Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Za zmínku stojí skutečnost, že pozměňovací návrh je legislativním doplňkem. Výslovně to potvrdil pan Martin Exner, zástupce zpravodaje výboru pro bezpečnost, v jednom ze svých veřejných vystoupení. V politické debatě s opoziční političkou Gabrielou Svárovskou - ta je ze Strany zelených - která se konala ve veřejnoprávním Českém rozhlase Plus dne 2. října 2024, uvedl následující. No, protože je to samozřejmě otázka času, tak jsme hledali určitý nosič, který by to unesl. Já si úplně nemyslím, že je to legislativní přílepek, protože zákon se jmenuje "o několika opatřeních v souvislosti s vojenským konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí ozbrojených sil Ruské federace". Ano, toto je jedno z opatření, takže jsme využili toho, že tento zákon bude schválen, a předložili jsme ho jako pozměňovací návrh. Samozřejmě kdyby to bylo předloženo samostatně, tak je každému, kdo zná parlamentní proceduru, jasné, že by to klidně mohlo trvat šest nebo devět měsíců.

Tento výklad je zjevně absurdní, a to z několika důvodů. Za prvé, nedostatek času nemůže ospravedlnit obcházení parlamentního postupu. Dále, jednací řád Poslanecké sněmovny jasně stanoví zvláštní režim legislativní nouze pro mimořádné situace, kdy může být ohrožena bezpečnost státu nebo jiné hodnoty, v nichž nelze legislativní návrhy přijmout ve zrychleném režimu. Za druhé, takový výklad otevírá cestu k provedení řady dalších změn, které obcházejí standardní legislativní proces. To by mohlo být potenciálně bez řádného legislativního procesu. Mohly by být změněny imigrační zákony, předpisy ozbrojených sil v České republice, pravidla pro zadávání veřejných zakázek v rámci vojenských tendrů, energetické předpisy, zákony o krizovém řízení, státní rozpočet a celá řada dalších zákonů, které jsou prezentovány jako další opatření v souvislosti s ozbrojeným konfliktem Ukrajiny.

Pak je tady za druhé, neomezená platnost § 7y. Právě v § 7x pozměňovacího návrhu je nově stanoveno, že státní občanství České republiky lze udělit občanovi Ruské federace pouze za podmínky, že se žadatel vzdal státního občanství Ruské federace. Zjednodušeně řečeno, nezakazuje občanům Ruské federace nabýt české státní občanství, ale pouze za podmínky, že se vzdají ruského občanství a doloží to. V § 7y pozměňovací návrh zavádí pravidlo, že pokud občan Ruské federace podá žádost o udělení státního občanství České republiky, řízení se po doručení žádosti Ministerstvu vnitra zastaví. Jinými slovy, ministerstvo se jí nebude vůbec zabývat. Zároveň se stanoví, že řízení bude pokračovat, jakmile § 2 zákona pozbude platnosti.

Podle stávajícího znění zákona skončí platnost dne 31. března 2025. To je v den, kdy skončí platnost dočasné ochrany ukrajinských uprchlíků. V obou pozměňovacích návrzích vidíme následující logiku. Dočasná ochrana ukrajinských uprchlíků zůstane v platnosti nejméně do konce aktivní fáze ukrajinské války, protože tam je automatická prolongace, jak jsem o tom mluvil. Dále, dokud bude pokračovat aktivní fáze ukrajinské války, bude ať už z jakéhokoliv zatím nevysvětlitelného důvodu bezpečnostní riziko udělovat občanství dlouhodobě žijícím Rusům v České republice. Také po skončení aktivní fáze ukrajinské války bude možné začít projednávat žádosti o udělení občanství, ale vzhledem k tomu, že ruský režim je jasným agresorem, budou se muset ruští žadatelé za trest rozhodnout mezi občanstvím a nebudou moci mít obě.

Výše uvedenou logiku zakládáme na veřejných prohlášeních Martina Exnera, který opakovaně uvedl, že navrhuje časové omezení opatření. Toto tvrzení však považujeme za neopodstatněné. Za prvé, požadavek na vzdání se ruského občanství před nabytím českého není nijak omezen a není z něj patrná snaha omezit jej určitým časovým obdobím. Za druhé, § 7y rovněž zůstává v platnosti po neomezenou dobu, což se jeví jako legislativní nedopatření. V § 7y odst. 2 se stanoví, že řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky ruskému státnímu občanovi, dříve přerušené podle § 7y odst. 1, bude pokračovat dnem následujícím po dni skončení platnosti § 2 zákona. Přičemž se vychází z dosavadního ustanovení § 9 odst. 2 zákona, podle něhož doba platnosti § 2 zákona končí 31. březnem 2025. Nebylo však vzato v úvahu, že jednou ze změn, které pozměňovací návrh jako celek přináší, je zrušení § 9 odst. 2, čímž se zákon stává platným a účinným jako celek po neomezenou dobu. V důsledku toho není nijak omezena ani účinnost § 2 a řízení o udělení českého státního občanství ruským občanům nebude projednáno ad infinitum.

Dále věcné námitky. Domníváme se, že pozměňovací návrh je v přímém rozporu s Ústavou České republiky nejen z formálních důvodů, ale zejména z věcného hlediska. Ruští občané, kteří žádají o udělení českého občanství, jsou osoby, které mají v České republice trvalý pobyt po dobu cirka 10 let, jak vyplývá z české legislativy. Existuje jen velmi málo zkratek k získání českého občanství. Například neexistuje možnost získat povolení k pobytu nebo občanství ve zrychleném projednání věci na základě peněžní investice v České republice.

Česká republika se navíc rozhodla od března 2022 přestat vydávat víza Rusům a Bělorusům. Proto nebyl zaznamenán žádný nebo jen velmi malý příliv nových Rusů do České republiky. Česká republika má již nyní přísné podmínky pro udělení občanství. Na udělení občanství není právní nárok - § 12 zákona o státním občanství České republiky. Možnosti odvolání nebo soudního přezkumu zamítavého rozhodnutí jsou velmi omezené. Žadatelé jsou posuzováni velmi přísně a obvyklá lhůta pro projednání žádosti je cirka 1,5 roku. Podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky je povinnou součástí řízení čistý trestní rejstřík a kladné vyjádření Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky.

Občané Ruské federace, kteří žádají o udělení českého občanství, jsou tedy osoby, které žijí v České republice delší dobu a chtějí získat stejná práva jako ostatní fyzické osoby. Mnozí z nich se potýkají s problémy souvisejícími s jejich občanstvím. Například se soustavně objevují problémy s regulovanými subjekty, jako jsou banky, neboť ty pravidelně ruší bankovní účty patřící ruským občanům nebo s nimi spojené s odkazem na AML předpisy. Mladí ruští sportovci, kteří usilují o získání českého občanství za účelem pokračování v kariéře, nemohou reprezentovat ani Českou republiku pro nedostatek občanství a ani Rusko po vyloučení Ruska.

Když odhlédneme od výše zmíněné úpravy § 7y, která zakazuje nejen dvojí občanství, ale i celkové posuzování návrhů, způsobuje pozměňovací návrh za prvé, neodůvodněnou nerovnost mezi ruským občany pobývajícími v České republice a ostatními cizinci v České republice. Dále neodůvodněnou nerovnost mezi kategoriemi osob, které chtějí získat dvojí česko-ruské občanství.

Za čtvrté, diskriminace, nerovnost. V návaznosti na výše uvedené uvádíme, že pozměňovací návrh je neodůvodněnou diskriminací občanů Ruské federace, což je v přímém rozporu s občany jiných zemí, kteří mohou získat občanství bez jakéhokoliv omezení. Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, ústavní zákon číslo 2/1993 - dále jen listina - jsou lidé svobodní a rovní v právech. Podle článku 3 odst. 1 listiny základní práva a svobody jsou zaručeny každému bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, víru a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, národnost, etnickou příslušnost, majetek, rodinné nebo jiné postavení. Dále podle čl. 42 odst. 2 listiny cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených listinou, pokud nejsou výslovně zaručeny občanům. Podotýkáme tedy, že pozměňovací návrh bude rovněž představovat porušení zaručených práv a svobod, neboť přímo diskriminuje ruskou národnost a etnikum, čímž ruskou národnost výrazně znevýhodňuje oproti jiným národnostem, pokud jde tedy o svobodu získat české občanství.

Ačkoliv občanství není výslovně uvedeno v seznamu znaků, u nichž je diskriminace zakázána, může být za určitých okolností občanství také jedním z osobních znaků, u nichž není diskriminace povolena. ***