Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(13.00 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
A co z toho plyne? Že ten, kdo má ten nepoctivý záměr, ten podnikatel, podnikatelský subjekt, tak ten to bude zkoušet dál. Možná teoreticky prohraje pár individuálních soudních sporů, jestli vůbec má někdo chuť se soudit v dnešní době, ale to je všechno, a u těch ostatních to bude zkoušet dál. Tady by to znamenalo, že ti lidé budou mít větší motivaci se bránit, protože tím, že to spojí do jedné žaloby, tak tam nebudou mít takové finanční nároky, ale hlavně tím, že se sjednotí to soudní rozhodnutí, tak v té chvíli to pro ně nebude jakoby taková zvláštní cesta, kde to bude fifty-fifty, kde v jednom případě... A já jsem se účastnil takovýchto případů, kdy jsme pomáhali klientům žalovat poplatky u účtů za vedení úvěru třeba u hypoték. Ty poplatky - jeden soud rozhodl, že ten klient je v právu, a druhý soud rozhodl, že - téměř stejná smlouva - ten klient v právu není. Takže potom ten třetí, čtvrtý, další klient už se do toho nepustí, protože to je taková Sportka, takové riziko, jestli to vyjde, nevyjde.
Ušetří se samozřejmě peníze nejenom pro státní rozpočet a pro všechny ty spory, ale i pro ty klienty. Za mě se zkultivuje i to podnikatelské prostředí, protože ten, kdo to dneska takhle nedělá a chová se férově, tak ten je vlastně bit, protože on se chová férově a někdo jiný to zkouší, a ten, kdo to zkouší, tak mu to prochází, protože ty individuální spory, kterých moc není, tak je schopen ustát.
Za mě největší přínos potom toho je prevence. Prevence před tím nepoctivým jednáním, protože už jenom to, že to budeme mít v legislativním systému, tak už jenom to bude prevence, že když to bude moc být realizovatelné, tak se celá řada těch podnikatelských subjektů bude bát účtovat třeba některé poplatky či protiprávní pokuty například. Ta prevence je zásadní. A ta prevence vychází z toho, že ty hromadné žaloby ale musí být aplikovatelné. V momentě, kdy ten zákon skončí v této podobě, tak to aplikovatelné není, ta prevence se nenaplní a celá ta věc je o ničem. Ten vtip je totiž v tom, že ty hromadné žaloby my potřebujeme proto, že celá řada těch služeb je automatizovaných, je opakujících se, je hromadných, v tom je ten vtip. Dám příklad - bankovní služby, pojišťovnické služby, energetika, telekomunikace. Ale je to třeba i zrušený koncert například, já o tom budu mluvit, kde jedna a tatáž věc se týká statisíců lidí. A je rozumné, že nějakou jednu problematiku, nějaký jeden naúčtovaný poplatek, tak se to nebude přece řešit 10tisíckrát stejně, ale že se to bude řešit v jednom řízení.
A teď k tomu, co je tam podle mě špatně a co by se mělo předělat a na co potřebujeme čas a podle mě i debatu s odbornou veřejností. Já teď tady nevidím pana ministra... (Ministr Blažek se hlásí z levé části sálu.) Aha, on je tam tamhle. Takže ten základní systém a první taková poznámka, systém opt-out, opt-in. Opt-in je, že se musíte do toho systému aktivně přihlásit, opt-out že jste tam automaticky a když nechcete, tak se musíte odhlásit.
Jak jsem řekl, na začátku byl ten systém opt-out, ten americký systém, který tam nastudovaly úřednice Ministerstva spravedlnosti a překlopily to do toho českého, to si myslím, že bylo nereálné, já jsem to vždycky kritizoval. Ale my jsme zase přešli do druhého extrému, kdy je to jenom opt-in. Já vás tady nebudu zatěžovat, já mám tady komparativní srovnání modelu hromadného řízení po jednotlivých zemích, někde je opt-out, někde opt-in, někde je verze opt-in/opt-out, je to různá kombinace. Takže my si můžeme zvolit cokoli, co by nám vyhovovalo. Neplatí teze, že jsou všude opt-out a opt-in nefunguje, nebo opačně. Tak já poprosím potom v té debatě, abychom demagogicky tímhletím neargumentovali, protože je to fakt porůznu. Ale ten extrém je, že my jdeme do toho opt-in jenom.
A já si dovedu představit, že by ten opt-out fungoval u bagatelních sporů, u bagatelní výše, hranice typu 3 tisíce korun cca. Můžeme se bavit, jestli víc, nebo míň, jestli vyšší, nebo nižší. Řeknu dva konkrétní příklady, abyste si to představili. Například spory, které si přímo říkají o hromadné řízení - investiční životní pojištění, kde ty různé poplatky, konstanty a různé výkupné a podobně, a vy víte, že se kolem toho vede spousta soudních sporů, tak tam jde o desítky tisíc. Tam je to typicky pro opt-in. Kdo má zájem se přihlásit o svoje práva nebo kdo chce hájit svoje práva, ať se aktivně přihlásí. Tam je to v pořádku. Ale typicky teď věc, kterou zveřejnil dTest, ta je přiléhavá - když někdo zruší koncert a pak vám odmítá vrátit vstupné a bavíme se tady o pár set korunách - tak je to vlastně přes kopírák věc, která se týká tisíců lidí úplně stejně. A tam je na místě, aby to bylo opt-out, aby tam byli všichni automaticky, kdo měli zakoupený ten lístek, a ne aby se k tomu aktivně přihlašovali. Protože ono to totiž souvisí s tím, že to aktivní přihlašování znamená pro tu neziskovou organizaci, která to organizuje a zaštiťuje, aby dělala nějakou marketingovou kampaň, a to už jsou zase další náklady, se kterými se v tom zákoně vůbec nepočítá.
Já jsem pro to, aby bylo maximum toho opt-in, protože zodpovědnost je na tom spotřebiteli, aby se přihlásil o to, ale tam, kde to smysl nedává, aby tam byl ten opt-out, a řešil bych to nějakou bagatelní výší toho sporu, protože potom to zvyšuje nároky na práci těch neziskových organizací. Ale tam zase v tom zákoně nejsou pro ně finanční prostředky, takže se tady pak dostáváme do kulatého čtverce, jak se ti lidé dozvědí o tom sporu, když je potřeba kolem toho jet kampaň, ale tu kampaň musí někdo zaplatit a ty organizace na to ty finanční prostředky mít nebudou.
Druhá zásadní připomínka je právě, že tam chybí podpora spotřebitelských organizací. Já jsem rád, že ten zákon to zúžil, že to vlastně můžou žalovat jenom spotřebitelské organizace, které se tím zabývají dlouhodobě. No dlouhodobě, tam je jedna změna, kterou já budu také chtít opravit. Celostátně působící organizace, představte si pod tím Asociaci občanských poraden, poradny při finanční tísni, dTest, Člověk v tísni a podobně. To jsou podle mě instituce, které mají i nějaké spolupracující advokáty, které na to mají nějaký personál. Moc dalších organizací tady nenajdete. Tak se jich ale běžte zeptat, že za stávajících podmínek oni do toho nepůjdou. Proč? Protože ten zákon je napsaný tak, že v zásadě oni jednají jako ve veřejném zájmu, takže jsou na ně kladeny obrovské nároky, typické spíš bych tak řekl pro správní orgány nebo soudy. Nicméně tam zároveň není řešeno, z čeho budou ty hromadné řízení financovat.
Co tam je ještě dál? Tam dokonce se počítá, že při nesplnění povinnosti žalobce nehrozí jenom neúspěch ve věci, to se stát může, ale dokonce pokuta ve výši až 5 milionů. A v té chvíli vám ty organizace, a já jsem na těch kulatých stolech byl, do toho sporu nepůjdou. Oni to prostě nebudou organizovat. A když to nebudou organizovat, tak se dostávám na začátek, v tom případě tady budeme mít něco v legislativě, co se potom v praxi využívat bohužel nebude.
Nevím, na mě tady něco ukazuje kolega Munzar, nevím, jestli to souvisí s hromadnými žalobami, nebo ne? (Poslanec Munzar s úsměvem: Ano.) Pokud ano, tak ať se přihlásí, jinak já ztratím nit a musel bych začít od začátku, a to určitě nechcete, že. (Ozývá se potlesk.)
A teď ty další poznámky stručně. Já vím, že je pátek, ale opravdu ty hromadné žaloby jsou fakt zásadní věc. Jenom třeba smluv kolem IŽP bylo podepsáno asi 10 milionů, znáte ty problémy, jak se to protáčelo a tak dále, a tak dále. ***
