Samotnou důvodnost vyhlášení stavu legislativní nouze je pak nezbytné posuzovat také s ohledem na dobu rozhodování a také na rozsah informací, které byly v dané konkrétní době k dispozici. Dále je nezbytné poměřovat též intenzitu důvodů stavu legislativní nouze ve vztahu k omezení dotčených práv ústavních principů. Musí být zřejmé, jaké konkrétní důsledky podle vlády hrozí pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení, a tedy co konkrétně odůvodňuje, například závěr o hrozbě značných hospodářských škod nebo omezení základních práv a svobod anebo bezpečnosti státu. To v případě současného vládního návrhu na zkrácení jednání zcela chybí. Tyto důvody navíc nesmí být svévolné či smyšlené a konkrétní návrh zákona, jehož projednávání ve zkráceném řízení vláda navrhuje, musí být schopen zamezit vzniku nebo trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu. Což si myslím, že naši důchodci ohrožením veřejného zájmu opravdu nejsou. Nic z toho v případě novely zákona o důchodovém pojištění naplněno není a vyhlášení stavu legislativní nouze je tak výsměchem zákonu a naprostou nehorázností. Neměli bychom to akceptovat a my v SPD to akceptovat nebudeme. Je to, že dáme každému důchodci to, co mu po právu patří, hospodářskou škodou? Je v průměru 1 000 korun, které ještě okamžitě vrátí do oběhu, škodou velkého rozsahu? Samozřejmě že ne, je to hanebnost.

Tady je zapotřebí si uvědomit, že i důchody jsou součástí objemu kapitálu, který se točí na vnitřním trhu, a v momentě, kdy snížením valorizací tento objem toho kapitálu snížíte, který tím pádem při svých obrátkách vytváří nadhodnoty, zvyšuje kupní sílu obyvatel, zvyšuje odbyt zboží, samozřejmě počítejte s tím, že to bude mít negativní dopad na celkovou ekonomiku státu jako takovou, stejně jako mělo EET. Prostě umrtvené peníze na státních účtech nadhodnotu nevytváří. Je opravdu až neskutečné, jak od svého nástupu vláda - a předsedkyně Sněmovny -pošlapávají právo a ústavu, na kterou skládaly slib, a ke kterým se vždy verbálně hlásí, prohlašují se za jediné obránce demokracie a ústavnosti v celé zemi - no, který důchodce tomu asi věří dneska - přičemž po celou dobu svého vládnutí (vláda) prokazuje, že je největším ohrožením demokracie, práva a ústavnosti od listopadu 1989. Kvůli riziku dočasného omezení demokratických principů ve státě je proto třeba důsledně hlídat to, zda vláda nezneužívá stavu legislativní nouze pouze pro své vlastní mocensko-politické účely.

V případě stavu legislativní nouze a zkráceného legislativního jednání nejde jen o zkrácení parlamentních procedur. Je-li totiž vyhlášen stav legislativní nouze a návrh zákona má být projednán ve zkráceném řízení, platí podle legislativních pravidel vlády pro přípravu takového návrhu zákona určité výjimky, například není třeba předchozího věcného záměru či je rozvolněn proces připomínkování v návrhu v takzvaném mezirezortním připomínkovém řízení. To je vážná vada legislativního procesu, vada v tomto případě naprosto nevynucená. Oproti standardnímu legislativnímu procesu zkrácené jednání nemá první čtení, nemá pevně stanovené jednací dny a některé lhůty neplatí. Vysoká míra odpovědnosti, řekl bych dokonce, že míra výlučná, za tento stav leží na jeho vyhlašovateli, na vládnoucí politické reprezentaci, na vládě, na Petru Fialovi a na Markétě Pekarové Adamové.

Dá se stav legislativní nouze zneužít? Určitě ano. Existuje ostatně i judikatura Ústavního soudu týkající se zneužití stavu legislativní nouze. Ústavní soud například zmínil, že tento mimořádný instrument nelze použít k omezení zákonodárné procedury parlamentní většinou, kdykoliv opozice vysloví nesouhlasný postoj s návrhem zákona. To bych rád připomněl. Skupina poslanců například v minulosti u Ústavního soudu napadla zákon, který stanovil zvláštní sazbu daně ve výši 50 % na příspěvek fyzickým osobám na stavební spoření. Na státní příspěvek na stavební spoření vznikl nárok v roce 2010 a byl poukázán Stavební spořitelně po 31. prosinci 2010. Zároveň s tím se zákonem snížila výše zálohy státní podpory z 15 na 10 % z ročně uspořené částky, pokud nepřesáhla 20 000 korun. Poslanci namítali, že zákon je v rozporu s ústavním pořádkem jak vzhledem ke způsobu jeho přijetí, tak i k jeho obsahu. Navrhovatelé tedy zpochybnili důvodnost projednání návrhu ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, v jehož důsledku mělo dojít k porušení některých ústavních principů vztahujících se k parlamentní proceduře v přijímání zákonů. Jednalo se o události z let 2010 a 2011. Jak případ vyřešil Ústavní soud? Soud ten zákon zrušil jako protiústavní, sdělil, že vyhlášení stavu legislativní nouze a projednávání zákona ve zkráceném jednání zásadním způsobem mění strukturu zákonodárného procesu a omezuje jeho podstatu na samotné vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu. Tento postup lze dle Ústavního soudu akceptovat jen jako výjimku z pravidla, a to za předpokladu zvlášť závažných důvodů, kdy zájem na bezprostředním přijetí zákona v kontextu konkrétních okolností převáží nad obecnými požadavky, které ve vztahu k zákonodárnému procesu vyplývají z ústavního pořádku. Má-li zákonodárná procedura plnit nejenom funkci hlasování, nýbrž být též garancí svobodné politické soutěže, nelze případný požadavek její racionalizace uskutečňovat prosazením stavu legislativní nouze ze strany vlády a s ní spojené parlamentní většiny. Nález Ústavního soudu říká, že zástupcům parlamentní opozice musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich garantovaných práv. Mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice lze podle nálezu zařadit zejména práva zaručující menšině účast na parlamentních procedurách, práva umožňující opozici výkon dozoru a kontrolu vládnoucí většiny i vlády samotné. Dále se jedná o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímání většinou, jakož i práva umožňující opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí, a konečně jde v neposlední řadě i o práva chránící opozici a její jednotlivé členy před pronásledováním a zvůlí ze strany většiny.

Dámy a pánové, stav legislativní nouze se nesmí stát novým normálem, nesmí se stát jedním ze základních nástrojů vládní normalizace. Uplatněním institutu legislativní nouze dochází vždy k omezení nebo zkrácení práv právě parlamentní opozice. Je při jeho aplikaci omezena parlamentní rozprava, zkrácen legislativní proces a Parlamentní sněmovna se může v takové situaci snadno stát pouhým nástrojem, který má legitimizovat schválení vládou předložených návrhů zákonů, aniž by byly podrobeny důkladnému zkoumání a oponování, případně aniž by měli možnost přednést poslanci nejenom opoziční, ale i alternativní návrhy. I když se jedná o zákonný instrument upravený jen jednacím řádem Poslanecké sněmovny, důsledky jeho užití přesahují v tomto případě zákonnou úroveň. Vyčíslení rozsahu takzvaných hrozících škod, čímž vláda v souvislosti s návrhem na projednání novely zákona o důchodovém pojištění ve stavu legislativní nouze operuje, má podle Ústavního soudu jen pravděpodobnostní charakter a jejich výše není objektivně kontrolovatelná. Zejména lze jen obtížně odhadnout hospodářské důsledky včasného neschválení nějakého zákona. Vláda má sice k dispozici aparát, který může s určitou mírou pravděpodobnosti odhadnout důsledky případných škod, avšak tyto důsledky může i účelově zkreslit. Poslanci, zejména poslanci opozičních stran, nemají v dané chvíli dostatek objektivních informací, na jejichž základě se mohou rozhodnout, zda zákonné důvody pro projednání návrhu zákona ve stavu legislativní nouze splňují alespoň jednu ze zákonných podmínek jeho použití, tedy riziko závažných hospodářských škod. Situaci dle Ústavního soudu komplikuje i skutečnost, že vláda nemusí při zdůvodnění použití stavu legislativní nouze uvádět skutečné důvody, nýbrž důvody pouze hypotetické, které jsou v souladu s platnou legislativou, a mlčí o skutečných motivech užití tohoto instrumentu. I tato skutečnost komplikuje rozhodování poslanců o legitimitě užití tohoto nástroje při projednávání vládních návrhů zákonů.

To všechno platí i pro dnešní situaci. Jsem proto přesvědčen, že použití stavu legislativní nouze v tomto případě absolutně nemá opodstatnění. Vážené kolegyně, vážení kolegové, když shrnu všechno, co tady za poslední dny a noci zaznělo, tak mně nezbývá, než si připomenout jeden starý film, jeho titulek, který zněl Tahle země není pro starý, protože opravdu být starý v dnešní době v České republice není legrace, a já si myslím, že je nejvyšší čas, aby si i vládní koalice uvědomila, že i oni budou jednou staří a jednou budou závislí na okolí, že jednou budou závislí na tom, jestli jejich vlastní důchody budou stačit na to, aby si mohli zaplatit místo v domě s pečovatelskou službou. ***