(21.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Nevím. Ministr financí Zbyněk Stanjura poté v nedělních Otázkách Václava Moravce veřejně prohlásil, že i v nynějším státním rozpočtu se peníze na valorizaci důchodů najdou, a to i v případě nepřijetí této vládní novely, tedy že se v rozpočtu bez toho, aby se novelizoval, najdou peníze na valorizace důchodů dle současně platného a účinného zákona o důchodovém pojištění. Lze tedy říci, že zatím nejzásadnější argument pro odmítnutí využití stavu legislativní nouze pro projednání vládní novely důchodového zákona i pro zamítnutí novely jako takové předložil právě ministr financí současné vlády, a já mu chci za to veřejně poděkovat. Protože toto jeho vyjádření určitě využijeme v naší případné ústavní stížnosti na tuto novelu, pokud by ji náhodou vládní koalice protlačila legislativním procesem.
A teď k podstatě věci, k otázce problematiky stavu legislativní nouze. Tuto problematiku logicky nelze oddělit od jejích širších ústavních souvislostí. Základem ústavního práva každého státu je vymezení základních práv a svobod občanů, přičemž ústavní regulace základních práv a svobod je determinována především faktickými možnostmi této státní regulace a zdroji, které má daný stát k dispozici. Ústavní úprava základních práv a svobod musí navíc působit v souladu s dalšími normativními systémy, například s morálkou, etikou, spravedlností, společenskými tradicemi atd.
Jádro naprosté většiny ústav tvoří ústavní úprava vztahu veřejné moci a jednotlivce. Naše ústava tento vztah přímo nespecifikuje, zejména proto, že se při jejím utváření nepodařilo dosáhnout shody ve věci případných příslušných úprav Listiny základních práv a svobod. Proto bylo přijato kompromisní řešení, podle kterého není tato Listina přímo součástí ústavy, nýbrž je součástí takzvaného ústavního pořádku. Na právní povaze úpravy základních práv a svobod to však nic nemění. Listina je tedy nejen listinou základních práv, nýbrž současně i svobod. Jsou v ní také často zaměňovány pojmy právo a svoboda. V Listině je proto třeba právě rozumět ustanovením, ze kterých plynou určitá oprávnění občanů vůči státu. Svobody jsou pak spjaty s vymezením autonomních prostorů, do kterých nemá stát, respektive veřejná moc zasahovat, například majetek, soukromí a podobně.
Další rozdíl mezi právy a svobodami spočívá v tom, že v případě základních práv je potřeba ukázat na jejich zakotvení v ústavním předpise, kdežto v případě svobod to není nutné. Jednotlivá práva pak mají svůj základ v právních předpisech a k jejich uplatnění vůči orgánům veřejné moci je třeba jejich existenci prokázat. V případě svobody by pak naopak měl orgán veřejné moci prokázat, že zákon jedinci určité jednání zakazuje, nebo naopak přikazuje. Listina základních práv a svobod je vytvářena na přirozenoprávním pojetí základních práv, jak o tom svědčí její preambule, která výslovně zdůrazňuje uznání neporušitelnosti přirozených práv člověka a práv občana. Zmiňuje se také o obecně sdílených hodnotách lidství.
A teď přejdeme k ústavněprávní deskripci, analýze předpokladů a podmínek takzvaného stavu legislativní nouze, o kterém se tady bavíme právě v souvislosti s novelou zákona o důchodech, a takzvaného zkráceného legislativního procesu, který svým rozhodnutím stanovila pro projednání novely zákona o důchodovém pojištění předsedkyně Sněmovny, paní Markéta Pekarová Adamová.
Projednání návrhu zákona nebo jeho změny ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze představuje zákonem stanovenou výjimku z řádné zákonodárné procedury, jejíž důvodnost je založena výhradně na závažnosti situace, na kterou je podle názoru vlády třeba bezprostředně reagovat přijetím zákona nebo jeho změnou. Tedy nikoliv na pouhém názoru vlády, ba ani na hlasování aktuální sněmovní většiny. Takové okolnosti a důvody ovšem ve vztahu k předkládané novele zákona o důchodovém pojištění nenastaly. A možná nezamýšleně to potvrdil i pan ministr Stanjura v už zmiňovaných Otázkách Václava Moravce, tak jak jsem to dokladoval v začátku tohoto svého projevu.
Ustanovení § 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vymezením důvodů pro vyhlášení stavu legislativní nouze neomezilo aplikaci tohoto postupu na určité konkretizované okolnosti, nýbrž stanovilo intenzitu jejich závažnosti. Toto zkrácené jednání je tak podmíněno existencí mimořádné okolnosti a intenzitou možného negativního důsledku v případě standardního projednání určitého návrhu zákona na jednu z obecně vymezených chráněných hodnot, tedy práva a svobody občanů, bezpečnost státu nebo ochrany majetku. Za mimořádnou okolnost ve smyslu nálezu Ústavního soudu je možno považovat jenom takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních a vnějších, anebo může jít o okolnost, jakou představují přírodní katastrofy nebo třeba epidemie, dodávám já. A dobře víte, že hnutí SPD nikdy nezpochybňovalo použití institutu stavu legislativní nouze, kdykoliv bylo potřeba v případě epidemie covid-19 urychleně schválit jakékoliv opatření na pomoc občanům, živnostníkům nebo firmám. Tam to mělo jasné opodstatnění a rozhodoval každý den. V případě vládní snahy snížit mimořádnou valorizaci důchodů to žádný rozumný ani zákonný důvod prostě nemá. Myslí si snad vláda, že zvýšení důchodů je nějaká přírodní nebo jiná katastrofa? Považuje snad pomoc občanům, z nichž velká část dle posledních sociologických průzkumů žije pod hranicí příjmové chudoby nebo poblíž ní, za škodu pro státní rozpočet? Pokud ano, to je pro mě až hrozivé.
Samotnou důvodnost vyhlášení stavu legislativní nouze je pak nezbytné posuzovat také s ohledem na dobu rozhodování a rozsah informací, jež byly v této době k dispozici. Dále je nutné poměřovat též intenzitu důvodů stavu legislativní nouze ve vztahu k omezení dotčených ústavních principů. Musí být jednoznačně a bez jakékoliv pochybnosti zřejmé, jaké konkrétní důsledky podle vlády hrozí pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení. Tedy v našem konkrétním případě jde o sdělení, co konkrétně odůvodňuje závěr o hrozbě značných hospodářských škod, jestli bychom našim důchodcům kompenzovali rostoucí ceny tak, jak říká dosud platný zákon. Já mám pocit, že žádná hospodářská škoda by nevznikla, naopak že spousta důchodců, spousta seniorů by prostě měla peníze buď na jídlo, na léky nebo na nájem. A to je podstatné. Nic z toho nám vláda neřekla a vyhlášení stavu legislativní nouze je tak jen výsměchem ústavě, zákonu a podle nás i naprostou nehoráznosti. Ústavní soud ve svých nálezech jasně říká, že za dostatečný důvod k omezení ústavních principů vztahujících se k legislativnímu procesu nelze bez dalšího považovat pouhý odkaz na obecné a hypotetické riziko nepodložené žádnými konkrétními daty, například odkaz typu, že by případné nepřijetí určitého návrhu zákona mohlo mít negativní dopad na rozpočtový deficit, na hodnocení ratingových agentur či mezinárodních finančních trhů. A já doplňuji, že vláda není žádným bezmocným svědkem rozpočtových dějů, které nejsou přírodními zákony, ale že je institucí, která má v rukou veškeré nástroje k tomu, jak na straně veřejných příjmů i veřejných výdajů efektivně bojovat proti rostoucímu rozpočtovému deficitu, a to bez toho, aby musela okrást naše seniory, invalidy, vdovy, vdovce či sirotky.
Každý legislativní proces vyžaduje určitý čas. Parlament však musí být připraven na situaci, kdy je nutné legislativní proces urychlit. To nikdo z nás nezpochybňuje. Ale zároveň jsme tvrdě proti zneužívání tohoto nástroje, jak to právě pětikoaliční vláda dělá. A nedělá to tak poprvé. ***
