(pokračuje Jakub Michálek)
"Teolog a akademický kaplan Tomáš Petráček má u připravované úmluvy otázek ještě víc. ‚I nad jejím smyslem a potřebou. Obecně podobné mezinárodní smlouvy mezi Svatým stolcem a Českou republikou patří do modelu fungování církví, který historicky už definitivně končí. Na co potřebujeme tento typ smlouvy, když jsme bez ní fungovali celkem bez problémů třicet pět let?‘" Samozřejmě se můžeme podívat na historické smlouvy, třeba německý konkordát, který byl uzavřen v roce 1933, čili v době, kdy v podstatě nastupoval fašismus, tak tehdy se dá chápat, že církev hledala nějakou lepší ochranu právě před těmi mocenskými zásahy ze strany různých států tak, aby si dokázala zachovat svoji existenci nebo svůj vliv, ale ta situace českého konkordátu je úplně jiná.
Druhý argument je, že už dnes je zpovědní tajemství součástí zákona. "‚Zatímco české právo v současnosti pracuje s tím, že zpovědní tajemství má nějaké limity, především ve vztahu k tomu, když se zpovědník dozví o připravovaném nebo probíhajícím trestném činu, který bude ještě pokračovat. Tady v těchto situacích má i kněz, stejně jako třeba advokát povinnost tuto činnost překazit,‘ upozorňuje právník Daniel Bartoň v debatě Vertikály." Toto je, jak už jsem uvedl, pokud bude zavedena bezlimitní mlčenlivost v případě duchovních, případně nové právo obdobné zpovědnímu tajemství u pastoračních pracovníků, velmi problematické a patrně se to nejspíš změní i v důsledku této dohody. Kdyby tam ta změna být neměla, tak nerozumím tomu, proč jsme se o to v takové míře zasazovali v rámci vyjednávání. To znamená, dotkne se to zejména těch probíhajících a chystaných trestných činů.
Další bod se týká toho, že ta předkládaná smlouva je údajně výsledkem ekumenické inkluze a širšího kontextu církví. Je potřeba říci, že ano, že jde o smlouvu, která se má vztahovat v České republice na registrované církve, ovšem s tím dodatkem, o kterém jsem mluvil. To znamená, bavíme se o některých ustanoveních, která se týkají pouze katolické církve. Není jasné, na základě čeho budou ta ustanovení vztažena i na další církve. Pak jsou tam ustanovení, která se týkají obecně zpovědního tajemství, takže není proto jasné, k čemu je reálně potřeba to rozšíření zpovědního tajemství na potenciálně velmi širokou skupinu pastoračních pracovníků. Proč nepostačovalo... Já budu později citovat i německou právní úpravu, ten německý konkordát, kde to mají jinak. Mají to tam přesně tak, jak to navrhují Piráti.
Já si pomalu připadám jako déjà vu, když jsme rozporovali smlouvu mezi Prahou a Pekingem, kde nám tam taky vklínili formulaci, kterou vůbec nikdo nepotřeboval, kde se Praha distancovala od Tibetu a Tchaj-wanu.
Takže tady máme zase taky kontaminující ustanovení, které působí tyto negativní dopady. Proč nepostačuje ponechání ochrany pouze pro duchovní, kteří dle základních dokumentů církví zahrnují kromě pastoračních pracovníků také skupinu nemocničních, vězeňských a armádních kaplanů?
Dále je tu problematika mlčenlivosti ve spojitosti zpovědním tajemstvím, že dochází k rozšíření mlčenlivosti na probíhající a budoucí trestné činy. Jak uvádí Daniel Bartoň, tedy právník, který řeší ty případy zneužívání a případy, ve kterých je uplatňováno zpovědní tajemství: "Pokud by úmluva byla v této podobě ratifikována, řekl bych, že by mohl být současný stav ohrožený, kdy katoličtí kněží a samozřejmě duchovní ostatních církví mají povinnost překazit závažnou trestnou činnost." Čili jak už jsem říkal, římskokatolické kanonické právo považuje zpovědní tajemství za absolutně neporušitelné, zatímco české právo zpovědní tajemství uznává pouze ve vztahu k situacím, kdy se zpovědník dozví o trestném činu spáchaném v minulosti. Jaká právní úprava platí dnes? Dneska je ta povinnost překazit. O tom už jsem mluvil.
Údajná pozitiva: možnost právního základu pro duchovní služby v armádě, nemocnicích, vězeních a sociálních službách. Už dneska si určují církve samy, kdo je duchovní, a to je důsledek postupné odluky církve od státu a financování duchovních. Není proto jasné, k čemu je reálně potřeba rozšíření zpovědního tajemství na potenciálně velmi širokou skupinu pastoračních pracovníků. Je pak na církvích, jak si vymezí svého duchovního, ale měl by to být skutečně člověk, který se věnuje té duchovní službě. Nemělo by to být nepřiměřeně rozšiřováno na osoby, které třeba vykonávají funkce pomocného personálu, ale současně se podílí i nějakým drobným způsobem právě na pastorační službě. Takže to je problém toho čl. 4 odst. 2 o tom, že pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství.
Jedna potíž taky tkví v tom, že neexistuje jasná definice pastoračního pracovníka v rámci právního řádu České republiky. Vedle nemocničních a vězeňských či armádních kaplanů a kaplanek existuje široká škála pracovníků, ba i dobrovolníků v církvi, na které by se zpovědní tajemství nově mohlo vztahovat. Rozšíří se tedy skupina lidí, kteří se budou moci odvolávat na zpovědní tajemství, a to i v případech možného zneužívání dětí a mladistvých. Tato situace přitom mohla mít snadné řešení. Z hlediska českého práva bylo možné používat jen koncept duchovních, tak jak je vymezen v základních dokumentech církví. Zahrnuje totiž i kaplany a je jednoznačně vymezen. Jenže tomu zřejmě v zahraničí, předpokládám u našich partnerů, se kterými byla ta smlouva vyjednávána, úplně nerozuměli, jak lze usuzovat z vyjádření z průběhu kulatého stolu dne 12. 11. 2024, protože podle kanonického práva jsou duchovními pouze ti, co přijali svěcení. Je to jeden z důsledků toho, jak široce české církve vykládají pojem duchovních, například za účelem získávání finančních prostředků na platy duchovních od státu nebo vynětí z jurisdikce českých soudů v souvislosti s ukončováním poměru duchovních. Toto by ale mělo být vysvětleno právě našimi vyjednavači, jak to bylo koncipováno v průběhu vyjednávání. Takže ten široký výklad pojmu duchovní, který církve uplatňují doposud, se najednou nehodil a je potřeba, aby se to vysvětlilo, abychom dosáhli porozumění tomu, proč třeba v tom Německu to mají jinak.
Dále bych rád navázal popisem těch rizik, která uvedl advokát Daniel Bartoň, která vidí pro oběti, církve a společnost. Je to tedy sepsáno v článku ze 3. 12. 2024. Pan Bartoň tam uvedl rekapitulaci, že "český premiér Petr Fiala a státní sekretář Vatikánu kardinál Pietro Parolin podepsali 24. října 2024 smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem, která vyžaduje souhlas obou komor parlamentu. Ti, kteří se o vyjednávání smlouvy zasadili, vnímají její přínos ve vnesení větší míry právní jistoty do vztahu mezi státem, církvemi a věřícími. To může platit například pro kaplanskou službu v nemocnicích, věznicích nebo armádě." ***
