Thunovský palác - novodobá historie
Se vznikem samostatného Československa se mění po roce 1918 i charakter a funkce malostranských paláců - řada z nich začíná sloužit institucím nového státu, příp. diplomatickým úřadům cizích zemí.
Pro Poslaneckou sněmovnu Národního shromáždění Československé republiky bylo upraveno Rudolfinum a pro jeho Senát určena po roce 1920 budova bývalého zemského sněmu Království českého.
Pro rozšířené potřeby tohoto zastupitelského sboru byly pak v průběhu třicátých let prováděny na objektu četné opravy, adaptace a přístavby.
V přízemí do Sněmovní ulice byla na jih od portálu osazena pamětní deska z šedivé jemnozrnné žuly, nesoucí nápis, který je uveden v předchozí kapitole. Je dílem akad. sochaře L. Šalouna, podaným výraznou stylizací forem opožděného kubismu, zvláště pokud jde o velký státní znak. Deska byla odhalena 28. 10. 1933.
Nejpodstatnější přestavby se uskutečnily v letech 1935 – 1940, kdy byl palác převeden do dnešní podoby podle návrhů arch. A. Parkmana pro potřeby Senátu Národního shromáždění. K tomuto využití však nedošlo. Autorem historizujících doplňků sálu v jihozápadním rohu prvního patra byl pravděpodobně arch. K Horský.
 |
| Nově vybudované schodiště v neorokokovém stylu (současná podoba) |
Na východní straně pak postupně připojována jako součást paláce i zadní stavení domů Tomášská čp. 14, 15, 16. Nevhodně byla zastavěna palácová zahrada a jižní část severního dvora a provedeny rozsáhlé úpravy vnitřní, jako železobetonové schodiště a úpravy dispoziční, stropů, výměna všech dveřních ostění apod. Tyto málo vhodné úpravy byly opraveny až po roce 1990. Roku 1936 bylo postaveno moderní spojovací křídlo mezi severním křídlem sněmovny a Auersperským palácem, čímž byla vyplněna dřívější proluka. Nepříznivá změna nastala vybudováním plochých střech nad klubovnami a nad restaurací ve dvoře, jimiž byly nahrazeny dřívější pultové střechy. Tato závada se projevila zejména při pohledu z parkánu Hradu z prostoru před Černou věží.
V roce 1936 byla otlučena odmítka jak na všech průčelích sněmovny, tak i na jejím frontónu. Rekonstrukce pak byla provedena podle původního článkování.
Dispoziční a prostorové úpravy z let 1935 - 1939 nicméně nepřispěly ke sjednocení různorodých částí komplexu budov. Soumrak demokracie na sklonku třicátých let pak vyvedl z budov i parlamentní život.
Po 2. světové válce využívala jeho prostory například ministerstva národní obrany, zdravotnictví či Oblastní stranická škola při Městském výboru KSČ. Parlamentním účelům začaly prostory Thunovského paláce sloužit znovu v souvislosti s ustavením České národní rady.
V roce 1985 započala poslední výrazná rekonstrukce a stavební úpravy Thunovského paláce. Úpravy byly vedeny snahou korigovat některé necitlivé zásahy z 1. poloviny 20. století (ploché střechy byly například nahrazeny sedlovými) a zároveň adaptovat palác a přilehlé budovy pro praktické potřeby sídla zastupitelského sboru. Dělo se tak pod taktovkou tehdejších estetických kritérií, které v mnoha případech upřednostňovaly monumentalitu a úpravami interiérů se vzdalovaly historizující podobě.