, že je třeba zkoumat podstatu věci a její vývoj, přičemž se však nemůžeme omezit pouze na změny historické. Realismus mu je úsilím o uvědomělou politiku, je mu uskutečňováním ideje humanity a je mu zájmem o zítřek. To tady má být politika realistická. Přiznám se, že je snadnější o ní mluvit než ji provádět. Masaryk, 1923. Tak pojďme se podívat - vidíte, že tu demokracii rozebírám opravdu podrobně, aby bylo jasné, o co tady jde.

A teď bych se rád věnoval otázce výchovy a vzdělání, protože to je pro Masaryka, chci zdůraznit, z hlediska demokracie klíčovou otázkou na cestě k demokracii. Proto o tom mluvím, protože přímo, přímo tady Dokulil píše, že školu Masaryk pokládal za základ státu a prospěch společenské změny a klíčovou otázku na cestě k demokracii. Takže všechno má zásadní souvislosti s vaším návrhem korespondenční volby. Masaryk učitele chápal jako spolutvůrce žákovy osobnosti a jako nezávislou politickou autoritu, která by měla žáka vychovávat k občanství. Podobně chápal školu a učitelovo poslání již Jan Amos Komenský, který považoval vzdělání a výchovu za úsilí o nápravu věcí lidských.

Otakar Antoň Funda pojímá Masarykovu koncepci vzdělání v souvislosti s třemi modely evropské výchovy a vzdělání, a to model platonský, křesťanský a osvícenský. Platonský model výchovy je spojen s péčí o duši s jasným cílem, aby rozumová složka duše řídila dvě další složky duše, a to vůli a žádost. Pro Platona je výchova cestou k ideji dobra a krásna. V Masarykově pojetí by měla výchova směřovat k ideálu demokracie a humanity. Křesťanský model výchovy se rozvíjel ve dvou přístupech - výchova jako proměna a výchova jako postupné zdokonalování se. První přístup chápe výchovu jako existenciální proměnu, kdy se člověk stává novým člověkem, přičemž proměna musí být vždy iniciována odpuštěním. Toto pojetí výchovy nebylo Masarykem přijato. Masaryk podobně jako Komenský prosazovali druhé křesťanské pojetí, a to výchovu jako postupné zdokonalování se. Oba byli přesvědčeni, že každý člověk by se měl podílet na božím plánu, prostřednictvím kterého pozvolna roste jeho bytost.

Poslední osvícenský model je založen na racionální kritice, empirii a na smyslovém poznání. Masaryk se k tomuto modelu hlásí ve svém tvrzení, že škola je základ státu. Pouze vzdělaný volič, který je autonomní ve svém myšlení a rozhodování, se rozvíjí v demokracii. Funda, strana 123 a 129.

Masaryk své pedagogické názory shrnul v přednášce Některé problémy pedagogické a didaktické, to je název té přednášky, ve které upozorňuje na několik negativních jevů ve školském prostředí. Hned v úvodu mluví o skepsi vůči škole, vůči možnosti vychování, o vyučování ve školách. Život, jak se praví, vychovává, ale škola nevychovává. Masaryk dodává - což je citát Masaryka. Masaryk dodává, že na to, abychom tvrdili, že škola žádné výchovné působení nemá, není skepse široké veřejnosti vůči škole tak velká. Konstatuje však, že je pravdou, že mnohdy život sám je lepší učitel. Masaryk pozoroval, že ten, kdo se vrátil z Ameriky, je jiný, lepší a více rozvinutý člověk než ten, kdo zůstal doma. Z tohoto pohledu se mu jeví škola jako nedostatečná, neúplná. Další Masarykova skepse vůči škole se vztahuje na otázku vlivu dědičnosti, a do jaké míry je možné výchovu člověka pozměnit. Masaryk píše - vzpomeňme si na císaře Nera, který byl vychováván filozofem Senecou a který se po jeho vzoru filozofem nestal a po mravní stránce se nestal ani člověkem.

Jinak samozřejmě, kdo se zaposlouchal až teď do toho mého projevu, tak to, že kdo se vrátil z Ameriky, je jiný, lepší a více rozvinutý člověk, než ten, kdo zůstal doma, to už bylo v jiné pasáži před několika hodinami, už to proběhlo, názor na tu Ameriku v tom smyslu, že to byla tehdejší Amerika, která byla demokracií, kdy Evropa nebyla ještě tak rozvinutá v tomto smyslu, a Masaryk se tam poučil a přenášel ty zkušenosti sem. Dnešní Amerika, to je něco jiného, nemluvíme o současné době přece. Takže Evropa se taky posunula samozřejmě jinam, abychom neškodili Masarykovi, že jo, v tomto, že by snad si myslel, že to tady je horší než tam. Ale byla jiná doba, jiné konsekvence této situace. Ale o tom jsem mluvil, nevím kdy, ale tipuji tak pře pěti hodinami to možná bylo, nebo tak pět šest hodin zpátky to bylo.

Masaryk v přednášce dále mluví o určité školské patologii, projevující se v tom, že škola zhoršuje psychický i fyzický zdravotní stav dětí tím, že jednostranně rozvíjí rozum na úkor citů a vůle. To vede k přetížení mládeže, ke vzniku duševních chorob a ke zvyšujícímu se počtu dětských sebevražd.

Další námitka, kterou Masaryk vůči škole vznáší, se týká jejího epizodického charakteru. Škola hraje v životě dítěte svoji roli jen v období od šesti do čtrnácti let, kdy má žák povinnost školu navštěvovat. Před zahájením školní docházky a po jejím ukončení se již škola více o žáka nestará. Proto Masaryk vznáší požadavek delší školní docházky, čemuž by odpovídaly dnešní mateřské, střední a vysoké školy. Pozoruje však, že jakmile mladý člověk vyjde školu, chová se, jako by nikdy v jeho životě ani nebyla. Tento fakt svědčí o omezených možnostech školy jedince formovat a vychovávat. Škola může v žácích pěstovat hodnoty a mravy, nedojde li však k jejich zvnitřnění, skončí školní působení spolu s koncem studia. Snahy o překonání epizodičnosti školy bychom v dnešní době mohli pozorovat v rozvoji programů celoživotního vzdělávání či univerzit třetího věku. Oba druhy studia umožňují široké veřejnosti doplnit si a rozšířit vzdělání. To jenom doplnění.

Masaryk uvedl, že by moderní škola měla směřovávat k naplnění šesti následujících cílů. Škola by se měla demokratizovat - vidíte, že hovořím o demokracii - demokratizovat stejně tak jako politika. To znamená, že vzdělání by mělo být rovné a všeobecně závazné pro všechny děti. Škola by měla být praktickou. Měly by více vznikat školy technické a praktické, které by žáky učily dovednosti, již by využili ve své budoucí práci. Škola by měla být vědeckou a specializovanou, protože věda nahrazuje teologii a stává se novou autoritou. Škola by měla být státní, sociální a politická. Masaryk konstatuje, že ani sebelepší škola není dostačující, protože není schopná uspokojit potřeby všech. Proto je nutné sebevzdělání, kdy se žák vedle školského učiva dovzdělává sám tím, že cestuje nebo se rozvíjí četbou. Přednáška byla publikovaná, to, o čem tady hovořím, v pokrokovém listu Český učitel v roce 1899.

Miroslav Cipro píše, že Masaryk pojímá školu jako první politickou instanci, přičemž se odkazuje na Komenského, který chtěl školní výchovou a vzděláním dosáhnout nápravy společnosti. Výchova a vzdělání jsou silnou politickou zbraní, protože prostřednictvím výchovy se mladý člověk formuje a ovlivňuje se jeho vnímání a chápání světa. Mění-li se politický režim státu, mění se obvykle i školní osnovy a spolu s ním často i výklad dějin. Otázka politické vzdělanosti se Masarykovy jevila naléhavá především u studentů vysokých škol. Ve své promluvě k nim uvedl, že vedle akademického odborného vzdělání je neméně důležité i politické vzdělání, které by mělo být založeno na sebevzdělání. Student se musí naučit hodnotit různé politické ideje a stranické programy. Měl by být schopen kriticky, věcně a spravedlivě rozhodnout, které straně dá ve volbách svůj hlas.Masaryk si uvědomuje, že všechna rozhodnutí člověka jsou do jisté míry ovlivňována emocemi. Proto zdůrazňuje, že úkolem studenta je tyto emoce kontrolovat a oprošťovat i od svých rozhodnutí. Především by však student neměl být indiferentní k politickému dění, říká Masaryk.

Do přímého styku se studenty přišel Masaryk během své 35leté praxe vysokoškolského učitele v Praze, kde přednášel filozofii. Růžena Žarnovičanová píše, že Masaryk sám sebe za pravého pedagoga nepovažoval, protože jediný, koho se snažil vychovávat, byl on sám. Raději než aby přednášel svým studentům, co jiní napsali, diskutoval s nimi o aktuálních společenských problémech. Někdy se dokonce debaty se studenty protáhly a pokračovaly i v jeho domě. Studenty učil Masaryk především myslet, předávat jim své zkušenosti a snažil se jim učivo dát do souvislosti s aktuálním světovým děním. Nevystupoval před studenty jako neomylná autorita, naopak vždy když se mýlil, svoji chybu bez hanby přiznal.

Jeho rodičovská výchova se nesla v podobném duchu. Dcera Olga Masaryková, Olga Revilliodová Masaryková, na něho vzpomíná jako na dobrého otce, který žil pro svou rodinu. Masaryk byl proti tělesným trestům a nikdy své děti neuhodil. Dětem nechával svobodu, aby se ony samy rozhodly, jak se svým životem naloží. Nevychovával je k obrazu svému, snažil se je kultivovat a povzbuzovat ke svému vlastnímu rozvoji. Stejně tak před nimi neskrýval a nemaskoval problémy, které přináší život. Vždy s nimi ovšem mluvil otevřeně. Děti vedl k disciplíně. Například věděly, že nesmí na otce mluvit, pokud zrovna v pracovně píše či čte. Bylo třeba počkat, až práci odloží. Olga Masaryková vzpomíná i na to, jak si s otcem hrávala v jeho knihovně, kdy ji otec vozil na Aristotelových svazcích. Podobně jako nevyžadoval od svých studentů encyklopedické znalosti, přistupoval stejně ke svým dětem. Šlo mu především o to, aby se jeho děti naučily to, co vědí, použít v životě. Učil je proto živou pracovní metodou, která vycházela ze znalosti, kde si potřebné informace mohou vyhledat a jak je mohou zužitkovat.

A teď bych se rád věnoval dalšímu tématu, už se blížím, už se blížím do poloviny té střední části svého projevu. (Potlesk.) Děkuji. Protože jsem na 47. straně z těch 100 stran, ale to je ten střed. Teď se chci věnovat tématu české otázky, tak jak ji vnímal Masaryk, protože to si myslím, že je taky poměrně jakoby zajímavé, nebo je to zajímavé.

Česká otázka, jak ji pojímá Masaryk, je otázkou po smyslu českých dějin a nalezení ideového základu pro naši přítomnost a budoucnost. Nalezením ideového zakotvení českého národa chtěl Masaryk zlepšit tehdejší českou politiku. Havelka píše, že těžko bychom v Evropě našli jiný národ, který věnoval tolik úsilí a času na odhalení své vlastní národní identity. Jako první otevřel otázku smyslu českých dějin Masaryk. Později se k němu přidali další čeští vědci a intelektuálové. Jaroslav Opat uvádí, že Masaryk na základě svého důkladného studia světové historie dospěl k závěru, že národní dějiny nejsou nahodilé. Tvrdil, že v dějinách existuje určitý řád, o kterém mluvil jako o světovém plánu, či dokonce jako o plánu prozřetelnosti. Úkolem každého národa, zejména filozofů a historiků, je tento plán odhalit a v souladu s ním pak dál jednat.

Ještě předtím, než se Masaryk otázkou smyslu dějin začal zabývat, reflektoval dějiny na počátku devatenáctého století Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Hegelovo filozofické pojetí dějin tvrdí, že dění ve světě není náhodné, ale je účelně řízeno plánem božské prozřetelnosti, neboli božským rozumem. Podstatou světa je objektivní duch, který naši historii ovlivňuje. Kromě toho Hegel předpokládal, že v dějinách mají význam subjektivní lidské vášně, čímž myslel konkrétní činy člověka. Hegel píše, že budou li soukromé zájmy občanů totožné s božským rozumem, bude stát silný a jednotný. Masaryk podobně jako Hegel věřil, že dějiny se řídí plánem prozřetelnosti, který dějinám dává smysl. Masaryk proto před sebe postavil úkol, jímž bylo odhalení tohoto plánu a smyslu v českých dějinách, o což se pokusil ve svém díle s názvem Česká otázka.

Miloš Havelka píše, že už samotná volba názvu knihy vypovídá o tom, jak Masaryk hodnotil tehdejší českou politiku. Slovo otázka by synonymně šlo nahradit slovem problém. Masaryk tedy poukazuje na problém projevující se v politice, kultuře i národní identitě. Problém, který je třeba prostudovat a vysvětlit. Havelka tvrdí, že kritika stávajících poměrů a objasnění dějinného smyslu českého národa je pro Masaryka základním předpokladem k vytvoření takové politiky, jež by se neomezovala pouze na stranické cíle a na plytký nacionalismus, ale korespondovala by s plánem božské prozřetelnosti a sledovala by zájem všech občanů. Havelka o tom napsal ve své knize v roce 1995 na straně 15, kde to všechno analyzuje, tyhle ty výroky.

Havelka píše, že Masaryk nebyl historik, a tudíž jeho záměrem nebyla studie historických pramenů, ale spíše mu šlo o filozofické porozumění českým dějinným souvislostem. Chtěl v české historii objevit věčnou a dějiny překonávající ideu. Tu Masaryk spatřoval v humanitě. Citát: Humanita znamená náš národní úkol vypracovaný, odkázaný nám našim bratrstvím. Humanitní ideál je všecek smysl našeho národního života. Konec citátu Masaryka. A dodám zase komentář. Masaryk spatřuje český dějinný smysl v humanitě, která měla v době reformace podobu náboženskou. V Kollárově programu se stává ideou národnostní a nakonec (v?) Palackého programu nabývá programy politické. Palacký se stal pokračovatelem Kollárova díla a Kollár svými humanitními snahami navazoval na českou reformaci. Podle Masaryka je humanita smyslem a cílem našeho národního snažení. Otázkou však zůstává, jakými prostředky docílíme toho, aby se náš malý národ udržel v konkurenci velkých národů. Masaryk píše, že tuto otázku již předtím kladl Kollár a poté i Palacký, tvůrce českého politického programu, a oba na otázku odpověděli stejně. Náš národ bude mít svoje místo v Evropě pouze tehdy, budeme-li o něj usilovat humanitními prostředky. Tuto myšlenku od nich Masaryk přebírá, upřesňuje, co to v praxi znamená. Jednat humanitně znamená rozhodovat se na základě rozumu a srdce. Masaryk je přesvědčen, že nikoliv cestou násilí, ale cestou usilovné práce lze uskutečňovat smysl našich dějin.

Takže vidíte, že je to poměrně poučná pasáž pro všechny, kteří přemýšlí nad tím, ať s tím souhlasíme, nebo ne. To teď nehodnotím, ale je tady řada poučných pasáží v mém projevu podle mého názoru, protože právě ta otázka toho, jak se náš malý národ má udržet mezi těmi velkými národy, každý to vidí jinak. Fialova vládní pětikoalice to vidí ve zrušení práva veta České republiky v EU, rozplynutí, konec českého národa. Piráti mluví dokonce, vládní Piráti z vaší společné koalice, mluví dokonce o tom, že existuje evropský národ, říkají. Samé nesmysly plácají. Já jsem český občan, já mám maminku z Moravy, já nemám... já vůbec nevím, co to znamená za vytváření nového pojmu, jo? Já chci české občanství, nechci evropské občanství. Co to z nás děláte, Piráti? O čem to mluvíte? Jaký evropský národ? Jsou evropské národy, ale co to tady vytváříte za umělé věci? Piráti chtějí zrušení práva veta a prostě mluví o tom... protičeské názory otevřeně zaznamenává.

Třeba typickým exponentem je ten ministr Dvořák z toho hnutí STAN, toho nikdo nezvolil, ale byl dosazen. No dobrá. Ale chci říct, že samozřejmě ta otázka tady je, protože máme mezi námi lidi, kteří prosazují zánik České republiky, konec českého národa a chtějí to transponovat do evropského národa a prosazují ukončení možnosti veta České republiky v EU, aby si prostě všechno už diktovali Němci, Francouzi a ty velký národy. Ano, to jsou strany Fialovy vládní pětikoalice, jako jo, ty dělají přímo protičeskou vlastizrádnou politiku, která je proti zájmům českého národa. To samý v bledě modrém jsou lidovci, samozřejmě, KDU-ČSL.

A pak jsme tady my, kteří chceme, aby byla zachovaná česká koruna. Vy chcete euro. ODS chce euro, hovoří o tom, vždyť já jsem četl ty citáty. Hovoří o tom kladně, o euru hovoří Miloš Vystrčil, předseda Senátu, tady i jedna paní poslankyně za ODS o tom zcela kladně otevřeně hovoří, že chce přijímat euro, senátorka za ODS Miroslava Němcová, předsedkyně Sněmovny to byla tady za ODS, jeden z nejvyšších, nejznámějších představitelů ODS chce přijímat euro. No ODS euro chce přijímat, ano, ODS je pro přijetí eura, minimálně značná část. To je přece úplně zřejmé. A ti zbylí servilně mlčí. To znamená, premiér Fiala na to téma řekne, že to nebude probírat ve vládní koalici, ale neřekne, že nechce euro. Že euro nikdy. To přesně je, to jsou takoví ti hadi, řekl bych, obrazně řečeno, kterým se chce zase proplout nějakým alibistickým výrokem.

My SPD říkáme jasně - euro nikdy, protože to není pro českou republiku výhodné. Není to výhodné, protože my nechceme být součástí evropského stabilizačního mechanismu, kde my z našich peněz budeme platit... My si budeme muset půjčit na to, abychom dali peníze do evropského stabilizačního mechanismu, z kterého se budou splácet ekonomické problémy a astronomicky zadlužené státy eurozóny. A už nejenom ty jižní samozřejmě, Španělsko, Itálie a takovéhle státy, ale už i Francie do toho teď spadá. Takže to tedy ne! No to byste nám dali, Fialova vládní pětikoalice! Vy chcete, abychom ztratili právo veta, to znamená, hlas už by nebyl žádný náš, aby to tam diktovali Němci s Francouzi, kterým ještě my na dluh pak budeme platit jejich prostě pošramocenou ekonomiku a jejich zadlužené rozpočty. No to je sebevražda s vaší vládní koalicí! Úplná sebevražda České republiky, vás, vy to chcete - zničit Českou republiku! To je prostě otřesný úplně! O-třes-ný!

Přitom my na ty země vůbec nemáme vliv, na jejich hospodaření, tam jsou jiné vlády. My nemáme vůbec žádný vliv na jejich státní rozpočet. To je, jako kdyby nějaký soused ve vaší ulici nebo ve vašem baráku, to není ani soused, ob deset baráků, ještě možná někde v sousední ulici, ve městě, ani ne v ulici, vám zaklepal na dveře a řekl, heleďte, on si napůjčoval, nemá peníze, tak tady za něj podepište ten dluh, že budete spoluodpovědný za ten dluh. Bude to člověk, kterého jste v životě neviděl, ani neumíte jeho jazyk a já nevím co. Pak vám zaklepe na dveře exekutor a řekne, hele, plaťte za něj, a vy byste řekl, počkejte, vždyť já ho vůbec neznám. Něco jste mi tady dali podepsat, ode mě beze mě, a já za něj budu platit na úkor rodiny, všeho?

Co to předvádíte? Spíš co si to vůbec dovolujete, s takovými návrhy přicházet, které poškozují Českou republiku a naše občany? Drtivá většina občanů nechce euro a my prosazujeme referendum. Pakliže vaše škodlivá vláda skončí, tak to téma referendum nebude úplně potřeba, ale udělal bych ho stejně, protože ten tlak je tady pořád. Takže referendum. My prosazujeme referendum o přijetí nebo nepřijetí eura a samozřejmě i o dalších otázkách. Samozřejmě také ukončit vaši vládu, která jde proti zájmům českých občanů. Vy chcete euro v České republice, Fialova vládní pětikoalice. My ho nechceme. Nechceme nikdy euro! To je zásadní rozdíl mezi programem SPD a vaší Fialovou vládní pětikoalicí. Je potřeba určitě tyhlety věci si tady připomenout, protože jestli si myslíte, že tahleta debata zapadne - nezapadne. A nezapadne ani v předvolební kampani. To už je příští rok. Nezapadne to. Vy jste euro a přijímání migrantů do České republiky, migrační pakt. To jste vy. My jsme proti přijímání takovýchhle migrantů, proti přijímání nelegálních migrantů, a jsme proti euru. Tak to je. Demokratické by bylo, abychom na to vyhlásili referendum, na migranty i na to euro. My to chceme. SPD to prosazuje. Proč se toho bojíte? Proč to nechcete? Proč to děláte proti vůli lidí? Protože víte, že lidi to nechtějí, ale to je vám ukradené. Takže to je Fialova vládní pětikoalice. To je opravdu úplně otřesné, co se tady za vás děje.

Teď se posuneme dál. Podle Masaryka je humanita smyslem a cílem našeho národního snažení. Otázkou však zůstává, jakými prostředky docílíme toho, aby se náš malý národ udržel v konkurenci velkých národů. Ano, to už jsme tady probírali.

Jinak jsem dostal informaci - ale to je taky v pořádku - že stejně končíme ve 21 hodin. Ne, až v půlnoci se končí, že jo? Takže jsem získal další čas, chápu to dobře? Já jsem myslel, že je to do 19 hodin, tak jsem si říkal, že něco uspěchám nebo si ještě přehodím stránky. Takže do půlnoci je to nějak odsouhlasené, jo? Není? No tak do kolika je dnešní schůze tedy? (Odpověď ze sálu, že jednání bude do 21 hodin.) Do 21. hodiny je dnešní schůze, jo, jasně. Tak já se nebudu zdržovat a budu pokračovat. Takže pojďme na to.

Pro potřebu vysvětlení smyslu našich dějin... Takže koukám, že už mluvím skoro osm hodin. To nejsem normálně ani v polovině. To asi mluvím pomaleji, než jsem tedy čekal. No dobře. Ani na WC se mi nechce, to jsem se nějak naprogramoval, nechápu to. (Smích a potlesk v sále.) Alespoň je vidět, jak jsem zapálený pro to téma, že jo?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Zezadu kontroluji, že je všechno v pořádku. (Potlesk a smích v sále.)

 

Poslanec Tomio Okamura: No tak že jste to vy, pane Havlíčku, tak... vás já mám rád.

Takže pro potřebu vysvětlení smyslu našich dějin se Masaryk v České otázce věnuje naší minulosti a dodává, že právě historie je učitelkou života, avšak upozorňuje, že hlavní učitelkou života je sama přítomnost, život teď a tady. Přílišné hloubání v historii by totiž podle něho mohlo ohrozit naši přítomnost a budoucnost. Masaryk tvrdí, že národu neprospějeme, pokud budeme zkoumat pouze naši historii. Je nutné, abychom se zacílili i na rozvoj věd přírodních a sociálních, k čemuž je potřeba věnovat se studiu zahraničních autorů, kteří se již nad podobnými problémy zamýšleli. Masaryk shledává, že prvním Čechem, který se aktivně zasluhoval o přítomnost, byl Karel Havlíček Borovský. Kollár koncept humanity převzal od německého filozofa Johanna Herdera.

Mimochodem, když jsem mluvil minule, tak to jsem mluvil tuším 7 hodin 7 minut, že jo? Říkali, že je to 10 minut do světového rekordu, že jo? Jo, jo, tak to je, teď už je to přes, tak jsem zvědavý, jestli to tak bude. To se musíme podívat. Ale já jsem ještě neskončil, takže dobrý. Nechci říkat, protože ten první byl Fidel Castro, tuším že psali, že? Tak s ním bych se nechtěl zase tak srovnávat. Ale jedeme dál. Mám toho na srdci ještě hodně.

Takže v Masarykových myšlenkách týkajících se humanity jako smyslu českých dějin nastává určitý posun v jeho díle Jan Hus, vydaném roku 1896. Masaryk píše, že podstatou českých dějin je náboženský ideál bratrský, který vznikl v období reformace a jehož převzali první čeští buditelé Dobrovský a Kollár. Oni sami byli kněžími, Dobrovský katolickým a Kollár evangelickým, a oba usilovali o duchovní pokrok a svobodu.

Podle Masaryka je humanita podstatou reformačních snah obrozeneckého úsilí a vysvětluje, že humanita je jen jiné slovo pro bratrství. Masaryk je přesvědčen, že česká humanita má svůj ideový základ v reformaci, nikoliv ve Velké francouzské revoluci. Tvrdí, že podstata české humanity je náboženská. Zatímco v České otázce je smyslem českých dějin humanita, v Janu Husovi Masaryk upřesňuje, že se jedná o humanitu náboženskou. Smysl českých dějin je pak dán dvojím poměrem - vztahem bližního k bližnímu a vztahem bližního k Bohu.

Po vydání Masarykova díla Česká otázka v roce 1885 se v českých zemích otevřela diskuse nad smyslem našich dějin. Nejvýraznějším Masarykovým kritikem byl Josef Pekař, který problematice věnoval spis Masarykova česká filozofie, který byl publikován v roce 1912. Pekař již v úvodu své práce píše, že cílem stati je pokus o kritický historický rozbor Masarykovy filozofie dějin. Ten text už je z roku 1912, ano. Pekař vytýká Masarykovi nedostatečné a neurčité vysvětlení pojmu humanita a nesouhlasí se ztotožněním humanity české reformace s humanitou národního obrození, které od sebe dělí několik století. Pekař píše, že rozdíl mezi středověkým a obrozeneckým pojetím člověka a národa je nepřekonatelný. Dávat do přímé souvislosti snahy národního obrození s českou reformací se jeví Pekařovi jako dostatečně nepodložený argument.

Masaryk do čela obrozeneckých snah postavil Dobrovského, který svou prací údajně navázal na reformační odkaz, což Pekař zcela zavrhuje. Píše, že se Dobrovský ve svých dílech o Janu Husovi a husitech skoro nezmiňuje. Jediné, co ho na Husovi zajímá, je jeho zdokonalení českého jazyka. Dobrovský se vyjadřuje pochvalně o období let 1520 až 1620, které označil za zlatý věk české literatury. Jiná spojitost mezi Dobrovským a českou reformací však podle Pekaře neexistuje. Pekař píše, že kdyby si Dobrovský a Jungmann historicky cenili dobu husitskou, nemuseli by Hanka, Linda a Svoboda na počátku 19. století padělat rukopisy, aby měl český národ být na co hrdý. Podobně vidí situaci i u ostatních obrozenců mladší generace, Šafaříka a Kollára, jejichž díla romanticky propagují slovanství, nikoli však reformaci.

Ve stejném roce vydání České otázky, v roce 1895, vyšla Kaizlova polemika s Masarykovým konceptem dějin. Kniha Josefa Kaizla byla nazvána České myšlenky. Kaizlova publikace poukázala na nejasné vysvětlení pojmu humanity a také zpochybnila návaznost mezi bratrskou humanitou a národním obrozením. Svými výtkami tak Kaizl předběhl pozdějšího kritika Masarykovy filozofie dějin Pekaře, píše o tom Havelka ve své knize z roku 1991 na straně 18. Pekař tvrdí, že teprve ve 40. letech 19. století se objevují první odkazy na dobu reformace, a to v díle Palackého, který jako jediný vyzdvihl dobu husitskou, a to proto, že v ní viděl předchůdce moderních myšlenek svobody, rovnosti a bratrství. Avšak na rozdíl od Masaryka netvrdil, že mezi oběma historickými etapami je historická návaznost. Pekař píše, že Masarykova filozofie dějin je uměle vytvořená, protože neodpovídá historické skutečnosti. Kromě toho Pekař kritizuje Masaryka pro jeho chybný výklad Palackého myšlenky týkající se česko-německých vztahů, které Masaryk interpretuje jako dějinné spory Čechů s Němci. Pekař tvrdí, že Palacký věc chápal zcela jinak. Vztah Čechů a Němců pojímal jako vzájemné stýkání a prolínání dvou kultur, což bylo pro náš národ v minulosti prospěšné. Pekař dále poukazuje na skutečnost, že Masaryk zcela nekriticky převzal Palackého romantické pojetí českých dějin, a píše, že Masaryk ovlivněn Palackým vidí v husitství prvotní záruky demokracie. Jenom aby někdo neříkal, že nemluvím k tématu. Já pořád mluvím o demokracii a o tom pojetí demokracie, aby bylo jasno. Tedy požadavky svobody, rovnosti a bratrské lásky. Pekař takový přístup odmítá a píše, že husité sice požadovali rovnost před Bohem, ale v žádném případě jim nešlo o zrušení feudalismu. Hlavní proud husitství nehlásal myšlenku rovnosti všech lidí. Takové představy se objevily pouze v chiliastickém hnutí, které však bylo většinově odmítáno. Palackého výklad... (Reakce na poznámky:) Chiliastické, ano, chiliastické. Víte, já čtu, jak to tady je. Palackého výklad husitství byl idealistický a takový výklad převzal i Masaryk. Pekař na husitství pohlíží kriticky, poukazuje zejména na to, že husitství Čechy uzavřelo před evropským kulturním vlivem. - Víte, já se pořád bráním si koupit brýle, zatím to nějak ještě zvládám, sice trošku zvětšeným písmem, ale je to dobré. - V době 15. století, kdy v zahraničí vzkvétala renesance, stavěly se renesanční zámky, my v Čechách jsme měli stále gotiku a stavěly se gotické hrady. Pekař tím nechce husitskou dobu očerňovat, chce jen poukázat na to, že husitství s sebou přineslo kulturní izolaci a opoždění českého kulturního a uměleckého vývoje.

Pekař Masaryka obviňuje z toho, že doslova znásilnil českou historii, že ji využil, pozměnil tak, aby vyhovovala jeho úmyslu. Uznává, že Masarykova snaha vyložit smysl českých dějin byla ušlechtilá, avšak jeho neznalost historie a historické metody či neschopnost historicky myslet nemůže historikům imponovat. Pekař píše, že Masaryk podřizuje historii sociologii, a proto používá při zkoumání historie metodu sociologickou. Pekař to připodobňuje ke stavění domu od střechy. Sociologie totiž chybně předpokládá, že historická práce je již ukončena. Jediným úkolem je tedy odhalit zákony společenského vývoje. Pekař proto uvádí, že chce-li sociolog vykonat kvalitní vědeckou práci, musí být současně historikem, to znamená, osvojit si metodu práce historické.

Pekařovu představu o vědecké práci komentoval Emanuel Rádl, který uvedl, že Pekař je toho názoru, že nejprve je třeba shromáždit všechna fakta, a teprve poté je možné tvořit teorie. Rádl píše, že podle Pekaře je nejdříve nutné, aby historik kriticky dějiny popsal, vyložil, a teprve potom mohou být sociologicky zpracovány a vykládány. Pekař totiž podobně jako historik Jaroslav Goll usuzuje, že dějiny jsou pouze jedny, ale pojetí dějin je různé podle toho, kdo a jak dějiny vykládá. Rádl tento přístup komentuje tak, že do důsledku to vede k oddělení práce sběru faktů a práce vytvářející teorie, s čímž Rádl nesouhlasí. Rádl píše, že kromě sběru dat musí umět moderní historik analyzovat a hodnotit fakta. Již nestačí, aby pouze fakta shromažďoval.

Zdeněk Nejedlý Pekařovu kritiku Masarykova filozofického pojetí dějin hodnotí jako osobní spor motivovaný tím, že Masaryk byl vyzvednut za obohacení české historické práce, a tím se do pozadí dostal Jaroslav Goll, který byl učitelem Pekaře. To bylo pro Pekaře a ostatní Gollovy žáky nepřijatelné a z toho důvodu se Pekař pustil do kritické analýzy Masarykovy České otázky. Jak sám Pekař píše, Masaryk historikům vědecky imponovat nemůže. Nejedlý z toho usuzuje - a už se za chvíli dostanu k tématu Masarykova politická praxe, už to bude chvilka jenom. Nejedlý z toho usuzuje, že spor je vlastně veden o to, dokázat, že Masaryk, který není historik, se nemůže Gollovi rovnat. Nejedlý píše, že Pekař by svou analýzu jen stěží sepsal, kdyby se jednalo o spor čistě vědeckého rázu, protože Pekař není specialista ani na dobu husitství, ani na dobu národního obrození. Spor také celý utrpěl na své vědecké hodnotě. Nejedlý dodává, že Hegel, významný filozof dějin, sám historikem nebyl, což však jeho dílo neznehodnocuje. Naopak jeho dílo inspirovalo další filozofy.

Josef Zumr píše, že Masarykovo pojetí české otázky vykrystalizovalo společně s tím, jak řešil otázku světovou. Masaryk díky studiu německé, francouzské, angloamerické a ruské kultury došel k závěru, že prosazovanými hodnotami jsou moderní společnost i humanita a demokracie. Při zkoumání českých dějin a kultury odhalil, že tyto hodnoty je možno najít i v naší české minulosti, a to v době reformace. Proto Masaryk tvrdil, že je potřeba tyto hodnoty rozvíjet, a to především v politice. Tím si jako malý národ zajistíme místo ve světovém dění. Masaryk je toho názoru, že malost nevylučuje světovost.

Ano, to je správný názor. Ale to je přesně ten rozdíl, že my třeba v SPD si myslíme, že i malý národ může dosáhnout světového respektu, ať je to Rakousko, nebo Švýcarsko. Já to vím. Rakušanů si váží i v Japonsku, i Švýcarů, všechno, a my tomu věříme, protože znám na základě zkušeností, jak bylo v jedné pohádce, Malý, ale šikovný, tak prostě jde dotáhnout tu republiku do toho, aby nás jako malý národ respektovaly i velké země. Ale Fialova vládní pětikoalice, vy nejenom že to asi tak necítíte, necítíte, nemáte tu zkušenost toho světa, já díky svému podnikání v cestovním ruchu jsem procestoval celý svět - za svoje peníze, mluvím tam s těmi lidmi, ptám se jich na to. Ale vy vlastně jste na to úplně rezignovali a chcete nás rozmělnit v té Evropské unii, kde to budou vést už jiné národy. A já - třeba za SPD my chceme, aby když vytáhnu někde český pas, aby mi ti lidé řekli sami od sebe, pokývali hlavou, jako to dělají u Švýcarů, a Švýcarsko znám poměrně dobře, i ze soukromí, jak možná někteří víte, tak aby pokývali hlavou a řekli: malá Česká republika, ale vážíme si vás a jste prostě šikovný a skvělý národ.

To je mojí vizí a to bych chtěl já dosáhnout, aby byla taková Česká republika. Aby ona to řekla, ta druhá strana, o nás. Ty vyspělé země a vážily si nás a my jsme mohli být pyšní, všichni čeští občané, na to, že máme český pas a české občanství, a nemuseli jsme k tomu nic dodávat. A vy bohužel, pětikoalice, tuhle moji zásadní vizi a ideu ničíte, to vám musím říct na rovinu. A proto tomu také budu bránit, protože vy ničíte Českou republiku, ničíte tu vizi toho, aby si nás lidé vážili a abychom byli hrdí na to, že jsme Češi a český národ, s tím českých pasem, s tou vaší historií, protože vy to chcete všechno rozmělnit do evropského národa, aby nám diktoval někdo z ciziny. Ne, vy totiž vůbec nevíte, že když se řekne Československo, co si pod ním představí. Tak i Japonci i Číňané v celém světě vzpomínají na Zátopka, vzpomínají na Čáslavskou. Mnoho lidí ví, že kontaktní čočky je Wichterle, znají naše zbraně, vzpomínají na české traktory. Všechno jste zničili! Všechno jste zničili! Vy, co jste tady vládli, ODS, KDU-ČSL, ČSSD, všechno jste zničili. Ale já to pořád zažívám od té nejstarší generace, i v tom Japonsku i v těch jiných národech ve světě, že vzpomínají na to a mají nás rádi a máme velmi dobrou image, kterou už čím dál víc zapomínají. To znamená my jsme byli malý národ, malý stát, ale dokázali jsme to. Dokázali jsme to vytáhnout tak, že i desítky let ti lidé na nás vzpomínají a mají nás opravdu za vyspělou zemi. A vy všechno chcete zničit tohleto.

A tady je zásadní ideový rozpor mezi tím, co prosazuji já, a co prosazujete vy pro Českou republiku. Zásadní rozdíl! Zásadní úplně. A vy mě vždycky tady očerňujete a špiníte mě, jak můžete všude, dokonce už jsem říkal, útočíte na můj dům tady a zveřejňujete tady můj... abyste poštvali lidi proti mně. Ale já se nedám! Já za to budu bojovat dál, za tenhleten svůj ideál, protože mám Českou republiku rád. A maminka nás vychovala k tomu, abychom byli vlastenci čeští. A bratr to ví taky moc dobře, ale prosazuje úplně něco jiného. Budu pokračovat dál. A nevidím na svém názoru vůbec nic špatného. Vůbec nic na tom nevidím špatného! Každý rozumný národ, Japonci, ti jednají úplně stejně, a je to jeden z nejvyspělejších národů na světě, rozvinutá demokracie a nejbohatší.

Nejedlý z toho usuzuje, že spor - ale i ti Švýcaři mimochodem, a tam jsme v kontaktu v podstatě velmi pravidelně. Nejedlý z toho usuzuje, že spor je vlastně veden o to dokázat, že Masaryk, který není historik, se nemůže Gollovi rovnat. Nejedlý píše, že Pekař by svou analýzu stěží sepsal, kdyby se jednalo o spor čistě vědeckého rázu, protože Pekař není specialista ani na dobu husitství a ani na dobu národního obrození. Spor tak celý utrpěl na své vědecké hodnotě. Nejedlý dodává, že Hegel, významný filozof dějin, sám historikem nebyl, což však jeho dílo neznehodnocuje. Naopak jeho dílo inspirovalo další filozofy.

Josef Zumr píše, že Masarykovo pojetí české otázky vykrystalizovalo společně s tím, jak řešil otázku světovou. Masaryk díky studiu německé, francouzské, angloamerické a ruské kultury došel k závěru, že prosazovanými hodnotami jsou v moderní společnosti humanita a demokracie. Při zkoumání českých dějin a kultury odhalil, že tyto hodnoty je možno najít i v naší české minulosti, a to v době reformace. Proto Masaryk tvrdil, že je potřeba tyto hodnoty rozvíjet, a to především v politice. Tím si jako malý národ zajistíme místo ve světovém dění. Masaryk je toho názoru, že malost nevylučuje světovost. Je to přesně tak. Rozměr naší republiky malý nevylučuje světovost. Česká otázka mu byla vždy otázkou světovou. Tak až se budete zase odkazovat na Masaryka, tak si na tahleta slova vzpomeňte.

Pekař v úvodu své statě Masarykova česká filozofie píše, že důvodem k napsání díla jsou fejetony, které uveřejnil Jan Herben v časopise Čas a které jsou mířeny proti Gollovi a jeho spolužákům a jeho žákům. Doposud jsme zmiňovali pouze ty myslitele... Pardon, si udělám jenom poznámku ještě rychlou. Protože mě napadají další a další věci. Nemůžu skončit, ještě chci o tom hovořit. Doposud jsme zmiňovali pouze ty myslitele, kteří věřili, že dějiny smysl mají. V literatuře se však můžeme setkat i s autory, kteří nevěří v účelnost dějin. K nim patří Karl Popper, který tvrdí, že dějiny žádný smysl nemají. Jeho tvrzení vychází z předpokladu, že dějiny, tak jak je běžně chápeme, neexistují. Popper píše, že dějiny chápeme jako určitá fakta, kterým věříme, a z nich potom sestavujeme dějiny lidstva či národa. Stejně tak neuznává představu, že se dějiny řídí plánem prozřetelnosti. Bůh totiž nenapsal dějiny lidstva, ty sepsali historici, kteří byli pod dohledem císařů, králů, generálů, kněžích. Proto dějiny, jak je běžně chápeme a učíme se o nich ve škole, označuje Popper za dějiny politické moci. Ačkoliv Popper tvrdí, že dějiny žádný smysl nemají, nezavrhuje, abychom nějaký smysl dějinám přiřkli. Sám interpretuje dějiny jako dějiny mocenské politiky a cílem dějin by podle něj mohl být náš boj za otevřenou rovnost.

Takže teď jsem to vzal trošku šířeji a teď se pojďme vrátit k Masarykově politické praxi. Masarykova politická praxe. V předchozí kapitole jsme shrnuli Masarykovo teoretické uvažování o demokracii. Pohovořili jsme o hodnotovém základu demokracie, který je zakořeněn v humanitě, mravnosti, v realismu a ve vzdělání. V souvislosti s tím jsme se tady zabývali společně s vámi českou otázkou, kterou Masaryk pojímá jako hledání dějinně neměnné ideje, která určovala chování našeho národa v minulosti a která by sjednotila český národ v jeden celek sledující všeobecné blaho.

V následující kapitole přejdeme od Masarykova teoretického uvažování o demokracii k její praktické realizaci. Zaměříme se proto na ty úseky z Masarykova života, ve kterých Masaryk tvrdě hájil demokratické hodnoty, a to často za cenu toho, že proti sobě poštval většinovou společnost. Ani v takových chvílích Masaryk od svých hodnot a zásad neupustil. V podkapitole také zmíníme z tohoto důvodu i nejdůležitější veřejné spory, v kterých Masaryk figuroval.

Masarykova aktivní účast na veřejném životě začala jeho příchodem do Prahy roku 1882, kam se přestěhoval se svou rodinou z Vídně. Masaryk byl v té době ženatý s Američankou Charlotte Garrigue Masarykovou, se kterou měli dvě děti, Alici a Herberta. Do Prahy přišel jako mimořádný profesor, aby učil v nově vzniklé české části Karlo-Ferdinandovy univerzity, no a měl studentům přednášet filozofii. Podmínky k vyučování byly v nově se rozvíjející české části univerzity prostorově i materiálně limitovány. Masaryk tak proto první hodinu zahájil tím, že se se studenty vypravil koupit skříň, aby měli kam ukládat literaturu. První oficiální výuku pak Masaryk věnoval Humově skepsi. Studenty Masaryk směřoval především k praktickému využití filozofie, aby byli schopni využít naučené znalosti v situacích běžného života. Debaty se studenty často končily i u Masaryka v bytě, kde diskutovali studenti nejen s Masarykem, ale i s ostatními profesory. Z takových setkání vznikl nápad na vytvoření vědeckého časopisu Athenaeum.

Rozdělením Karlo-Ferdinandovy univerzity na německou a českou část vznikla od roku 1882 fakticky první česká univerzita v českých zemích, kde bylo vyučováno v českém jazyce. Kritická revue Athenaeum byla založena v roce 1883, jejím zakladatelem a ředitelem byl Masaryk. Na redakci revue se podíleli i další profesoři z pražské univerzity, mezi nimi například Josef Kaizl, o něm už jsem hovořil, a taky Karel Kramář. Časopis Athenaeum informoval o zahraničních vědeckých výzkumech a studiích, aby tím umožnil české vědě držet krok s moderní evropskou vědou. Kromě toho časopis dělal revizi toho, co doposud česká věda vybádala, a kriticky její práce hodnotil. Mělo se tak rozlišit, které práce jsou vědecky kvalitní a cenné a které naopak hodnotné a vědecké nejsou. Herben píše, že kritická povaha časopisu způsobila jeho neoblíbenost u některých autorů vědeckých prací. Dodává, že Masaryk sám si byl vědom toho, že pro přijetí kritiky je třeba mít dostatek mravní síly, která některým vědcům chybí. Masarykova vědecká kritika proto nebyla přijata s nadšením a naopak vyvolala někdy vleklé spory.

Největší vědecký spor, na kterém Masaryk participoval, se rozhořel roku 1886, kdy byl v časopise Athenaeum publikován článek filologa Jana Gebauera. V článku Gebauer napadl pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, jež byly objeveny na počátku 19. století. Rukopisy údajně měly pocházet z doby 13. a 9. století a dokládat, že staročeská literatura se vyvíjela zcela samostatně a že je historicky starší než první německé písemné památky. Rukopisy tak měly dokazovat vyspělost české kultury již v době středověku.

Po objevení rukopisu jazykovědec Josef Dobrovský jako první vyjádřil pochybnosti o pravosti Rukopisu zelenohorského. Současně se však domníval, že Rukopis královédvorský zfalšovaný není. Jiný názor měli lingvista Josef Jungmann a historik František Palacký, kteří pravost rukopisů potvrdili. V roce 1829 zemřel Dobrovský, který byl uznávanou vědeckou autoritou, a s ním zmizely i veškeré pochybnosti o pravosti rukopisů z řad českých vědců. Kritika rukopisů a pochybnosti se tak ozývaly pouze ze strany německých badatelů, což Češi interpretovali jako útok na národní kulturu. V české společnosti tak převládalo přesvědčení o autentičnosti rukopisů.

No ale situace se změnila až v 70. letech, kdy kritici rukopisu již nebyli pouze Němci. Přidali se k nim i čeští odborníci na lingvistiku a historii, a to Šembera, Vašek, Gebauer, Goll a tak dále. Ti všichni nabyli za dob studií přesvědčení o pravosti rukopisů. O to těžší pro ně bylo přiznat si, že rukopisy jsou falzifikátem, a své závěry zveřejnit. Spor o pravost rukopisů se nově otevřel v únoru roku 1886, kdy Jan Gebauer publikoval svou kritickou stať v Athenaeu. Spolu s Gebauerovým článkem byl uveřejněn i list redaktora Athenaea, ve kterém Masaryk Gebauera vyzývá, aby se k pravosti rukopisu na stránkách časopisu Athenaea dále vyjádřil. Aby Masaryk Gebauera podpořil, píše - cituji: Nepochopuji, jak někdo tvrdit může, že čest národu vyžaduje obhájení rukopisu. Konec citátu Masaryka. A dodává k tomu, že čest národa vyžaduje především mravnost a zmužilost. Činem mravným a zmužilým je přiznání si omylu a nikoliv jeho obhajování. Gebauer v článku uveřejněném v Athenaeu uvádí, že při zkoumání rukopisu objevil řadu gramatických chyb z pohledu tehdejší staročeštiny i češtiny jako takové. Dále se v článku zmiňuje o Hankovi, který Královédvorský rukopis nalezl a který byl již v minulosti usvědčen z falšování jiných staročeských textů. Gebauer píše, že z tohoto důvodu by se měly všechny jeho rukopisy prověřit.

Po uveřejnění Gebauerova článku byla v Athenaeu v březnu roku 1886 publikována Masarykova výzva k vědeckému posouzení rukopisů. Masaryk se v článku obrací na české vědecké odborníky, které vyzývá, aby v Athenaeu uveřejnili své studie týkající se rukopisů. Masaryk v článku předkládá vědecký plán, podle kterého by se měly rukopisy zkoumat. Mluví o potřebě gramatického, sociologického, estetického rozboru, o potřebě paleografické, fyzikálně-chemické analýzy a o nutnosti prošetření okolností, za jaký byly rukopisy nalezeny. Právě na Masarykův impuls reagovala řada vědců, kteří postupně uveřejňovali své odborné studie v Athenaeu. K významným příspěvkům patřil článek od historika Jaroslava Golla, který poukazuje na konkrétní historické nesrovnalosti. Některé události, které jsou v rukopisech líčeny, jsou jinými kronikáři uváděny o několik století dříve. Jiné popisované události zase nemohly být v tehdejší době vůbec známy.

Studie dokazující nepravost rukopisů brzy vyvolaly odezvu u zastánců jejich autentičnosti, ke kterým patřily Julius Grégr a profesor Martin Hattala. V Národních listech se tak objevily články obhajující pravost rukopisů a urážející všechny, kteří tvrdili opak. O Masarykovi Národní listy napsaly, že na něm kromě jména a titulu profesora není nic víc českého, a žádali jeho propuštění z univerzity. Obhájci rukopisů tak naplňovali Masarykova slova, kdy namísto toho, aby ve věcech rukopisů zvítězil rozum, rozhodovaly vášně.

V roce 1888 se vědecká debata o rukopisech uzavřela vydáním Gebauerovy knihy Poučení o padělaných rukopisech Královédvorském a Zelenohorském, která byla vědeckým světem všeobecně přijata. V publikaci Gebauer shrnul všechna vědecká fakta dokazující nepravost rukopisů. Později se ukázalo, že se v některých svých závěrech Gebauer mýlil, to však verdikt o nepravosti rukopisů nijak nezměnilo. Rukopisy jsou tak od roku 1888 všeobecně považovány za falzifikáty. Definitivně byla nepravost rukopisů prokázána chemickým rozborem v letech 1967 až 1970.

Následující měsíc, v dubnu roku 1886, přestal vydavatel Jan Otto Athenaeum publikovat. Masaryk tak musel veškeré vydavatelské náhrady hradit sám.

Dvouletý spor v otázce pravosti rukopisů měl pro Masaryka profesní následky. Když roku 1882 přijal místo mimořádného profesora na Karlo-Ferdinandově univerzitě, bylo mu přislíbeno, že do tří let bude jmenován řádným profesorem. Začátkem roku 1886 byl dokonce podepsán záměr na jeho jmenování. Rukopisné spory, ve kterých Masaryk vystupoval jako hlavní iniciátor, jmenování pozastavily. V květnu roku 1886 univerzitní komise dokonce jmenování zamítla, protože Masaryk nezískal souhlas od nadpolovičního počtu ostatních profesorů. Masaryk tak na jmenování musel počkat ještě dalších jedenáct let. Řádným profesorem české univerzity se stal až roku 1897.

Kromě veřejného sporu o pravost rukopisů se Masaryk aktivně zapojil do aféry známé jako hilsneriáda. Celá aféra začala v období Velikonoc 1. dubna 1899 nalezením mrtvé devatenáctileté Anežky Hrůzové v lese Březina nedaleko vesnice Polná. Při nalezení těla bylo konstatováno, že Anežka byla podříznuta košeráckým nožem, tedy stejným způsobem, jakým se zabíjel dobytek na jatkách. Zanedlouho se ve městě rozšířila fáma o rituální vraždě. Mezi lidmi se totiž tradovalo, že Židé potřebují k výrobě svátečního židovského pokrmu maces krev křesťanské panny.

Jejich podezření, že došlo k rituální vraždě, podpořilo i prohlášení v policejním protokolu. Psalo se v něm, že se pod mrtvým tělem našla nepatrná louže krve. Z pověrčivosti tak občané Polné vyspekulovali, že vraždu spáchal Žid Leopold Hilsner. Důkazy, které proti Hilsnerovi nashromáždil místní strážmistr Klenovec, neprokazovaly dostatečně jeho vinu, ukazovaly však rozpory ve výpovědi Hilsnera a jeho přátel. Hilsner vypověděl, že v den vraždy nešel kolem lesa Březiny. Jeho kamarádi však tvrdili pravý opak. Tyto okolnosti nakonec vedly k Hilsnerovu zatčení. Do vězení tak Hilsnera přivedl především jeho židovský původ, píše Kovtun.

Po Hilsnerově zatčení propukly první protižidovské protesty v Náchodě, kde začala jako první stávka dělníků ve všech náchodských továrnách. Záhy se však proměnily v drancování židovských obchodů. Brzy nato se protižidovská nálada začala projevovat i v Polné, kde asi 300 lidí spontánně uspořádalo demonstraci končící ničením židovských domů a obchodů. Protižidovská nálada tak ovlivnila i průběh soudního procesu s Hilsnerem, který byl zahájen 12. září 1899 v Kutné Hoře. Soud po čtyřech dnech skončil vynesením rozsudku o Hilsnerově vině a jeho odsouzením k trestu smrti.

Po vynesení rozsudku se do aféry zvané hilsneriáda zapojil i Masaryk. Stalo se to na popud jeho bývalého studenta Sigmunda Münze, který přijel do Prahy Masaryka navštívit a který ho přiměl, aby se k rituální vraždě vyjádřil. Masaryk Münzovi řekl svůj názor a Münz Masarykovo smýšlení o Hilsnerově případu nechal otisknout v časopise Neue freie Presse. Tím byl Masaryk do celé kauzy zapleten a musel tak čelit útokům českého tisku. Aby se Masaryk mohl před tiskem bránit, pořídil si protokol procesu s Hilsnerem a začal ho prostudovávat. Při studiu materiálů se radil s různými českými i zahraničními odborníky ve věcech práva a medicíny. Sám Polnou osobně navštívil za účelem vlastního vyšetřování. Místními lidmi nebyl vítaný. Někteří po něm dokonce házeli kameny - po Masarykovi.

Výsledky svého šetření Masaryk shrnul ve dvou brožurách a několika článcích. První brožura se jmenovala Nutnost revidovati proces polenský a Masaryk v ní poukazuje na antisemitské pověry, které proces s Hilsnerem ovlivnily. Píše, že přístup české veřejnosti v případu je výrazem předpojatosti, vášnivé ukvapenosti a nelidskosti. V brožuře spekuluje nad tím, jak mohl být čin proveden, a vyslovil názor, že vražda se nestala v lese Březina, ale na úplně jiném místě. Masaryk se fámu o rituální vraždě snažil vyvrátit tím, že Anežka nebyla podříznuta košeráckým nožem, nýbrž byla zapíchnuta špičatým nožem.

Veřejnost byla Masarykovou brožurou pobouřena. Pod okny Masarykova bytu v Praze se shromažďovali demonstranti a protestovali proti Masarykovi. Jiní mu posílali anonymní dopisy, ve kterých ho všemožně očerňovali. Například: "Masaryčku, Masaryčku, máš velmi úlisnou hubičku. Víme, že jsi dostal od židáčků mnoho tisíc na dušičku. Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku." A takovýmto reakcím musel Masaryk čelit. Nenávistné reakce a protesty na Masaryka čekaly i během jeho přednášek, kdy na něho studenti pokřikovali a uráželi ho. Masaryk tehdy na tabuli napsal protest proti hloupým pomluvám a vyzval studenty, aby mu sdělili důvody své demonstrace. Nikdo ze studentů se neodvážil proti Masarykovi vystoupit a diskutovat s ním. Neklid a pobuřování studentů se univerzita nesnažila nějak mírnit, pouze zrušila Masarykovy přednášky na dobu 14 dnů.

Během demonstrací to nebyl pouze Masaryk, kdo trpěl davovými protesty a útoky. Demonstrace a nevraživost zasáhly jeho nejbližší rodinu, jeho děti a manželku. Jeho manželka Charlotta byla dokonce davem fyzicky napadena. Masaryk proto vážně zvažoval možnost opustit zemi a natrvalo se přestěhovat do Ameriky. V ten okamžik to byla právě Charlotta, která ho podpořila v boji za pravdu a přiměla Masaryka v Praze zůstat.

Já tady ten úsek nemám jen tak pro zábavu nebo pro opakování historie, protože tady vidím právě to nebezpečí, o kterém jsem mluvil někdy před šesti hodinami, nebo před možná sedmi hodinami ve svém projevu, kdy právě politici Fialovy vládní koalice, ne všichni, ale někteří, poštvávají otevřeně lidi proti názorovým oponentům. Poštváváte je proti našim rodinám. Viz tady poslanec Kolář za TOP 09, jak mi věší tu visačku SPOLU a fotí se před mým domem, pak to dá na internet. A ještě jeden lidovec to dělá taky. A jenom jsem chtěl připomenout v souvislosti s Masarykem, připomenout, jakým způsobem probíhala i česká historie. A jak je to odporné, co děláte. Jaký je to hnus!

Není pochyb o tom, že Masarykova iniciativa přispěla k obnovení procesu s Leopoldem Hilsnerem, který byl zahájen v říjnu roku 1900 v Písku.

Protože jenom to, že někdo má jiný názor, a poštvávat lidi jednoho proti druhému kvůli demokratickému a odlišnému názoru, to dělá vaše vládní pětikoalice a s vámi spřažení někteří novináři to dělají. Ti to dělají úplně stejně tohleto. Já myslím, že je to špatně, že by se to takhle dělat nemělo. Ale nechci to srovnávat s tímto případem. Ale dal jsem si to ve spojitosti s Masarykem. Je to takový zajímavý příběh, kterému musel i on čelit. A byli tam právě - právě - mezi těmi, co poštvávali, si umím představit, že byli ti Rakušanové, Bartoškové a další, tyhlety Pekarové a tyhlety... Úplně si to umím představit, jak to je. Takovéhle prostě přesně. Hrrr na ně! Jo? Zveřejnit jejich bydliště, poštvat tam lidi, jenom že mají jiný názor? Přesně to já jsem zažíval, už jsem zažil od dvou poslanců Fialovy vládní pětikoalice. Nic jsem nikomu neudělal přitom. Nebyl jsem v životě z ničeho obviněný ani stíhaný za nic. Jenom mám jiný politický názor, než má pětikoalice. Fakt, to je šílené. Šílené, co vy děláte.

Libor Toman píše, že pokud srovnáme proces kutnohorský s novým procesem v Písku, nalezneme mezi nimi zásadní rozdíl. V píseckém procesu absentuje motiv rituální vraždy, což pro Masaryka znamenalo částečný úspěch jeho činnosti. Částečný úspěch proto, že Masaryk nadále kritizoval průběh píseckého soudního procesu s Hilsnerem. Šlo mu především o fakt, že vina nikdy nebyla Hilsnerovi prokázána. U soudu nebyl předložen dostatečný důkaz pro jeho odsouzení. I přes tento fakt byl Hilsner v listopadu roku 1900 shledán vinným a byl odsouzen k trestu smrti. V červnu roku 1901 byl Hilsnerovi z rozhodnutí císaře Františka Josefa jeho trest změněn na doživotní vězení. Hilsner ve vězení zůstal do roku 1918, kdy byl propuštěn na svobodu. O deset let později umřel Hilsner ve Vídni. Černý píše, že na základě zprávy Ministerstva spravedlnosti z roku 1998, ve které se uvádí, že v trestní věci obžalovaného Leopolda Hilsnera byl porušen zákon, lze považovat Hilsnerovo odsouzení za justiční omyl.

Já si v této souvislosti připomenu ještě další věci, jak se chová Fialova vládní pětikoalice, respektive někteří vaši poslanci. Vzpomeňte, když jste sem nastoupili v tomto volebním období, tak někdo z vás, to bych musel dohledat, já už si to nepamatuju, musím se zeptat, tady přišel na mikrofon a řekl, že já jsem prý tuneloval hnutí Úsvit. Kauza z 2014. Prošetřila to policie, státní zástupce to vrátil. Já jsem si to video schoval, jak jsem to říkal, a pravidelně ho recykluji na sítích, protože je to pravda, já to tady můžu říkat veřejně. Státní zástupce to ještě jednou vrátil. Prošetřil mi všechny moje účty soukromé i firemní s platbami přes 10 000 korun navíc. Nic se neprokázalo, nikdy jsem nebyl obviněný a stíhaný. Přesto to tady nějaký... už by se mi chtělo něco, to tady řekne na mikrofon. To je vaše chování! Fašisti novodobí někteří jsou! Neuvěřitelný, co si tady dovolují lidi. Ta kauza je deset let stará věc. Jo? Pořád nic. Jo? To je neskutečný, jaký jsou mezi vámi politický gauneři! Jo? To je neuvěřitelný! Neuvěřitelný, jak vy se chováte! A prej demokrati! Někteří z vás jsou fakt politický zrůdy úplný, co vy předvádíte. I s tím zveřejňováním mého bydliště, kde bydlí moje rodina. Neuvěřitelný! Úplně neuvěřitelný.

A není to všechno. Já si vzpomínám, jak jste mě chtěli odvolávat z pozice místopředsedy Sněmovny. Tahleta pětikoalice mě chtěla odvolávat za to, že jsem prý něco řekl o táboru v Letech. Na mě padlo deset trestních oznámení od různých sdružení romských a dalších. Policie si radši nechala udělat dva posudky, protože za stejné vyjádření Václava Klause a tuším, že tenkrát to řekl i Ransdorf, ale toto není důležitý, (nesrozumitelné) nebo kdo, tak tam byl jeden posudek totiž u něj. Tak radši dva posudky, jestli Okamura řekl nepravdu anebo špatně. A celé to odložili, všechna trestní oznámení, protože závěr byl, že jsem řekl pravdu a nic jsem neřekl špatně. A už bych byl tady přesně pranýřovaný, odvolaný těmihle novodobými fašisty, kteří jsou mezi vámi! Protože já jsem nic neudělal. A v čele byl ten Bartošek tady! Zase to byl ten Bartošek z KDU-ČSL, který to tady takhle inicioval. Strašné! Který mi přál tu smrt veřejně v televizi Prima. To prostě není normální, lidovci, KDU-ČSL, jak vy se chováte! Ale podepsali jste celá vládní pětikoalice, vy jste byli v opozici. Po půl roce policie to prošetřila a zveřejnila, radši dva posudky odborníků si udělali na to, co jsem řekl, a řekla, že jsem nic protiprávního neřekl. Nic jsem neřekl! Nic jsem neřekl. Ani žádnou lež jsem neřekl.

Takže to je ale přesně to, když vidím přesně, co vy předvádíte, jaká je vaše představa demokracie, to je děs! Vy jste ohrožením demokracie přímo! A o tom svědčí ten návrh na tu korespondenční volbu, který tady předvádíte. Jakým způsobem vy šikanujete normálně lidi, kteří mají jiný názor. Já jsem tu dobu nezažil, ale takhle si představuju, že jednal Hitler. A je to tak, protože to není normální. Tak si představuju třicátá léta v Německu. Jiný názor má někdo, označkujete mu dům, poštvete tam lidi, když máte jiný názor, vymyšlený kauzy úplně, vymyšlený kauzy, za který chcete někoho pranýřovat, odvolat. To byly titulní strany médií celou dobu! Že jsem něco řekl špatně, pak se ukázalo, že jsem nic neřekl špatně.

To je realita České republiky. Proto se taky nikam neposouvá s takovouhle vládou. Protože pořád se utápíte v nějakých malých útocích a v nějaké malosti a prostě pořád jenom útočíte nějakými nesmysly, místo abyste jednou svolali tady to jednání poprvé za dva roky i s opozicí a konečně jsme si sedli a domluvili se na tom, co dobrého pro lidi bychom mohli prosadit. Celé dva roky to tady funguje tak, že my tady, stejně jako v úterý, předložil jsem spoustu návrhů pozitivních pro lidi, chtěl jsem řešit nedostatek léků, dlouhodobý nedostatek základních léků, hned teď, tuto situaci, v tomto okamžiku, chtěl jsem řešit situaci zdravotně postižených lidí, chtěl jsem řešit další sociální věci - všechno jste zamítli. A teď tady stojíme před korespondenční volbou, kterou chcete zmanipulovat volby oproti současnosti. Přitom já znovu a znovu konstruktivně říkám, svolejte nějaké jednání, když si sami nevíte rady, tak to uznejte, a pojďme společně prohlasovat dobré zákony pro lidi tady společně skrz politické spektrum, aby se lidi měli líp v České republice. Ale korespondenční volbou pro lidi v zahraničí se občané v České republice líp mít nebudou! Já myslím, že je to úplně evidentní. Takže my tady několik dní trávíme a budeme trávit nad zákonem vládní pětikoalice, který nezlepšuje život českých občanů ani na vteřinu! To je neuvěřitelné, co vy předvádíte. A oproti tomu všechny zákony, které mají zlepšovat život občanů, chtěli jsme řešit drahé energie a tak dál, už jsem to jmenoval, dálkové teplo se zdražuje, vodné, stočné, tak jste zamítli. Naposledy v úterý teď. Tak to je přece ale strašný! Jo? A i ta demokracie, kterou se občas oháníte, tak je úplně na štíru, jak jsem tady zveřejnil. Vždyť vy jste proti demokracii. Naopak máte metody, o kterých jsem četl v knihách, že používali fašisti. To je prostě neuvěřitelný úplně.

Znova říkám, já budu opravdu na tohleto upozorňovat, protože nafocovat domy politické opozice a zveřejňovat je tam s nějakými vašimi visačkami a zveřejňovat veřejně, abyste poštvali lidi proti té opozici, to je za hranu prostě. A budu to tady říkat pořád dokola. To už se nesmí opakovat! Zatím to udělali dva poslanci, jeden z TOP 09 a jeden z KDU-ČSL to udělal. Přitom všichni vědí, že tam bydlí i moje rodina, nejenom já. To je šílený! Ale já to budu znovu a znovu říkat, protože já si myslím, že to je špatně prostě, aby Fialova vládní pětikoalice, vaši poslanci za mlčení vedení vašich stran, za mlčení vedení vašich stran, aby došlo k nějaké korekci tohohle toho jednání.

Pojďme dál. Proces s Leopoldem Hilsnerem, podobně jako ve Francii proces s Alfredem Dreyfusem, byly neobjektivní a nekorektní soudní procesy, které byly ovlivněny všeobecnou protižidovskou náladou na konci 19. století.

Jo, a ještě bych chtěl říct, já v tomhle nepaušalizuju všechny poslance pětikoalice, protože já myslím, že většina by to, znovu, už jsem to říkal, většina by to nikdy neudělala. Ale máte ve svých řadách některé z vás, kteří takhle to udělali a takhle se chovají. A o těch mluvím. Já jsem přesvědčen, že většina z vás by to nikdy neudělala, tohleto. Ale s tím, že jste mě chtěli odvolávat minulé volební období, to jste tam podepsali všichni. Na základě lži. Vymyšlené lži. Vymyšleného pranýřování úplně. A nikdo se ani neomluvil za to, když to policie odložila na základě dvou znaleckých posudků, že jsem nic neudělal. No to je fakt hrozný tedy, musím říct, jak vy se chováte nedemokraticky. Úplně neuvěřitelný. Neuvěřitelný. Hlavně že opozici označujete za nedemokraty. Jo, my jsme nikdy nic takového neudělali. My jsme se k vám takhle nikdy nechovali, že bychom se fotili někde a zveřejňovali vaše bydliště. Já jsem nikdy nikoho nechtěl odvolávat na základě vymyšlené kauzy. Že by to bylo vymyšlené, že bych si to já vycucal z prstu. Ne. Policie řekla, organizovaný zločin že vyšetřuje u STANu. Fakt, organizovaný zločin, to řekla policie. (Nesrozumitelné) nikdo, ale tohle jste řekli vy. Anebo policie něco šetří, nějaká kauza a šetří se korupce. Byty v Brně, opět policie. Ale tohle jste si vymysleli celé vy s tím, že jste mě odvola... protože policie řekla, že jsem nic neudělal na základě toho posudku a odložila to. To jste si celé vymysleli vy, jenom abyste odstranili politickou konkurenci. Takže v tom je zásadní rozdíl. Celé jste si to vymysleli. Takže to je prostě hrozný.

Oba procesy byly projevem módního antisemitismu, který se z násilných pogromů přeměnil na nenásilné bezpráví. Masaryk, zastánce pravdy a spravedlnosti, proto do případu zasáhnout musel. Sám ve svých vzpomínkách uvádí, že ačkoliv byla hilsneriáda pro něho osobně zlým obdobím, měla přece jen pozitivní dopady. Za první světové války se Masarykovu šíření myšlenky samostatného českého státu dostalo podpory židovského tisku, který se mu tím odvděčil za jeho boj proti antisemitismu.

Herben napsal, že veškerou veřejnou činnost, kterou Masaryk od svého příchodu do Prahy podnikl, lze pojmenovat jako politiku nepolitickou, a to proto, že Masaryk sám tvrdil, že je součástí politiky nepolitické je národněkulturní program. Co se Masarykovým národněkulturním programem myslí, jsme mohli pochopit ve sporu o rukopisy a v aféře s Hilsnerem. V obou sporech Masaryk hájil to, co považoval za pravdivé. V jednom se snažil zbavit národ falešných představ o vlastní minulosti a v druhém ho chtěl zbavit pověrčivosti a tmářství. Byl židovský generál, který byl v roce 1894 odsouzený za protistátní činnost. Konkrétně za to, že Němcům poskytl tajné informace. Za prokázání jeho neviny bojovala ve Francii skupina intelektuálů v čele se spisovatelem Émilem Zolou. I přes jejich snahy byl Dreyfus odsouzen. Až později se ukázalo, že byl nevinen.

Vedle těchto dvou nejznámějších veřejných sporů, na kterých se Masaryk výrazně podílel, bychom neměli opomíjet i spory, jež měl Masaryk s římskokatolickou církví. Největšími nejznámějšími konflikty byla Judova a Wahrmundova aféra, které byly součástí společensko-kulturního boje za školství osvobozené od církevního vlivu. Judova aféra byla vyvolána roku 1905 v Prostějově, a to uveřejněním článku Karla Judy v katalogu výstavy malíře Františka Kupky. Juda komentující Kupkovy obrazy uvedl, že náboženství nikdy nebylo víc než jen řemeslo a obchod. Jeho komentář se dotkl místního faráře Karla Dostála-Lutinova, který v tisku Judovi vytkl, že jako učitel by měl jít příkladem a neměl by církev veřejně kritizovat, a požadoval, aby Juda svůj výrok odvolal. Prostějovský konflikt nedlouho poté přerostl do celonárodní aféry, a to především kvůli politizaci a publikaci sporů v novinách. Z české veřejnosti aféru prožívali nejvíce studenti, kteří Masaryka vyzvali, aby se k Judově aféře vyjádřil. Masaryk byl studenty pozván na shromáždění v hostinci U Helmů, kde měl o kauze pohovořit za účasti policejního dohledu. Masaryk zde vystoupil před 300 posluchači a během svého projevu se radikálně vyjádřil o katechetech, které označil za státem placené denuncianty. Tato vyhrocená formulace Masarykovi vynesla žalobu státního zastupitelstva pro rušení náboženství a od katechetů žalobu pro urážku na cti. Masaryk byl v procesech shledán nevinným, protože na základě výroku vytrženého z kontextu mu nemohla být vina dokázána.

Druhý střet Masaryka a katolické církve přišel ve Wahrmundově aféře. Ludwig Wahrmund byl profesor katolického církevního práva v Innsbrucku. V roce 1908 v místním spolku Volná škola vystoupil Wahrmund s přednáškou, která byla věnována tématu katolického světového názoru a vědy. Wahrmund nyní kritizoval papeže Pia X., který zakazoval modernismus katolické církvi. Uvedl, že sám odmítá dogma o papežské neomylnosti a že je třeba odstranit katolické učení z vysokých škol. Jeho provokativní přednáška měla svou odezvu. Wahrmund byl pracovně přeložen do německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Do kauzy se tehdy vložil Masaryk, který Wahrmunda hájil v říšské radě. Jeho poslanecký projev, který pronesl v říšské radě, se věnoval otázce Wahrmundova potrestání. Masaryk uvedl, že věda a teologie dochází u stejných otázek ke zcela jiným závěrům, za což však Wahrmund nemůže, a neměl by být proto ani potrestán.

Juda byl přední osobností Sdružení pokrokových lidí, kteří spolu se sociálními demokraty plánovali kandidovat ve volbách v roce 1907. Tím představovali konkurenci pro katolickou stranu, která celou aféru využívala ve vlastní úspěch ve volbách.

Všechny zmíněné spory Masarykovi na jednu stranu přinesly popularitu, a na stranu druhou v nich musel čelit kritice, nevraživosti a v některých případech i dočasnému vyloučení ze společnosti. Masaryk se tím však nikdy nenechal odradit. Tvrdě bojoval za to, co považoval za pravdivé a za spravedlivé, a stejně tak se stavěl i k mandátu poslance.

Takže teď se podíváme na to po tomto, řekl bych, po tomto dalším bloku, tak se podíváme na to, jak tedy se formovaly ty Masarykovy názory na demokracii a jaký byl tedy Masarykův vstup do politiky, abychom si přesně vysvětlili, jaký je tedy základ nebo počátek české demokracie, českého státu, abychom uvedli, abych uvedl do podrobnějšího kontextu právě ten váš návrh o korespondenční volbě. O tom tady od začátku přece hovoříme. Je to o demokracii, o ústavě, přesně o tomto je. A mluvit o Masarykovi je namístě, protože tím se tady často lživě zaštiťují představitelé vládní pětikoalice. Protože když to tady čtete, tak vy děláte věci, které jsou v rozporu s tím. Už jste to tady slyšeli mnohokrát. Takže až se bude zase někdy zaštiťovat, tady paní Pekarová Adamová bude klást někde věnec s premiérem Fialou k soše Masaryka, tak by taky si měli něco přečíst, co Masaryk ve skutečnosti prosazoval, a že oni prosazují úplně něco jiného, dokonce i v přímém protikladu. Myslím si, až to zase příště uvidíme, tak uvidíme, jaká je to zase jejich řekl bych do jisté míry komedie, protože kdyby to brali vážně, tak prosazují tyhlety věci, o kterých tady hovoříme.

Takže Masaryk jako poslanec říšské rady. Z jejich strany je to komedie. Pietní akt je hezký a je to namístě tam dát ten věnec, to je namístě. Ale od pokrytců, kteří ve skutečnosti jednají úplně jinak a proti tomu, co prosazoval Masaryk, tak to je, to mi připadá jako komedie a pokrytectví. Jinak Masaryka je samozřejmě vhodné si vážit. To je jasné, proto taky se tady tomu věnuju ostatně. Takže až se budete odkazovat na odkaz Masaryka, tak abyste věděli vlastně, na co se vůbec odkazujete a že děláte úplně něco jiného.

Masarykův vstup do politiky byl spojen se dvěma dalšími osobami. A jenom připomenu, že Masaryk byl ten, kdo prosazoval referendum, jenom pro vaši informaci, akorát že mu to neprošlo v tom parlamentu tenkrát. Takže vy se odkazuje na někoho, kde jednáte v přímém rozporu s tím, co on prosazoval. To prostě je neuvěřitelný, co předvádíte. A provládní média to ještě vždycky adorujou. Přitom místo aby se upozornilo na to, že jednáte přímo v rozporu.

Masarykův vstup do politiky byl spojen se dvěma dalšími osobami. A zase říkám, ne všechna média jsou provládní, to vůbec neříkám. Ta některá z těch médií, která jsou pro vládní. Naopak si všímám, že značná část médií naopak jsou tam... jsou tam novináři, kteří se snaží být vyvážení.

Všechny tři spojoval - pardon, Masarykův vstup do politiky byl spojen se dvěma dalšími osobami, s jeho kolegy a přáteli Josefem Kaizlem a Karlem Kramářem. Všechny tři spojoval jejich realisticko-politický program a účast na redakci časopisu Athenaeum. Kaizl jako bývalý staročeský poslanec měl z nich nejvíce politických zkušeností, Masaryk měl zase silný vliv u univerzitních studentů a Kramář zabezpečoval přímé styky s Vídní, kde tehdy pracoval jako soukromý vědec.

K publikování jejich realistického programu potřebovali vlastní politický časopis, ve kterém by program otiskli. Athenaeum se k těmto účelům využít nemohlo, a to ze dvou důvodů. Za prvé Athenaeum bylo vědecko-kritickou revue a za druhé v důsledku rukopisných bojů ztratilo čtenáře. Na Masarykovo doporučení se proto roku 1888 obrátili na redaktora časopisu Čas Herbena, se kterým navázali spolupráci. Ambice realistů prozatím nebyly směřovány k vytvoření vlastní politické strany, ale k jednání s mladočechy a se staročechy a k rozhodnutí se, k jaké politické straně se přidají. V prosinci roku 1890 byla nakonec podepsána dohoda o vstupu realistů Kaizla, Masaryka a Kramáře do mladočeské strany. V dohodě mezi realisty a mladočechy byla deklarována shoda ve všech hlavních částech politického programu a z toho vyplývající potřeba spojit se v jeden politický celek. Vítězství mladočeské strany ve volbách v březnu roku 1891 tak znamenalo pro Masaryka a jeho dva spolupracovníky vstup do vídeňského parlamentu, takzvané říšské rady. Masaryk byl zvolen za mladočechy v jihočeském volebním obvodu, čímž byla zahájena jeho poslanecká kariéra. Mladočeši ve volbách celkově získali 37 mandátů z 39 možných, čímž z politické scény vytlačili staročechy.

Odstartovalo to novou éru české politiky. Mladočeská, tedy Národní strana svobodomyslná, a staročeská, tedy Národní strana, byly předními politickými stranami, které hájily české zájmy ve vídeňském parlamentu.

Masarykovo politické působení ve vídeňském parlamentu netrvalo celé volební období. Začalo první schůzí říšské rady v dubnu 1891 a skončilo jeho dobrovolným složeným mandátu v září roku 1893. Během této doby měl Masaryk ve vídeňském parlamentu jedenáct větších projevů. Šest z nich se týkalo nutnosti reformy školství, dva jeho projevy kritizovaly administrativu rakousko-uherské monarchie v okupované Bosně a Hercegovině a ve třech dalších se vyjadřoval k sociálním a politickým otázkám monarchie.

Jeden z Masarykových projevů věnujících se politickým otázkám Rakouska-Uherska otevíral i otázku postavení Čechů v monarchii. Masaryk uvedl, že právě tato otázka je jednou z nejdůležitějších, kterou by vídeňský parlament měl řešit. Masaryk v projevu tvrdí, že Čechům nejde o rozbití Rakouska-Uherska a o vytvoření samostatného českého státu, ale o vyřešení české státoprávní otázky. Dále podotýká, že český národ se chce uplatnit jako národ politický, chce mít taková politická práva, která mají i ostatní národy. Tímto požadavkem tak český národ vystupuje jednoznačně proti centralismu, který je zdrojem politické nesvobody. Masaryk v projevu uvádí, že český národ se nespokojí s tím, aby jeho státoprávní nároky byly uznány pouze teoreticky či na papíře, protože nyní si již Češi plně uvědomují svoji cenu. Neustoupí proto od požadavku svobodného politického vývoje, který bude zajištěn všeobecným volebním právem. Ve svém projevu tak Masaryk vyjádřil snahy a cíle českého národa na konci 19. století. Cíle a přání českého národa byly sice ve vídeňském parlamentu vyslyšeny, avšak vyhověno jim nebylo.

Jak již bylo výše napsáno, v roce 1893 se Masaryk vzdal poslaneckého mandátu a spolu s tím odešel z mladočeské strany. Ve svých vzpomínkách uvedl, že se tak stalo kvůli konfliktu, do kterého se s mladočeskou stranou a potažmo s Grégrem dostal. Šlo o to, že se místodržitel českých zemí František Thun pohrdavě vyjádřil o Češích. Řekl, že každý Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku. Masaryk se o výroku zmínil několika lidem ve straně a brzy poté se Thunův výrok ocitl v českém tisku. Masarykovi bylo tehdy vyčítáno, že to straně řádně neohlásil. Kromě toho vyšel v časopisu Čas, který redigoval Masaryk, ostrý článek proti Grégrovi. Autorství článku bylo chybně přičteno Masarykovi a ten se tak dostal do sporu i s Grégrem. Tehdy se Masaryk rozhodl ze strany odejít.

Svým odchodem Masaryk demonstroval více nesouhlas s politikou mladočechů než dotčenost z konfliktu se stranou a s Grégrem. Míněno tím zejména... Pardon. Masaryk uvedl, že jemu se mladočeská politika nelíbila svou dvojí tváří. V Praze byla plná radikalismu a ve Vídni byla submisivní a spokojovala se s maličkostmi. Kromě toho se Masaryk přiznal, že jeho odchod byl ovlivněn i jeho pocity, cítil se v politice slabý. Odchodem z oficiální politiky však jeho politicko-národní aktivita neskončila. Spíše chtěl dělat politiku nepolitickou, která by probouzela zájem českého národa o věc národní. Masaryk se proto začal věnovat studiu českých dějin, z čehož vzešla jeho díla týkající se české historie, osobností českých dějin a českého politického programu. K dílům napsaným v tomto období patří zmíněná Česká otázka.

Masaryk se ke stranické politice vrátil až po sedmi letech v roce 1900, kdy založil vlastní stranu, Českou stranu lidovou, častěji nazývanou stranou realistickou. Na jejím vzniku a vedení se kromě Masaryka podílely i další osobnosti jako František Drtina, Jan Gebauer, Jan Herben a Edvard Beneš. Nově vzniklá strana se plně hlásila k programu realistů. Jejich politický program požadoval všeobecné volební právo, demokratizaci politického systému, sociální reformy, decentralizaci Rakouska-Uherska a vytvoření nezávislých územních celků. Jednalo se o stranu spíše umírněnou, která prosazovala drobnou politickou práci. Členové strany byli intelektuálové a mnozí z nich i univerzitní učitelé. Ačkoliv si strana nezískala velkou podporu voličů, nedá se jí odepřít její společenský význam.

V roce 1906 došlo ke spojení České strany lidové se stoupenci pokrokového listu Osvěta lidu a k vytvoření nové České strany pokrokové. Spojení těchto dvou politických subjektů bylo zdůvodněno redaktorem Osvěty lidu Aloisem Hajnem na valném sjezdu České strany pokrokové. Hajn tvrdil, že spojením došlo k vytvoření jednoho politického tělesa, které tak bude mít větší šanci obstát proti koalici tří nově vzniklých stran a také proti feudálnímu konzervatismu. Hajn uvedl, že vznik pokrokové strany chce inteligenci a lidovým vrstvám umožnit, aby mohly být znovu politicky aktivní. V čele nově vzniklé strany stál i nadále Masaryk. Alois Hajn, mluvčí pokrokové skupiny seskupené kolem časopisu Osvěta lidu, byl bývalým Masarykovým žákem, který navštěvoval jeho přednášky v letech 1890-1891. I poté, co již z univerzity odešel, nepřestal s Masarykem udržovat styky. Často s ním diskutoval o úkolech české politické delegace ve Vídni a o strategii, kterou by česká delegace měla mít. Hajn píše, že Masarykovy názory mu byly již tenkrát sympatické.

Spojení Masarykových a Hajnových stoupenců v jednu politickou stranu se v tomto světle jeví jako zcela přirozené. Sloučení dvou pokrokových skupin tedy nebylo výsledkem pouze politické strategie, nýbrž bylo iniciováno především jejich stejným ideovým základem, přesvědčením o potřebě realismu v české politice. Díky České straně pokrokové se Masaryk v roce 1907 znovu dostává do říšské rady, přestože strana patřila k malým a volebně nepříliš úspěšným politickým subjektům. (Konzultace s poslancem Rozvoralem.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nevyrušujte pana předsedu v projevu prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: V parlamentních volbách... Zase mi nezafungoval signál a já jsem chtěl kafe, tak jsem rád, že Radek přišel. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, jenom pro pořádek. Ujal jsem se řízení schůze. Poprosím vás, zkuste mi jenom přiblížit, jak váš projev ještě stále souvisí s projednávaným tématem, abych se poptal na...

 

Poslanec Tomio Okamura: Vždyť to tady říkám pořád dokola, protože vy korespondenční volbou... Tak já začnu znovu tedy s tím projevem, protože jako tohle... (Smích a potlesk.) Já vám to přiblížím. Je to vaše žádost na přiblížení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Z mé strany to není provokace. Já se skutečně pouze ptám jako řídící schůze...

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak já se vás včas ptám, jestli vám mám vysvětlit, jako že tady někteří poslanci sedí celou dobu, proč mluvím o těchto věcech v souvislosti s korespondenční volbou, tak já vám to řeknu a jedeme znovu a pokračuji i - já budu pokračovat i zítra. Tak se rozmyslete, protože já nebudu vám ve vládní koalici, nezlobte se na mě, vysvětlovat, to si řekněte vzájemně, jaká je návaznost mého projevu. To na mě nemůžete chtít přece! To si předávejte řízení ve vedení Sněmovny! Vždyť my, když jsem tam byl já, tak mi udělali poznámky kolegové. Nevím, kdo tam byl tedy před vámi, nebo jsme byli domluvení, ale pane místopředsedo, já budu vstřícný. Tak jenom krátce. Vy navrhujete porušení ústavy a zásah do demokracie návrhem zákona o korespondenčních volbách. A já tady popisuju celou dobu, na čem je česká demokracie založená. Mluvím tady o Masarykovi, kterého máte všichni rádi a máme ho rádi, tak tady popisuju, jakým způsobem se formovala česká demokracie a formovala se vlastně i česká ústava a z čeho to vychází, a vy najednou do toho prostě přistupujete úplně zásahem, který je v rozporu s českou ústavou. A protože se to týká 10 milionů lidí, když to hodně tedy zjednoduším, to hodně zjednoduším, a toho se to týká, takže je to širší, ale vy kdybyste nenavrhovali tenhle zákon, že to ovlivní volby 10 milionů lidí, tak nemusím šíře hovořit. Kdyby se to týkalo pár set lidí, tak tady takhle nestojím. Kdyby to bylo zásadní, že někdo chce někoho vraždit, tak to je jasný. Jako já nevím, co na tom jako mám už víc...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Nechtějte na mně, abych to četl teď znovu. Vždyť už jsem se dostal do poloviny. (Pobavení v sále.) No, já už jsem na straně... já jsem ve střední části projevu, nepočítám úvod, ale tu střední pasáž mám na 100 stran a už jsem u strany 70. Nepřivádějte mě k zoufalství, jo?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem pouze chtěl, že jsme v souladu s jednacím řádem. Pochopil jsem vaši strategii. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Už jsem se naprogramoval, že už jsem devět hodin nešel na WC, ale ještě samozřejmě...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: V tento moment neřeším vaši fyziologii, mě zajímá soulad s jednacím řádem.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ne, problémy nemám. Mně se nechce, takže všechno v pořádku. (Předsedající: Prosím, pokračujte.) To ještě bude trvat, než se mi bude chtít. Všechno jsem si připravil už včera totiž. (Pobavení.)

Takže spojení Masarykových, Hajnových stoupenců v jednu politickou stranu... Protože... Podívejte se, no, už nebudu, já půjdu věci, já už vás tady nechci zase... já nechci zdržovat prostě. Takže spojení Masarykových a Hajnových stoupenců v jednu politickou stranu se v tomto světle jeví jako zcela přirozené.

Protože já vám chci prostě říct, že vy, když takhle zasáhnete do té ústavy a takhle prostě překopete, že nesplňuje to tu rovnost a nesplňuje to tu tajnost, tak prostě ten vývoj té české ústavy, toho českého státu a toho demokratického prostředí měl prostě zásadní vývoj, který se postupně formoval a prostě nelze, se snažím vysvětlit, pane místopředsedo, abych to tady ještě řekl, nelze přece, se vám tady snažím vysvětlit, když to má takovýhle dlouhý konsekvence prostě, jako jak se to formovalo, jak ta Česká republika se vyvíjela s těmi českými občany, jak postupně se vyvíjel volební systém, tak já se tady snažím vysvětlit, že nelze takhle přijít prostě s poslaneckým návrhem, s kterým prostě úplně překopete rok před sněmovními volbami, a já se vám snažím vysvětlit, že to prostě je špatně, tenhle ten návrh. Z hlediska ústavního, z hlediska legislativního, z hlediska historického, z hlediska i toho tatíčka Masaryka, prostě o tomto tady mluvím, jo. Tak když jste přišel, tak vám jsem to ještě tedy vstřícně vysvětlil. Tak už teď půjdu k věci. Ostatně to se snažím celou dobu. Tak jo, takže takhle je to, jo? Takže zas na mně, jako když se to týká 10 milionů občanů v České republice, tak na mně nechtějte, abych jako se k tomu nevyjádřil.

Takže spojení Masarykových a Hajnových stoupenců v jednu politickou stranu se v tomto světle jeví jako zcela přirozené. Sloučení dvou pokrokových skupin tedy nebylo výsledkem pouze politické strategie, nýbrž bylo iniciováno především jejich stejným ideovým základem, přesvědčením o potřebě realismu v české politice. Díky České straně pokrokové se Masaryk v roce 1907 znovu dostává do říšské rady, přestože strana patřila k malým a volebně nepříliš úspěšným politickým subjektům. V parlamentních volbách roku 1907 získala strana dva mandáty a v roce 1911 už pouze jeden mandát, a to Masarykův. Takže prostě něco, co se tady formovalo jako - děkuju za ten dotaz, ale tím pádem se musím vyjádřit, ale o to déle, že jo, samozřejmě - tak jako něco, co se tady formulovalo desítky let, vůbec ta příprava toho českého státu a ústavy, pak se to tady formovalo i během nějakého nelibého období, samozřejmě, že jo, a tak dále, se to tady formovalo další roky. A ten systém si postupně sedal, není zpochybňován, není napadán. A teď vy přicházíte, abych to tady ještě dovysvětlil, s těmi dvěma zákony, jak o korespondenční volbě, tak novela zákona o státním občanství, kde poslaneckým návrhem bez jakéhokoliv prodiskutování v širší veřejnosti, ale i s odborníky, když už jsem jenom... to zůstanu mimo tady Sněmovnu, tak najednou prostě měníte úplně na solar, měníte systém úderem na solar, který se tady formoval, prostě já to se vám tady snažím vysvětlit postupně jako, jo? A ještě to budu vysvětlovat taky, jako abyste si to uvědomili, že to je špatně. Protože to takhle nejde, přece to takhle vystřelit od boku, takovouhle věc, jako která ještě... Notabene když se to týká prostě korespondenční volby pro lidi, kteří z hlediska té závažnosti tedy, kteří tady ani nemají potom odpovědnost za to, jak volili, protože tady s námi nežijí, což jenom pro vaši informaci, jste tady nebyl, to jsou citáty ústavních právníků, jak Univerzita Karlova, tak Masarykova univerzita. To není můj citát. Takže vy to opravdu úplně... To je prostě návrh, který jde mimo úplně ten vývoj České republiky a úplně mimo i ústavnost, všechno. Takže proto tady o tom takhle mluvím a proto tady takhle za to bojuju. Bojuju za dodržení ústavy a demokracii. Aby se to neohýbalo takhle účelově, protože zrovna teď náhodou je tady nějaká koalice z hlediska historie celé České republiky dlouhé, teď najednou je ta koalice, která má problém s preferencemi, tak to ohnu. To by se prostě nemělo dělat! Protože náš stát má nějaký vývoj, má to nějakou historii, má to nějakou ústavnost, jsou tady nějaké zákony. A já se snažím tady celou dobu vysvětlit, že to takhle prostě nelze, a připomenout vám to, z čeho to všechno vycházelo, z čeho se to všechno formovalo a že nelze takhle najednou, ještě notabene poslaneckým návrhem, takhle to řešit. Takže takhle jsem vám to trošku vysvětlil, no. Děkuju.

Masaryk se v roce 1907 i v roce 1911 rozhodl do vídeňského parlamentu kandidovat na Moravě, a to za Valašsko. Jednalo se o okres, kde Českou stranu pokrokovou téměř nikdo neznal. Za Masarykem stála jen nepočetná, pokrokově smýšlející inteligence z Valašského Meziříčí v čele s lékařem Janem Krajcem. Jeho protikandidátem byl kroměřížský knihkupec Vilém Povondra, který kandidoval za katolickou stranu lidovou. Ta proti Masarykovi zahájila kampaň, ve které připomínala jeho dřívější boje a veřejné konflikty. V souvislosti s rukopisnými boji ho líčila jako nevlastence a Masarykovo vystoupení za osvobození Hilsnera - ho označila za židovského zaprodance. Byla to katolická strana lidová. Katolická strana lidová nezapomněla zmínit ani aktuální konflikty, které Masaryk s katolickou církví měl. Masaryk tak musel v předvolebním období - a vidíte, že nejsem zlý jazyk, abych to spojoval s vámi, s lidovci, jenom to tady jako cituju. Masaryk tak musel v předvolebním období čelit všemožným pomluvám a útokům katolických protivníků. Protože to už jsou jiný lidi, že? I přes všelijaké útoky si Masaryk zachoval klidnou mysl a prohlásil: Budu-li zvolen, znamená to práci, nebudu-li zvolen, budu pracovati také.

Když byla sokolovně ve Valašském Meziříčí v březnu roku 1907 zahájena volební schůze, přišli na ni lidé nejen z města, ale i z vesnic, aby slyšeli a viděli konfrontaci Masaryka a představitelů katolické klerikální strany. V první debatě bylo Masarykovi vyčítáno, že psal ve svých publikacích, že chce stvořit nové náboženství, a byl uveden citát z Bible, kde za něco takového hrozí prokletí. Masaryk, který měl u sebe také Bibli, z ní citoval hymnus lásky. Poté odpověděl, že každý křesťan by měl s hymnem lásky chodit na své nepřátele, nikoliv s hrozbou prokletí. I v ostatních debatách a konfrontacích Masaryk úspěšně obhájil své přesvědčení a jednání proti útokům katolické strany, lidové katolické strany. Z debat tak v očích valašského lidu vyšel jako vítěz. To se projevilo ve výsledku voleb, ve kterých Masaryk porazil Povondru s počtem hlasů 4 136. Povondra ve volbách získal 3 336 hlasů.

V roce 1907 bylo uzákoněno všeobecné hlasovací právo. Vidíte, že o tom mluvím? Všeobecné hlasovací právo, což výrazně změnilo českou politiku. Ukončila se tím éra velkých stran, staročeské a mladočeské, otevřel se prostor pro vznik a úspěch stran menších, které se zaměřovaly na konkrétní skupiny obyvatel, například katolíky, zemědělce, dělníky, intelektuály a jiné. Ve svém druhém poslaneckém období měl Masaryk v říšské radě řadu projevů, ve kterých se snažil poukázat na témata, která by měla být parlamentem řešena. V několika projevech prosazoval svobodu vědy a vysokých škol proti klerikalismu.

V dalších svých vystoupeních se Masaryk vyjadřoval k hospodářské a zahraniční politice, k anexi Bosny a Hercegoviny a k česko-německému vyrovnání. V jednom z projevů hájil zájmy valašských občanů, kteří ho do říšské rady zvolili, a to předložením návrhu na poskytnutí státní podpory valašským obcím. V mnohých projevech vystoupil Masaryk proti konfiskaci v českých časopisech jako Čas, Osvěta lidu, Pokrokové listy, Naše doba, Macharova čítanka, Vzdělání lidu a dalších, kterým rakousko-uherská vláda zabavila některé články či jejich části, čímž porušila svobodu tisku. První Masarykův projev v říšské radě v červenci roku 1907 se týkal problémů českého národa. Jeho řešení viděl Masaryk v tom, že český národ získá svobodu a demokracii. Tvrdil, že demokratizací politiky, sněmovny a všech rakouských institucí by se vyřešily vnitřní problémy monarchie. Mluvil proto o nutnosti rozšíření všeobecného volebního práva do zemských sněmů a o prosazení volebního práva pro ženy. Kromě toho se Masaryk ve svém projevu zabýval důležitostí sociální reformy. Poukázal na výsledky voleb v české části monarchie, kde sociální demokraté získali většinu hlasů. Tvrdil, že z výsledků voleb lze vyčíst, co nejvíce trápí český lid. Politici by se proto na přání lidu měli připravit a prosadit sociální reformu. V dalším ze svých projevů Masaryk jednoznačně vystoupil proti anexi Bosny a Hercegoviny, kterou označil za neoprávněnou. Poukázal na to, že měla být zástupcům bosensko-hercegovinského lidu položena otázka, zdali chtějí být k Rakousko-Uhersku připojeni. Masaryk odmítl přístup, kterým anexi ospravedlňovala rakouská vláda. Ta tvrdila, že faktický stav, že Rakousko-Uhersko 30 let spravuje území Bosny a Hercegoviny, vytváří stav právní, tedy oprávněnost k zabrání tohoto území. Masaryk poznamenal, že anexe dosvědčila přetrvávající absolutismus škodící monarchii.

Kovtun píše, že Masaryk se svými vystoupeními v říšské radě snažil o probuzení zkostnatělého Rakousko-Uherska k životu, k demokracii a k pokroku. Jeho pokusy o změnu postavení českého národa v monarchii neuspěly, protože jakákoliv změna byla v rozporu s cíli rakouské vlády. Ta chtěla zachovat status quo, tedy udržet tradiční centralistickou monarchii a neměnit postavení žádného slovanského národa. Rakouská vláda byla přesvědčena, že monarchii lze udržet pouze tím, že nebude docházet k výraznějším změnám. Její přístup se však ukázal dlouhodobě neudržitelný. Monarchie na svou nechuť přizpůsobit se a akceptovat nové požadavky doby doplatila svým rozpadem. V roce 1908 si Rakousko-Uhersko násilně připojilo Bosnu a Hercegovinu ke své monarchii, a to bez souhlasu ostatních evropských mocností.

Teď se už zaměřme konkrétně, protože to je to, kde právě je přesně také ta souvislost s tím vaším návrhem na korespondenční volbu, na tu změnu toho systému. Připomeňme si Masarykův boj za vznik českého státu, jak se to formovalo, a porovnat to s tím vaším přístupem k té věci.

Emil Ludwig píše, že Masaryk se již od mládí ve svých studiích vyjadřoval pro evoluci a pokrok. Nikdy nepatřil k zastáncům revoluce, kterou považoval za politický radikalismus a primitivismus. Krátce předtím, než začala první světová válka, došlo u Masaryka k posunu jeho myšlení. Začal tvrdit, že revoluce může být morálně dovolena v případě, že se jedná o obranu proti útlaku, nebo v případě, že revoluce hájí svobodu a spravedlnost. Masaryk tedy říká, že revoluce je přípustná, pokud je nezbytná. Kovtun uvádí, že Masaryk v roce 1910 při oslavě svých šedesátých narozenin prohlásil, že Rakousko-Uhersko by si zasloužilo položit pod něj dynamit a vyhodit jej do povětří. O tři hodiny později Masaryk píše, že nevěří v rozpad monarchie a že ví, že Rakousko-Uhersko dále potrvá. Proto je třeba se zasadit o jeho přeměnu a něco z něho udělat.

Masarykovo předválečné uvažování bylo plné skepse a pesimismu o životaschopnosti Rakouska-Uherska. Tížilo ho vědomí, že český stát je součástí nefungující a chátrající monarchie, která mu brání ve vlastním svobodném pokroku a vývoji. Současně si uvědomoval, že změnu a zánik Rakouska-Uherska by mohla přinést zřejmě jen revoluce a válka, což ale Masaryk bytostně odmítal. Pro něho je jedna věc bránit se násilí a druhá věc je vytvářet násilí nové. Právě vytváření nového násilí je nevyhnutelný důsledek revoluce.

Ačkoliv Masaryk s válkou a revolucí nesouhlasil, nebylo v jeho silách ovlivnit světové dění. 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Ta se brzy rozrostla do celoevropského válečného konfliktu známého jako první světová válka. V ten okamžik to byl právě Masaryk, kdo se tehdy postavil do čela zahraničního odboje proti monarchii.

Jenom, pane místopředsedo, abyste věděl, popisuji, v jakých těžkostech se rodila česká státnost a v jakých těžkostech se rodilo vlastně formování české demokracie a ústavy, aby bylo jasné, proč... Doufám, že se shodneme na tom, že to je snad závažné téma, ne? Závažnější než tady teď zrovna... Tady desítky let Masaryk na tom pracoval, pracovali na tom i další vlastenci. Vy teď přicházíte s poslaneckým návrhem na korespondenční volbu. Je potřeba si uvědomit tyhlety souvislosti. Vy si to neuvědomujete ve vládní koalici, tak proto vám to tady vysvětluji. Že to není jen tak, že vy teď si lusknete a ohnete volební zákon, které je v rozporu s ústavou. Ta česká státnost, československá státnost, to všechno mělo dlouhý vývoj, často prolitý krví samozřejmě, doslova, mučením a vším možným, a vy to teď tady prostě hodíte do koše. Jenom proto, že se chcete udržet za každou cenu u vlády, tak prostě tady ohýbáte věci, které se tady formovaly velmi dlouho dobu. Proto to tady říkám.

Jan Galandauer se zamýšlí nad tím, jak došlo k přeměně Masaryka pacifisty a odpůrce radikalismu v Masaryka revolucionáře. Galaundauer píše, že Masaryk sám se snažil tuto otázku zodpovědět ve své knize Světová revoluce, kde tvrdil, že poslední roky před válkou lépe poznal mravně degenerovanou habsburskou dynastii. Masarykův poměr ke státu byl dán mravností, a jelikož habsburská monarchie v čele s monarchou pro něj mravná nebyla, opravňovalo ho to k přímé akci proti takovému soustátí.

Když propukla válka, pobýval Masaryk na prázdninách v saském Žandově. V Německu byla tehdy vyhlášena mobilizace, která znemožňovala jeho návrat do Prahy. Musel tedy počkat v Německu, kde mezitím pozoroval přípravy německé armády na válku. Masaryk vzpomínal, že mu v tu chvíli imponoval německý smysl pro pořádek a řád, a uvědomoval si, že bude těžké Německo porazit. Oproti tomu věděl, že Rakousko-Uhersko bude brzy válkou vyčerpané. Když nakonec dojel do Prahy, byl tam svědkem toho, jak čeští chlapci a muži nedobrovolně a s odporem rukují. V ten moment se Masaryk rozhodl, že musí něco dělat. Svědomí poslance mu nedovolovalo sedět doma se založenýma rukama, zatímco ostatní Češi jdou do války. Masarykův první počin byla dvojí cesta do Nizozemska.

Mimochodem, já tady trošku odbočím, jo? Já vím, že je to trošku... Já vůbec nechápu, když vždycky čtu o těch Ukrajincích, co tady páchají ty trestné činy násilného charakteru, teď zase byl ten trestný čin, že dostal podmínku za pokus o znásilnění a loupež, v Plzni to bylo, že ano? Proč ho nevyhostíte? Ať jde do první linie na Ukrajinu. Co si to dovoluje vůbec, páchat kriminalitu a trestnou činnost v České republice? Co tady vůbec dělá takový člověk? Co si to dovoluje! Jak to, že to toleruje vaše vláda vůbec! Prostě kdo tady spáchá takový násilný trestný čin - vyhostit okamžitě snad! Ne? A jestli to nejde, tak upravte zákony. Jenže vám je to ukradené, protože jste ukrajinská vláda. Vždyť ten člověk teď zase chodí po ulici a může to zopakovat na českém občanovi. Já říkám, já bych ho vyhostil na Ukrajinu a hezky narukovat, když má sílu tady znásilňovat ženské a páchat trestnou činnost. Ale vy tady ty lidi tolerujete a vy tady ty lidi podporujete, vaše Fialova vláda, když už jsem u toho tedy. Teď jsem to trošku to - ale tady přesně se mluví o tom, jak čeští chlapci a muži nedobrovolně, s odporem rukují, tak o tom narukování, teď mi to přišlo, v té době, ale je to úplně jiná konsekvence, že jo? Ale já vůbec nechápu, proč tady ti ukrajinští mladí zdraví chlapi... A někde jsem četl, ony to nedovolujou české zákony. Tak hlavně, že tam posíláte peníze! Naše! My jsme proti posílání zbraní na Ukrajinu. A většina lidí podle průzkumu, který odvysílala i Česká televize, většina občanů je proti posílání zbraní na Ukrajinu. My jsme jediní, kteří jsme tady hlasovali proti. Většina je to... Vy jste mě za tenhle názor málem tady ukamenovali, v uvozovkách, loni. Jsem pyšný na to, že jsme jediní, kteří stojí za většinou českých občanů. Průzkum České televize to byl. Teď asi měsíc starý. Takže já říkám jenom, heleďte, proč tady ti lidi jsou? Mně píše spousta českých občanů, jak to, že to pětikoalice toleruje? Znásilnění, kriminalita, všechno. Náš návrh je vyhostit, potrestat. Vyhostit a hezky ať jsou odvedeni na frontu. Vždyť je Ukrajinec, jsou to ukrajinští občané. Co tady dělají? Co si to dovolují vůbec tady páchat trestnou činnost, cizinci? Ať se tady chovají slušně. Jestli tady někdo pracuje a je potřeba na pracovní místo, ať se chová slušně!

Mimochodem ve Spojených arabských emirátech, tam jsem slyšel, že to mají také. Okamžitě vyhoštění. Proto je tam také bezpečno a sekají všichni dobrotu. Tam samozřejmě na těch pracovních pozicích pracují Filipínci, Pákistánci, těch je tam hodně, Indové. Je to blízko, to jsou tyhle země. Filipínci proto, že umí anglicky dobře, protože tam na Filipínách, kdo tam třeba nebyl nebo neví, tak tam je to jeden z úředních jazyků, třeba kdo neví, ale proto jsou zrovna ty Filipíny. Kdo byl v Emirátech, se třeba ptal, proč je tam tolik Filipínců. Tam je to o té jazykové věci. Ale teď jsem trošku odbočil. Prosím vás, to samé Pákistán, Indie.

Ale já jsem jenom chtěl říct, proč nežádáte, aby narukovali odtud? Já to nechápu. Kriminálník do první linie. Hned. Hned, ať jde! A ještě všichni k tomu mlčí!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: To nesouvisí s projednávaným bodem. Bavíme se o změně volebního systému. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Víte, já si tady stejně budu říkat, co chci, tak mě od toho pultu tady...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Budete postupovat v souladu s jednacím řádem. Nebudete si dělat, co chcete. Pokračujte v projevu, který souvisí s tématem.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak vy neschvalujte, když mám výhrůžky smrtí! Jako to, co jste řekl minulý rok v Partii na Primě, kde mi vyhrožovali smrtí...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pokračujte v projednávání bodu. Držte se tématu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Neskákejte mi do řeči!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Budu vám skákat do řeči v okamžiku, když porušujete jednací řád.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vy jste řekl, jak se do lesa volá, tak ozývá. Já jsem se vás ptal, jak jsem volal. Vy jste schvaloval výhrůžky smrtí vůči mně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nic takového se nestalo. Pokračujte v projednávaném bodu...

 

Poslanec Tomio Okamura: To víte, že jo! Vždyť já jsem zveřejnil ten záběr! Tak to zveřejním znova. Znova zveřejním to video!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pokračujte v projednávaném bodu. Pokračujte v projednávaném bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Partie na Primě. Vy nemáte žádné morální právo vůbec takhle na mě mluvit!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pokračujte v projednávaném...

 

Poslanec Tomio Okamura: Vy jste schvaloval výhrůžky smrtí vůči mně!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Držte se projednávaného bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vy jste schvaloval výhrůžky smrtí vůči mně! Partie televize Prima - přímý přenos.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Neschvaloval a držte se projednávaného bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ano. Ano. Na otázku, co říkáte na výhrůžky smrtí, jste řekl: jak se do lesa volá, tak se ozývá. A jak jsem do lesa volal?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pokračujte v rámci projednávaného bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: To jste řekl. Citát Partie televize Prima. Vy jste politickej gauner normální! Schvalujete výhrůžky smrtí vůči mně!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pokračujte v projednávaném bodu a držte se jednacího řádu.

 

Poslanec Tomio Okamura: A jestli mi budete skákat do řeči, tak to tady budu opakovat pořád! Schvalujete výhrůžky smrtí! Bartošek, KDU-ČSL.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: To není pravda. Držte se projednávaného bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Partie televize Prima. Já jsem to video zveřejnil také. Je to pravda. Na to jste odpověděl, jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Jak kdo volal do lesa? jsem se vás ptal.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Držte se projednávaného bodu! Projednáváme...

 

Poslanec Tomio Okamura: To je neuvěřitelné!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: kterým se mění projednávání...

 

Poslanec Tomio Okamura: A neskákejte mi do řeči, dvouprocentní strano!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, pokračujte v projednávaném bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: My máme preference pětinásobné než vy, zastupujeme voliče! Neskákejte mi do řeči, dvouprocentní strano!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás vedu k pořádku a říkám, pokračujte v projednávaném bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vy kdybyste kandidovali samostatně, tak už tady ani nejste, tak se držte zpátky! Co si to dovolujete vůbec? Schvalovat výhrůžky smrtí vůči mně?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vedu vás k pořádku. Držte se jednacího řádu a prosím, pokračujte ve svém projevu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já mám přednostní právo, budu si tady... Já mluvím ke korespondenční volbě, k volebnímu systému, k narušení demokracie v České republice, tak přestaňte mi skákat do řeči! Jo?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, pokračujte v...

 

Poslanec Tomio Okamura: Pan Bartošek, místopředseda KDU-ČSL, který schvaluje vyhrožování smrtí mojí osobě! Říkal jste...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: To není pravda. Pokračujte v projednávaném bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: No jasně že to je pravda. Každý si to může přehrát. Partie televize Prima. Já jsem to také zveřejnil, to video.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pokračujte v projednávaném bodu prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Na otázku, mluvili jsme o výhrůžkách mojí osobě a vás se ptali, ptali jsme se na to, teď nevím, jestli já, nebo paní Tománková, ptali jsme se a vy jste na to odpověděl, jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, vy jste si velmi dobře vědom, že z pozice řídícího schůze, nemůžu reagovat. A já vás pouze vedu k pořádku, abyste pokračoval v projednávaném bodu...

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak nemluvte!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A tím je změna volebního zákona.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak mi neskákejte do řeči, protože já mluvím o demokracii, o svobodě a už mě zase cenzurujete! Protože vám není pohodlné, že říkám, že jste říkal, že jste schvaloval vyhrožování smrtí.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Což není pravda a prosím, pokračujte v projednávání tohoto bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Je to pravda a všichni se na to můžou podívat. Podívejte se na ty reakce, když jsem to zveřejnil. Tam tisíc lidí bylo v komentářích. Necenzurovaný sestřih jsem zveřejnil. Vyhodnotili si to všichni.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jednáme o novele zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak. Já jdu k věci a vy už mi neskákejte do řeči, ať můžu pokračovat. Místo abyste řekl, že odsuzujete výhrůžky smrtí komukoliv, tak jste řekl, jak se do lesa volá, tak se ozývá. Já jsem nikam do lesa nevolal. Nikdy jsem nikomu nic neudělal. Z ničeho jsem nikdy v životě nebyl obviněn, ani stíhán, ani odsouzen. Nikdy v životě. Co si to dovolujete vůbec takhle říkat v televizi vůči mně! Nikdy jsem nic neudělal. Nikdy jsem nic neukradl nikomu. Nikdy jsem neměl žádnou kauzu. Jenom ty vámi uměle vytvořené. Nikdy jsem nebyl ani obviněn, ani stíhán a odsouzen.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, pokračujte v projevu k tomuto bodu.

 

Poslanec Tomio Okamura: A vy takhle schvalujete takovéhle výhrůžky. Radši si vyřešte toho vašeho poslance, který zveřejňoval můj dům a poštvával lidi proti mému domu. Vy moc dobře víte, kdo to byl.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, velmi dobře víte, že tohle není fér. Já nemůžu reagovat, protože jsem v pozici řídícího schůze.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak mi neskákejte do řeči v rozporu s jednacím řádem prosím!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás vedu k pořádku, abyste mluvil k tématu. To je všechno.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vždyť už jste se mě sám ptal, protože jste byl mimo, o čem mluvím, před chvílí, protože jste byl mimo. Tak do pytle, tak si předávejte tedy agendu ve vedení Sněmovny, protože já tady celou dobu mluvím o demokratickém systému v České republice a v souvislosti s vaší korespondenční volbou. Tak proč mi skáčete do řeči? Jste první, kdo mi skáče do řeči. Už mluvím devět a půl hodiny a vy jste první, kdo mi skáče do řeči, protože jste přišel nepřipravený. Ani jeden z vašich předchůdců mi při stejném projevu, už čtu 74. stránku, mám poznámky, ze 100, a vy jste první, kdo mi skočil do řeči, protože to nechápe. Tak jako nezlobte se na mě, ale připravte se příště mezi sebou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem přišel připraven, pouze

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak proč jste se mě ptal, o čem mluvím? Jako první ze všech.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Potřeboval jsem pouze upřesnění, že respektujeme jednací řád...

 

Poslanec Tomio Okamura: A proč to chcete jako jediný upřesňovat? Všichni ostatní to pochopili před vámi.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: ... že jednáme v souladu s jednacím řádem. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Všichni ostatní to před vámi pochopili. Vy máte prostě nutkání omezovat opozici a cenzurovat opozici. To je všechno. Protože nenávidíte opozici. Protože jste plný nenávisti člověk. Pan Bartošek. Spousta lidí to píše. Člověk, který nenávidí všechny. Nenávistnej člověk jste. Také vám to určitě spousta lidí píše. Já jsem o tom přesvědčenej. Protože z vás čiší nenávist. V minulém volebním období mi psala spousta lidí a přezdívali vás Goebbels.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, vyzývám vás zcela vážně k pořádku. Tyto věci si můžeme vyříkat, až budu mít možnost vystupovat, což v současné době nemám, a vy to víte. A já vás žádám, abyste pokračoval v projednávání bodu, kterým se mění zákon o správně voleb a některé další zákony.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak. Masarykův první počin byla cesta do Nizozemska... A to jsem tady byl celou dobu v klidu. Úplně v klidu jsem tady byl celou dobu, než zase přišel pan Bartošek, který mi skáče do řeči a nepřipraví se.

Masarykův první počin byla dvojí cesta do Nizozemska, kde se setkal se svými anglickými přáteli Wickhamem Steedem a Robertem Williamem Setonem-Watsonem, aby s nimi promluvil o nutnosti rozbít Rakousko-Uhersko a o přeorganizování střední Evropy. Spolu s tím jim vyložil i otázku českého národa v monarchii a jeho historické právo na samostatnost.

Masaryk ideje, které byly na setkání prezentovány, sepsal do memoranda pro anglického ministra Edwarda Greye. Masaryk tento počin hodnotil jako důležitý krok, protože v debatách anglických politiků o budoucí úpravě Evropy figuroval názor úpravy podle národnostního principu. Bylo proto nutné upozornit na existenci malého českého národa, který má svou vlastní minulost. V Nizozemsku to bylo tehdy poprvé, co Masaryk vyslovil nahlas svoji představu o rozbití habsburské monarchie, kterou od té chvíle hájil celé čtyři roky, až do její faktické realizace. Gelander (?) uvádí, že z pohledu rakouské vlády byl Masaryk oprávněně považován za zrádce vykonávajícího protistátní činnost. Masaryk již od počátku války posílal do Londýna zprávy o vojenské finanční a celkové situaci v Rakousku-Uhersku, kromě toho pro české vojáky vyjednával, aby se mohli stát zběhy a dále bojovat na straně ruské armády, tedy proti Rakousku-Uhersku. Přitom všem byl Masaryk oficiálně považovaný za rakouského profesora a poslance říšské rady. Rakousko-Uhersko tak chápalo Masaryka jako velezrádce. Vydalo proto v roce 1915 rozkaz, že pokud bude Masaryk zadržen na rakouských hranicích, má být okamžitě zatčen a bez dalšího vyšetřování pověšen. Tuto zprávu Masarykovi sdělil Machar ve chvíli, kdy Masaryk pobýval v Ženevě a přemýšlel o cestě zpět do Prahy. Tím také bylo rozhodnuto, že se Masaryk do konce války do Prahy již nevrátí. Takže budu opakovat, že je to v souvislosti s korespondenční volbou, protože se vám tady snažím vysvětlit, co vy tady předkládáte a že je to prostě špatně, protože všechno mělo velký vývoj. 18. prosince roku 1914 opustil Masaryk Rakousko-Uhersko v doprovodu své dcery Olgy. Cestovali společně do Itálie, kde chtěl Masaryk navázat kontakt se Srby a Chorvaty. Od ledna roku 1915 pobýval ve Švýcarsku, odkud cestoval do Londýna a Paříže.

Masaryk národnostní princip vysvětluje jako moderní vlastenectví. Uvádí, že je to láska k mateřskému jazyku, k lidu, jenž mluví stejným jazykem a k půdě, kterou společně tito lidé obývají.

Masarykův úkol... Ještě odbočím. Vy jste mi vlastně vnukl myšlenku. Já to video najdu a pustím ho tady na mikrofon, a když mě zastavíte, tak ho tady pustím, co jste mi řekl. Hm, super, řekl jste si o to. A doufám, že ho najdu. Ale určitě je. Jestli je to na stránkách... Dobrý, tak si to řekneme. Já jenom to říkám, tady nemá smysl tvrdit, že to tak nebylo, protože je to přesně tak, jak říkám. Ale musím ho najít nejdřív.

Masarykův úkol v zahraničí spočíval v šíření politického programu o vytvoření samostatného českého státu. Já už jsem ho zveřejnil ale, to video, takže to už je tam.

K tomu účelu Masaryk využíval tisk. Již na jaře a v létě roku 1915 začaly být v zahraničí publikovány časopisy, jež informovaly světovou veřejnost o snahách českého národa. V Paříži Ernest Denis vydával časopis La Nation Tchèque - já neumím francouzsky, a v Petrohradě vycházel časopis Čechoslovák a v Kyjevě byl publikován časopis Čechoslovan. Kromě toho Masaryk veřejně vystoupil proti Rakousku-Uhersku u příležitosti výročí 500 let od upálení Mistra Jana Husa, které se slavilo v Curychu a v Ženevě. Masaryk v projevech uvádí, že idea Česka a idea Rakouska jsou dva rozdílné světy, které již nelze smířit. Takže když se k Masarykovu zahraničními odboji přidal i Edvard Beneš, mohlo dojít k rozdělení práce. Beneš zůstal v Paříži, kde měl styky a známosti ještě z doby, kdy v Paříži studoval Masaryk, a Masaryk mohl působit na jiných místech, jako například v Londýně, Petrohradě a později v Americe. Tak se centrum propagandy české samostatnosti přesunulo do rozhodujících dohodových států, do Francie a Velké Británie.

V září roku 1915 opustili Masaryk spolu s Benešem Ženevu a přesunuli se do Paříže. Tou dobou čím dál více vyvstávala potřeba po vytvoření centrálního orgánu, který by sjednocoval zahraniční odboj a české kolonie v zahraničí. Největší české kolonie byly v Rusku, Americe, Německu, méně početnější kolonie pak byly ve Francii, Anglii, Srbsku a jinde ve světě. Kolonie většinou tvořili dělníci, zemědělci, obchodníci a podnikatelé, kteří opustili vlast a vydali se do zahraničí za prací. Bylo potřeba tyto kolonie informovat a sjednotit jej pro boj za společnou věc. Pro tyto účely vyhlásil Masaryk 14. listopadu 1915 boj za samostatný český stát, a to jménem českého komitétu v zahraničního, který podepsali zástupci českých zahraničních kolonií. Český komitét zahraniční tak jednotně vystoupil proti Rakousku-Uhersku, což lze považovat za oficiální zahájení protirakouské revoluce.

Český komitét zahraniční bylo improvizované sdružení lidí, které nelze považovat za řídící orgán zahraničního odboje. Vedoucí orgán revolučního hnutí se ustanovil až o rok později v roce 1916 a dostal název Československá národní rada. Předsedou ústředního orgánu se stal Masaryk, místopředsedou poslanec Josef Dürich, zástupcem Slováků Milan Rastislav Štefánik a generálním tajemníkem Beneš. Za sídlo Československé národní rady byla zvolena Paříž.

Znovu zdůrazňuji, že to tady říkám pro pana místopředsedu ještě, že uvádím do souvislostí ten váš návrh, kterým měníte volební návrh, abyste si uvědomili, jak dlouhá cesta byla k tomu, než se zformovaly česká ústava, zákony a státnost, vůbec i volební systém, o tom jsem tady mluvil několikrát, než jste přišel ještě, proč to říkám. Abychom si uvědomili, jak dlouhá byla k tomu cesta. A teď vy lusknutím prstu, poslaneckým návrhem úplně měníte systém, úplně takovým direktem na solar. Není potřeba vaše reakce, jenom to říkám ze slušnosti, abych to uvedl do toho kontextu. Není to tak, že vy si najednou lusknete, a všechno spálená zem. Takhle to prostě není. O tom svědčí i délka mého projevu. Kolik toho museli absolvovat jak Masaryk, tak lidi kolem, než to celé zformovali. Jaký to mělo dlouhodobý vývoj. A že prostě nejde dělat takové věci, jako děláte vy, a ještě jste v rozporu s ústavou. To není správné prostě, o to jde.

Paralelně k Masarykovu projevu se v Londýně konala přednáška jeho přítele Setona-Watsona, který připomněl Husovu památku. V souvislosti s tím se Seton-Watson vyjadřoval o českém národu jako o vysoce vzdělaném, pokrokovém a demokraticky smýšlejícím. Mluvil o českých dějinách, významných českých osobnostech, habsburské tyranii v Čechách a o touhách českého lidu po vytvoření samostatného státu. Masaryk svou představu o podobě českého státu vyjádřil v memorandu pro anglického ministra sepsaném roku 1914. V memorandu Masaryk uvedl, že by do čela českého státu preferoval některou ze západních královských dynastií v případě, že by se Česko stalo konstituční monarchií. Vyvracel však tvrzení některých osob, že z jeho strany došlo k vyjednání o budoucím dosazení některé ze západních dynastií do čela českého státu. Uvedl... (U stolku zpravodajů se vytvořil hlouček poslanců.) Pane předsedo... Uvedl, že k tomu nebyl zplnomocněn, proto k ničemu takovému ani nemohlo dojít. (Odmlka.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové, já vás poprosím o ztišení. (Poslanec Okamura: Slyšíme každé slovo.)

 

Poslanec Tomio Okamura: Já vím, ale ono už po těch deseti hodinách já potřebuji trošku jako mít vstřícnost od vás, abych, jo... (Pobavení v sále.) Ne, ne, já...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Chcete-li diskutovat, poprosím, aby diskuse se přenesly do předsálí (Poslanec Okamura: Na mikrofon.), aby mohl pan předseda (Poslanec Okamura: Přesně tak.) přednášet svůj projev. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Navíc se Masaryk jednoznačně vyjádřil, že on osobně nejvíce sympatizuje s myšlenkou, že by se český stát stal republikou. Uvědomoval si však, že většina lidí se bude přiklánět k monarchii, proto zastával názor, že když monarchii, pak v čele se západní dynastií, Masaryk totiž oproti mnohým českým politikům neviděl budoucnost českého státu v područí ruských carů. Masaryk se již od počátku 20. století veřejně i písemně vyjadřoval skepticky proti hlubšímu sbližování Čechů a Rusů. Na jednu stranu uznával, že Rusko je jednou z nejdůležitějších zemí ovlivňujících světové dění, proto by s ním česká politická reprezentace měla udržovat přátelské vztahy, na druhou stranu však tvrdil, že Rusko nemůže být vzorem pro český národ, či dokonce stát v jeho čele.

Masaryk měl ke svému postoji řadu argumentů. Uváděl, že Rusko má oproti českým zemím rozdílný historicko-kulturní vývoj. V Rusku převládá pravoslavné náboženství, kdežto český národ je většinově katolický a evangelický. Kromě toho se Masaryk velmi kriticky stavěl k ruskému carismu a upozorňoval na důležitost demokratizace Ruska. Ani politicky mu tak Rusko neimponovalo. Masaryk proto tvrdě vystupoval proti českému rusofilství, které romanticky obdivovalo Rusko bez znalosti jeho reálného stavu. K známým českým rusofilům patřil Kramář, který pro český národ prosazoval představu konstituční monarchie v čele s ruským carem.

Vraťme se nyní zpět k zahraničnímu odboji. Na konci září roku 1915 opustil Masaryk Paříž, kde zůstal pracovat Beneš a Štefánik, a on sám se vydal do Londýna, aby tam prosazoval myšlenku rozpadu Rakouska-Uherska a vytvoření samostatného českého státu. K tomuto účelu Masaryk přijal místo profesora slovanských věcí na londýnské univerzitě Kings College, kde od října roku 1915 přednášel. Jeho první přednáška se jmenovala Problém malých národů v evropské krizi. Masarykův výstup měl politickou povahu a vyvolal značný úspěch. Masaryk v přednášce tvrdil, že rozdělení Rakouska-Uherska by mělo být hlavním smyslem války. Tím se malým národům otevře možnost k vlastnímu sebeurčení a k vlastnímu autonomnímu vývoji. Masarykova přednáška vyvolala odezvu v řadě anglických periodik, dokonce byla přeložena i do francouzštiny. Tematicky obdobnou přednášku měl Masaryk v únoru roku 1916 i na pařížské Sorbonně, na které mluvil o panslavismu a o Slovanech.

Masaryk ve vztahu ke Kramářově rusofilství uvedl, že Kramář nikdy nebyl schopen uvažovat o Rusku bez emocí, což bylo do určité míry ovlivněno tím, že jeho žena Naděžda Nikolajevna byla Ruska. Tím jako by Masaryk sám naznačil, jak silný vliv na něho samotného měla jeho americká žena Charlotta.

Pro úspěch zahraničního odboje se ukazovalo nezbytné zorganizovat vlastní československou armádu. V roce 1916 proto začala Československá národní rada pracovat na jejím vytvoření. Štefánik byl aktivní v Itálii, kde organizoval československé zajatce a snažil se z nich vytvořit armádu, která by pomohla Francii v boji proti Německu a Rakousku-Uhersku. Stejný úkol měl Masaryk v Rusku, kam se proto z Londýna vypravil. V květnu roku 1917 dorazil Masaryk do Petrohradu. Tak těžce, říkám jenom pro vedení Sněmovny, se formovala česká demokracie, a vy to teď chcete zákonem o korespondenční volbě tady všechno shodit, shodit ze stolu.

Stejný úkol měl Masaryk v Rusku, kam se proto z Londýna vypravil. V květnu roku 1917 dorazil Masaryk do Petrohradu. V té době probíhala v Rusku revoluce, a před Masarykem tak stála nelehká realizace plánu na vytvoření co největší československé armády, armády, která by byla poslána na západní frontu, aby tam bojovala na straně Francie. Masaryk si byl vědom toho, že vytvoření vlastní československé armády bude nejdůležitějším projevem odboje proti Rakousku-Uhersku. Českoslovenští váleční zajatci byli carským Ruskem a stejně tak i ostatními dohodovými mocnostmi považováni za vojáky rakouské armády. Masaryk proto od příchodu do Ruska usiloval o to, aby byli podřízeni výhradně Československé národní radě a vytvořili oficiální československou armádu.

Vybudování československé armády výrazně urychlila bitva u Zborova 2. července roku 1917, ve které československá jednotka bojovala vítězně za straně Ruska proti Německu a Rakousku-Uhersku. Úspěch československých vojáků napomohl k vybudování armády s počtem asi 40 000 mužů. Jejich počet však bylo potřebné zvýšit. Masaryk proto během svého kyjevského projevu vyzýval mladé Čechy a Slováky, aby vstoupili do legií a šli bojovat na straně dohodových mocností.

Situace v Rusku se pro legionáře a Masaryka zkomplikovala vypuknutím další revoluce, takzvané Velké říjnové revoluce. Revolucí se k moci v Rusku dostal Lenin, který záhy začal jednat s Německem o míru, jenž znamenal zrušení východní fronty. Do dubna roku 1917 působil v Rusku Dürich, který zde hájil zájmy Čechů. Dürich podobně jako Kramář podporoval ruského cara, se kterým počítal jako s budoucí hlavou českého státu. Po pádu carismu byla Dürichova činnost v Rusku zastavena. Nová prozatímní vláda s ním již nehodlala jednat. Tím vyvstala otázka o budoucnosti legií. Masaryk urychleně s Francií vyjednal dohodu, podle které se československé legie staly součástí československé armády ve Francii. Na základě tohoto ujednání mohl Masaryk začít zařizovat přesun legií na západní frontu. Předtím se však ještě museli domluvit s ruskou vládou v čele s Leninem na zachování neutrality mezi Rudou armádou a československými vojáky. Masaryk legionářům zdůraznil, aby se za žádných okolností nemíchali do ruské revoluce. Masarykovi bylo později jeho rozhodnutí o nevměšování se legií do ruské revoluce vytýkáno českými politiky v čele s Kramářem.

Tak teď koukám, že už v té své střední části projevu, že jsem na straně 80 ze 100 v té střední části, tak samozřejmě sil mám hodně, jo, takže já jsem připraven vám to tady rozebrat ve vládní koalici. Teď koukám, že ještě 10 minut, a budu mluvit přesně 10 hodin, takže to je bez problémů. A dáme si ještě, budeme pokračovat. Já jsem se naprogramoval, takže to je v pořádku. (Pobavení v sále.) A všechno se týká korespondenční volby, jo? (Potlesk zleva.) Děkuju, děkuju.

Vytýkali mu, že propásl historickou příležitost zachránit slovanské Rusko a získat si vděčnost spojenců a Rusů. Masaryk svůj postoj vysvětloval tím, že v úspěch československé kontrarevoluce nevěřil. Československých vojáků bylo kolem 40 000 - no, pocitově si připadám, jako kdybych začínal, takže máme času dost opravdu - což je podle něj malý počet na udržení pořádku v tak velkém státě, jako je Rusko. Navíc legie vznikly proto, aby bojovaly proti Rakousku-Uhersku a Německu, ne aby zasahovaly do vnitřních konfliktů v Rusku.

Českoslovenští legionáři tvořili početně nejsilnější československou armádu v zahraničí. Kovtun píše, že legionáře bychom mohli označit za Masarykovu armádu. (Hluk v sále.) Samotní legionáři Masaryka vítali s nápisem Otče, tvé slovo, náš zákon. Masaryk vojáky často navštěvoval a s mnohými veliteli se znal osobně. Celkově Masaryk legionářům věnoval velkou péči. V březnu roku 1918 však musel Masaryk z Ruska odcestovat do Spojených států. Tehdy se Československo (?) chystalo k přesunu do Francie.

Vidím, že se za mnou možná kují nějaké pikle. Jestli vám připadá, že nemluvím věci, tak já tady mám speciální projev ještě, kde rozeberu ty paragrafy zákona, takže okamžitě přehazuji na jiný papír, jo?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, ne, netýkalo se to vašeho projevu. (Poslanec Okamura: Nekují se pikle?) Netýkalo se to vašeho projevu. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Jo, jo, jo. A nekujete pikle tam žádné? Jako minule, kdy najednou se řeklo, že není ministr? (Smích a potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, opět upozorňuji (Poslanec Okamura: Budu mluvit k věci.), že není fér se mnou diskutovat, když já nemohu reagovat. Já pouze žádám, abyste pokračoval ve svém projevu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Děkuju. Protože já bych dal rád těch 10 hodin, když už tady stojím. (Smích v sále.) A na to potřebuju 7 minut ještě.

Takže tomu však bylo zabráněno vnitřními boji v Rusku. Do bojů na západní frontě se tak legionáři nikdy nezapojí. Masaryk musel z Ruska do Spojených států cestovat více jak jeden měsíc. Do Chicaga dojel až začátkem května roku 1918. Právě tam tehdy žila početná česká komunita, která finančně a politicky podporovala československou revoluci. Masaryk ve Světové revoluci vzpomíná na prospěšnost českých průvodů, které probíhaly v Chicagu a které upozorňovaly na československý osvobozenecký boj široké vrstvy americké společnosti. Jejich aktivita, ačkoliv byla prospěšná, nebyla však dostačující.

O správnosti rozbití Rakouska-Uherska a vzniku nástupnických států bylo třeba přesvědčit hlavně amerického prezidenta Wilsona. Tohoto úkolu se zhostil Masaryk, kterému velmi výrazně pomohlo jeho přátelství s Charlesem - jak se to čte? - Cranem - (vyslovuje: Kranem, Krejnem asi). Charles Crane sympatizoval se Slovany a navíc byl osobou blízkou prezidentu Wilsonovi, na kterého měl jistý vliv. Ale vidíte, jak my v SPD máme tuhý kořínek. My se jen tak nenecháme. My jsme plní energie pořád. Přesně takhle to bude. Crane mimo jiné domluvil Masarykovi i osobní setkání s prezidentem, které se uskutečnilo 19. června 1918.

Autonomní československá armáda byla zřízena ve Francii v prosinci roku 1917, a to na základě dekretu francouzského prezidenta - no, a teď jak neumím francouzsky, tak je to oříšek - Raymonda Poincarého - no, tak to nějak je. Spojené státy americké vedly až do roku 1917 politiku izolace a neutrality. 6. dubna roku 1917 však nastala změna. Spojené státy vyhlásily Německu válku. Když se Masaryk vyjadřoval o své propagační strategii, kterou se snažil přesvědčit amerického prezidenta o zániku Rakouska-Uherska a vzniku samostatných států, uvedl, že se snažil na prezidenta působit stejným způsobem, jaký se mu osvědčil již v Londýně a Paříži, a to prostřednictvím publicistické činnosti, tedy rozhovory, novinovými články, veřejnými projevy. (Hluk v sále. Z pléna se ozývá: Pššš!) Děkuju. A také prostřednictvím debat s osobami, které měly na státníky vliv. Masaryk uvedl, že taková promyšlená propaganda je účinnější než chvilkové osobní setkání.

Paralelně v Masarykově snaze o získání Wilsona pro ideu samostatného českého státu usiloval Beneš o to samé v Paříži a Londýně. Výsledek Benešovy práce se dostavil 29. června 1918, kdy Benešovi jako generálnímu tajemníkovi Československé národní rady přišla deklarace od francouzského ministra Stéphena Pichona. Deklarace uznala právo československého národa na samostatnost a s tím uznala i Československou národní radu za nejvyšší orgán. Deklarace současně přislíbila, že francouzská vláda bude v mírových jednáních usilovat o to, aby český stát vznikl podle historických hranic. O necelé dva měsíce později, 9. srpna 1918, se k francouzské deklaraci přidala i deklarace britská, která uznala československou armádu za spojeneckou armádu a rovněž uznala i Československou národní radu za nejvyšší orgán zastupující zájmy československého národa. K oběma spojeneckým deklaracím se nakonec 2. září 1918 přidalo prohlášení vlády Spojených států uznávající samostatnost československého národa.

V reakci na francouzskou a britskou deklaraci a americké prohlášení oznámil Beneš 14. října 1918 dohodovým státům ustanovení prozatímní československé vlády. Prozatímní vláda měla dočasné sídlo v Paříži. Její zastoupení Beneš dohodl s Masarykem ještě předtím, než její finální podobu předal vyslancům dohodových států. Složení prozatímní vlády bylo následující: Masaryk byl ustanoven prezidentem prozatímní vlády, předsedou ministerské rady a ministrem financí, Beneš byl jmenován ministrem zahraniční věcí a ministrem vnitra a Štefánik se stal ministrem války neboli ministrem obrany.

Hlavním tématem diskuse mezi Masarykem a Wilsonem byla intervence v Rusku. Americký prezident tehdy zvažoval možnost využít československé legie ve vojenském zásahu proti ruské bolševické vládě. Ve stejnou dobu, kdy Beneš sestavoval prozatímní vládu, se Masaryk ve Washingtonu zabýval sepsáním dokumentu nazývajícím se Prohlášení československé nezávislosti či Washingtonská deklarace. Masaryk v dokumentu píše, že československý národ má právo na úplnou samostatnost, protože jak si zvolil Habsburky do čela státu, může je i odvolat. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou vésti náš národ a popíráme všechny jejich nároky na vládu v československé zemi, o které my zde a nyní prohlašujeme, že od nynějška bude svobodným a nezávislým lidem a národem, píše Masaryk. (Hluk v sále.)

V otázce... Můžu vás poprosit o klid jenom ještě trošičku?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano. Kolegyně a kolegové, rozumím, že projev trvá delší dobu, ale i tak vás poprosím, abyste zachovali klid v sále, a to v pravé i v levé části sálu poprosím. V pravé i v levé části sálu. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Děkuju. V otázce budoucího politického uspořádání země Masaryk uvádí, že československý stát přijme ideály moderní demokracie a stane se republikou. Masarykova deklarace nezávislosti byla odevzdána prezidentu Wilsonovi dne 18. října a ještě v ten samý den vyšla v americkém tisku. Když v noci z 27. na 28. října Rakousko-Uhersko přijalo podmínky amerického prezidenta ke kapitulaci... Můžu vás poprosit?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové, poprosím v pravé části sálu, případné diskuse přesuňte do předsálí. Děkuji.

 

Poslanec Tomio Okamura: ... pochopili to pražští politici jako oficiální rozpad Rakouska-Uherska a v ranních hodinách dne 28. října o tom v tisku informovali celý národ. Ještě ten samý den byla Národním výborem v Praze vyhlášena samostatnost československého státu. Po čtyřletém boji se tak Masaryk, Beneš, Štefánik a domácí odboj dočkali vítězství své mise a vzniku samostatného státu.

Během těchto čtyř let, kdy nebyl Masaryk přítomen v Čechách, prožívala jeho rodina psychicky náročné období. Rakouská policie podnikla řadu prohlídek v bytě Masarykových a několikrát předvolala Charlottu k výslechu. Masaryk byl oficiálně zbaven titulu profesora, a tím mu byl odebrán i plat. (Hluk v sále pokračuje.) Ale ono by to opravdu chtělo trošku...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové, já v tom případě začnu vyvolávat jménem a poprosím, abyste respektovali klid. Poprosím pana poslance Faltýnka. (Diskutuje s ministrem spravedlnosti Blažkem.) Pane ministře, také poprosím. Chcete-li diskutovat, tak v předsálí. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: To bylo opravdu poměrně selektivní vyvolání tedy. (Smích v sále. Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Napomenul jsem z opozice i z koalice a budu v tom pokračovat.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ovšem z koalice. Z opozice jmenovitě. Ale nic. Já se tady zastávám druhé opoziční strany, jak si všimli z ANO. A nestydím se za to, protože jsem pro spravedlnost na všechny strany.

Charlotta tak zůstala bez financí odkázaná na pomoc přátel. V roce 1915 zemřel na tyfus Masarykův starší syn Herbert a mladší syn Jan byl odvlečen na frontu. Rakouská policie zatkla Masarykovu nejstarší dcerou Alici a vyhrožovala Masarykovi, že pokud nepřestane s odbojem, bude Alice pověšena. Tehdy Masaryk uvažoval, že se sám vydá rakouským úřadům. K tomu nakonec nemuselo dojít. Na nátlak světové veřejnosti musela rakouská policie od vyhrožování upustit a Alici osvobodit. Tomu všemu byla nucena bezbranně přihlížet Masarykova žena Charlotta, ke které se navíc dostávaly zprávy o tom, že byl Masaryk zastřelen v Rusku. Celková situace v ní vyvolala úzkostné stavy a deprese, kvůli kterým musela být převezena do psychiatrického ústavu ve Veleslavíně.

No a teď jsem se konečně dostal po těch deseti hodinách, abychom si popsali - mám tady pasáž s názvem Masaryk jako prezident Československa. Takže vidíte, jakou práci a kolik úsilí dalo vytvořit samostatný český stát. A teď se konečně dostanu po tom snad ne už úvodu, ale po té přední pasáži k tomu, co jsem chtěl vlastně celou dobu říct, to znamená, jak to vlastně začalo.

Samotným Provoláním svobodného Československa věc ještě neskončila. Bylo třeba dohodnout, jak bude stát vnitřně politicky uspořádaný. V listopadu roku 1918 se proto Beneš sešel s domácími představiteli Národního výboru v Ženevě, kde se společně dohodli, že Československo se stane republikou a že vláda bude doplněna po návratu delegace do Prahy. Po návratu členů Národního výboru zpět do Prahy bylo 11. listopadu svoláno Národní shromáždění. Schůze Národního shromáždění zbavila habsbursko-lotrinskou dynastii práva na český trůn, vyhlásila samostatnou Československou republiku, sestavila vládu a Masaryka zvolila prezidentem nového státu.

Po těchto událostech odeslal Beneš Masarykovi do Spojených států telegraf, aby ho s novinkami seznámil, a zdůraznil mu, že je potřeba, aby se on jako nový prezident vrátil do vlasti. V té době Masaryk pobýval ještě ve Spojených státech, protože se zde snažil vyřešit otázku československých legií v Rusku. Po obdržení telegrafu se Masaryk rozhodl pro návrat do nově vzniklého státu, vědom si toho, že situace legionářů není vyřešená, že jednání spojenců o jejich možném využití pro intervenci v Rusku nevedou k žádnému konečnému rozhodnutí. Masarykova cesta z New Yorku do Prahy trvala měsíc. Dne 21. prosince se Masaryk vítězoslavně vrátil po čtyřech letech a třech dnech do Prahy.

Když se Masaryk stal prezidentem, bylo mu 68 let. Během své revoluční práce v zahraničí vůbec nepomyslel na to, že by se právě on mohl stát prezidentem nového státu. Pochopitelně se chtěl podílet na budování republiky. Uvažoval však, že se zapojí spíše jako politik či spisovatel.

Tak jenom abych řekl nějaký časový horizont, tak teď tu střední pasáž, kterou jsem měl na 100 stran, tak jsem teď přečetl stranu 85, takže ten horizont je, blížíme se k závěru střední části. Takže je tady nějakých 14 stran, ale vidíte, že se to snažím nezdržovat a snažím se podat ten svůj projev tak, aby to mělo dynamiku a spád.

Ale teď, když už jsem to všechno vysvětlil až tak hezky k tomu vzniku českého státu, tak bych to ještě samozřejmě dovysvětlil, protože tady jsme se chtěli dostat přece postupně. Masarykovy představy o jeho vlastním poslání ve státě se změnily v okamžiku - jenom prosím o klid ještě, jestli můžu, abych pak zítra mluvil, víte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové a kolegyně, já vím, že vám je to nepříjemné (Poslanec Okamura: Mně je to nepříjemné, když je tady hluk.), ale budu skutečně muset přistoupit případně k označování těch, kteří vyrušují, když nejsou ochotni odejít do předsálí. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tím jsem naznačil, že i zítra bych rád přece jenom někde něco řekl. Nevím ještě kde a jak a v jaké délce, ale tak. Ale první jde Radim za nás.

Masarykovy představy o jeho vlastním poslání ve státě se změnily v okamžiku, kdy byl jednomyslně zvolen hlavou státu. Během měsíční cesty do vlasti zajisté přemýšlel, jak náročný úkol ho čeká. Masaryk si představoval, že prezident Československa bude mít stejné pravomoci, jaké má prezident Spojených států. Zcela odlišný názor zastávala nově sestavená vláda, která se ztotožňovala s modelem parlamentní demokracie podle francouzského vzoru, ve kterém je prezident formální hlavou státu s omezenými pravomocemi. Nepřítomnost Masaryka v listopadu roku 1918 umožnila schválení prozatímní ústavy, podle které měl prezident zastupovat stát navenek a do vlády příliš nezasahovat. Prozatímní ústava ustanovovala prezidenta nositelem výkonné moci, současně mu však upírala právo jmenovat a odvolávat ministry. Do funkce mohl prezident jmenovat pouze státní úředníky, soudce a důstojníky od čtvrté hodnostní třídy. Prezident měl vystupovat jako nejvyšší velitel armády, který vyhlašuje válku a uzavírá mír podle usnesení Národního shromáždění. Prezident měl právo - víte, jaké byly začátky českého státu, Československa? Prezident měl právo suspenzivního veta, což znamená, že mu to umožňovalo vrátit k projednání zákon již usnesený Národním shromážděním. Pokud však parlament opětovně zákon schválil, musel být zákon vyhlášen. Kromě toho měl prezident právo udělit milost. To byl přežitek z doby monarchie, kdy panovníci mohli zmírnit či úplně zrušit trest. Prezident měl být volen Národním shromážděním za souhlasu alespoň dvou třetin poslanců.

S tak omezenými pravomocemi prezidenta Masaryk nesouhlasil a prosazoval jejich rozšíření. Otázka postavení prezidenta se diskutovala další dva roky, než byla uzavřena přijetím ústavy z roku 1920. A už jsme u toho. Masaryk byl toho názoru, že by prezident měl být volen lidmi a měl by mít rozšířenější pravomoci. Především by měl mít pravomoc jmenovat a odvolat vládu, předsedu vlády a ministry. Po dlouhých diskusích o funkci prezidenta se vyšlo vstříc Masarykově přestavě o posílení moci. Již roku 1919 byla přijata novela zákona o prozatímní vládě, podle které mohl prezident jmenovat a odvolat vládu a její členy. Novela zákona mu dávala právo předsedat schůzím vlády, požadovat od vlády zprávy o její činnosti a sám mohl dle své libosti iniciovat vládní schůzi. K ještě většímu posílení prezidentské moci došlo v roce 1920 přijetím nové ústavy. Ta uzákonila dvojí prezidentské právo, suspenzivní a absolutní veto, což se shodovalo s americkými prezidentským systémem. Absolutní právo veta měl prezident pouze vůči zákonům týkajícím se Podkarpatské Rusi a vůči opatřením stálého výboru, který rozhodoval v době, kdy Národní shromáždění nezasedalo. Suspenzivní právo pak měl vůči Národnímu shromáždění.

V nové ústavě byla pro Masaryka ustanovena výjimka, že on může být zvolen prezidentem více než dvakrát. Funkční prezidentské období bylo schváleno na dobu sedmi let a za minimální věk prezidenta byl požadovaný věk 35 let. Stanovení nízkého věku prezidenta si prosadil Masaryk. Bylo to přičítáno tomu, že Beneš, nejbližší Masarykův spolupracovník a jeho pravděpodobný nástupce, měl tehdy 35 let. Konečné stanovení minimálního věku prezidenta mohla ovlivnit i americká ústava, která ustanovovala, že prezidentem se může stát osoba starší 35 let. Další pravomocí prezidenta zakotvenou v ústavě bylo právo rozpouštět parlament. Na druhou stranu se Masarykovi nepodařilo prosadit to, aby měl prezident právo zákonodárné iniciativy a aby byl volen občany.

Vidíte, prezident Masaryk prosazoval přímou volbu prezidenta, proti které vy ve vládní pětikoalici jste, a zaštiťujete se Masarykem. I referendum prosazoval. Jenom to tady upozorňuju na tenhleten moment. Takže znovu říkám, až budete vzývat Masaryka, tak se podle toho řiďte! Aby to nebyla taková ta komedie.

Stejný rok, kdy byla vydána ústava, došlo na jaře 1920 k uskutečnění prvních demokratických voleb do Národního shromáždění. Po jejich konání se Masaryk rozhodl odstoupit z funkce prezidenta proto, aby i prezident Československa byl zvolen podle demokratických principů novými zástupci Národního shromáždění. Nová prezidentská volba potvrdila Masaryka v jeho úřadu až do roku 1927. Tentokrát již nebyl zvolen jednohlasně, jak tomu bylo v roce 1918. Němečtí poslanci se postavili proti Masarykovi a dali hlas německému profesoru Augustu Naeglemu. I přesto byl Masaryk valnou většinou zvolen československým prezidentem na období let 1920-1927.

Masaryk byl silnou a vlivnou osobností a stejně tak se profiloval jako prezident. Snažil se aktivně ovlivňovat politiku tím, že téměř denně psal ministrům, jak by se měli v dané věci rozhodnout, přestože mu k takovému jednání scházely pravomoci. Na ministerstva se často snažil dosadit své kandidáty. Důkazem toho byl Beneš, který byl v letech 1918-1935 nepřetržitě ministrem zahraničních věcí bez ohledu na to, kdo byl aktuálně u vlády. Masaryk ho do úřadu vždy protlačil. Beneš byl vůči Masarykovi vždy loajální. Dával mu ke schválení a k podpisu často i ty listiny a dokumenty, u kterých to nebylo potřeba, a tím jako by Masarykovu participaci na zahraničních záležitostech legalizoval. Když proto Masaryk v roce 1935 abdikoval z prezidentského úřadu, vyslovil se pro to, aby se jeho nástupcem stal právě Beneš. Ale už dávno předtím říkal, že bez Beneše bychom republiku neměli a že Beneš je zárukou zachování idejí, z nichž stát vznikl.

Masaryk prostřednictvím Beneše a jiných politiků výrazně uplatňoval svůj vliv ve vládě. Podle ústavy prezidentské pravomoci odpovídaly středně silnému postavení hlavy státu. V Masarykově případě se jeho postavení a vliv blížil prezidentskému systému Spojených států. Tak to vnímala i československá veřejnost, která v něm spatřovala autoritu a záruku demokratického státu.

Masaryk během 17 let, co byl prezidentem Československé republiky, zažil střídání celkem 15 vlád. Prvorepublikový politický systém byl charakteristický větším množstvím a roztříštěností politických stran, které bojovaly o hlasy občanů. Po parlamentních volbách proto často vznikaly koalice složené z pěti, šesti až osmi politických stran. K Masarykovým nejvěrnějším spojencům kromě Beneše patřil Antonín Švehla, který byl předsedou Agrární strany a předsedou vlády v letech 1922-1929. V tomto období Švehlova vláda sestavila koalice, které úzce spolupracovaly s prezidentem. Říkalo se jim proto hradní křídlo, či zkráceně mocenské centrum Hrad.

Po odchodu Švehly z politiky se vládnoucí koalice i nadále koncentrovaly kolem Masaryka a spolu s ním rozhodovaly o každodenní politice. Vytvoření hradního křídla vedlo k polarizaci politiky a vzniku dvou skupin. Na jedné straně hradní křídlo podporované Masarykem a na druhé straně protihradní křídlo, které stálo v opozici k prezidentu Masarykovi. Do protihradního křídla patřila Komunistická strana, Sudetoněmecká strana, Slovenská lidová strana a jiné menšinové strany. Takže vidíte, že Sudetoněmecká strana, což jsou tady partneři KDU-ČSL, lidovců, tak už v té době byli celou dobu proti Masarykovi. Většina z nich byly strany extremistické, které vystupovaly proti existenci Československa a proti Masarykovi, který byl jeho symbolem. Takže Sudetoněmecká strana, ono se to s nimi táhne hodně dlouho. Jenom připomenu tady KDU-ČSL. Takže vy na jednu stranu říkáte Masaryk a na druhou stranu oni byli proti Masarykovi. Tak už to nebudu komentovat. Už jsem to tady říkal několikrát.

Kromě toho, že se Masaryk výrazně zapojoval do politického dění, často využíval ostatní pravomoci, které mu jako prezidentu podle ústavy náležely. Masaryk jako humanista a filozof byl odpůrcem trestu smrti. Z toho důvodu hojně využíval své prezidentské právo udělovat milost. Během 17 let jeho prezidentské vlády bylo v Československu vykonáno pouze 11 rozsudků smrti, které Masaryk i přes svůj mravní nesouhlas podepsal. Jednalo se o těžké a brutální činy, u kterých na něho tlačila i vláda, aby vynesený trest smrti neamnestoval. Zbylých více jak 400 rozsudků smrti Masaryk změnil tím, že odsouzeným udělil milost dlouholetého vězení. Místo rozsudku smrti dlouholeté vězení. Budínský poukazuje, že v počtu udělených amnestií byl tak Masaryk ve srovnání se svými nástupci raritou. Uvádí, že již žádný další prezident neudělil tolik milostí.

Masaryk byl prezidentem zvolen celkem čtyřikrát. Poprvé v roce 1918, podruhé v roce 1920, potřetí v roce 1927 a počtvrté v roce 1934. V třetí prezidentské volbě roku 1927 získal Masaryk 274 hlasů ze 432 možných. Jeho protikandidátem byl komunista Václav Šturc, který dostal podporu 54 hlasů. Ostatní politici se vzdali hlasování tím, že odevzdali prázdné volební lístky. V době své poslední kandidatury v roce 1934 již nebyl Masaryk plně zdráv a uvažoval o svém politickém důchodu. To mu však bylo rozmluveno politiky hradního křídla, kteří Masaryka přesvědčili k poslední kandidatuře. Obávali se, aby se tehdejší rozmach diktatury nerozšířil i do Československa. Potřebovali proto Masaryka v čele státu jako symbol demokracie a svobody. Ve volbách roku 1934 získal Masaryk 327 hlasů. Jeho protikandidátem byl Klement Gottwald, kterého volili komunističtí politici a který získal 38 hlasů.

Masarykovi jeho zhoršující se zdravotní stav neumožnil v úřadu prezidenta setrvat po celé volební období. 21. listopadu 1935 přijal předseda vlády Milan Hodža Masarykovu abdikaci. V památném abdikačním textu Masaryk kromě důvodu svého odstoupení pronáší k národu přání: Byl jsem čtyřikrát zvolen prezidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych vás poprosil a celý československý národ i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. V závěru své řeči se Masaryk vyjádřil pro Beneše jako svého nástupce, kterého doporučil do čela Československa.

Masarykova rada, aby se novým prezidentem stal Beneš, byla politiky vyslyšena. Roku 1935 byl Beneš zvolen novým prezidentem. Masaryk po své abdikaci se definitivně stáhl z veřejného života. Přestal být činný jako politik i jako vědec a pedagog. I přesto se nadále stýkal se svým přítelem a nástupcem Benešem, jehož prostřednictvím zůstával být informován o politickém dění. Na veřejnosti se naposledy objevil u příležitosti výročí bitvy u Zborova 4. července 1937, což bylo současně jeho rozloučení se s československým národem. Masaryk zemřel v kruhu nejbližší rodiny a přátel 14. září 1937 v Lánském zámku, kde je i pochován spolu se svou ženou.

Vážené dámy a pánové, já jsem v té střední části svého vystoupení v podstatě měl dva cíle. Prvním bylo objasnit vám z vládní pětikoalice Masarykovo pojetí demokracie, takže můj projev plně má souvislost pochopitelně s vaším návrhem na změnu volebního zákona - korespondenční volbu. A jsem rád, že to - a děkuju za to, že to i předsedající až na jednoho všichni pochopili. A spolu s tím jsem vám chtěl vysvětlit pojmy, o které právě zakladatel státu Masaryk se opíral při založení státu: politika, mravnost, humanita, realismus a vzdělání, které chápal jako stavební pilíře demokracie. Tohoto cíle, doufám, že bylo v jednotlivých kapitolách, které jsem vám zde řekl, dosaženo, ale uvidíme až při dalších reakcích zástupců vládní pětikoalice, zdali jste si z toho vzali nějaké poučení, nebo nikoliv.

S objasněním ideového základu demokracie korespondovalo Masarykovo řešení české otázky. Masaryk tvrdil, že podstata českého národa je v humanitě, v lásce k člověku. Z toho pak usuzoval, že naši politickou svobodu si musíme vydobýt pouze humanitními prostředky, nikoliv násilnou revolucí. Jeho představě o humanitní cestě ke svobodě odpovídala práce zahraničního odboje za první světové války. Zahraniční odboj svou prací dosáhl vzniku Československa, aniž by v zemi muselo dojít k násilnému povstání. Druhým cílem, proč vám to tady říkám, proč jsem zde v tuto chvíli deset a půl hodiny v kuse, tak je to, abych vám dokázal, že Masaryk nejen teoreticky hlásal demokratické hodnoty, nýbrž ve shodě s nimi i celý svůj život jednal. A proto jsem tady také popsal Masarykovy politické praxe (práce?), ve kterých byly popsány Masarykovy veřejné boje za pravdu, spravedlnost, politickou svobodu a demokracii.

Takže v podstatě závěrem, což říkám, že je to závěr té střední pasáže pochopitelně, tak v podstatě jde o to, že Masaryk věřil tomu, že jednou z důležitých věcí je poctivá práce a konání v každodenním životě. Masaryk tvrdil, že mít demokracii jako vládní formu je jedna věc, ale naučit se demokraticky žít je věc druhá. Pokud budeme mít demokracii a nebudeme mít demokraty, demokracie zanikne a stane se byrokracií. Takže vy, co se odkazujete na odkaz Masaryka a navrhujete tady zákon o korespondenční volbě, který je protiústavní a je v rozporu s těmi pravidly a s tou ústavností a s tou demokracií, která se tady dlouhá léta horko těžko budovala, a jak vidíte, že ten vývoj byl velmi náročný, tak byste se měli prosím zamyslet, jestli to za to stojí z hlediska té české historie, abyste takhle ohnuli účelově volební zákon na příští rok.

Masaryk se v období první republiky stal symbolem demokracie a živoucím nositelem jejích hodnot. Při interpretaci dějin by se téměř mohlo zdát, že když Masaryk v roce 1937 zemřel, jako by demokracie umřela spolu s ním. V roce 1938 bylo Československo nuceno odstoupit Německu československé pohraničí a o rok později už bylo okupováno Německem celé. Po válce Československo připadlo do sféry vlivu Sovětského svazu a v roce 1948 vládu převzala komunistická strana, která držela centrální moc v zemi až do roku 1989, kdy došlo k restaurování demokracie.

Nyní žijeme v demokratické společnosti, žijeme v té společnosti přibližně 30 let, což je podle Masaryka krátký čas na to, abychom dosáhli stabilní demokracie, protože Masaryk tenkrát, jak jsem už před deseti hodinami říkal v úvodu svého vystoupení, považoval tenkrát při založení České republiky, mluvil o 50 letech, aby si lidé zvykli na demokracii. Zatím jsme tedy podle Masaryka, ale já bych k tomu už přičetl zase i ty roky, co už bylo Československo, ale podle Masaryka kdyby se teď zakládal československý stát, tak bychom byli ve fázi jeho budování, kdy se každý z nás učí, co to znamená demokraticky myslet, cítit a jednat. U nás to bylo přerušeno tím obdobím, kdy tady demokracie nebyla. A právě z toho důvodu jsem věnoval rozsáhlejší úvod nebo rozsáhlejší střední pasáž svého vystoupení té korespondenční volbě, protože je nezbytné jít až ke kořenům naší demokracie a znovu se učit o Masarykovi, velkém demokratickém učiteli. Takže proto jsem přistoupil k tomuto projevu, abych prostě se vám snažil vysvětlit, proč je špatně a z jakých všech důvodů je špatně tento váš návrh.

Vzhledem k tomu, že předpokládám, že bude první čtení pokračovat, tak já mám tady přesně záložky, jo? Mám tady tři knížky, dohromady je to asi 800 stran. Ale mám tam vybrané pasáže, nebojte, přesně ty, které bych chtěl, některé kapitoly bych jenom z toho vybral, mám tady hezky... Dali jsme si práci už se záložkami a prostě s pasážemi. Takže tohleto si myslím, že bude obsahem.

Mimochodem, není to jenom o Masarykovi, protože je potřeba si brát příklady v zahraničí, co je demokracie, protože vy si ty příklady v zahraničí zas tak asi neberete. A mně se třeba moc líbí knížka Stát ve třetím tisíciletí, kde mám osobní věnování od lichtenštejnského knížete Hanse Adama II. při našem setkání. Osobní věnování od něj mám, jako že jsem zastáncem přímé demokracie. Takže od vládnoucího kníže Lichtenštejnska Hanse Adama II. mám tady osobní věnování. Takže to je moc hezké jako pro mě, pro Okamuru, takže to je pěkné, a jmenuje se to Stát ve třetím tisíciletí. Jsem rád, že vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku mi dal osobní věnování, zatímco mě tady vládní pětikoalice poplivává a pomlouvá. Myslím, že Lichtenštejnsko je pěkná země.

Samozřejmě ty jejich restituční nároky, s tím já nesouhlasím, že jo, to je jasný. Ale ta ústava, že je tam přímá demokracie, o tom tady mluvíme. Ta knížka je o přímé demokracii totiž, ta je o lichtenštejnské ústavě, jo? Takže to je něco jiného než to, jak tady prezident Pavel a lidovci, KDU-ČSL, pan Herman, bývalý ministr kultury, vlastizrádně podporují restituční návrhy, abychom přišli, Česká republika, čeští občané, aby byl vlastně vrácen majetek Lichtenštejnům. To s tím nepleťme, to dělá KDU-ČSL s prezidentem Pavlem, my s tím nesouhlasíme. Podle mě je to zrada na českých občanech a zrada na našem státu, to, co dělají lidovci s prezidentem Pavlem. To zásadně odmítáme. Takže aby tady někdo neříkal, Lichtenštejnsko, že tady snad Okamura s tím článkem (?) souhlasí. To bylo v souvislosti s tím, že prosazuji přímou demokracii, tak jsem o tom v minulosti napsal jednu knížku. A právě proto jako zastánce přímé demokracie tady v otázce té lichtenštejnské ústavy a fungování Lichtenštejnska, té přímé demokracie, odvolatelnosti, tak v tom byla shoda. Tak jsem právě tu knížku jsem si přečetl a tu knížku... Tenkrát, to už je před x lety, a podařilo se mi získat osobní věnování.

Takže tímto bych v tuto chvíli ukončil své vystoupení, protože budu sledovat situaci. Doufám, že Fialova vládní pětikoalice... (Reakce ze sálu.) Ne? Aha, tak jo. Ještě mám něco přečíst? Já těch pasáží mám hodně, no.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně, kolegové, poprosím, nepokřikujte po sobě. Případně pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já jsem plný energie, já nemám žádné problémy. Dneska je jednací den do 21 hodin? Jo, tak 21 hodin a po mně Radek Rozvoral, že jo? Teď když skončím, tak končí jednací den. (Dohaduje se s poslanci v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, poprosím, neřešme to tímto způsobem, pokračujte případně v projevu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Aha, tak jo. Takže prosím vás, já bych se ještě věnoval tady té pasáži, protože zrovna je problémem ta demokracie. A už jdu k věci. Problémem je demokracie a já jsem si tady vzal k ruce první z těch pasáží, kterou je potřeba vám říct v souvislosti s vaším návrhem korespondenční volby, a to je kniha s názvem Tomáš Garrigue Masaryk - Cesta demokracie. A já to samozřejmě nebudu vůbec číst celé, protože já tady nejsem od toho... já tady nedělám žádné obstrukce, nechci dělat obstrukce. Já jsem si přímo zase vybral pasáže, které jsou vhodné, abych vás s nimi seznámil. Takže začnu přímo už na straně 66. Jmenuje se to Demokracie je diskuse.

Viktor Dyk v Národních listech započal užitečnou diskusi o tom, odkud se vzala zeď mezi odbojem domácím a odbojem zahraničním. Třebaže pan Dyk se snažil vystavění té zdi svalovat na legionáře a odbojníky zahraniční, přece uznal, že také jiné strany se o tu stavbu hodně přičinily.

Na počin pana Dyka Národní osvobození v diskusi pokračovalo a sneslo řadu dokumentárních faktů, o jejichž ověření, popřípadě vysvětlení žádalo. Máme totiž vypsání toho, co se 28. října v Praze dělo, od Dr. Rašína a Soukupa, kteří s poslanci Švehlou a Stříbrným byli vůdci převratu.

Dr. Soukup a Dr. Rašín ve své zprávě otištěné v prvé Ročence Národního shromáždění vykládají, že naši vůdcové 28. října se zástupci vojenské moci učinili dohodu, kterou tito zástupci uznali součinnost Národního výboru, a dne 29. října čtyři jmenování vůdci převratu měli dlouhou konferenci s místodržitelem Coudenhovem, v níž se stalo ujednání tohoto obsahu. Národní výbor československý se uznává za výkonný orgán suverenity národa a přejímá spoluřízení veřejné správy. Jednání mezi vládou a Národním výborem je v proudu a o jeho výsledku bude podána zpráva. Dosavadní státní správa zůstává po stránce osobní a administrativní nedotčena, proto musí fungovat dále. Konec citátu z toho obsahu.

Je patrno, že rakouští vojáci a místodržitel uznali Národnímu výboru právo součinnosti a spoluřízení veřejné správy. Je však také patrno, že tato neurčitá definice toho, co bylo vyjednáno, vyžaduje vysvětlení. Součinnost a spoluřízení znamená právě, že 28. a dokonce 29. října Národní výbor nebyl jedinou rozhodující autoritou. Naproti tomu se od rakouských úřadů Národní výbor uznává za výkonný orgán suverenity národa. Ale tu zase vzniká otázka, jaká je to suverenita.

Kritický čtenář zprávy Dr. Rašína a Dr. Soukupa si jistě všimne, že se Národní výbor od rakouských úřadů neuznává za orgán státu, nýbrž národa, a to je ovšem velký rozdíl. Mimoto právník se bude tázat, co je míněno národem. Národ ve smyslu politickém, nebo ve smyslu etnografickém? Zkrátka zpráva v ročence vyžaduje právnického osvětlení, neboť podle situace tehdejší by se mohlo předpokládat, že dohoda Národního výboru s rakouskými úřady se stala na základě císařova manifestu slibujícího rakouským národům národní státy. Tento výklad podává místodržitel Coudenhove v knize pana Nowaka Chaos.

Místodržitel Coudenhove tvrdí, že řečení čtyři reprezentanti čeští skutečně dovolávali se Karlova manifestu, že stáli na základě monarchistickém, alespoň prý se tak vyjadřovali, a že žádali od Vídně své uznání. Toto tvrzení místodržitelovo vyšlo tiskem před půldruhým rokem, ale nebylo od účastníků převratu vyvráceno. Národní osvobození proto, a právem, žádalo, aby se tak stalo, neboť netřeba vykládat, že odpůrci našeho státu by tvrzení místodržitelova proti nám mohli využitkovat. Ostatně se to už stalo a nepochybně se to bude dít i nadále, jestliže věci nebudou objasněny a náležitě vyvráceny.

Národní osvobození vyložilo věc tak pádně, že naše veřejné mínění muselo se jí zabývat. Jenže to se stalo divným způsobem. Zejména České slovo zahájilo diskusi velmi prudce a pan ministr Stříbrný napsal dokonce článek pod názvem Pokus o falšování historie. Ministr Stříbrný je znám jako politik temperamentní a nikdo od něho nebude očekávat suchopárnou expozici historickou. Než i tak článek ministra Stříbrného je důležitý tím, že Coudenhova viní z nepravdy. Členové národního výboru, píše pan ministr, se nedovolávali Karlova manifestu, neprohlásili se pro monarchismus a nežádali o uznání ve Vídni. To je mluva jasná. Jsme zvědavi, zdali místodržitel Coudenhove, respektive pan Nowak, odpoví. Národní osvobození může být spokojeno, že z účastníků převratu tuto výpověď vynutilo, neboť také Dr. Soukup promluvil a prohlašuje tvrzení Coudenhova za výmysl.

Dr. Soukup píše klidně a věcně. Ministr Stříbrný ve svém rozčilení prozradil nám novinku. Coudenhove totiž přijal před 28. říjnem společnou deputaci socialistických stran, a tu prý jeden z mluvčích akceptoval sice národně socialistický požadavek osvobození, ale z nepochopitelné oportunity řekl - ovšemže v rámci Rakouska. Nato prý ministr Stříbrný překvapenému místodržiteli řekl, že to není projev všech socialistických stran. My, strana národně sociální, o ten rámec nestojíme, řekl. Podle tohoto výkladu byl to člen strany sociálně demokratické, který takto se prohřešil proti společnému socialistickému programu. Pan ministr Stříbrný takto podává nový materiál, z něhož vidíme, že i ve vedoucích kruzích převratových nebylo všechno v pořádku.

Opět to tady říkám z toho důvodu, abych vám objasnil ty těžkosti, a kolik to stálo naše předky opravdu práce, úsilí a jednání dát to Československo dohromady, dát tomu nějakou ústavnost, dát tomu nějaké zákony. A to že to, co vy tady předvádíte, prostě je špatně, není to namístě.

To ostatně už je známo z vypravování Dr. Rašína, že Národní výbor musel býti hrazen mafií, když pro samé debaty o zastoupení stran, o klíče a tak dále pánové se nedostali k akci. A Dr. Rašín, zdá se, na rozdíl od ministra Stříbrného neměl respektu k socialistické radě, neboť zle jí vytýká, že nestála slovu a těší se z toho, že v Praze 14. října republiky neprohlásila.

Ještě bych z ministra Stříbrného uvedl zajímavý detail, že Dr. Šmeral už před 14. říjnem odpřisáhl se Rakouska a šel s ostatními do boje za Československou republiku. Zpráva je pikantní tím, že právě orgán ministra Stříbrného zahájil nedávno tažení proti Dr. Šmeralovi pro rakušáctví. Článek ministra Stříbrného byl citován téměř všemi listy. Velkou radost ovšem z něho měl orgán ministra Šrámka a Dr. Kramáře. Co se zprávy místodržitele týká, pokládají ji Národní listy za správnou. Dobře mu tak, neměl našim vůdcům věřit.

České slovo v prvém článku proti Národnímu osvobození také napsalo, že vůdcové převratu s držiteli veřejné moci vyjednávali opatrně a moudře a že to vyjednávání mělo průzračný účel, vyhnout se krveprolití. Výklad je jistě nasnadě. V revoluci takových zbraní se užívá. Diskuse o 28. říjnu není ukončena, teprve začíná. Praha a celý národ 28. října své svazky s Rakouskem přetrhal. To ministr Stříbrný nemusel dokazovat, neboť běží o to, co 28. října učinili vůdcové převratu. Je stále nutno, aby oficiální jednání 28. a 29. října a ostatně i dnů následujících bylo autenticky vylíčeno. Publicistickými vidlemi a podobnými nástroji vlastenčící inkvizice vážné otázky soudobé historie se řešit nedají.

Pan ministr Stříbrný velmi nemile nese, že musí polemizovat s anonymem. Ach, ty milý, drahý, Kocourkove, jejž naši básníci a řečníci oslavují jako naši vlast, domov a matičku Prahu, kolik anonymních článků a notiček napsal pan ministr Stříbrný? Anonym Národního osvobození může být spokojen, že naší publicistikou tak důkladně zamíchal. Snad si tu zásluhu bude reklamovat pan Dyk, ačkoliv sotva bude potěšen odpovědí Národních listů.

Anonym uvedl hodně detailů o Dr. Kramářovi, ale na to orgán pan Dykův nereagoval, jen na zprávu o monarchismu Dr. Kramáře. Národní listy udělaly rozdíl mezi monarchismem rakouským a patrně ruským. Nám ovšem je absolutistický monarchismus jako monarchismus. Také revoluční čert vzal oba, ale jak vidíme k žalosti Národních listů a Dr. Kramáře. Jenže ten čert se čerta stará o ruský monarchismus Dr. Kramáře.

Takže to byla pasáž, úryvek, z kapitoly Demokracie, diskuse.

Já vám děkuji za dnešní pozornost a samozřejmě budu pečlivě sledovat další diskusi. Na WC se mi nechce, sil mám dost, ale nevím, těch stran mám tolik, ten můj výklad je dlouhý, takže stejně jako jsem řekl včera, že potřebuji trošku širší prostor od devíti ráno, tak to budu podrobně sledovat. Protože teď když budu začínat nové pasáže, tak zase budu přerušený. Proto jsem se ptal, do kolika to je. A byla by to škoda, protože moje vyprávění určitě zaujalo řadu z vás, tak je potřeba, aby to bylo všechno v kuse.

Ale doufám, že dojde k nějakému politickému posunu ohledně korespondenční volby a že dojde k nějakému kompromisnímu jednání, protože my těch argumentů pochopitelně máme připravenu ještě řadu. Děkuju za pozornost. (Hlasitý potlesk, výkřiky z řad opozičních poslanců.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Předali jsme řízení schůze. Já vás, milé kolegyně a kolegové, zdravím. V mezičase došlo hned několik omluv, tak než udělím další slovo s faktickou poznámkou, mám tady několik oznámení.

Paní poslankyně Oborná hlasuje s náhradní kartou č. 42 a pan místopředseda Skopeček s kartou č. 35.

Co se týče omluv, tak se omlouvají: Berki Jan od 16.30 z pracovních důvodů, Brabec Richard z celého dne ze zdravotních důvodů, Brož Lubomír od 15 do 17 hodin z pracovních důvodů, Feranec Milan od 18.45 ze zdravotních důvodů, Kovářová Věra od 17.15 do 21.30 z pracovních důvodů, Krutáková Jana od 17.30 do 22 hodin z pracovních důvodů, Lacina Jan od 17.30 do 19 hodin z pracovních důvodů, Levko Jarmila od 11 hodin do 12 hodin ze zdravotních důvodů, Mračková Vildumetzová Jana od 17.30 do 22 hodin z rodinných důvodů, Opltová Michaela do 13.30 z rodinných důvodů, Zlínský Vladimír od 9.30 do 12 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády se omlouvá Blažek Pavel do 19 hodin z pracovních důvodů, Černochová Jana z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Šalomoun Michal bere zpět svou omluvu, Vlastimil Válek se omlouval od 13.30 do 15.30 z pracovních důvodů. To by byly omluvy.

Nyní tedy následují faktické poznámky. Jako první je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Milan Wenzl, poprosím jej. A následuje pan poslanec Vondráček. Faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, paní předsedající. Já bych jenom chtěl říct, že se dnes mluvilo jenom o té demokracii. Rád bych připomněl opravdu panu předsedovi Okamurovi, že zapomněl na toho největšího demokrata, který byl, a to byl Antonín Švehla. Byl to premiér tří českých vlád - Československé republiky, pardon. Švehlovy myšlenky jsou vytesány na pomníku v jeho rodišti v Praze 15 - Hostivaři. A teď cituji: Demokracie není jenom právo, ale také povinnost. Pečlivě volte své vůdce, kterým svěřujete své osudy. Dbejte na to, aby měli na pravém místě rozum, srdce. Lid je vždy takový, jaké si volí vůdce. Antonín Švehla nám také vzkazuje: Vybírejte politiky, kteří prokazují schopnost státnického chování, kteří jsou dostatečně odvážní, aby naslouchali svým oponentům, chápali a respektovali jejich situaci a kteří při tom všem jsou zdvořilí, slušní a hlavně vždy se dohodnou s oponenty.

Tady to tak vždy nevypadá. Demokracie je asi jiná. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Vondráček s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Okamura se přihlásil v 9 hodin se svým projevem, jinak velice pěkně řešeným, zmínil i Platona, Solona a T G. Masaryka. Já jsem čekal, že jako osoba s přednostním právem ještě vystoupí k tomu, co se tady děje, a k porušování jednacího řádu.

Já bych vám chtěl přečíst opravdu, že pro ústní interpelace se vyčlení ve stanoveném jednacím dnu připadajícím na čtvrtek doba od 14.30 hodin do 18 hodin, přičemž pro ústní interpelace určené předsedovi vlády se vyčlení doba od 14.30 do 16 hodin. Od 16 hodin nebo v případě, kdy interpelace na předsedu vlády budou ukončeny dříve, tak od doby jejich ukončení budou následovat ústní interpelace určené ostatním členům vlády. K tomu připomínám článek 53 ústavy, že poslanci mají právo interpelovat předsedu vlády a členy vlády. A my jsme zase svědky toho, že máme čtvrtek, v úterý začala řádná schůze a měla být vyčleněna doba pro ústní a písemné interpelace. Zase jste opozici vzali možnost interpelovat. Dělá se to jednoduchým trikem, že se přeruší ta schůze v úterý nebo ve středu a pokračuje se v pátek. V minulosti se tak dělo zcela výjimečně za koronavirové krize a vždy se souhlasem všech opozičních klubů. Když kterýkoliv z opozičních klubů, a bylo jich víc, nesouhlasil, tak tento postup nebyl uplatněn. A tato koalice nyní tento postup má jako metodu. Já to nevím přesně, mně se zdá, že za tu dobu, za ty víc než dva roky, byly interpelace jenom 14krát, jestli to mám dobře spočítané. Ale prosím vás, já vyzývám, aby přestala být porušována ústava. Interpelace mají ústavní rozměr a ve čtvrtek mají být... (Předsedající upozorňuje na čas.) ... interpelace. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad členů ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní mám přihlášku s přednostním právem pana ministra Rakušana, ale nevidím jej tady, proto propadá. Další přednostní právo - pan zpravodaj Vondráček má zájem vystoupit. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem byl přihlášen do řádné rozpravy a omlouvám se, že jsem morálně selhal a použil jsem svoje přednostní právo jako zpravodaj, protože já fakt nevím, kdy bych přišel na řadu. Určitě by se nahlásila další přednostní práva a já k tomu mám co říct, mám připraven nějaký projev, který bych chtěl nějakým způsobem koncipovat, a už jsem to prostě nevydržel. Takže porušil jsem svoje vlastní předsevzetí, za což se omlouvám.

Co se týče mého projevu, když jsem přemýšlel, jak vůbec strukturovat svoje jednotlivé připomínky k navrženému zákonu o korespondenční volbě, kdy se mi začaly kupit ty jednotlivé argumenty, tak jsem měl vlastně problém, jak rozčlenit na jednotlivé části ty argumenty. Já se to pokusím rozčlenit na část řekněme legislativní, kdy se budu bavit čistě o textu toho zákona, to bude krátká část, pak bude část řekněme politická a všeobecná, kdy se zamýšlím nad tím, co vlastně tento zákon přinese nebo může přinést, jaké je riziko jeho přijetí řekněme v celospolečenské rovině. A třetí část se bude týkat ústavnosti a našich pochybností o tom, zda jsou naplněny principy Ústavy České republiky v případě, že bude přijat návrh korespondenční volby.

Úplně na úvod. Já už jsem to říkal, řeknu to velice krátce. Už jsem reagoval vlastně minulou noc v rámci faktických poznámek. Já si toho opravdu vážím, že tady byli kolegové, kteří reagovali, a myslím si, že ta debata byla možná to nejpřínosnější, co jsme pro to mohli udělat v rámci prvního čtení za velmi dlouhou dobu, co jsem v Poslanecké sněmovně. To je taková moje představa, jak by mohla vypadat Poslanecká sněmovna, když se spolu korektně bavíme, přednášíme argumenty, reagujeme na sebe. A já jsem dokonce měl pocit, že jsme na něco přišli, že jsme to někam posunuli. Asi jsme nepřesvědčili koalici o tom, že ten návrh může být vlastně nebezpečný a že je principiálně špatný, nicméně možná na nějakých dílčích parametrech jsme se domluvili.

Já jsem mluvil už včera o tom, že považuji za naprosto nestandardní, aby se do návrhu zákona, který v tuto chvíli ještě není účinný - a teď jsem byl upozorněn, že snad ještě ani není platný, že ty volební zákony jsou teprve v Senátu, já jsem myslel, že jsou přijaty dokonce - tak my vlastně nyní chceme vložit do zákona, který teprve bude platný a účinný, ale bude účinný od 1. 1. 2026, tak se bude vkládat část sedmá, která má být účinná o rok dřív než celý zákon. A to mi přijde opravdu velice nezvyklé. Dokonce sami autoři ve své důvodové zprávě píší, že se jedná o takzvané kvazi přechodné ustanovení.

Mimo jiné pro ty, kteří to třeba tak ještě úplně nemají nastudované, protože jsme u prvních čtení, to znamená, že ten text je tam dvakrát. Ta korespondenční volba je tam dvakrát. Jednou ji přijímáte po roce 2026, ale abyste stihli ty volby, které chcete stihnout, tak tam vkládáte ta samá slova a ta budou platit už od roku 2025. Těžko to budu vysvětlovat někomu normálnímu, koho potkám na ulici, že něco takového vůbec se děje v Poslanecké sněmovně.

A já bych chtěl ještě upozornit na jednu krásnou větičku, která je přímo v té důvodové zprávě. Zákon o správě voleb - to je ten, který bude platit od roku 2026, který prostřednictvím informačního systému správy voleb elektronizuje správu voleb, včetně vybudování jednotného seznamu voličů s účinností od 1. ledna 2026, vytváří ideální podmínky pro přijetí - doplním, pro přijetí korespondenční volby - aniž by bylo nutné zasahovat do lhůt pro organizaci voleb. Stěžejní úprava korespondenčního hlasování bude pro všechny druhy voleb, v nichž se tento způsob hlasování zavádí, obsažena v zákoně o správě voleb. Přesto však je třeba korespondenční hlasování promítnout též do příslušných ustanovení volebních zákonů - zákon o volbách do Parlamentu ČR, zákon o volbě prezidenta republiky a zákon o volbách do Evropského parlamentu a do soudního řádu správního. Proto se novelou zákona o správě voleb současně předkládá i novelizace některých dalších zákonů.

Já myslím, že to tam zůstalo opravdu ještě z toho předchozího návrhu, protože jestli autoři tvrdí, že ten zákon je ideální pro to, aby se do něj vložila ta korespondenční volba, ale on bude ideální až od roku 2026, do té doby nebudou ty volby elektronizované. A my jsme tady už dlouho diskutovali, kolegyně Mračková Vildumetzová tu v tuto chvíli není, že třeba to velmi napomůže, že budou elektronické seznamy voličů, že už se nemůže stát, že se vlastně neví, kolik bylo vydáno voličských průkazů, protože to vydávají jednotlivé obce, a že se nebude vědět, kolik tedy lidí odvolilo s voličským průkazem.

A teď si vezměte, my máme ten systém opravdu zastaralý. Já jsem se vlastně dozvěděl až nedávno, že zastupitelské úřady při těch volbách komunikují s obecními úřady. Protože ony si opravdu ověřují, kdo je zapsaný na tom speciálním seznamu a kdo ne, a to se děje, to se úřaduje. To musí být strašně technické náročné. A jestliže tady očekává koalice účast desetitisíců, ne-li 100 000 voličů, tak si myslím, že to bude ještě o to náročnější pro ten zastupitelský úřad. Mimochodem, odbočka. Co jsem se tak dozvěděl, zdaleka to není běžné ve světě. Dokonce jsem vlastně nenašel příklad. Ve většině států seznamy voličů vedou příslušné obvody, zpravidla obce, ne zastupitelské úřady, což potom souvisí s tou částí, o které já budu mluvit, že v zemích, jako je Německo nebo je Rakousko, každý ten volič je zapsán ve svém volebním obvodu v rámci své země. V Rakousku tomu říkají kaskáda kritérií. Volič musí doložit, že například v té obci žil, má tam trvalé bydliště, když ne, že tam má nemovitost nebo že tam má rodinu. A on když potom odvolí mimo území Rakouska, tak ten jeho hlas putuje do té jeho obce, ne do zvláštního volebního obvodu, jak se navrhuje tady - což samozřejmě způsobuje další nerovnost, o které budu mluvit později, že vlastně ty hlasy ze zahraničí mohou nějakým způsobem vychýlit volební výsledek, změnit volební výsledek. Kdežto v tom Rakousku, když každý z těch lidí volí jakoby domů, tak ty hlasy se pravidelně rozprostřou a není to takový problém.

Kolega Mašek přišel s myšlenkou, že by se to vyřešilo matematicky. Že by tedy to nespadalo do dvou nejlidnatějších krajů, ale že by se aspoň ty hlasy rozpočítaly do všech čtrnácti krajů. Je to změna parametrická. Je to změna logická. A to, že se neprojednala, to je součást toho mého úvodního slova. Že s námi nikdo nemluvil. S námi se doteď nikdo nebavil, co bychom si představovali na tom zákonu změnit, co nám vadí nejvíc. Já tedy férově přiznávám, já jsem u těch debat byl, u těch tří zákonů volebních, a debata byla rychlá typu: Vy korespondenční volbu nechcete, co? No nechceme. A tím jsme skončili. (Se smíchem.)

Ale přesto si myslím, když už tedy tady padl ten návrh a chcete si ho prosadit silou a po nocích, tak jste měli přece jenom nějaký čas obětovat a ještě se nás zeptat: No jo, a když to přece jenom projde, nechtěli byste aspoň říct svoje konkrétní technické námitky k tomu zákonu? Mluvil o tom tady včera Patrik, že změny volebních zákonů jakékoliv a v jakékoliv zemi by měly být aspoň na základě nějaké elementární shody toho politického spektra. Tohleto, co se tady děje, ta vyhrocená atmosféra, a že my si to protlačíme, to opravdu ničemu nepomáhá. A já jsem měl včera pocit, že už se přece jenom nějaké hrany obrousily a že tady začíná nějaký dialog, a dneska jsem si přečetl tweet paní předsedkyně, a paní předsedkyně píše, že chtějí ještě vlastně ten zákon rozvolnit a vlastně už se vůbec nebude řešit a kontrolovat pohyb krajanů mimo území České republiky, už bude stačit jenom obyčejné čestné prohlášení. To znamená, my tady namítáme, jak ten zákon zpřesnit, když už je rizikový, a do toho tedy ještě přidá paní předsedkyně, že to ještě vlastně jde úplně opačným směrem. Takhle se asi opravdu nikdy nemůžeme domluvit, jestli se nebudeme naslouchat a aspoň si neřekneme některé parametry.

Z naší strany jedna z těch námitek byla, když už tedy si to protlačíte silou - nevím, jak to dopadne, nikdo neví, jak to dopadne. Pan poslanec Okamura se dobře vyspí a my nevíme, jak tady ještě dlouho budeme chodit. Ale pro případ, že by se to tedy protlačilo, tak snad byste mohli naslouchat té opozici, a tím trošku zmírnit tu polarizaci, která existuje. My opravdu jsme silná opozice. Vy máte těch 108, ale ve společnosti to tomu neodpovídá, ten poměr. Tahle vláda vznikla tím, že získala 42 % hlasů ve volbách. Díky tomu, že propadl milion hlasů, tak tady vznikla relativně unikátní situace, pohodlné vedení, 108 hlasů za 42 %. Miroslav Topolánek měl myslím 48 % a měl 100. To prostě většinou tady ty dvě půlky, ta opozice a koalice, většinou to bylo velmi těsné. Nebo ti, co si to nepamatují, a já jsem poslouchal včera ta jednotlivá vystoupení, jak říkali, že když přijde 100 000 hlasů ze zahraničí a rozdělí se to do dvou krajů, bude to znamenat, myslím, že to byl pan poslanec Letocha, říkal, že jeden až dva mandáty, říkal to v České televizi. Nám to spíš vychází na dva až tři. Ale než nastoupilo hnutí ANO, než tady zavládly v podstatě stabilní vlády, které dovládly celé čtyři roky, což byl Bohuslav Sobotka a což byl Andrej Babiš, i když ty vlády byly dvě, tak tady žádná vláda nevydržela tak dlouho. Tady byla průměrná doba vlády snad 18 měsíců, ne-li méně.

Měli jsme i úřednické vlády, když se to rozpadlo úplně. Měli jsme Rusnokovu vládu, která byla trošku tak na truc. A to už si nepamatujete? To znamená, to může být opravdu sto na sto. V roce 2006 tehdejší předseda ČSSD Paroubek už slavil, že vyhrál volby, ty zahraniční hlasy připadly do Jihočeského kraje, a když se přepočítávalo, tak naskočil Miroslavu Topolánkovi ještě jeden hlas a bylo to sto na sto. Následoval nákup přeběhlíků a tahle země se vydala jiným směrem. Já nemůžu hodnotit, jestli dobrým směrem nebo špatným směrem. Ale dneska jsme také mohli být úplně někde jinde. Třeba by ani nebylo žádné hnutí ANO, kdyby nebylo afér, které pak následovaly a které postupně bobtnaly v rámci ODS.

To je speciální disciplína. Já jsem fanoušek a milovník science fiction a tady ty alternativní vesmíry a alternativní dějiny jsou velmi populární metodou spisovatelů sci-fi a my zkrátka nevíme, jak by to dopadlo. Ale já na tom demonstruji, jak nebezpečné nebo jak rizikové je to, co navrhujete.

A já tedy musím říct, že koaliční poslanci to bagatelizují. Strašně to bagatelizují i v rámci těch jednotlivých debat a prostě není to legrace, protože - a já o tom budu mluvit v té části druhé, že volby jsou zdrojem legitimity všeho, zdrojem legitimity vlády, následně legitimity nejvyššího státního zástupce, který je jmenován, všech představitelů ústředních orgánů veřejné moci. To všechno se odvíjí od demokratických voleb. A když narušíte důvěryhodnost demokratických voleb, narušíte víru v celý systém.

Já jsem mluvil s mnoha lidmi, kteří tomu rozumí, kteří se tomu věnují, kteří vědí, jak funguje stát, a oni mi všichni říkali: neboj se toho a přidej, přidej v té argumentaci, neboj se určité hyperboly a patosu a řekni, tohle je možné ohrožení demokratického systému jako celku. Protože, jak to říkal Miloš Zeman, dokud jsou svobodné volby, je naděje. Můžeme se hádat, jak chceme, ale když máme svobodné volby, rozhodne volič a ten, kdo prohrál, tak to respektuje. Pak tady můžeme trávit celé noci, ale není ohrožen systém. A největším problém tohoto návrhu je, že to může být takový kamínek z hráze, který se uvolní jako první a pak následuje celá lavina. Slyšel jsem na to spoustu příměrů a přirovnání. Někdo říkal, že je to overtura, že to je předehra. Někdo říkal, že to je ten kamínek, který strhne lavinu, nebo že se protrhne hráz, že to je předpeklí, že to je začátek možných totalitních praktik, protože jsou lidé, kteří jsou na to velmi citliví. Ti lidé mi píší, s těmi lidmi jsem ve styku, a proto tak bojuji proti tomuto zákonu. Protože že nejde v podstatě teď v tuto chvíli jenom o tu korespondenční volbu v zahraničí, o těch nevím kolik tisíc krajanů, ale jde o princip. Proto jsme řekli, korespondenční volbu nechceme.

Já jsem třeba se zajímal o to, že v té důvodové zprávě nejsou žádná čísla. Tam prostě není žádná analýza. Tam se neví, z čeho se vychází. Já se opakovaně ptám, kolik krajanů tedy máme v zahraničí, kde je máme a jak se projeví korespondenční volba? Jestli jsou nějaké predikce? Uspořádal jsem mimo jiné seminář a měl jsem tam zástupce příslušného odboru na Ministerstvu zahraničních věcí a ptal jsem se: tak kolik těch Čechů je v zahraničí? On mi to neřekl. On říká: my máme nějaké predikce a ty predikce si myslíme, jsou docela přesné, protože se nám potvrdily při brexitu, že když byl brexit, tak oni měli nějak odhadnuté, kolik Čechů žije ve Velké Británii, a díky tomu, jak se museli vracet domů, nebo já nevím, co tam probíhalo všechno za úřední úkony, že se jim to víceméně potvrdilo. Tak jsem se ptal: no tak mi řekněte predikce. A on mi nechtěl říct ani ty predikce.

Ve veřejném prostoru teď zakotvila číslovka, 600 000. Že se odhaduje, že máme v zahraničí krajanů 600 000. Nemáme žádnou kontrolu jako stát nad tím, jak se pohybují, nevíme, kde jsou - což tedy upozorňuji právě na úskalí toho čestného prohlášení, že to je prostě úplně nemyslitelná věc, abychom to takto rozvolnili. A tak jsem interpeloval ministra zahraničních věcí a ministra vnitra, protože tenhleten zákon trošku trpí tím, že o krajany se starají na Ministerstvu zahraničních věcí, ale ten zákon píšou na Ministerstvu vnitra, tam jsou ve hře dvě ministerstva. Možná jsem měl interpelovat premiéra, protože možná by došlo k nějaké sjednocené odpovědi.

My ta čísla opravdu odhadujeme. Já o tom budu mluvit třeba teď potom velice stručně ve srovnání třeba - pro nás je nějakým srovnávacím příkladem Slovensko. Slovensko má údajně v zahraničí 300 000 osob. Posledních parlamentních voleb se zúčastnilo zhruba 60 000 Slováků. Tak když to vezmu opravdu laicky jako nevystudovaný matematik. tak jestli Čechů je dvakrát tolik v zahraničí, a kdyby všechny ty podmínky byly podobné, tak budeme mít dvakrát tolik hlasů co Slováci, to je 120 000. Slováci mají tuto úpravu od roku 2006 a volební účast jim rostla pomaličku, začali snad na nějakých 8 000. Není to podstatné, jenom to prostě rostlo. Teď díky té vyhecované atmosféře a tomu, že Robert Fico tam válcoval preference, došlo k velké mobilizaci zahraničních hlasů a odhlasovalo 60 000 Slováků. Ale to je nejvíc historii a je to násobek toho, co bylo na začátku. Ti lidi se totiž tu korespondenční volbu učí na začátku, to trvá. Ten proces zkrátka není úplně jednoduchý.

Jenom pro pořádek, Slováci neměli předtím vůbec nic. Oni nemohli v zahraničí volit vůbec. To je ten rozdíl. U nás mohou volit občané České republiky na zastupitelských úřadech tuším od roku 2004. Mají právo volit a volí. Jediný problém je ten, že to je u některých spojeno s vysokými náklady, aby se dostavili do nějaké volební místnosti. To je 70 % argumentů, když se bavíme, proč chceme přijmout tenhle zákon - náklady krajanů spojených s účastí u volby.

A já jsem až během studia tohoto materiálu zjistil, že podle stávajících právních předpisů je poměrně jednoduché, opravdu poměrně jednoduché zřídit další volební obvod, zajistit nějakou místnost formou konzulárního pracoviště, zajistit tam přítomnost ve spolupráci například s krajany, protože tam jenom jeden člen té komise musí být profík a jinak by tam tedy mohli mít třeba někoho z těch krajanů. Já bych je vůbec nepodezříval z toho, že by chtěli manipulovat s volbami. Ale když by tedy chtěli volit v Chicagu - tam máme generální konzulát. Kdyby chtěli volit někde na vzdáleném pobřeží, třeba v Seattlu, tak by se tam dala zřídit místnost. A my se bavíme o nákladech v podstatě o velikosti pronájmu hotelového pokoje, o pronájmu nějaké kanceláře. To nejsou žádné zásadní náklady. Lidi by šlo proškolit videem, normálně na dálku.

Já když jsem to začal číst, tak já jsem vlastně nepochopil, proč to už dávno není. Proč se to pro krajany neudělalo, když tady tolik let se tepe za korespondenční volbu. Ti lidi už mohli volit. My jsme mohli mít místo 100, 110 okrsků v zahraničí, my jsme jich mohli mít 300. Mohl být nějaký okrsek na Novém Zélandu. Nejčastější argument koalice je, že z Nového Zélandu se musí letět do Austrálie. Tak se na obou ostrovech mohly udělat dvě kanceláře. Vy odhadujete náklady podle důvodové zprávy tuším na 15 milionů spojených s korespondenční volbou. Někde jsem četl, že náklady spojené s těmi hlasováními na ambasádách se říká 2,5 milionu. Prosím vás, to nejsou žádné částky.

Teď trošku odbočím. Protože nemáme interpelace, přátelé, tak já jsem nemohl interpelovat, ale my jsme to sečetli, že tahle vláda už na vlastní propagaci a vlastní marketingové kampaně dala 280 milionů. Začala to Deštníkem proti drahotě, pokračuje to sebeprezentací pana ministra Jurečky na MPSV. A tak můžu pokračovat. 280 milionů, čtvrt miliardy už utratila tahle vláda za vlastní reklamu. Tak to si myslím, že kdyby se dalo pár milionů na to, aby mohli volit naši krajané, tak už to dávno mohlo být. Jestli chcete, my vám s tím pomůžeme. My vám zatleskáme. My chceme, aby se ty peníze takhle utratily, a nebudeme vnášet svár do české společnosti, na českou politickou scénu a trošičku zmírníme tu polarizaci ve společnosti, která existuje a u které vám garantuju, že v souvislosti s korespondenční volbou bude.

Já myslím, že je povinností politiků taky trochu dbát na tu společnost, na ten stát, abychom se k sobě tady nějak chovali. Ono se to samozřejmě pak propíše tady do Poslanecké sněmovny, jak se tady k sobě chováme za ty dva roky, jak jsme tady v neustálém zápasu a nejsme schopni základní debaty.

Já tedy zpět k těm interpelacím. Obrátil jsem se na ministra zahraničních věcí s tímto dotazem: Vážený pane ministře zahraničních věcí, v současné době se velmi silným tématem debaty v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky i ve společnosti stává takzvaná korespondenční volba. Jsem přesvědčen o tom, že kvalitní a pokud možno co nejvíce odborná diskuse o možnostech volby našich občanů v zahraničí není možná bez adekvátních podkladů. Z tohoto důvodu žádám o sdělení:

1. Kolik Ministerstvo zahraničních věcí vydalo potvrzení o příslušnosti k české krajanské komunitě v zahraničí? Prosím rozklíčovat podle zemí.

2. Kolik procent Ministerstvo zahraničních věcí odhaduje, (že) se z tohoto seznamu účastní voleb, respektive je zapsáno ve zvláštních seznamech voličů vedených našimi zastupitelskými úřady?

3. Z jakých států a kolik Ministerstvo zahraničních věcí eviduje požadavků na zavedení korespondenční volby nebo jiné úpravy voleb zahraničí?

4. Jaké změny v minulosti iniciovalo Ministerstvo zahraničních věcí vůči Ministerstvu vnitra ve věci organizace voleb v zahraničí?

5. Jaké náklady jsou spojeny s volbami v zahraničí?

6. Jaké náklady Ministerstvo zahraničních věcí odhaduje na uspořádání korespondenční volby v zahraničí?

7. Proč není možné hlasovat na konzulárním úřadu vedeném honorárním konzulárním úředníkem?

8. Jestliže je jedním ze základních argumentů pro zavedení korespondenční volby značná vzdálenost k našim zastupitelským úřadům ve velkých zemích, byla někdy provedena příslušná analýza, o jaké vzdálenosti v jednotlivých zemích se vlastně jedná?

Děkuji za zodpovězení interpelace.

Teď vám přečtu, co mi pan ministr Lipavský odpověděl. Vážený pane poslanče, k vaší interpelaci zaslané pod - číslo jednací vynechám - si dovoluji sdělit: Ministerstvo zahraničních věcí vydalo 5 045 potvrzení o příslušnosti ke krajanské komunitě za dobu 16 let, kdy se tato potvrzení vydávají. Z toho: Ukrajina 3 800, Rusko 499, Srbsko 219, Rumunsko 201, Moldavsko 124, USA 43, Kazachstán 36, Bělorusko 22, Venezuela 14, Chorvatsko 10, Izrael 8, Bosna a Hercegovina 8. Počty v dalších 16 zemích jsou již v jednotkách osob. Ve zvláštních seznamech voličů držitelé tohoto potvrzení nefigurují. Držitelé tohoto potvrzení nejsou občany České republiky. K získání občanství musí tyto osoby žít na území České republiky v režimu trvalého pobytu dalších pět let. Pokud se za těchto podmínek stanou následně občany České republiky, účastní se voleb nejčastěji již přímo na území České republiky. V současné době je zapsáno ve zvláštních seznamech voličů vedených na zastupitelských úřadech České republiky 13 645 voličů.

Ministerstvo zahraničních věcí eviduje požadavek na zavedení korespondenční volby z více než 40 zemí světa. V letech 2020 a 2021 na pracovní úrovni konzultovalo s Ministerstvem vnitra možný návrh novely zákona o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který koncepčně vycházel z tehdy vládě předloženého návrhu zákona o správě voleb, který korespondenční volbu rovněž zaváděl. Nicméně z časového hlediska se nejevilo pravděpodobným, že bude použitelný již pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny. Konkrétní vládní návrh však z této konzultace nevzešel.

Náklady na volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v zahraničí činí přibližně 2,5 milionu korun. To je to, o čem jsem mluvil. Nejvýznamnějšími položkami jsou odměny členům zvláštní volební okrskové komise, distribuce a kompletace volebních materiálů, instalace a provoz výpočetní techniky ve volebních místnostech a vybavení volebních místností. Náklady na volbu prezidenta jsou o cca milion vyšší vzhledem ke konání druhého kola. Vedle korespondenční volby zůstane zachována i standardní prezenční volba na zastupitelských úřadech České republiky. K již existujícím nákladům bude tedy nutno přičíst zejména náklady na administrativně-technické zabezpečení korespondenčního hlasování, to znamená zasílání obálek voličům, příprava a zasílání volební dokumentace a jiných tiskopisů. V důvodové zprávě k návrhu zákona o správě voleb z roku 2020 byly odhadovány náklady ve výši cca 5 milionů na jedny volby.

Na konzulárním úřadu vedeném honorárním konzulárním úředníkem není možné hlasovat zejména z důvodů materiálněprávních, kvalifikačních a technických. Vzdálenosti v jednotlivých zemích má MZV - Ministerstvo zahraničních věcí - zanalyzované.

No ale mně to neposlali. Mně odpověděli, že máme zanalyzované.

Prosím vás, já bych opravdu čekal, že to bude v té důvodové zprávě. Vy o tom všichni mluvíte. Většina používá Nový Zéland, někdo použije Kanadu. Párkrát jsem slyšel Spojené státy americké. Ale já bych to chtěl slyšet.

To, že se nemůžou na konzulárních pracovištích v tuto chvíli konat volby, to je administrativní záležitost. Já jsem byl ujištěn, že hostitelské státy by to skutečně mnohdy uvítaly a pomohly. Dají třeba i policistu přede dveře. Ty krajanské spolky mají většinou svoje nemovitosti nebo mají prostě nějaké prostory, kde se ty volby můžou konat. My se tedy bavíme o jednotkách milionů. Něco, co se může udělat třeba i ve volbách 2025, jestli chcete pomoct krajanům. Nebo chcete korespondenční hlasy? To je teď ta otázka. Tak jaký by byl kompromis, když se bavíme o kompromisu? Tak rozšiřme možnost volit krajanům na více místech. Když 100 míst stojí 2,5 milionu, tak kolik bude stát 300 míst? Sedm a půl. To ještě bude furt stejně jak ta korespondenční volba (nesrozumitelné) ty zastupitelské úřady. Můžete ztrojnásobit počet volebních místností.

A pak se vrátím k tomu, když jsem říkal - je volební právo, ne volební povinnost. Kdybychom měli v Čechách volební povinnost, tak je povinností státu zajistit, aby každý volič měl nějakou přiměřenou možnost volit. Ale tohle je právo. Ti lidé jsou z nějakého důvodu v zahraničí, jsou z nějakého prospěchu v zahraničí nebo z nějakého jiného důvodu a nesou s sebou zase ten náklad, že mají o něco, ale o něco málo většinou, ztíženou volbu.

Jak asi chápete, já nejsem spokojený s odpovědí na tuto interpelaci, takže já s ní nesouhlasím. A my budeme tuto interpelaci projednávat, až přestane koalice porušovat ústavu, tak ji budeme projednávat v rámci písemných interpelací a tam se budeme znovu ptát.

Co jsem se ještě dozvěděl z debat? Že my máme naprostou většinu krajanů v západní Evropě. Já vám řeknu všechna čísla. Já jsem si to tedy musel zanalyzovat sám. Ale například když se budeme bavit o zemích typu Belgie, která je velká jak Morava, jestli se plus minus nepletu, kde naprostá, drtivá většina našich krajanů je soustředěna v Bruselu, protože oni tam pracují na těch úřadech... Chápu...

Tak za prvé, ti nemají vůbec žádný problém někam dojít, to mi neříkejte, že kdybychom všichni volili a chtěli volit ve své zemi, a opravdu, jestli chceme říkat, že volby jsou svátkem demokracie, tak jestli tohle přijmete, tak vy už to neříkejte, vážení kolegové z koalice, protože pro vás už to nebude platit. Vy snižujete standardy. Vy zhoršujete tu určitou výjimečnost toho volebního aktu. Tak v Belgii to není problém. Já rozumím, že tak nějak sociálně ten vzorek voličů v zahraničí skutečně volí spíše ty liberální strany proevropské, které prostě mají určitou nálepku. A já chápu, že koalice ty hlasy chce. Nemusí se za to stydět, to je legitimní věc. Akorát že nám vadí, že jdou do toho hlava nehlava a že se taky může stát, že nám rozbijí celý volební systém.

Teď k těm jednotlivým číslům. Já jsem si tedy tu analýzu nechal vypracovat. A jak už jsem řekl, volby v zahraničí se v současnosti konají na celkem 110 až 111 místech, to je ve zvláštních okrscích zřizovaných ambasádami. Z toho 46 volebních místností se zřizuje v Evropě, 36 v Asii, 14 v Severní a Jižní Americe, 13 v Africe a dvě v Austrálii a Oceánii. To je ten Nový Zéland, kde bychom potřebovali přidat. Jejich počet a rozmístění se každé volby liší. Mírně liší.

To je mimochodem ještě připomínka k tomu zákonu jako takovému. Kdo jste si všimli, ty obvody nejsou stálé a tam se předpokládá prováděcí předpis. A já si pamatuju na ty debaty, kdy jsme třeba chtěli rozšíření kontrolních pravomocí NKÚ i na samosprávy i na Českou televizi a tak dále, že hlavní argument senátorů, kteří nám to tam několikrát zamrazili, byl, my vám neschválíme ústavní zákon, dokud nemáme prováděcí předpis. Myslím si, že my jsme to taky zažili mockrát v našem volebním... když jsme byli vládní stranou, to byl standardní požadavek opozice: jak chcete o něčem jednat, když my nevíme, jaký bude prováděcí předpis? A my ho tady nevíme. A vy chcete prosadit za každou cenu změnu zákona. Vždyť my vlastně nevíme, jaké budou jeho dopady.

Já například tady mám: Během parlamentních voleb v roce 2021 bylo zřízeno 111 zvláštních okrsků. Během prezidentských voleb 2023 jich bylo o jeden méně, protože stát sice zřídil nové zvláštní okrsky v katarském Dauhá, litevské Rukle a v Kinshase, Demokratické republice Kongo, ale oproti roku 2021 nebyly zřízeny volební místnosti v ruském Jekatěrinburgu, v čínském Chengu a také dva v Mali, Bamako a Ménaka.

Zase jenom krátce odbočím. My máme poměrně bohatou praxi a zkušenost se zřizováním těch mimořádných volebních míst. Když bylo například mistrovství Evropy ve fotbale, tak se volilo v buňkách vedle stadionu. Zřídilo tam naše velvyslanectví v Polsku dočasná volební místa, a kdo měl voličský průkaz, tak tam odvolit mohl. Dělají se speciální volební místnosti pro naše vojáky, kteří sloužili na základnách ve větším počtu mimo území České republiky.

Počet voličů, kteří volí mimo ČR, se v parlamentních volbách od roku 2006 pravidelně zvyšuje. Procentuální podíl hlasů ze zahraničí oproti celkovému počtu odevzdaných hlasů stoupl z 0,125 % v roce 2006 na 0,245 % v roce 2021. Ale pozor, v celkových číslech se jedná o zanedbatelné množství hlasů. Například v roce 2006 8 041 voličů a nyní v posledních volbách, jak asi už víte, 2021, 18 808.

Přehled počtu zapsaných voličů, volební účasti a počtu odevzdaných hlasů a podílu na celkových odevzdaných hlasech v parlamentních volbách je zhruba takový: volby 2006 8 041 voličů a účast byla 83,86 %, což tedy znamená 6 702 hlasů; 2021 18 808, účast byla 70,37, to znamená, hlasovalo 13 184 voličů, což znamená v těch celkových hlasech 0,245 %. Odhad, a to je opravdu odhad, na rok 2025, by tedy byl 150 000 voličů, 70% účast, platných hlasů tím pádem 105 000 a to už by byla skoro 2 %. To znamená krát 10. O tom se tu bavíme. A to už se samozřejmě projeví těmi z našeho pohledu mandáty.

V rámci prezidentských voleb je podobný trend, kdy počty voličů v zahraničí stoupají. Rovněž prezidentské volby jsou u voličů v zahraničí populárnější než ty parlamentní. To koneckonců platí i pro naši vnitrostátní volbu. Procentuální podíl hlasů ze zahraničí oproti celkovému počtu odevzdaných hlasů stoupl z 0,155 v roce 2013 na 0,394 v roce 2023. V číslech je to 7 684 voličů tenkrát. A v těch posledních volbách to bylo 22 932 voličů, to znamená zhruba trojnásobek. Ale ten podíl na těch celkových hlasech je pořád zanedbatelný a nevzbuzuje žádné tenze v české společnosti, kdy bychom měli pocit, že ty zahraniční hlasy nám vlastně rozhodly volby.

Vytrácí se ta emoce, o které se bavíme, kterou vnímáte v mediálním prostředí, kdy se používá ta zkratka "ukradené volby", že by měly ty zahraniční hlasy rozhodnout. Nicméně i tak v roce 2006 to znamenalo velký problém. Teď - drtivá většina ze zahraničí se těch hlasů opravdu odevzdá v Evropě. V roce 2021 to bylo 81,2 %. Bavíme se o Evropě. V Evropě bylo odevzdáno 81 % všech hlasů a v Evropě v drtivé většině není problém s dojezdem do volební místnosti. S výjimkou velkých zemí, jako je Francie, Německo a Španělsko, jsou ty vzdálenosti přiměřené. A neslyšel jsem jediného koaličního poslance, že by argumentoval například Polskem nebo Maďarskem.

Já k tomu vždycky dodávám, mě se taky nikdo neptá, když jsem v práci v Praze a když jedu volit do komunálních nebo krajských voleb, tak jedu 276 kilometrů do Kroměříže a odvolím v Kroměříži. A jestliže někde v Rakousku žije Čech, tak do té Vídně to opravdu nemá daleko. A nebyl by problém zřídit jednu místnost v Innsbrucku a moc by to nestálo. To je zase jeden konkrétní příklad.

Teď když to rozklíčuju, v případě posledních parlamentních voleb bylo tedy 10 705 hlasů z těch 13 (?) odevzdáno v Evropě, nejvíc ve Velké Británii 1 330, v Německu 1 294, v Belgii 1 057. A volí zde hlavně lidé v zahraničí pobývají dlouhodobě. Jak už jsem říkal, v Bruselu jsou to hlavně úředníci EU. S velkým odstupem je Asie. V celé Asii volilo 1 052 lidí. V Severní a Jižní Americe je to 891 lidí.

V Africe je to 277. No a konečně ta zmíněná Austrálie, tam volilo 259 Čechů v těch posledních volbách. U prezidentských je distribuce hlasů víceméně totožná. Drtivá většina hlasů byla odevzdána v Evropě, ve druhém kole 18 658 z 22 932, to jest 81,4 %, nejvíce v Německu, 3 118 hlasů, poté ve Velké Británii 2 488 a v Belgii 1 468. Poté znovu Asie s velkým odstupem, 2 109, Amerika 1 155, to už si myslím, to jsou vyšší čísla - a ta Austrálie a Oceánie 314 hlasů. Poslední je Afrika 296.

V současné době tedy voliči v zahraničí představují lidi, kteří zde pobývají dlouhodobě, jsou odhlášeni z českého systému zdravotního pojištění, typicky se jedná o pracovníky státu v zahraničí, to jsou síly na ambasádách a u mezinárodních organizací, pracovníci v nadnárodních firmách, migranti za prací do západních zemí, zejména těch evropských, nejvíce - zas - Velká Británie, Německo, Belgie, Nizozemí, a lidé, kteří si na cestu do zahraničí obstarali voličský průkaz a odvolili v zemi svého aktuálního pobytu, to je nejčastěji na dovolené či při studijním pobytu či v rámci krátkodobého pracovního výjezdu ve formě služební cesty či pendleři. Připomínám, že my jsme v minulosti měli možnost volit třeba v Chorvatsku. Když to bylo v čase dovolených nebo když se to blížilo nějakým termínům, tak jsme měli ta mimořádná pracoviště. Já znovu říkám, že jsem byl až překvapen, že to není problém. Jestli tady jako zákonodárci tím trávíme 15 let, a já mám přehled těch zákonů, kolikrát se to už podávalo, první senátní návrh byl snad opravdu v roce 2001, první myšlenka, tak nechápu, že se s tím za tu dobu nic neudělalo. Nebyla vůle nebo se ta ministerstva nebyla schopna domluvit.

Aspoň orientační počet takových občanů můžeme vzít ze statistiky VZP. Tabulka, kterou tady mám, uvádí, že občanů skutečně dlouhodobě v zahraničí žijících je maximálně 36 000. Jejich počet se však v posledních letech snížil kvůli dopadům ekonomické krize. Já jenom připomínám, že třeba v Severní Americe máme velkou skupinu té migrační vlny z 90. let, kdy oni šli za lepším živobytím, to je ta naše komunita v Chicagu a podobně. Tihle lidé žijí v Americe 20, 30 let, mají svoje social ID, mají tam děti, ty děti už mají americké občanství, ale oni stále americkými občany nejsou a v případě jejich zadržení jim hrozí deportace. To je potom otázka, jestli se někdo zamýšlel nad tím, jak budou chráněny voličské seznamy Čechů žijících ve Spojených státech, protože my máme odhady, že tam žijí, ale myslíte si, že se přihlásí do voličského seznamu, když jim třeba hrozí, že by museli ze Spojených států odjet, že by je mohli deportovat? A ty jejich předpisy takové jsou, a že se ty případy stávají, to je pravda. Tak mě jenom zajímá, jestli se nad tímhle někdy někdo zamýšlel, jestli vůči americkému partneru máme tohle nějakým způsobem ošetřené.

Většina občanů, jak jsem říkal, zůstává v Evropě a rozložení těchto občanů kopíruje hlavní migrační cíle českých občanů od 90. let 20. století. Nejvíce je jich v Německu, Velké Británii a Belgii. Opět, bezproblémové země, kde mohou odvolit na ambasádách. Jedná se hlavně o vzdělané a relativně bohaté lidi, proto politické preference tohoto velmi úzkého výseku české společnosti jsou tak odlišné od průměrného českého elektorátu. Nad tím netřeba lomit rukama. Já upozorňuju, že voličské preference se mění a že by si to měli uvědomit ti, kteří za každou cenu se snaží protlačit korespondenční volbu, že stačí jedno, dvě volební období a všechno se může úplně změnit. Může přijít jiná politická strana, může dojít k úplně jiné politické atmosféře v zemi, kde ti lidé žijí. Podívejte se v Nizozemí na Wilderse. Prostě ty preference se mění a mohou tím být ovlivněni i občané naši v cizích státech.

My bychom tady měli přemýšlet, co bude za deset let, a ne se upnout na volby v roce 2025 za každou cenu. To je přímá cesta k tomu, abychom tady přijali nějaký paskvil, o kterém se už budeme za pět let otevřeně bavit, že je to špatně a že to musíme změnit. Voliči v zahraničí dlouhodobě preferují liberální a pravicové strany, hlavně TOP 09, Piráty a STAN, v menším objemu ODS a KDU-ČSL. Takže pokud vy znáte asi výsledky v zahraničí, jaké byly, já to tady nemusím opakovat, už to tady někdo říkal mně se zdá včera, že v roce 2021, když se to rozpočítalo, tak - nebudu to číst, je to jedno, jsou to relativně disproporce. Já tu analýzu mám ještě na několik stran, ale myslím, že kdo bude chtít, tak mě může oslovit, já jsem ochoten tu analýzu dát k dispozici a můžeme se o ní dál bavit.

To je tedy řekněme technická část k tomu zákonu jako takovému. Že má mezery, chybí tam analýza, chybí tam čísla, a my se pořád bavíme v podstatě jenom v nějaké obecné rovině, jak je to úžasné a krásné, když našim krajanům umožníme hlasovat v korespondenční volbě. Ale ta tvrdá čísla tam nejsou, a jak jsem vám teď právě doložil, v drtivé většině zemí to problém není. Zřizovat korespondenční volbu pro naše občany v Bruselu opravdu nemusíte, zvlášť když tím narušíte standardy, o kterých budu mluvit v podstatě za chvíli.

Co nám vlastně vadí nejvíc, proč hnutí ANO má tu pozici tak rigidní a odmítáme korespondenční volbu, je to, jak jsem to říkal na začátku, že to možná je jenom předehra něčeho dalšího. Straším? Myslíte? Máte pocit, že si to vymýšlím, že to je jenom nějaký můj vnitřní pocit? Já vás chci ujistit, že ve všech zemích, kde se korespondenční volba přijala a o kterých říkáte, že je jich většina a že bychom je měli následovat, tak se ta pravidla postupně rozvolňovala. V Německu, tam musí každý volič prokázat nějakou vazbu ke své zemi, musí od svých 14 let strávit aspoň 3 měsíce na území Německa, pokud vím, a ty voličské seznamy, ty speciální voličské seznamy, se obnovují pravidelně, a když ten člověk bydlí delší dobu v zahraničí, tak ho vyškrtnou a už volit nemůže. A začali myslím na 5 letech, na 10 letech, několikrát se vyslovil Ústavní soud, v tuto chvíli je to myslím 25 let. Já vám to budu číst přesně. Takže když jste Němec a nežijete v té zemi už 25 let, tak už tam volit nemůžete.

Toto jsou všechno kritéria, a já vám říkám, že tahle kritéria má naprostá většina zemí. To, co je navrhováno v České republice, je skutečně velmi obecné, velmi rozvolněné, a když tedy pominu to, že hnutí ANO je principiálně proti, tak i čistě proti tomuto zákonu se najdou konkrétní námitky, proč bychom měli zbystřit, a když už, tak ta pravidla máme opravdu nějakým způsobem utáhnout. Já trvám na tom, že volit je určité privilegium a není to internetová anketa. Není to dopisní anketa. Je to volba do Parlamentu, prezidenta a do evropských voleb a k tomu patří v podstatě i překonání nějakých překážek. Já jsem slyšel jednoho kolegu, který říkal: Já bych si třeba představoval, že by vůbec nebyly volební lístky, ať si lidi přijdou, já bych chtěl, aby byly fronty před volební místností. Když si tu frontu vystojíte, tak si pak víc vážíte toho, že jste tam nějakým způsobem odvolili.

Takže ten trend je všude, všude se postupně přidávalo a přidávalo. Napřed se dala korespondenční volba jenom někomu a za striktních podmínek, a pak se rozvolňovalo. Proč? Protože to chtěli i ti druzí.

Samozřejmě se nabízí v druhé fázi nabídnout korespondenční volbu zranitelným osobám nebo osobám s tělesným postižením. To je to, co jsme vám včera také říkali. V České republice žije 84 000 zrakově úplně nebo částečně postižených lidí. Tito lidé si dlouhodobě stěžují na to, že nemají adekvátní přístup k volbám. Chtěli by třeba ti úplně nevidomí volební lístky s Braillovým písmem někteří, někteří by chtěli nějakou formu opravdu volby z domu. A je jenom otázkou času, kdy sem zas přijde nějaký aktivisticky naladěný politik v dalším volebním období a řekne, tak jim přece musíme také pomoct. A pak se řekne, tak když můžou oni volit z domu dopisem, tak proč bychom nosili tu urnu do těch domovů důchodců? Tak ať i ty babičky odvolí z domu. A tak se nám pomaličku erozivním způsobem ta korespondenční volba dostane i do našeho vnitřního prostoru a nakonec se odsouhlasí a uzákoní volba domácí. A to už je něco, nad čím zvedají varovný prst už nejenom ti opoziční, ale i někteří koaliční. Protože prosím přijměte fakt, že ta korespondenční volba nikdy nenaplní zcela ty principy, které máme zakotveny v Ústavě České republiky, a to je tajnost, svoboda a osobní volba. To je tajnost, a říkal jsem to včera několikrát, zopakuji jednou, ta tajnost není o tom, že nikdo neví, jak jste volil, ale že jste osvobozeni od možného nátlaku, že zažíváte tu svobodu za plentou, a nikdo neví, jak jste volil.

Já nerozporuji systém dvou obálek, který mně přijde dostatečný na to, aby byla zajištěna anonymita volby, nedohledatelnost volby v případě, že někdo vyloženě neporuší zákon v těch komisích, kde se sčítá, že by se nějakým způsobem spojil ten identifikační lístek s tou úřední obálkou. Ale ta se má vhodit do urny s těmi ostatními, a pak až teprve otvírat, až z té urny. Takže anonymitu já nerozporuji. Rozporuji to, že tam chybí ta svoboda volby za plentou, že tam chybí obrana proti možnému nátlaku. Já už jsem tady včera mluvil o tom, že kupčení s hlasy a family voting jsou průvodní jevy každé distanční volby. A to je fakt. A jediný argument, který slyším od koaličních zástupců, kteří se k tomu vyjadřují: my si myslíme, že to není tak velký problém, já věřím, že to nebude problém. A já vám říkám, že to je fakt, že jsem si to nevymyslel, že nejsem paranoidní, ale máme opakované zkušenosti ze zahraničí, že se to tak dělo. Já nevím, jestli někdo z mých kolegů - já ne, ale nevím, jestli někdo z mých kolegů se nebude věnovat i americkým volbám a tomu, co tam došlo, nebo těm rakouským. Já jsem tady včera velice stručně nadnesl ten případ ze Španělska, který je aktivní, z toho severoafrického města, stručně jsem tady nadnesl například příklad z Birminghamu z roku 2004, kdy selhala pošta, kdy ty obálky vypadaly prostě, jestli jsem to dobře pochopil, tu zprávu, ty obálky vypadaly jinak, na poště to nikdo nehlídal a nebyl problém je shromáždit, a potom ti policisté, kteří náhodou kontrolovali nějaký opuštěný sklad, tak tam objevili několik chlapíků, jak tam mají před sebou stohy volebních obálek, rozlepují je a vyměňují volební lístky. Byl to velký skandál tenkrát ve Velké Británii.

A k tomu patří ještě jedna řekněme technická poznámka z mé strany. My se komplet svěřujeme cizím státům v tomto okamžiku, cizím poštám. To se totiž posílá na ambasády. To se neposílá k nám domů. Někdo si tady dělal legraci z České pošty, že nebojme se korespondenční volby, ony stejně ty lístky nedojdou. Ale my se bavíme o americké poště, německé poště. A v té důvodové zprávě je napsáno, že až se bude dělat ten prováděcí předpis, tak se právě přihlédne ke kvalitě pošt v té dané zemi. Takže předpokládám, že stejně v těch afrických zemích to nepůjde, protože tam nejde zaručit vůbec nějakou základní kvalitu doručovacích služeb. A o tom tady vůbec nikdo nemluvil a měli bychom o tom mluvit. To není jenom kritérium tedy vzdálenosti, kterou jsem z toho ministerstva nevymámil, kde mi napsali, že analýzu mají. Já nevím, jestli se mi chtěli tak trošku vysmát, protože opravdu je to tak trošku vztyčený prostředníček. Ano, analýzu máme. Tečka. A nikdo mi ji neposlal. Tak já doufám, že během té interpelace se k těm údajům dostaneme.

Kromě toho, že tady bude tendence rozšířit tu korespondenční volbu, dlouhodobě upozorňujeme na vzniklou nerovnost. Na nerovnost mezi voliči v zahraničí, kteří můžou poslat dopis z pohodlí domova, někdo ještě říkal v jakémkoliv stavu, můžou to vyplňovat klidně nějakým způsobem kolektivně, může to za ně vyplnit někdo jiný, zanést, doručit, k tomu se dostanu, a těmi v České republice, kteří se musí zvednout a musí dojít do volební místnosti. A je otázkou času, opravdu zase jenom času a chtění Ústavního soudu, než se někdo obrátí na Ústavní soud a řekne, tady spatřujeme diskriminaci voličů v České republice, je třeba napravit závadný stav. A Ústavní soud nám nařídí jako zákonodárcům, tak jak to udělal pár měsíců před volbami v roce 2021, abychom přijali novou právní úpravu a všem českým občanům v České republice dopřáli dobrodiní korespondenční volby stejně jako těm v zahraničí. A neuděláte vůbec nic a budeme tady sedět zase jak v tom roce 2021 a budeme jenom dumat, jak co nejvíce vyhovět Ústavnímu soudu a jak to stihnout do tří měsíců. A v té situaci jsem byl a vyjednával jsem za hnutí ANO, co vlastně v tom zákoně bude.

Není to jediná nerovnost. Druhá nerovnost, která nastává, je ta, o které jsem mluvil v úvodu, a to je ta nerovnost mezi kraji. V původním senátním návrhu, který tu náhodou ještě byl, tak tam to bylo úplně špatně. Tam se měly ty hlasy nasypat do jednoho kraje, vylosovaného kraje, což by znamenalo v případě mého malého Zlínského kraje nebo Karlovarského nebo všech těch menších v podstatě personální změnu v obsazení parlamentu, změny v množství nebo počtu mandátů. Úplně jinak by ten parlament vypadal. Právem bychom se cítili ukřivdění, a že nám ty volby někdo ukradl. Jak já bych ve Zlínském kraji dělal kampaň celosvětovou? Stejně by volili jenom tu nálepku, volili by to hnutí, tu stranu. Marně bych navštěvoval folklorní festivaly ve Zlínském kraji a zpíval na pódiu a chtěl ty hlasy od svých voličů, seniorů a tak dále. Těm jsem také zpíval ve Zlíně před volbami. Tak tato nerovnost, ta opravdu do očí bijící, ta byla odstraněna a byla zvolena metoda, že se vezmou čtyři největší, nejlidnatější kraje, mají přes milion voličů, předpokládám tedy střední Čechy, Praha, Jihomoravský, Moravskoslezský, a vylosují se z těch čtyř dva. Do jednoho se nasypou všechny hlasy z Evropy, do druhého se nasypou hlasy z celého světa. Připomínám, to jsem vám před chvilkou řekl, že Evropa je 81 % těch hlasů. Kdyby se ten trend potvrdil, tak 80 % z těch odhadovaných 105 000 je přes 80 000. Představte si, že vám přistane v tom kraji, který bych si vybral? Jihomoravský, vidím tady paní předsedkyni. Tak si představte, že by vám v Jihomoravském kraji přistálo přes 80 000 jiných hlasů. Ty volby by dopadly úplně jinak. To jsou ty tři mandáty.

Mimochodem to ještě má takový drobný - to nemám spočítané, já nejsem matematik, ale u nás jsou takové zákony, že podle volební účasti a podle počtu odevzdaných hlasů se také určuje, kolik který kraj dostane mandátů. Také se může stát, že to větší množství hlasů v nějakém kraji znamená, že jiný kraj dostane o mandát méně, že už ten malý dostane ještě o jedno křeslo míň. Takže vzniká tu další nerovnost a já myslím, že zase je jenom otázka času, kdy by to někdo napadl.

To znamená, jestli bude někdy v České republice přijata korespondenční volba, tak co je elementární, tak by se měly ty hlasy rozdělit spravedlivě, nejlépe podle toho, kam ti lidi patří do svého obvodu, do své obce, tak jak to mají v Německu a v Rakousku, což vím, ostatní jsem nestudoval, ale v Rakousku jsem byl osobně, a pak to bude do nějaké míry spravedlivé.

Všechny tyto státy navíc mají ve svých podmínkách, že ten člověk musí mít nějaký vztah k té zemi, musel tam nějakou dobu v posledních třeba deseti patnácti letech bydlet. My žádné takové kritérium nemáme. Pořád slyšíme od koalice, že tam ty hlasy nemáme a že nesmíme používat termín, že ti lidé u nás nežijí, tak u nás nemůžou volit. Já vám to řeknu jinak, korektněji. Ti lidé se politicky, materiálně, znalostně té zemi už vzdálili, té České republice, a jejich volba vychází z úplně jiných kritérií (Předsedající: Pane poslanče...), a i kdyby se rozkrájeli, tak nemůžou vědět, jak se tady u nás žije. Na tom přece není nic špatného, když to řekneme.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane poslanče, musím vás přerušit, protože podle § 53 jednacího řádu odst. 1 (potlesk poslanců hnutí ANO 2011 a SPD) jednáme do 21 hodin. To samozřejmě znamená, že jak jste ještě nebyl schopen teď dokončit to vystoupení před touto hodinou, tak vás jenom přerušuji a můžete v něm pokračovat zítra ráno, protože zítra budeme pokračovat od devíti hodin.

A nyní tedy, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, končím dnešní jednací den a přerušuji 88. schůzi Poslanecké sněmovny do pátku devíti hodin, kdy budeme v této schůzi pokračovat a bude moci pokračovat ve svém vystoupení pan zpravodaj. Přeji dobrou noc.

 

(Jednání skončilo ve 21.01 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.