Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Minimálně z hlediska úrovně vzdělávání je to lepší střední škola, nebo možná ani ne, specializovaná střední škola - jak kde, abych zase nekřivdila, protože některé vošky jsou opravdu velmi dobré - takže bych tady varovala před tímhle ne zcela systémovým a logickým zásahem.
Nemám problém se jak zdržet, tak zvednout ruku pro novelu. Ať mi to pan ministr nemá za zlé, nemyslím si, že ta novela je špatně připravená, je potřebná, ale tyhle pozměňovací návrhy, které jsme na klubu diskutovali, mně velmi vadí. Jinak nechávám spíš na panu profesorovi Raisovi, aby sám potom zdůvodnil, protože připravoval zejména ty pozměňovací návrhy, u kterých jsem připodepsaná, mám je tady, ale nebudu přeskakovat. Tohle je spíš takový obecný úvod. Ano, potřebujeme novelu. Ano, je tam řada věcí, se kterými souhlasíme. Ne, jsou tam pozměňovací návrhy, které tam nepatří a nebyly podle mého názoru dostatečně diskutovány.
Také jsem byla oslovena ne jednou soukromou vysokou školu, ale více, které samozřejmě mají obavy. Řeknu to otevřeně, říkají: Tak dobře, tak to potom za chvíli bude asi takové, že nabízíme bakalářský program, soukromá vysoká škola, máme a platíme si tam drahé profesory, docenty, Ph.D. a v podstatě ten rozdíl bude smazán. Vyšší odborná škola, vošky se dostávají... Otevřela se cesta a dostanou se postupně na naši úroveň - to je to, o čem tady moje kolegyně obě hovořily.
Nechci tento parciální problém z hlediska celého našeho vysokoškolského systému tady upřednostňovat jenom kvůli tomu, že učím na soukromé vysoké škole. Určitě ne. Mně jde zejména o to, abychom se v žebříčcích, ne oficiálních, ale v žebříčcích neformálních, podle kterých se rozhodují naši studenti. Učím strašně ráda, mám i seminář v trestní politice na právnické fakultě, tady na mé alma mater. Ráda tam učím a je to jedno, že tam učím téměř za nic, ale v podstatě jde o to, že nejlepší z těch, kteří by nás mohli reprezentovat - doktorandi - jsou placeni a jsou... mají respekt, jaký mají, čili jim nezbývá nic jiného než se nevěnovat svému oboru naplno a tato novela to napravuje, ten stav, alespoň částečně, takže to se mně zase na druhé straně velmi líbí a chtěla bych to tady pochválit.
Ještě poslední poznámka, podle čeho se rozhodují naši studenti? Rozhodují se podle možnosti uplatnění, rozhodují se podle toho, jestli... Čím dál tím víc vidím, že se mění generace studentů. Je úplně jiná - a to všichni vnímáme, kdo učíme - než byla před deseti lety. Daleko víc - možná že to můžeme nazvat rozmazleností, z pohledu někoho, kdo se narodil v padesátých letech, určitě, ale z pohledu dnešních to není rozmazlenost, trošku jim závidím, někdy dost - si rozhodují, nejenom kolik si vydělají, jakou budou mít prestiž, ale jestli je to bude bavit, jestli to bude jejich poslání, jestli do toho dají svoji životní energii, jestli se budou cítit v tom dobře, v té své profesi. Bohužel od řady talentovaných už dětí, teď už vnuků některých mých vrstevníků slyším: Důležité je, že jsme se naučili angličtinu, francouzštinu, němčinu, že půjdeme na vysoké školy do zahraničí. Když na to nemají, tak v Německu jsou stále bezplatné vysoké školy, a jak jsem říkala, taková vysoká škola v Tübingen - kde mimochodem učí dcera jedné mé kolegyně, také advokátky, učí v angličtině, protože předtím pracovala v Cambridgi - takže tito velmi dobře vybavení jazykově a talentovaní mladí lidé nám odcházejí - a tím jsem si celkem jistá - když nemají peníze, spíš na školy do Německa, když mají peníze, dostanou se tak i na školy, které je třeba financovat - a třeba v Americe, tedy pokud není člověk současně sportovcem, je to téměř neufinancovatelné.
Končím svůj projev tím, protože nechci zdržovat, že ta novela je velmi potřebná, že nás čeká velký úkol přijmout nový vysokoškolský zákon a že jsou tam právě některá čertova kopýtka, která mě trošku mrzí, protože to je úplně zbytečné. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji paní poslankyni. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Vondrák.
Poslanec Ivo Vondrák: Už jen skutečně velmi krátce - ono to možná zůstalo skryto v překladu, když jsem hovořil - já si myslím, že tu novelu nutně potřebujeme, protože řeší problematiku našich doktorandů, která je dlouhodobě neřešená, takže prosím, abyste to vnímali při závěrečném hlasování, protože skutečně to je věc, která je podstatou novely zákona.
Já se tímto omlouvám, prostřednictvím předsedajícího, paní profesorce Válkové, že jsem nepoužil pojem emeritní rektorka - to se fakt nehodí u dam, emeritní, to si myslím, že je přívlastek, který tam nepatří. Děkuju.
To jsem jenom chtěl říct, takže prosím, já si myslím, že tady je třeba se vrátit k jádru problému, proč ten zákon projednáváme. Projednáváme ho především z důvodu řešení situace doktorandů na vysokých školách. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím dalšího řádně přihlášeného a to je pan poslanec Igor Hendrych. Prosím, máte slovo.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já jsem tady v rámci druhého čtení prostřednictvím svého kolegy - bohužel jsem nemohl být přítomen - nahrál jeden z pozměňovacích návrhů. Vzhledem k tomu, že jsem tu nebyl, tak jsem se k němu nemohl vyjádřit, takže využívám třetího čtení, abych stručně tedy zdůvodnil, respektive trošku ho rozebral.
Je velice stručný, v podstatě obsahuje čtyři slova. V § 48 přijímání do doktorského studia, přidávám čtyři slova "ve stejném či příbuzném oboru". Je to velice stručné, ale myslím si, že je to poměrně zásadní věc, protože jsem zaznamenal v praxi, že se byť v jednotkách případů a byť velmi výjimečně, stává, že do doktorského studijního programu jsou přijímáni absolventi magisterského studijního programu, kteří vůbec nestudovali daný obor, do kterého se hlásí, respektive obor magisterského vzdělání je diametrálně vzdálen tomu, co mají studovat v doktorském studijním programu. Dokonce jsem zaznamenal jeden úplně extra absurdní případ, kdy člověk, který studoval humanitní vědy, získal titul magistra, byl následně přijat do technického oboru, který absolutně nesouvisel s tím, co předtím studoval, a dokonce ani s tím, čemu se v předchozí praxi věnoval, a nakonec získal titul Ph.D. Jsou to individuální, jak jsem říkal, případy, jednotky, nemyslím si, že by to byl nějaký systémový problém. Velice často potom samozřejmě, když se to někdo dozví a dostane se to i do médií, která to nechápou, cílí potom dotazy na rektora konkrétní vysoké školy a ptají se ho, jak je to vůbec možné? Rektorům se to velice těžko zdůvodňuje, odpovídá, protože nejsou zodpovědní za přijímací proces do doktorského studia, běží to na fakultách a v podstatě to padá na hlavu děkanům. Děkani často také se k tomu nějak úplně věcně nejsou schopni vyjádřit, protože jak jsem říkal, je to spíše individuální selhání konkrétních jedinců v rámci nějaké přijímací komise, a potom to vrhá velice špatné světlo na konkrétní univerzitu. Nechci být konkrétní, tady v tomhle případě. Mně jde o to, že pokud tam přidáme slova "ve stejném či příbuzném oboru", tak se nic nestane a vysoké školy budou přece jenom více vázány nějakými vnitřními předpisy k tomu, aby si tuhletu věc ohlídaly. To je všechno. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Vondrák.
Poslanec Ivo Vondrák: Dámy a pánové, takto to nefunguje. Kdyby pan Igor Hendrych měl možnost působit v zahraničí na zahraničních univerzitách, tak by zjistil, že právě třístupňové vzdělávání bývá takové, že lidé studují různé obory a pak si je vzájemně propojují a dostudují si spousty věcí sami. To bych vnímal... Dokonce mám konkrétní příklad: můj vedoucí laboratoře Computer Science ve společnosti Texas Instruments měl magisterský titul v muzikologii, pane bývalý rektore, a Ph.D. měl v computer science - nijak mu to v tom nebránilo a myslím si, že naopak jeho disertační práce, kterou jsem si přečetl, na téma algeber výpočetních, to byla skutečně vysoká matematika, takže nevnímám v tomto problém. ***
