(21.40 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Institut legislativní nouze byl zaveden do jednacího řádu Sněmovny už při jeho samotném prvním přijetí v roce 1995, protože všem bylo jasné, že může nastat situace, která je jasně dána, jasně determinována třemi základními věcmi, kdy ve zrychleném procesu bude nutné přijmout novelu zákona, tak aby se předešlo značným škodám. Ústava neobsahuje žádné podrobnosti týkající se délky a postupu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. Ústava neupravuje ani počet čtení, ani lhůtu na projednávání návrhu zákona ve výborech. Jediným detailem parlamentního legislativního procesu, který ústava upravuje, je třicetidenní prekluzivní propadná lhůta, ve které musí zákon projednat Senát. Z tohoto důvodu ústava neobsahovala ani žádné instituty pro zkrácení legislativního procesu, neboť by tak předcházela budoucí zákonnou regulaci. V době schválení ústavy v roce 1992 neexistoval ani zákon o bezpečnosti České republiky, který institut zkráceného jednání převzal pro inspiraci z jednacího řádu Sněmovny do ústavního textu s tím, že v případě uvedeném v ústavním zákoně o bezpečnosti, kdy je vyhlášen mimořádný stav, nemusela být vyhlašována legislativní nouze, a přesto se mohlo konat zkrácené jednání o návrhu zákona.
Zkrácené legislativní jednání bylo zavedeno v rámci mimořádných stavů - jde o válečný stav a o stav ohrožení státu - přímo ústavou, a to proto, že obsahuje zkrácení oné ústavní, senátní třicetidenní lhůty. Tato regulace zkráceného jednání na ústavní úrovni neměla žádnou souvislost s tím, jak má vypadat legislativní proces v jiných případech. Neupravovala ustanovení, ze kterých by vyplývalo, že by v ostatních, běžných případech nemohl či mohl být legislativní proces zkrácen. Novelizací ústavy v roce 1999 byly koncipovány mimořádné stavy, které upravovaly zkrácené jednání tak, aby nebylo v těchto případech nezbytné předem vyhlašovat legislativní nouzi. Tím ve skutečnosti dosavadní obecná procedurální úprava zkráceného jednání byla zjednodušena na případy vnější bezpečnosti. Přitom byla brána v úvahu dosavadní praxe, která vycházela z toho, že pokud je přijat velmi rigidně procesně upravený stav legislativní nouze, bylo možno zkrácené jednání v mimořádných situacích aplikovat i pro účel bezpečnosti státu. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky tak využil znalostí s aplikováním stavu legislativní nouze a zkráceného jednání a zakotvil jej v modifikované podobě do ústavní novely.
Stav legislativní nouze po přijetí zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a to v roce 1995, byl tedy jediným nástrojem pro zrychlený proces, s výjimkou případu přijetí zákona na základě rozhodnutí rady bezpečnosti, kdy nebylo potřeba stav legislativní nouze vůbec vyhlašovat. Je třeba si také uvědomit, že jednací řád v roce 1995 zcela nově zavedl trojí čtení zákonů, a tím se legislativní proces značně prodloužil. Dnes víme, že legislativní proces přijetí zákona, včetně schválení Senátem a podpisem prezidenta, může trvat i třeba jedenáct měsíců.
V té době však neexistoval Senát. Tak velké potíže délka legislativního procesu nepřinášela, protože zákony z Poslanecké sněmovny se postupovaly přímo prezidentu republiky. Přesto už byl v roce 1995 stav legislativní nouze využit. Kromě stavu legislativní nouze bylo možno zkrátit legislativní proces i jiným způsobem, který po vzniku Senátu má omezené možnosti. Bylo možné stejně jako dnes zkrátit šedesátidenní lhůtu na projednání návrhů ve výborech se souhlasem navrhovatele na jeden den. Bylo možné i projednat návrh zákona ve třech čteních na jediné schůzi Sněmovny. Dokud neexistoval Senát, bylo možné projednat, schválit vládní návrh zákona během několika dní.
V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení prostřednictvím novelizace § 90 jednacího řádu Sněmovny, který v odstavci 2 stanoví: Navrhovatel může současně s návrhem zákona navrhnout Sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění takového návrhu zákona musí být uvedeno v důvodové zprávě. V případě, že důvodem je provedení závazků vyplývajících ze smluv, kterými je Česká republika vázána, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného znění těch právních norem, které mají být provedeny.
Ovšem tento institut, je-li navržen, lze na rozdíl od stavu legislativní nouze vetovat dvěma poslaneckými kluby. To je zásadní rozdíl a také zásadní nástroj na ochranu parlamentní menšiny a občanů, které zastupuje před zvůlí parlamentní většiny. Takový obranný nástroj stav legislativní nouze neobsahuje, a proto je nutné s ním nakládat výsostně obezřetně a nezneužívat jej. Některé parlamenty v Evropě, například Německo, mají stav legislativní nouze omezen jen na několik pokusů během volebního období, například dva nebo tři.
Podle jednacího řádu Sněmovny vyzve vláda předsedu Sněmovny k vyhlášení stavu legislativní nouze na určitou dobu. Poslanecká sněmovna musí stav legislativní nouze potvrdit, zrušit nebo omezit. Předseda Sněmovny však může odmítnout návrh vlády na projednání předložených vládních návrhů ve zrychleném jednání a také nemusí připustit projednávání zákonů ve stavu legislativní nouze. Takže je to částečně také na paní předsedkyni, jestli připustí projednávání zákonů v legislativní nouzi - to už připustila - takže to bude hlasovat Sněmovna. (Otáčí se k předsedající.) A já říkám, paní předsedkyně Pekarová Adamová, to je i pro vás výzva. Nechcete se takto pozitivně zapsat do dějin českého parlamentarismu?
Také Sněmovna může odmítnout projednávání zákona v legislativní nouzi tím, že poslanci na počátku schůze nepotvrdí v hlasování, že uvedený stav trvá. K tomuto bodu předseda Sněmovny otevře rozpravu, ve které se poslanci mohou vyjádřit, mohou podávat různé procedurální návrhy, o všech těchto návrzích Sněmovna hlasuje. Před projednáváním každého návrhu zákona Sněmovna v hlasování rozhodne, zda jsou podmínky pro projednávání ve zkráceném jednání. Pokud by shledala, že podmínky pominuly, nemůže být takto návrh zákona projednán. Také k tomuto bodu je otevřena rozprava.
Ve stavu legislativní nouze může být projednán pouze návrh vlády, který vychází z legislativních pravidel vlády, a tomuto návrhu musí předcházet podrobná analýza právního a skutkového stavu. Bylo toto vše v případě novely zákona o důchodovém pojištění dodrženo? No, zatím to tak nevypadá. Ohromným rizikem stavu legislativní nouze, jak vidíme doslova v přímém přenosu, je snadná zneužitelnost tohoto institutu, protože nedává možnost parlamentní opozici, tedy poslancům, kteří jsou momentálně v menšině, zablokovat jednání o návrhu zákona, jako je tomu u řádného projednávání návrhu zákona v prvním čtení.
Stav legislativní nouze byl totiž původně koncipován k úplně jinému účelu, než je silové vládní protlačování sporných a diskutabilních návrhů, totiž pro přijímání nekonfliktních návrhů zákonů za mimořádných okolností, kdy bylo třeba konat rychle - ano, správně, za mimořádných okolností -, návrhů, na kterých panuje politická i společenská shoda. Je tohle případ návrhu na snížení valorizace důchodu? No to ani omylem. Každý soudný člověk musí uznat, že drakonické omezující podmínky stavu legislativní nouze pro projednání návrhu zákona, který má zásadním způsobem omezit sociální práva našich seniorů a jejich životní úroveň, je daleko za hranou principů demokracie a právního státu. ***
