Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(13.20 hodin)
(pokračuje Radek Koten)
Návrh je evidován jako sněmovní tisk 727, dále jen návrh. Návrh přináší řadu technických změn stávajících záležitostí. Kromě toho rozšiřuje oblast působnosti zákona a stanoví nové zvláštní dlouhodobé povolení pro ukrajinské uprchlíky, které umožní asimilovat jako standardní přistěhovalec.
První čtení návrhu proběhlo 25. června 2024 a byl přikázán příslušným parlamentním výborům. Dne 6. září. 2024 přijal výbor pro bezpečnost usnesení, kterým doporučil návrh ke schválení a navrhl pozměňovací návrh omezující možnost ruských státních příslušníků získat dvojí česko-ruské občanství. Podle obecného pravidla české právo umožňuje mít dvě a více občanství - dále jen pozměňovací návrh.
Anglický překlad usnesení výboru pro bezpečnost je uveden v příloze 1 tohoto dokumentu.
Podle pozměňovacího návrhu se do zákona vkládá nový § 7x, podle kterého lze udělit státní občanství České republiky ruskému státnímu občanovi pouze za podmínky, že se žadatel vzdal státního občanství Ruské federace. Pro tuto podmínku je stanoven omezený počet výjimek, a to pro držitele azylu podle § 16 o státním občanství České republiky, udělení státního občanství za zásluhy o vědu, vzdělání, kulturu nebo sport, a podle § 28 zákona o státním občanství České republiky, a to je udělení státního občanství dítěti, jehož matka není státní občankou České republiky, přičemž ona a státní občan České republiky, muž, učiní společné prohlášení, že je otcem dítěte.
Tento seznam výjimek je konečný. Lze konstatovat, že tyto výjimky mají velmi malý prostor pro uplatnění, a těch, kteří jej budou moci využít, bude velmi omezený počet, a to bez ohledu na počet let strávených v České republice, úroveň jejich ekonomického, sociálního či rodinného začlenění do společnosti, jejich politických názorů, či dokonce aktivity proti ruskému režimu. Například Česká republika je ve své azylové politice velmi přísná. Například v roce 2023 české úřady udělily azyl pouze v osmi případech ze 108 případů týkajících se ruských státních příslušníků. V souladu s tím je počet žadatelů o azyl, kteří v praxi žádají o české občanství, extrémně nízký. Za posledních pět let, od roku 2019 až do roku 2023, to bylo celkem osm osob.
Stejně tak je velmi malý počet osob, které získávají občanství za zásluhy, přibližně 10 osob z celého světa, nejen z Ruska, a to je tedy v období za jeden rok.
Navíc § 7y stanoví, že návrhy na udělení českého státního občanství by se vůbec neprojednávaly a příslušná řízení by se přerušila až do uplynutí lhůty podle § 2 zákona. Výjimky z pravidla stanoveného v § 7y jsou stejné jako v případě § 7x.
Nyní tedy se dostávám právě k té právní analýze a tady to bude ještě zajímavější. Dovolujeme si tvrdit, že pozměňovací návrh lze považovat za pochybný v několika ohledech a že bude mít prospěch z vyčerpávající právní analýzy. Podle názorů pozměňovací návrhy v několika případech jsou připraveny v rozporu s legislativními pravidly - dále jen legislativní pravidla.
Tedy, za prvé, pozměňovací návrh je legislativním přílepkem. Je to tedy v rozporu s čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel, podle něhož i ten samý právní předpis, včetně právního předpisu, kterým se mění jiný právní předpis, nemůže upravovat různé věci, které spolu bezprostředně nesouvisejí.
Jak již výše bylo uvedeno, zákon vždy řešil pouze záležitosti týkající se ukrajinských uprchlíků, jako jsou pravidla dočasné ochrany, poskytování různých služeb těmto osobám nebo registrace vozidel, která přivezli z Ukrajiny do České republiky. Návrh tak, jak jej připravilo Ministerstvo vnitra, neměl ambici rozšířit aplikační působnost zákona, stanovil pouze některé nezbytné technické změny a zavedl nový systém povolování dlouhodobých pobytů pro ukrajinské uprchlíky.
Zákon ani návrh nikdy neupravoval otázky spojené s občanstvím anebo právním postavením ruských občanů pobývajících v České republice. Například od roku 2022 existuje pravidlo zakazující českým konzulátům přijímat žádosti o víza od občanů Ruské federace nebo Běloruska. Toto pravidlo však nikdy nebylo obsaženo v zákoně, ale upraveno jinými předpisy, nyní tedy nařízením vlády číslo 55/2024 Sb.
Pokud bude pozměňovací návrh přijat a stane se součástí českého právního řádu, vzniknou vážné pochybnosti o souladu postupu jeho přijetí. Výbor pro bezpečnost navrhl pozměňovací návrh v podstatě ve zcela jiné věci, která s původním zněním návrhu měla jen málo společného. V důsledku toho předkladatelé přeskočili (první?) čtení v Poslanecké sněmovně a neumožnili vládě, tedy konkrétně Legislativní radě vlády, aby k tomuto nebo v této věci zaujala nějaké stanovisko. Samozřejmě to obešlo i mezirezortní řízení.
Použitelný je v tomto případě nález Ústavního soudu České republiky, který je označen (PI.ÚS 7706), němž Ústavní soud posuzoval soulad novely zákona o zániku Fondu národního majetku, která se tímto fondem vůbec nezabývala, ale stanovila změny zákona o bankách týkající se fondu pojištění vkladů. Ústavní soud novelu zrušil s následujícím odůvodněním.
Ústava vyžaduje, aby ustanovení, která umožňují předkládat pozměňovací návrhy k legislativnímu návrhu, byla vykládána pouze tak, že tyto pozměňovací návrhy skutečně mění předmětnou právní úpravu. To znamená, že v souladu s požadavky takzvaného pravidla úzkého vztahu, podle něhož se pozměňovací návrh musí týkat téhož předmětu, který je projednáván, nesmí příslušný pozměňovací návrh vykročit z omezeného prostoru vymezeného pro pozměňovací návrhy tím, že by nadměrně přesahoval předmět legislativního návrhu. To je podle názoru Ústavního soudu v souladu se správným výkladem počátku § 63 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tento požadavek ovšem nebyl podle názoru Ústavního soudu naplněn. Tím došlo k porušení pravidel dělby moci s důsledky pro principy tvorby harmonického, jasného a předvídatelného práva, které Ústavní soud spojil s atributy demokratického právního státu a pravidel právního řádu obcházením pravidel zákonodárné iniciativy podle čl. 2 odst. 1 Listiny 41 Ústavy České republiky a porušení práva vlády vyjádřit se k návrhu podle čl. 44 Ústavy České republiky.
Po zvážení obsahu a účelu původního návrhu i příslušné novely dospěl Ústavní soud k závěru, že obsah a účel obou návrhů se zásadně liší. Již z tohoto důvodu bylo nutné konstatovat, že pozměňovací návrh vykročil z omezeného prostoru vymezeného pro pozměňovací návrhy. Jinými slovy, jednalo se o novelu snad jen ve formálním smyslu, nikoliv však věcně. V materiálním právním státě nelze zákon ve formálním smyslu považovat za pouhého nositele různých změn provedených v celém právním systému. Naopak, materiálně chápaný právní stav vyžaduje, aby akt byl předvídatelným a konzistentním pramenem práva, a to jak ve své formě, tak ve svém obsahu.
S ohledem na výše uvedené lze důvodně namítat, že pozměňovací návrh k návrhu nemůže být přijat - a pokud bude přijat, musí být Ústavním soudem zrušen, neboť jak zákon, tak návrh se týkají postavení ukrajinských uprchlíků, neřeší otázky nabývání českého státního občanství ani právního postavení Rusů. Jediná souvislost, kterou tyto záležitosti mají, že ukrajinští uprchlíci a Rusové dlouhodobě pobývající v České republice a žádající o udělení státního občanství, jsou státními příslušníky obou stran ukrajinského konfliktu. To však sotva stačí, aby byly naplněny požadavky stanovené Ústavním soudem.
Jak bylo výše v nálezu uvedeno, pokud mají členové výboru pro bezpečnost ambici takový návrh předložit, mohou jej kdykoliv předložit jako samostatný legislativní návrh. Takový postup umožní i Poslanecké sněmovně, aby v této věci proběhlo první čtení, a vládě, aby se k takovému návrhu vyjádřila, a proběhl mezirezortním řízením i Legislativní radou vlády. ***
