(1.40 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
V rámci těch úsporných opatření jsem zaznamenal i například, co se týká pana poradce Křečka, který prohlásil, že školství nabírá bezhlavě zbytečně moc lidí, a ještě finančně málo ohodnocených. To znamená, je to ekonomický pohled, ale ne pohled, co se týká školství. Když máme populačně silné ročníky, znamená to více tříd. Když mám více tříd, znamená to více úvazků a celkem logicky pro ředitele to znamená nabrat více učitelů. To znamená, že to není, že by to byl nějaký plezír, ale je to nutnost. Pokud ovšem nezačneme uvažovat tak, že nebude problém mít naprosto až po střechu napěchovanou třídu, pak ale rezignujeme na nějakou individualizaci výuky a bude to nějaká masová velkovýroba průměrných žáků.
A co se týká, že jsou masově přijímány, když to řeknu, nekvalitní a tak dále - slyšel jsem od pana poradce, že je důležitá kvalita. Dobře, ale všechny kroky vedou k opačnému extrému. Máme tady novelu školského zákona. Ano, věřím tomu najdou se výjimky, kdy skutečně vysokoškolák bez pedagogického vzdělání je kvalitnější učitel než vysokoškolák s pedagogickým vzděláním, ale my musíme mít nějaké systémové řešení, a tady máme systémové řešení, že vlastně nabereme kohokoli, kdo bude chtít učit, kdo třeba v soukromém sektoru se nějak neuchytil, říká: Tak já mám jistotu v státní sféře, mám titul, tak půjdu učit. Já si myslím, že už tady jsme nějakým způsobem rezignovali na kvalitu.
A pak že těch lidí je tam zbytečně moc. Zase se vracím k inkluzi, k obrovskému masivnímu náboru zaměstnanců do školství došlo právě na základě inkluze. A znova se vracím, to už jsem na této půdě už jednou říkal: když se měla zavádět inkluze a běžní pedagogové upozorňovali, že nejsou speciální pedagogové a bude se po nich chtít vykonávat práci speciálních pedagogů, tak byli chlácholeni a uklidňováni tím: Budete mít asistenty pedagoga, budete jich mít tolik, kolik bude potřeba, prostě zdroje jsou. A teď najednou se zjišťuje, že je to až příliš velká finanční zátěž, takže se to bude škrtat. Takže to byl také krok špatným směrem.
Pak jsem zaznamenal výrok, že aby byla zachována úroveň platů pedagogů, že je vlastně zbytečně moc nepedagogických pracovníků a že asi by se mělo propustit, cituji vyloženě mainstreamová média, že bude třeba propustit 20 000 nepedagogických pracovníků, a zaslechl jsem, že v tom případě by se měli zapojit zřizovatelé, to znamená obce a kraje, a ty by ten finanční výpadek měly nahradit tak, aby tito nepedagogičtí pracovníci nemuseli být propuštěni, aby se udrželi na těch postech. To znamená, že v současné situaci, kdy zřizovatelé mají financí stále méně, my po nich chceme suplovat povinnosti státu. Tohleto by přece měl zařizovat stát, a ne zřizovatel. Zřizovatel by měl zajistit technické podmínky, to znamená budovy, aby na děti nepršelo, aby byly nějakým způsobem v bezpečí. Neměl by tohleto zajišťovat zřizovatel, tohle by měl zajišťovat stát. A taková ta myšlenka, že tedy asi těch 20 000 nepedagogických pracovníků je zbytných, je to naprosto stejná myšlenka, jako kdybych řekl: potřebuji ušetřit děj se co děj ve zdravotnictví, tak kdo léčí? To jsou lékaři. Sestřičky léčí, stanovují diagnózy? Nestanovují, tak jsou vlastně zbytné. Tak propustíme zdravotní sestry, necháme to na doktorech, vždyť ti přece léčí. To jenom tak, abych uvedl do problému lidi, kteří se v školství nepohybují. Prostě nepedagogičtí pracovníci mají svoji úlohu, jinak by ta jejich pozice vůbec neexistovala. Takže to máme další problém.
Co se týká financování vysokého školství - co se týká vysokého školství, pohyboval jsem se jenom jako student, takže tam by ty moje názory byly značně zkreslené, to nechám kolegy, kteří se pohybují v akademickém prostředí. Slyšel jsem názory, že peněz ve vysokém školství je vlastně dost, že se jedná čistě o nehospodárnost nebo neschopnost ekonomicky uvažovat ze strany rektorů. To já opravdu nedokážu posoudit, nedokážu úplně posoudit ani to, zda změna vysokoškolského zákona, jak by měla - to si nechám poradit od ctěných kolegů, kteří pocházejí z akademického prostředí. Osobně si myslím, že vysoké školství je podhodnocené. Vycházím z naprosto základního logického uvažování v tom smyslu, že pokud máme fakulty, kdy odborný asistent, místo aby se stoprocentně věnoval výuce, aby stoprocentně připravoval profesionály na jejich budoucí profesi, musí mít jiné povolání, aby uživil rodinu, z toho mi logicky vyplývá, že tím pádem se nemůže stoprocentně věnovat své profesi a nemůže ani stoprocentně připravovat ty budoucí absolventy. To znamená, z tohoto pohledu si myslím, nejsem si úplně jistý, že financování vysokého školství je procházka růžovou zahradou a že je tam všechno naprosto skvělé a dokonalé. Já si myslím, že i v tom vysokém školství ty finance schází.
Co se týká vyjádření v médiích, prvotní nástřel byl, že české školství přijde o více než 10 miliard. Pak to bylo dementováno, slyšel jsem, že to zase bude úplně jinak. Na to můžu říct jediné: Proboha, tak se v té pětikoalici nějakým způsobem domluvte - domluvte se, než půjdete před ta média, než budete dávat nějaká oficiální stanoviska, řekněte nějakou finální verzi, protože tyhlety nástřely od boku, které jsou pak dementovány, naprosto vyvádějí z rovnováhy laickou veřejnost i učitele. Člověk potom neví, jak to tedy skutečně bude, a je to naprosto zbytečné.
Z toho všeho, co jsem tady říkal, já tedy navrhuji nový bod, protože si myslím, že co se týká vůbec budoucnosti našeho školství, navrhuji bod, abychom se o tom pobavili, a to je bod s názvem Perspektiva českého školství. Pojďme si o tom popovídat, zda skutečně chceme zajistit budoucnost našeho národa, budoucnost našeho státu, protože budoucnost našeho státu jsou děti.
Takové to škrtání v rezortu školství, mně to skutečně přijde - pořád slyším něco o populistických rozhodnutích, o populismu, ale třeba tohleto si myslím, zrovna ty škrty ve školství, to je takový čirý populismus, protože to je uvažování v rámci čtyřletého volebního období. Něco jsem slíbil v jiných oblastech, musím to dodržet, protože ti lidé si to během těch čtyř let pamatují, a teď tady mám školství. Ve školství změnu během čtyř let rozhodně neuděláte. Když si vezmete, že základní školní docházka je devět let plus ještě jeden rok povinný v mateřských školkách, to máme deset let. To znamená, když zavedu nějakou změnu, která si myslím, že by měla být pozitivní, třeba co se týká přestupu na střední školu, tak ty výsledky můžu vyhodnocovat až po devíti letech, dřív v žádném případě. ***
