Korektura
(17.50 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vidím čas, pane poslanče, i pro vás. Snažím se to dodržovat pro všechny stejně. Nyní pan poslanec Zlínský.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych se rád vyjádřil k té Ukrajině, k té situaci demografické, která tam je, protože podle materiálu, který jsem si našel a nastudoval, tak plodnost v současné době, lépe řečeno v roce 2023 na Ukrajině byla 0,8. A průměrná doba dožití tam prudce klesá. Mám pocit, že to byl pan poslanec Hubert Lang, který dneska dopoledne zmínil, že my vlastně tu Ukrajinu nějakým způsobem kanibalizujeme. A nejenom my, jsou to asi i další státy, a pak se ptám, až skončí válka na Ukrajině, jestli Ukrajina bude mít na to personálně a demograficky, aby se stala stabilním státem. Takže musíme brát úvahu i tento parametr.
A k panu poslanci Vojtkovi, vaším prostřednictvím, pane předsedo, bych chtěl říct, že já si nejsem jist, že ten zdravotní stav naší populace se bude zlepšovat tím směrem, že prostě ta průměrná doba dožití se bude zvyšovat. Jako tam není žádná jistota, naopak, tam může dojít poměrně rychle k tomu, že se začne snižovat. Já nevím, co vás vede k tomu, jaký optimismus, že prostě neustále to poroste. Já jsem spíše skeptický k tomu, že zvýšíme tu porodnost. Ale tam skutečně se obávám, že se to může takzvaně zvrtnout. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Pan poslanec Mašek, poté paní poslankyně Peštová.
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Rychle na pana kolegu Vojtka. Když vzpomínal na období kolem revoluce, ten rok 1989 a podobně, že zdravotní stav populace i zdravotnictví na tom bylo výrazně hůře. Ano, máte pravdu, a já jsem si to našel, průměrná délka života u mužů v té době byla 68 let a u žen 75,5 roku. Čili prachprostým přepočtením bychom se skutečně ze 60 let u mužů na 67 let mohli dostat u toho odchodu do důchodu časem. Totéž u těch žen. Ale pořád tam platí jedno, že se vůbec nepohnul parametr dožití ve zdraví. Takže pořád je to o tom, že jestli tehdy šla žena se třemi dětmi v 55 nebo ve 54 do důchodu, dneska půjde v 65 až 67, později, respektive u mužů ze 60 je to posunuto na těch 65, postupně na 67 tak, je to v nemoci, ve ztrátě schopnosti být soběstačný, v tom, že budou závislí na pomoci jiných - těch mladých, pro které děláme takové podmínky, že to nezvládnou. To je všechno.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím paní poslankyni Peštovou.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak já navážu na pana kolegu, protože on mi část toho sebral, protože jsem také chtěla mluvit o těch 54, 55, 56 letech, to je podle tří, dvou, jednoho, a žádného (dítěte) v 57, (kdy) šly (ženy) do důchodu. A vy tady mícháte, nebo vy tady máte neustále dvě statistiky. Vlastně vy vycházíte z dat těch lidí, co právě odcházeli do toho důchodu, jak jste tady zmiňoval, to znamená v těch 54, 55, 56 a v 57 (ženy), a z toho vyberete, že ony si užívaly těch 21 let důchodu v průměru. Jenže teď se bavíme o tom, že my už nepůjdeme v tomto nízkém, nebo nižším věku do důchodu. My půjdeme v těch 65, a potom k tomu dáváte těch 21 let, která statisticky počítáte z toho věku, který byl předtím. To jsou dvě neslučitelná čísla. Vy tady máte nějakou řadu, a ta řada vychází z toho, že ty lidi šli v dejme tomu v 55 letech do důchodu, protože měly dvě děti - ženy. A z toho jste prostě potom spočítali statisticky, že jsou v tom důchodu třeba těch 21 let. Ale my, když půjdeme v 65, a to říkám, odprošťuji se od těch regionů, to, jak jste tady správně zmínil, protože to mě osobně trápí, protože když potom vidím ta parte a jak tam ty lidi umírají, tak opravdu se nedožijí toho věku, který vy tady předvídáte, nebo který vy tady predikujete. Že by měli v 65 plus těch 21. Příklad. Je třeba moje rodina, můj tatínek zemřel v sedmdesáti... Já vím, že vás to, pane ministře, asi nezajímá, můj tatínek zemřel 76. byl to pětadvacátý ročník, moje maminka v 68, byla 42. ročník. Věřte mi, ty lidi se tam toho vysokého věku, který vy predikujete, nedožívají. Opravdu ne.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a prosím paní poslankyni Knechtovou.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych také ráda zareagovala na tu informaci od pana Vojtka, vaším prostřednictvím, že to s tím zdravím bude do budoucna pro nás čím dál lepší. Já bych docela ráda, kdyby se tady k tomu opravdu vyjádřil, a už jsme to říkali dopoledne, pan ministr zdravotnictví, protože si myslím, že z jeho úst by měla ta slova úplně jinou váhu. Pane kolego, já věřím tomu, že do budoucna ty přístroje, a řeknu, nějakým způsobem ta technika, ta určitě bude skvělá. Ty budovy, když vidím naše LDNky a nemocnice, tak tam si myslím, že ty investice už budou jako horší, že to už zas nebude taková hitparáda. A co se týká opravdu toho zdraví, tak já se docela věnuji té stránce duševního zdraví, a tam si myslím, že se nám to zhoršuje, než zlepšuje. A co se týká dalších onemocnění, tak tam musím říct, že třeba s takovou formu, jak trápí naši populaci třeba alergie, tak to si myslím, že v tom směru ten optimismus není úplně nejlepší. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. Poprosím pana poslance Hendrycha.
Poslanec Igor Hendrych: Tak ještě jednou děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Jenom krátká reakce na jednu z věcí, kterou tady říkal pan poslanec Vojtko, vaším prostřednictvím. Když říkal, že je dobře, že jsme tady vlastně otevřeli debatu o nějaké legální migraci, která by nám pomohla udržet důchodový systém. Tak jenom krátkou poznámku.
Já jsem si tady otevřel narychlo stránky Člověka v tísni, cituji z těch stránek záměrně, protože oni uvádějí jako původní zdroj Ministerstvo vnitra České republiky, a tvrdí, že v České republice aktuálně žije - je to článek z roku 2024, milion 65 tisíc a nějaké drobné cizinců, a že je to čtrnáctinásobek oproti roku 1993. Takže já si myslím, že ta debata byla otevřena už hodně dávno, byla otevřena spontánně a že nám v podstatě ti cizinci pomáhají vlastně na tom pracovním trhu, respektive k udržení důchodového systému delší dobu. A že ta naše migrační politika zatím nezklamala, že jsme tady nikdy neměli žádné problémy, že se spíš z toho profitovalo na rozdíl jiných zemí.
Takže si nemyslím, že to jakoby nějaká úplná novinka je, třeba to spíš uhlídat, aby k nám chodili lidé, kteří jsou pro tu naši ekonomiku a pro ten náš důchodový systém jakoby přínosem, což si myslím, že se doteďka jakoby děje. Takže to je jenom taková krátká glosa k tomu, že to nebylo otevřeno teď, ale že to je spontánní, delší proces. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. A nyní pan ministr a pan místopředseda vlády Jurečka.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já myslím, že v té debatě je důležitá jedna věc i pro ty, kteří tu debatu sledují zvenčí. Vlastně umět odlišit ten pohled na tu situaci teď pro lidi, kterým je dneska třeba 65 a kteří teď mají těsně před odchodem do důchodu nebo do toho důchodu teď nedávno odešli. A podívat se na to tím, že se bavíme o situaci, která tady bude za 15. 20, 25 let, v tom, jakým způsobem pomalu se bude posunovat ta hranice, a říkám znovu, pomaleji než doposud. A vrátím se na úvod, to, co jsem říkal ve své úvodní řeči, že také si musíme uvědomit, že kromě toho posunu té doby dožití se nám také mění jedna důležitá věc, a to je nástup na pracovní trh. To je výrazně jiné než u těch dnešních padesátníků, šedesátníků. Většina z nich pracovala do (od?) svých 19 let, dneska do (od?) 19 let pracuje zhruba 6 % lidí. Naprostá většina těch lidí o další čtyři až pět let déle studuje, než studovali jejich rodiče. Takže musíme ještě i tento aspekt do toho vnést a uvědomit si, ti lidé, prostě přichází později, i ti lidé, kteří dneska přicházejí do profesí, které třeba - můj táta začal pracovat ještě na parní lokomotivě, když mu bylo 16 let. ***