Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(16.10 hodin)
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. Zareaguji na předchozí faktické, na pana ministra a na kolegyni Adámkovou v diskusi o věku dožití, o tom umírání a podobně. Takže skutečně při tom prvním čtení jsme se neshodli na tom, že 77 let je průměrný věk dožití u mužů, 82 u žen, a bylo nám vyčítáno, že k tomuto vztahujeme potom nízké užití si důchodu. Ona je tedy pravda, že když někdo dožije 65, tak ženy se dožijí - protože byly odolné psychicky, vydržely všechny ty toxické látky kolem nás a podobně - vydrží žít zhruba dalších 20 let a muži, kteří se dožijí těch 65, dalších 15 let. To je pravda, ale zdaleka to není ve zdraví. Ve zdraví se dožíváme 62 let. Žádný pokrok jsme nezaznamenali na rozdíl od Evropanů západně a severně od nás, u nás to stagnuje. Čili jinými slovy, pane ministře, my tam máme teď, jak jste to nastavil, pro ty muže zhruba pět let aktivního užití důchodu. To neříkám ve zdraví, ale že jsou schopni si ho ještě užít, že jsou schopni si zaslouženě odpočinout.
Při přepočtu, že dvacet let se připravujeme na práci, čtyřicet let pracujeme a dvacetlet bychom si měli užívat důchod, to není ani náhodou, a museli bychom skutečně jít do důchodu v 60 letech. Takže, pane ministře, my jsme ukradli těm lidem, nebo ukradneme dva roky možného aktivního využití důchodu, zejména u mužů. Je to prostě loupež za bílého dne. Nestojí to za to, je to špatně a my tomu budeme v každém případě bránit, budeme argumentovat a já se těším potom, až vystoupím se svým příspěvkem. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Se svou reakcí je připraven ve faktické poznámce pan ministr. Pane ministře, prosím.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Kdybychom v té debatě byli úplně korektní, tak bych takováto vystoupení tady čekal i v minulém volebním období, i v předminulém volebním období, protože otázka jak doby dožití, tak doby dožití ve zdraví se vlastně celých těch třicet let postupně posunuje. Je v zásadě proporčně velmi podobná, byť i doba dožití ve zdraví se o něco zlepšuje. Takže kdyby to vadilo úplně stejně, včetně jako některým z vás, situace v jednotlivých krajích a rozdílnosti v krajích, tak bych čekal, že by to zaznělo už v minulém, předminulém, volebním období a bylo by tady položeno na stůl nějaké řešení, jak tohle řešit.
Víme, že to řešit nejde, nejde to řešit regionálně. Prostě na to řešení nenajdete v důchodovém systému. Žádný stát na světě to není schopen řešit regionálně. Má to nějaké svoje příčiny, má to svá specifika. Tak si toho prostě buďme vědomi. Chápu, že to tady na ten mikrofon zní tak, jako že by se řešení mohlo najít, ale když to řeknete, paní poslankyně, tak potom řekněte, jak byste to chtěla vyřešit. Fakt je řešením stanovovat individuálně hranice pro lidi v jednotlivých krajích? Jak budeme posuzovat to, jakou dobu, jakou část toho života, žili v tom či onom kraji? To fakt nejde. Tak prosím pěkně, nemíchejme to do této debaty, anebo řekněte, jak byste to vyřešila. Děkuji moc.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji panu ministrovi. S další faktickou je paní kolegyně Věra Adámková, připraví se Berenika Peštová. Prosím.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, vy jste to vůbec nepochopil. Já jsem tady četla to, co tam bylo, ale díval jste se na mě, tak v tom případě dobře, jestli to bylo k někomu jinému. Vy jste vůbec nepochopil otázku. Nepochopil jste, když vám říkám, že to má být v důvodové zprávě tedy, abychom si to řekli. Jinak jste řekl, že to mělo být v předchozích obdobích. Tak byla jsem tu pouze v tom minulém, předtím ne. Ale opakuji znovu, že od roku 48 je kontinuita vaší strany. Tak se tam poučte.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji paní Věře Adámkové. Paní poslankyně Peštová, poté pan ministr, prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vím, že to směřovalo na mě, ta odpověď, takže proto jsem přišla odpovědět. Rozumím tomu, že asi zřejmě na to žádný vzorec nepůjde, jak by se to dalo nějakým způsobem rozdělit. Já jsem ale jenom chtěla poukázat na to, že opravdu ty kraje - ať je to ten Moravskoslezský, ať je to ten Ústecký, i částečně Karlovarský - prostě byly postižené. Říkám, my jsme tam žili, my jsme si to zažili. Od roku 1989 - po převratu, kdy se začala dělat různá opatření, ať to byla, jak říkám, odsiřovací zařízení, pak samozřejmě další a další, pak jsme přecházeli na BREFy, BATy - tak to ovzduší se samozřejmě zlepšilo.
Krušné hory, kdybychom se koukli před 1989, to byly pahýly. To byla normálně poušť, to bylo hrozný. Teď, když pojedete do Krušných hor, tak je to jedna z nejkrásnějších lokalit v současné době. Dokonce už se tam vrací částečně i nějaká ta rašeliniště. Ale říkám, ti lidé si vytrpěli svoje. Ano, dostávali nějaké 2 000 pohřebné, pokud tam žili víc jak 15 let a prokazatelně tam žili 15 let. Ale uvědomte si, že oni opravdu to zdraví mají podlomenější než ti ostatní. Už jenom, proč by jim asi stát dával nějaké pohřebné 2 000 korun, kdyby si neuvědomoval, co v těch inverzích dýchají? Říkám, užili jsme si to tam, užili jsme si své. Ale věřte mi, že když se půjdete podívat, tak opravdu si nedovedu představit 65 let plus 21 let si mají užívat, a aktivně z toho třeba 5 let. Nevěřím tomu, opravdu tomu nevěřím. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. S poslední faktickou poznámkou prozatím je přihlášen pan ministr Marian Jurečka. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem chtěl jenom podotknout, ano, nebyl jsem přesně adresný. Má faktická poznámka reagovala na paní poslankyni Peštovou, nikoliv na paní poslankyni Adámkovou. Jsem rád, že jsme se nakonec pochopili. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. My se tedy dostáváme zpátky tímto do obecné rozpravy, poněvadž faktické poznámky byly všechny naplněny. V tuto chvíli poprosím pana kolegu Ondřeje Babku, aby se ujal mikrofonu. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení kolegové, na dnešním plénu projednáváme novelu teď už asi bývalé pětikoalice. I když tedy jsme se vlastně ještě nedozvěděli, jak si nově budou říkat. Jestli to bude čtyřkoalice, nebo jestli třeba pan ministr Lipavský zůstane tím jedním K a zůstane pětikoalice pětikoalicí. Nicméně tedy dneska budeme projednávat něco, co je nám prezentováno jako důchodová reforma. Vyjádřila se zde k tomu už řada mých kolegů a dovolte mi tedy přispět také alespoň částečně svým pohledem na tuto věc.
Jak tady ten materiál s kolegy studujeme, tu údajnou důchodovou reformu, tak postupně docházíme k závěru, že o tu reformu úplně nejde. Ona totiž skutečná reforma českého důchodového systému, kterou nepochybně potřebujeme - já se k tomu i později dostanu - by měla přinést hlavně nové finanční prostředky do toho systému, nějaké nové zdroje financování. Tyto finanční prostředky by se do toho systému měly dostat skrze nějak více motivované občany, které stát přesvědčí primárně asi prostřednictvím nějakých finančních stimulů, aby si na nějakou dobu, kdy již nebudou finančně aktivní, vytvářeli úspory v různých fondech.
Součástí toho samozřejmě může být a má být motivace, aby pokud můžou a chtějí, zůstali na trhu práce o něco déle, a to například i po započetí oficiálního důchodového věku. Právě tato skutečná reforma by měla zahrnout pobídky směrem k zaměstnavatelům a živnostníkům, aby i ti byli motivováni odvádět nebo přispívat zaměstnancům právě do jejich zmíněných fondů. Ale bohužel marně toto v tom návrhu hledáme, protože nic z toho tato předložená "důchodová reforma" nenabízí.
To, co naopak ten návrh obsahuje, je de facto jenom účetní operace, nějaká hra čísel. Už to tady bylo také několikrát zmíněno, že je to bez nějaké hlubší analýzy, bez dostatku požadovaných podkladů a samozřejmě v neposlední řadě také bez nějakého většinového souhlasu české veřejnosti, zcela logicky tím, jakým způsobem je to prezentováno. ***
