Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Takže začíná trošičku problém pro tu Ukrajinu, protože samozřejmě po ukončení toho válečného konfliktu nebo přerušení, nebo jak to nazveme, uvidíme, co se stane po nástupu pana Trumpa v Americe v tom únoru nebo na konci ledna, jestli třeba dojde k přerušení toho konfliktu, udělá se nějaká nárazníková zóna - nevím, taky se ještě o tom zmíním - tak se může stát, že ti lidé se vlastně někteří budou muset vrátit znovu, jo? Chtěl bych potom případně to ještě dovysvětlit, pane ministře, protože jsme k tomu neměli nějaký časovější prostor, vím, že jsme ve třetím čtení, ale to je věc, která je... taky i na klubu jsme to probírali. Když dojde jenom k přerušení toho konfliktu, protože asi to neskončí okamžitě mírem, znamená to, co? Skončí lex Ukrajina jako takový, a vrátíme se vlastně k cizineckému zákonu, to znamená, že už nikdo sem nebude moct přicestovat a žádat si o všechny ty náležitosti podle lex Ukrajina? Nebo se bude čekat vlastně s ukončením lex Ukrajina VII a případně dalších prostě opatření až poté, co teda ty obě strany stvrdí, že se nějakým způsobem snad dohodnou a skončí to tím trvalým mírem, jestli mi rozumíte, jak to myslím, jo?

Případně možná paní Černochová jako paní ministryně by to mohla taky vědět ze svého ranku, protože určitě se o tom baví, vlastně o těch věcech, i vojáci, to je jako poměrně takové zajímavé téma, proč to říkám. Protože jedna z věcí, na kterou jsme také narazili, je, že pokud nám tady teda zůstanou některé ty matky a děti a projeví třeba, řeknu, 30, 40 tisíc lidí už třeba splňuje ten statut, že může získat ten zvláštní dlouhodobý pobyt, skončí tam ten válečný konflikt, tak tam jsou samozřejmě ti muži, kteří jsou v dnešní době v těch zákopech, že jo, to jsou manželé těchto žen a těchto dětí a teďko za jakých podmínek vlastně tito muži, asi nebude normální, aby žena žila v České republice na nějaké zvláštní dlouhodobé vízum a její manžel byl na Ukrajině, že jo, budou chtít asi scelit ty rodiny nejspíš. A já teda jsem vůbec nezaznamenal v tom lex Ukrajina VII, jestli se na to nemyslelo, a zase jsme to konzultovali s OAMPem, protože mě ta otázka zajímala, jak vlastně ti muži, a bylo mi řečeno, že v případě, že teda to skončí, teď je otázka, jestli tím příměřím nebo tím mírem.

V případě, že to skončí tím mírem, tak vlastně z toho muže, bojovníka na té frontě se stane opět klasický třetizemec, to znamená, on k nám bude moct za tou manželkou a těmi dětmi přicestovat jenom podle cizineckého zákona, jo, ale se vším všudy, to znamená, není tam ta otevřená vstřícnost, ta hranice, kdy prostě jenom přejde hraniční přechod a dá tam úředník razítko, on procestuje přes Slovensko, přijede do České republiky, tady se přihlásí na KACPU nebo na cizinecké policii nebo na OAMP a dostane vízum dočasné ochrany, dostane všechny ty benefity, jako vlastně kromě občanství jakoby občan Evropské unie nebo cizinec s nějakou formou delšího pobytu, jo?

Takže to je otázka jako, protože se říká, a zaznamenali jsme, že vlastně až 100 000 mužů, těch bojovníků, kteří vlastně po tom příměří se mohou objevit vlastně opět na území České republiky, a každý, kdo si prošel nějakým válečným konfliktem, tak to jsou lidé, kteří můžou být traumatizováni, můžou mít prostě nějaké posttraumatické syndromy, jo, a může to být určitým bezpečnostním rizikem prostě chování těchto lidí, to jsme si říkali otevřeně na bezpečnostním výboru a myslím si, že neříkám nic proti něčemu, že prostě jsou tam určité jakoby pochyby, jo, že ten člověk může mít opravdu nějaký problém. Vy ho dejme tomu oslovíte, že nevím co, bude kouřit na zastávce a on se zachová neadekvátním způsobem, jo, to prostě tak je.

A i naši váleční veteráni, prostě to bude vědět asi paní ministryně obrany víc než já, prostě mají posttraumatické syndromy, jo, prostě když se pohybujete někde v Afghánistánu a podobně, tak se to potom u těch lidí logicky musí projevit, když bych prostě viděl ty hrůzy té války, tak asi to na mně zanechá nějaké následky. Takže to jsou věci, které třeba nemáme vyřešeny, a byl bych rád, kdybychom, když ne nyní, tak třeba jsme na tom nějakým způsobem pracovali. Neříkám, že to musíme třeba dělat v lex Ukrajina VII, ale myslím si, že máme cizinecký zákon, který můžeme nějakým způsobem zkusit třeba ještě znovelizovat, pakliže by třeba došlo v tom lednu, únoru k přerušení toho konfliktu nebo k ukončení toho konfliktu nějakým mírem, tak vlastně tyto problémy tady budeme řešit, když tady budeme mít určitou skupinu osob, která tady s námi bude chtít zůstat.

Tím, že těch lidí je tady 385 000 na víza dočasné ochrany, ne všichni budou moci tady být na ty zvláštní dlouhodobé pobyty, tak si musíme nalít čistého vína, ty ostatní osoby musí opustit území České republiky a musí odjet domů. Oni tady nemůžou zůstat a žádat si z území jakoby o nějaké formy pobytu, jo? Prostě pakliže opět teda nezměníme legislativu, jestli si rozumíme, oni prostě budou muset odjet zpátky na Ukrajinu, tam si dojít na naší ambasádu nebo na generální konzulát a říct, já bych se teda ještě chtěl zase vrátit třeba do té Prahy a jít dělat někam, kde prostě jsem třeba dneska zaměstnaná.

My se musíme, prosím vás, oprostit od toho, že jsou to lidé, kteří odešli z těch válečných zón, protože když ten konflikt skončí, tak my, protože máme jeden zákon, my musíme ke všem lidem přistupovat stejně, ke všem cizincům musíme přistupovat stejně, jo? Není možný, abychom měli dvojí metr Patrika Nachera na tyto věci. To, co tady zaznívalo právně s tím pozměňovací návrhem pana Jurečky, že prostě tady se šije jakoby dvojí metr. Jiným způsobem se hledí na české občany a jiným způsobem se hledí na Ukrajince, tak my se tady, pakliže bychom se chovali dál, jiným způsobem k Ukrajincům než k jiným cizincům, tak tady máme dvojí metr na cizince, jo? Tady je cizinec a cizinec, prostě třetizemec cizinec se tady objeví, z nějakého důvodu se rozhodne, že chce žít na území České republiky, a podle cizineckého zákona musí splnit určité náležitosti toho svého pobytu, když je nebude plnit, tak prostě ten pobyt nezíská. To znamená, ten Ukrajinec nebo ta Ukrajinka prostě bude muset odjet domů. Jestli jim pomůžeme, že prostě zase jim zaplatíme ty lístky, dobře, jo, prostě nějaký humanitární konvoj, ale budou se muset vrátit domů. A když se podíváte na ta zničená města, když se podíváte na ty rozbombardované prostě vesnice a uvědomíte si, že ti lidé, kteří přijeli sem k nám, tak vlastně my tady opravdu máme životní úroveň úplně někde jinde, jo? Takže já kdybych byl prostě ten člověk, který tady přijede, jaksi ty děti mi začnou tady chodit do školy, začnou chytat tu češtinu, prostě mám tady práci, daří se mi dobře, jo, relativně, tak budu dělat všechno pro to, abych se sem mohl vrátit. Tak tam je velká otázka potom i pro asi už budoucí vládní koalici ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí, odborem azylové i migrační politiky Ministerstva vnitra, abychom se začali připravovat na to, jestli těmto lidem teda nějakým způsobem nezkusíme umožnit jakoby snadnější potom ten návrat zase do té České republiky, protože tady zaznívá, a pravda to je, že tím, že máme spousta těch jakoby pracovních pozic, kde nejsou tak velké výdělky v sociálních službách prostě, ve zdravotnictví neobsazeny, tak vlastně tito lidé nám zaplnili ten pracovní trh, jo.

U nás tam na severu jsou takové různé malé firmy a ten kamarád mi jasně říká, jestli mi v uvozovkách pošleš ty Ukrajince domů, tak já už tě nikdy volit nebudu, protože já prostě přijdu o tři čtvrtě lidí u mě na pile, kteří tam u mě pracují, jo. Takže ono to má všechno svoje pro a proti.

Trošičku je takové asi těžké pro současnou vládu říkat svým partnerům na Ukrajině, ano, my vám maximálně pomáháme, že jo, až možná nad rámec, což my často kritizujeme, když ta ukrajinská strana prostě chce jakoby ty lidi zpátky, protože někdo bude muset tu Ukrajinu obnovit, že jo, prostě tam nemůže zůstat pole neorané. A na té Ukrajině po tom tříletém válečném konfliktu, to jsme se také dozvěděli na bezpečnostním výboru, v tom prvním roce odcházeli takový ti lidé, kteří se prostě nebáli okamžitě odejít, jo, odešli i takoví různí šíbři. To je to, co jsme se s panem ministrem také několikrát utkali, že samozřejmě ten v uvozovkách organizovaný zločin, takoví ti lidé, kteří měli nějaké vazby a měli peníze, měli zdroje prostě, tak se začali přesouvat do té České republiky jako první, ale střední třída zůstávala na Ukrajině.

Když se ten konflikt přehoupl do toho druhého roku, tak začala odcházet střední třída, protože v tom začala nevidět prostě nějaké dlouhodobé východisko, ten konflikt nějakým způsobem zamrzl, byly tam nějaké posuny sem a tam a ti lidé prostě začali ztrácet víru v nějaké vítězství. Takové prosím vás výkřiky pana ministra Lipavského, který po tom roce toho válečného konfliktu říkal, že druhé léto už se bude koupat na Krymu v moři, tomu nemohl uvěřit snad nikdo jiný než on sám.

Bohužel takhle to je, je to prostě souboj Goliáše s nějakým obrem, jo, prostě s jadernou velmocí a je to velice těžký, jo, je to velice těžký pro tu napadenou zemi nějakým způsobem, ale jaksi opravdu to snad asi všichni reálně uvažující lidé si uvědomují, že prostě ten konflikt nám nějakým způsobem zamrzl a teďko to bude zase na nějakých světových velmocech, aby se dohodly, jak z toho ven, protože obě strany tam krvácejí, lidé přichází o život a řešení to nemá, máme tisíc dní za sebou a řešení to nemá žádné. ***