Korektura
(18.10 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Pojďme se bavit o té podobě, protože celkem, když se podíváme na finanční situaci, tak je zcela neudržitelné, abychom nic nedělali. Byť to někdo nazývá parametrickými změnami - a ony to jsou částečně změny parametrů - tak jsou to změny, které jsou z velké části neodkladné. Změny, které musíme udělat, protože pokud bychom je neudělali teď a odkládali je do budoucna třeba 10 let, tak to potom akorát zhoršíme a dopadne to daleko hůř na ty, kteří tady budou stát nebo sedět po nás. Ten systém je dneska už desítky miliard v minusu i po tom, co jsme provedli změny valorizace. Takže evidentní je, že to nestačí. Dokonce se nám zhoršila situace s porodností, takže musíme i v této oblasti něco dělat.
Já se nemůžu ztotožnit s tím, co říkají kolegové z opozice, že tady chybí respekt pro seniory. Myslím si, že kroky vlády vůbec nevypovídají o tom, že by nepřiznávala seniorům, kteří si za svoji celoživotní práci zaslouží adekvátní příjmy tak, aby měli dobrou životní úroveň jako celý zbytek společnosti. Dokonce když se podíváme na to, jakým způsobem se valorizovaly jednotlivé částky, tak u seniorů je valorizace bezkonkurenčně největší v porovnání se všemi ostatními skupinami obyvatel. Čili prosím, mějme respekt pro všechny občany České republiky. Snažme se nevytrhávat jednu skupinu z naší společnosti tak, jako nevytrháváme jednotlivé lidi z rodiny. Jsem také rád, že pan ministr doplnil - což bylo patrně nedopatření - omezení zastropování na 67 let, protože to je věc, o které jsme se takto bavili i v předchozích diskusích.
Takže pokud jde o základní teze reformy, tak my je v Pirátské straně podporujeme. Smířili jsme se s realitou, zejména moje generace třicátníků, čtyřicátníků, že si budeme muset částečně spořit na důchod sami, že se o nás stát nepostará, že zkrátka demografie je neúprosná, snižuje se počet ekonomicky aktivních obyvatel a budeme se muset nějakým způsobem o sebe postarat a spořit si část peněz sami.
Souhlasím také s tím, co říkají kolegové z opozice - pojďme řešit otázky ekonomické, kterým jsou lidé vystaveni, jako jsou ceny v obchodech, což vláda samozřejmě může ovlivnit pouze zprostředkovaně. Vláda, respektive nezávislé orgány, které jsou v exekutivě, jako ÚOHS, můžou například kontrolovat kartely. Můžeme řešit podmínky dotací tak, abychom méně peněz dávali na dotace těm takzvaným dotačním podnikatelům, dotační ekonomice, ale více peněz dali třeba domácnostem. Protože některé státy, jako třeba Rakousko, berou peníze, které dostávají z povolenek, a ty peníze redistribuují svému obyvatelstvu tak, aby si mohli dovolit koupit třeba novější auto nebo zateplit barák, aniž by museli vyplňovat složité formuláře.
Takže teď po tom, co jsem uvedl, že podporujeme v zásadě ty teze, tak bych chtěl promluvit i o některých našich připomínkách, výhradách, které k tomu návrhu tak, jak byl předložen, máme. Za prvé, budu mluvit o plánovaném vyškrtnutí náročných profesí. My jsme na vládě udělali poměrně složitý kompromis, že se dohodlo, že budou do kategorie náročných pozic spadat osoby, které jsou ve třetí a čtvrté kategorii. Je to je něco přes 100 000 lidí, kteří by měli nárok na předčasný důchod, který by byl spojen s tím, že jejich zaměstnavatel jim na ten "předčasný důchod" bude přispívat, že bude platit vyšší pojistné.
Bohužel v návaznosti na to, co tady návrh přišel do Poslanecké sněmovny, zatlačili zaměstnavatelé a najednou nějakých 90 000 lidí, čili drtivá většina těch lidí, kteří pracují v těžkých podmínkách, pracují v mrazu, v chladu, v prachu - jsou to opravdu velmi náročné profese - ve vibracích, kde to má vliv na jejich tělesnou konstituci, tak vypadnou z toho plánovaného okruhu předčasných důchodů. Takže se tady vlastně vytvořila obrovská disproporce mezi tím, že tito lidé, kteří by si ten předčasný důchod zasloužili a u kterých by to bylo logické, tak ti vypadnou, a naopak pokud jde o předčasné důchody v roce 2022, tak tato vláda udělala úplný opak. To znamená, že nadměrně motivovala lidi k tomu, aby šli do předčasného důchodu, včetně těch lidí, kteří by to úplně nepotřebovali. Ti lidé samozřejmě postupovali racionálně a pokud to pro ně bylo výhodné, tak tu nabídku využili.
Je otázka opravdu spíše na představitele státu, proč to celé bylo nastavené takto nešťastně v roce 2022, kdy v důsledku mimořádné valorizace vznikla velká disproporce. Disproporce spočívá v tom, že když člověk poctivě pracoval, nešel do důchodu, pracoval déle, tak ten důchod, který byl přiznán o několik let později, byl nižší než předčasný důchod, který byl přiznán v důsledku mimořádné valorizace. Rozdíl činí nějakých 2 000 korun, čili je to významná nespravedlnost. Je škoda, že se to na Ministerstvu práce a sociálních věcí takto zpracovalo.
Když se podíváme na rozpočtové náklady, tak se dostáváme do poměrně vysokých částek, protože jenom jednorázově tato vlna asi 55 000 lidí, kteří využili tuto propagovanou možnost, nás stála 14 miliard korun. Když to srovnáme s náklady, co nás to bude stát ročně do budoucna, tak to je dalších 1,5 miliardy korun. Takže celkové dopady suma sumárum jsou nějakých 44 miliard korun. Těch 44 miliard korun je samozřejmě částka, kterou jeden úředník z Ministerstva práce a sociálních věcí okomentoval slovy, že nějakých 50 miliard nehraje roli v důchodovém systému.
Na druhou stranu je to částka, která je velmi vysoká, která, myslím si, že pokud šetříme v tom systému, tak bychom měli šetřit důsledně. Neznamená to, že bychom měli snižovat důchody. Pro to já nejsem, aby se snižovaly předčasné důchody. Jsem pro to, aby se zvyšovaly, ale aby se srovnala výše důchodu tak, aby to bylo spravedlivé. Protože už jsme se tady několikrát bavili o tom, že bychom měli vycházet z toho systému, že alespoň část peněz přenastavíme pomocí osobního konta, kdy by byla osobní konta, která by lícovala se zásluhovou složkou zcela transparentně pomocí pojistné matematiky. V případě nějakých srozumitelných redukčních hranic si myslím, že bychom tady tuto diskusi vůbec nevedli, protože by to bylo zkrátka předvídatelné.
Takže tolik je asi moje druhá výhrada. Je to věc, kterou jsem říkal panu ministrovi, když se ten návrh připravoval i koaličně projednával, že mi to přijde jako záležitost, které by se ministerstvo mělo věnovat. Bohužel ministerstvo dospělo k závěru, že ta obrovská mezera mezi předčasnými důchody vzniká v důsledku mimořádných valorizací, že nenachází žádný ústavně konformní způsob, jakým to řešit. Takže tam jsme se zasekli a zůstává tam tato disproporce.
Třetí výhrada, kterou mám k tomu návrhu a která také už byla zmiňována opakovaně, spočívá v tom, že tam chybí v podstatě investiční pilíř. To je věc, bez které důchodová reforma může fungovat jenom částečně. My jsme jako vláda - ještě když jsme byli ve vládě - předložili DIP, investiční produkt, který částečně může toto suplovat, ale nezaměřili jsme se na druhou důležitou část, a to je, jakým způsobem vyřešit stávající fondy. To znamená tam, kde je obrovské množství peněz, nějakých 600 miliard korun, kde to bylo nastaveno velmi konzervativně.
Takže člověk si chtěl spořit na důchod, chtěl být zodpovědný, tak si tam uložil peníze. Tím se tam nastřádalo nějakých 600 miliard, ale bohužel to bylo nastaveno tak konzervativně, že část těch fondů prostě třeba jenom nakupuje státní dluhopisy. Takže třeba 90 % jejich portfolia jsou státní dluhopisy a je tam omezení, celé je to postaveno tak, že se musí snažit, aby byly na nule nebo něco málo nad nulou. Potom si ta finanční instituce strhne provizi 0,6 % a dostáváme se do situace, kdy ti lidé v době, kdy je rekordní inflace, tak jejich zhodnocení bohužel je nastaveno tak, že to je v podstatě nula, že takhle v podstatě krmíme ty finanční instituce.
Takže to určitě šťastná cesta nebyla. Myslím si, že správné by bylo, aby vláda tedy usilovala o reformní úsilí, přišla na to, jakým způsobem ne transformovat tyto fondy, ale možná v některých ohledech rozvolnit, aby ty peníze se daly třeba investovat do výstavby nových bytů, do něčeho, co bude vracet zpátky peníze do systému. ***
