Thunovský palác - novorenesance
Dne 6. dubna 1861 proběhlo první zasedání sněmu, který se zde scházel až do 21. dubna. Další zasedání bylo až 8. ledna 1863 (Riegrův naučný slovník „Sněm“ 1870). Po uvedení sálu do provozu následovaly po dobu několika let ještě další stavební práce, neboť komplex zcela nevyhovoval z hledisek provozu. V paláci pracoval rovněž zemský výbor v čele s nejvyšším zemským maršálkem, stálým a výkonným orgánem zemského sněmu.
Náklad na úpravu sněmovny provedenou roku 1861 dosáhl částky 30 000 zl. Na obraze Sněmovní síně od J. Scheiwla z roku 1870 nejsou zakresleny novorenesanční lustry, které však již přináší fotografie síně, pořízená po úpravě z roku 1895. Tato fotografie J. Fiedlera, publikovaná ve „Zlaté Praze“ však dokládá, že úprava síně z roku 1895 jejímu výtvarnému uspořádání mnoho nepřinesla. Znamenala spíš modernizaci technického zařízení, jako zavedení elektrického osvětlení, ústředního topení, dvojího vstupu, salónu místodržitele a vedlejších provozních místností. Tuto novorenesanční úpravu sněmovní síně, včetně úpravy lavic, lze sotva označit za vynikající. Dokonce se jevila některým kritikům málo důstojnou pro zástupce českého lidu. Zachovala se přesto nejen do období první světové války, nýbrž i po rozpadu habsbursko-lotrinské monarchie přes období první republiky až do doby rekonstrukce budovy do roku 1985.
 |
| Historická podoba zasedacího sálu |
Zemský výbor Království českého získal v roce 1902 – 1903 pro svůj zemský úřad nové prostory a domy, především celý přilehlý blok v Tomášské ulici, počínaje palácem Auersperským a dále i přilehlý blok na Malostranském náměstí, počínaje palácem Šternberským a palácem Smiřických. Roku 1903 bylo k tomu účelu zřízeno klenuté přemostění úzké Thunovské uličky s krytou chodbou, která spojila sněmovnu se zadním traktem Šternberského paláce. Průčelí nového přemostění bylo ozdobeno moderním sgrafitem.
Události první světové války, zvláště rozpad rakousko-uherské monarchie a vznik nástupnických států, se nemohly nedotknout českého zemského sněmu. V budově se odehrávaly politické zápasy o nezadatelná česká práva, národnostní a sociální boje. Proto bylo jen přirozené, že se právě v této budově zemského sněmu sešli roku 1918 zástupci českého lidu, aby český trůn zbavili habsbursko-lotrinského rodu a aby vyhlásili v duchu práva na sebeurčení národů samostatný stát Čechů a Slováků, Československou republiku.
Tato událost, která je mezníkem v novodobých dějinách českého a slovenského národa a jeho státního života, je vepsána sochařem L. Šalounem zlatými písmeny do žulové desky na průčelí budovy v sousedním jižním portálu:
„V této památné budově zemského království Českého se dokonal revoluční převrat protirakouský a budoval se obnovený stát československý. Zde se dne 28. října 1918 ujal Národní výbor samosprávy v zemi české. Zde se dne 14. listopadu 1918 sestoupilo Národní shromáždění, zbavilo habsbursko-lotrinský rod trůnu českého a prohlásilo republiku Československou, zvolilo jednomyslně jejího prvního presidenta a její vládu. Zde dne 29. února 1920 schválilo Národní shromáždění ústavní listinu republiky Československé"
Tady se vtělila v historickou skutečnost prorocká slova Jana Amose Komenského, že se „vláda věcí Tvých vrátila do Tvých rukou, ó lide český“. Nestalo se tak na Pražském hradě, který byl teoreticky v rukou Habsburků, nýbrž tady, kde bylo historií posvěcené místo zastupitelstva lidu, v sídle českého zemského sněmu, kde vládla vůle lidu.