Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(14.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
To znamená, vybrané pojištění versus vyplacený objem důchodů v přebytku. Za rok 2019 byl ten přebytek 16,44 miliardy. To znamená, víc se vybralo, než se vyplatilo. Ještě za rok 2021, před nástupem Fialovy vlády, bylo snesitelné nízké saldo 2,26 miliardy korun a zásadní zlom přišel až za této pětikoaliční vlády, roky 2022, 2023. Ano, nezpochybňuju to - bylo to kvůli vysoké inflaci, ale ta byla také do velké míry způsobena Fialovou vládou: Byly to vysoké ceny energií, které máme dodneška, Green Dealu, kvůli kterému budou odcházet a odcházejí firmy už do Asie, do Spojených států amerických a podobně - protože se tady velmi těžko dá podnikat, jestli máte vysoké vstupy, tak nejste konkurenceschopní na trhu, to je evidentní. Samozřejmě inflace způsobila to, že bylo ze zákona nutné několikrát mimořádně valorizovat důchody, což způsobilo eskalaci výdajů důchodového účtu a jeho schodku. To znamená inflace - inflace byl ten velký problém. Rok 2022 až 2023, stouply výdaje důchodového systému meziročně o 100 miliard korun, tedy za této vlády. Příjmy důchodového účtu rostou kontinuálně v posledních letech v průměru o 50 miliard korun ročně, což by bez výdajů na mimořádné valorizace umožňovalo držet bilanci důchodového účtu v rovnováze. To znamená, že inflace byl ten problém.
Další faktor - zvyšování mezd, které zaostávají za západním zahraničím. Pamatujete si to, když jsme vstupovali referendem do Evropské unie? Jak nás ujišťovali o tom, že jeden z velkých důvodů hlasovat pro vstup do Evropské unie je, že za několik let - za několik let! - se dostaneme, co se týče mezd a platů, na úroveň západních zemí? Tak já vám řeknu, jak to je. Je rok 2024 - to znamená 20 let po vstupu do Evropské unie - a jsme zhruba na 60 procentech západních platů. Ale tak to bylo vždycky, prostě tak to bylo vždycky, možná jsme měli o něco málo nižší platy, o 10, 20 procent ještě, a mzdy, ale zhruba ten poměr se zachovává dodnes. Kdyby se zvýšila průměrná mzda, kdybychom to dokázali, zvýšit průměrnou mzdu o 1 000 korun, tak máme zhruba 25 miliard nových příjmů důchodového účtu plus vyšší daňové příjmy. To znamená, my bychom dneska dokázali vygenerovat na důchodovém účtu 75 miliard ročně, tedy kdyby se splnilo to, co nám slibovali v roce 2004, a měli jsme západní mzdy, tak jsme dnes někde úplně jinde a tuto věc v podstatě ani nemusíme řešit.
Podívejme se na exekuce. Ti lidi, kteří mají exekuce, jsou vytlačeni do šedé ekonomiky. Chodí od práce k práci, než na to finanční úřad přijde, zaměstnají se na půl roku, berou si samozřejmě peníze na ruku, a jakmile se na to přijde, že tam někde pracují, tak utečou a hledají si někde jinou práci, kde jim samozřejmě na ruku peníze ještě dají. Ti zaměstnavatelé toho využívají bohužel tak, že těmto lidem dávají ještě míň než minimální mzdy jenom proto, že vědí, že jsou v nouzi a že nemůžou jít někde... nebo že je pro ně velmi složité se někde zaměstnat do hlavního pracovního poměru a platit z toho daně a pak ještě ty exekuční splátky. Zvykli si na to, nevydělává z toho ani věřitel, ani stát, protože ti dlužníci prostě neodvádějí odvody. Já jsem přesvědčen, že to musíme udělat tak, aby přestože se provinili, dostali se do exekucí, pravděpodobně porušovali zákon, tak je potřeba, abychom je vytáhli z šedé ekonomiky a aby platili daně. Zhruba polovina lidí, která je v neřešitelných exekucích, pracuje načerno, optimalizuje své příjmy, aby si snížila příjmy oficiální a nemusela z toho platit exekuční splátky.
V šedé ekonomice se takto z důvodu exekucí ztrácí zhruba 12 miliard korun ročně - to je velmi konzervativní, nejnižší odhad v ročních nezaplacených odvodech na sociálním pojištění. Lidé se ptají, proč je šedá ekonomika tak velká? Proč tak bobtná? Kde jste přišli k tomu, že je v šedé ekonomice půl milionu lidí na černém trhu? My samozřejmě vycházíme z informací, které jsme získali od lidí pohybujících se v oboru, ať už se jedná o zaměstnance Ministerstva práce nebo třeba o Inspekci práce. Na IČO pracuje až milion lidí a z naší praxe je možné si domyslet, že se jedná o švarcsystém až u třetiny z nich. To by bylo asi 300 000 lidí. Potom je zde 50 000 lidí, kteří jsou zaregistrováni na Úřadu práce, ale někde také částečně pracují, aby si k tomu, k té sociální dávce z Úřadu práce ještě přivydělali. No a pak je tady ještě jedna forma, kterou vidíme hlavně v gastronomii nebo stavebnictví, kde lidé dělají oficiálně za minimální mzdu a zbytek dostanou na ruku.
My předkládáme asi devět nebo možná deset pozměňovacích návrhů. Budeme je předkládat dnes, jakmile se otevře rozprava a podrobná rozprava. V podstatě ten největší problém, který jsem tady jmenoval, je zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let. Já jsem přesvědčen, že lidi, kterým je 65 let a víc, už by si měli odpočinout, měli by si odpočinout za to, že tady platili celý život daně, sociální pojištění, zdravotní pojištění, a měli by mít právo na to, normálně, v klidu dožít svůj život ve starobním důchodu. Většinou jsou to lidé, kteří odpracovali - my jsme průmyslová země - kteří odpracovali 45 let v náročných profesích a podmínkách, a za to přece člověk nemůže být státem ještě potrestán tím, že bude potom pracovat do konce života. Já si vůbec nedokážu představit, jak budou lidi po 65. roku věku pracovat v nějakých těžkých funkcích, v nějakém těžkém zaměstnání, ale vím také, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje na tom, že vyjmenuje, nebo že možná má vyjmenované práce, kde by samozřejmě lidé odcházeli do starobního důchodu dřív.
Tak, co navrhujeme dál? Aby se lidem, jejichž účast na sociálním pojištění je minimálně 40 let, předčasný starobní důchod oproti řádnému starobního důchodu krátil o 50 procent méně, než je tomu dnes. Navrhujeme zrušení ustanovení o zákazu valorizace procentní zásluhové složky předčasného starobního důchodu, které do zákona o důchodovém pojištění prosadila současná vládní koalice.
Navrhujeme také zrušení mechanismu zvyšování odchodu věku do řádného starobního důchodu nad 65 let věku. O tom tady mluvím od začátku. Je to právě ten červený hadr, díky kterému budeme určitě hlasovat proti této důchodové reformě v jejím třetím čtení, a dokonce to považujeme za tak vážné, že jedním z pozměňovacích návrhů dnes bude návrh na zamítnutí.
V České republice je dlouhodobě doba dožití ve zdraví pod tímto věkem, 60 až 62 let. V České republice je v evropském kontextu nejvyšší podíl průmyslu - to už jsem říkal - a tudíž i fyzicky náročných profesí. Ale dál, v České republice je také nejdelší pracovní doba v Evropě, dle propočtů odborů a OECD je v České republice jedna z nejdelších životních pracovních dob v životě. Češi za život odpracují nejvíce hodin, ale pozor, paradoxně v kontextu k těm západním zemím za to mají nejméně peněz. Rozdíl mezi českým a německým zaměstnancem je zhruba 400 hodin ročně v neprospěch toho českého. Za 4 roky je tak odpracováno o rok více a za 40 let aktivní ekonomické kariéry o 10 let více. To už jsou přece alarmující čísla.
Dále navrhujeme vypustit z vládní novely zákona o důchodovém pojištění změnu výpočtu starobního důchodu od roku 2026, která je vůči budoucím příjemcům důchodů výrazně nepříznivější než současná úprava. ***
