Thunovský palác - klasicismus
Roku 1801 byl palác Thunů prodán za 30 000 zl. stavům Království českého, kteří v něm hodlali zřídit sněmovnu, kanceláře a stavovský archiv. Zemský výbor přikoupil v této době další část pozemků, čímž stavební plochu vhodně doplnil. Vedením stavby, kterou zemský výbor neprodleně zahájil, byl pověřen I. A. Palliardi, tesařské práce zajistil K. Brust, kamenické práce J. L. Krammer. Reliéfy na frontónu nad rizalitem paláce provedl asi I. Platzer ml.
V letech 1801 a 1803 při úpravách podle projektu I. A. Palliardiho byl sál zrušen. Po výšce byla zbývající část sálu rozdělena předělením na první a druhé patro.
Na průčelí budovy byl ve středu klasicistního frontónu umístěn oválný znak se svatováclavskou korunou. O znak se opírají dva šikmo dolů postavené rohy hojnosti, napravo sedí Apollón a nalevo Athéna. Symbol mužské krásy Apollón ve zbroji, má za sebou a u nohou rozloženy symboly věd a umění, jejichž je ochráncem: otevřenou knihu s pečetěmi, sovu, štafle, malířskou paletu, stavitelské náčiní, glóbus, knihy a lyru. Symetricky nalevo od znaku je Athéna, bohyně myšlení, umění, řemesla a průmyslu, s kahanem v levici. Má u svých nohou čápa s koulí ve spáru, pluh, dělo, lodní balík a pytel. Apollón chránící bohatství duševní a Athéna bohatství materiální, jsou symboly tvůrčí mohutnosti české země. Jde o sochařské dílo, časného klasicismu ušlechtilých a hladce vypracovaných forem, které – při poplatnosti dekorativnímu symbolu má jistou vyváženost a vynikající výtvarnou hodnotu.
Dobou determinovaný nápis: Francisco II. Auspice. Rebus. Patriae. Agundis. Bohemiae. Ordines. MDCCCI., byl při pozdějších úpravách nahrazen nápisem dnešním: Salus rei publicae suprema lex esto. Podobu paláce z let 1830 s přilehlými bloky domů zachycuje Langweilův model Prahy.
 |
 |
| Klasicistní frontón s původním nápisem |
Klasicistní frontón v současné podobě |
Další stavební zásahy prakticky již převážně pouze znehodnocovaly původní barokní organismus paláce.
Další úpravy, uvedené v dějinách paláce, nelze podrobněji specifikovat. Zdá se, že kromě zrušení sálu, nebyly již zásadní.
Pokud jde o samotnou budovu sněmovny, byly v ní prováděny v letech 1842 – 1847 ještě další stavební úpravy a adaptace interiérů. Není vyloučeno, že do těchto prací byla zahrnuta také úprava oválného salónku a pak zrcadlové síně, které byly později podrobeny dalším úpravám. Oválný salónek severozápadního nároží v prvním patře sněmovny (dnes pracovna místopředsedy Poslanecké sněmovny) upoutává pozornost orientálním uspořádáním prostoru. Přístup světla z oken nároží, tvořeného tupým úhlem budovy, je řešen otevřenými výklenky. Nad hlavní římsou oválné stěny salónku probíhá dekorativní vlys, do něhož svými konchami vnikají niky. Do konch jsou vloženy mušle upravené soustředěně tak, že malá uložená ještě v kartuši, je vložena do mušle velké, žebrované a vroubkované, vystlané zelení. Dekorativní vlys, probíhající mezi římsami hlavní a fabiónovou, je zaplněn čtyřmi oválnými nástěnnými obrázky a dvěma štukovými reliéfy. Obrázky představují alegorické scénky dvou puttů (hošíka a děvčátka), umístěné do popředí krajinky s mohutným stromem. V pozadí se obrazy krajiny rozvírají do volného prostoru. Štukový reliéf mezi okny v členitém zarámování předvádí fauna hrajícího tančícímu hošíkovi, a druhý reliéf na opačné straně salónku zobrazuje únos ženy. Jde o druh výzdoby zapadající slohově do období biedermaieru. Ve středu oválného stropu je scéna osmi dívek tančících v kruhu. Pod věnečky, které vzájemně v rozpažení drží a jimiž se kruh uzavírá, je umístěno osm alegorických scének puttů, provádějících různé práce v přírodě (žně, roubování stromku, česání ovoce, sklizeň vína apod.). Jde o moderní plastickou práci.
Jiné významnější úpravy, omezující se patrně na adaptaci interiéru, se uskutečnily v hlavním sále pro schůze stavovského sněmu v roce 1847.