(7.30 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Dnešní snaha o vyhlášení legislativní nouze není jen otázka liknavosti jako za Nečase, dnes je to vykalkulovaná snaha podat předlohy novely do Sněmovny až po prezidentských volbách, aby vláda nepoškodila svého kandidáta, a za druhé, snaha ukázat, jak umí zamést s opovrhovanou opozicí.
Z předchozích rozhodnutí vyplývá, že Ústavnímu soudu pro existenci podmínek pro legislativní nouzi nestačí pouze většinové hlasování. Pokud bude zformulována relevantní opozice, nestačí dodržení procedury k tomu, aby byl zákon ve zkráceném jednání přijat. Jinými slovy, Ústavní soud ve svém vyjádření říká, dosavadní zákonná úprava není správná. To, zda se má jednat zkráceně, musí potvrdit nějaká více kvalifikovaná většina, a to bez ohledu na skutečné důvody legislativní nouze. Ústavní soud se tak vyjádřil de lege ferenda v tom smyslu, že zrychlený legislativní proces by měl být upraven jiným způsobem, pravděpodobně nejlépe tak, jak už je upravena procedura vyslovení souhlasu v prvém čtení. Pokud nesouhlasí dva kluby, tak alespoň 50 poslanců, není možno postupu použít. Vyjádřil tedy názor, že zrychlení legislativního procesu je možné jen v mimořádných případech, které se vyznačují zejména tím, že s mimořádností souhlasí i opozice, jinak se musí jednat běžným způsobem bez ohledu na to, jaké škody opozice obstrukcemi nebo jiným zdržováním způsobí.
V roce 1999 byla novelizovaná ústava pro účely mimořádných stavů a koncipuje zkrácené jednání tak, aby nebylo v tomto případě nezbytné předem vyhlašovat stav legislativní nouze. Tím ve skutečnosti dosavadní obecnou procedurální úpravu a zkrácené jednání zjednodušil pro případ vnější bezpečnosti.
V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení prostřednictvím novelizace § 90 jednacího řádu. Vyslovení souhlasu v prvním čtení je v podstatě radikálnější omezení řádného legislativního procesu než legislativní nouze. Legislativní nouze omezuje jednání a rozpravu mírným způsobem, spočívajícím ve zkrácení procedur a lhůt, a neruší plenární ani výborovou rozpravu, ani plenární ani výborové podávání pozměňovacích návrhů a jednání o nich. Institut přijetí zákona v prvním čtení znamená významné omezení všech řádných postupů legislativního procesu. Poslanci v něm zcela ztrácejí možnost podávat pozměňovací návrhy, a to jak ve výborech, tak v plénu. Tento institut zcela eliminuje výbory, druhé i třetí čtení v Poslanecké sněmovně. Existuje jen obecná rozprava v prvním čtení a hlasování o tom, že bude institut využit, a poté podrobná rozprava, oprava legislativních chyb a hlasování o zákonu jako celku. Tím je celé projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně skončeno, s výjimkou možného návratu zákona ze Senátu nebo od prezidenta republiky.
Institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení je omezením hlasů opozičních menšin, i když tyto musí být menší než 50 poslanců a musí zahrnovat méně než dva poslanecké kluby. Sněmovní menšiny jsou chráněny právem odmítnout použití tohoto institutu aspoň 50 poslanci a dvěma poslaneckými kluby.
Tento urychlovací nástroj měl umožnit snadnější implementaci unijního práva, měl v podstatě nahradit institut nařízení vlády z moci zákona, který poslanci odmítli a který byl využit v předvolebním období třeba na Slovensku i v jiných přistupujících státech. Ovšem ochrana institutu vyslovení souhlasu v prvním čtení před zneužíváním se ukázala jako dostatečná a práva opozice byla v podstatě zachovaná. Velmi často se stávalo a dodnes stává, že vyslovení souhlasu v prvním čtení je příslušnou menšinou zablokováno, povětšině dvěma poslaneckými kluby. Návrh musí projít řádným legislativním procesem tím pádem.
Institut vyslovení souhlasu v prvním čtení nemá žádné materiální podmínky, může být využit vždy a u všech návrhů zákona, nejen u návrhů vládních. Na rozdíl od legislativní nouze je závislý jen na jediném hlasování v plénu, u legislativní nouze se o její aplikaci hlasuje v plénu dvakrát. Jedná se o podstatně silnější omezení práv poslanců a problematičtější proceduru, která má silné ústavní konotace.
Listina základních práv a svobod předpokládá existenci takového systému zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti v práci, který bude schopen poskytovat potřebným osobám přiměřené hmotné zabezpečení, konstatovali před třinácti lety ústavní soudci. Jestliže by se Ústavní soud držel své starší judikatury, normu by mohl zrušit. Jde o to, jak přesně bude vypadat jednání ve Sněmovně a jaký mají současní ústavní soudci vztah k předchozímu nálezu. Tehdy bylo šest soudců proti a judikát byl vůči Parlamentu poměrně přísný. Tuto linku přísnosti soud, Ústavní soud, časem zmírnil.
Vláda nedělala kroky, aby legislativní nouzi předešla. Fialova vláda nechtěla vzít důchodcům protlačením nového zákona, který by snížil příjem důchodců o celkem 7 000 korun do konce roku. Jediný důvod, proč předložila toto snížení důchodů do Sněmovny až po zvolení vládního kandidáta Pavla prezidentem, je ten, že se to negativně odrazí ve výsledku prezidentských voleb. Proto takzvaně nedělala žádné kroky, aby byla novela zákona projednána ve Sněmovně standardním procesem a navržena již v lednu tohoto roku. Byl to ze strany pětikoalice vypočítavý kalkul, který se nyní snaží napravit takzvaným projednáváním v legislativní nouzi, která jí umožňuje projednání ve zkráceném režimu při omezení reakce opozice. Tímto protiústavním postupem zabila vlastně dvě mouchy jednou ranou. Nemusela jít s pravdou ven a popudit si před volbami dvaapůl milionu voličů a současně má nyní důvod a nástroj k zabránění opozicí v obstrukcích.
To, že záměrně vláda nic nedělala, ačkoliv mohla, a koná až v situaci, kdy se přiblížil deadline, podle platného zákona je potřeba zákon totiž schválit do 22. března tohoto roku, neopravňuje Fialovu vládu k tomu, aby použila tento mimořádný prostředek, to znamená legislativní nouzi. Cituji: nejsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody.
Projednání snížení mimořádné valorizace důchodů ve Sněmovně ve stavu legislativní nouze je oprávněné, protože státu hrozí velké hospodářské škody. To řekl ministr financí Zbyněk Stanjura. Podle podkladu k novele zákona by výdaje podle dosavadního nastavení činily 34,4 miliardy korun a po úpravě mají být 15,4 miliardy. Čili jde nám o 19 miliard korun, o které vláda chce obrat důchodce, a tyto peníze nejspíš použije na nákup předražených stíhaček F-35 ze Spojených států.
Současná vláda minimálně od poloviny minulého roku věděla, že valorizace důchodů bude drahá, protože inflace rostla již od začátku minulého roku, ale s oznámením o snížení čekala až na dobu po prezidentských volbách. Přitom kalkulujete s tím, že do řádných parlamentních voleb je ještě daleko a lidé na tu levárnu zapomenou. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a další přihlášený je pan poslanec Zlínský. Pane poslanče, prosím. ***
