Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(19.00 hodin)
(pokračuje Andrea Babišová)
Takže já vzhledem k tomu, že jsem i členka výboru pro evropské záležitosti, tato témata jsou mi blízká, tak jsem si připravila jenom takový krátký vhled do toho, jakým způsobem výpočet důchodu vypadá v těch nejbližších zemích, co se týče Evropské unie.
Důchodové modely v zemích Evropské unie se samozřejmě liší závislosti na historických, sociálních i ekonomických faktorech. Obecně lze říci, že existují tři hlavní důchodové systémy, co se týče Evropy.
Je to takzvaný Beveridge model, což je první. Tento model je pojmenovaný podle britského držebního úředníka Williama Beveridge. Tento model se zaměřuje na poskytování základního důchodu pro všechny občany bez ohledu na jejich předchozí příjmy. Cílem je zajistit minimální životní úroveň občanů a tento model je typický pro skandinávské země, jako je Švédsko a Dánsko.
Pak je takzvaný Bismarck model. Tento model je založený na povinném pojištění a jeho výše je odvozená od příjmu jednotlivce. V tomto systému platí, že zaměstnanci i zaměstnavatelé příspěvky platí do důchodového fondu a důchody jsou proporcionální k odvedeným příspěvkům. Tento model je rozšířen v zemích, jako je Německo a Rakousko.
Pak jsou kombinované modely. Mnoho evropských zemí kombinuje různé prvky obou výše uvedených modelů. Například se mohou skládat ze základního důchodu, který je zaručen pro všechny občany, a pak doplňkového důchodového systému, který je založen na pojištění a na příspěvcích. V některých klíčových zemích Evropské unie, jako například Německo, jak už jsem sdělila, používají jen Bismarck model, který je založen na povinném pojištění a poskytuje důchody úměrné době pojištění a příjmu. Francie má velmi složitý systém, který zahrnuje jak veřejné, tak soukromé důchodové plánování a důchody závisí na výši příspěvku během celého pracovního života. Nizozemsko - zatím existuje základní státní důchod, většina lidí má také zaměstnanecké důchodové plány, což dělá důchodový systém robustní a velice rozmanitý. Severské země, jako je Švédsko, jak jsem již sdělila, používají kombinaci Beveridge a Bismarck modelu s důrazem na individuální účty občanů a na jejich investice. Česká republika má založený důchodový systém na předběžném financování s prvky kapitálového pilíře, přičemž základní důchod se vyplácí na základě odpracovaných let a výši příjmu.
Každá země se potýká s vlastními výzvami, jako je stárnutí populace, udržitelnost důchodových systémů a potřeba motivovat občany k důchodovému spoření. Evropská unie také usiluje o větší konvergenci v oblasti ochrany před chudobou ve stáří, avšak jednotlivé země mají různé přístupy a řešení. Toť jenom malý, krátký vhled, jakým způsobem řeší důchodový systém v Evropě.
Dovolte mi, abych za hnutí ANO podala dnes tady v této chvíli pozměňovací návrh, a dovolte, abych vás s ním seznámila:
"Pozměňovací návrh poslanců Aleše Juchelky, Andrey Babišové, Lenky Dražilové, Jany Hanzlíkové, Igora Hendrycha, Renaty Oulehlové, Jany Pastuchové, Miroslava Samaše, Aleny Schillerové a Andreje Babiše k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/99. Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů. Vládní návrh cílí na postupné zvyšování věku odchodu do důchodu u osob narozených v roce 1966 a později. V případě osob narozených do roku 1972 je určen tabulkově a v případě osob narozených po roce 1972 se má důchodový věk stanovit dodatečně v kalendářním roce, v němž pojištěnci dosáhnou věku 50 let.
Důchodový věk se u těchto osob stanoví tak, že se k věku 65 let přičte přírůstek naděje dožití pojištěnce. Přírůstek naděje dožití pojištěnce se stanoví tak, že se od prostého aritmetického průměru naděje dožití mužů ve věku 50 let a naděje dožití žen ve věku 50 let zjištěné Českým statistickým úřadem pro kalendářní rok, v němž pojištěnci dosáhnou tohoto věku, odečte prostý aritmetický průměr naděje dožití věku mužů ve věku 50 let a naděje dožití žen ve věku 50 let, zjištěné Českým statistickým úřadem pro rok 2015.
Vládní návrh se sice touto změnou snaží řešit stav veřejných financí v České republice, zcela však opomíjí reálný zdravotní stav pojištěnců s nárokem na odchod do důchodu. Je sice pravdou, že průměrný věk dožití se stabilně zvyšuje, avšak navzdory současnému stavu západní medicíny osoby dosahující důchodového věku nezřídka nejsou v dobré kondici, a to nejen pokud jde o fyzické zdraví, ale také pokud jde o zdraví duševní. Z řady studií a analýz vyplývá, že stále větší podíl starších osob trpí Alzheimerovou chorobou a dalšími typy stařecké demence, k čemuž přispívá i chronický stres a úzkost z nepříznivé životní situace, včetně výzev, které jsou tyto osoby nuceny v důsledku globálního dění dnes a denně překonávat. K celosvětovému nepříznivému fyzickému i duševnímu zdraví populace negativně přispěla i nedávná pandemie onemocnění covid-19, v důsledku které se v populaci výrazně zvýšil výskyt depresí, úzkostí i postcovidových syndromů včetně takzvaného long covid.
Přestože navrhovatel vnímá budoucí potřebu řešit důchodový systém, domnívá se, že bez hlubší analýzy popsaných fenoménů a fyzického i duševního zdraví české populace, včetně jeho vlivu na kvalitu života ve stáří, je další zvyšování věku odchodu do důchodu nezodpovědné. Pozměňovací návrh proto cílí na zastropování tohoto věku v maximálně přijatelné výši 65 let."
K tomuto pozměňovacímu návrhu se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Vladimír Zlínský, připraví se pan poslanec Tomáš Helebrant, Milan Wenzl a další. Prosím.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se taky vyjádřil k tomuto tématu. Já předem avizuji, že nejsem odborník na důchodovou reformu, ale jako lékaře mě zajímají některé aspekty, které vedou k těmto problémům, které se objevují. Už jsem tady vystoupil včera a dneska v rámci faktických poznámek několikrát, takže tu už nějakým způsobem naznačilo, že mě zajímá - pokles porodnosti a vymírání západních populací. Samozřejmě se mě bytostně týká i problematika prodlužování věku ve zdraví či nezdraví. K tomu se taky teda vyjádřím.
Pro velký úspěch, který jsem tady měl, v uvozovkách samozřejmě to myslím, tady už nebudu zmiňovat populační spirálu smrti. Vylepšil jsem si ten projev jinými aktuálnějšími informacemi, které bych vám rád sdělil. Já se pokusím vás s tím seznámit. Není to úplně krátké, tak doufám, že aspoň něco z toho, co tady budu říkat, vám utkví v paměti, protože celkem to mám prošpikováno údaji, které už jsem nicméně některé sdělil, takže si to aspoň zopakujete.
Hlavní argument k vypracování a realizaci důchodové reformy, jejíž zásadní mottem je postupné prodlužování věkové hranice odchodu do důchodu, je demografická deklinace neboli úpadek počtu původní populace v rámci druhého demografického přechodu - já za chvilku vysvětlím, co to je ten druhý demografický přechod - a samozřejmě pokles úmrtnosti a s tím prodlužování věku dožití členů naší populace. ***
