Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(12.30 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Jako děti jsme nosili kraťasy, potom kalhoty do zvonu, minisukně, boty na jehlách a na platformě, kombinézy, modré džíny. Byli jsme očkovaní proti pouhým čtyřem nemocem. Vyhnuli jsme se díky tomu dětské obrně, tetanu, tuberkulóze, neštovicím, před nimiž nás chránila kolečka na ramenou. Neznali jsme pojmy jako lymská borelióza, prasečí nebo ptačí chřipka, covid, opičí neštovice. Pili jsme vodu ze studní, později z vodovodní sítě" - tak to já piju i dneska - "a limonádu ze skleněných lahví, zeleninu a ovoce jsme měli vždy čerstvé, mléko jsme kupovali do dvoulitrových konviček, s nimiž jsme také v neděli chodili tatínkům a dědečkům pro pivo po obědě do místních hospod, aniž by se nad tím kdokoliv pozastavoval. Zlomená noha nebo ruka byla naše blbost. Neřešila ji ani tehdejší veřejná bezpečnost ani sociálka.
Hodně jsme četli, chodili tancovat na zábavu, diskotéky, jezdili na čundry, na chmel, na brambory, pekli si buřty napíchané na prutech venku na otevřeném ohni. Náboženství, pohlavní preference nebo genderové problémy nebyly předmětem našich sporů a diskusí se spolužáky. Naše první kolečkové brusle měly čtyři kolečka, měli jsme tříkolky, šlapací kola, později mopedy, benzínová a naftová auta. Teď jezdíme hybridy nebo elektromobily. Přešli jsme od telefonu s vytáčenými čísly, s operátorem spojujícím dálkové hovory a placených telefonních budek k videohovorům s přáteli kdekoliv po světě. Postupně jsme přešli z vinylových desek přes magnetofonové pásky a CD k on-line hudbě a také od ručně psaných dopisů a telegramů k e-mailům a WhatsAppu. Jsme lidé analogového dětství a digitální dospělosti, od poslechu živých her v třílampovém rádiu a sledování černo-bílé televize s obrazovkou velikosti pohlednice jsme doputovali k barevnému 4D ultra HD a 3D schopnosti multimediálního centra na celou stěnu.
Chodili jsme do videopůjčoven s VHS kazetami, teď se díváme na Netflix a YouTube. Pracovali jsme na sálových počítačích s děrnými štítky a domácími počítači se záznamem na magnetofonové pásky a na diskety, teď máme internet, počítače s gigabytovými paměťmi a stovky megabytů v chytrých telefonech. Hráli jsme člověče, nezlob se, šachy, dámu, prší, kuličky, monopoly, později mini pasiáns na stolních počítačích, teď máme smartphone, Candy Crush Solitaire a hrajeme hry na Steamu.
Zažili jsme biologickou revoluci. Za našeho života byly objeveny a poté i přečteny molekuly DNA, RNA. Začaly genové manipulace, jichž se dnes děsí celé lidstvo, ale také genová terapie nebo genetické hledání příbuzných. Za nás startovaly rakety s prvními umělými družicemi i rakety schopné nést jaderné hlavice. Zažili jsme první kosmonauty i přistání lidí na Měsíci, zažili jsme Sputnik 1, první vědecké družice Země i vesmírné sondy, které během našeho života prozkoumaly snad všechny planety naší sluneční soustavy.
Prošli jsme sedmi až osmi desetiletími, dvěma stoletími, dvěma tisíciletími, hodně jsme toho zažili a náš život byl krásný. Pokrok, který šel kolem nás, byl ohromující. Viděli jsme vznikat všechno, čím žije současné lidstvo a čím, jak doufám, bude žít i v budoucnu. Naše generace byla svědkem daleko většího počtu různých vědeckých revolucí než kterákoliv před námi. Dokázali jsme se přizpůsobit obrovským změnám a vstřebat je bez hroucení, stresů, sebevražd, neuróz a nespavosti.
Hodně nás už zemřelo, ale stále jsme zde a navždy zůstaneme jedineční - my, dnešní důchodci. Tak už nás laskavě nechte na pokoji" - teď je takový vulgární výraz, který teda nahradím - "tak už nás nechte na pokoji, nedělejte do nás denně v médiích, v Poslanecké sněmovně nebo ve vládě. JE nás pořád dost na to, abychom vám to dokázali vrátit, volby se blíží."
No, tohleto je takové shrnutí toho pohledu, neříkám, že celé té generace, ale hodně lidí to takhle vnímá a můžete si za to sami, protože vy těmi návrhy za poslední rok, rok a půl, a jak říkám, minimálně jeden z nich je u Ústavního soudu, na tu generaci útočíte, jak na ty současné důchodce, kterých se dotkly ty změny předchozí, tak na ty důchodce budoucí, kterých se dotkne tahleta změna.
Takže já bych vám, kolegyně, kolegové, doporučil, už nemáte 108, už máte 104, postupně se vám to drolí, už by to opravdu chtělo začít komunikovat i s opozicí, zejména u témat, která přesahují toto volební období. Tohleto je úplně krásný příklad. Nerozumím tomu, proč u témat, jako jsou exekuce, insolvence, to jakžtakž jde, a tady je v tom velký problém, proč prostě nemůžete jednat s opozicí a dohodnout se na něčem, co by dávalo smysl a vydrželo více než jedno nebo dvě volební období. Takže já bych vás k tomuhletomu vyzval, koneckonců evidentně to nemáte úplně přesně propočteno, protože jak jsem řekl, byste nikdy nepřišli s pozměňovacím návrhem, který vlastně staví na hlavu to, s čím jste sem přišli původně při prvním čtení. Takže si myslím, že nějaký posun tam být může.
Já se těším na tu odpověď, jestli tam je pan ministr přihlášen, teďka nevím, vidím tam jedničku, ale ten můj základní teď dotaz týkající se toho pozměňovacího návrhu je, proč a co se změnilo mezi prvním a druhým čtením ve vašich výpočtech 30 let dopředu, že předtím jste měli návrh, který neměl horní limit a rychlost dva měsíce za rok, teď tam dáváte horní limit 67, rychlost měsíc. Jak jste přišli na těch 67, proč jste to nevěděli předtím, kde se vzal ten posun? Já vám děkuju za vaši pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: S faktickou poznámkou se nyní hlásí pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já zareaguji. Jde stále o stejnou filozofii. Vy jste, pane kolego, říkal, že nechápete tu změnu filozofe, no ta je stále stejná. Já jsem zdůvodňoval včera, z jakých důvodů se k tomuto kroku přistupuje, a na základě té diskuze a podnětů demografické společnosti jsme změnili ten princip. Ale cíl té filozofie je stále stejný. Ta technikálie se změnila.
Ale já si dovolím - já to tady běžně nedělám, dělal jsem to naposledy v době covidu - ale když tady zaznívají citáty těch, kteří píšou, tak já tady odcituju to, co také zaznělo včera na jedné sociální síti, můžete si to dohledat. Pisatelka píše: "Včera jsem vezla svoji 77letou mamku z vyndání stehů a bavili jsme se o politice. Ta bývalá veslařka a držitelka několika medailí z osmiveslice pronesla: "Důchodce přesvědčí snadno o čemkoliv, protože si často už prd pamatujou a taky jsou rádi, že si s někým povídají. Ale hele, já třeba můžu říct, že za celý svůj život jsem se nikdy neměla tak dobře, jako se mám teď." (Ozývá se údiv zleva.) A v té diskusi pod tím zaznívají třeba další lidé, kteří říkají, že také mají dneska období, kdy valorizace důchodů jim pokrývají jejich kupní sílu.
A já znovu tady chci zopakovat, jsou k tomu tvrdá data, říkal jsem to opakovaně, za poslední tři roky valorizace důchodů pokrývaly inflační nárůsty. Kupní síla důchodců je na druhé nejvyšší hodnotě v historii za rok 2023. Rok 2024 je třetí nejlepší rok, pokud jde o poměr mezi průměrnou mzdou v této zemi a průměrným důchodem. Je celá řada důchodců, kteří říkají i tyto názory, takže prosím pěkně, zaznívají-li názory z jedné strany spektra, pojďme také neříkat, že to jenom černé, nebo bílé. A ano, tam, kde ti lidé žijí sami, tam byla situace složitá, kde jsou vdovy a vdovci, je složitá, a tam pomáhá sociální systém.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Peštová. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, řekl jste to správně. Kde jsou dva, tak se to dá nějakým způsobem prožít ten život, kde je jeden, tak už je velký problém. Já nevím, co píšou vám lidi, ale mně píšou, že jim je trapně, když ve svém věku si musí zažádat o sociální dávky na to, aby mohli vůbec žít. Že proto přece celý život nepracovali, aby chodili pro sociální dávky. ***
