Korektura
(12.20 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Jinými slovy, těch 21 let je iluzorní, protože my vždycky musíme počítat průměr za celý ten ročník a neházet přes palubu ty, kteří měli tu smůlu, že se těch 65 let nedožili, a tím vlastně poklesne ten průměr. Co já vám vyčítám obecně v tom návrhu kromě toho, že nejednáte s opozicí, věci, která má dosah, na tom se shodneme, za několik volebních období, tak je to, že vy vlastně od svého nástupu k vládě tady máte dvě mantry. První je řešení zadlužení a druhý je řešení neudržitelného systému důchodů, vyplácení důchodů, změna důchodového systému, reforma a podobně. U toho prvního si neodpustím jednu větu. Teď vám Eurostat nějakým způsobem opravil ten schodek za minulý rok, ukazuje se, že ty schodky jsou velké, a vy jste to zadlužili už teďka více než předchozí dvě vlády dohromady za osm let, takže tam se vám to moc nedaří. Ale když už pak škrtáte, tak už je to na úkor, řekněme, nějaké elementární spravedlnosti. Tady neprojde ani pozměňovací návrh na zvýšení příspěvku na péči v prvním stupni. Kolik tam ušetříte peněz? A na druhé straně ty peníze tady proudí levá, pravá a je vám to úplně jedno.
U té druhé mantry, to jsou ty důchody, tak já připomenu, že vy jste už zrušili tu mimořádnou valorizaci, vy jste zrušili i ten příspěvek u penzijka například pro lidi, kteří pobírají důchod, pro seniory, kteří pobírají důchod, tak nově, když si spoří - a my chceme po lidech, aby si spořili - tak nebudou mít státní příspěvek. Na to dokonce my dáváme podání k Ústavnímu soudu, protože vy jste to udělali i u běžících smluv. I u běžících smluv, to považuju za úplně neuvěřitelné, a dokonce jste tam ty lidi zamkli, protože oni, když by odešli, tak přijdou o ty státní příspěvky už připsané z předchozích let. Dokonce, kdyby odešli a jsou tam kratší dobu než dva roky, mohou přijít i o svoje vlastní prostředky. To je za mě něco neuvěřitelného. A tohleto je vlastně třetí taková věc. Jako by to znamenalo, že ta situace, v které jsme, aniž byste to řekli, ale těmi návrhy to dáváte najevo, jako by za to mohli fakt ti důchodci, protože to je jeden návrh za druhým. Ten, kterých jsem tady před chvilkou popisoval, za mě je na hraně ústavnosti, za mě je to protiústavní, měnit už běžící smlouvu, nedělat to od nových smluv. A vy jedete dál, že jo? Měníte systém valorizace z té poloviny na třetinu toho nárůstu, o tom asi tady bude hovořit nebo hovořil Aleš Juchelka. A teďka vlastně ten věk odchodu do důchodu, který teda původně neměl žádný limit a teď má ten limit těch 67 let. Já se obávám, že vy vlastně jak vy do nás, jak vy nám vždycky vyčítáte, že my strašíme, nebo že - já z těch různých konferencí, kterých se poctivě účastním, tak si to píšu, ty termíny, rozeštvávat společnost třeba, to používáte dost často, někteří vládní politici, rozeštváváme společnost, poštváváme lidi proti sobě a tak dále. Tak já mám pocit, že vy tam vlastně v nás vidíte to, co ve vztahu teďka k důchodcům děláte vy. Vy prostě stavíte ty generace proti sobě. Výčitky vůči seniorům. Že ty důchody, ty jejich důchody, že nás zatěžují, že je to problém, jakkoliv tahleta úprava samozřejmě se těch stávajících důchodů nedotkne, ale právě ono se jich to dotkne společensky. Společensky se jich ty věci dotýkají, protože je to vlastně nosné téma. Kdyby sem přiletěl Ufon a vzal si vlastně všechny ty změny za poslední rok, tak by měl pocit, že my dáváme na ty důchody 40 % ze státního rozpočtu, nebo teda z HDP, abych byl přesný, tak, jak se to počítá a porovnává v rámci srovnání Evropské unie, a že to je úplně neudržitelné. Když se podíváte na skutečná čísla, tak my jsme pod průměrem Evropské unie v této chvíli. Ano, do budoucna se to má, ten poměr, zhoršovat nebo zvyšovat. Teď jsme někde 8,5 - 9 %,. Když jsem se díval zpátky 10 let, tak to tak osciluje kolem té hranice. Není to tak, že by to vytvářelo tu hokejku směrem nahoru. Ale vy těmi jednotlivými, kdyby to byla jedna změna, ale těmi jednotlivými změnami co čtvrtrok, co půlrok, vlastně vytváříte ten dojem, že to je ten největší problém. Mně tam chybí, a říkal jsem to konzistentně i u těch předchozích návrhů, něco pozitivního. Nějaká motivační záležitost z hlediska prorodinné politiky, to tam není, nic takového tam není, něco ve vztahu k seniorům, k jejich práci těsně před tím důchodovým věkem, možná třeba i nějaká debata o nějakých bonusech z hlediska zdravotnictví, z hlediska správné životosprávy, prostě něco pozitivního, nějaký pozitivní moment vyvolat. Zatím je to jakoby trestání. Jednou je to mimořádná valorizace, pak je to zpřísnění u klasické valorizace, pak je to potrestání těm, kteří si ještě spoří, ale zároveň druhým dechem říkáte lidem, aby si spořili. Ale když už teda dosáhnou důchodovou věku, tak jim to sebereme a teďka toto.
Takže za mě, já mám v tomhle, nezlobte se na mě, vyčítám, že vy tímhle tím že se zaměřujete jenom tímhle směrem, vytváříte ty možné mezigenerační konflikty, které by tady mohly být. Takže to děláte vy a nás z toho obviňujete. Já bych nepoužil slovo rozeštvávat společnost, protože mně to přijde jako slovník před rokem 1989, ale vy to používáte dost často a skoro bych řekl, že tady to pasuje, tohle to vaše slovo, protože z toho vyplývá, že když se bavíme o věcech pro lidi se zdravotním postižením, pro seniory, tak na to peníze nejsou, ale na jiné věci samozřejmě peníze najdou. A proto mě oslovil z hlediska právě toho mezigeneračního pohledu ten text, byl u toho autor, neznám vůbec, Jaroslav Štefec, který to údajně dal dohromady z různých asi podnětů na internetu, poslal to mailem, mě to zaujalo a myslím si, že to jako krásně popisuje tu generaci, která, nevím proč, a vy to na mikrofon jakoby neřeknete, nepřiznáte, a já tomu rozumím, já bych to taky neudělal. Vám leží v žaludku ty výsledky voleb posledních. Já si myslím, že to jenom jakoby podtrhly, a proto si teda dovolím teďka v závěru, a využiju toho, přečíst ten text a takový ten politický statement a čísla a statistiky si potom nechám, s dovolením, na třetí čtení.
Takže teďka už budu číst něco, co není můj text, a myslím si, že to krásně shrnuje tuhle tu generaci, o které se bavíme, na kterou tohle to přímo nedopadá. To já neříkám, abyste mi to pak nevkládali, nepřihlásili se s faktickou, ale která vlastně tímhle se cítí být poškozena, tou atmosférou, že prostě vlastně ty důchody nás stojí peníze a my se zadlužíme a pan ministr nebo někdo ví, že za 30 let to bude 300 miliard, a teď to ví úplně přesně na korunu, a působí to jako deficit 300 miliard toho důchodového systému a působí to potom ve výsledku hrozně komicky. Takže mi dovolte přečíst tenhle text, takže nebudu mít teďka na vás chvilku oční kontakt, tak mě, doufám, omluvíte:
Jak nás vlastně charakterizovat? Narodili jsme se ve čtyřicátých a padesátých letech a vyrůstali v padesátkách, v šedesátkách, studovali jsme v šedesátých, sedmdesátých letech a v sedmdesátých až devadesátých jsme se ženili nebo vdávali a také objevovali svět, začali jsme dobrodružství konce osmdesátých let, zlatá devadesátá a přehoupli se do roku 2000. Po roce 2010 už jsme byli tím moudřejší a teď ve dvacátých letech prostě jedeme dál.***