Korektura
(12.40 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
To přece nebyl smysl toho, ne? Vy jste se radovali, že lidé začínají víc čerpat, že si pro ty dávky chodí. To také přece není smysl toho ne, abychom nahnali lidi pro sociální dávky. To přece není smysl toho, že chodím do práce, odvedu tomuto státu nějakou práci, nebo respektive přidanou hodnotu a očekávám, že budu mít poklidné stáří. Ne, že si budu chodit pro sociální dávky na bydlení, pro sociální dávky já nevím na co. To přece není smyslem toho.
Ti lidé píší, že jim to je - to je stará generace. (Poslanec Kučera nesouhlasně gestikuluje.) Nekruťte na mě očima, pane poslanče Kučero, prostřednictvím paní předsedající. To je úplně jiná generace tohle. To je generace, která žije v tom - co by tomu řekli lidi. Ti jsou úplně jinak vychovaní. Nevím, jestli jste to měl vy doma, ale já to doma měla. Co by tomu řekli lidi? Musíš se chovat slušně, protože co by tomu řekli lidi? Protože oni jsou takhle vychovaní. Oni jsou vychovaní, že musí chodit do práce, že nemůžou být doma, protože co by tomu řekli lidi? Takže oni celý život dřou na to, aby potom chodili pro dávky? (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Jurečka, následuje pan poslanec Nacher, prosím.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Fakticky nevytvářejme dojem, že většina důchodců chodí pro dávky. Fakta. Zaokrouhleno 2,4 milionu korun starobních důchodů. 400 000 invalidních, zhruba 65 000 pozůstalostních, plus minus jednotky tisíců. To jsou data ze sociálního systému. Číslo lidí, kteří žádají o hmotnou nouzi, je dlouhodobě konstantní. Je to zhruba 65 000 lidí. Z pohledu příspěvku na bydlení, který je zhruba ze dvou třetin využíván lidmi, kteří jsou ve věku 65 plus. Toto číslo se navýšilo teď za poslední dva roky a už také klesá. Takže jenom chci dát ta čísla, kolik je starobních důchodců, kolik je invalidních, kolik je vdovských, což jsme přes 3 miliony. Versus zhruba počet kolem čtvrt milionu lidí u příspěvku na bydlení a zhruba 60 tisíců lidí v hmotné nouzi, což nejsou většinově lidé důchodového věku. Tak jenom ať to srovnáme, ať to dáme do nějaké reality.
Když se podíváme na ten rozptyl, dneska je průměrný důchod zhruba 20 663 korun. Když se podíváme, tak zhruba 70 % důchodu v České republice je v rozmezí mezi 17 a 21 000 korunami. Průměr nebo výše průměrného důchodu je velmi blízko mediánu. My jsme v situaci, kdy máme vlastně velmi solidární důchodový systém oproti tomu tak často zmiňovanému německému. Německý systém je prakticky naprosto zásluhový. V německém systému se třeba zkoumá, když chcete přispět na péči, natvrdo vaše majetkové příjmové poměry pět let zpátky. Takže když srovnáváme ty hodnoty v Německu, tak říkejme vždycky také ty další souvislosti. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Nacher, následuje pan poslanec Kučera. Prosím, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Já mám takovou zpětnou vazbu. Když jsem dělal přednášky k finanční gramotnosti a bylo to právě o finanční gramotnosti, tak tam bylo třeba 30, 50, seniorů a hrozně je to zajímalo. Když to bylo o tématu exekuce, insolvence, tak byť jsem měl zpětnou vazbu, že se to týká mnoha z nich nebo jejich dětí nebo příbuzných, tak ten zájem byl desetinový. Ptal jsem proč. Oni říkali, že je to zajímá velmi, ale stydí se přiznat, že jsou v tom systému, že buď jsou v exekuci nebo k tomu směřují. To je to, o čem mluvila moje kolegyně Berenika Peštová. Prostě to je jiná generace.
To je i odpověď na sociální dávky. Vy jste to přece tady řekl. Takže ti lidé, kteří budou mít nižší důchod, na to nedosáhnou, ale mohou si potom přijít a zažádat o jiné dávky, ať se nestydí. Jednak je to odpověď na to, že oni se stydí, to už tady vysvětlila Berenika. Druhé je to, že jsou to furt ty jedny peníze. Vy to prostě přehazujete z levé kapsy do pravé, ale jsou to furt peníze daňových poplatníků, furt to budou peníze ze státního rozpočtu. Ale vy jakoby naoko vyřešíte nějakou daňovou reformu. Ale tohleto všechno dohromady dává ten celek a ten celek je, že to je od začátku působení této vlády soustavný útok na seniory.
Nikdy jsem neřekl, že to je černobílé, to jsem neřekl. Obecně v České republice se nemáme tady špatně, to jsem neřekl. Já jenom říkám, že se to netýká úplně všech a také je rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Není pan poslanec Kučera s faktickou, následuje pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já možná fakt opravdu krátce zareaguji na to, co teď tady probíhá. Nemám úplně v oblibě takové ty osobní příběhy, které tady často zaznívají, a ty dopisy diváků, které jsou tady předčítány, ale já skutečně v tuhletu chvíli jeden řeknu. Je to jeden velmi osobní a dělám to snad poprvé za sedm let, nebo jak dlouho jsem v Poslanecké sněmovně.
Moje matka, ročník 43, takže přes 80 let, žije v Ostravě v paneláku, v osmém patře. Je těžce nemocná, nebo respektive velmi nepohyblivá. Ta mi včera volala a to, co tady říkám, tedy říkám s jejím svolením, protože ona mě o to požádala. Požádala mě, abych vám řekl, že si nemáte brát - omlouvám se, ona je z Ostravy - neberte si důchodce do huby. Takže vám to takhle vzkazuji. Mými ústy k vám hovoří moje osmdesátiletá matka, která žije v paneláku v osmém patře v Ostravě na sídlišti a ta vám vzkazuje, vážení poslanci hnutí ANO, neberte si důchodce do huby.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy pan poslanec Janulík a pak následuje paní poslankyně Peštová. Prosím o ztišení.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo. To byla trošku střelba do vlastní nohy, ale přejdu to. Pane ministře, podívejte tady to zdůvodňování. Já jsem vám to tady včera říkal, vy jste něco četl, neposlouchal. Vy řešíte zkrátka rovnici z pravé strany, protože vám to nevychází, a tady ty příběhy, to zdůvodňování. To prostě já vám zdůvodním, že bílá barva je nejsvětlejší odstín černé a černá je nejtmavší bílá. Na to jste tady odborníci úplně skvělí. Ale já bych čekal, že ministr práce a sociálních věcí se spíš, že to bude naopak, že vy budete tlačit, aby tedy ti důchodci to měli čím dál vyšší a čím dál lepší. Když se pořád tak zaklínáme tou Evropou, proč nemáme důchody ve výši, ten poměr HDP takový, jako je průměr třeba Evropské unie? My máme 8 a něco, a průměrné důchody jsou, myslím, v Evropě 13,6 HDP. Takže bych čekal spíš z vaší strany snahu zcela opačnou.
(Nesroz.) Vy jste tady uváděl průměry, ale opravdu zkuste z toho průměru nějak žít a vyžít. Zejména se to týká lidí, kteří jsou třeba výšepříjmoví, kteří potom, když jdou do důchodu, tak to je prostě sociální šok. Protože najednou se jim příjmy propadají úplně brutálním způsobem. Tady bych to spíš viděl. Včera jsem to tady říkal a říkám to znovu. Na jedné straně říkáme, že musíme a bla, bla, bla a zodpovědně kdesi cosi, a na straně druhé vyhodíme tak astronomické sumy, že si to ten důchodce ani nedokáže představit. Argumentace tím, že musíme být zodpovědní a najednou to říkat lidem, jako třeba jsem já, který to má za chvilku pobírat a říkat mně, že když jsem celý život pracoval, nikdy jsem se nezastavil a když jsem se zastavil, tak mě někdo akorát vymlátil koncovky a teď mě řeknete, že tedy mám být zodpovědný? Vždyť jsem byl zodpovědný celý život, vždy jsem platil. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Peštová. Následuje pan ministr Jurečka.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já budu samozřejmě reagovat na svého ctěného kolegu, pana poslance Kučeru. Vaše maminka má štěstí, že žije. Moje maminka byla 42. ročník a bohužel už není mezi námi. (Předsedající: Prostřednictvím, prosím.) Prostřednictvím paní předsedající, nechtějte vědět, co by řekla třeba moje maminka. Ale to je jedno. Bylo by to možná do vašich řad. Bohužel už tady není. V každém případě mně jde spíš o to, že jsme tady zvolení poslanci právě pro ty lidi. Proto tady říkáme ty příběhy, proto tady říkáme to, co nám ti lidé píší a stojíme za nimi. Nám to nikdo nemůže vyčítat, protože vy jste se postavil za svoji maminku, my se stavíme za těch x lidí, co píší nám. ***