Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(10.30 hodin)
(pokračuje Julius Špičák)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. Nyní se svou faktickou poznámkou na průběh rozpravy zareaguje pan zpravodaj. Vaše dvě minuty, prosím.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já mám několik nesourodých poznámek. Jednak co se týká těch žebříčků, tam bych to nepřeceňoval, tam je pět kritérií. Můžeme se o tom bavit, o těch jednotlivých kritériích, a ostatní dost důležité věci opomíjí. Ale faktem je, že být 254. není žádné velké vítězství, když hrajete třeba tenis.
Co se týká kulatého stolu, kulatý stůl byl. Zájem o to byl enormní, řešili jsme tam v podstatě problémy, které se týkaly skutečně systému řízení. Prostě ta moje představa velmi zjednodušená je taková, že ten, kdo firmu řídí, ten za to také zodpovídá, a není možné, aby ta zodpovědnost byla stoprocentně na tom generálním řediteli, čili na tom rektorovi, a v podstatě rozhodovali jiní.
Co se týká vysokoškolských ústavů, za těch deset let v podstatě existence si cestu ty ústavy našly. Řada lidí učí částečné úvazky na fakultách a mohou se takhle zúčastnit toho akademického života. Já ten problém vidím jinde, a totiž v těch investicích, protože jestliže chceme sem dostat nové cizince, nové lidi, kteří mají zájem o ty ústavy, tak je potřeba tam mít špičkové světové vybavení. A to chybí.
No, a nakonec bych řekl, že těch rektorů tady bylo víc, ještě tady byla, ještě tady je paní doktorka Válková. Čili těch rektorů nebylo čtyři, ale pět, takže je tady asi přerektorováno. Ale zajímavé je, že v podstatě všichni máme víceméně stejný názor, že ten, kdo řídí, musí také nést zodpovědnost, ale nemůže mít jenom tu zodpovědnost. Ty negativní případy, kdy ty lidi prostě pomalu šli do tepláků, tak jsou uvedené. (Předsedající: Čas.) Také je znám. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A právě paní poslankyně Helena Válková je nyní na řadě se svým vystoupením a my se vystřídáme v řízení schůze. (Místopředseda Havlíček vystřídal předsedající Richterovou.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, já naváži, protože naprosto se ztotožňuji s tím, co tady řekl pan poslanec Vondrák, vaším prostřednictvím, a pan poslanec Rais, vaším prostřednictvím.
Jinak k té poznámce. Ano, já jsem byla rektorkou tři roky, ale na soukromé vysoké škole, takže v tomhle směru se malinko odlišuji, ale rektor jako rektor v tom smyslu, že nese plnou odpovědnost. A právě proto také naváži na to, co tady řekl pan profesor Rais, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, holt tu odpovědnost ze sebe nesejmete. A řešili jsme tam často velmi komplikované úkoly, hlavně v té ekonomické oblasti, i v rozhodování, jací studenti jsou pro nás akceptovatelní, obzvlášť na soukromé vysoké škole, právě z řad třeba studentů, kteří přicházeli ze zahraničí, jací nikoliv. A ta odpovědnost byla opět zase úplně jasná, a proto také jsem připodepsaná pod některými pozměňovacími návrhy, které přinášejí třeba některé pravomoci akademického senátu, tady ovšem veřejné vysoké školy, například schvalovat rozpočet, ty střednědobé výhledy, finanční prostředky, jejich investice, ty výroční zprávy, které předkládá rektor, tak na správní radu veřejné vysoké školy. Možná technikálie, ale každý rektor myslím si, že tyto změny by mohl uvítat.
A teď, protože jsem byla při zakládání vysoké školy, tedy konkrétně Fakulty právnické Západočeské univerzity v roce 1993/94 a učila jsem tam taky velmi dlouho a byla jsem vedoucí katedry. Podílela jsem se na vedení fakulty a kdyby nedošlo k tomu nešťastnému případu zvanému kauza plzeňských práv, kde jsem sama tedy musela označit toho, kdo zneužil té důvěry a měl tam velký okruh pravomocí. Nebudu teď jmenovat, všichni víme, o koho jde, a umožnil té karlovarské škole, aby její absolventi skočili hned třeba do třetího ročníku nebo do čtvrtého ročníku a udělali takzvané ty rychlokvašky, rychlé studium na právnické fakultě, což tenkrát hrozilo dokonce odejmutí akreditace a ztratili jsme doktorský program, ztratili jsme samozřejmě Ph.D.
A tam právě sehrál roli i akademický senát, který k našemu velkému překvapení v tajných volbách nám nedal za rok důvěru. Takže řada z nás jako profesor Šámal, profesor Eliáš, já jsme odešli, protože jsme pochopili, že nám nemůžou odpustit, jestli studenti, ale někteří kantoři také, to, že jsme ta plzeňská práva takhle pošpinili. Ale nám nic jiného nezbývalo, protože tam se tomu musela udělat i v rámci celkové očisty dobrého jména vysokých škol nějaká přítrž, hranice stanovit.
Promiňte mi tuto odbočku, ale ono to se vším souvisí. Já když jsem si četla tu novelu vysokoškolského zákona, tak jsem také stejně jako pan poslanec Vondrák postrádala koncepční změny, ale podobně jako on jsem dospěla k závěru, že to vyřešíme jedině novým zákonem. Tohleto nelze vyřešit. A pan ministr kýve hlavou. Jsem ráda, ale předpokládala jsem to, protože tu problematiku samozřejmě velmi dobře zná. Takže budiž, chápu, a v tomhle volebním období už nebude. Čím dříve vzniknou nějaké napříč politickým spektrem pracovní skupiny, tím lépe. Rozhodně na příští vládu tento úkol čeká.
A teď ještě poznámka, která možná nezmění vaše hlasování, ale já ji tady musím uvést. Nedovedu si představit, že by například německé vysoké školy, a znám vysoké školy v Heidelbergu, v Tübingen, v Mnichově, připustily, aby se jim do terciárního vzdělávání tímto způsobem v rámci pozměňovacího návrhu - já myslím, že ten tlak by byl takový na poslance Bundestagu, že si to fakt nedovedu představit, jinde to nehodnotím, tam to tak neznám - že by se tam vlastně otevřela ta cesta, kterou otevřel pan poslanec Berki svým pozměňovacím návrhem, kterým víceméně umožňuje, aby se dostali do oblasti terciárního školství, byť samozřejmě způsobem, který může být označen jako rafinovaný, protože jde o sjednocení, v tom odůvodnění to také je. Hlavním cílem toho pozměňovacího návrhu je sjednocení akreditačních hodnotících postupů napříč celým sektorem terciárního vzdělávání v České republice. To není hloupě zdůvodněné. Proto tímto navrhujeme převedení akreditace vzdělávacích programů vyšších odborných škol do působnosti Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. V souvislosti s rozšířením jeho kompetencí se zároveň mění jeho název na Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání.
Já bych s tím i souhlasila za předpokladu, že by to byla jedna z komponent celého systému změn. Já si totiž myslím, že tohle přesně by se mělo řešit až v rámci toho nového vysokoškolského zákona troufnu si říct z mého pohledu jinak tedy trochu. My tady máme vyšší odborné školy, známe jejich úroveň, já jejich studenty stále - absolventy těch vyšších odborných škol v bakalářském studiu na Vysoké škole práva a podnikání, což teď spadá pod soukromou Panevropskou univerzitu - učím. Jsou na tom lépe, lépe nežli absolventi gymnázií většinou, nebo, ale těch máme málo, teď jdou tedy opravdu rovnou na tu vysokou školu veřejnou velmi často. Nicméně ti, kteří tam jsou, tak jsou na tom lépe nežli z jiných středních škol, což je logické. Ale zdaleka se do toho klasického terciárního vzdělávání, tak jak ho máme nyní nastavené, nevejdou. ***
