(pokračuje Jakub Michálek)
Najdeme tady ustanovení čl. 3 v té podobě, v jaké je obsaženo v té současné smlouvě, čili to ustanovení v této podobě čl. 4, které bylo v čl. 3 z dokumentu, který pochází z ledna 2024, tak tam už je v podobě, že Česká republika čistě uznává zpovědní tajemství a nejsou tam obsaženy žádné meze nebo limity.
Přičemž považuji za důležité zmínit, že Ministerstvo zahraničí tam uplatnilo určité připomínky. Tady se uvádí v připomínkách, že Svatý stolec čili Vatikán "navrhuje rozdělení ustanovení do dvou samostatných odstavců, čímž by v případě samotného zpovědního tajemství vypadla podmínka ‚za podmínek stanovených právním řádem České republiky‘". Naši vyjednavači na to navazují: "Lze řešit třemi samostatnými větami, přičemž v prvních dvou větách by byly uvedeny záruky, to jest uznání zpovědního tajemství a záruka osob pověřených duchovní službou, a ve třetí větě by bylo stanoveno, že tato práva podle předchozích dvou vět lze provádět pouze za podmínek stanovených právním řádem." Čili tehdy ministerstvo ještě prosazovalo to, aby tam byly jasné zákonné záruky, aby nebyl neomezený rozsah u těch pastoračních pracovníků, protože v té verzi z ledna 2024 ještě máme, že ministerstvo trvá na tom, aby ta záruka byla pouze u osob pověřených duchovní službou. Současně tam uvádí, že u těch vět by mělo být výslovně stanoveno, že je "lze provádět pouze za podmínek stanovených právním řádem České republiky". Takže tolik k té verzi z ledna 2024. Dále tam jsou ustanovení čl. 3, že smluvní strany měly uzavřít dodatkovou smlouvu k této smlouvě projednávající otázky týkající se vzdělávání a uznávání akademických titulů, přičemž tam byl návrh to zcela vypustit - obě ustanovení z oblasti školství - a ponechat to na samostatnou smlouvu, což nakonec tímto způsobem dopadlo, což považuji za velmi žádoucí, takže domnívám se, že tím je jednoznačně ukázáno, jakým způsobem ministerstvo ustoupilo při vyjednávání ze svých pozic v rámci této mezinárodní smlouvy.
Já bych si dovolil tedy s ohledem na to, co tady zaznělo, navrhnout zamítnutí tohoto návrhu mezinárodní smlouvy, taky navrhnout další výbory - potom konkrétně se přihlásím v podrobné rozpravě - a navrhnout také prodloužení lhůty, aby byl dostatečný prostor tuto problematiku projednávat. Ostatně prodloužili jsme lhůtu už u trestního zákoníku, tak nevidím důvod, proč bychom tuto smlouvu, která je úzce provázána s trestním zákoníkem, nemohli projednat taky v delší lhůtě.
Chci zdůraznit, že nejsme proti církvi a víme, že různé církve hodně trpěly historicky, třeba za komunistů, a vážíme si lidí, kteří něco dělají pro druhé, i třeba v podobě péče o společenství víry, ale souhlasíme s lidmi, jako je například teolog Tomáš Petráček, který uvedl, že si klade otázku, na co po bezproblémových třiceti pěti letech potřebujeme smlouvu s Vatikánem. Já k tomu říkám, že bychom byli ochotni i přistoupit na tu smlouvu s Vatikánem - protože to je věc, kterou jsme odsouhlasili v programovém prohlášení vlády - kdyby tam nebylo to sporné ustanovení, které může mít velký dopad. To je jedna z těch věcí, které bude potřeba ještě v rámci toho budoucího projednávání probrat, jestli je možné vůči tomuto jednomu ustanovení uplatnit nějakou výhradu tak, aby se neuplatnilo, abychom ho třeba případně schválili a ratifikovali tu smlouvu bez tohoto problematického ustanovení.
Jak už jsem uvedl, z té smlouvy vypadla - když bych to rekapituloval - obecná ustanovení, že se katolická církev na území České republiky řídí právním řádem, čili tím jsme se vzdali části (Poslanec Bartoš donesl řečníkovi láhev s vodou.) - děkuji - suverenity a vypadlo z toho, že podrobnosti ohledně zpovědního tajemství stanoví zákon, čili z těchto věcí i z těch dokladů, které jsem tady přednesl v rámci vyjednávání, je zcela zřetelné, že tyto formulace byly vypuštěny, protože na nich nebyla shoda, ale současně tam zůstaly jiné související formulace, které jsou zjevně problematické. Je zcela legitimní interpretace, že u těch ustanovení, kde není výslovně uveden závazek řídit se českým právním řádem, takový závazek církev nemá a čili může uplatňovat to právo v plném rozsahu. Ostatně i Ministerstvo spravedlnosti ve svých připomínkách, které jsem tady uvedl, upozornilo na ty rozpory s trestním zákoníkem a s občanským soudním řádem. Výsledkem tohoto vypuštění je praktická neomezenost zpovědního tajemství, kterou naznačuje odst. 1 čl. 4 této smlouvy.
Samozřejmě to kritizují i odborníci, ti lidé, kteří mají jako dennodenní praxi, že řeší jako advokáti... že zastupují oběti právě toho sexualizovaného násilí ze strany těchto církevních hodnostářů. Například podle právníka Daniela Bartoně "bezpodmínečné uznání zpovědního tajemství je značně problematické, protože římskokatolické kanonické právo považuje zpovědní tajemství za absolutně neporušitelné, zatímco české právo zpovědní tajemství uznává pouze ve vztahu k situacím, kdy se zpovědník dozví o trestném činu spáchaném v minulosti." To je ten základní rozdíl.
Jaká právní úprava tedy platí dnes? Dnes "je zpovědník povinen překazit spáchání vybraných závažných trestných činů i za cenu porušení zpovědního tajemství, pokud se v průběhu zpovědi dozví, že penitent daný čin spáchá - například dlouhodobě týrá své dítě nebo obchoduje s lidmi - nebo má v úmyslu spáchat - například někoho zavraždit". Stejně tak české právo dnes "umožňuje zproštění mlčenlivosti osobou, v jejímž zájmu byla stanovena." Namísto toho ale nyní hrozí, že "tato česká pravidla by nebylo možné po ratifikaci smlouvy vynucovat v trestním ani civilním řízení, protože mezinárodní smlouva má aplikační přednost před českým zákonem". To tady mluvím o aplikační přednosti, tedy ve smyslu ústavy, ale ještě jsem předtím zmiňoval tu přednost nebo pozici v rámci právního řádu a ústavního pořádku, která vyplývá z judikatury Ústavního soudu, která ovšem tedy byla přijata ještě před přijetím novelizací čl. 10 a 10a Ústavy České republiky, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký na to zásadní dopad. Jinými slovy, "takto široce pojaté zpovědní tajemství přispěje k dalšímu tutlání například sexuálního zneužívání, což je problém, který se bohužel i katolické církve týká, a to všude na světě."
Nyní bych se rád věnoval postupně argumentům, které vyznívají zdánlivě pro, postupně si je rozebral. Za prvé, zda vůbec potřebujeme takovou mezinárodní smlouvu. To si myslím, že je zásadní otázka, která tady vůbec nebyla zodpovězena ze strany pana ministra, jaké jsou reálné důvody, proč Česká republika potřebuje tuto mezinárodní smlouvu. Chápu, že to je v programovém prohlášení, ale myslím si, že poslanci by si zasloužili vysvětlení, proč je potřeba tuto mezinárodní smlouvu schvalovat a v čem to reálně pomůže českým občanům a naší společnosti, protože garanci práva vyznávat svoje náboženství a sdružovat se v církvi obsahuje už dneska ústavní pořádek, obsahuje Listina (základních) práv a svobod a ty mají v podstatě stejné postavení, jako je předkládaná smlouva. ***
