Sněmovní 1
Budova ve Sněmovní ulici čp. 1 je rozlehlý areál lemovaný Malostranským náměstím a ulicemi Sněmovní a Thunovskou. Původně se zformoval ze dvou historicky a architektonicky odlišných budov – domu dvorské komory na západě a bývalého jezuitského gymnázia na východě. V místech dnešního západního dvora vedla v románské době patrně důležitá komunikace. Tu později nahradila středověká zástavba s několika nyní již blíže nespecifikovatelnými gotickými domy, jejichž pozdně gotická sklepení se částečně dochovala dodnes.
Jezuitské gymnázium vzniklo scelením a přestavěním tří renesančních domů. Domu "U tří labutí" a dvou domů původně patřící donu Baltasaru de Marradasovi, z nichž architektonicky významnější jihovýchodní rohový objekt byl znám jako dům "U divého muže". Rostoucí zájem o studium na malostranském gymnáziu si vyžádal stavební rozšíření celého areálu. K prvnímu došlo v roce 1711 patrně za účasti dvou významných pražských stavitelů a malostranských měšťanů Kryštofa Dientzenhofera a Tomáše Haffeneckera. K rozsáhlé rekonstrukci pro účely tzv. malého jezuitského semináře došlo ve 20. letech 18. století. Ujal se jí přední český architekt a představitel architektury vrcholného baroka Kilián Ignác Dientzenhofer, pracující též na výstavbě sousedního jezuitského profesního domu a na přilehlém kostele sv. Mikuláše. Stavbu, která nejvíce zasáhla východní, severní a západní křídlo, komponoval v duchu svých dalších vynikajících přestaveb s důrazem na reprezentativnost stavby. Malostranské gymnázium zajištovalo svým studentům nejen zázemí pro samostatné vyučování, ale též stravování a ubytování. Součástí školy byly i místnosti pro nemocné, kaple a velký divadelní sál. V této podobě škola fungovala až do zrušení jezuitského řádu nařízením císaře Josefa II. v roce 1773.
 |
 |
| Současná podoba východního části areálu s dvorem - bývalý objekt jezuitského gymnázia |
Čítárna Parlamentní knihovny v přízemí objektu |
Také západní část, původně sídlo dvorské komory, vznikla postupným spojením tří renesančních domů: "U černé růže", "U bílé luny" a západního domu, na který dnes navazuje Fragnerova lékárna "U černého orla". Po roce 1583 se spojily všechny tři objekty v jeden celek. Zároveň došlo za tehdejších majitelů pánů z Lobkovic k nákladné přestavbě budov včetně předsazení celé sjednocené jižní fronty do prostoru horního malostranského náměstí. V majetku Lobkoviců zůstal areál až do bitvy na Bílé hoře. Krátce poté se stal jeho novým majitelem český místodržitel a kníže Karel z Lichtenštejna. Ten si však rozlehlý a výstavní palác dlouho neponechal a vzápětí jej v lednu 1623 směnil s českou dvorskou komorou. Budova tak nově sloužila administrativním potřebám dvorské komory.
 |
 |
| Západní část objektu na začátku celkové rekonstrukce (1996) |
Pohled na západní dvůr po rekonstrukci (1998) |
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byly obě budovy někdy v průběhu let 1783–1787, nejpozději však do roku 1814, spojeny v jeden celek. Od tohoto roku jsou již oba domy evidovány pod jednotným čp. 1. V roce 1784 do areálu přesídlil nejvyšší zemský správní úřad - české zemské gubernium, do té doby usazený na Pražském hradě. Po jeho zániku v roce 1849 se objekt stal sídlem českého zemského místodržitelství, které ho využívalo až do svého zániku v roce 1918.
 |
| Dobový pohled na vstup do budovy místodržitelství (časopis Světozor z 27.1.1911) |
Po vzniku samostatného československého státu areál i nadále sloužil k administrativním účelům. Do roku 1928 zde sídlila zemská správa politická, posléze zemské zastupitelstvo pro Čechy. Po září 1938 zde zemský úřad v Praze zřídil informační kancelář, jež vyřizovala různé žádosti týkající se území odstoupených Německu. Po roce 1949 přešel objekt do majetku ministerstva vnitra (v letech 1950–1953 ministerstva národní bezpečnosti). V 60. letech 20. století proběhla generální oprava celé budovy. Součástí areálu byla i tiskárna se sklady papíru, nacházející se v přízemí, jejíž provoz neúměrně zatěžoval statiku celé budovy. Po sametové revoluci využívala objekt krátce Linhartova nadace.
V 90. letech prošel chátrající objekt, sloužící od roku 1994 jako zázemí Poslanecké sněmovny, nákladnou rekonstrukcí, která tak areálu čp. 1 navrátila zašlou slávu a lesk.
 |
| Zrekonstruovaný zasedací sál |
 |
 |
| Růžový salónek u zasedacího sálu |
Modrý salónek u zasedacího sálu |