Korektura

Těch příkladů v zahraničí je obrovské množství, ať už se podíváme na severské státy, nebo ať se podíváme třeba na Singapur, kde existuje několik státních fondů. Takže tam máme, v Singapuru třeba existuje státní fond, který spravuje národní rezervy. Není to věc tak vzdálená, jak by se mohlo zdát, protože třeba jeden z těch singapurských fondů koupil 30 % ve společnosti CETIN v roce 2021. Takže 30 % tam vlastní Singapurci přes tento státní fond a stejně tak ty fondy se snaží hledat investiční příležitosti tak, aby zhodnotily ty peníze ať už seniorům, nebo pro centrální banku, nebo pro koho to spravují.

Kdyby se nám podařilo ty podmínky uvolnit, ale současně je nechat takové, aby nebylo možné ty peníze rozkrást, což si myslím, že je také zcela zásadní, to je ten druhý, opačný extrém, kdy ty peníze - jeden extrém je, že se nic nevynese, a druhý extrém je, že ty peníze někam zmizí a ti lidé přijdou o svoje celoživotní úspory na penzi. Pokud najdeme něco mezi, jako to bylo v těch severských státech, tak potom ty peníze by samozřejmě měly i pozitivní efekt na české kapitálové trhy, kde my máme jako Česká republika problém, že pražská burza reálně má velmi velký nedostatek reálných obchodovatelných aktiv, se kterými by se tam mohlo obchodovat. V podstatě z těch velkých firem je tam jenom ČEZ. Toto by byla možnost, jak podpořit český akciový trh, pokud by to bylo nastaveno s pojistkami třeba na velikost toho portfolia, které by se do toho mohly promítnout.

My už jsme o tom mluvili v našem plánu Republika v pohybu, kde jsme navrhli právě způsob, jak spojit s důchodovou reformou i ten investiční pilíř a jak zajistit, že těchto 600 miliard korun bude pracovat ve prospěch těch lidí, kteří tam tyto úložky mají. A ono by stačilo, klidně nechme, pokud to někdo chce mít takto, tak klidně nechme tu možnost, že to může být takto, ale současně většina lidí tak nějak spoléhá, že ten stát zvolí vhodnou variantu. Proto také v těch severských státech někdy je investiční fond, který se stará se státním dozorem, se státním kompetentním obsazením o to, aby tam bylo zhodnocení. Takže šlo o to, abychom třeba změnili to výchozí nastavení, jakým způsobem budou zhodnocovány ty prostředky u lidí, kteří to sami řešit nechtějí, ale prostě jenom si chtějí zodpovědně spořit na důchod, ale nejsou nějací experti na finanční trh. Takže to je ta třetí výhrada k tomu chybějícímu investičnímu pilíři.

Čtvrtá poznámka se týká toho, že bychom měli jako stát usilovat o to, abychom více propagovali tu možnost postupného přechodu do důchodu. Ono už to tady zaznělo. Dneska to je možné. Také vláda se zasadila o zkrácené úvazky, což je také pozitivní, ale není s tím spojena dostatečná informovanost těch lidí, jaké možnosti můžou využít, jak už je to dneska výhodné, že když někdo si to rozloží. Tady jde čistě o tu propagační složku, kterou by jim stát mohl zajistit. Třeba když vezmu ten zmiňovaný Singapur, tak když jedete v Singapuru metrem, tak tam, kde čekáte na nástupišti na metro, vidíte velkou reklamu na x různých věcí, které jsou v zájmu státu, počínaje tím, jak si má člověk spořit na důchod, a velmi jakoby přátelsky, nenásilně vysvětleno až po to, že hledají nové dozorce do věznic, protože stejně jako my mají nedostatek lidí ve věznicích.

A samozřejmě součástí té motivační složky by mohlo být i, že bychom rozvíjeli programy, které umožní seniorům zůstat v takové kondici, aby dokázali žít plnohodnotný život, aby se naučili pečovat třeba i o svoji flexibilitu a nedostávali se do toho závislého postavení v domovech důchodců, což jsou věci, které by měly podporovat zdravotní pojišťovny, ale víme, že ta podpora prevence je věc, která teprve začíná a v současné době je z mého pohledu zatím zcela nedostatečná, i když jsou to peníze, které by se nám bohatě vrátily.

A poslední poznámku jsem chtěl věnovat tomu, že my skutečně máme průběžný systém. To znamená, nestačí, že se staráme o to, kdo kolik kde ukládá, kdo kdy odchází do důchodu, ale musíme se starat i o to, aby tady byli lidé motivováni zakládat rodiny. A nemyslím to v tom slova smyslu, že bychom měli dělat sociální inženýrství, že by se kvůli důchodovému systému mělo tlačit na lidi nějak, aby měli děti navíc, aby pomohli zachránit náš důchodový systém. Tak to by bylo samozřejmě absurdní, ale myslím si, že je zcela legitimní debata o tom, jaké jsou motivace mladých lidí zakládat rodiny a jestli ty podmínky dneska jsou ideální. Já myslím, že každý máme vlastní životní zkušenost při zvažování toho, kdy, jak zakládat rodinu a tak dále, a že určitě těch faktorů tam bude více. Nicméně z těch nejdůležitějších určitě připadají v úvahu příjmy, aby byla ta rodina zajištěná. To znamená, z našeho pohledu se domníváme, že ta věc, kde může stát pomoci, je valorizovat rodičovský příspěvek, to znamená, zvyšovat rodičovský příspěvek aspoň tak, jako se zvyšují tím tempem důchody tak, aby nedocházelo k rozevírání nůžek mezi různými skupinami obyvatel, kteří prostě z objektivních důvodů jsou závislí na státu ve své životní situaci.

Za druhé, tím druhým faktorem je určitě bydlení. A tady souhlasím s tím, co už zaznělo, že máme velký problém. Máme tady krizi drahého bydlení a bohužel ta plánovaná výstavba, státní podpora výstavby, není taková, jaká by měla být. Nedá se na to spolehnout. Zákon o podpoře bydlení jsme se dneska dozvěděli, že bude osekán. Neexistuje tady v podstatě regulace toho, že se nám vylidňují centra pomocí investičních bytů, v kterých potom bydlí turisté přes Airbnb a nemůžou tam bydlet rodiny, a z těch center měst se stávají skanzeny nebo v lepším případě letní letoviska pro cizince, jako to tady máme třeba v hlavním městě Praze.

A poslední faktor, ten se týká pocitu bezpečí, do kterého se samozřejmě promítá válka. Tak tady asi nemá smysl to nějak sáhodlouze rozebírat. Válku je potřeba vyhrát a uzavřít nějakým důstojným mírem tak, abychom mohli zase normálně žít.

Já jsem chtěl poděkovat... Máme tyto připomínky k tomu návrhu, takže pro mě osobně jsou tyto důvody spíše, proč to nepodpořit, ale budu čekat na tu finální variantu. Zatím to směřuje k tomu, že dojde k výrazné odchylce od toho vládního návrhu, který jsme odsouhlasili, takže to je pro mě spíš důvodem to nepodpořit. Ale chtěl jsem poděkovat panu ministrovi, že tady takhle dlouho s námi je. Teď zrovna si odskočil, ale... (Stojí u vládních lavic.) Pardon, neviděl jsem vás. Omlouvám se. Takže jsem chtěl poděkovat panu ministrovi, že se účastní té rozpravy a že se tomu věnuje, protože už jenom to, že se tato vláda vrhla do toho, že důchodovou reformu dělá, tak je věc, kterou je potřeba pochválit. A ta odvaha, byť samozřejmě máme teď občas mezi sebou nějaké přestřelky, tak ta odvaha samotná, že do toho vláda jde, tak je pozitivní.

Já jsem potom ještě dostal nějaké příběhy od občanů, kteří mají dotazy k tomu systému předčasných důchodů, a zase je to pořád vlastně dokolečka to, že občané upozorňují, že ten systém je těžko předvídatelný, protože se neodvíjí od těch peněz, které by do toho uložili. Ten dotaz se týká předčasných důchodů bez výplaty a toho, v jakém okamžiku si člověk požádal, a podle čeho se potom vyměřuje i u lidí, kteří déle pracovali, ale požádali si o to z nějakých - protože se o tom mluvilo v médiích dříve a teď už to není revidovatelné, ale vzhledem k tomu, že respektuji čas Poslanecké sněmovny, tak tady nebudu celý ten příběh číst, ale pošlu ho panu ministrovi, a poprosím ho, jestli by na to mohl odpovědět písemně tak, aby se občané dozvěděli, jaké jsou možnosti řešit svoji životní situaci s předčasnými důchody. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu předsedovi Michálkovi. Jeho vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jenom oznamuji, že jsme se vystřídali na místě předsedajícího. S první faktickou poznámkou vystoupí můj ctěný kolega, pan poslanec Vít Vomáčka, připraví se pan kolega Patrik Nacher, poté Jiří Mašek a Hubert Lang. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já budu pokračovat v tom pozitivním tónu, který tady pak pronášel, prostřednictvím předsedajícího, pan kolega Michálek. Já jsem přišel trošku pozdě a zareagoval jsem nebo napsal jsem si jednu poznámku, kterou tady můj předřečník pronesl, a to, že takto nešťastně to bylo nastaveno v roce 2022. ***