(7.50 hodin)
(pokračuje Oldřich Černý)
Ještě to znovu zopakuji. Neschopnost vlády včas něco udělat není důvodem pro zkrácené jednání. V této souvislosti tedy doporučuji, abychom o tomto zákoně o důchodovém pojištění, tedy o možném okradení našich důchodců, jednali standardně, a ne ve zkráceném jednání.
A protože se soustřeďuje pozornost na nás, na Poslaneckou sněmovnu, na tato jednání a mnoho a mnoho organizací, lidí nám píše, dovolím si ještě nějakým způsobem zkráceně ocitovat dopis od pracovníků Kovo, kteří zaměstnávají 80 000 pracovníků, a vzkazují nám poslancům, že "navrhovaná opatření jsou pro nás, poctivě pracující, zcela nepřijatelná. Není možné, aby lidé, kteří celý život přispívali do systému sociálního zabezpečení, získali v době, kdy se vše zdražuje a čelíme nepřiměřené inflaci, reálně nižší důchod, a ještě si na něj budou muset počkat asi až do 68 let. Vždyť to je nejdéle skoro z celé Evropské unie. Navíc zaměstnanci v České republice pracují déle než zaměstnanci ve většině zemí Evropské unie." Oslovují nás, poslance, že uvedené kroky vlády zásadně ohrožují důstojný život lidí, kteří celý život pracovali, jejich zdraví i kvalitu života. Ve vážném ohrožení je také sociální smír. Je třeba hledat opravdu i jiná řešení k zajištění udržitelnosti důchodového systému než pouze snižovat výši důchodů či zvyšovat věk odchodu do důchodu. Může to být například zlepšování podmínek pro lidi, kteří pracují ve fyzicky náročných povoláních. Vláda by se měla zaměřit na hledání dalších, jiných zdrojů financování tohoto důchodového systému, které nepůjdou z kapes zaměstnanců. Nakonec nás zástupce zhruba 80 000 pracujících žádá, všechny poslance, o nepodporu tohoto zákona o důchodovém pojištění. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji a další s přihláškou je pan poslanec Kobza. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré ráno. Vidím, že jsme všichni optimisticky naladění, vidím to na vašich výrazech, tak doufám, že se dnes dobereme nějakého velmi pozitivního výsledku. Protože jsem jeden z těch 66 poslanců SPD a ANO, kterým bylo upřeno právo promluvit do rozpravy o stavu legislativní nouze, tak bych si dovolil některé myšlenky tady přednést i v souvislosti s jednáním o potenciálním zkráceném jednání důchodového zákona.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že bychom měli po všech těch právnických odborných diskusích, které zde zazněly, se začít věnovat důchodcům jako takovým, uvědomit si, v jaké jsou situaci. Já vám to tak nějak v kostce se pokusím shrnout.
Takže nárůstem cen energií rostou ceny prakticky všeho. Do toho vstupuje inflace, která v podstatě likviduje úspory, které důchodci si schovali na stáří. Do toho se posouvá věk odchodu do důchodu a současně jim chcete ještě ořezat příjmy. Takže na jednu stranu jsme svědky poměrně výrazného nárůstu nákladů na základní životní potřeby a na druhou stranu jim ořezáváte příjmy. Já bych řekl, že to je velmi nečestné a nesportovní. Tato smyčka, která se zadrhuje okolo krku našich důchodců, ať už jsou to starobní důchodci, nebo invalidní důchodci, ta je ještě dobarvená faktem pozdního odchodu nebo posouvání věku odchodu do důchodu, protože když se vezme termín 65 až 68 let, a na druhou stranu ho stáhnete k průměrné délce dožití, která se pohybuje podle vyjádření nebo informace z České televize z minulého týdne u mužů 72 let a u žen 76 let, takže ženy mají šanci si tohoto důchodového nebe, které jim chystáte, užít o čtyři roky déle, situace je taková, že v podstatě dnešní důchodce čtyřicet let odváděl peníze do systému, aby potom nějakých šest, osm let přežil v důchodu, než umře a ušetří vám peníze, což si myslím, že je poměrně brutální kalkulace. Té se neodvážili ani komunisté.
Já bych se rád vyjádřil k záměru vlády projednat snížení valorizace důchodů právě ve zrychleném řízení z hlediska lidských práv důchodců, protože konkretizace základních lidských práv a svobod se často překrývá s problematikou jejich omezení, a pro zásah do základních lidských práv platí určitá obecná pravidla. Listina základních práv a svobod obsahuje řadu ustanovení, která výslovně umožňují jejich omezení. Podmínkou však je, že se to může stát pouze na základě zákona v jeho mezích a při zachování těchto základních práv a svobod, což ovšem neznamená, že ty zákony si budete ohýbat podle toho, jak se vám bude momentálně hodit, takže zrychlené řízení je omezením politických práv svého druhu. Omezení základních práv je možné podle čl. 4 odst. 2 Listiny základních lidských práv a svobod jen zákonem a za podmínek stanovených touto Listinou, jak jsem řekl. V tomto případě už nestačí pouhé zmocnění v zákoně pro nižšího normotvůrce, což je například vláda, nýbrž omezení musí být uvedeno přímo v zákoně a ten musí splňovat podmínky stanovené touto Listinou základních práv a svobod. Klíčovým omezením základních práv a svobod v České republice je také pravidlo zachování podstaty základního práva podle čl. 4 odst. 4 zmiňované listiny. Cituji: "Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro která byla stanovena." Z výše uvedeného je zřejmé, že veškerá omezení základních práv a svobod musí být přiměřená, musí je omezovat jen v nezbytné nutné míře, což je jeden z hlavních principů právního státu. A já si myslím, že to bychom si měli připomínat dnes a denně.
Co se týče ústavněprávních předpokladů a podmínek takzvaného stavu legislativní nouze, zkráceného legislativního procesu, který svým rozhodnutím stanovila pro projednávání novely zákona o důchodovém pojištění předsedkyně Sněmovny paní Pekarová Adamová, obecně platí, že projednání návrhu zákona nebo jeho změny ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze představuje zákonem stanovenou výjimku z řádné zákonodárné procedury, jejíž důvodnost je založena nikoliv na momentální podobě sněmovní politické většiny, nýbrž na závažnosti situace, na kterou je podle názoru vlády, respektive vládní většiny třeba bezprostředně reagovat přijetím příslušného zákona. Ustanovení § 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vymezením důvodů pro vyhlášení stavu legislativní nouze stanovilo mimo jiné i intenzitu závažnosti těchto důvodů. Tento stav je tak podmíněn existencí mimořádné okolnosti a intenzitou jejího možného negativního důsledku na jednu z obecně vymezených chráněných hodnot, práv a svobod občanů, bezpečnost státu nebo ochrana majetku. Za mimořádnou okolnost i ve smyslu nálezu Ústavního soudu je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů, vnitřních a vnějších, anebo může jít okolnost, jakou představují přírodní katastrofy. ***
