Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 696/ - druhé čtení

Tímto návrhem jsme se zabývali ve středu 2. října, kdy byla přerušena obecná rozprava. Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 696/1 až 696/3. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr pro místní rozvoj Marian Jurečka a zpravodaj garančního výboru, poslanec Michael Rataj.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které mám zde zatím dvě faktické poznámky; pan poslanec Zlínský a potom také pan poslanec Salvetr. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já budu navazovat tedy těžce, protože to bylo přerušeno, na vystoupení váženého poslance pana Huberta Langa, který tady při svém projevu zmínil, že jeden z hlavních důvodů poklesu porodnosti u nás a v podstatě i v celém rozvinutém světě jsou ekonomické důvody a že máme tady deficit ohledně startovacích bytů pro mladé. Já bych s tím tedy souhlasil pochopitelně.

Ale nemyslím si, že to je jediný důvod. Ty důvody jsou mnohé, ten problém je nesmírně komplexní a myslím si, že ten sebedestrukční prvek úpadku porodnosti a demografie v rozvinutých zemích je přímo zakódován v základech naší civilizace, protože si myslím, že ten způsob žití a bytí v těch rozvinutých civilizacích mění nějakým způsobem mozky jednotlivých členů těch rozvinutých populací a dochází i použitím antikoncepčních prostředků a preparátů k odpojení rozkoše a rozmnožování.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, že vás přerušuji, pane poslanče. Kolegové, kolegyně, prosím o klid, případně své rozhovory přesuňte do předsálí. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji. A dále si myslím, že ten náš současný způsob života mění a oslabuje naše rozmnožovací a mateřské půdy. Vidíme to třeba v tom, jakým způsobem nám narůstá množství lidí, kteří podporují LGBT+ komunity. Já jsem si našel -

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, dala jsem vám čas navíc, protože jsem vás přerušila, ale čas vám již uplynul. Děkuji. Poté vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Rudolf Salvetr. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já vaším prostřednictvím bych také rád zareagoval na pana kolegu Langa. On tady včera mluvil o otázce, kterou, když položíte lidem, zda chtějí prodloužit věk odchodu do důchodu, tak nevím, jestli 80 nebo 90 % řekne, že ne. No, vždyť je to naprosto logická odpověď. Odpověděl by tak pravděpodobně i pan ministr, kdyby nenesl tu zodpovědnost a nepracoval s nějakými daty o vývoji, který může v té společnosti - a říkám může, nemusí - nastat. Odpověděl bych tak i já někdy před 25 lety, když se prodloužil věk odchodu do důchodu na 65 let, i ale dílem proto, že mladýma očima to vidíte jinak, tak jsem se o to příliš nezajímal a pak jsem byl zaskočen, že to není v mém případě jako poslední ročník těch 62 nebo 60, ale že je to 64 let a 10 měsíců.

Ale to, co tady podstatné včera zaznělo, a bylo to od kolegů z opozičních lavic, a budu reagovat vaším prostřednictvím na pana Volného, na pana Zlínského a také na pana kolegu Brázdila a Janulíka.

Padala tady slova solidarita a blahobyt. Ona ta dvě slova spolu trošku souvisí, alespoň z mého pohledu. Ta společnost, o které tu mluvili, že se máme relativně dobře a žijeme v blahobytu, tak s sebou také nese to, že se příliš o to bohatství dělit nechceme, a ve chvíli, kdy je společnosti nejhůř, tak je schopna se rozdělit i o poslední kousek chleba. A jako učitel těžce nesu, když přijde září a první, co se dovíte při odchodu dětí do školy, kolik budou stát po následujících devět let. To je přece přirozené, že se rozdělíme a že ta společnost dětem má poskytnout vzdělání.

A to, co se týká solidarity - vím, že mi to vypršelo. Přihlásím se ještě jednou.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Dobře. Děkuji za dodržení času. Prosím pana poslance Vladimíra Zlínského, aby přednesl svoji faktickou poznámku, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já bych si to dovolil dokončit. Já jsem se do toho ze začátku trochu zamotal , tak se mi to prodloužilo.

Já bych chtěl říct, že nárůst těch lidí, a to je podle mě velké procento, 30 %, kteří se nějakým způsobem identifikují s LGBT+ ve Spojených státech amerických, myslím si, že většina z nich vlastně vypadává z reprodukce, a když se nad tím zamýšlím, tak se ptám, jestli tito lidé, v podstatě ta jejich změna, je způsobena tím, že jsou bombardováni memy ze svého okolí, hlavně teda sdělovacích prostředků a sociálních sítí, anebo jestli je ta změna skutečně biologická, jestli u nich dochází k hormonálním změnám.

Takže my bychom se měli vlastně zamýšlet nad tím, kde je ten základní problém, identifikovat ho a pakliže je samozřejmě jaksi zakódován v základech naší civilizace, tak bychom se nad tím měli zamyslet, protože co s tím dělat? Protože pokud s tím nebudeme nic dělat a nezměníme teda ty základy, tak prostě ta civilizace se zbortí, protože nebudeme mít dostatečné množství lidí, kteří vytvoří její základ.

A Ještě bych chtěl zmínit další negativní prvek, který se tady objevuje, který pravděpodobně není geneticky daný nebo zakódovaný biologicky, ale to je to, že se tady šíří další mem mezi mladými lidmi, že vlastně se nemají rozmnožovat, že poškozují planetu Zemi a že vlastně je ekologické, pokud nebudou mít děti. Myslím si, že to je skutečně mem, který je šířený jaksi uměle, že tohle biologicky zakódováno není.

Tak to je všechno, co jsem chtěl říct k té problematice. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Koten. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na svého předřečníka. Nemyslím tím pana Zlínského. V každém případě vy jste tady zmínil to, že včera řekl Hubert Lang , že 90 nebo 80 % lidí nesouhlasí s tím, aby se prodlužoval odchod do důchodu. Já s tím taky osobně nesouhlasím, protože když se kouknete na tu statistiku, která byla předrevoluční a krátce po revoluci, tak je to tak, že když měla žena tři děti, tak šla do důchodu v 54, dvě děti v 55, jedno dítě v 56, žádné dítě v 57.

A když se podíváte i na v uvozovkách, myslím tím fyzické opotřebování toho člověka, tak už tenkrát to bylo, neříkám na hraně, ale bylo toho dost. Jo? Já si vzpomínám, když odešla do důchodu moje maminka, tak potom prodělala jednu totální endoprotézu kyčlí, druhou totální endoprotézu kyčlí.

Byla to šéfka laboratoří, takže celý den každý den stála na nohou, každý den, protože v těch laboratořích si nesednete, takže opravdu ti lidé byli opotřebováni.

Pak samozřejmě nastalo období nasypeme si ráno, nasypeme si odpoledne a nasypeme se večer, takže kvalita toho dožití ve zdraví se začínala samozřejmě zhoršovat. Jo? Upřímně, když se podívám na vás, řekněte mi, kdo z vás nebere žádné prášky. Já osobně už beru na tlak, díky Poslanecké sněmovně, dokonce už beru Triplixam. Začínala jsem na dvousložkovém, teď už jsem na třísložkovém. Čekám, kdy dostanu nebo kdy mi tam přibude nějakej prášeček hezky na cukrovku. Tam se asi taky propracuju a říkám, je mi 53. 

Takže postupně budeme nabalovat chemii na to, abysme se dožili nějakého věku. Ale za jakou cenu se dožíváme věku? (Předsedající upozorňuje na čas.) A to se bavíme pouze o nás, který tady přemýšlíme, nebo který -

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas, paní poslankyně. Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Radek Koten a opět pan poslanec Salvetr. Prosím, máte slovo.

 

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážená paní předsedající, já, jak jsem tady slyšel jednoho z předřečníků, tak tam v podstatě bylo řečeno, že se může odcházet do důchodu postupně déle a déle, nicméně já bych to nerad dopracoval k tomu, aby přímo z práce nás tady odvezli černým vozem přímo do penálů. Takže to si myslím, že by opravdu nebyl pro nikoho dobrý konec.

A to, že ten argument, že když tedy se zeptáme lidí, zda chtějí jít do důchodu dříve nebo později, tak samozřejmě řeknou, že chtějí dříve. Tak tento argument si myslím, že tímto by měl být nějakým způsobem vyvrácen.

Co se týká té mezigenerační solidarity, no, tak my ty generace musíme mít a v případě, že je nebudeme mít, tak žádná mezigenerační solidarita nebude, takže v případě, že nebude podpora rodin s dětmi, že ty ekonomické ukazatele budou takové, jaké jsou a ty lidi se budou skutečně, ať už z jakýchkoliv důvodů, že jsou indoktrinováni vzdělávacím systémem, co se týká LGBT+, plus další sociální média, to, že si budou moci volit své pohlaví v deseti,  ve dvanácti letech, tak to si myslím, že je taky zhovadilost nejvyššího kalibru, ale to programování myšlení u dětí, to je hlavně úkolem rodiny. A škola a nevládní neziskové organizace by do toho neměly žádným způsobem zasahovat. A to, že se tak děje i tady za přispění našeho pana ministra školství, to si myslím, že je zrůdnost nejvyššího kalibru.

Takže tato novela důchodového zákona o důchodech nebo o sociálním zabezpečení si myslím, že je opravdu krokem proti lidem a proti tomu, aby to tady mohlo nějakým způsobem efektivně fungovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Salvetr vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Velmi rychle. Já bych si opravdu nepřál, abychom odcházeli rovnou do toho penálu, jak jste říkala, netvrdím, že se má prodlužovat věk do důchodu až bůhvíkam, a velmi dobře si uvědomuji, že rozdíl mezi dožitím a mezi dožitím ve zdraví, ale díky lékařské vědě, a toto taky včera zaznělo, se prostě delšího věku dožíváme a nějakým způsobem na to třeba reagovat je. A jenom potom na té smlouvě společenské, jaký způsob to bude. A k té solidaritě musím jednoznačně se ohradit proti slovům, že ten, kdo se vůbec zamýšlí nad tím odchodem do důchodu, považuje naše starší spoluobčany, a koneckonců s kolegy jsme na prahu toho důchodového věku, za parazity. To prostě není pravda. A sedí tady celá řada starostů, kteří dnes a denně v rámci společnosti rozhodně nepohlíží na tyto lidi jako na parazity. Podívejte se, jak se změnili na mnoha místech, bohužel ještě ne všude, například domovy pro seniory, tak, aby tam skutečně nebyly po šesti, po osmi nebo po více lidech na pokoji.

Ale to, co je chyba politiků takhle napříč, jak tu sedíme, zleva doprava, my nechceme nikomu říkat něco, co je nepříjemné, co překračuje horizont čtyř let, a to je třeba to, že ta solidarita a základ solidarity je mezigenerační, je v rodinách prostě normální, že někdy se postaráte o děti a děti pak to částečně vrátí a nemusí to být finance. Je to například jen ta pouhá návštěva v tom zařízení. A poslední, co by chtěl říct. A já doufám, že na tom bude skutečně shoda. Tady včera také zaznělo, že ten sociální systém má určitý balík peněz a že se má osekat dávkový systém. Já bych byl velmi rád, aby nám toto vydrželo i do projednávání, až se na nás vrhnou všechny organizace, které budou říkat, jak je bezvadné s generacemi, které dlouhodobě nepracují, pracovat a učit je, že se do práce chodí. A jednu věc, poslední, řeknu čas.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, děkuji vám, paní poslankyně Helena Válková s faktickou poznámkou, na řadě po ní Berenika Peštová.

 

Poslankyně Helena Válková: Prosím, nevím, jestli se mi to, paní místopředsedkyně, za dvě minuty podaří všechno říct, ale jsou to reakce na mé předřečníky. Tak za prvé, já tady snad zašeptám, já tady žádné prášky ještě neberu, trošku se toho bojím to tady vůbec říct, ale ono to úzce souvisí s tím zdravotním stylem a řekla bych i aktivním stárnutím, aby naši senioři mohli, a hlavně ti, kteří manuálně pracují, opravdu tady být v relativním zdraví co nejdéle, tak stoprocentně potřebují, aby měli jistotu a klid, pokud jde o jejich důchod. A to je to, o čem i hovořil teď předřečník. Já si myslím, důstojné stáří není jenom o tom, že jich bude pět na pokoji nebo dva na pokoji, ale je to o tom celkovém mezigeneračním respektu, s tím naprosto souhlasím, co tady bylo řečeno, o té věkové solidaritě, o té rovnosti práv, ochrany práv mezi věkovými kategoriemi, a na to se často zapomíná. Já si myslím, že my bychom měli jít samozřejmě jako politici příkladem.

A já jsem se teď v poslední době setkala, opravdu byly snad tisíce lidí, s kterými jsem hovořila, a oni si na to opravdu, pane kolego, stěžují, že jsou v těch menších skupinách sociálních diskriminováni tím. Ale ty se jdi už projít na procházku a ty si támhle sedni na kafíčko, ale oni ještě ti, kteří nejsou na tom mentálně tak, že už nemůžou nic jiného dělat, aby se chtěli aktivně podílet, spolupodílet, to je to aktivní stáří, takže aby to aktivní stáří mohli prožít ve zdraví třeba do těch 80, 90 roků, potřebují mít jisté jistoty a k nim patří nepochybně důstojné finanční zajištění. A potom poprosím jenom poslední větu. Já bych teda tu problematiku LGBT plus sem nemíchala, to mi připadá třeba jako mimo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně, prosím, dodržujte (Poslankyně Válková: Ano, dodržuji.) Nedodržujete, ale určitě to příště napravíte. Děkuji. Nyní paní poslankyně Peštová s faktickou, poté paní poslankyně Mátlová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Paní předsedající, já jsem to nedopověděla, protože přecejenom dvě minuty jsou krátká doba. V každém případě jsem začala o tom odchodu do důchodu žen před tou revolucí. Tak samozřejmě potom tady v pozměňovacím návrhu ve smyslu dáme za každé dítě 500 korun, 1 000 korun a tak dále. Já si myslím, že pro ně by byla mnohem větší motivace právě to, co bylo, to znamená. že odejdete, když budete mít tři děti, třeba o dva roky dřív do důchodu, to si myslím, že je mnohem větší motivace, než jim dávat nějakou pětistovku, jo.

Můj osobní názor, nevím, možná na to máte jiný, ale já když jsem se s těmi lidmi bavila, co jsou třeba už nad těch 65 a víc, a mám mezi nimi i svého muže, ale když se s nimi bavíte, tak oni vám řeknou sami, že jakmile se dostáváte nad nějakou tu hranici, třeba 62, 63 a kór samozřejmě tím zdravotním stylem a prostě vším, jak se chováme ke svému tělu, jestli jíme fast foody a tak dále prostě a co můžeme dělat jinýho, než to tady proběhnout a sníst to za letu, že jo, a tak dále, ale to jedno, to je náš přístup k tomu životu.

A oni vám sami řeknou ty lidi, když se s nimi bavíte, že větší část svého života v tom roce tráví u lékařů. To tak to prostě je a já si nemyslím, že ta hodnota toho života se má, se má měřit tím. že si ráno nasypu prášky, odpoledne nasypu prášky a večer nasypu prášky. Vždyť to přece není nic dobrého, tohleto. A ty kognitivní funkce, o kterých tady taky byla řeč, jsem poslouchala, jak tady vystupovali, tak ty nám postupně odchází, jo? Já už teď třeba si nemůžu vzpomenout na některé příjmení některých lidí, kteří jsou kolem mě, ale nevím, co bude potom, já už třeba vyjdu do Poslanecké sněmovny, ani nedojdou, že jo, protože prostě si nebudu pamatovat, kam jdu a tak to prostě bude. Já si neříkám, 65 let si myslím, že je opravdu strop, a od toho by se to mělo odvíjet i směrem dolů, myslím tím třeba pro ty ženy, jak říkáte, pro ta zaměstnání, která si nedovedu představit, kdo dělá střechy, že ještě v 65 letech tam bude běhat jak nějaký Jura po té střeše. Nevím, jestli jste někdy sami dělali střechu, já osobně ano, takže vím, co to je být na střeše. Takže opravdu jsou to povolání, která nebudou schopni vykonávat. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Ivana Mádlová je na řadě s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla reagovat na kolegu Salvetra a rozvinout tu diskuzi ještě ohledně oddalování věku do důchodu. Já si myslím, že to nelze dělat jenom parametricky a odděleně, že si teďko řekneme, že prostě se nám hodí těch 70 let, anebo za 14 dní se nám hodí těch 67 let, tak dobrá, tak to takhle zvýšíme, ale že přece se musí uvažovat v kontextu nastavení základních školských a zdravotně sociálních služeb, protože je potřeba si uvědomit, že si i v rámci rodiny mezigeneračně pomáháme a hlídají se vnoučata, my už se staráme o svoje rodiče nebo prarodiče a víte, že někdy velmi často těžké skloubit ten čas, a týká se to i některých profesí, já se věnuju celý život zdravotnictví a věřte mi, že řada sester, které pracuju v nepřetržitém provozu, tak bez zapojení širší blízké rodiny by vůbec nebyla schopná v tom provozu fungovat, protože si předávají děti s manželem, s prarodiči a tak dále, takže i toto bude mít obrovský dopad na ty mladé rodiny. Nejsou dostupné jesle, dětské skupiny, školky, samozřejmě je to lokálně, nebo když dáváte soukromou školku, tak je to třeba až 20 000 měsíčně, čili přece to musíte posuzovat v celkovém kontextu, že musíte mít připravené ty základní služby pro fungování a podporu té rodiny, aby se to dalo vůbec celé zvládnout, protože i já sama se nějakým způsobem starám o své rodiče, starám se o svá vnoučata, pomáhám prostě, jak to jde a samozřejmě teď se dozvím, že ten odchod do důchodu se prodlužuje, ale nejsou ty základní služby nastavené, protože prostě jesle nejsou.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Další je na řadě s faktickou poznámkou Lenka Knechtová, poté paní poslankyně Oulehlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych navázala na svou ctěnou kolegyní Ivanku Mádlovou a odpověděla bych i panu poslanci Salvetrovi vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně.

Nám totiž z toho problému vypadávají ženy, protože ženy jsou v tomto státě neviditelná pracovní síla. Když chcete mít miminko už třeba na vysoké škole, tak ty služby a přístup té vysoké školy není zdaleka prorodinný. A my tady dneska nemáme pana ministra školství Beka, aby nám o tomhle tématu něco řekl. My jsme už v prvním čtení žádali, aby se vyjádřil k tomuto tématu i pan ministr zdravotnictví, protože ty otázky, které si tady klademe, souvisí se zdravotním stavem. A pana ministra zdravotnictví taky momentálně nemáme.

Já jsem jedna ze zakladatelek rodinného centra, takže o té problematice rodiny si myslím, že vím hodně. A není možné vytrhnout jenom věk odchodu do důchodu a nepodívat se na všechny ty složky a jakým způsobem nám to v tom terénu funguje. Ano, tak si řekněme, že posuneme věk odchodu do důchodu a budeme prostě pro naše rodiče potřebovat o 50 - 60 % navýšit kapacity v domovech pro seniory. My ty domovy pro seniory nemáme. My za to lůžko v domově pro seniory jako stát třeba platíme až 50 tisíc, což je nesrovnatelná částka s tím, když pečujeme o ty lidi doma. Takže je potom otázka, kdy je ten vhodný věk odchodu do důchodu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Renata Oulehlová, na řadě je poté pan poslanec Salvetr. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Přeji vám všem krásný den. Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych jenom chtěla říct, když tady mí ctění kolegové brání ty seniory a říkají, že rozdělujete společnost, tak vy se zlobíte. Ale byli jste to vy, vaše vláda, když jste chtěli zmrazit důchody, valorizaci, řekli jste, že by to způsobilo významné hospodářské škody, to znamená, že by ti důchodci způsobili významné hospodářské škody. Takže jste to byli vy, kdo toto řekl.

Já tady často poukazuji na to, že máme plno mladých lidí v evidenci úřadu práce, máme dokonce v evidenci úřadu práce asi 5 tisíc mladistvých do 18 let. A teď bych chtěla reagovat na pana kolegu Salvetra. Vy jste říkal, že chcete vidět, jak se na nás sesypou organizace, které ty lidi, o kterých jsem teď mluvila, že už mladiství jsou v evidenci Úřadu práce, učí žít, učí je, jak se začlenit. Je tam vesměs ve vysoké míře nulový výsledek. Ti lidé se to prostě nenaučí, protože nechtějí. A spočítejte si někdy, pane poslanče Salvetre, prostřednictvím paní místopředsedkyně, kolik jeden takový člověk stojí, aby se to naučil, ale on nechce, kolik organizací se o něj stará. A všechno, všechno to platí ti, kteří pracují, ze svých daní. A těm lidem, kteří celý život pracují, pak budeme prodlužovat odchod do důchodu? A nemáme na ně peníze? To je opravdu... Zamyslete se nad tím. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Reagovat s faktickou poznámkou bude pan poslanec Rudolf Salvetr, poté paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuji za slovo. Zareaguji na své předřečnice. Já jsem nemohl doříct tu poslední větu už, možná, že byste, paní poslankyně, prostřednictvím paní předsedající, na mě takto nezareagovala. Já jsem tady přece jasně řekl, že to není jenom o té době do důchodu, že těch solidárních věcí je podstatně víc. A je to na té dohodě společnosti, jestli řekneme -dávejme na sociální pojištění o půl procenta více, na to, abychom zajistili důstojný život seniorů a dalších. Je to opravdu na té dohodě. A to, co jsem k té solidaritě také říkal, je to, že musíme říkat i rodinám, že solidární mezigeneračně musíme být prvotně mezi nimi.

18 let jsem starostou a vím, co se odehrává v našich zařízeních sociální péče. A vím také, že mnohdy tam přichází lidé za těmi svými blízkými pouze v jeden určitý den v měsíci, a vy to víte také, kdo se v tom pohybujete. A co je podstatné, a ta věta, kterou jsem nemohl doříct už, zněla právě k tomu systému dávek. A já doufám, že jak to slíbil pan ministr, to do konce volebního období stihneme, protože jsem si plně vědom toho, že vynakládáme obrovské prostředky na to, abychom naučili někoho pracovat, kdo pracovat nechce, a je to prostě špatně. A pokud položíte otázku do společnosti, kdo je pro, aby se dávkový systém těmto lidem omezil, osekal, tak máme jednu velkou výhodu - dovíme se z 90 % - jsem pro a udělejte to, protože nechci doplácet ze svých daní a ze své práce na to, že tady někdo přes generace nemusí dělat, a ještě mu za to platíme.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou je na řadě paní poslankyně Helena Válková, připraví se pan poslanec Martin Kukla. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Mně tady prostě v té diskusi zaniká - a já nepochybně díky svému matričnímu ročníku, nemyslím tomu biologickému, reprezentuju tu kategorii seniorů - a mně tady úplně v té diskusi zaniká kvalita života seniorů. A já si nedovedu představit na západ od našich hranic, a že se velmi často pohybuju v Německu a v Rakousku, hlavně v Německu, že by si tam někdo dovolil takovým způsobem jako my lehce, rychle, bez dostatečné přípravy a analýz se dotknout hranic, které jsou vyměřovány, včetně valorizací pro budoucí důchody. To by tam byla politická smrt pro takovou stranu. Tam opravdu musí být konsensuální diskuze a dohoda, jinak by něco takového neprošlo.

Vezměte si jenom, kolik voličů máme mezi seniory, a podívejte se, kolik zástupců, kteří se potom za ně postaví a jsou z podobné věkové kategorie, máme ve Sněmovně. A já si myslím, že i tohle je určitý ukazatel toho, jak ta společnost mezigeneračně funguje. A ta solidarita se projeví ne na tom, opravdu se k tomu vrátím, že budu mít o 10 seniorských zařízení víc, ale v tom, do jaké míry umožním těm starším spoluobčanům se aktivně spolupodílet na rozhodování na životě ve společnosti, na směřování společnosti, jinak ztratí smysl života. To je opravdu vážná věc. Já si nemohu stěžovat, ale spousta mých přátel z té věkové kategorie třeba 60, 70, 75 si stěžují, že mentálně jsou fit, ale nemají už ty možnosti. A ta kvalita života (Předsedající: Čas.) přece klesá. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Další faktická, s tou se přihlásil pan poslanec Martin Kukla, poté paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já to tady už druhý den poslouchám a poslanci pětikoalice, no, dneska už čtyřkoalice, se nás tady snaží přesvědčit, že jediné možné řešení je prodloužit věk odchodu do důchodu. My si to rozhodně nemyslíme. Jsou tady jiné varianty. Vždyť si vzpomeňte na začátek volebního období, když jste rušili EET, které přinášelo do státní kasy miliardy korun ročně. A další. Mě by zajímalo teďka, jaký mají názor Piráti. Piráti si teďka vzali téma, že v ODS jsou kmotři. Důchodový systém je asi nezajímá, nevidím tady ani jednoho pirátského poslance.

Ale ono je to i další. Kvete nám tady šedá ekonomika, a když my říkáme, dejte penzijním fondům možnost, aby strategické státní investice, aby se na tom mohli lidé podílet a nemuseli jsme prodlužovat věk odchodu do důchodu, tak tady prostě vy povídáte jenom - je potřeba prodloužit věk odchodu do důchodu. A bude se prodlužovat do kolika? Do 75? Do 76? Já jsem pracoval v jedné firmě a samozřejmě, když se podíváte na jednotlivé obory, velká firma nadnárodní, tak někteří ti lidé v 65 a více už nejsou schopni vykonávat to své povolání. A ta firma udělala takzvaný předdůchodový systém a oni už pět let před důchodem pracovali (Předsedající: Čas.) na 50 % času a brali 100 % mzdy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou vystoupí paní poslankyně Andrea Babišová, poté pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla reagovat na některé své předřečníky, především tady na pana kolegu - promiňte, zapomněla jsem jméno. Měl jste pravdu v tom, nebo máte pravdu, prostřednictvím paní místopředsedkyně, v tom, že základ je v rodině. Ovšem nevím, jestli jste si všichni všimli, jak minulý týden rezonovala taková minikauza o tom, jak se v nejmenovaném městečku v referendu občané rozhodli, že nepostaví domov pro seniory, který by měl být umístěn přímo naproti mateřské a základní škole. Myslím si, že tady je přesně ukázáno to, že základ je v rodině a že to, co se ty děti naučí od svých rodičů, jakým způsobem ti rodiče jednají, pak ti rodiče můžou počítat s tím, jak se k nim budou chovat jejich vlastní děti. Jestliže tam nejmenovaná matka řekne, že si nepřeje, aby naproti škole byl seniorský dům z toho důvodu, aby se její dítě nemuselo dívat na staré, umírající, neschopné lidi a jak tam zastavují sanitky nebo pohřební vozy, tak to je prostě vrchol všeho.

Možná že přímo u této ženy došlo v její rodině k nějakému špatnému příkladu. Ovšem jak tato máma potom bude chtít, aby se její rodiče (její děti?) o ni postarali, respektive nebyli umístěni pouze do nějakého sociálního zařízení, a tak, jak jste říkal, přijdou se jednou za měsíc podívat, aby si vzali svoje finance od rodičů? Měla by prostě rapidně změnit přístup, protože narození, život a smrt k životu absolutně patří. Tak, jako kdysi žily rodiny pospolu v komunitě a kde byly děti přítomny narození i smrti a braly to jako součást života, byly na tohleto připraveni. Samozřejmě my... (Předsedající: Čas.) Děkuji. Já se ještě přihlásím.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Pan poslanec Koten je na řadě s faktickou poznámkou, poté je přihlášena paní poslankyně Ivana Mádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Ještě jednou děkuji za slovo. Ještě mi dovolte, abych zareagoval, protože ta diskuse je velmi plodná. No, ono to má všechno v podstatě někde původ. Nyní tedy ta důchodová reforma nebo deforma je v podstatě komunikována i médii, a to například tak, že třeba ti zlí důchodci budou jaksi ujídat z toho koláče pro ty mladé.

Dále jsem zde zachytil, co se týká nedostatku školek a předškolní péče, kam tedy ti pracující si mohou dát děti. Ono to je úplně jednoduché. Mě vychovávala babička, která se narodila ještě v předminulém století, tedy v devatenáctém, a tím pádem ty děti získávají takovou tu starší výchovu, protože rodiče mnohdy, když jsou mladí, tak třeba chtějí děti vychovávat úplně jiným směrem. Ale právě toto se propisuje potom do výchovy těch dětí i do jejich přístupu potom třeba ke stáří. Takže to je za prvé. Tím, že ty lidi nepustíme do důchodu, tak samozřejmě babičky nebudou hlídat. To je jeden problém.

Další problém je, že ženy, které mají dvě a více dětí, tak samozřejmě by se to mělo tady nějakým způsobem zohlednit v dřívějším odchodu do důchodu, protože samozřejmě to tělo je daleko víc vyčerpáno než třeba u žen, které děti nemají nebo je nechtějí mít. Takže si myslím, že i v té důchodové reformě by tohle mělo být zohledněno.

No a to, že tady strany, které jsou skutečně na hraně politické smrti, prosazují takovéto drakonické zákony, tak si nemyslím, že to je dobře. Nemají na to mandát.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně Mádlová vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Protože mně vypršel čas, tak ještě dopovím, co jsem chtěla říct, protože se tady hodně zmiňují domovy pro seniory. Ale pokud si dobře pamatuji, tak jedna ze zásadních reforem, pane ministře, je udržet seniory co nejdéle v přirozeném prostředí, to znamená nikoliv v domovech pro seniory. Teď se tady bavíme o tom - i to vlastně zmiňoval můj kolega Salvetr, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - že tedy lze umístit rodiče nebo prarodiče do domova pro seniory. Samozřejmě, určitě jsou případy s ohledem na zdravotní stav, kdy je nutná pomoc 24 hodin denně, ale nicméně neměl by to být cíl.

To znamená, že i v souvislosti s tím zvyšováním odchodu do důchodu je potřeba brát v potaz tak, jak jsem říkala, vůbec nastavení všech služeb a podmínek, co tedy vlastně chcete. Co chcete, jaké podmínky má stát vytvořit k tomu, jak se máme chovat tedy ke všem generacím, od těch prarodičů až tedy po ty děti.

Než tedy zvyšovat hned sociální pojištění, možná by stálo za to lépe vybírat peníze. To by možná stálo za to. Možná by stálo za to zavést EET. Možná by stálo za to nekupovat F-35 a možná by stálo za to, lépe hospodařit ve prospěch českých občanů. Pak bychom možná nemuseli prostřednictvím ministra financí a prostřednictvím ministra Jurečky říkat, že valorizaci musíme snížit proto, že by byly způsobené hospodářské škody.

Musím říct, že to, co mně chybí a z čeho začínám být velmi smutná, je skutečně přístup mladé generace ke starší generaci a myslím si, že by určitě stálo za to do vzdělávacích programů... (Předsedající: Čas.) Já se ještě přihlásím.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Nyní je k faktické přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, po ní vystoupí paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Jak jsem mluvila o tom odchodu žen, tak samozřejmě za zmínku také stojí ty novomanželské půjčky, které byly v té - my na ty komunisty koukáme špatně - ale v té komunistické době. Tak jenom pro ilustraci. Manželský pár pod 30 let oba dva, měli nárok při měsíčním dohromady platu - když to sečetli - 5 000 korun čerpat 30 000 korun půjčku od České spořitelny. Což nebylo málo, 30 000 na tu dobu byly sakra velké peníze. Tyto peníze mohli buď využít na koupi bytu - to měli za 1 % - anebo na vybavení bytu - to bylo za 2,5 %. Po dobu 10 let museli splácet. Pokud se narodilo jedno dítě, tak samozřejmě podmínky se začaly měnit. Posouval se čas z 10 na 15 let a samozřejmě i ta částka se sunula z 30 na 50 000. Tenkrát 50 000 - my, co jsme to zažili - to byly sakra velké peníze.

Takže si myslím, že to tam právě chybí,. Pokud chceme dělat nějakou důchodovou reformu, tak musíme samozřejmě dbát na to, aby se nám děti začaly rodit. To je ten problém. Tam je zakopaný pes, nám se nerodí.

Jenom pro další ilustraci, abyste věděli. V roce 1970 v Praze bylo na mateřské dovolené 13 734 žen. O 19 let později už na té mateřské dovolené bylo 30 980 žen. Neříkám, že tam zafungovaly jenom tyto stimuly - určitě jich tam bylo víc - ale tento podpůrný byl ten největší. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášena paní poslankyně Lenka Knechtová k faktické poznámce, po ní bude následovat paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych se ještě vrátila k tomu slovu solidarita, protože mně přijde, že my to slovo používáme vždycky v souvislosti s někým jako dalším, díváme se prostě, že ty rodiny by měly být solidární, všichni ostatní by měli být solidární, ale já si myslím, že to může fungovat jedině tehdy, když my ukážeme, že dokážeme být solidární, když my umíme tu solidaritu odprezentovat. A já si úplně nemyslím, že s ohledem na tenhleten projednávaný zákon by tam ta solidarita úplně byla. A zažíváme to na základních školách, že máme prostě děti, u kterých vám ty paní učitelky řeknou, že tam ty dovednosti nejsou úplně jako nejlepší a říkají to s tím měli dělat něco v té mateřské škole a ty v té mateřské škole říkají, no, to jste už mohli v tom rodinném centru něco dělat.

A my v tom rodinném centru říkáme, ale prostě některé děti nebudou mít ty schopnosti, dovednosti. Je potřeba tu společnost vnímat v těch kategoriích, že jsou opravdu jako, řeknu, lidé, kteří budou pečovat, prostě je to jako jejich téma a jsou naopak lidé, kteří prostě k tomu nikdy nebudou mít vztah a je potřeba vidět tady tohleto v nějaké rovnováze a nejenom jako že řeknu, vyčítat těm, co nepečují, že měli pečovat, těm, co pečují, proč vlastně jako nechodí do práce.

My vždycky z toho jako vytáhneme to, co se nám jako hodí, ale ta společnost je opravdu průřezová. My máme velmi, bych řekla, nestabilní střední třídu, já to vidím u nás na ORPéčku, že prostě těch lidí, kteří jsou u hranice toho, aby jako to zvládli s tím domácím rozpočtem, je velmi mnoho a my jsme velmi náchylní na to, když se zvýší ceny potravin, když se zvýší ceny energií, když se prostě zvedají daně, tak to všechno zatěžuje ty lidi, protože ty platy se třeba u nás nezvedají takovým, řeknu, jako dramatickým způsobem, aby když se ty náklady té domácnosti zvednou třeba o 2000 tak, aby to na těch platech prostě bylo. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Reagovat s faktickou poznámkou bude paní poslankyně Jana Hanzlíková, poté paní poslankyně Babišová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se vrátím také ještě k tomu, co tady řekl pan poslanec Salvetr, a to se týká té solidarity v rodinách. Tak já jsem bytostně přesvědčena, že ta solidarita v rodinách funguje velmi dobře. Tam to opravdu jakoby funguje dobře, ale ty rodiny žijí v nějakých podmínkách, které tady nastavuje vláda, a když se otočíme tři roky zpátky, tak teda musím říct, že ty podmínky se významně zhoršily ve všech ohledech. Jak může být ta rodina solidární, když ti mladí řeší finanční problémy? Podívejte se na to, čím museli projít skokově zvýšené ceny potravin, energie. Všechno bydlení je tak drahé, oni mají sami prostě problémy, takže pro tu rodinu to jsou velmi těžké životní situace a kdo za to může? Je to přece věc vlády, ta nastavuje podmínky toho žití v té zemi.

A vy jste zrušili EET jako první věc, mávli jste rukou nad tím, že by to přineslo 14 miliard, protože se vám to asi zdálo málo, ale tady jste schopni nastavovat podmínky pro seniory, kde se jim berou opravdu tisíce, které jsou pro ně neskutečně důležité. A s tím souvisí to, co jsem tady říkala včera, že na tu důchodovou reformu je potřeba se dívat komplexně, to znamená, brát v úvahu všechny tyto aspekty. A já tady pořád volám po tom, že jsme neviděli sociální dopady nějaké analýzy, a to velmi úzce souvisí s kvalitou života, tak jak už to tady zmínila paní poslankyně Válková, o kvalitě života vy tady vůbec nemluvíte. Vždyť ty změny znamenají, že vy tlačíte toho staršího člověka i přes jeho zdravotní problémy do toho, že on musí pracovat.

Protože pan ministr tady třeba zmínil, že ti lidé budou více odcházet do předdůchodu. No ano, ale jaká to bude skupina lidí? Kdo z těch normálně pracujících lidí (Předsedající: Čas.) má peníze na to, aby mohl odejít do předdůchodu? Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně Andrea Babišová vystoupí s faktickou poznámkou, poté bude reagovat pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Já bych se na rychlovku vrátila jenom k té rodinné politice. Kolegyně, které přede mnou vystupují my samozřejmě mluví z duše, protože to jsou všechno věci z praxe, které denně zažíváme, prožíváme, a nejenom co se týče své pracovní činnosti, ale samozřejmě i přátel, rodin a tak dále.

Já bych chtěla zmínit jeden příklad. V minulém volebním období jako členka sociálního výboru jsem se zúčastnila jednání, kdy k nám přijela delegace z Vietnamu, probíhalo jednání, kdy se nás členové této delegace vietnamští se nás ptali, jakým způsobem tady u nás funguje sociální politika, jak se tady staráme o seniory. My jsme jim samozřejmě začali vyprávět o tom, jak tady u nás funguje systém, jaké máme prostě zařízení, kde můžeme s těmi seniory pracovat, kde senioři můžou žít. Musím vám říct, že takovou reakci jsem ještě asi u žádného politika nebo u člena a nějaké delegace nezažila, kdy všichni tito členové na nás vytřeštili oči a začali se nás ptát, kde odkládáme staré lidi? Proč se o ně nestaráme? Že oni takovýhle systém absolutně neznají, že mají systém pouze rodinné politiky, kdy prostě žijou pospolu a o ty rodiče je pro ně čest se starat, mít je v domácnosti a prostě posloužit jim až k jejich, jejímu konci.

Takže oni vůbec nechápali náš sociální systém, nějaké domovy pro seniory, takže to pro ně bylo veliké překvapení. Samozřejmě my jsme zase na obranu použili argumentaci tu a právě tato argumentace se dneska velice hodí, že prostě naši členové, mladší členové rodiny, jsou nuceni pracovat, aby uživili sebe a aby se mohli se postarat o ty své rodiče, a že z toho důvodu prostě, pokud chodí do práce, tak ta péče, ta kontinuita té péče zajištěna není a prostě musíme mít tato řešení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. K faktické poznámce se dále přihlásil pan poslanec Koten a dále vystoupí pan poslanec Salvetr. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Víte, mně to tady připomnělo, budu reagovat, vaším prostřednictvím, na Bereniku, kolegyni ctěnou. Ono v podstatě, co se týká sociálního zabezpečení a všech těchto jakýchsi jistot, tak já bych tady použil citát z jednoho poměrně frekventovaně promítaného filmu i v České televizi. Tak tady v tom síťovém grafu máme první dítě, pak dovolená v Jugoslávii, pak druhé dítě a pak si koupíme auto. Přesně takhle to bylo, je to z Básníků Dušana Kleina.

A v podstatě tímto způsobem byly připraveny generace takzvaných Husákových dětí, které měly vytvořeny velmi dobré podmínky pro život, což bohužel v současné době, jak jsme tady slyšeli od ctěných kolegů, tak bohužel není naopak právě pro ty mladé rodiny s dětmi, anebo pro toho, kdo by chtěl založit rodinu, tak jsou ty podmínky daleko horší a daleko svízelnější. Takže v tom je v podstatě ta podstata té důchodové reformy. V podstatě musíme nastartovat tento proces tak, aby tedy bylo na to, aby vůbec byla ta mezigenerační solidarita.

A co se týká toho, jakým způsobem byly odebrány valorizace důchodů. No, já bych to opravdu tady nezaměňoval za hospodářské škody, já spíše vidím jako hospodářskou škodu vyvádění peněz z České republiky na nějaké nesmyslné projekty, jako je například pokračování války na Ukrajině do posledního Ukrajince, to opravdu nevidím jako dobrou hospodářskou politiku této vlády. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Salvetr vystoupí s faktickou poznámkou, dále poté paní poslankyně Mádlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Vaším prostřednictvím, paní předsedající, kolega Volný mi říkal, ty jsi toho plnej. Jsem, protože jednak žiju normální život, právě ten mezigenerační, moje matka, jestli všechno dobře dopadne, se příští měsíc dožije 85 let, tak vím, co to je život v nějakém vyšším věku a díky Bohu je stále aspoň naprosto funkční pohyblivě, myšlenkově, ale přesto ta kvalita toho věku prostě se snižuje.

A vy jste tady mně trošku vložili do úst něco, co jsem neřekl, že bychom chtěli odložit do těch seniorhausu lidi, to není pravda. Já říkám jednu podstatnou věc. Je dobře, že do nich společnost investuje, aby tam byla ta kvalita života v nich vyšší, a je to stejné jako u nemocnic. Investujme do nich, ať jsou kvalitní, a přeju si, abychom se tam nikdy nemuseli dostat ani do těch nemocnic, ani do těch domovů.

Poslední reakce na paní poslankyni Babišovou. Plně potvrzuji to, co tady říkala o tom Vietnamu. Někdy před 10 lety jsem měl možnost navštívit tuto zemi a vím, že tam lidé zůstávají opravdu v rodinách, ale ten sociální systém, který tady máme nastaven i směrem k lidem, kteří už nejsou v produktivním věku, si myslím, že by nám v tom Vietnamu mohli svým způsobem závidět, a je to tam všechno na té rodině. A ta mezigenerační solidarita, ta vychází z rodiny, ale musí být napříč společností. A to, co se odehrálo ohledně toho referenda, že nechceme vidět nemocné či umírající lidi přes ulici, je prostě v této společnosti ostudné.

Já vám všem, ženy, které jste mě poslouchaly, a možná že jsme si některé věci vysvětlili, děkuji, že jste se na mě nevrhly (Předsedající: Čas.) ještě více.

 

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Ivana Mádlová, poté Margita Balaštíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuju za slovo. Já si myslím, že je hrozně fajn, že to tady můžeme otevřít a diskutovat v šíři toho celého kontextu, protože opravdu nelze z toho jenom vytrhnout tu parametrickou změnu, protože je na to navázána celá řada věcí, a to je to, co se vlastně snažíme tady celou dobu říkat, že to nelze jenom navázat na ten věk, ale musí být k tomu nastaven celý ten systém.

Ale já bych chtěla už jenom dopovědět to, co jsem nestačila, že bohužel tak jako smutně vnímám, že tady se tak nějak trošku vytrácí u některých mladých lidí úcta k té starší generac. Samozřejmě není to paušálně u všech, ale jsou i dělané určité sociologické výzkumy na toto téma a skutečně tam ty náznaky jsou. A pokud je to potom podporováno takovými výroky, jako že, že musíme sáhnout do valorizací, aby nebyla způsobena hospodářská škoda, tak samozřejmě u některých mladých to může vyvolat úplně jiné reakce, než bychom očekávali. A já si myslím, že by stálo za to vrátit se opravdu ke kořenům této společnosti, a tu tvoří rodina. Úzká, širší, mezigenerační a tak dále, a nepochybně se zaměřit i v osnovách, samozřejmě důležitá je výchova v rodině, ale samozřejmě ruku v ruce s tou školou. To znamená, pokud mám informace ze školství, tak tam není úplně dobře nebo koncepčně ukotvena vlastně ta problematika stáří od úcty až samozřejmě k těm zdravotním problémům a k té toleranci, které jsou, co se od nich můžeme učit. Protože ať se nám to líbí, nebo ne, v tomto je spravedlnost a tám prostě v této věkové skupině skončíme my všichni. A my bychom měli jít samozřejmě příkladem a vést mladou generaci k úctě, nejen k těm starším, ale vůbec k úctě jeden k druhému. A to je to, co se v naší společnosti vytváří, (vytrácí?) A myslím si, že tady na tom určitě je potřeba zapracovat. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. S faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Balaštíková, poté pan poslanec Vomáčka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové, já jenom k předchozím vystoupením kolegů. Samozřejmě s naším sociálním systémem souvisí i ta porodnost. Já jsem včera v médiích sdělila, že by bylo dobré podívat se, kdy se rodí děti, a že nám vlastně ta porodnost klesá, ale ona nám neklesá kontinuálně. Ale vždycky se objevují důvody, proč se najednou zvýšila porodnost o něco a o něco klesla. A zda máte vy sociologické průzkumy, co ovlivňuje mladé rodiny, aby tu rodinu založily, a co ne? Protože já mám ráda ta čísla a fakta, takže bych doporučovala se tímto opravdu zabývat, protože tam budete mít v podstatě podle mě i návod, co změní přístup mladých, aby měli děti a aby se nám vytvářeli právě potom ti platící občané do toho sociálního systému. A samozřejmě to potom souvisí i s tou jejich jistotou, že to, co ty vlády tvrdí, tak také splní. A opravdu, věřte mi, byla jsem překvapená sociologickými průzkumy ze zahraničí a myslím si, že naše mladé rodiny se o tolik lišit nebudou, co bude ovlivňovat jejich rozhodnutí založit rodinu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Vomáčka s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Oulehlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, teď opravdu upřímně. Chtěl bych poděkovat některým vystupujícím, konkrétně třeba i z opozice, prostřednictvím předsedající, paní Babišové, paní Mádlové, protože je vidět, že jsme schopni se v některých věcech sejít, pochopit se, správně pojmenovat.

Myslím si, že tady nezazněla jedna důležitá věc, a to je to, že nejenom to, kdo má kolik endoprotéz, kolik kdo bere prášků, ale myslím si, že zapomínáme na to, jakým způsobem my naše seniory děsíme, strašíme, a mohu vám říct, že to je samozřejmě chyba nás všech. Nechci tady opravdu říkat, kdo co říkal, kolik bude stát litr benzínu, kolik bude stát bochník chleba. Já mám maminku, které je 92 let. Po České Lípě jezdí zeleným vozem. Doufám, že nebude dělat reklamu Nissan Micra, to auto už zná tu cestu mezi naším domem, poštou, hřbitovem a Kauflandem, a ta je vždycky neskutečně vyděšená, když, protože samozřejmě já jsem její syn, její dítě, dívá se na některé naše přenosy tady ze Sněmovny. A to si myslím, že, a vždycky mi zavolá, pane bože, co tam zase vyvádíte? Vždyť to bylo hrozný, co tam tenhle, tenhle jakoby říkal. A zkusme najít i to, že nebudeme ty naše seniory strašit. Naštěstí mamka nemá počítač, aby tam četla ty šílené různé řetězové maily. A myslím si, že i to duševní zdraví bychom měli brát v potaz a naše seniory nebláznit, nestrašit, neděsit. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Oulehlová vystoupí s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Já bych si tedy ještě dovolila, prostřednictvím paní místopředsedkyně, poděkovat mému předřečníkovi za krásná, opravdu moudrá slova. Moc si toho vážím. A chtěla bych ještě prostřednictvím paní předsedající reagovat na pana poslance Salvetra. Já si vážím i toho, jak mluvíte o těch domovech pro seniory, protože opravdu ne každý se může doma starat, někdy je to prostě nemyslitelné, někdy to nejde a já jsem zastánce toho, abychom budovali moderní domovy pro seniory, aby vlastně ten svůj život dožili důstojně a nejlépe v jednolůžkových pokojích, protože celý život jsme chtěli mít soukromí a když ho nejvíc potřebujeme, tak není. Takže jsem zajedno s vámi, co říkáte.

Ještě bych jenom chtěla říct, a proč jsem se teda hlavně přihlásila, že opravdu mysleme na ty lidi, kteří pracují. Já jsem třeba jako starostka prosadila v našem městě fond na pomoc lidem, ale podmínka je pracujícím lidem. A věřte, že často a vesměs jsou tam děti, tito lidé propadají tím našim sítem i Úřadu práce.

A musím říct, když přednáším radě města některé ty příběhy, že mám opravdu problém u toho neplakat. Ale my těmto lidem, když pomůžeme, tak vždycky se nám stalo, že se to vrací. Já si vzpomenu na rodinu, která fakt to měla těžké. Měli chlapce v deváté třídě, velice chytrého, pomohli jsme mu, dostal i počítač a on založil skupinu a doučoval své spolužáky matematiku. Tak pomáhejme prosím tam, kde je nějaká šance.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je připraven k faktické poznámce pan poslanec Koten, poté paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já jsem rád, že ta diskuse tady je i s politiky, kteří zastupují vládní pětikoalici, já si toho nesmírně vážím.

K tomu strašení - bohužel některé ty věci, které tady byly ohledně strašení, tak se bohužel naplnily, ať se týká  ceny energií, nebo tehdy pohonných hmot, které šplhaly k 50 korunám, ale ten Green Deal skutečně je nebezpečný pro občany, kteří žijí vlastně vně (?) Evropské unie, protože mnohdy pochybuji o zdravém rozumu těch politiků, kteří ten Brusel řídí, když vydají nějaké nové nařízení, a my bychom ho měli tady povinně splnit. To mě děsí taky, to se přiznávám.

Co se týká odpovědnosti za nějakou odpovědnou politiku v rámci důchodové reformy, já si osobně myslím, že právě strana, která sdružuje spoustu věřících a mnohdy ji ve velkém volí, i když i když ta procenta jsou nyní asi o něco menší, protože se to poněkud vymyká tomu programu pomoci bližnímu. A bohužel my těm nejzranitelnějším teď tady hodláme nějakým způsobem, jednak i časově, ale jednak tedy i finančně to pohoršit touto novelou. Já to nepovažuju za odpovědné a ta odpovědnost by měla být skutečně někde jinde.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Reagovat s faktickou poznámkou přichází paní poslankyně Peštová, poté paní poslankyně Knechtová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na svého předřečníka, pana poslance Vomáčku. Já si myslím, že vždycky tady vystupuju věcně, že to není o strašení a že to je opravdu o těch faktech. Osm let jsem dělala se směrnicemi, takže se s nimi snažím neustále sblížit, i když teď v poslední době je to čím dál tím horší a horší, protože to, co tam v nich je, tak se mi bytostně nelíbí, ale prostě říkám, já tady říkám fakta.

A to, že nám tady hrozí to Euro 7, že máme nějaký konec spalovacích aut v roce 2035, že tady máme odklon od fosilních paliv, že tady máme emisní povolenky, které půjdou na benzin, naftu, plyn, uhlí, toto prostě je. To je. To tam vymysleli v tom Bruselu a bohužel členské státy už to pouze budou transponovat do svých právních řádů. Tak to je. Já pouze říkám, jaké to bude mít důsledky.

To, že nejsou zpracovány studie dopadů, o které my jsme žádali, aby každý členský stát měl, to je také fakt. Že se nejdřív přijala nějaká směrnice bez toho, aniž by se řeklo, jaké dopady to do toho státu bude mít, to je také fakt. Když jsem tady říkala, co hrozí v případě, že bude emisní povolenka stát 100, 150, 200 euro, a že už ty predikce jsou takové, a že i ta Komise s tím počítá, proto to do té směrnice dala, to je také fakt. To tady budu vyprávět, až si tady budeme povídat o daném zákoně.

Já třeba osobně - osobně si myslím, že když zakazujeme lidem emisní kotle třídy první a druhé, tak nevidím důvod, proč by ta Komise nám nemohla kývnout na to, aby ti lidé mohli třeba dál spalovat ta fosilní paliva a používat mnohem ekologičtější kotele, třeba Ekodesign 5 plus. To když se podíváte, tak z toho komína vám jde obláček. Tam nejde skoro vůbec nic. Ti lidé v současné době mají třeba peníze jenom na to uhlí. Nemají na to, aby si pořídili ten kotel elektrický nebo aby si pořídili tepelné čerpadlo. (Předsedající: Čas!) Jsou to pro ně neskutečné náklady. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. K faktické je přihlášena paní poslankyně Knechtová, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych určitě ještě chtěla tady v té naší, bych řekla, velmi rozumné a konstruktivní debatě připomenout jednu věc, že my hodnotíme tu rodinnou politiku podle toho, jak vypadá naše řeknu domácnost a jenom z našeho úhlu pohledu. Ale je potřeba si uvědomit, že dnešní v podstatě svým způsobem běžná rodina také vypadá, že jsou to tvoje děti, moje děti a naše děti. Takže ten model rodiny se nám za poslední období hodně posunul někam trošku jakoby jinam. A ono do tohoto modelu vlastně vměstnat ještě nějakou další péči, je to jakoby problém. Takže mnohdy ty mladší generace spoléhají na tu spolupráci a solidaritu těch starších generací.

A ještě jsem tady chtěla vytáhnout jeden takový zajímavý příklad. Když jede Američanka, která je vhodnosti generála na misi, tak když nechává doma manžela a děti, tak vlastně tam fungují neziskové organizace a je tam veškerá podpora té komunity té ženě a i té její rodině, aby se mohla věnovat řeknu takovéhle opravdu profesi, a všichni si toho váží. A řeknu vám upřímně, že já také nechávám doma manžela se třemi dětmi, a všichni se ptají: a prosím tě, jak to zvládáte? Jak to děláte? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Mašek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, vážená paní předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych rád zareagoval na kolegy Salvetra a Vomáčku, kde bych chtěl ocenit to, jak oba dva se zmínili o tom, jak se máme mezigeneračně postarat o své rodiče, a že oba dva to dělají, a přál bych vám, abyste to mohli ještě dlouho dělat.

Já sám jsem o rodiče přišel už ve vyšším věku a měl jsem výhodu, že jsem bydlel ve vícegeneračním domku, takže to nebylo tak nesnadné a zároveň jsem byl dobře finančně situovaný. Chtěl bych ale podotknout, že takto na tom není velké množství mladých rodin vůči svým rodičům, protože je mohou mít přes půl republiky a v současnosti jsou finančně na tom tak, že někdy to dají meziměsíčně takříkajíc z ruky do huby, a nemají schopnosti si učinit úspory třeba na to, aby se mohli těm rodičům věnovat tak, jak by chtěli.

Další moment tam je ještě ten, a přispíváme k tomu i my jako politici, že někdy naprosto třeba neuváženě nazveme snížení valorizace nebo nutnost snížení valorizace jako nutnost zabránit velké národohospodářské škodě. Prostě to je špatně a řada těch mladých lidí - bohužel to vráží klín mezi tu mladou generaci a jejich rodiče a schopnosti se o ně starat. Dokonce tady vznikají v té společnosti takové nápady, že ti staří by měli ztratit právo volit, respektive že by se právo volit mělo posunout někam do dětského věku. Takže ta společnost v tomhle je zbytečně rozdělena a my tomu někdy pomáháme.

Ještě bych chtěl zmínit, že reforma to opravdu není. My bychom tam dokázali s řadou těch dílčích kroků určitě souhlasit, ale ne s tím prodlužováním věku (odchodu) do důchodu, protože to není o životu ve zdraví, a ne s takto v uvozovkách zmrzačenými předčasnými důchody a s tou nepovedenou kategorizací. (Předsedající: Čas!) Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Zlínský, poté pan poslanec Vomáčka. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já si dovolím reagovat na vystoupení paní poslankyně Balaštíkové, kde ona tady řekla, že je třeba se zeptat mladých lidí, proč se vlastně odmítají rozmnožovat a za jakých okolností by se byli ochotni rozmnožovat. Já s tím souhlasím, to je správně, ale přece jenom si myslím, že bychom se měli zaměřit na příčiny, než se jich na to zeptáme.

Já tady uvedu příklad jihovýchodní Asie, protože jihovýchodní Asie je v podstatě na tom nejhůř, co se týká úhrnné plodnosti. Představte si, že v roce 2023 byla úhrnná plodnost Jižní Koreji 0,71. Úhrnná plodnost v Macau, Hongkongu a na Tchaj-wanu se pohybuje mezi 0,7 až 0,9. V Číně je 1,05. Já jsem se zamýšlel nad tím, jak je to možné. Samozřejmě ta jihovýchodní Asie může mít nějaká svá specifika, ale nicméně to poukazuje na to, že jsou to společnosti, které jsou nejvíc přetechnizovány, digitalizovány, a dokonce v Japonsku už to došlo tak daleko, že mladí lidé jsou vyzýváni vládou k tomu, aby korzovali po parku a hledali si partnery, aby opustili počítače a mobily a začali se dívat po živých lidech, aby vlastně došlo k tomu, že nějakým způsobem se seznámí a dojde k reprodukci.

Takže chtěl bych poukázat na to, opět to tady budu opakovat, že v těch základech naší společnosti se skrývá něco shnilého a je třeba se začít na to dívat z tohoto pohledu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Vomáčka s faktickou poznámkou je nyní na řadě, poté pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. No, já když jsem tady chválil dvě poslankyně za ANO, je to sice divné, ale bylo to tak, tak jsem netušil, že paní kolegyně Peštová to vezme takto osobně, prostřednictvím předsedajícího, takže to bylo i na vás, že i ty vaše příspěvky do této doby, nejenom paní kolegyně Mádlové a Babišové, ale i Peštové byly velmi, dá se říci, rozumné.

A mně tam šlo přece o něco jiného. Tam vůbec nejde o to, jestli tady budeme projednávat zákaz spalovacích motorů a podobně. To si myslím, že ty naše seniory až tak jakoby netrápí, není to jejich dennodenní problém, ale řekněme si otevřeně, co mnohdy i my politici - já to nedělám - co třeba sdílíme a co vytváříme v náladě těch našich seniorů. Pamatuji si jeden krásný obrázek: Německý senior leží u bazénu, doutník a má tam ještě nějaké pití a pod tím je náš senior. A ten tam je tedy ve vodrbaných věcech a přehrabuje kontejnery. Takhle to přece není! (Komentáře poslanců ANO 2011.) Není to takhle! Není to takhle, protože já mám třeba dceru v Německu, a ona říká, tam to vůbec není tak, co vy si myslíte.

Takže na tohle byla ta moje připomínka. Takže potřetí, paní Peštová, děkuju, že do této doby - ale vidím, že se hlásíte, tak to asi začne střílet, ale já odstupuju, protože na vás nemám.

Děkuju. (Smích v levé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Oslovujte prosím své kolegy prostřednictvím předsedající. Děkuji předem. Nyní pan ministr Jurečka s faktickou poznámkou.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si dovolím k této části diskuse, která je opravdu velmi věcná a důležitá, říct pár faktických poznámek. My děláme kroky jak k této důchodové reformě, tak i v jiných návrzích zákonů, které už jsme projednali, či teď budeme projednávat, právě k tomu, abychom za prvé ocenili ty, kteří pečují o ty své blízké, a to jsem tady říkal včera, své rodiče, své prarodiče, manžela, manželky a podobně. Dnes tato doba té péče vlastně není oceněna tím, že by vám to zvýšilo průměrný vyměřovací základ vašeho důchodu. Vám se to sice započítá do té takzvané vyloučené či náhradní doby, ale vlastně pro výpočet důchodu je bráno, co jste vydělávali předtím a poté. A když jsou lidé, kteří pečují i deset let, a je jich mnoho, tak vám to výrazně snižuje ten váš budoucí důchod. Tak první věc, která toto mění, je to, že toto budeme brát z toho průměru v tom daném roce, jaká bude průměrná mzda. To je velký posun k lepšímu.

Pak jsme tady schválili před asi tři čtvrtě rokem zvýšení příspěvku na péči, (nesrozumitelné) 27 tisíc korun pro ty osoby ve čtvrtém stupni dává výrazně lepší situaci, když jsou doma v domácí péči, i pro ty jejich blízké. A myslím si, že tímto směrem bychom měli jít i do budoucna; zvyšovat tuto podporu. My připravujeme i tu osobní asistenci, o které se tady tak dlouho mluví.

A pak je tady také změna, kterou už také máme tady v systému, a to je změna dávek pro osoby se zdravotním postižením. Protože dneska je velmi problematický stav s rychlostí přiznávání příspěvku na péči a není mimořádné to, že osoba zemře dříve, než je příspěvek na péči vůbec přiznán. Proto je tam i ta změna pro ty inkurabilní stavy, aby to mohl rozhodnout ten specialista, například onkolog, a hned se bude přiznávat do 14 dnů ten příspěvek ve třetím stupni a pak se případně ještě dozvýší. Takže to jsou podstatné, důležité změny, které podpoří to, o čem se tady společně bavíme, aby ta péče, o tu osobu blízkou doma, byla jednodušší, ze strany státu více podporovaná a také více oceněná.

Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní k faktické je přihlášen pan poslanec Navrátil, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní předsedající. On mě pan ministr předběhl v přihlášení a já jsem chtěl říct něco podobného. Opravdu bych chtěl poděkovat celé Sněmovně napříč, protože zvýšení příspěvku na péči, který se nám podařilo z 19 800 zvednout na 27 000 v rámci domácí péče o osobu blízkou ve čtvrtém stupni závislosti byl obrovský pokrok tomu, aby generačně mezi sebou jsme se starali o své rodiče, prarodiče či kteroukoliv osobu blízkou. To, co přináší tato důchodová reforma, je ten výpočet ještě toho, že tomu člověku budeme počítat v daném roce průměrný výdělek, jakoby pracoval normálně v zaměstnání. A když bych to měl převést na osobu, která opravdu vydělává v dnešní době podprůměrný plat, a nejsou to malé počty lidí, tak jim to vlastně pomůže. Pomůže jim to v tom, že se budou starat o osobu blízkou a zároveň budou ještě mít v podstatě od státu ohodnocení do budoucího důchodu.

A neříkejme tady, že nepřipravujeme také věci pro mladé rodiny. I ta sousedská hlídání, i ty dětské skupiny jsou krok k tomu, aby se maminky mohly vrátit do zaměstnání a měly nějakou úlevu v tom, že se o jejich děti někdo postará.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Peštová vystoupí s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já opět budu věcná na pana poslance Vomáčku, respektive na všechny, a můj dotaz je směrem k panu ministrovi. Já jsem vás teď poslouchala. Nevím, jestli jste mě poslouchali s těmi půjčkami, jak jsem to tady říkala, protože to si myslím, že je velká motivace a je tam z čeho brát. A nemusíme se otáčet, že jsme byli v nějaké jiné době. Já se ještě pamatuji - za mě tedy, mám dvě děti, když jsem rodila, tak každý, kdo porodil, tak měl nárok na porodné takzvané. Dneska už je to tak sešněrované, bych řekla, že porodné dostane jenom ten, kdo má nižší, teď nevím, možná mě opravíte, 2,7násobek minimální mzdy myslím, že tam je, nebo životního minima.

A já jsem se vás chtěla zeptat, pane ministře. Vy na jednu stranu chcete, abyste měli tu porodnost vyšší, a na mě se obracejí lidi, kteří třeba mají, nebo ženy, které jsou třeba samoživitelky, mají příjem 30 tisíc, což si myslím, že asi není - tady říkáte, že to není málo, nebo není moc - a ty už na to nárok nemají. Takže když si potom vezmete ten 2,7násobek, tak spousta žen na tento příspěvek vůbec si nesáhne.

Takže jestli není třeba, kromě toho, co jsem vám tady říkala, to znamená s těmi půjčkami, jak jsme si to tady hezky vysvětlili, jak to bylo dřív, tak zamyslet se hluboce nad tím, že pokud to dítě porodí, tak by měla mít nárok každá žena. Já si myslím, že ta částka není tak vysoká, a pokud chceme tu porodnost zvednout, tak proč by každá žena, která porodí dítě, nedostala tuto částku.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní pan poslanec Lang bude reagovat s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Feranec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, paní místopředsedkyně. Já jsem rád, že tedy moje včerejší vystoupení vyvolalo takové vášně. Myslím si, že ta debata je opravdu smysluplná. Tady kolegové, který vystupují z toho sociálu, tak má to své racio.

Já bych si ale přece jenom neodpustil a chtěl bych zareagovat na pana kolegu Vomáčku, prostřednictvím vás, paní předsedající. Vy jste tady hovořil o tom, že bychom neměli do té společnosti vypouštět nějaké prostě plakáty, kde bude nějaký ten český penzista válející se u popelnic proti německému penzistovi kouřícího doutník někde v Karibiku. Já s tím plně souhlasím. Ale vzpomeňme si, co bylo ve veřejném prostoru. Vy jste poslanec za ODS, máte místopředsedkyni za ODS paní Decroix, která, když se snižovala valorizace penzí, tak ona si vlastně našla toho strýce nějakého z té Vysočiny, toho penzistu a vlastně ten jí jakoby děkoval za to, že přijde o těch x tisíc korun každý měsíc. A potom se ukázalo, že ve své podstatě to byl fejkový profil, že ten člověk jednou nabízí sekačky v Kanadě, podruhé nějaké pilulky v Americe. Takže jako jestliže takto se o tom bavíme, tak myslím si, že bychom měli tedy opravdu všichni k tomu přistoupit a nedávat do veřejného prostoru, notabene, když jste tedy někdo místopředseda Občanské demokratické strany, takovéto falešné profily, kdy prostě je tam jakýsi spokojený senior, který vlastně radostně děkuje současné vládní čtyřkoalici, že mu snížila valorizaci penzí. Prostě to bylo úplně přes míru. Paní Decroix ani prostě nějakým způsobem se za to neomluvila. A já opravdu neznám jediného seniora, který by s radostí děkoval této vládě, že přijde každý měsíc o tisíc korun už vlastně druhým rokem. Takže to mě jen tak napadlo, když jste tady hovořil o tom, že jsou nějaké ty plakáty, kde se český penzista válí u popelnic v roztrhaném oblečení a vedle je německý senior, který kouří doutník někde v Karibiku.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Feranec ruší svoji faktickou poznámku. Nyní je tedy na řadě Lenka Knechtová a poté pan ministr Jurečka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych chtěla ještě zareagovat na slova pana ministra a opět apelovat na to, aby se tyhlety věci dělaly ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví. Setkala jsem se s případem, kdy opravdu takhle pečujete o člověka, a protože prostě z nějakých zdravotních důvodů musí být třeba 14 dnů v nemocnici, aby se tam prostě některé ty životní funkce daly dohromady nebo prostě se posílily, tak když se najednou z tohoto stane lhůta řeknu měsíc a půl, tak vlastně ten pečující člověk se dostává do šíleného vakua a potřebuje být zaregistrován na Úřadu práce a tak dál. Takže jenom abychom dokázali prostě ty zdravotní a sociální věci propojovat.

Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou vystoupí pan ministr Jurečka, poté pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju za to. Já myslím, že tady jsme v těch problémech, které popisujeme, vlastně ve shodě i v té nutnosti toho řešení. Já se přiznám, pro mě třeba je jako s velkým podivem, proč některé věci tak dlouhé roky řešeny nebyly. Například to, když třeba pečuje o někoho deset let, přišel jste o práci a tu péči ukončíte, protože třeba ten manžel (manželka) zemřel, tak vlastně přicházíte a v zásadě se na vás dneska na Úřadu práce díváme, jako kdybyste nikdy v životě nepracoval a nedělal nějakou smysluplnou činnost pro tuhle společnost. To je jedna třeba z věcí, kterou chci ještě teď v rámci novely zákona o zaměstnanosti změnit. Díváme se i na tu situaci, když ta osoba jde do té nemocnice, je tam déle jak ten měsíc. Je to problém, takže na to hledáme také nějaké řešení.

Mám už nachystané řešení třeba pro mladé maminky, studentky, dneska ten systém vlastně 30 let fungoval tak, že studujete školu, otěhotníte, ale stát vám říká, že na peněžitou pomoc v mateřství nemáte nárok, to si vyřešíte jak chcete, a pak přijdete pro rodičák a máte to ještě poměrně svázáno. Já teďka chci umožnit to, že chápu, že peněžitá pomoc v mateřství je vázána na pojistné systémy a nemůže v tom být úplný hokej, ale chci, abychom v těchhle případech tyhle lidi nestavěli do složité sociální situace.

Ale máme už zpracovaný návrh, který tady také přinesu do Sněmovny v rámci pozměňovacích návrhů, proto, abychom těmto lidem umožnili čerpat ten rodičák dříve, abysme ty studentky nastavili do téhle situace, kdy pak přemýšlí, jak to existenčně zvládnout, jaké to bude mít sociální dopady.

A ano, když se podíváme na data o tom, co je dneska jednou z největších bariér, proč mladí lidé odkládají založení rodiny a narození dítěte, tak jsou to věci, jako je sladění rodinného a pracovního života, na tom se teď hodně odpracovalo, potom je to otázka snížení jejich sociálního standardu a pak je to třetí věc, a ta je zásadně důležitá, to je nedostupné bydlení. Jsou tři zásadní věci, proč mladí lidé dneska říkají, proč zvažují nebo odkládají založení rodiny a narození potomka.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Zlínský, poté pan poslanec Vomáčka. A já předávám řízení schůze. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já budu reagovat na své předřečníky, na pana poslance Navrátila a na pana ministra. Chtěl bych konstatovat, že v roce 2021 byla úhrnná plodnost 1,83 a podle údajů, které se ke mně dostaly nedávno, tak úhrnná plodnost za první pololetí 2024 klesla na 1,4. Takže z toho vyplývá, že zmíněná opatření, a já je nezpochybňuji, jako že nějaká opatření se nedělala, ale pravděpodobně se trošku míjí účinkem, a tím taky nechci říct, že je jednoduché, nějakým způsobem změnit tady tento nebezpečný trend. A naopak, já bych chtěl povzbudit každého, kdo v tom něco dělá, aby své úsilí ještě zvýšil a zamyslel se nad tím, proč ta opatření, která se dělají, se v podstatě míjí účinkem a ten trend desetiprocentního poklesu plodnosti každý rok neustále trvá. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné dopoledne. Vyměnili jsme se v řízení schůze, budeme pokračovat ve faktických poznámkách. Jako další vystoupí pan poslanec Vít Vomáčka, připraví se paní poslankyně Jana Hanzlíková a pan ministr. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Jeden kolega říká, já jsem nechtěl vystupovat, ale musel jsem, takže já se k tomu heslu hlásím, vystupuju na základě připomínky kolegy Langa, vaším prostřednictvím. Mrzí mě, že my se tady vlastně neposloucháme. Já jsem vystoupil s tím, že jsem to ocenil, nikoho jsem nejmenoval a podobně, a přijde kolega Lang a hnedka vůbec vlastně nereaguje na mě jako na Vomáčku, jako na poslance, ale zamotá do toho dalšího člena ODS. Takže já jsem tady vystupoval za sebe a opravdu tyto věci se mi nelíbí. Já jsem říkal, já tyto obrázky a podobně jako nesdílím třeba na sociálních sítích. A máte pravdu, vyvolává to mezigenerační nenávist, a když budeme objektivní, tak si přiznáme, že ta mezigenerační nenávist nabírá na obrátkách. Jedni říkají, proč bysme vám měli platit důchody, když jste si na ně nešetřili, a podobně,

a druhá strana říká, a teď já nechci paušalizovat, jo, určitě ne, jsou výjimky, a ta druhá strana říká, vy spíš mlčte, co jste dokázali. A ono se to neustále prohlubuje a myslím si, že to je opravdu cesta do pekel a jednou se s tím někdo v této společnosti bude muset nějakým způsobem vypořádat a přijde doba, kdy i ti, kteří to vyvolávají, tu nenávist, tak na toto upozorní a uvědomí si, že to byla chyba.

Nicméně na závěr mého vystoupení, nezaznělo tady a zní tady domovy seniorů a podobně. Určitě všichni víte, co je to papučový den, tak na odlehčení vám přeji a vyzývám vás, abysme se tady 9. 10. sešli v papučích, a tím bysme vzali hold lidem, kteří pečují o dlouhodobě nemocné v našich hospicích. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Budeme pokračovat ve faktických poznámkách, jako první vystoupí nyní paní poslankyně Jana Hanzlíková, připraví se pan ministr Marian Jurečka a potom paní poslankyně Berenika Peštová. Tři faktické poznámky. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo. Ještě bych také reagovala na pana poslance Vomáčku, ale ne teda na to poslední vystoupení, ale ještě bych se vrátila k tomu, jak jste říkal, že my tady jakoby děsíme, strašíme ty seniory, že tady říkáme -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mým prostřednictvím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Vaším prostřednictvím, ano, omlouvám se. Já bych jenom chtěla říct, že já bych si velmi přála, abychom tady nemuseli argumentovat těmi nepříjemnými věcmi, které jsou ale realita v České republice, protože já třeba o nich tady hovořím ne proto, že bych si to nějakým způsobem vymyslela, ale protože za mnou chodí ti lidé. Takže já to vidím i opravdu na těch praktických příkladech. A samozřejmě vidíme to všude, vidíme to v krámě, kamkoliv přijdete, vidíte ty ceny, vidíte to na fakturách, prostě, když vám přijdou za energie a podobně, takže to je prostě realita a já bych si velmi přála, abychom o tom tady nemuseli hovořit, ale to by se stalo jenom v okamžiku, pokud vy jako koalice byste sem nechodili s takovými návrhy, se kterými my máme zásadní problém, a zásadně s nimi nesouhlasíme. A to je přesně, to jsou ty dvě věci z toho dnešního projednávaného návrhu, ten odchod do důchodu a snižování vlastně budoucích důchodů.

Pan ministr nám tady vždycky jakoby představuje ty pozitivní věci, ale já jsem to tady říkala i v proslovu, že my s těmi pozitivními věcmi nemáme problém, naopak jsme velmi rádi, že tam jsou, ale bohužel u toho jsou i tyto dvě věci, se kterými máme zásadní problém, a my tady musíme argumentovat, protože se snažíme vás přesvědčit, že to není dobrý nápad a že to není dobrý krok prostě vůči seniorům. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Není pan ministr Marian Jurečka, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já si dovolím ještě zareagovat na tu debatu, která tady byla ve vztahu k rodinám, k mladým rodinám. Já se snažím, a myslím si, že to je třeba i vidět, když jsem byl nějaký čas na té, jak já říkám, podzimní a zimní brigádě na MŽP, tak jsme vlastně startovali přípravu toho dotačního titulu opravdu po babičce. A když to Petr Hladík vlastně vyhlašoval, tak je tam jedna z věcí, která si myslím, že má smysl, a to je vlastně na každé nezaopatřené dítě akcentovaná podpora 50 000 korun pro toho rodiče i na to dítě, které se potom případně narodí, i když už ten projekt byl realizován.

Já bych nebyl příznivcem úplně plošného nastavení porodného jako takového. Nejsme v takové ekonomické situaci, já bych vždycky preferoval, a proto dělám i revizi dál, ať ten systém je adresný. Podporujme to tam, kde vidíme, že ti rodiče mají ten střední nebo středně nižší a nízký příjem, tam zacílíme to, aby tito lidé ne jednorázově, ale dlouhodobě byli i podpořeni a oceněni za tu investici, kterou realizují do toho dítěte, do jeho výchovy a vzdělání, a to je za mě smysluplné dělat právě díky revizi dávek, kde vlastně tam bude ta motivace pro toho rodiče, co se snaží a má ty nižší příjmy, a pak případně to dělejme třeba přes nástroje, jako je zvýšená sleva na děti či zvýšená sleva na poplatníka. Tam to má smysl, protože víte, že podporujeme někoho, kdo legálně pracuje, a je to ve vztahu k jeho legálně přiznávaným příjmům, a je tam ocenění aktivity taktéž. To jsou podle mě smysluplné nástroje, které jsou opravdu dlouhodobé, vyplatit jednorázově nějakou částku, to dělejme opravdu tam, kde vidíme, že to je opravdu z hlediska situace té domácnosti nutné, a tam to ten efekt třeba má, ale plošně bych opravdu tohle nepreferoval.

A když tak se vyjádřím k té zbývající části ještě v případné další faktické. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se paní poslankyně Lenka Knechtová, faktické poznámky obě. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Tak já nejdřív zareaguju na pana ministra a pak na pana poslance Vomáčku, prostřednictvím vás, pane předsedající.

To porodné je na první dítě 13 000, na druhé 10 000 při tom koeficientu, co jsem říkala, toho životního minima.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Pane ministře, vy sám máte, mám pocit, asi čtyři nebo pět dětí. V každém případě víte, co stojí kočárek, co stojí věci, které jsou s tím spojeny. Myslím si, že 13 000, když ta rodička dostane na to jedno dítě, na to první dítě, tak nejsou velké peníze. Opravdu, věřte mi, že ne. Já si myslím, že když se půjdete podívat, kolik stojí v současné době kočárek, kolik stojí výbava a všechno, co je s tím spojeno, tak se dostanete vysoce nad 13 000. Takže si myslím, že každá ta matka, pokud chcete to porodné zvednout, aby ta motivace tam byla, tak tam tu motivaci nějakou musíte dát. A to je to, co jsem říkala, jedno je to porodné, druhé jsou ty půjčky.

S panem poslancem Vomáčkou, prostřednictvím pana předsedajícího, jsme se sami shodli, že ty částky, které jsem říkala, co byly za té totality, těch 30 000 a 50 000, jak jsem tady zmiňovala, to byly sakra velké peníze. Muselo by se to samozřejmě přepočítat na naši dobu a na to, kolik by to zřejmě asi muselo být. A bavila jsem se o tom, že tam bylo 1 % a 2,5 % na vybavení, podle toho, na co jste ty peníze upotřebil.

A teď k panu poslanci Vomáčkovi, prostřednictvím vás. Já souhlasím plně s tím, co jste říkal, že ty příkopy se tady prohlubují mezi generacemi. A nesouhlasím s tím, protože si myslím, že my bysme si měli vážit všech těch starých lidí, protože oni nám něco předávají a my v něčem máme pokračovat dál. A víte, mně třeba vadí taková ta glosa, že musí být solidární ke svým dětem, to jim říkali celý život, a teď jim zase říkají, že musí být solidární ke svým vnukům, protože ti vnuci musí přece žít ten svůj život a oni tím, že něco dostávají, tak tím jim ubírají, to se mi také nelíbí. (Předsedající: Čas.) Oni celej život dřeli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Lenka Knechtová, připraví se pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych chtěla ještě navázat na svou ctěnou kolegyni Janu Hanzlíkovou, vaším prostřednictvím, ještě k tomu tématu strašení. Víte, on ten lidský prožitek je sám o sobě zhodnocení toho, jak se ti lidé cítí. Já jsem měla teď o prázdninách případ, kdy postarší manželé, přes 80 let, pán už prostě z nemocnice šel do léčebny dlouhodobě nemocných. A v určitém okamžiku se řešila vlastně další návazná péče, protože jeho žena prostě přes 80 let už v takovém stavu nebyla schopna o něj 24 hodin sedm dní v týdnu pečovat, a vlastně dostala se do situace, že když volala do domovů seniorů na odlehčovací službu, tak se jenom vlastně dozvěděla - no, až nám tady někdo umře, tak my vašeho manžela vezmeme jako prvního. Takže když pracujete v tom vysokém věku s takovouhle informací, tak prostě ty emoce ve vás vyvolává ta celková situace, a není to určitě o tom, co napíše nějaký politik někam na Facebook. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan ministr Marian Jurečka, faktická poznámka. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si myslím, že je potřeba opravdu se na to dívat i tou optikou těch mladých lidí. A ty průzkumy, které já jsem tady zmiňoval z hlediska těch zásadních výstupů (?) nám říkají - ti lidé, když řešíme tu ekonomickou a sociální situaci, to řeší z dlouhodobé perspektivy, oni se na to nedívají optikou jednoho měsíce a jedné částky, která jim případně při... (nesroz.) nepřijde. Oni řeší to své rozhodnutí ve stavu - máme mít jedno, nebo dvě, nebo tři děti? A co to bude pro nás znamenat z pohledu příštích 15, 18, 20 let, kdy za to dítě mám tu plnou zodpovědnost. A tam potřebují mít nějakou jistotu a ... (nesroz.), že ten stát tu jejich snahu a tu jejich investici opravdu adekvátně podpoří a ocení. A proto ty změny jak v důchodové reformě, tak za mě jsem tady zmiňoval i to, když jsme si tady vyjasňovali otázku případně toho porodného, dávají větší smysl pro ty lidi dneska ty odpovědi, ty obavy v tom, aby to bylo opravdu dlouhodobě a předvídatelné. Proto za nás, za lidovce my třeba dlouhodobě, a přinesli jsme to vlastně do daňového řádu České republiky -to byli lidovci, kteří přinesli vlastně daňové slevy na manžela, manželku a na děti, a udělali jsme i to odstupňování, protože s druhým, třetím a dalším dítětem se ta životní situace té rodiny ještě více a více propadá. Proto jsme vlastně před čtyřmi lety tady odšpuntovali i ten nesmyslný strop pro ten daňový bonus, který byl na těch (?) zhruba 61 tisících korunách. A v těchhle věcech má smysl pokračovat.

Pokud je ta situace opravdu naléhává v ten daný moment. já chápu, že kočárek stojí nějakou částku. pak ano, pak to ale dělejme tou cílenou adresnou podporou, a na to ten systém pamatuje. A ten rodič potom bude řešit další rok, rok a půl, dva, tři, každý měsíc nákup plínek, každý týden Nutrilonu a další věci, a to jsou položky, které jdou měsíčně do tisíců. Tak tady je potom potřeba, aby ten rodič viděl - ano, na to ten systém na mě pamatuje, ne v jednorázové podpoře, ale v té dlouhodobé.

Tak já myslím, že v tomhle my se v principu podle mě asi plus minus shodujeme. A znovu se vracím k důchodové reformě. Tady ten rodič také má tu odpověď na to, že za tu dobu, kdy se věnuje výchově dětí, je doma, utíká mu kariéra, bude oceněn.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Následují další dvě faktické poznámky, nejprve paní poslankyně Berenika Peštová, potom paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Pane ministře, já jsem vás bedlivě poslouchala. Máte - neříkám, že nemáte pravdu, že potřebují ten dlouhodobý vhled, tam určitě, s tím souhlasím. Ale v každém případě oni to sami, aspoň ti, co se na mě obracejí, tak oni to sami vidí jako nespravedlnost, myslím tím, že nedostanou to porodné. Protože ve své podstatě oni jsou také solidární, a obracejí se na mě lidi, kteří naopak chtějí třeba nastoupit dřív do práce, protože jsou to třeba živnostníci a tak dále. Vezměte si to, že ti živnostníci - samozřejmě je to odvislé od toho, kolik si platí sociální, zdravotní a tak dále. Je to - a to zase je spíš pro ODS, protože ti jsou ti podnikatelštější, bych řekla, nebo spíš myslí na ty podnikatele, nebo alespoň vždycky to bylo v tom jejich ranku, na který oni mysleli. Takže oni se chtějí vrátit do práce, ale oni to sami vidí jako nespravedlnost, když oni těch 12 000 prostě nedostanou, nebo 13 000 s tím prvním dítětem. Protože jsou solidární, oni jsou solidární celou dobu, protože říkáme - musíte být solidární, ale nevidím důvod, proč by najednou z tohoto měli být vyřazeni a neměli by dostat to porodné. Já v tom nevidím logiku, my jsme to porodné taky dostali.

A potom samozřejmě se udělaly změny s tím, že se to bude dělat adresně, že se to bude cílit jenom na určitou skupinu lidí, ta, která má nižší než 2,7 násobek, ale prostě mně se to zdá vůči nim nespravedlivé. protože oni do toho systému ty peníze budou dál dávat, ale nevidím důvod, proč by oni nemohli dostat to porodné, na které jsme všichni dřív měli nárok. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Já bych se ještě vrátila k té mezigenerační sounáležitosti, protože toho tady bylo také řečeno mnoho, a v té souvislosti mě zaujalo to, co říkal teď před chvílí pan ministr, že musíme se na to dívat optikou těch mladých lidí. Pochopila jsem asi zřejmě správně, že na tu problematiku jakoby důchodů. A tady možná je právě ta chyba, že vy velmi spojujete tu finanční stránku jakoby seniorů s finanční stránku mladých. Přece na problematiku mladých je potřeba se dívat optikou těch mladých, posuzovat jejich životní úroveň, ty problémy, které musí řešit, a na to nastavovat ty finanční toky, a totéž je potřeba udělat u těch seniorů. Pokud se budeme na problematiku seniorů dívat očima mladých, tak pak to dopadá tak, že tady máme návrh na prodloužení věku odchodu do důchodu a na snižování důchodů. Já tam prostě pořád vidím tu kvalitu života u lidí, kteří mají odpracováno, a vidím všude, že píšete i vy o důstojnosti stáří a podobně, ale tu důstojnost asi těžko jako můžeme dosáhnout tím, že jim budeme do budoucna snižovat důchody.

A ještě jsem se chtěla vrátit, teď už nevím, který z předřečníků to tady říkal, to je životní úroveň seniorů v Německu a tady u nás, tak samozřejmě je velmi těžké ty důchodové systémy nějakým způsobem porovnávat, ale myslím si, že se dá porovnat jakoby výše průměrného důchodu jako procento průměrné mzdy, protože tady asi můžeme, a v té tabulce my jsme z 26 zemí na 24. místě, zatímco Německo je na desátém. Takže to asi říká všechno. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak, děkuji. Ještě pan ministr Marian Jurečka s faktickou poznámkou, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Neříká to vůbec nic. Neříká to vůbec nic, včera jsme si to tady vysvětlovali, porovnáváte hrušky a jablka, protože musíte tam započítat to, že v tom Německu máte plnou odvodovou zátěž. Z důchodu platíte úplně plné odvody - jak daň, zdravko i sociálně důchodové pojištění.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Paní poslankyně Jana Hanzlíková, faktická poznámka. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Já si to samozřejmě pamatuju, pane ministře, včera jsme o tom mluvili, a já jsem to tady - než jsem řekla ještě ty výsledky toho výzkumu, tak jsem to tady říkala, že je velmi těžké to posuzovat, ale tohle to je v podstatě jakoby pokles životní úrovně toho seniora při odchodu do důchodu a je to procentuálně vyjádřeno jakoby průměrná mzda a průměrný důchod. Je to tam jakoby v čistém, je to i v rámci té kupní síly, takže si myslím, že pro to porovnání je tohleto asi nejlepší forma. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě pan ministr Marian Jurečka, faktická poznámka. Jenom pro pořádek chci říct, že faktické poznámky by neměly nahrazovat standardní probíhající obecnou rozpravu. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se velmi snažím tohoto držet, pane předsedající, jenom poznamenám, pokud se na tomto základním principu, který paní poslankyně řekla, shodneme, tak pokud to vztáhneme na posledních 30 let v České republice, pak výše průměrného důchodu vůči průměrné mzdě je na rekordně nejvyšší hodnotě. Jsme, myslím, že třetí nejlepší rok vůbec historii. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Ještě paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající, já se budu snažit být stručná. Je vidět, že zřejmě naše diskuze tady je velice sledována, protože neustále dostávám jednu zprávu za druhou, za druhou, a jenom bych vám chtěla říct, že se obrátil na mě jeden důchodce, který tady říká, že má důchod 20 000, že dřív chodil plavat, chodil do sauny. A při dnešních cenách a při tom, co všechno se zdražilo, tak už na to nemá. Takže jestliže tady tvrdíme, že máme kvalitně žít a máme si to hezky užívat, tak říkal, píše mi tady, jak se má dostat do té sauny, do té tělocvičny? Z čeho to teda má zaplatit? Že strašně rád teďko poslouchá tuto diskuzi a že by byl rád, kdyby mu na to někdo odpověděl. A poslední krásný dovětek - zkuste si to žít, někdo z vás, poslanců, za těch 20 000 měsíčně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Ještě pan místopředseda Aleš Juchelka, prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji a budu jenom stručný, protože už kolega Navrátil čeká, vaším prostřednictvím. My pokud vždycky bereme ten průměr, to znamená průměr k nějakému dalšímu průměru, to znamená průměr starobního důchodu, třeba k průměrné mzdě, tak se musíme podívat hlavně na tu kohortu těch lidí, kteří jsou pod tím průměrem, a to je drtivá většina seniorů v České republice, tam nemůžeme prostě říkat, že tady máme, já nevím, 42 % důchodů k průměrné mzdě, takže tady se musíme dívat právě na tu skupinu lidí, která je pod tímto průměrem, tam samozřejmě je ta kohorta nejvyšší a je potřeba přemýšlet také nad tím, jak tito lidé i z hlediska třeba řádných valorizací, protože od 1. 1. 2025 je to o 356 korun, a říkám pouze, protože samozřejmě ty reálné mzdy ani u této valorizace nehrály žádnou roli, protože devět čtvrtletí po sobě, to znamená celé vládnutí tady této vlády, nám reálné mzdy v České republice klesaly, stoupají možná ještě v tuto chvíli o tolik, aby dosáhly průměru, někdy tak, jak bylo před inflací, za pár let možná, brát si prostě tu řádnou valorizaci, která je o jednu polovinu reálných mezd a o inflaci v tuto chvíli, jako nějakou bernou minci toho, o kolik se zvyšují starobní důchody, tak je podle mě nereálné, protože to nepokryje ty náklady, které díky konsolidačnímu balíčku, cenám energií, celkové inflaci. Prostě zdražování všeho okolo drtí peněženky nejen seniorů, ale i mladých rodin, a dokonce i těch, kteří se mohou označovat za střední třídu. A důkazem toho je, že o 100 000 více meziročně bylo navýšeno příspěvku na bydlení, tam máme skutečně velikánský nárůst, protože ti lidé to nedokážou zaplatit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě pan poslanec Jiří Mašek, faktická poznámka. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já jenom bych navázal na ctěnou kolegyni Janu Hanzlíkovou a na její diskuzi s panem ministrem ohledně toho, jak máme ty důchody dobré ve vztahu k průměrné mzdě. Pan ministr tady řekl, že jsme teďka na nejvyšším procentu. Já bych jenom zopakoval, že jsme se tam dostali proto, že se uplatnil valorizační vzorec, který kupodivu fungoval řadu let, ale trošku s námi zamávala vysoká míra inflace, na které má současná vláda, bych řekl, velmi silný podíl. Takže kdybychom to udýchali, nechali ten valorizační vzorec dál, tak dneska při těch inflacích, které se vrátily zase zpátky, tak jsme mohli klidně pokračovat a tohle bolavé téma jsme nemuseli vůbec otvírat.

A zároveň bych tady chtěl podotknout, že pokud porovnáváme našeho důchodce a důchodce v Německu nebo kdekoliv na západ od nás, tak to porovnání by mělo být dáno tou kupní schopností a jde o to, že když se přirovnáváme procentem k průměrné mzdě nebo platu na západ od nás, tak ty se diametrálně liší, takže i poté, co ti důchodci tam zaplatí sociální pojištění z těch důchodů, tak jim pořád zbývá natolik peněz, tak jak tady říkala kolegyně Berenika Peštová, že asi mohou jít do sauny, že asi mohou si koupit vstupenku na plovárnu a že mohou třeba jít i za kulturou. A v tomhle tom se ten náš důchodce začíná od toho na západ od nás lišit. To je prostě fakt, který se nedá takhle oddiskutovat. Takže jak už tady padlo, my máme problém s tím odchodem do důchodu, navyšováním, já o tom budu ještě mluvit, zejména ze zdravotních důvodů, kvůli dožití ve zdraví a užití si důchodu ve zdraví.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně Ivana Mádlová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla doplnit jenom svého kolegu Jiřího Maška, kdy Český statistický úřad nám ukazuje data. A vlastně co se týče seniorů, kteří žijí sami, tak 37,8 %, se ocitlo pod hranicí příjmové chudoby, čili to není nijak zanedbatelné číslo, a i u dvojic seniorů, kteří žijí v domácnosti, došlo k nějakému nárůstu.

Ale já bych chtěla ještě i zareagovat na výdaje za potraviny a upozornit i na jeden velmi negativní jev, který se vlastně vyskytuje teď i v řetězcích, kdy vlastně nutí zákazníky používat jejich karty, protože bez nich není možné získat základní potraviny prakticky za normální cenu. Takže pokud mám kartu, tak ano, můžu si koupit jeden typ plátkového sýra za 29,90, pokud tu kartu nemám, tak za to budu dávat 39,90. Takto v podstatě, to se stalo teďko absolutní normou, kdy vlastně já si můžu nakoupit za normální cenu základní potraviny výměnou za svoje osobní data, kde jsem nakupovala, v kolik jsem nakupovala, a podobně.Nemělo by se i s tímto něco dělat?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další paní poslankyně Lenka Knechtová, faktická poznámka.

Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych chtěla ještě navázat na pana kolegu Maška a paní kolegyni mádlovou ohledně těch seniorů a zmínit tedy oblast bydlení, protože my jsme třeba na obcích v situacích, kdy sanujeme samozřejmě nějakým způsobem ty potřeby seniorů. Snažíme se je podporovat, ale prostě i nám se zdražují náklady a podpora těch seniorů, co se týká bydlení, tak my bychom opravdu potřebovali, aby tahle vláda nejenom řešila digitalizaci stavebního řízení, ale opravdu abychom se někam posunuli v té výstavbě, protože samozřejmě když už ten pozemek máme, tak vedeme debatu o tom, že zavedeme nějaký složitý registr nebo seznam žadatelů jako o byt, ale to my už všechno máme, takže my potřebujeme, aby Ministerstvo pro místní rozvoj se posunulo i v těch návrzích, co se týká výstavby a podpory bydlení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a nyní řádně přihlášený pan poslanec Jiří Navrátil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Pane předsedající. Děkuji za slovo. Já jsem rád, že po dvou hodinách se dostáváme do rozpravy, ale přesto kolegům i z řad opozice, ale i koaličním děkuji za tu diskusi, při které se při faktických poznámkách probralo mnoho věcí, i těch dalších v rámci důchodové reformy, kterou předkládá tato vláda. Někdo z vás říká, že jsou to pouze parametrické změny, někdo říká, že to je důchodová reforma, někdo v tom spatřuje jenom zvedání toho věku odchodu do důchodu, někdo tam vidí opravdu i ty další kroky, o kterých jsme právě hovořili v tomto dvouhodinovém čase v rámci faktických poznámek, jak pomáháme například osobám, které pečují o své blízké a co jim vlastně tato důchodová reforma přinese.

 

Když se podíváme zpátky. V roce 2011 Nečasova vláda svým zákonem číslo 220 rozhodla o posunu důchodového věku a přidávání dvou měsíců. Tehdy to bylo nastaveno tak, že ročník 1977 se v podstatě měl dočkat odchodu do důchodu ve věku 67 let. To dvouměsíční navýšení bylo počítáno přesně dva měsíce za každý rok narození a bylo to očekávatelné, všichni věděli dopředu, v kolik do důchodu půjdou a jak to vlastně bude.

V roce 2016 přichází Sobotkova vláda, která však tento odchod do důchodu zastropovává v 65 letech. Ano, můžeme hovořit o tom, jestli to bylo na základě nějakého propočtu, kolik seniorů je, jak vypadá v současné době takzvaný důchodový účet, protože všichni víme, že žádný oddělený důchodový účet není, my můžeme počítat stále pouze příjmy, které nám v rámci sociálního pojištění přicházejí a samozřejmě v rámci důchodu vyplácejí.

Všechny vlády za mnoho let tvrdily, že nějakou důchodovou reformu udělají. Nikomu se nic zásadního nepodařilo, to si rovnou řekněme, nikdo nic velkého neudělal. A po osmi letech přichází tato vláda, která předkládá dle svého uvážení opět zavedení důchodové reformy v mnoha oblastech, ale jednou z nich je taktéž posun přidávání dvou měsíců ke každému roku od ročníku 1965 narození, který měl odcházet v 65 letech.

Při prvním čtení jsme si tady ujasňovali, jak vláda vlastně přichází k tomu, co je to výpočet dožití, co je to výpočet strávený v důchodu. Pořád jsme hovořili o 21,5 letech v průměru stráveného v důchodu a od toho se odvíjejícího rozhodnutí, zda by vláda rozhodla pro další ročník přidat další dva měsíce, či ty dva měsíce v daném ročníku nepřidávat. Moc jsme se tady někteří nechápali, někteří tvrdili pořád, o kolik je věk dožití, co je věk v důchodu. Proto jsme jako pozměňovací návrh na sociálním výboru přijali to, že budeme přidávat automaticky každému dva měsíce bez ohledu na to, zda je tam ten věk dožití 21,5 let, či nikoliv.

Poté přichází ale pozměňovací návrh, který schválil sociální výbor nebo výbor pro sociální politiku, a ten na základě dat od demografické společnosti přichází s tím, že není potřeba zvedat o dva měsíce každému ročníku, ale bude postačující jeden měsíc. Tento pozměňovací návrh prošel výborem pro sociální politiku a je dnes na stole zde, abychom se s ním taktéž nějakým způsobem vypořádali. Jediné, co u tohoto pozměňovacího návrhu bylo a je nějakým způsobem velkým želízkem, které pálí úplně všechny, byla takzvaná jeho nekonečnost, to znamená stálé přidávání jednoho měsíce až možná do 70, 80, 90 let.

Abychom toto nějakým způsobem omezili, předkládám společně se svými kolegy pozměňovací návrh, který toto omezí do roku 67 let věku, to znamená, že každý z nás bude přesně vědět, v kolika letech může jít do důchodu, a zároveň bude vědět o tom, že hranice je 67 let. K této hranici však dojdeme v roce 2056, to znamená, že se týká osob narozených v letech 1989. Všichni z nás snad vědí i o tom, že si již mohli založit takzvané doplňkové penzijní připojištění, můžou si nějakou částku spořit a je na jejich rozhodnutí, zda do těchto 67 let budou chtít pracovat, anebo takzvaně půjdou do předdůchodu.

Co se však nejvíce týká dnešní generace, o které mluvíme, že jsou v důchodu, a tady mluvíme, že se budou snižovat důchody, není to pravda, tato důchodová reforma nemluví o žádném snižování důchodů, nikdy o tom nebylo ani uvažováno, pouze hovoří o dalších aspektech, které mohou pomoci této společnosti i v generačním soužití. Jak už jsem jednou řekl a zopakovalo se to tu několikrát při faktických poznámkách, pomáháme například pečujícím, že doba, kdy budou pečovat o osobu blízkou a budeme hovořit, že je ve čtvrtém stupni závislosti, byl jí navýšen v letošním roce od 1. července příspěvek na péči na 27 tisíc korun a zároveň díky této důchodové reformě se této osobě, která bude pečovat o svoji maminku, babičku, osobu blízkou, bude počítat, jako by pracovala, a bude se jí započítávat do důchodu průměrný plat v daném roce v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Než vám udělím slovo s přednostním právem, tak nejprve vystoupí pan poslanec Tomáš Kohoutek s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den. Děkuji, vážený pane místopředsedo. Já bych, vaším prostřednictvím, chtěl reagovat na kolegu poslance, mého předřečníka. Je samozřejmé a předpokládám, že naprostá většina z nás si spoří na důchod a snaží se zabezpečit na stáří jinak, než spoléhat jenom na stát. Nicméně za situace, že v posledních třech letech byla kumulovaná inflace v České republice 30 % nebo více než 30 % a třetina domácností žije s finančními rezervami menšími než na jeden měsíc života, tak spoléhat na to, že se většina národa zabezpečí na stáří jinak než formou státního zabezpečení, je dle mého názoru velice liché. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Paní poslankyně Ivana Mádlová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla navázat na kolegu Navrátila, vaším prostřednictvím, kdy tady zdůrazňoval, že se můžeme penzijně připojistit. To určitě je dobrá myšlenka, jenom by bylo dobré ještě zdůraznit, že v penzijním připojištění není zaveden žádný garanční systém pro případ úpadku fondu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem... Ještě jedna faktická poznámka pan poslanec Tomáš Helebrant. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem také chtěl reagovat. On už to tady trošku řekl kolega Kohoutek, ale my jsme tady teď v situaci, kdy podle průzkumu, podle statistiky, je tady milion lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby, a další 2 miliony lidí, kteří jsou těsně nad hranicí chudoby. Tihle lidé si skutečně bohužel na ten důchod peníze nenaspoří. Takže radit jim, aby se zabezpečili na důchod, mi přijde v tuhletu chvíli trošku jako knížecí rada. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc. Začnu a navážu na svého ctěného kolegu Navrátila, protože on je ze stejného kraje jako já a velmi si ho vážím, protože celou dobu vede výborně sociální věci na krajském úřadu. Taktéž samozřejmě na svého ctěného kolegu, vaším prostřednictvím, pana Helebranta. Skutečně tady máme zhruba polovinu lidí, kteří si nedokáží odkládat do budoucna, protože - a vidíme to i statisticky - nemají ani na to, že když jim vypadne v domácnosti pračka, když jim vypadne v domácnosti lednička, aby si pořídili novou. V tuto chvíli je tlačit do toho třetího pilíře...

Já tomu rozumím, ten v té důchodové reformě, kterou vy takto nazýváte, vám prostě jednoduše chybí. Vám tam chybí příjmová stránka a vy tu příjmovou stránku řešíte pouze tím, že osekáváte starobní důchody, ty příjmy, z různých stran. Jak máte prostě ten koláč starobního důchodu, tak na něj útočíte například tím, že se budou vypočítávat podle vzorečku méně důchody od roku 2026. Takže budou mít lidé menší důchody. Z druhé strany to atakujete tím, že jste změnili vzoreček u řádných valorizací, takže od každého ledna to bude zase méně. Do toho jste dali do konsolidačního balíčku celou řadu věcí, která těm seniorům život prodražuje. Takhle bychom mohli pokračovat dál a dál.

Nicméně demografie je samozřejmě neúprosná. My v tuto chvíli máme zhruba 2,4 milionu důchodců. Počet začne samozřejmě výrazně růst s tou naší generací s panem kolegou Navrátilem. To je ta generace sedmdesátých let, těch Husákových dětí. Začne se ale zvedat až od poloviny příštího desetiletí a ten největší náraz budeme mít až v polovině čtyřicátých let 21. století. Potom to začne samozřejmě, ten úplný peak, kolem roku 2060, kdy budeme mít 3,3 milionu důchodců. Ale v roce 2060 a ani 10 let předtím, ani 20 let předtím, nebudeme vůbec vědět, jak bude fungovat právě česká ekonomika, na čem budou postaveny daně. Protože v tuto chvíli vidíme technologický pokrok, vidíme umělou inteligenci, celá řada profesí zanikne, nevíme, jak budou vypadat daně a celý daňový mix toho, co do rozpočtu přijde.

Prozatím ale to, co se týká toho, co tady v tuto chvíli ve třetí vlně diskutujeme a o čem budeme pravděpodobně hlasovat, tak to je prostě atak, přímý atak, na příjmy starobních důchodců. Říkám, že to je špatně právě z toho důvodu, že nám začnou padat třeba státní sociální podpory do příspěvku na bydlení, do dávek v hmotné nouzi, a budeme to z jednoho balíku přerozdělovat administrativně o něco obtížněji, než na těch důchodcích, a to přes sociální systém, přes úřady práce, a budeme se drbat pravou rukou za levým uchem.

Prostě měníte pravidla hry u penzistů za běhu. To, že jednotlivé parametry jsou nastaveny, řekl bych, chaoticky a jenom naoko, tak o tom svědčí věk odchodu do důchodu. Nejdříve tady vládní koalice přijde s tím - a přes to prostě nejede vlak - že budeme navyšovat věk odchodu do důchodu opravdu zmateně, nespravedlivě, jak to všichni označují, že některé ročníky půjdou do důchodu o šest měsíců později, některé o dva, některým se to dokonce sníží. Proto jsme začali i my trochu křičet na základě těch dat, které předložila Česká demografická společnost, abyste ten věk odchodu do důchodu upravili. Upravili jste ho tak, že to je skutečně co ročník, to jeden měsíc. OK, je to spravedlivější, je to pomalejší, ale upravili jste to a najednou přes ten původní vládní návrh už může jet vlak, to je úplně v pořádku.

Ale máme tady další problém, že jste si nevšimli toho, nebo jste to opomněli, anebo prostě tomu jednoduše nerozumíte, že věk odchodu do důchodu měl dle tady tohoto vzorečku růst nekonečně. Takže jste přišli s třetí variantou a s tou jste přišli dneska nebo včera, kdy tady pan kolega Navrátil, vaším prostřednictvím, nahrál pozměňovací návrh, který to stropuje na těch 67 letech. My nevíme, co bude zítra. Třeba se vyspíte a najednou přijdete s tím, že by to mělo být na 66,5 letech, protože zase někdo bude křičet a bude něco psát. Já se ptám, kde je tedy ta odborná debata, kde je ta analýza? Protože takhle my můžeme tady v tomto duchu u toho navyšování věku odchodu do důchodu jít parametr po parametru a to já v tuto chvíli, vážené kolegyně a vážení kolegové, udělám. Protože to, co v tuto chvíli máme, jeden parametr po druhém, je dle mého názoru nabourávání sociálního smíru právě mezi těmi mladými a těmi starými v rámci průběžného systému. A o to jde.

Odmítám tady narativ toho - my se tady pořád o něm bavíme - že na důchody do budoucna nebude. To není pravda. Neberte jednoho důchodce jako nějaké číslo v excelovské tabulce, které se do budoucna nějakým způsobem promění v šílené hausnumero. Vy tady říkáte 3 % HDP. Já tomu rozumím. Bude to skutečně možná markantní navýšení, ale jak říkám, ten peak postupně samozřejmě i díky mortalitě bude klesat. Zvyšování věku odchodu do důchodu jsme si tady probrali.

Co mi nadále samozřejmě vadí, je to, že jste změnili vzoreček u řádných valorizací. Ta jedna polovina reálných mezd měla své opodstatnění, protože spousta lidí najednou dostala samozřejmě důchod, ze kterého mohli vyžít, mohli si nakoupit všechny věci a služby, mohli zaplatit nájemné. Bylo málo lidí na příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení. Ale v tuto chvíli jsme si všimli, že to prostě porostlo a vy to ještě snižujete. Pokud počítáte s ekonomickým růstem - já do budoucna s ekonomickým růstem v České republice počítám - tak potom se nám začnou rozevírat nůžky mezi ekonomicky aktivními a mezi seniory. Ty nůžky se budou prostě rozevírat neustále podle toho, jak se bude posouvat samozřejmě životní úroveň ekonomicky aktivních, a ti lidé budou muset více chodit na úřady práce, aby mohli zaplatit své výdaje. Tady tento vzoreček říkám, že budeme chtít vrátit zpátky na polovinu růstu reálných mezd a o inflaci.

Co jste udělali s mimořádnými valorizacemi, jsme tady probírali několikrát, a skončilo to u Ústavního soudu, kdy mimořádné valorizace byly pojistkou toho, že když bude vysoká inflace, tak se spustí tady tyto mimořádné valorizace, aby ti, kteří si nemohou, protože jsou nejzranitelnější skupinou, už nadále přivydělat, najít si druhou práci, najít si jiný příjem, tak aby byli sanováni a nekončili někde buď na dávkách, nebo v nejhorším případě na ulici.

Takže ty mimořádné valorizace, které zafungovaly a jsou tady - tento zákon je tady 17 let a zafungoval poprvé u vládnutí této koalice, protože inflace byla skutečně nejvyšší v Evropě - tak jste je tady retroaktivně, dle mého názoru samozřejmě, osekali a udělali jste změnu zákona, kdy mimořádné valorizace jste zrušili a nahradili je jakousi sociální dávkou. Tím jste dali vzkaz do společnosti, že důchody jsou sociální dávkou. Protože všude slyšíme v různých nejen komentářích, ale samozřejmě i diskuzích, že prostě ti senioři, co pořád chtějí, že to platíme ze svého, že to je ze státního rozpočtu, že díky těm seniorům nezbude tu na školství, tu na zdravotnictví, tu na bydlení. To prostě není pravda.

Důchod je nároková část nějaké vaší výplaty z toho důvodu, že jste participovali na tom průběžném systému pro generaci vašich maminek, generaci vašich babiček v tuto chvíli. Je to nároková část, není to žádná sociální dávka, kde by se nějaká část společnosti smilovala nad tím, že vám najednou vyplatí například příspěvek nebo doplatek na bydlení. S tím mám zásadní problém a ty mimořádné valorizace díky Bohu takhle zafungovaly.

Toto se týká samozřejmě všech minimálních penzí, fiktivních vyměřovacích základů, které tady navrhuje vládní koalice. Já s tím vůbec žádný problém nemám. S těmi všemi změnami, které se týkají vdovských a invalidních důchodů, započítávání dokonce doktorandského studia na vysokých školách, k tomu opravdu nemám nic.

Co jediné bych tady samozřejmě ještě nadále zmínil, tak je snižování tempa růstu těch nových důchodů od roku 2026. Tam máme další pozměňovací návrh, který se týká toho, aby se to vrátilo, ten vzoreček, zpátky, a rozumím tomu, že to je samozřejmě marginální částka, o kterou tady půjde, ale proč jí opravdu brát těm seniorům a měnit jim ta pravidla.

Co se týká výchovného, výchovné samozřejmě, a říkám to naplno, tak jak jsme ho tady schvalovali, tak končí. Výchovné je skutečně nesystémový prvek v tom průběžném důchodovém systému, i já jsem pro něj hlasoval, protože si uvědomuji, že by se měly vyrovnávat důchody mezi ženami a mezi muži. A tam skutečně ten propad je markantní, vidíme to u našich babiček, takže určitě výchovné ano, ale vy ho zase v tuto chvíli měníte a ta pětistovka na první a druhé dítě se snižuje na zhruba, když jsem to počítal, 270 korun, a 500 bude až od třetího a čtvrtého dítěte a těch dalších.

Pokud budete do toho průběžného systému neustále dávat nějaké nesystémové návrhy, protože výchovné by mělo jít dle mého názoru z jiných peněz než z toho průběžného systému, tak skutečně nám bude padat do deficitu. Vy jste tam dali výchovné za 19 miliard korun, které ten deficit samozřejmě prohloubilo. Teď v tuto chvíli dáváte návrh, že pro pracující seniory jako motivaci budete dávat 6,5 procentní slevu na sociálním pojištění, s tím mám zase já problém, protože to je další deficit do toho rozpočtu, další nesystémový prvek. My navrhujeme úplně jinou motivaci. Ta, která v tuto chvíli je, tak je podle mě dobrá, je dobře upravená, a navyšme tam jenom ten percentuální koeficient 0,4 % za 360 odpracovaných dnů na 1,5 %.

To je náš další pozměňovací návrh, protože ta vaše úprava, úplně bych řekl, atakuje prostě filozofický smysl toho průběžného systému, protože ten je tady od toho, že ten, kdo nemůže pracovat, tak prostě pobírá samozřejmě důchod. Ale ten, kdo prostě může pracovat a je spousta pracujících důchodců, a já jsem pro, abychom je motivovali, tak samozřejmě ať odvádí i sociální pojištění a potom se mu to promítne v té výši toho důchodu na konci, třeba klidně v 72 letech.

Ale takhle, když vy jim odpustíte 6,5 %, uděláte nejen další nesystémovou díru do toho rozpočtu, ale hlavně se to nezapočítává do toho samotného starobního důchodu, ta práce například sedmiletá po těch 65 letech, a tím pádem třeba ten člověk bude mít pořád nízký starobní důchod. A co udělá? No, půjde na úřad práce a požádá si o sociální dávku, například příspěvek na bydlení.

Takže vy opravdu, bych řekl, jdete proti té filozofii toho průběžného systému tady tímto návrhem a strašně moc bych vás prosil, vážené kolegyně a vážení kolegové, abyste podpořili spíše ten náš pozměňovací návrh než to, co předkládá vláda.

To, co se týká obecně samozřejmě té důchodové reformy, to už jsem malinko zmínil. Já, když se vrátím zpátky k té druhé vlně, tak tam jsme opravdu upravili, sešněrovali a bych řekl ztížili odchody do předčasných důchodů. Tady my máme další pozměňovací návrhy, máme problém s tou dvojí penalizací, kterou jste zavedli, a to je, že se nebudou valorizovat, že se nebude valorizovat zásluhová část těch důchodů do té doby, než bude mít člověk věk do řádného odchodu do důchodu. Takže například dva roky to bude bez valorizace a máme samozřejmě problém s tou druhou penalizací, kterou jste navýšili z 0,9 a 1,2 % za ta léta, kdy ten člověk, nebo za ty dny tam to je takhle, kdy jde člověk do předčasného důchodu na 1,5 %, což se mi zdá, že prostě ta dvojí penalizace by neměla být.

Když už jednou ten člověk zaplatí za to, že jde do předčasného důchodu, tak ať to zaplatí například těmi 1,5 %, ale potom už na něj pohlížejme jako na klasického seniora a třeba mu i tu zásluhovou část valorizujme a nestěžujme to, protože v tuto chvíli, a není to pravda, že to děláte tak, jak jste původně slíbili, pro všechny, kteří mají v tuto chvíli pod 50 let, protože jste tady tímto změnili celou řadu životů i pro ty seniory, kteří chtěli jít dříve do důchodu a nemůžou a měli třeba 61, 62, 63 a měli nějakou životní strategii, kterou jste jim před několika měsíci takovýmto zásahem jednoduše upravili, protože budou muset být déle v zaměstnání.

Co se týká obecně, tak samozřejmě já nevidím u třeba těch předčasných důchodů žádnou analýzu, žádný dopad, žádnou studii na to, proč ti lidé do předčasného důchodu utíkají, protože ten nárůst je čím dál tím větší. Může to být samozřejmě i nějaká obava z toho, co přijde poté, když budeme schvalovat opravdu tu třetí vlnu tady těchto důchodových parametrů. Může to být klidně to, že už nemůžou prostě v práci dále mít tu fyzickou nebo i psychickou zátěž, může to být z toho důvodu, že mají nemocného partnera, o kterého se musí starat, nebo třeba už mají skutečně našetřeno tolik peněz, že jdou do předčasného důchodu, protože už jim to nějakým způsobem do konce života samozřejmě ty příjmy nesníží, ale ty důvody mi prostě neznáme, protože nikdo je nezkoumal, my to nevíme, nemáme žádná data a nemůžeme se na základě přece toho nějakým způsobem rozhodovat, že nic o těch lidech, proč jdou do předčasných důchodů, anebo dokonce, jak říkal pan kolega Navrátil, do předdůchodů vědět.

Co se týká potom té další pracovní aktivity, tak tady říkal pan ministr, tuším, během včerejšího dne, že existuje zhruba 30 000 lidí, kteří jsou na různých rekvalifikačních programech, na úřadech práce. Já bych strašně moc rád znal ty programy a myslím si, že by to bylo dobré, kdybychom si dali další bod někdy na výbor pro sociální politiku, nebo nejlépe i na plénum Poslanecké sněmovny, který se týká jenom úřadů práce a vlastně těch změn, které tam v tuto chvíli jsou. Poněvadž podle dalších informací má přijít dokonce zákon, který by měl dát například dětské skupiny, jejich schvalování a jejich kontrolu právě pod křídla úřadů práce. Zajímá mě celý ten systém té změny, no ale samozřejmě i to, co vy budete dělat v rámci rekvalifikací, když v tuto chvíli opravdu ty podmínky pro starobní důchodce sešněrováváte a samozřejmě jim prodlužujete celou, nejen věk odchodu do důchodu, ale i celou škálu, nebo jim dáváte na bedra celou škálu dalších zodpovědností, které oni musí udělat, aby si mohli svůj život do budoucna nějak naplánovat.

Takže v tuto chvíli děkuji za pozornost. Já se možná ještě s dalšími věcmi přihlásím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní budeme pokračovat v obecné rozpravě, vystoupí pan poslanec Lubomír Brož, připraví se pan poslanec Josef Kott, Karel Sládeček a další v pořadí. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes před námi stojí návrh, který vláda již poněkolikáté označuje jako důchodovou reformu. Je ale nutné se na to podívat zblízka a zeptat se: Opravdu jde o reformu? Opravdu jde o plnohodnotnou důchodovou reformu? Nebo jde spíš o postupné nabourávání důvěry občanů především mladých lidí v důchodový systém jeho konzistentnost a jeho transparentnost?

A připomenu, že důchodový systém je jedna ze základních věcí, která by měla být základem jistoty ve stáří. Podívejme se na několik zásadních bodů tohoto programu. Bylo to tady již řečeno mnohokrát. Vláda argumentuje tím, že vzhledem k prodlužující se délce života je logická, že se musí zvyšovat i věk odchodu do důchodu. Tento argument však stojí na velmi křehkých základech.

 

Ano, průměrná délka života v naší zemi se skutečně zvyšuje, avšak co je mnohem důležitější, o čem vláda záměrně mlčí, je délka života ve zdraví. To, že se nám tady objevují pozměňovací návrhy čerstvé ze včerejška, to jenom, to jenom podporují a říkají o tom, že ten původní, ten vládní návrh je opravdu velmi, velmi chaotický a zmatený. Podle posledních dat muži v České republice mají zdravý život pouze zhruba do 61 let, ženy zhruba do 62,5 roku. To znamená, že mnoho lidí, kteří budou nuceni pracovat do stále vyššího věku, již v této době nebudou zdravotně schopni vykonávat svou práci na plný výkon. Místo toho, aby si ve stáří užívali zaslouženého odpočinku, budou se potýkat s nemocemi a zhoršenou kvalitou života.

Co tenhle ten návrh znamená pro obyčejné občany? Jde o to, že si lidé svůj odchod do důchodu, svůj důchod sotva užijí. A to není jen morální problém, ale i ekonomický problém. Starší zaměstnanci, kteří jsou více nemocní, mají nižší výdělky, což snižuje jejich budoucí důchody. Tento návrh tak ve výsledku povede k tomu, že lidé dostávají nižší důchody, protože jejich vyměřovací vyměřovací základ je naprosto nedostatečný.

Vláda se dále ohání potřebou úspor v rozpočtu. Avšak za jakou cenu? V minulých dvou letech jsme zažili rekordní inflaci a pokles reálných mezd, který dosáha až 30 %. Kupní síla občanů klesala, zatímco ceny rostly. Jen z toho, co mám z veřejných zdrojů, kupní síla v současné době je na úrovni roku 2018. V této situaci bychom očekávali, že vláda bude řešit důsledky ekonomické krize a poklesu životní úrovně, ale místo toho se soustředí na návrhy, které pouze zhoršují životy obyčejných lidí. A to tady sledujeme dnes a denně, s čím přichází vláda, Místo toho, aby vláda hledala způsoby, jak zvýšit mzdy a investovat do oblastí, které posílí naši konkurenceschopnost, jako je vzdělávání, inovace, neustále se ohání škrty. A to i přesto, že je zřejmé, že mnohé z těchto úspor existují pouze na papíře. Důsledkem je pak ztráta konkurenceschopnosti naší ekonomiky, ztráta investic a nyní i ztráta důvěry v důchodový systém.

Zase tady mnohokrát bylo řečeno, vláda naprosto rezignovala na svůj boj s šedou ekonomikou, zrušila EET, které přinášelo miliardy korun do státního rozpočtu, a prostě není tam absolutně, absolutně nic, s čím by v této oblasti vláda přicházela. Tenhle ten návrh má ještě jeden velmi nebezpečný aspekt a tím je nejasnost a nejistota. Hodně o tom mluvil kolega Juchelka, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Protože lidé se často až na poslední chvíli, nechytejte mě tady za slovo s tou poslední chvílí, ale dozví se to někdy až hluboko  produktivním věku, kdy vlastně do toho důchodu půjdou. A samozřejmě padá tady dneska, že je tady nějaký pozměňovací návrh, který to upraví, který to nějak mění, ale zase, jak tady padlo, nebude to zítra jinak? Projdou tyhle návrhy? Je to těžko říct, je to prostě opravdu pro lidi v tuhle chvíli naprostý chaos.

A to je i o tom, že samozřejmě tady mluvíme o nějakém ideálním světě. Ale hodně často, když mluvím s mladými lidmi, ti neřeší prostě tu investici, důchodové připojištění, investiční produkty a další věci. Dostane se k tomu většinou člověk až někdy v průběhu svého produktivního života. A to je jedna z věcí, která by tady měla teda přijít, je věc o osvětě těchto nástrojů, což tady hodně chybí. Ale je to o tom, že oni vlastně nevědí. A ve chvíli, kdy jim vnášíme do života a do přemýšlení takovýhle zmatek, tak oni obrovsky ztrácí důvěru v ten důchodový systém. Já nevím, jestli se s mladými lidmi bavíte, dneska od mladých lidí slyším: Za nás už stejně žádný důchod nebude. To je přesvědčení strašně moc mladých lidí, protože oni vidí, jak se ty věci mění, že se na to nemohou spolehnout. A to je jedna z těch základních věcí, které by ta důchodová reforma, opravdová důchodová reforma měla dát. Důvěru v ten důchodový systém a to, že stát se o svoje lidi dokáže v budoucnu postarat.

Chceme-li mít stabilní a funkční důchodový systém, který bude opravdu sloužit lidem, musíme tedy řešit skutečné problémy. Musíme se zaměřit na to, jak zajistit důstojné důchody pro občany České republiky, jak snížit míru chudoby mezi důchodci a jak podpořit mladou rodinu, abychom měli jistotu, že i pro ně bude důchodový systém fungovat. Nehledě na to, ta podpora mladých rodin tady s tím samozřejmě souvisí, protože prostě potřebujeme podporu těch rodin. Rodina je základ, kdo jednou bude vytvářet tenhle ten systém. A tenhle ten návrh neřeší absolutně nic z toho. Místo toho přináší jen to, co jsem říkal a co je podstatné, přináší další nejistotu, další zhoršení podmínek pro ostatní obyčejné lidi, kteří už teď těžko zvládají svou životní situaci.

Tady bych se rád zastavil a připomněl další důležité problémy, které tenhle ten návrh nezohledňuje. Průměrná mzda v České republice sice roste na papíře, ale inflace nám reálně ubrala v posledních obdobích mnohem a mnohem více. Samozřejmě se tady můžeme ohánět různými grafy a tabulkami a vývoji, ale dlouhodobá realita je právě taková. Podfinancování veřejných služeb včetně školství, vědy i sociálního zabezpečení nadále zhoršuje životní podmínky našich občanů. Podíváme-li, se na návrh důchodové reformy v kontextu současné ekonomické a sociální situace, nelze ho považovat za nic jiného než další krok k oslabení sociálního státu, který má chránit ty nejzranitelnější. Tady zase, prostřednictvím pana předsedajícího. kolega Juchelka o tom mluvil. My se nemůžeme dívat na nějaký ten průměr, ale i kdybych řekl, že se musíme dívat na těch 30 % nejslabších, tak se o ně prostě musíme postarat. A musíme je chránit. Místo toho, aby vláda přišla s inovativním řešením, které by pomohlo stabilizovat ekonomiku a zvýšit životní úroveň občanů, tak místo toho pokračuje oslabování těch, kteří již málo mají.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že bychom si měli být vědomi toho, že reforma důchodového ystému by neměla být o škrtech a navyšování věku odchodu do důchodu. Měla by být o vytvoření udržitelného a spravedlivého systému, který poskytne jistotu jak současným, tak budoucím generacím. Rád bych vyzval vládu, aby tenhle návrh stáhla a připravila opravdovou důchodovou reformu, která bude spravedlivá, udržitelná a především prospěšná pro všechny občany této země, nejenom pro rozpočet. Reforma, která nebude jen o  úsporách, ale i o ochraně důstojného života ve stáří. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí další v pořadí, pan poslanec Josef Kott, připraví se pan poslanec Karel Sládeček, pan poslanec Radovan Vích a další. Prosím.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře zemědělství, milé kolegyně, vážení kolegové já zde budu asi opakovat to, co zde už bylo mnohokráte řečeno, ale protože předřečníků přede mnou bylo skutečně mnoho, tak se to asi jinak ani nedá. Ale vzhledem k tomu, že to téma je skutečně důležité a složité, tak přesto to udělám.

Vláda plánuje naši budoucnost za 20 až 30 let. A velmi důležitě na základě jednoho statistického údaje říkají, co všechno je potřeba udělat. Úplně přesně vědí, jak bude vypadat trh práce za 26 let, když dle mého názoru predikce na 10 let je velice složitá, když vezmu to, kam se posouvá zdravotnictví a jak bude vypadat ekonomika.

Chci tím jen říci a deklarovat, že vlastně jsme na začátku umělé inteligence a procesu robotizace. A ta predikce bude skutečně, domnívám se, velice, velice složitá za 10 let, natož pak za 26 let. Já to tady neříkám proto, abych vás ohromil nějakým svým myšlenkovým pochodem, ale abychom si všichni, skutečně všichni uvědomili, před jak velkou změnou stojíme. A do toho přichází pan ministr a vláda a říká, že je zapotřebí prodloužit věk odchodu do důchodu od včerejška nově teda podle médií a pozdě a následně vloženým pozměňovacím návrhem, kde to chcete zastropovat v 67 letech, protože to prostě jenom nevychází v rámci státního rozpočtu.

Nic neukazuje lépe na to, že právě vaše parametrické změny v důchodech, které se, jak už zde bylo také mnohokráte řečeno, chystáte protlačit na sílu, jsou jediné možné. Ekonom Václav Krebs se domnívá, že vláda by měla spíš motivovat k tomu, aby lidé pracovali déle, ale dobrovolně. Já teď budu citovat, dovolím si: "Vždyť řada lidí nemůže pracovat ve vyšším věku kvůli zdravotnímu stavu. Vláda si spočítala, kolik by vybrala peněz, když zvýší hranici pro důchod, ale už přece neví, kolik lidí se dostane do invalidních důchodů, kolik lidí půjde do předčasného důchodu." Zde je konec citace. Ani on nesouhlasí s postojem vlády, že pokud se důchodový věk nezvýší, nebude mít stát peníze na penze. Dlouhý vývoj nelze odhadnout. Pokud se nezhroutí ekonomika, nevypukne válka, tak na důchody určitě bude. A je důležité jenom, kde si nastavíme priority, na co finanční prostředky, které budou vybrány z daní, se budou dále přerozdělovat.

Pan Krebs ještě dodal, že by stát měl spíše lidi vybízet a motivovat, aby si k důchodům, které od státu dostanou, sami naspořili, než aby je tlačil do nějakých represí. Hlavní problém u vládních pokusů o změny v důchodech spočívá v tom, že nejsou vůbec promyšlené a nejde zdaleka jen o vyšší věk odchodu do důchodu, ale třeba dodnes není zpracováno, jak se například promítne snížení důchodů do vyplácení dalších sociálních dávek. Ta řeč už tady o tom byla vedena. Pokud totiž celý tento příběh skončí tím, že se slavně lidem sníží důchody a pak se větší částky vyplatí například na bydlení, tak nejde opravdu o nic jiného než o čistě účetní hrátky.

Reforma, kterou tato vláda předkládá, se dotkne nejvíce narozených na konci šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let, tedy generace, která vyrostla ještě za socialismu a odmakala si přerod od socialismu ke kapitalismu, zažila zpackanou privatizaci, prosté selhání pří řešení dopadů globální ekonomické krize v nultých letech, které Česká republika zvládla nejhůř jako jedna ze všech zemí Evropské unie. A této generaci, která po celou dobu platila sociální a zdravotní pojištění, vláda slavnostně oznamuje, že je v podstatě přítěžkem, když chtějí mít důstojné důchody, a proto jen, že nikdo z vlády nepřemýšlí nad tím, jak to udělat jinak.

Jaké štěstí, že tato generace lidí, které nyní vládní poslanci chtějí snížit důchody, byla pracovitá a vlastně za toho socialismu se musela prokousat nějakými nespravedlnostmi tím, že v podstatě improvizovala na nečekaná řešení. Do této skupiny se řadím i já a často slýchávám od svých spoluvrstevníků o tom, že vlastně se budou snažit tuto situaci řešit, a domnívám se, to nejsou jejich výhrůžky, i mimo vlastně Českou republiku.

Absurdnost jednání vynikne nejlépe, když si dáme do protikladu vyjádření. Na jedné straně si stěžujeme na to, že po roce 2050 bude málo dětí, ale na druhé straně neděláme nic pro to, aby tomu tak nebylo. Budoucím rodičům říkáme, že buď stát zkrachuje, nebo že bude potřeba zavést školkovné, placené zdravotnictví a v neposlední řadě, jak zde už kolikrát zaznělo, že nebude na ty důchody. Tímto, že stárnutí populace jsme zúžili na debatu o penězích, jsme se zasloužili i o to, že jsme vlastně vykopali, a také to zde padlo, příkopy vlastně mezi rodiči, prarodiči, dětmi a vnoučaty, kteří v podstatě, jak zde řekl můj předřečník, ještě nepomýšlí na to, že by měli řešit důchod, a v podstatě to berou tak, že odčerpání finančních prostředků na důchodové prostředky ožebračuje vlastně Českou republiku.

Druhá věc, která mi vadí, je ta salámová metoda, s kterou vláda vlastně přichází. Jedna dnes už starší studie společnosti Unilever říká, že dnešní lidé díky moderní medicíně v kosmetice se cítí o 10 let mladší, než je jejich skutečný biologický věk. A když to samozřejmě není absolutní, tak z větší části se tomu dá asi i věřit. Stále nikdo nepředstavil vizi stárnutí v Česku. Cíl, kam chceme dojít, jaké očekáváme zapojení seniorů do společnosti, jak by měl vypadat jejich život za 10, za 20 let, jakou budoucnost nabízí generaci dnešních čtyřicátníků a padesátníků?

Pan ministr hovořil o tom, že jsou hojně využívány rekvalifikační programy, ale ve skutečnosti je to o tom, že ti lidé mají nějaký zdravotní potenciál, a jsou profese, které se dají skutečně asi rekvalifikovat, ale na druhou stranu je mnoho profesí, kde prostě člověk musí být vitální, a do velkých uvozovek důchodce v 65 letech, se domnívám, že málokterý tu vitalitu, aby se mohl plnohodnotně zapojit do nějakého rekvalifikačního programu, ještě má.

Dovolím si ještě krátké shrnutí k tomuto. Takže seniorům, kteří už výchovné mají přiznáno, sice zůstane, ale také se přestane valorizovat a vlastně ty finanční prostředky, které mají, tak ztrácí hodnotu. Reforma penzí se od původních slibů v programovém prohlášení vlády velice vzdálila. Pan premiér nám několikrát opakoval, že jeho vláda věk (odchodu) do důchodu zvyšovat nebude. Kabinet Petra Fialy původně diskutoval i o tom, jak opřít důchodový systém o novou dobrovolnou složku ve formě fondu. Děti měly získat možnost platit jedno procento důchodového pojištění svým rodičům. My připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky důstojného života ve stáří a finanční možnosti státu, psala vláda ve svém aktualizovaném programovém prohlášení z března loňského roku. Zásluhová složka bude vycházet z odvodu do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraniční zkušenostmi, uvádí dokument, a já se domnívám, že toto, co tam bylo napsáno, bylo zřejmě myšleno dobře, ale výsledek byl úplně jiný.

Podle mého by bylo nejlepší cestou tuto debatu a diskusi odložit, dokud vláda nepřijde s ucelenou představou stárnutí populace v České republice, jak už jsem zmínil. Co je vlastně ten náš cíl? Jsou to parametrické změny, které ve skutečnosti vůbec nic neřeší, jsou totiž jen ztrátou času, protože ve chvíli, kdy se dostaneme do vedení zase státu, tak předpokládám, že veškeré tyto věci, které nejsou úplně akurátní, dojde k jejich zrušení.

Takže když si to shrneme, jsou dva různé přístupy. Nyní se čtyřkoalice především soustředí na to, proč to nejde, proč nejde vyjít se stávajícími penězi, a zároveň zajistit lidem do budoucna důstojné penze. Prodlužuje se věk (odchodu) do důchodu a celkem asi nikomu nevadí, že by lidé po 65 letech a pak i pár let navíc museli ještě pracovat, a navrhuje od roku 2026 dokonce reálně snížit penzi. To je samozřejmě ta nejjednodušší cesta a vláda není ochotna, zřejmě ani schopna obráceného pohledu říci si, že povinnost pracovat a prodlužovat nebude - a penze se snižovat nebudou.

A já si dovolím vlastně vyzvat, abychom hledali společně cestu, jak ty peníze do toho fondu zajistit, a už to tady bylo řečeno, nechci se vracet zpátky k EET anebo k přehodnocení priorit, které by měla vláda mít.

Návrh hnutí ANO je maximálně odchod do důchodu ve věku 65 let a ten zde, jak se zde slyšíte, budeme prostě dále hájit, a jak zde řekl ve svém vystoupení pan kolega Karel Havlíček, tak cesta příjmů se dá vysvětlit a dohledat i někde jinde.

A na závěr jenom chci říct, že je to tak, jak zde zaznívalo zprava i zleva, že naši senioři mají právo po odchodu do důchodu žít plnohodnotně a ne ho promarodit. Děkuju za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní tedy pan poslanec Karel Sládeček, připraví se pan poslanec Radovan Vích, pan poslanec Jiří Strýček a další. Prosím.

 

Poslanec Karel Sládeček: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, mnohé již zde bylo řečeno, ale vidím velký počet přihlášených, tak abych jim nebral prostor pro jejich vyjádření, tak se omezím jen na svůj pohled, proč tuto novelu nemohu podpořit.

Novela zákona o důchodovém pojištění zvyšuje věk pro odchod do důchodu, omezuje předčasné důchody, snižuje nové důchody a snižuje valorizace důchodů. Tedy samé negativní zprávy pro české důchodce. Vláda pětikoalice - nebo nyní čtyřkoalice - tyto změny nazývá stabilní systém férových důchodů. Pan premiér Fiala několikrát řekl, že je hrdý na to, že tato vláda zvýšila důchody o 30 procent. Pan premiér je asi hrdý na to, jak vysoká byla inflace. Protože to, že se zvedly důchody o 30 procent, není zásluha této vlády, jak často představitelé pětikoalice tvrdí, ale je pouze plnění přijatých právních norem. V čem pan premiér Fiala opravdu vyniká, je lhaní. V deníku Blesk v listopadu 2022 pan premiér Fiala říká, cituji: "Nechystáme se zvyšovat daně lidem, přestože je po tom poptávka. Slíbili jsme, že nebudeme zvyšovat daně, a nechceme je zvyšovat. Považujeme za lepší, když mají lidé více peněz v peněženkách. Jediná výjimka je válečná daň, která je ale dočasná a vztahuje se na neočekávané a mimořádné zisky firem v energetice a bankovnictví." Konec citace.

Uvědomte si, pane premiére, že zhruba 50 procent důchodců má důchod nižší, než je průměrný důchod. Každopádně bych čekal, že se šetřit začne zeshora, od státního aparátu a až nakonec od nejchudších vrstev obyvatelstva. Na zvýšení důchodů důchodcům o tisíc korun se peníze v rozpočtu nenašly, ale na zvýšení platů ústavních činitelů ano.

Při ekonomické krizi by měla být určitá solidarita, ale nemělo by se brát nejchudším a přidávat nejbohatším. Šetřit je vhodné tam, kde je to nejméně bolestivé. Například by bylo vhodné zrušit Senát. Je to totiž zbytečná trafika pro neúspěšné kandidáty na prezidenta, politické odpadlíky a politické důchodce, jako je například paní senátorka Němcová. Ta se dostala svými vulgaritami na úroveň čtvrté cenové skupiny a patří mezi přední dezinformátory české politické scény. Provoz Senátu ročně stojí náš stát 661,4 milionu korun, zatímco volební účast dosahuje žalostných 18 procent. To je důkaz o tom, že je tato instituce zcela nadbytečná. Přitom by stačilo schválit zdanění zahraničních dividend, jak navrhujeme v hnutí SPD. Tím by do státního rozpočtu přiteklo více než 300 miliard korun. Ale k takovému kroku bohužel vláda řízená Bruselem nesáhne. Vláda Petra Fialy totiž umí akorát zvyšovat daně, snižovat důchody českým občanům a posílat lidi žádat o sociální dávky. Proto budu hlasovat proti přijetí této novely.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní pan poslanec Radovan Vích, připraví se pan poslanec Jiří Strýček, pan poslanec David Pražák a další. Prosím.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mnohé tady zaznělo a já se budu snažit ve svém vystoupení být pokud možno stručný.

Projednávaný vládní návrh zákona o důchodovém pojištění představuje zásadní změny v důchodovém systému, které jsou naprosto nevýhodné pro všechny budoucí seniory. Ta novela je podle mého názoru sporná. Je to soubor parametrických změn, kterými chce vláda Petra Fialy od roku 2026 snížit důchody. Navíc se snaží budoucím příjemcům důchodu postupně zvyšovat věk odchodu do důchodu nad 65 let. Toto opatření se má týkat všech občanů narozených v roce 1966 a mladších. K návrhu zákona je přiložena tabulka, o kolik se věk odchodu do důchodu protáhne u osob, kterým bude 50 let, a osob starších. Ale ohledně dalších mladších ročníků již takovou tabulku vláda raději neukazuje. Nyní to vypadá protáhnout pro každý další ročník našich daňových poplatníků, kteří řádně odvádějí na důchod, odchod do důchodu později o jeden měsíc.

Cituji, jak je to popsáno v návrhu zákona. "U pojištěnců narozených po roce 1972 se důchodový věk stanoví v kalendářním roce, v němž pojištěnci dosáhnou věku 50 let. Důchodový věk se stanoví tak, že se ke věku 65 let přičte přírůstek naděje dožití pojištěnce. Důchodový věk pojištěnců narozených v daném kalendářním roce nesmí být nižší nebo být vyšší o více než jak dva měsíce než důchodový věk pojištěnců narozených v předchozím kalendářním roce." Konec citace. Nyní se tedy hovoří o jednom měsíci. Zkrátka vy chcete, aby se naši spoluobčané upracovali k smrti a potom šli rovnou na hřbitov. Pak jim nebudete muset nic vyplácet. Místo toho, aby vláda podporovala prorodinnou politiku, aby se rodilo víc dětí a tedy průběžný důchodový systém zůstal udržitelný, je to zase jen a pouze asociální paskvil. Proto hnutí SPD s těmito vládními návrhy zásadně nesouhlasí.

Do systému Poslanecké sněmovny jsme načetli zatím deset pozměňovacích návrhů. Je tam například návrh na zrušení mechanismu zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let věku, návrh na zachování současného způsobu výpočtu starobního důchodu, zachování výchovného a úprava předčasných důchodů. Proč je ten vládní návrh zákona špatný? Konkrétně si představme, že průměrný věk dožití u mužů v České republice je 74 let. Ale to je průměr, tedy ne každý se jej dožije. Délka života ve zdraví u mužů je ale jen 62,7 roku. U žen je to 64 let. Přitom v průměru Evropské unie délka dožití ve zdraví překračuje 74 let celkově za muže a ženy.

Co to prodloužení věku odchodu do důchodu bude v praxi znamenat? Lidé, kteří celý život odváděli do průběžného důchodového systému část svých příjmů, respektive to za ně odváděl i jejich zaměstnavatel, zůstanou ve stáří, když je budou trápit mnohé nemoci, dlouhou dobu bez důchodu. Problém je ten, že dlouhodobě nebylo sdělováno, například před 15 lety, že bude docházet ke stálému prodlužování odchodu do důchodu. Bylo spíš naznačováno, že to nebude tolik a lidé by si měli spořit na důchod také sami, ale že řadě z nich ten důchod vůbec nebude poskytnut, protože se ho prostě nedožijí anebo jen chvíli před smrtí. A to už je dost něco jiného.

Navíc mezitím proběhly za sebou velké krize; covidová, energetická, roztočená inflace, což připravilo řadu lidí o obří část dlouhodobých úspor a i teď jsou zatíženi náklady, které nezvládají platit. Takže o jakých úsporách na důchod pak může být řeč? Nejpalčivější je tato důchodová změna právě u mužů. Dožívají se prostě kratšího věku. Ženy zase mohou trápit vážné zdravotní problémy, kvůli kterým nebudou moci normálně pracovat na plný úvazek. Řešení, které vláda nabízí, je, ať si lidé požádají o sociální dávky, když už nebudou moci pracovat a ještě nebudou mít nárok na řádný důchod. To proto, že získání předčasného důchodu tato vláda nedávno zkrátka většině občanů České republiky znemožnila. O tom byla ta předchozí legislativní změna, která zároveň osekala mimořádné valorizace důchodů. Navíc my chceme od mladých lidí, kteří nastoupí do pracovního procesu, aby přispívali do průběžného důchodového systému, ale těmito návrhy znejišťujeme jejich oprávněné očekávání, že pak ve stáří vůbec nějaký důchod dostanou.

Celý tento systém důchodového pojištění, neplnění legitimních očekávání je zrůdný. Možná i proto voliči projevili svou velkou nelibost u krajských a senátních voleb. V důsledku toho už je vládní pětikoalice jenom čtyřkoalicí. Vláda by měla respektovat silné poselství od voličů, že se jí nelíbí, co za poslední roky napáchala, a upustit od změn, které mohou české občany nadlouho poškodit. Za mě tedy takto si nepředstavuji důchodovou reformu a nesouhlasím se zvyšováním věku odchodu do důchodu na 65 let.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí pan poslanec Jiří Strýček, připraví se pan poslanec David Pražák, pan poslanec Patrik Nacher a další. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já děkuji za udělené slovo a dovolte mi, abych se tady rovněž vyjádřil v takovém širším zaměření k této důchodové reformě. Já už v tom svém minulém příspěvku, který jsem tady měl vlastně na půdě Poslanecké sněmovny v rámci prvního čtení, jsem zmínil, že nejsem úplným odborníkem na důchodovou reformu a že tady tu odbornou debatu samozřejmě nechávám svým kolegům, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají a jsou na ni odborníky.

Já jsem své vystoupení zaměřil v podstatě na to, kdo je ta generace těch důchodců a seniorů, na které dopadne vaše rádoby důchodová reforma, a rovněž jsem v tom příspěvku hovořil o vztahu mladé generace k seniorům a důchodcům, když jsem zmínil ten termín takzvané mezigenerační solidarity, a to jak dnešní vládnoucí pětikoalice, dneska už čtyřkoalice, mnohdy za přispění mainstreamových médií, se snaží v zájmu prosazení svých návrhů, v tomto případě důchodové reformy, použiju pojem vytunelovat pojem solidarity, na základě čehož samozřejmě dochází k takovému rozeštvávání té společnosti a té generační propasti mezi mladými a mezi důchodci.

Já jsem byl docela překvapen, kolik jsem dostal na to vystoupení příspěvků na svých sociálních sítích a poděkování. A samozřejmě dostal jsem i spoustu žádostí, abych tady toto téma na půdě Poslanecké sněmovny znovu zvedl, což tak činím.

Dostal jsem i včera večer ještě mnoho zpráv od těch lidí, kteří mi psali a ptali se, kdy teda budu vystupovat a tak dále, takže posílám teda zprávu, že vystupuji teď a klidně se na to můžou podívat, jako že oni to určitě velmi dobře sledují, na rozdíl od koaličních poslanců. Nedá mi to, abych nezmínil alespoň jeden z těch vzkazů, který jsem obdržel. Já to teď budu citovat: Jsme důchodci na začátku devadesátky. Se zájmem jsme poslouchali váš projev v Parlamentu a děkujeme za něj. Dodal nám odvahu do dalšího žití a i trochu hrdosti na sebe sama. To jsou slova opravdu skutečných důchodců, nikoliv těch virtuálních z fotobank, jako například pan Karel z Vysočiny. Já to neříkám proto, abych se tady pochválil nějak s tím svým projevem, ale abych spíš zdůraznil tu skutečnost, že starší generace opravdu silně vnímá tuto mezigenerační propast, která tady vzniká a která ji trápí.

Říkám to také proto, že navzdory tomu, jak si tady stávající vláda, nebo vlastně čtyřkoaliční většina, vše schvaluje a na druhé straně zamítá často i dobré návrhy ze strany nás, opozičních poslanců, tak mě to utvrzuje v tom, že skutečně to má cenu pokračovat tady v té opoziční práci a postavit se za tu nejzranitelnější skupinu občanů naší společnosti, kterou jsou naši důchodci a senioři. Dělali jsme to vždy a budeme jako hnutí ANO samozřejmě dělat i v budoucnosti.

Samozřejmě, určitě se tady zvednou hlasy, že voliči hnutí ANO jsou důchodci, kterým by se mělo odebrat volební právo, a proto že je bráníme. Já říkám pravý opak. Ne. V prvé řadě jsou to lidé, kteří pro tuto společnost odvedli obrovský kus práce a zaslouží si důstojný a plnohodnotný život v důchodu, jsou to především naši prarodiče a rodiče a ti si takový život rozhodně zaslouží. A to je taky ten hlavní důvod, proč je bráníme a budeme je i nadále bránit ve vztahu tady k této důchodové reformě.

Nedá mi to nezmínit slova ministra práce a sociálních věcí pana Jurečky, který odůvodňuje zásah do valorizace starobních důchodů, který vydával jako jeden z kroků rádoby penzijní reformy nedobrou situaci mladých rodin. On doslova pronesl: Byl bych rád, aby všichni ti, kteří dnes dostávají důchod, všechny ty babičky, dědečkové, také v tento okamžik ucítili určitou míru spoluzodpovědnosti a mezigenerační solidarity nejenom za své konkrétní děti, ale i vnoučata a za tu generaci dětí a vnoučat, kteří na toto budou muset vydělávat.

Ale pane ministře, vždyť tato generace babiček a dědečků, kterou vy zmiňujete, také musela vydělávat na důchody prababiček a pradědečků. A znovu ruku na srdce, kolikrát nositelé názorů vzniku škody a přeplácení důchodců zcela samozřejmě, a aniž by si to uvědomovali, čerpali bezplatně nebo se značným příspěvkem z toho, co bylo vytvářeno právě těmito dnešními důchodci a jak neproduktivních výdajů, jak jsou často označovány důchody, si podle nich důchodci užívali nebo užívají. Zabýval se vůbec někdo z nich tou myšlenkou? Uvědomují si vůbec, že ani jesle, školku, základní až po nejvyšší vzdělání, zdravotní péči, neplatil nikdo v plné výši. Bylo to hrazeno z toho, co už vyprodukovali právě ti, kteří by dle naší vlády mohli způsobit tu deklarovanou hospodářskou škodu.

A další perlička, která zazněla, tak pro změnu to bylo z úst pana premiéra, který taky doslova řekl: Důchody a penze nám rostou a neustále se zvyšuje jejich poměr ke mzdě, ale mzdy tak rychle nerostou a my musíme dbát i na tu mezigenerační solidaritu. To, že nerostou mzdy, ale není vina důchodců, je to dopad vaší neschopné ekonomické a fiskální politiky, díky které firmy, zejména kvůli obrovskému nárůstu cen energií, ztrácely konkurenceschopnost a nebyly schopny zvedat nominální mzdy, a navíc ty reálné díky vaší nezřízené drtivé inflaci poklesly v minulých letech o více než 15 %.

Co mě ovšem taky nesmírně baví, v uvozovkách, je to, jak pravicová vláda Petra Fialy najednou opustila rétoriku o tom, že každý se má postarat sám o sebe, například paní předsedkyně Poslanecké sněmovny nám tady vysvětlila, že vláda není od toho, aby se starala o lidi, a rétoriku o tom, že přerozdělování je čiré zlo. Ale najednou vám, pravicovým stranám, jak prezentujete, najednou nevadí socialistická solidarita, kterou se teď oháníte a které máte plná ústa ve vztahu k této důchodové reformě? Váš apel na tu mezigenerační solidaritu podle mě v ničem nepomáhá mladým, například. Nevím, možná jsem se já špatně díval, ale ve vašem upraveném vládním programovém prohlášení jsem nenašel nic o tom, že by tento zásah v neprospěch důchodců, myslím tím to snížení mimořádné valorizace, a tím ušetřené miliardy, směřovaly ke zhoršení situace mladých rodin,ale zato vám tam figuruje závazek na zvýšení výdajů na armádu a zbrojení.

Podle mne apel na mezigenerační solidaritu skvěle zapadá do celkové strategie této vlády. Rozhodně této vládě nelze upřít cit a obrovský talent pro přerozdělování společnosti, samozřejmě jak jinak, než za vydatné pomoci mainstreamových médií.

Dnešní vládnoucí politická elita svými prohlášeními a kroky učinila vše pro to, aby jednotlivé kategorie navzájem poštvala proti sobě. Máme tady údajně nedemokratické strany, které je třeba potřít nebo nejlépe zakázat ve prospěch těch zaručeně demokratických, máme tady hloupý a zaostalý venkov, který je nutno převychovat, aby pochopil moudrost velkoměst a jejich kaváren, máme tady poživačné a sobecké důchodce, kteří žijí na úkor druhých a zadlužují zemi na celé generace a jsou jen přítěží pro státní kasu.

Kladu si teď teda otázku, kdo bude další. Budou to učitelé, hasiči, policisté? Pokud nebudou souhlasit s tím, že vládní sliby ohledně zvýšení jejich platů nebyly nebo nebudou dodrženy? Pojďme se tak na to podívat i z té druhé strany. Máme tady taky samozřejmě vládu, která splnila minimum populistických předvolebních slibů, o kterých již v době, kdy je tiskla na předvolební billboardy, věděla, že nebudou splněny. Máme tady premiéra, kterému pomalu docházejí sliby, které ještě neporušil. Nebudeme zvyšovat daně, chceme důstojné postavení našich důchodců, kteří se podíleli na budování toho, co dnes využíváme. Ukončíme zadlužování země, Green Deal zničí naši ekonomiku, proto s ním zásadně nesouhlasíme. Emisní povolenky zdraží naše energie, proto budeme usilovat o jejich zrušení spolu s obchodováním na burze.

Automobilový průmysl je páteří našeho průmyslu, proto nebudeme podporovat zrušení spalovacích motorů, ukončíme Babišovu drahotu a zkrotíme inflaci, kterou způsobil. Tak to jste nám předvedli v minulém roce. Takže výsledek těchto všech slibů je pravý opak, vůbec nic. Absolutní nula. Máme tady naopak vládu, která zadlužila tuto zemi drtivou inflací vysokými cenami za elektrické energie, nedostupností některých léků zbabranou digitalizací stavebního řízení, snížení slev na jízdné a tak dále, a to vše s drtivým dopadem na životní úroveň důchodců, kterým teď ještě berete peníze v rámci snížení mimořádných valorizací.

 

 

 

Máme tady vládu, která tady před volbami, pokud si dobře pamatuju, hřímala, kolik mají v záloze odborníků a jaké expertní týmy mají, jak jimi disponují a jak oni to všechno"budou lépe". No, jak to tedy dělají lépe, tak to nám v současné době úplně perfektně předvádějí.

Já osobně si velmi dobře pamatuji, a určitě si to budou pamatovat i kolegové, kteří tady byli v minulém volebním období, jak před minulými sněmovními volbami nám udíleli nevyžádané knížecí rady, abychom jenom svítili a topili a už nedělali nic jiného. Tak já teda s dovolením bych vám také jednu radu teď udělil. Vy už, prosím vás, ani netopte, ani nesvíťte, protože při cenách za energie, které jste tady nastavili, byste mohli na rozdíl od našich důchodců skutečně způsobit hospodářskou škodu značného rozsahu.

Máme tady vládnoucí garnituru, která často svými prohlášeními, a znovu opakuji, je to ruku v ruce s mainstreamovými médií, vytváří v důchodcích pocit viny, že jsou to oni, kteří jsou příčinou neudržitelnosti veřejných financí, ohrožují hospodářskou stabilitu. Hovoří o důchodcích jako o ekonomické zátěži a neustále zdůrazňuje, že kvůli nim bude mladá generace platit vysoké daně, nebude na jejich důchody a ohrožují tím budoucnost našich dětí a vnoučat.

Já bych tady ještě zmínil z mého předcházejícího vystoupení jeden fakt, který jsem vlastně tady načítal i panu ministrovi, který tady v současné době není, i když tady normálně poctivě sedí.

V současné době v naší zemi žije zhruba 2,36 milionu lidí, kteří jsou v důchodovém věku a z nich převážná většina patří do kategorie inflačních smolařů, tedy těch, kteří hlásí, že došlo ke zdražení jejich individuálního spotřebního koše nad rámec, a to vysoko nad rámec oficiální inflace. Bohužel v rámci této skupiny existuje ještě další skupina skoro 900 000 Čechů, kteří patří mezi takzvané neviditelné seniory, tedy ty, kteří mají nízké - respektive žádné nebo nízké úspory, žádné boční příjmy, jsou to osamělí, případně ovdovělí lidé a je pro ně obtížné přizpůsobit se rychle se měnícímu světu. Nežijí opravdu důstojný život a mnohdy je společnost ani nevnímá. A v podstatě vláda tady touto quasi důchodovou reformou, kterou tady salámovou metodou předkládá, tuto nelehkou situaci dnešních a budoucích důchodců, podle mě ještě zhoršuje.

Samozřejmě, že víme všichni, že ve státní kase peníze nejsou, peníze došly, tak si je pojďme vzít tam, kde to je nejjednodušší, a to samozřejmě u důchodců.

Co bych řekl závěrem? Obdrženým příspěvkem jsem začal a obdrženým příspěvkem na své sociální sítě skončím. Cituji: Posíláme vám vzkaz, pane premiére a vládo, nejsme a nechceme být přítěží, jsme plnohodnotní občané země, pro kterou jsme celý život pracovali, která byla a je naším domovem a kterou máme rádi. Žijí tady naše děti, naše vnoučata a chceme tady rovněž my strávit plnohodnotný zbytek svého života. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Hezké odpoledne. Nyní tedy vystoupí v obecné rozpravě se svým vystoupením pan kolega Pražák, ale nevidím, že by byl přítomen, proto další na řadě už je pan poslanec Nacher, ten tu přítomen je. Prosím tedy, aby se ujal slova. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Vážená vládo, pane ministře - jediný ministře, ale to je nejdůležitější ministr, ostatní tady nejsou.

No, já nejprve řeknu pár věcí. já jsem ten politický stigment (?) nechám na třetí čtení, nejprve řeknu pár jako záležitostí, poté si dovolím tady přečíst takový dopis nebo článek, který se týká právě těch důchodců - současných důchodců, který si myslím, že to krásně dal dohromady, a myslím si, že to nahradí spoustu jiných slov, když tady budu číst ten článek, nebo je to dopis, možná to dostali i další poslanci. Takže se omluvím, jinak vždycky jste zvyklí, že mluvím spatra, tak teď to budu, protože to není můj dopis, moje slova, tak to budu číst. Než se ale k tomu dostanu, tak bych chtěl říct jednu věc.

My se tady střídáme u toho pultíku. (Dívá se směrem do lavic koalice.) Vy nás možná vyjma pana ministra moc neposloucháte, je vám to jedno, a my se i přesto tady střídáme a říkáme ty věci. No, a já teďka řeknu proč, jaká je ta moje motivace. No, je to proto, že až na naše slova dojde, tak vy nebudete moct říct, že jsme generálové po bitvě a že jsme před tím nevarovali, nebo že jsme to neříkali. Totiž úplně podobná situace nastala, ta analogie je stejná, u digitalizace stavebního řízení. My jsme na to upozorňovali, chodili jsme na mikrofon, posílali jsme otevřený dopis už na konci loňského roku, byť účinnost byla od 1. července, takže vy nemůžete popřít, že bychom na to neupozorňovali a že jsme teď chytří jak rádio, až jakoby poté, co tam problém nastal. My jsme na něj upozorňovali a varovali, že to může nastat, už půl roku předem.

A teď vlastně je to totéž. My tady vystupujeme, vy si z toho nic nevezmete, my vás asi nepřesvědčíme, to asi není ambice, i když vlastně tím pozměňovacím návrhem pana ministra k svému vlastnímu návrhu tam nějaký posun je, k tomu se ještě dostanu. Ale vy už nikdy nebudete moci říct, že my jsme to neříkali, nebo že jsme tady k tomu nevystupovali a že ta situace se změnila za pochodu a tak dále, a tak dále.

No, a teď - to je ta první věc, to je ten pozměňovací návrh. Tady bych chtěl upozornit, protože jsme ve druhém čtení, vy jste říkali v prvním čtení, když jsem vystupoval, já jsem si teď četl stenozáznam, co jsem k tomu řekl, že máte k tomu jasná data. Já jsem se tady rozčiloval, že vy nevíte, jaká bude inflace příští měsíc, ale víte, co bude za 30 let, a že to je takhle jasně dané, žádný horní limit pro tu chvíli nemáte a ta rychlost dvou měsíců za rok je optimální. Uplyne pár týdnů, nebo pár měsíců mezi prvním a druhým čtením, a vy sem najednou načtete pozměňovací návrh, který ten princip úplně mění. Jde tím směrem, který jsme řekli my, byť se zastavuje na 67 letech, ne na 65, tak jak je to nastaveno dnes. Tak bych se chtěl zeptat, jak to, že došlo k té změně. Platí-li, teze, že jste to měli spočtené před prvním čtením a teď to měníte, tak jste to měli spočítané špatně a teď to měníte. Anebo to tak hrozné, jak tady strašíte, není, a můžete si dovolit dát sami sobě pozměňovací návrh. Ale něco platit musí, není možné, abyste nám řekli, že i před prvním i před druhým čtením jste to měli promyšlené, byť měníte úplně tu základní filozofii toho svého původního návrhu. Na to bych chtěl slyšet odpověď, ideálně od pana ministra.

Ta druhá tématika, které bych se chtěl dotknout, a pak už se vrhnu hned na ten dopis, který tady přečtu, nebo na ten text, a zbytek si politicky řeknu ve třetím čtení, se týká toho, čemu já jsem se věnoval v tom prvním čtení. To je ten váš příslib, že lidé budou žít v důchodu 21,5, let v průměru. Ale ono to tak není, já jsem se díval na Český statistický úřad. Průměrný věk dožití u muže je 77 cca, u ženy 83. To znamená, že kdyby se chodilo v těch 67, jak říkáte vy, tak je tam průměrný muž 10 let, průměrná žena 16, těch 21 to není ani omylem. A já jsem vám tady říkal, že já chápu tu vaší ekvilibristiku se statistikou a s čísly. Vy nepočítáte průměr za ten celý ročník, to je těch 77, 83. Vy počítáte průměr těch, kteří se dožijí minimálně těch 65 let, a tím se dostáváte samozřejmě výš, a pak tam můžete vykouzlit těch 21 let v tom důchodu. Jinými slovy, vlastně tím v překladu říkáte, že tam nezapočítáváte do toho průměru lidi, kteří do důchodového systému 20, 30 let platí, a pak se ho třeba z důvodu nemoci nebo nehody nedožijí. Nedosáhnou toho věku 65 let, ale do toho systému 20, 30 let, někdy třeba 40 let spořili. Jako takovouhle statistiku - tady bych vám mohl říct, jaký je průměrný věk dožití u lidí, kteří se dožili (dožijí?) minimálně 90 let. Tak rozumíte, to je logika, s kterou já tedy souhlasit nemohu, jakkoliv uznávám, že to je docela chytrá práce s čísly.

Jinými slovy, těch 21 let je iluzorní, protože my vždycky musíme počítat průměr za celý ten ročník a neházet přes palubu ty, kteří měli tu smůlu, že se těch 65 let nedožili, a tím vlastně poklesne ten průměr. Co já vám vyčítám obecně v tom návrhu kromě toho, že nejednáte s opozicí, věci, která má dosah, na tom se shodneme, za několik volebních období, tak je to, že vy vlastně od svého nástupu k vládě tady máte dvě mantry. První je řešení zadlužení a druhý je řešení neudržitelného systému důchodů, vyplácení důchodů, změna důchodového systému, reforma a podobně. U toho prvního si neodpustím jednu větu. Teď vám Eurostat nějakým způsobem opravil ten schodek za minulý rok, ukazuje se, že ty schodky jsou velké, a vy jste to zadlužili už teďka více než předchozí dvě vlády dohromady za osm let, takže tam se vám to moc nedaří. Ale když už pak škrtáte, tak už je to na úkor, řekněme, nějaké elementární spravedlnosti. Tady neprojde ani pozměňovací návrh na zvýšení příspěvku na péči v prvním stupni. Kolik tam ušetříte peněz? A na druhé straně ty peníze tady proudí levá, pravá a je vám to úplně jedno.

U té druhé mantry, to jsou ty důchody, tak já připomenu, že vy jste už zrušili tu mimořádnou valorizaci, vy jste zrušili i ten příspěvek u penzijka například pro lidi, kteří pobírají důchod, pro seniory, kteří pobírají důchod, tak nově, když si spoří - a my chceme po lidech, aby si spořili - tak nebudou mít státní příspěvek. Na to dokonce my dáváme podání k Ústavnímu soudu, protože vy jste to udělali i u běžících smluv. I u běžících smluv, to považuju za úplně neuvěřitelné, a dokonce jste tam ty lidi zamkli, protože oni, když by odešli, tak přijdou o ty státní příspěvky už připsané z předchozích let. Dokonce, kdyby odešli a jsou tam kratší dobu než dva roky, mohou přijít i o svoje vlastní prostředky. To je za mě něco neuvěřitelného. A tohleto je vlastně třetí taková věc. Jako by to znamenalo, že ta situace, v které jsme, aniž byste to řekli, ale těmi návrhy to dáváte najevo, jako by za to mohli fakt ti důchodci, protože to je jeden návrh za druhým. Ten, kterých jsem tady před chvilkou popisoval, za mě je na hraně ústavnosti, za mě je to protiústavní, měnit už běžící smlouvu, nedělat to od nových smluv. A vy jedete dál, že jo? Měníte systém valorizace z té poloviny na třetinu toho nárůstu, o tom asi tady bude hovořit nebo hovořil Aleš Juchelka. A teďka vlastně ten věk odchodu do důchodu, který teda původně neměl žádný limit a teď má ten limit těch 67 let. Já se obávám, že vy vlastně jak vy do nás, jak vy nám vždycky vyčítáte, že my strašíme, nebo že - já z těch různých konferencí, kterých se poctivě účastním, tak si to píšu, ty termíny, rozeštvávat společnost třeba, to používáte dost často, někteří vládní politici, rozeštváváme společnost, poštváváme lidi proti sobě a tak dále. Tak já mám pocit, že vy tam vlastně v nás vidíte to, co ve vztahu teďka k důchodcům děláte vy. Vy prostě stavíte ty generace proti sobě. Výčitky vůči seniorům. Že ty důchody, ty jejich důchody, že nás zatěžují, že je to problém, jakkoliv tahleta úprava samozřejmě se těch stávajících důchodů nedotkne, ale právě ono se jich to dotkne společensky. Společensky se jich ty věci dotýkají, protože je to vlastně nosné téma. Kdyby sem přiletěl Ufon a vzal si vlastně všechny ty změny za poslední rok, tak by měl pocit, že my dáváme na ty důchody 40 % ze státního rozpočtu, nebo teda z HDP, abych byl přesný, tak, jak se to počítá a porovnává v rámci srovnání Evropské unie, a že to je úplně neudržitelné. Když se podíváte na skutečná čísla, tak my jsme pod průměrem Evropské unie v této chvíli. Ano, do budoucna se to má, ten poměr, zhoršovat nebo zvyšovat. Teď jsme někde 8,5 - 9 %,. Když jsem se díval zpátky 10 let, tak to tak osciluje kolem té hranice. Není to tak, že by to vytvářelo tu hokejku směrem nahoru. Ale vy těmi jednotlivými, kdyby to byla jedna změna, ale těmi jednotlivými změnami co čtvrtrok, co půlrok, vlastně vytváříte ten dojem, že to je ten největší problém. Mně tam chybí, a říkal jsem to konzistentně i u těch předchozích návrhů, něco pozitivního. Nějaká motivační záležitost z hlediska prorodinné politiky, to tam není, nic takového tam není, něco ve vztahu k seniorům, k jejich práci těsně před tím důchodovým věkem, možná třeba i nějaká debata o nějakých bonusech z hlediska zdravotnictví, z hlediska správné životosprávy, prostě něco pozitivního, nějaký pozitivní moment vyvolat. Zatím je to jakoby trestání. Jednou je to mimořádná valorizace, pak je to zpřísnění u klasické valorizace, pak je to potrestání těm, kteří si ještě spoří, ale zároveň druhým dechem říkáte lidem, aby si spořili. Ale když už teda dosáhnou důchodovou věku, tak jim to sebereme a teďka toto.

Takže za mě, já mám v tomhle, nezlobte se na mě, vyčítám, že vy tímhle tím že se zaměřujete jenom tímhle směrem, vytváříte ty možné mezigenerační konflikty, které by tady mohly být. Takže to děláte vy a nás z toho obviňujete. Já bych nepoužil slovo rozeštvávat společnost, protože mně to přijde jako slovník před rokem 1989, ale vy to používáte dost často a skoro bych řekl, že tady to pasuje, tohle to vaše slovo, protože z toho vyplývá, že když se bavíme o věcech pro lidi se zdravotním postižením, pro seniory, tak na to peníze nejsou, ale na jiné věci samozřejmě peníze najdou. A proto mě oslovil z hlediska právě toho mezigeneračního pohledu ten text, byl u toho autor, neznám vůbec, Jaroslav Štefec, který to údajně dal dohromady z různých asi podnětů na internetu, poslal to mailem, mě to zaujalo a myslím si, že to jako krásně popisuje tu generaci, která, nevím proč, a vy to na mikrofon jakoby neřeknete, nepřiznáte, a já tomu rozumím, já bych to taky neudělal. Vám leží v žaludku ty výsledky voleb posledních. Já si myslím, že to jenom jakoby podtrhly, a proto si teda dovolím teďka v závěru, a využiju toho, přečíst ten text a takový ten politický statement a čísla a statistiky si potom nechám, s dovolením, na třetí čtení.

Takže teďka už budu číst něco, co není můj text, a myslím si, že to krásně shrnuje tuhle tu generaci, o které se bavíme, na kterou tohle to přímo nedopadá. To já neříkám, abyste mi to pak nevkládali, nepřihlásili se s faktickou, ale která vlastně tímhle se cítí být poškozena, tou atmosférou, že prostě vlastně ty důchody nás stojí peníze a my se zadlužíme a pan ministr nebo někdo ví, že za 30 let to bude 300 miliard, a teď to ví úplně přesně na korunu, a působí to jako deficit 300 miliard toho důchodového systému a působí to potom ve výsledku hrozně komicky. Takže mi dovolte přečíst tenhle text, takže nebudu mít teďka na vás chvilku oční kontakt, tak mě, doufám, omluvíte:

Jak nás vlastně charakterizovat? Narodili jsme se ve čtyřicátých a padesátých letech a vyrůstali v padesátkách, v šedesátkách, studovali jsme v šedesátých, sedmdesátých letech a v sedmdesátých až devadesátých jsme se ženili nebo vdávali a také objevovali svět, začali jsme dobrodružství konce osmdesátých let, zlatá devadesátá a přehoupli se do roku 2000. Po roce 2010 už jsme byli tím moudřejší a teď ve dvacátých letech prostě jedeme dál.

 

Jako děti jsme nosili kraťasy, potom kalhoty do zvonu, minisukně, boty na jehlách a na platformě, kombinézy, modré džíny. Byli jsme očkovaní proti pouhým čtyřem nemocem. Vyhnuli jsme se díky tomu dětské obrně, tetanu, tuberkulóze, neštovicím, před nimiž nás chránila kolečka na ramenou. Neznali jsme pojmy jako lymská borelióza, prasečí nebo ptačí chřipka, covid, opičí neštovice. Pili jsme vodu ze studní, později z vodovodní sítě." - Tak to já piju i dneska teda - "a limonádu ze skleněných lahví, zeleninu a ovoce jsme měli vždy čerstvé, mléko jsme kupovali do dvoulitrových konviček, s nimiž jsme také v neděli chodili tatínkům a dědečkům pro pivo po obědě do místních hospod, aniž by se nad tím kdokoliv pozastavoval. Zlomená noha nebo ruka byla naše blbost. Neřešila ji ani tehdejší veřejná bezpečnost ani sociálka.

Hodně jsme četli, chodili tancovat na zábavu, diskotéky, jezdili na čundry, na chmel, na brambory, pekli si buřty napíchané na prutech venku na otevřeném ohni. Náboženství, pohlavní preference nebo genderové problémy nebyly předmětem našich sporů a diskusí se spolužáky. Naše první kolečkové brusle měly čtyři kolečka, měli jsme tříkolky, šlapací kola, později mopedy, benzínová a naftová auta. Teď jezdíme hybridy nebo elektromobily. Přešli jsme od telefonu s vytáčenými čísly, s operátorem spojujícím dálkové hovory a placených telefonních budek k videohovorům s přáteli kdekoliv po světě. Postupně jsme přešli z vinylových desek přes magnetofonové pásky a CD k on-line hudbě a také od ručně psaných dopisů a telegramů k e-mailům a WhatsAppu. Jsme lidé analogového dětství a digitální dospělosti, od poslechu živých her v třílampovém rádiu a sledování černo-bílé televize s obrazovkou velikosti pohlednice jsme doputovali k barevnému 4D Ultra HD a 3D schopnosti multimediálního centra na celou stěnu.

Chodili jsme do videopůjčoven s VHS kazetami, teď se díváme na Netflix a YouTube. Pracovali jsme na sálových počítačích s děrnými štítky a domácími počítači se záznamem na magnetofonové pásky a na diskety, teď máme internet, počítače s gigabytovými paměťmi a stovky megabytů v chytrých telefonech. Hráli jsme člověče, nezlob se, šachy, dámu, prší, kuličky, monopoly, později mini pasiáns na stolních počítačích, teď máme smartphone, Candy Crush Solitaire a hrajeme hry na Steamu.

Zažili jsme biologickou revoluci. Za našeho života byly objeveny a poté i přečteny molekuly DNA, RNA. Začaly genové manipulace, jichž se dnes děsí celé lidstvo, ale také genová terapie nebo genetické hledání příbuzných. Za nás startovaly rakety s prvními umělými družicemi i rakety schopné nést jaderné hlavice. Zažili jsme první kosmonauty i přistání lidí na Měsíci, zažili jsme Sputnik 1, první vědecké družice Země i vesmírné sondy, které během našeho života prozkoumaly snad všechny planety naší sluneční soustavy.

Prošli jsme sedmi až osmi desetiletími, dvěma stoletími, dvěma tisíciletími, hodně jsme toho zažili a náš život byl krásný. Pokrok, který šel kolem nás, byl ohromující. Viděli jsme vznikat všechno, čím žije současné lidstvo a čím, jak doufám, bude žít i v budoucnu. Naše generace byla svědkem daleko většího počtu různých vědeckých revolucí než kterákoliv před námi. Dokázali jsme se přizpůsobit obrovským změnám a vstřebat je bez hroucení, stresů, sebevražd, neuróz a nespavosti.

Hodně nás už zemřelo, ale stále jsme zde a navždy zůstaneme jedineční - my, dnešní důchodci. Tak už nás laskavě nechte na pokoji" - teď je takový vulgární výraz, který teda nahradím -"tak už nás nechte na pokoji, nedělejte do nás denně v médiích, v Poslanecké sněmovně nebo ve vládě, je nás pořád dost na to, abychom vám to dokázali vrátit, volby se blíží."

No, tohleto je takové shrnutí toho pohledu, neříkám, že celé té generace, ale hodně lidí to takhle vnímá a můžete si za to sami, protože vy těmi návrhy za poslední rok, rok a půl, a jak říkám, minimálně jeden z nich je u Ústavního soudu, na tu generaci útočíte, jak na ty současné důchodce, kterých se dotkly ty změny předchozí, tak na ty důchodce budoucí, kterých se dotkne tahleta změna.

Takže já bych vám, kolegyně, kolegové, doporučil, už nemáte 108, už máte 104, postupně se vám to jako drolí, už by to opravdu chtělo začít komunikovat i s opozicí, zejména u témat, která přesahují toto volební období.

Tohleto je úplně krásný příklad. Nerozumím tomu, proč u témat, jako jsou exekuce, insolvence, to jakžtakž jde, a tady je v tom velký problém, proč prostě nemůžete jednat s opozicí a dohodnout se na něčem, co by dávalo smysl a vydrželo více než jedno nebo dvě volební období. Takže já bych vás k tomuhletomu vyzval, koneckonců evidentně to nemáte úplně přesně propočteno, protože jak jsem řekl, byste nikdy nepřišli s pozměňovacím návrhem, který vlastně staví na hlavu to, s čím jste sem přišli původně při prvním čtení. Takže si myslím, že nějaký posun tam být může.

Já se těším na tu odpověď, jestli tam je pan ministr přihlášen, teďka nevím, vidím tam jedničku, ale ten můj základní teď dotaz týkající se toho pozměňovacího návrhu je, proč a co se změnilo mezi prvním a druhým čtením ve vašich výpočtech 30 let dopředu, že předtím jste měli návrh, který neměl horní limit a rychlost dva měsíce za rok, teď tam dáváte horní limit 67, rychlost měsíc. Jak jste přišli na těch 67, proč jste to nevěděli předtím, kde se vzal ten posun? Já vám děkuju za vaši pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: S faktickou poznámkou se nyní hlásí pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já zareaguji. Jde stále o stejnou filozofii. Vy jste, pane kolego, říkal, že nechápete tu změnu filozofe, no ta je stále stejná. Já jsem zdůvodňoval včera, z jakých důvodů se k tomuto kroku přistupuje, a na základě té diskuze a podnětů demografické společnosti jsme změnili ten princip. Ale cíl té filozofie je stále stejný. Ta technikálie se změnila.

Ale já si dovolím - já to tady běžně nedělám, dělal jsem to naposledy v době covidu - ale když tady zaznívají citáty těch, kteří píšou, tak já tady odcituju to, co také zaznělo včera na jedné sociální síti, můžete si to dohledat. Pisatelka píše: "Včera jsem vezla svoji 77letou mamku z vyndání stehů a bavili jsme se o politice. Ta bývalá veslařka a držitelka několika medailí z osmiveslice pronesla - důchodce přesvědčí snadno o čemkoliv, protože si často už prd pamatujou a taky jsou rádi, že si s někým povídají. Ale hele, já třeba můžu říct, že za celý svůj život jsem se nikdy neměla tak dobře, jako se mám teď." (Ozývá se údiv zleva.)

A v té diskusi pod tím zaznívají třeba další lidé, kteří říkají, že také mají dneska období, kdy valorizace důchodů jim pokrývají jejich kupní sílu. A já znovu tady chci zopakovat, jsou k tomu tvrdá data, říkal jsem to opakovaně, za poslední tři roky valorizace důchodů pokrývaly inflační nárůsty. Kupní síla důchodců je na druhé nejvyšší hodnotě v historii za rok 2023. Rok 2024 je třetí nejlepší rok, pokud jde o poměr mezi průměrnou mzdou v této zemi a průměrným důchodem. Je celá řada důchodců, kteří říkají i tyto názory, takže prosím pěkně, zaznívají-li názory z jedné strany spektra, pojďme také neříkat, že to jenom černé, nebo bílé. A ano, tam, kde ti lidé žijí sami, tam byla situace složitá, kde jsou vdovy a vdovci, je složitá, a tam pomáhá sociální systém.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Peštová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, řekl jste to správně. Kde jsou dva, tak se to dá nějakým způsobem prožít ten život, kde je jeden, tak už je velký problém. Já nevím, co píšou vám lidi, ale mně píšou, že jim je trapně, že jim je trapně, když ve svém věku si musí zažádat o sociální dávky na to, aby mohli vůbec žít. Že proto přece celý život nepracovali, aby chodili pro sociální dávky.

To přece nebyl smysl toho, ne? Vy jste se radovali, že lidé začínají víc čerpat, že si pro ty dávky chodí. To také přece není smysl toho ne, abychom nahnali lidi pro sociální dávky. To přece není smysl toho, že chodím do práce, odvedu tomuto státu nějakou práci, nebo respektive přidanou hodnotu a očekávám, že budu mít poklidné stáří. Ne, že si budu chodit pro sociální dávky na bydlení, pro sociální dávky já nevím na co. To přece není smyslem toho.

Ti lidé píší, že jim to je - to je stará generace. (Poslanec Kučera nesouhlasně gestikuluje.) Nekruťte na mě očima, pane poslanče Kučero, prostřednictvím paní předsedající. To je úplně jiná generace tohle. To je generace, která žije v tom - co by tomu řekli lidi. Ti jsou úplně jinak vychovaní. Nevím, jestli jste to měl vy doma, ale já to doma měla. Co by tomu řekli lidi? Musíš se chovat slušně, protože co by tomu řekli lidi? Protože oni jsou takhle vychovaní. Oni jsou vychovaní, že musí chodit do práce, že nemůžou být doma, protože co by tomu řekli lidi? Takže oni celý život dřou na to, aby potom chodili pro dávky? (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Jurečka, následuje pan poslanec Nacher, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Fakticky nevytvářejme dojem, že většina důchodců chodí pro dávky. Fakta. Zaokrouhleno 2,4 milionu korun starobních důchodů. 400 000 invalidních, zhruba 65 000 pozůstalostních, plus minus jednotky tisíců. To jsou data ze sociálního systému. Číslo lidí, kteří žádají o hmotnou nouzi, je dlouhodobě konstantní. Je to zhruba 65 000 lidí. Z pohledu příspěvku na bydlení, který je zhruba ze dvou třetin využíván lidmi, kteří jsou ve věku 65 plus. Toto číslo se navýšilo teď za poslední dva roky a už také klesá. Takže jenom chci dát ta čísla, kolik je starobních důchodců, kolik je invalidních, kolik je vdovských, což jsme přes 3 miliony. Versus zhruba počet kolem čtvrt milionu lidí u příspěvku na bydlení a zhruba 60 tisíců lidí v hmotné nouzi, což nejsou většinově lidé důchodového věku. Tak jenom ať to srovnáme, ať to dáme do nějaké reality.

Když se podíváme na ten rozptyl, dneska je průměrný důchod zhruba 20 663 korun. Když se podíváme, tak zhruba 70 % důchodu v České republice je v rozmezí mezi 17 a 21 000 korunami. Průměr nebo výše průměrného důchodu je velmi blízko mediánu. My jsme v situaci, kdy máme vlastně velmi solidární důchodový systém oproti tomu tak často zmiňovanému německému. Německý systém je prakticky naprosto zásluhový. V německém systému se třeba zkoumá, když chcete přispět na péči, natvrdo vaše majetkové příjmové poměry pět let zpátky. Takže když srovnáváme ty hodnoty v Německu, tak říkejme vždycky také ty další souvislosti. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Nacher, následuje pan poslanec Kučera. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Já mám takovou zpětnou vazbu. Když jsem dělal přednášky k finanční gramotnosti a bylo to právě o finanční gramotnosti, tak tam bylo třeba 30, 50, seniorů a hrozně je to zajímalo. Když to bylo o tématu exekuce, insolvence, tak byť jsem měl zpětnou vazbu, že se to týká mnoha z nich nebo jejich dětí nebo příbuzných, tak ten zájem byl desetinový. Ptal jsem proč. Oni říkali, že je to zajímá velmi, ale stydí se přiznat, že jsou v tom systému, že buď jsou v exekuci nebo k tomu směřují. To je to, o čem mluvila moje kolegyně Berenika Peštová. Prostě to je jiná generace.

To je i odpověď na sociální dávky. Vy jste to přece tady řekl. Takže ti lidé, kteří budou mít nižší důchod, na to nedosáhnou, ale mohou si potom přijít a zažádat o jiné dávky, ať se nestydí. Jednak je to odpověď na to, že oni se stydí, to už tady vysvětlila Berenika. Druhé je to, že jsou to furt ty jedny peníze. Vy to prostě přehazujete z levé kapsy do pravé, ale jsou to furt peníze daňových poplatníků, furt to budou peníze ze státního rozpočtu. Ale vy jakoby naoko vyřešíte nějakou daňovou reformu. Ale tohleto všechno dohromady dává ten celek a ten celek je, že to je od začátku působení této vlády soustavný útok na seniory.

Nikdy jsem neřekl, že to je černobílé, to jsem neřekl. Obecně v České republice se nemáme tady špatně, to jsem neřekl. Já jenom říkám, že se to netýká úplně všech a také je rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Není pan poslanec Kučera s faktickou, následuje pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já možná fakt opravdu krátce zareaguji na to, co teď tady probíhá. Nemám úplně v oblibě takové ty osobní příběhy, které tady často zaznívají, a ty dopisy diváků, které jsou tady předčítány, ale já skutečně v tuhletu chvíli jeden řeknu. Je to jeden velmi osobní a dělám to snad poprvé za sedm let, nebo jak dlouho jsem v Poslanecké sněmovně.

Moje matka, ročník 43, takže přes 80 let, žije v Ostravě v paneláku, v osmém patře. Je těžce nemocná, nebo respektive velmi nepohyblivá. Ta mi včera volala a to, co tady říkám, tedy říkám s jejím svolením, protože ona mě o to požádala. Požádala mě, abych vám řekl, že si nemáte brát - omlouvám se, ona je z Ostravy - neberte si důchodce do huby. Takže vám to takhle vzkazuji. Mými ústy k vám hovoří moje osmdesátiletá matka, která žije v paneláku v osmém patře v Ostravě na sídlišti a ta vám vzkazuje, vážení poslanci hnutí ANO, neberte si důchodce do huby.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy pan poslanec Janulík a pak následuje paní poslankyně Peštová. Prosím o ztišení.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo. To byla trošku střelba do vlastní nohy, ale přejdu to. Pane ministře, podívejte tady to zdůvodňování. Já jsem vám to tady včera říkal, vy jste něco četl, neposlouchal. Vy řešíte zkrátka rovnici z pravé strany, protože vám to nevychází, a tady ty příběhy, to zdůvodňování. To prostě já vám zdůvodním, že bílá barva je nejsvětlejší odstín černé a černá je nejtmavší bílá. Na to jste tady odborníci úplně skvělí. Ale já bych čekal, že ministr práce a sociálních věcí se spíš, že to bude naopak, že vy budete tlačit, aby tedy ti důchodci to měli čím dál vyšší a čím dál lepší. Když se pořád tak zaklínáme tou Evropou, proč nemáme důchody ve výši, ten poměr HDP takový, jako je průměr třeba Evropské unie? My máme 8 a něco, a průměrné důchody jsou, myslím, v Evropě 13,6 HDP. Takže bych čekal spíš z vaší strany snahu zcela opačnou.

(Nesroz.) Vy jste tady uváděl průměry, ale opravdu zkuste z toho průměru nějak žít a vyžít. Zejména se to týká lidí, kteří jsou třeba výšepříjmoví, kteří potom, když jdou do důchodu, tak to je prostě sociální šok. Protože najednou se jim příjmy propadají úplně brutálním způsobem. Tady bych to spíš viděl. Včera jsem to tady říkal a říkám to znovu. Na jedné straně říkáme, že musíme a bla, bla, bla a zodpovědně kdesi cosi, a na straně druhé vyhodíme tak astronomické sumy, že si to ten důchodce ani nedokáže představit. Argumentace tím, že musíme být zodpovědní a najednou to říkat lidem, jako třeba jsem já, který to má za chvilku pobírat a říkat mně, že když jsem celý život pracoval, nikdy jsem se nezastavil a když jsem se zastavil, tak mě někdo akorát vymlátil koncovky a teď mě řeknete, že tedy mám být zodpovědný? Vždyť jsem byl zodpovědný celý život, vždy jsem platil. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Peštová. Následuje pan ministr Jurečka.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já budu samozřejmě reagovat na svého ctěného kolegu, pana poslance Kučeru. Vaše maminka má štěstí, že žije. Moje maminka byla 42. ročník a bohužel už není mezi námi. (Předsedající: Prostřednictvím, prosím.) Prostřednictvím paní předsedající, nechtějte vědět, co by řekla třeba moje maminka. Ale to je jedno. Bylo by to možná do vašich řad. Bohužel už tady není. V každém případě mně jde spíš o to, že jsme tady zvolení poslanci právě pro ty lidi. Proto tady říkáme ty příběhy, proto tady říkáme to, co nám ti lidé píší a stojíme za nimi. Nám to nikdo nemůže vyčítat, protože vy jste se postavil za svoji maminku, my se stavíme za těch x lidí, co píší nám.

A říkáme tady ty jejich příběhy, a to nejsou jenom jejich příběhy, těch příběhů je mnohem víc. Takže vám říkám, nevyčítejte to, že se tady snažíme za ně bojovat. V každém případě já jsem se chtěla zeptat pana ministra, když tady říká ta statistická data, chtěla bych vědět, jestli máte nějakou statistiku těch lidí, co si pro tu sociální dávku nepřijdou, myslím tím těch důchodců, těch seniorů, jestli máte nějaká taková data, jestli víte, kolik jich je, protože právě mají problémy s tím, že se stydí a nechtějí tam. Jestli máte statistiku toho, kolik těch seniorů si chodí do potravinových bank, protože samozřejmě nevyžijou, mají problémy, jestli máte statistiku, kolik dětí, těch rodičů jim dává peníze, protože samozřejmě ty rodiče nějak potřebují žít, takže je musí nějakým způsobem dotovat.

To jsou věci, které mě zajímají. A tam jsme to dotáhli. Dotáhli jsme to tam, že senioři se bojí pro dávky logicky, protože co by tomu řekli lidi, že senioři si chodí do potravinových bank, protože nemají na to, aby si přilepšili. A senioři... Budeme tady za ně bojovat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan ministr Jurečka a následuje pan poslanec Nacher s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Právě proto, abychom dokázali nastavit lepší podmínky pro specificky ohrožené skupiny seniorů, tak důchodová reforma ta to zavádí. Vyšší základní solidární výši důchodů z dnešních 10 % na 20 % vůči průměrné mzdě trvalé. Tento mechanismus bude zachován. To je první posun.

Druhý posun je to, že se zavedlo výchovné, zůstane výchovné a bude rovný vyměřovací základ, protože kdo jsou lidé s podprůměrnými důchody? Především právě ženy, ženy, které vychovaly větší počet dětí. Toto se významně napravilo při zavedení výchovného, to výrazně pomohlo, a zároveň je tady další úprava, která právě pamatuje na ty situace lidí, kteří zůstanou sami v rámci úpravy změn podpory pro vdovy a vdovce. To jsou konkrétní změny v tomto materiálu, které pomáhají těmto lidem, o kterých se bavíme, že jsou těmi nejzranitelnějšími skupinami z řad seniorů. A nikdy ty systémy žádné, ani v Evropě neumí pokrýt 100 procent situací, proto tady je ten sociální systém, proto ty principy, které se staví na tom, když člověk nemůže sám, tak první, koho má ve svém okolí, aby mu pomohl, je jeho rodina.

To si myslím, že se na tom shodujeme obecně dlouhodobě, a myslím si, že ve většině případů je to spíše tak, že ti prarodiče podporují ty své děti a vnoučata. Ale ano, je naprosto normální, že je to i obráceně, ostatně dokonce o tom hovoří občanský zákoník. My na to často zapomínáme, máme pocit, že napřed je to jenom tak, že ten rodič se stará o ty své děti, když jsou v tom nejnižším útlém a mladém věku, ale vracejme taky zpátky připomenutí, že i ta rodina, i ty děti mají i tuto principiální povinnost, kdy jsou jejich rodiče vyššího věku. A pak samozřejmě ten systém toho státu, pak je ten důchodový systém, o kterém jsem tady hovořil, a pak je ten sociální systém.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy pan poslanec Nacher s faktickou poznámkou, následuje paní poslankyně Knechtová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, já bych rád reagoval na kolegu, mého ctěného Michala Kučeru, že děkuju za ten vzkaz od jeho maminky, kterou zdravím do Ostravy, ale že mu to moc nevěřím, protože kdyby mu to vzkázala, tak by se tady přihlásil už ráno, nečekal na to moje vystoupení. Takže to beru jako reakci na to, že já jsem tady něco přečetl. Vy jste moc dobře slyšeli ode mě, že jsem řekl, že něco čtu poprvé, protože jinak mluvím bez papíru a čtu něco poprvé. Jednak.

Druhák. Jsem tady četl obecný pohled té generace, nikoliv nějaký jeden příběh. To jste nedávali pozor.

Za třetí. Mně to přijde trochu nefér, protože když si vzpomenu tady, když jsme tady řešili zákon o korespondenční volbě, tak jste tady vy četli srdceryvné příběhy, jak někdo musí jet volit 3 000 kilometrů. A byl to pro vás motiv, pro tu změnu. Tak když jste to tady četli, tak i kdybych tady četl nějaký srdceryvný příběh seniora, tak nemáte vy už po tomhletom právo mi říkat, ať to tady nečtu, protože vy jste to tady dělali u korespondenční volby celkem jako pravidelně, jo? Takže tolik jakoby na vysvětlenou.

Já nejsem přítelem čtení těhletěch vzkazů, protože to není černobílé, vám chodí jiné dopisy, nám chodí jiné, já jsem tady četl jakoby pohled, který ten pán asi sesbíral za celou generaci, tam nebylo nic, nějaký osobní vzkaz.

Nicméně ten můj dotaz na pana ministra platí. Vy jako vládní koalice jste tady přišli původně v prvním čtení s návrhem, že ten věk odchodu do důchodu nebude zastropován a že to máte spočítané. Za pár měsíců přicházíte sami k sobě s pozměňovacím návrhem, že to zastropuje na 67 let?.Co se za těch pár měsíců změnilo? Můžete mi normálně tady na mikrofon někdo odpovědět? Vy víte, co bude za 30 let? A před půl rokem jste (Předsedající: Čas.) nevěděli, co bude za 30 let. Víte to až teď. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Čas. Paní poslankyně Knechtová, pan poslanec Vondráček. Prosím, vaše dvě minuty.

Vážené paní

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Já bych ráda zareagovala na pana ministra a položila mu vlastně otázku, jak si teda jako vysvětluje to, že naše pečovatelky, vlastně vysvětlují seniorům, že ten příspěvek na péči vlastně nemají na zubní protézy a na zdravotní péči, ale že ji mají právě na tu pečovatelskou službu. Tak pak se teda musíme bavit s panem ministrem Válkem, jakým způsobem teda budeme zabezpečovat tu zdravotní péči pro ty seniory, jestli potom ty výdaje z toho průměrného důchodu jsou prostě ufinancovatelné.

A ještě bych se chtěla vrátit k těm seniorům, kteří podporují své děti a děti podporují ty seniory. Ono mnohé ty děti mě upozorňují na to, že třeba v lokalitě vlastně, kde Jihomoravský kraj přechází na kraj Vysočina, tak vlastně oni by rády o ty seniory pečovaly, ale prostě jsou tam velké dojezdové vzdálenosti. Projevuje se to i na financování vlastně sociálních služeb terénních, které prostě také něco stojí a tohleto jsou všechno jako finance, které potom ty rodiny jako řeší. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy pan poslanec Vondráček s faktickou poznámkou, následuje pan poslanec Kučera. Upozorňuji, že ve 13 hodin bychom měli vyhlásit pauzu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Pane ministře, aby to nezapadlo, paní poslankyně Peštová vám dala dotaz, který zaujal i mě, a totiž jestli ten stát má nějaký přehled o těch důchodcích nízkopříjmových, kteří by si mohli požádat o nějakou sociální dávku a neudělali to. To jsou údaje, se kterými stát by měl disponovat, protože ví, kolik jak kdo bere důchod, a máte nějaké údaje, co stojí život, když to řeknu stručně. A mě by to opravdu zajímalo. Otázka, jestli nám to můžete zodpovědět, nebo jestli vás máme písemně interpelovat, abychom se to dozvěděli.

Protože a tím trochu navážu na kolegu Nachera, vy tady přicházíte s návrhem, který by měl přežít a měl by ovlivnit celé generace, měl by to být zákon na spoustu let, nazýváte to reformou, tak základ všeho je, že dokonale zmapujete současný stav. A jestliže ten materiál obsahuje predikce, co bude v roce 2050, tak byste v prvé řadě měli naprosto přesně vědět, co se děje teď a jaká jsou čísla teď. Takže konkrétní dotaz.

Opravdu by mě zajímala ta množina důchodců, kteří už opravdu dneska prostě řeknou my si pro žebračenku nepůjdeme a radši se ještě více uskromní. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se dostáváme zpět do obecné rozpravy, byť už na ní máme pár minut, tak pan poslanec Rozvoral dostává slovo. Přeruším vás ve 13 hodin kvůli pauze, nicméně určitě můžete využít i ty dvě minuty.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já ten projev mám asi na 10 až 15 minut, nechci ho nějakým způsobem dělit, tak žádám o pauzu na jednání poslaneckého klubu do 13 hodin. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Já ještě načtu omluvy. Benešík Ondřej se omlouvá od 12.30 z pracovních důvodů, Farhan Kamal od 14 hodin z pracovních důvodů, jelikož odůvodňuje zákon v Senátu, Fischerová Romana od 12 hodin z rodinných důvodů, Jáč Ivan po celý jednací den ze zdravotních důvodů, Kohajda Michael z důvodu zahraniční cesty z celého jednacího dne, Michálek Jakub do 12 hodin z osobních důvodů, Okleštěk Ladislav z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Pražák David z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Rais Karel z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Salvetr Rudolf od 14 hodin z pracovních důvodů, Vrána Petr z celého jednacího dne z pracovních důvodů.

A z členů vlády se omlouvají Blažek Pavel do 19 hodin z pracovních důvodů, Dvořák Martin do 16 hodin z pracovních důvodů, Šalomoun Michal z celého jednacího dne z pracovních důvodů a Válek Vlastimil od 11.30 do 12.30 z pracovních důvodů.

Nyní tedy do třinácté hodiny vyhlašuji ještě přestávku na jednání klubu SPD a od 13 hodin přerušuji jednání. Sejdeme se zde zpět po pauze ve 14 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.59 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vracíme se k projednávání zákona tisku 696 a nyní jsme v přerušené, opět nyní zahájené obecné rozpravě, do které jako první je přihlášena paní poslankyně Lucie Šafránková, která má přednést stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD. Já jen avizuji, že tady zatím není žádný člen nebo členka vlády.

A ještě načtu omluvy, jež dorazily. Omlouvá se pan poslanec Josef Bělica, a sice z celého jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Taťána Malá od 14 do 17 hodin z osobních důvodů a pan poslanec Josef Váňa z celého jednacího dne z pracovních důvodů.

A nyní je tedy prostor pro paní poslankyni Lucii Šafránkovou pro přednesení stanoviska poslaneckého klubu hnutí SPD. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my už jsme to říkali od samého začátku. Pro nás je zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let a snižování nově přiznaných důchodů naprosto nepřijatelné a nepřípustné. No a z tohoto důvodu podáváme návrh na zamítnutí a současně také k tomuto vládnímu návrhu podávám devět pozměňovacích návrhů. Důvody tohoto našeho postoje k této vládní novele nyní podrobněji rozvedu a samozřejmě představím i pozměňovací návrhy.

Naše hnutí má svou vlastní koncepci důchodové reformy a také jasnou představu o tom, jaké změny náš důchodový systém potřebuje a jaké jsou pro nás přípustné a proč. Nepřekročitelnou pomyslnou červenou linií je pro nás v tomto kontextu jakékoliv zvyšování věku do řádného starobního důchodu, které chce Fialova vláda spustit už pro všechny občany narozené v roce 1966 a samozřejmě pro všechny občany narozené po tomto roce; vždy o jeden měsíc, pro jeden populační ročník. Oproti původnímu vládnímu návrhu jde ještě o další zhoršení, protože z tohoto konceptu úplně vypadává jakákoliv vazba na vývoj doby dožití, což byl donedávna hlavní vládní argument pro zvyšování věku odchodu do důchodu. Teď to vláda hází všechno do koše a věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat hlava nehlava, i kdyby prognóza dobytí dožití klesla.

Rozhodně pro nás není přijatelný ani nový vládní návrh, o kterém jsme se dozvěděli teprve včera a který spočívá v tom, že se má věk odchodu do důchodu zvyšovat na hranici 67 let. Náš postoj je v tomto zcela pevný a jednoznačně neměnný. Hranice 65 let pro vznik nároku na starobní důchod při splnění povinné doby účasti na důchodovém pojištění je pro nás nezpochybnitelná a nejraději bychom ji zakotvili přímo do Ústavy. Nikdy také nezvedneme ruku pro snižování poměru starobního důchodů vůči předchozí mzdě, což vládní koalice plánuje spustit už od roku 2026. Bude to znamenat pokles reálných důchodů a diskriminaci části seniorů.

Pokud tyto návrhy vládní čtyřkoalice nakonec prosadí a uvede v účinnost, tak jestliže budeme součástí příští vlády, tak jednoznačně budeme iniciovat zrušení těchto vládních změn. Tudíž budiž řečeno na úvod, a říkám to velice důrazně, pokud budeme součástí vládní koalice v příštím volebním období, tyto změny zrušíme.

V souvislosti se stanovením hranice věku pro nárok na odchod do starobního důchodu připomínám, že podle dat Ministerstva zdravotnictví a Českého statistického úřadu je doba dožití ve zdraví u českých mužů 60,9 let a u českých žen 62,5 roku. Lidé nad 60 let věku jsou tedy častěji nemocní, což jim v důsledku toho významně snižuje jejich roční výdělek, tedy i vyměřovací základ budoucí penze. Posunutí věku odchodu do důchodu tedy není nic jiného než trik, jak více ušetřit nejen na samotných nominálních výdajích na budoucí důchody, ale i ve smyslu dalšího nepřímého snížení výměry důchodů budoucím seniorům.

Další velice závažnou otázkou je pak i samotné uplatnění lidí nad 65 let věku na trhu práce, protože už nyní jsou lidé v předdůchodovém věku, v podstatě minimálně od 55 let, jednou z nejvíce nezaměstnaností ohrožených skupin lidí. S ohledem na setrvale nízký věk dožití ve zdraví je tedy pro nás v SPD nepřijatelné jakékoliv zvyšování věku odchodu do starobní penze, které nedává ani žádný hlubší ekonomický a společenský smysl.

Lidé, kteří pracovat ze zdravotních důvodů už nemohou, stejně pracovat nebudou. Budou odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky a podobně, což všechno opět zatíží veřejné rozpočty a náš sociální systém a přínos vládou navrhovaného opatření tak bude fiskálně nulový nebo záporný.

Vláda je ve svém konání navíc zcela nekonzistentní. Na jedné straně až pokrytecky volá po snížení deficitu důchodového účtu a předkládá nám návrh na zvýšení věku odchodu do důchodu a na druhé straně současně navrhuje jiná opatření, která rapidně sníží příjmy tohoto účtu a zvýší sociální výdaje. Hovořím tedy zejména o nedávné vládní novele zákoníku práce, o zrušení zaručených mezd v privátním sektoru či o uvažovaném zavedení výpovědi ze strany zaměstnavatele zaměstnanci bez udání důvodu.

To všechno jsou brutální asociální návrhy, které povedou k dalšímu snížení mezd, i tím ke snížení výběru důchodového pojištění a dalších daňových příjmů. V tomto kontextu nelze brát vládní deklarace o rozpočtové zodpovědnosti vážně, a to ani v souvislosti s důchodovou reformou, která není klasickou reformou, ale pouze souborem parametrických úprav zákona o důchodovém pojištění. To jen pro pořádek a terminologickou správnost, protože důchodový systém a důchodový účet nejsou samostatné kategorie z jiné galaxie, ale pevné součásti systému našich veřejných rozpočtů, veřejných příjmů a výdajů a nemá na ně vliv pouze nastavení věku odchodu do důchodu, ale mnohem více úplně jiné faktory a také jiné parametry.

Zmíním čtyři zásadní, což je míra inflace, míra zaměstnanosti, podoba a struktura zaměstnanosti a úroveň a výše mezd. Za dobu panování Fialovy vlády dlouhodobě klesaly reálné platy a mzdy, a to velice razantně. Většině poctivě pracujících lidí za tuto dobu poklesla jejich kupní síla téměř o 30 procent. Známe i aktuální údaje o tom, jak brutálně poklesly reálné příjmy státních zaměstnanců, a hlavně těch nízkopříjmových. Reálné příjmy většiny zaměstnanců jsou až extrémně nízké a lidé se obávají budoucnosti, protože nevědí, co bude následovat příští měsíc nebo příští rok, a proto odkládají spotřebu, bojí se změnit zaměstnání a další věci.

Místo zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let věku by měla vláda prioritně řešit právě otázku setrvale nízkých mezd zaměstnanců a udělat všechno pro to, co má ve své kompetenci, aby tuto situaci změnila.

Zatím se chová bohužel naprosto opačně. To samé platí v oblasti rodinné politiky.

Samostatnou kapitolou je i rovněž otázka úpravy podmínek dřívějšího odchodu do nekrácených starobních důchodů pro příslušníky náročných profesí, která měla být vyřešena dávno předtím, než vláda Petra Fialy v loňském roce protlačila legislativním procesem zásadní a diskriminační zpřísnění podmínek pro odchod do předčasných důchodů a snížení tohoto typu důchodů. Řešení, které zvolila vláda v případě náročných profesí, nevzbuzuje příliš důvěry a je velice netransparentní, a to jak v tom ohledu, na základě jakých podkladů a parametrů vláda v tomto rozhodování postupovala a rovněž i v tom směru, jak bude evidence těchto profesí a celá s tím spojená administrativa probíhat v praxi.

Je zde více otázek než odpovědí, více pochybení než důvodů k potlesku. Vůbec nám není jasné, proč vláda rozhodla o tom, že v případě dřívějšího odchodu do plného starobního důchodu příslušníků náročných profesí budou zohledňovány pouze čtyři rizikové pracovní faktory z celkových třinácti. To zopakuji, z celkových třinácti rizikových faktorů. Je to absolutně neprůhledné, je to nelogické a zároveň i nespravedlivé. Toto přece musí rozhodnout odborníci, hygienici, experti na pracovní lékařství, nemoci z povolání, přičemž výchozí definicí musí být to, že jde o profese, u nichž je výkon práce spojen s riziky, které nelze odstranit ochrannými pracovními prostředky. A tady se zeptám, jakým způsobem jde například ochránit pracovními pomůckami například před psychickou zátěží a podobně. Jak jsem říkala, těch otázek je celá řada.

Návrh na zvyšování hranice věku pro odchod do důchodu se stal v rámci připomínkového řízení dokonce i terčem kritiky Ministerstva zdravotnictví. A tady to jistě zaslouží citaci: "Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech." Konec citace. Takto doslovně to kritizovalo Ministerstvo zdravotnictví, tento vládní návrh.

Proč má tedy Česká republika jako nejprůmyslovější země v Evropě s jednou z nejhorších zdravotních kondicí obyvatelstva patřit mezi šest zemí Evropské unie s nejvyšší hranicí věku odchodu do důchodu? Český občan stráví za svůj život v práci v průměru 36 let. To je výrazně nad evropským průměrem, jak dokládají i data statistického úřadu Eurostat.

Nelze tedy při zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu mechanicky a bez dalšího rozboru argumentovat situací v zahraničí a tyto veličiny vzájemně porovnávat. Patříme k nejvíce a nejdéle pracujícím státům v Evropě, což je dáno jak velkou délkou standardní týdenní pracovní doby, tak i objemem přesčasové práce, kterou musí lidé s průměrnými i nižšími příjmy odvést, aby vůbec uživili své vlastní rodiny.

Jak už jsem uváděla, tak v České republice je v evropském kontextu nejvyšší podíl průmyslu na struktuře hospodářství a zaměstnanosti, a tudíž i nejvyšší podíl fyzicky náročných profesí. Máme prakticky nejdelší pracovní dobu. Dle propočtu českých odborů a OECD je v České republice jedna z nejdelších pracovní dob za pracovní život, Češi tedy za život odpracují nejvíce hodin v celoevropském kontextu. Rozdíl mezi českým a německým zaměstnancem je v tomto ohledu až 400 hodin ročně v neprospěch toho českého zaměstnance.

Za čtyři roky tak český občan odpracuje o rok více a za 40 let aktivní ekonomické kariéry je to pak o celých téměř 10 let více.

Když se mluví o měsíčním časovém fondu, který by měli Češi odpracovat, bere se v potaz čtyřicetihodinový pracovní týden, který se násobí koeficientem pro průměrný počet pracovních týdnů v měsíci. Ten vychází na 4,348. Měsíční časový fond Čechů je tak 173,92 hodin. Jenže je potřeba zohlednit dovolené, nemoci a další druhy volna, při kterých lidé zkrátka nepracují. Průměrný Čech tak podle statistiky OECD ročně odpracuje 1754 hodin, což vychází asi na 146 hodin měsíčně. Řadíme se tak k nejpracovitějším zemím Evropské unie. Průměr Evropské unie je totiž pouze 1571 hodin ročně, respektive jen asi 131 hodin měsíčně.

V některých zemích Evropy už byl zaveden i čtyřdenní pracovní týden. Takoví lidé logicky odpracují méně hodin. U nás zatím nic takového v úvahu nepřipadá, a tak i nadále pracujeme více než ostatní. Z celé Evropy tak pracují nejméně naši západní sousedé, Němci. Ti odpracují ročně jen 1341 hodin, tedy necelých 112 hodin měsíčně. Každý měsíc tak my, Češi, Moravané a Slezané, odpracujeme skoro o jeden celý pracovní týden navíc.

V České republice se ale pracuje nejen více než je průměr zemí Evropské unie, zároveň jsme i nad průměrem všech zemí OECD. OECD je organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, kam patří 38 států z celého světa. Kromě 27 zemí Evropské unie sem můžeme zařadit i Kanadu, Island, Turecko, Ameriku, Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, Mexiko, Jižní Koreu, Chile, Izrael, Kolumbii nebo Kostariku. I přes přítomnost těchto států je průměr ročně odpracovaných hodin 1752. Přestože se jedná o minimální rozdíl, stále se nacházíme nad průměrem.

Češi zkrátka dřou, aby si vydělali na své mzdy, jejichž reálná hodnota jim v posledních letech pouze a pouze klesá.

Trend západních států, který snižuje počet měsíčně odpracovaných hodin, aby si zaměstnanci vytvořili lepší Work Life Balance, tedy správný poměr mezi prací a osobním životem, se nás vůbec netýká.

My máme i výrazně nižší počet svátků a dní pracovního volna, než je tomu v západní a jižní Evropě. Toto vše musíme mít přece rovněž na paměti, když se tady bavíme o nastavení věku odchodu do důchodu. Průměrný český zaměstnanec totiž během svého produktivního věku odpracuje o pět až deset let více než jeho západoevropští kolegové. Češi mají o desetinu delší pracovní život, než je evropský průměr. A to je přece o hodně.

I proto má a musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší, než je v zahraničí. Máme v České republice i mnohem vyšší podíl průmyslu než zbytek Evropy a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce zaměstnanců, kteří celoživotně vykonávají.

Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví v Evropské unii. I to je přece jasný argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu. Češi se nyní dožívají v průměru 79,3 roku, zatímco obyvatelé Evropské unie průměrně 81,3 roku. Češi tedy pracují déle než lidé v západních státech Evropské unie i přestože mají kratší život. Je potřeba si toto uvědomit a opravdu to mít na paměti.

Navíc, přestože odpracujeme tak dlouhou dobu ve srovnání se zbytkem Evropy, tak kupní síla českých mezd je asi o polovinu nižší než je v Německu. To je stav, se kterým se nesmíme smířit, a jeho řešením v žádném případě není zvyšování věku odchodu do důchodu. To v kontextu situace dává stejnou logiku jako hašení požáru směsí benzínu a nafty.

 

 

 

 

 

Vládní návrh také mimo jiné znamená i to, že lidé budou muset pracovat stále delší dobu, ale poměr jejich budoucího důchodu k předchozí mzdě bude nižší, než je tomu dnes. No, nekupte to!

A pojďme dále. Češi tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně, zatímco Němci maximálně 35 hodin, to vyplývá z dat projektu Index prosperity. A tady budu také citovat: Zatímco Češi a Slováci týdně napracují téměř 40 hodin, Němci mají padla už za 34 a tři čtvrtě hodiny. Vůbec nejkratší pracovní výkon týdně podávají Nizozemci, kteří v práci nestráví ani 30,5 hodiny za týden. To je konec citace.

Toto vše jsou přece jasné argumenty proti arbitrárnímu zvyšování hranice věku pro odchod do důchodu. Je to nelogické, je to nespravedlivé a poškodí to zdravotní stav velkého množství občanů a žádný ekonomický efekt to nepřinese, spíše naopak.

Kolegyně a kolegové, naše hnutí má jasnou představu o tom, jak reformovat a také stabilizovat náš důchodový systém tak, aby byl dlouhodobě stabilní a udržitelný, a také aby garantoval i v budoucnu důstojné důchody lidem, kteří celý život poctivě pracovali a vychovávali děti. Aby byl spravedlivý, nediskriminační a motivační. Již jsem zdůraznila, že důchodový systém neexistuje ve vakuu, klíčové je proto reformovat celé ekonomické prostředí, ve kterém náš důchodový systém funguje. Tedy jednak udržovat míru inflace dlouhodobě na co nejnižších jednociferných hodnotách a současně maximalizovat příjmy takzvaného důchodového účtu bez zvyšování dalších sazeb na sociální pojištění a daní. Narůstající deficit důchodového účtu je totiž především zcela jednoznačně zapříčiněn vysokou inflací v posledních třech letech a prakticky nulovou snahou vlády o její snižování.

Vysoká inflace ze zákona generuje nutnost vyšších řádných a použití mimořádných valorizací důchodů, respektive nyní mimořádných dočasných příplatků k důchodům, kterými vláda nahradila dosavadní mimořádné valorizace. To logicky znamenalo vyšší nároky na výdajovou stranu důchodového účtu, což nemohly vykompenzovat ani jeho setrvale zvyšující se příjmy. Toto je hlavní důvod k deficitu našeho důchodového účtu a systému. Není jím náhlé zjištění vlády, že demografický vývoj není příznivý a že klesá porodnost. To my víme a víme to přece dlouhodobě. A stejně tak víme, že v posledních letech před pandemií covidu byl důchodový účet v celkem solidním přebytku, a to i při lehce vyšší nezaměstnanosti, než je dnes, a při znatelně nižším objemu vybraného pojistného.

To, co s tímto saldem zásadně zahýbalo, je právě a hlavně vysoká inflace, která tu nemusí a nesmí být napořád. K deficitům důchodového účtu nejsme odsouzeni navždy nějakou vyšší mocí, je to jenom a jenom na nás.

Nyní se prosím přesuňme k příjmové straně pomyslného důchodového účtu. Zde se musíme zaměřit hlavně na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na šedém trhu práce a také na další reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích a na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání lidí v předčasných i v řádných důchodech. Dále jde také o stabilní obsazení desítek tisíc volných pracovních míst občany, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a pobírají sociální dávky, či o vytvoření podmínek pro citelné zvyšování mezd napříč veřejným i privátním sektorem. Těmito opatřeními lze v poměrně krátké době, jak potvrzují i mnozí experti, získat do důchodového systému výrazně více než 100 miliard korun nových příjmů ročně.

Pojďme si to rozebrat jednotlivě. Podle vysokého manažera pracovní agentury ManpowerGroup Jiřího Halbrštáta, který určitě ví, o čem hovoří, státu na černém a šedém trhu práce uniká na neodvedených daních a pojistném na zdravotní a sociální pojištění až 300 miliard korun za rok. Jde například o zneužívání švarcsystému, zaměstnávání lidí načerno, o nekalé praktiky některých pracovních agentur včetně pracovní migrace, o podvody s vykazovanou mzdou, kdy oficiálně je vyplácena minimální mzda a zbytek, jak se říká, takzvaně na ruku.

Mimochodem, vládní návrh na zrušení zaručených mezd v soukromém sektoru rozsah daňových a pojistných odvodů jednoznačně ještě zvýší, a tím i zvýší negativní saldo důchodového účtu.

Další problém, a to jsou exekuce, to je závažný ekonomicko sociální problém naší země s dnes už zásadními negativními makroekonomickými dopady. Ve vztahu k důchodovému systému a důchodovému účtu jde o to, že téměř tři čtvrtě milionu osob v dlouhodobých i několikanásobných exekucích prakticky nemůže pracovat v klasickém zaměstnaneckém poměru a odvádět tak v plném rozsahu daně a pojistné odvody.

Sociolog Daniel Prokop odhadl výpadek příjmů důchodového účtu v důsledku současného nastavení zaměstnávání občanů v exekučních řízeních na 12 miliard korun za rok. Jde jednak o to, že nastavení výše nezabavitelného minima ze mzdy zaměstnancům v exekucích neumožňuje důstojný život bez dalších dluhů. A už vůbec ne to, aby uživili své rodiny, své děti a své nejbližší. Proto masově potom odcházejí mimo takzvaný systém na černý a šedý trh práce, přicházejí tak de facto o veškerou sociální ochranu v podobě úrazů, nemoci či stáří. A stát zase přichází v průběhu let o stovky miliard korun na odvodech. Druhou stranou mince je pak vysoká finanční a administrativní náročnost zaměstnávání osob v exekucích, zejména pro střední a malé zaměstnavatele, a také pro živnostníky. Toto je přece věc, kterou my tady musíme urychleně řešit.

Zvyšme nezabavitelné minimum ze mzdy, přesuňme břemeno exekučních srážek ze mzdy na exekutory a hlavně ukončeme lichvářský a nemravný charakter mnohonásobného navýšení původního dluhu v průběhu exekucí jejich zestátněním. Pomůžeme tím všem, včetně celého důchodového systému, a nikoliv zanedbatelným způsobem. A rovněž tím také ulevíme sociálnímu systému, který stejně musí těmto lidem vyplácet dávky, aby nějak přežili, protože nemají žádnou pojistnou ochranu v době nemoci nebo úrazu, a často právě ani v důchodovém věku.

Motivační podpora dobrovolného setrvávání v zaměstnání občanů v důchodech, v řádných, ale i těch předčasných, kde to nyní nejde vůbec, a zase ke škodě všech zúčastněných. Toto téma právě vneslo do debat o změnách důchodového systému právě naše hnutí. Dosud byla motivace k dobrovolnému setrvání v zaměstnání i po dosažení důchodového věku prakticky nulová. Pár desítek korun k důchodu navíc za jeden rok práce bez jediného dne absence včetně nemoci.

Vážně si myslíte, že by tohle to mohlo někoho motivovat k tomu, aby zůstával déle v práci? My říkáme, že tato motivace musí být mnohonásobně vyšší, a proto vítáme, že do vládního návrhu byl zařazen námět SPD na snížení odvodů lidí, kteří dobrovolně budou pracovat i po dovršení svého důchodového věku tak, aby benefit za tuto službu státu získali ihned. Ale tato motivace musí být ještě výraznější, než je ta vládou navrhovaná.

SPD jako jeden jediný parlamentní subjekt navrhuje umožnit řádný a legální pojištěný přivýdělek v klasickém zaměstnaneckém poměru i osobám, které pobírají takzvaný předčasný důchod. Samozřejmě tento výdělek musí být omezen a také musí být zastropován, protože jinak v opačném případě by se dosažení věku pro vznik nároku na předčasný důchod stalo pro každého občana v České republice i dnem jeho faktického odchodu do důchodu. Ale logiku nedává ani současný stav, kdy si k předčasnému důchodu lze přivydělat pouze prostřednictvím nepojištěných dohod mimo pracovní poměr, ale ve standardním pojištěném zaměstnání nikoliv.

Opět zde státu unikají každoročně desítky miliard korun na daních a odvodech.

Pojďme tedy nastavit rozumné parametry této možnosti souběhu zaměstnání a předčasného důchodu, například když zastropujeme měsíční výdělek nějakým koeficientem vůči aktuální výši minimální mzdy. Opět na tom vydělají všichni. Náš návrh byl takový, že tento přivýdělek by se mohl zastropovat například na 75 % minimální mzdy, a tento pozměňovací návrh jsem tady zde ve Sněmovně už také představovala a navrhovala při té poslední úpravě zákona o důchodovém pojištění.

Vysoké dodatečné roční rozpočtové příjmy lze získat i důsledným vymáháním daňových nedoplatků, které dle Státního závěrečného účtu i dle zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu vloni činily 110 miliard korun, bojem proti daňovým únikům ve formě vyvádění nezdaněných dividend do zahraničí anebo fiktivních a nadhodnocených vnitrofiremních transferů a převodových cen.

Z dlouhodobého hlediska je pak s ohledem na příjmy důchodového systému jednoznačně nejdůležitější provádění systémové prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách, což do budoucna zajistí pozitivní demografický vývoj a dostatečný počet plátců daní a sociálního pojištění, ze kterého jsou důchody v našem průběžném systému financovány. Patří sem zvýšení daňových slev a daňových zvýhodnění pro pracující rodiče řádně vychovávající své děti, systém výhodných manželských půjček se státní garancí a se snížením dluhu při narození dalšího dítěte v rodině, státní podpora budování kapacit dostupného bydlení, vyšší porodné pro třetí, čtvrté a každé další dítě v pracujících rodinách, pokud alespoň opravdu jeden z rodičů pracuje. Dále je to pak rozšiřování kapacit školek a škol, kde je současná situace mnohdy naprosto tristní, anebo také široká nabídka částečných pracovních úvazků pro rodiče předškolních dětí v součinnosti státu a zaměstnavatelů. Zcela na místě je také i snížení sociálního pojištění rodičům vychovávajícím nezaopatřené děti a v budoucnu vyšší koeficient výpočtu procentuální, tedy té zásluhové složky k důchodům těchto lidí za každé vychované dítě. Ve všech těchto agendách máme v SPD konkrétní návrhy a mnoho z nich jsme tady předložili i v legislativní podobě a několikrát se je snažili zařadit na program projednávání této Sněmovny, ale bohužel vždy vládní koalice nám tyto návrhy odmítala a zamítala je zařadit, aby se tady co nejrychleji projednaly.

Fialova vláda jde bohužel v oblasti rodinné politiky zcela opačným směrem. V rámci konsolidačního balíčku zavedla od letošního roku dvě zásadní protirodinná opatření, když zrušila či omezila dvě klíčové prorodinné slevy na dani. Jedná se o zrušení takzvaného školkovného a také o razantní omezení přístupu ke slevě na manžela či manželku pečujícího v domácnosti o děti či o zdravotně postiženého člena rodiny.

Tady, pane ministře práce a sociálních věcí, bych se vás chtěla zeptat, jak jste něco takového vůbec mohl dopustit? Rodiny s dětmi totiž od tří let do nástupu do první třídy základní školy tak přišly jen letos od 43 740 korun čistého ročně a rodiny s dětmi do tří let pak o 18 900 korun čistého za jeden rok. To je vlastně ona ta prorodinná politika v podání Fialovy vlády, která nemůže nemít negativní dopady na vývoj porodnosti i na budoucí podobu a stabilitu našeho celého důchodového systému.

Zároveň je třeba také ze strany státu vhodnými nástroji podpořit dobrovolné penzijní spoření a důchodové připojištění, jakožto i jiné formy zajištění občanů na stáří, tedy jít opačnou cestou, než jde tato vláda, to znamená podpořit státním příspěvkem i nižší měsíční úložky, než je 500 korun měsíčně, přičemž k úvaze je i vyšší podpora tohoto typu spoření u mladých lidí a nízkopříjmových pracujících, a podobně postupovat i u stavebního spoření. Opět, jedná se o investici do budoucnosti našich mladých lidí. Naprostým základem českého důchodového systému musí ovšem zůstat jeho funkční první průběžný pilíř, který je garantovaný státem.

My tvrdě odmítáme jakékoliv experimenty a hazardování se znovuzaváděním povinného spoření na důchod v privátních penzijních fondech. SPD od počátku v tomto postupuje ve věci úprav důchodového systému konstruktivně a velmi zodpovědně. Během uplynulého roku jsme se zúčastnili několika jednání s panem ministrem práce a sociálních věcí, kdy jsme podrobně představili svoji koncepci důchodové reformy včetně mnoha konkrétních návrhů. Některé z nich byly akceptovány a vtěleny do této dnes projednávané novely zákona o důchodovém pojištění. Jde například také o zrušení krácení předčasných důchodů lidem, kteří odpracovali 45 let. Zatím je v tom vládním návrhu u těchto osob pouze mírnější krácení na polovinu, než je v současné podobě. Ale říkám to od začátku, za nás v SPD je toto zcela nedostatečné a my chceme, aby toto krácení nebylo žádné. Je potřeba si uvědomit, že někdo, kdo 45 let odpracoval, platil daně, platil sociální pojištění, tak si přece nezaslouží to, aby když už pracovat nemůže, ať už z jakýkoliv důvodů, byl jakkoliv krácen. To je přece naprosto nespravedlivé, bezdůvodné a zcela nemorální. Koneckonců toto je i obsahem jednoho z mých pozměňovacích návrhů.

Je rovněž férové z tohoto místa říci, že několik bodů z dnes projednávaného návrhu má naši podporu, respektive nemáme vůči nim výhrady zásadního charakteru, byť být to na nás, tak bychom to nastavili legislativně trošku jinak. Jde například o fiktivní vyměřovací základ ve výši průměrné mzdy v době, kdy občan pečuje o své první a druhé dítě do tří let, anebo o zdravotně postiženou osobu pobírající příspěvek na péči, o prodloužení doby, po kterou lze obnovit vyplácení vdovského důchodu, či o možnost partnerů dobrovolně se rozhodnout pro společný vyměřovací základ manželů pro výpočet jejich budoucích důchodů.

Naopak naši podporu nemá zmírnění podmínek pro nárok na takzvaný odložený starobní důchod lidem, kteří neodpracovali potřebný počet let, tedy zkrácení doby pro dosažení nároku na odložený důchod z pěti let po dosažení zákonného důchodového věku na dva roky. Já si myslím, že o tomto bodu je ve veřejnosti opravdu málo věděno. Myslím si, že i ve veřejném prostoru je toto opravdu velice málo probíráno. My jsme proti tomu, protože jednak to přináší zvýšení výdajů státního rozpočtu a současně to snižuje motivaci k práci u lidí, kteří se jí celoživotně vyhýbají, ačkoliv k tomu nemají žádné objektivní, například zdravotní důvody. Jinými slovy, jde o bezdůvodné opatření, které my jasně odmítáme. I k tomuto opatření podávám pozměňovací návrhy, které ještě později představím.

A jak už jsem uvedla, tak rezolutně odmítáme i vládní návrhy na zpřísnění podmínek pro výpočet důchodů budoucích seniorů oproti současnému stavu, které by vedly ke snižování reálných důchodů i jejich poměru k předchozí mzdě. To je také pro nás zcela nepřijatelný a zcela asociální přístup. Navíc se zde jedná o manipulativní terminologii, neboť nejde o zpomalení růstu nových důchodů, ale i o jejich reálný pokles. K dosažení neakceptovatelného cíle, relativního snížení úrovně nově přiznaných důchodů o 8 %, vláda navrhuje snížit úroveň zápočtu příjmů do první redukční hranice ze stávajících 100 % na 92 %. Co to provede u důchodů osob s osobním vyměřovacím základem ve výši 44 % průměrné mzdy, tedy aktuálně zhruba kolem 18 tisíc korun? Systém se zachová tak, že se těmto lidem procentní výměra důchodů sníží o 10 %. Společně se snížením koeficientu za rok doby pojištění pak celkově až o 13 %, přičemž nejvýše zasažené budou opět osoby s nízkými pracovními příjmy. Zopakuji to: Nově přiznávané důchody od roku 2026 budou mít méně výhodný výpočet, než je dnes, a budou řádově o desítky až stovky korun nižší než ty, které stát přiznává za stejných výchozích podmínek nyní.

Trik spočívá i v tom, že se postupně upraví vzorec pro výpočet nových důchodů. Cílem je snižovat takzvaný náhradový poměr, který představuje podíl průměrné výše důchodů vůči předchozí průměrné hrubé mzdě zhruba o dva procentní body postupně do roku 2035. Postupně se také sníží i procenta zápočtu výpočtového základu, kdy se současný zápočet 1,5 % za každý rok pojištění sníží o několik setin procenta. To ve výsledku bude znamenat zpomalení růstu nových důchodů o 150 až 200 korun ročně.

Plánované snížení tohoto náhradového poměru znamená, že průběžný důchodový systém ztrácí svoji sociální funkci a toto se dotkne především nízkopříjmových lidí. Kromě špatné perspektivy je tu ještě jedna psychologická rovina. Už dnes lidé odvedou za svůj život do důchodového systému více, než z něj pak zpět dostanou. Tato úprava povede k dalšímu výraznému vychýlení, poměr mezi odvedeným pojistným a obdrženým důchodem se ještě více vychýlí.

Naše hnutí vítá nastavení minimálního důchodu na úrovni 20 % aktuální průměrné mzdy. 10 % má tvořit základní složka a dalších 10 % nově zásluhová složka. Ostatně asi každý v této Sněmovně uzná, že myšlenku minimálního důchodu vneslo už před několika lety do diskuze právě naše hnutí SPD. Máme i konkrétní vlastní návrh, ale tento vládní konkrétní návrh, který je nám tady předkládán, má některé vady.

Odmítáme například skutečnost, že do procentní výměry pro účely tohoto opatření, tedy do nově konstruovaného minimálního důchodu, je započítáváno i výchovné. To zásadně poškozuje nízkopříjmové důchodce, zejména pak ženy, které řádně vychovaly děti. V této příjmové kategorii seniorů tak bude zcela smazán rozdíl mezi důchodem osoby, která děti nevychovala a která děti vychovala. Navrhujeme proto v jednom z mých pozměňovacích návrhů zohledňovat zde procentní výměry důchodů bez započítávání částky výchovného. Pokud bude procentní výměra starobního důchodu důchodce, který má na výchovné nárok, bez započtení výchovného nižší než 10 % průměrné mzdy, dorovnat ji na tuto úroveň.

Tento dílčí vládní návrh, respektive způsob jeho provedení, je vadný, protože anuluje zásluhu řádné výchovy dětí, navíc ještě zejména u nízkopříjmových pracujících rodičů. Pokud je systém výchovného postaven tak, že jeho výše je na procentní výměře důchodu nezávislá, takže se neodvozuje od výše odvedeného pojistného, pak se nemůže zahrnovat do této složky důchodů ani v rámci stanovení minimální výše procentní zásluhové výměry.

Teď si vám dovolím krátce představit své pozměňovací návrhy, ke kterým se později budu hlásit i v podrobné rozpravě. Pod číslem sněmovního dokumentu 4716 navrhuji vypustit z vládní novely změnu výpočtu starobního důchodu od roku 2026, která je vůči budoucím příjemcům důchodů nepříznivější než současná úprava, a která znamená pokles poměru výše starobního důchodu vůči předchozí mzdě oproti stavu, který platí nyní.

V dokumentu 4717 pak navrhuji zachování současných podmínek pro vznik nároku na takzvaný odložený starobní důchod, nikoliv jejich zmírnění, jak navrhuje vláda. Vládou navrhovaná úprava by znamenala zvýšení výdajů státního rozpočtu a je i nelogická a morálně pochybná, protože snižuje hranici věku, ve kterém lze žadateli přiznat starobní důchod, i když nesplnil zákonnou dobu účasti na sociálním pojištění, která je 35 let, ale byl sociálně pojištěn pouze 20 let, anebo odpracoval pouhých 15 let. Tady neexistuje žádný důvod zmírňovat těmto lidem podmínky pro dřívější přiznávání a výplatu starobního důchodu.

V dokumentu 4718 pak navrhuji modifikaci podmínek pro vznik nároku na odložený důchod, nikoliv ovšem ve smyslu jejich plošného zmírnění, jak navrhuje vláda. Zmírnění těchto podmínek a dřívější nárok na odložený důchod navrhuji přiznat pouze osobám, které nesplnily zákonnou dobu odvádění sociálního pojištění kvůli tomu, že prokazatelně alespoň tři roky pečovaly o zdravotně postiženou osobu závislou na pomoci jiné osoby.

Dále pak v dokumentu 4719 navrhuji vypustit z novely zákona ustanovení o neomezeném zvyšování věku pro vznik nároku na starobní důchod. Tento návrh nemá žádné faktické opodstatnění. Věk 65 let je zcela dostatečný pro ukončení povinné doby, do které mají občané České republiky vykonávat pojištěnou výdělečnou činnost, aby jim následně vznikl nárok na řádný starobní důchod. Věk dožití ve zdraví je u nás dlouhodobě nižší, než je hranice 65 let. Je u nás nejvyšší podíl fakticky náročných profesí i jeden z nejdelších pracovních týdnů a jedna z nejdelších pracovních dob v Evropě.

Zvýšení hranice věku pro odchod do starobního důchodu by vyvolalo pouze výrazný nárůst počtu odchodů do předčasného důchodu - jak už jsem říkala - i odchodů do předčasné pracovní neschopnosti, do oblasti registrované nezaměstnanosti se státní podporou, a zvýšený objem vyplácených dávek státní sociální podpory a státní sociální pomoci. Navíc tady platí, že z hlediska vyrovnané bilance důchodového účtu je zcela klíčové zaměřit se na jeho příjmovou stranu.

V dalším dokumentu 4720 pak navrhuji, aby procentní složka důchodů u příjemců předčasných starobních důchodů, jejichž účast na důchodovém pojištění činila minimálně 40 let, byla krácena oproti příjemcům řádných starobních důchodů o 50 % méně, než je tomu nyní za stávajících podmínek, tedy aby byla snížena jen o 0,75 % výpočtového základu. Současný stav je krajně nespravedlivý právě vůči lidem, kteří takto dlouho odváděli sociální pojištění ze zaměstnání nebo z živnostenského podnikání. Navíc jsou to lidé, kteří pracovali v náročných profesích.

V dalším dokumentu s číslem 4721 pak navrhuji, aby procentní složka důchodů u příjemců předčasných důchodů, jejichž účast na důchodovém pojištění činila 45 let, nebyla krácena vůbec. Tady jsem to vysvětlovala před několika minutami, že někdo, kdo skutečně odpracoval 45 let, tak je hanba, aby když odejde do předčasného důchodu z důvodu, že už zkrátka nemůže, že mu to nedovoluje jeho fyzické zdraví, zdravotní stav nebo jakékoliv jiné problémy, aby byl na svém důchodu jakkoliv krácen. Tito lidé, co odpracovali 45 let, by naopak měli být podpořeni a v důchodu by si měli náležitě odpočinout a užívat si, jak se říká, takzvaně podzim života.

V dalším návrhu pod číslem 4722 navrhuji, aby se v rámci minimálního důchodu do procentní složky starobního důchodu pro účel jejího případného dorovnání do částky odpovídající zákonem povinně nově stanovenému podílu této složky důchodu na průměrné mzdě, tedy do částky rovnající se aktuální výši základní výměry důchodů, nezapočítávalo výchovné. Vládní návrh totiž počítá s tím, že do procentní výměry důchodu se pro případný nárok na její zvýšení do výše odpovídajícího podílu této složky na celkovém minimálním důchodu bude započítávat i výchovné, tedy ta složka důchodu, která je benefitem za to, že příjemce důchodů řádně vychoval dítě nebo více dětí. Přitom pro účely valorizace zásluhové složky důchodů se sem výchovné nepočítá. Uvedený model by znamenal, že nízkopříjmovým důchodcům, kteří řádně vychovali děti, by se procentní složka jejich důchodů v mnoha případech nezvyšovala, ačkoliv by se nacházela pod hranicí 10 % průměrné mzdy, anebo by se jim zvýšila pouze o částku, od které by se odečetlo výchovné. To je další diskriminace pracujících rodičů ze strany vlády.

V dalším pozměňovacím návrhu, který je uveden pod číslem sněmovního dokumentu 4723, navrhuji zrušení ustanovení o zákazu valorizace zásluhové složky předčasného starobního důchodu, které do zákona o důchodovém pojištění prosadila současná vládní koalice.

Toto ustanovení je nemorální a je neodůvodněné. Osoby, které přece splnily nárok na předčasný starobní důchod, musí mít i nárok na zvyšování jeho zásluhové části dle vývoje inflace. Opačný postup je neakceptovatelným trestem pro tyto občany.

V posledním dokumentu 4724 navrhuji v zákoně o důchodovém pojištění ponechat ustanovení, podle kterého se procentní výměra starobního důchodu zvyšuje za výkon výdělečné činnosti při současném pobírání starobního důchodu o 0,4 % výpočtového základu za 360 kalendářních dní výdělečné činnosti.

Považuji to vedle odpuštění placení části sociálního pojištění za významný motivační faktor pro dobrovolné setrvání v zaměstnání i po dosažení důchodového věku, což by nám samozřejmě pomohlo, pokud by lidé dobrovolně, cítí se na to a mohli by déle zůstat v práci, tak by nám to přineslo další příjmy do takzvaného fiktivního důchodového účtu, který je ale zároveň součástí právě zmíněného státního rozpočtu.

V souvislosti s bilancí veřejných rozpočtů a sociálně ekonomickým vývojem se v médiích často objevuje otázka udržitelnosti českého sociálního zabezpečení. Většinou je tím myšlena udržitelnost finanční, tedy ufinancovatelnost efektů jednotlivých sociálních systémů v daném fiskálním roce a do budoucna. Občasné až fatální úvahy o údajné neudržitelnosti našeho sociálního systému však nejsou dány konstrukčně či systémově danou neudržitelností jeho dostupnosti příslušných efektů, jako je třeba starobní důchod, dostupná zdravotní péče, náhrada výdělku při nemoci a podobně, ale to (?), že české sociální zabezpečení je ovlivněno neujasněností podoby toho, jak má vypadat žádoucí sociální model. Tento stav není náhodný, jak píše ekonom Jan Mertl, je částečně výsledkem průběhu transformace české ekonomiky, kdy za socialismu sociální politika deklaratorně nebyla potřebná, neboť základní teze spočívala v tom, že všichni se budou mít v zásadě souměřitelně dobře a nikdo bez vlastního zavinění nebude vyčleněn ze společnosti.

Výchozí pozice pro ekonomickou transformaci byla taková, že začneme sociální politiku nově a účelně koncipovat, aby tuto transformaci umožnila a podpořila bez výraznějších sociálních otřesů. Nicméně záhy se ukázalo, že řada relevantních politických aktérů chápala sociální politiku primárně v jejím nejužším pojetí, zjednodušeně řečeno, jako péči o nejchudší, a zejména v devadesátých letech minulého století dominovalo v české sociální politice z ideového hlediska liberální pojetí. Minimální stát, minimální pojištění, minimální dávky.

Současně se také vytvářel systém sociálního a zdravotního pojištění. Nicméně na to nebyla česká veřejnost zvyklá a postupná konstituce daňového systému s sebou nesla také rozvoj vyhýbání se a obcházení daňové povinnosti. Tím se vytvořila situace, kterou jsme dodnes plně nepřekonali a která je charakterizována tím, že financování jednotlivých částí českého sociálního zabezpečení trpí z hlediska udržitelnosti zejména následujícími problémy, jako je nepochopení logiky sociálního pojištění, které spočívá v povinné účasti dané sociální skupiny, platby pojistného z výdělku a dávce odpovídající zaplacenému pojistnému, nesprávné vnímání veřejného zdravotního pojištění a touha po jeho transformaci na skutečné pojištění, jako když si pojistím dům nebo úraz, přičemž soukromé pojištění zdraví takto nikde na světě vzhledem k jeho ekonomickým charakteristikám univerzálně nefunguje.

Přitom české zdravotní pojistné je regulérní účelová proporcionální zdravotní daň, kdy daňový poplatník ví, kolik platí na zdravotnictví, a zdravotní pojišťovny spolu s dotací ze státního rozpočtu za státní pojištěnce tak mají vytvořen fiskálně chráněný příjmový kanál, z nějž hradí zdravotní péči.

Rostoucí sociální diferenciace a komplikující se sociální stratifikace - kdy z hlediska participace v sociálních systémech roste počet a majetek lidí na horním konci spektra, ale i počet lidí na dolním konci spektra, přičemž na tyto konce je obtížné sociální systémy zacílit. Patrné je to například u sociálního pojištění, kdy super bohaté účast v něm moc nezajímá a mají tendenci se placení pojistného vyhnout, pokud je to možné, a sociálně vyloučení, tak ti typicky nemají pravidelný příjem, ze kterého by pojistné platili.

Takové skupiny budou v ekonomice vždy, ale zmíněný nárůst počtu jejich členů znamená zužování skupin, u nichž sociální systémy fungují.

Ohromným problémem je rozpad střední třídy a stavění jednotlivých sociálních skupin proti sobě. A opět budu parafrázovat pana Jana Mertla: Pořád se objevuje také tvrzení, jak je Česká republika pořád rovnostářská. Přitom dle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, autorů Mayleha a Červenky z roku 2023 Česká republika vykazuje jednu z nejvyšších koncentrací majetku mezi vyspělými zeměmi, nejbohatších 20 % populace drží 80,5 % veškerého čistého majetku v zemi, zatímco nejchudších 20 % jen 0,2 % majetku. Podobnou úroveň majetkové nerovnosti lze najít například snad jen ve Spojených státech. Možnosti daňové optimalizace, které jsou z principu vyšší pro vysokopříjmové občany, už proto, že mohou využívat služeb daňových poradců, právníků, kteří jim tuto optimalizaci zařídí. Disproporce ve zdanění jednotlivých druhů příjmů, kdy paradoxně relativně nejvíce je zdaněn příjem ze závislé činnosti. V tomto výčtu by se dalo ještě pokračovat.

Důležité je hlavně to, že z hlediska příjmů sociálních systémů lze snadno vyhledat a popsat prvky, jejichž vyřešení by veřejným rozpočtům přineslo desítky, možná i stovky miliard korun ročně.

Z hlediska udržitelnosti sociálních systémů je pak zřejmé, že systémy sociálního pojištění jsou při adekvátním nastavení příjmů udržitelné v principu prakticky vždy. Příslušné sociální dávky se počítají ze zaplaceného pojistného a případný dopad modifikací tohoto principu lze ve vazbě na potřebné procento pojistného kalkulovat.

Výjimkou může být demografický vývoj u sociálního důchodového pojištění, o kterém zde hovoříme a který je v současné době často zmiňován, a skutečně je zde očekávána v tomto směru nepříznivá prognóza s maximem a s vrcholem mezi roky 2040 až 2060. Tohle však není zaviněno konstrukční vadou sociálního důchodového pojištění, ale důsledkem souběhu dvou demografických jevů, jednak vysoké porodnosti v sedmdesátých letech 20. století, a nízké porodnosti v letech devadesátých. Možností řešení tohoto vývoje v rámci sociálního pojištění je více zejména na příjmové straně důchodového účtu. A já jsem tady mnohé z nich již zmínila.

Mimochodem, v letech s fiskálně nejhorší nerovnováhou kolem roků 2045 až 2050 lze vyrovnat schodek důchodového systému ze všeobecných daní, pokud nechceme v těchto letech zvyšovat pojistné nebo snížit náhradový poměr, a to my nechceme. Neudržitelnost sociálních systémů včetně důchodového systému není ničím shůry daným a nevyhnutelným, závisí to jen na nás samotných. Při jejich správné konstrukci lze sociální systémy konstruovat jako vyrovnané, respektive mající oporu v očekávaných veřejných příjmech. Samozřejmě, že sociální systém musí v životní úrovni, kterou svým subjektům zajistí, vycházet z výkonu ekonomiky v daném čase, a v tomto ohledu tady máme značné rezervy.

Pro tento ekonomický výkon nebo hrubý domácí produkt je ovšem v moderní společnosti klíčový lidský kapitál, tedy co největší počet zdravých, vzdělaných a sociálně integrovaných lidí. Pokud tedy chceme udržitelné sociální systémy, je klíčové podporovat zvyšování zásoby tohoto lidského kapitálu.

A ještě bych také zmínila, co k tomuto vládnímu návrhu říká Rada seniorů České republiky. Mimo jiné vyjadřuje zásadní nesouhlas s postupnou parametrickou úpravou směřující ke zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů ve srovnání se současným stavem. Důvodem je navrhované zavedení rozsáhlého a gradujícího zpochybnění principu mezigenerační solidarity. Byla-li by tato opatření realizována, vedlo by to k rostoucí disproporci mezi podmínkami výpočtu důchodů současné a budoucí generace důchodců s tím, že jen do roku 2035 má poklesnout vypočtený starobní důchod o zhruba 8 % ve srovnání se současným stavem. Podle hodnocení dopadů regulace ve správě RIA k návrhu reformních opatření v oblasti důchodového pojištění to po roce 2040 systematicky zvýší míru ohrožení chudobou domácností důchodců ve srovnání se současným stavem, přičemž v roce 2050 bude rozdíl zhruba šest procentních bodů.

I zde s mnoha z toho plynoucími sociálními a zdravotními riziky vynucujícími si dodatečné náklady v jiných oblastech veřejných sociálních služeb. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se tady celou dobu snažila ve svém vystoupení podrobně doložit, že v případě projednávaného vládního materiálu nejde o důchodovou reformu, ale pouze, pouze o úpravu jeho parametrických úprav, jejichž výsledkem objektivně bude zhoršení kvality života, zdravotního stavu, životní úroveň budoucích důchodců.

Vláda tímto návrhem rovněž oslabuje první průběžný státní důchodový pilíř. Logicky se také zvýší počet důchodců pod hranicí příjmové chudoby, vzrostou nároky na systémy sociálních dávek v oblasti státní sociální pomoci a podpory. Vládním návrhem se také snižuje i zásluhovost důchodového systému, zejména pro pracující rodiče, kteří vychovali děti. Jednak tím, že se zhoršují podmínky u redukčních hranic, kdy se do nich bude napříště započítávat nižší část předchozí průměrné mzdě budoucího seniora, než je tomu nyní. A dále také pak tím, že návrh zhoršuje podmínky i výši budoucích důchodů lidem, kteří řádně vychovali své děti, namísto toho, aby za to byli finančně výrazně oceněni, protože právě na nich, na pracujících rodičích stojí budoucnost a udržitelnost celého důchodového systému a důstojná výše důchodů našich budoucích seniorů. Důchody z principu a z podstaty věci nejsou přece sociální dávkou, ale Fialova vláda k nim přesto takto dlouhodobě přistupuje. Důchody jsou nárokovým příjmem občanů, kteří pro jejich přiznání splnili přísné zákonné nároky, a kteří desítky let pomáhali budovat a financovat tento stát.

Prosím, chovejme se podle toho k těmto lidem tak, že jim nebudeme zvyšovat věk odchodu do důchodu a snižovat nově přiznané důchody. Dělat z důchodu totiž sociální dávku, nebo dokonce hospodářskou škodu velkého rozsahu, což předvedla právě Fialova vláda při loňském osekání mimořádné valorizace důchodů ve stavu legislativní nouze, je pro nás něco naprosto nedůstojného, nemorálního a také nepřijatelného.

Vládní slogan na důchody nejsou a nebudou peníze, ve skutečnosti znamená pouze jedno jediné, my vám ty peníze dát nechceme. V podstatě nejde o nic jiného než o ustanovení si priorit v tom ohledu, jak jednotlivé politické strany a hnutí vnímají klíčové záležitosti veřejného zájmu a jaké mají preference vůči výdajům státního rozpočtu. Tedy jde o politickou deklaraci toho, co má stát financovat především a na co peníze vždy sehnat musí a kde musí je vyplatit jako první.

Pro nás jsou důchodci a důchody jedněmi z těchto priorit a šetřili bychom v jiných oblastech současných veřejných výdajů. Zároveň jsme poměrně jasně a podrobně již několikrát popsali, kde bychom hledali další nemalé rozpočtové příjmy. Detailně jsem také zdůvodnila i to, proč a v čem je pro nás tento vládní návrh zcela nepřijatelný, i to, v čem je zásadně problematický.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, to nejlepší, co bychom mohli pro budoucnost našeho důchodového systému i pro všechny budoucí důchodce udělat, je tento návrh, který je tady nyní předložen, v tuto chvíli zamítnout. Zasednout napříč celým politickým spektrem za jeden jednací stůl a tam vydiskutovat a opravdu odpracovat skutečnou důchodovou reformu, u které budou mít naši občané České republiky jistotu, že nebude v příštím nebo v dalším volebním období zrušena a že se opět nebudou měnit podmínky. Vždyť to je přece v zájmu každého z nás. Tak prosím, toto zamítněme. Já si myslím, že tady se jasně ukazuje i na tom, že zasedala tady nějaká důchodová komise, ke které až v průběhu byla teprve přizvána opozice, a následně se předložil nějaký konkrétní vládní návrh, který ale od té doby mezi prvním a druhým čtení již byl několikrát změněn.

Prosím, přece u tak důležité věci, jako má být skutečná důchodová reforma, nemůže být něco takového přípustného. Navíc když víte a máte jistotu, že opozice s tímto návrhem, jak je takto napsaný a takto daný, nesouhlasí. Takže proto volám znovu po tom, abychom tento návrh minimálně přerušili nebo ho zamítli, což by bylo úplně ideální, a zasedli za jeden jednací stůl. Mějme prosím i na paměti poselství citátu filozofa Ladislava Klímy, který má nadčasovou platnost a který zní: Stupeň úcty ke stáří, udává stupeň ušlechtilosti národa. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji paní poslankyni Šafránkové. V tuto chvíli hlásím, že jsme se vyměnili u řízení této schůze s paní místopředsedkyní Richterovou. S jednou faktickou poznámkou je tady přihlášen pan ministr Marian Jurečka. Než se tak stane, tak načtu omluvy. Od 19 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Petr Letocha, Michael Rataj od 16 hodin bez udání důvodu a pan Jan Volný od 15 hodin do 22 z pracovních důvodů.

Vážený pane ministře, prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já tady už druhý den trpělivě vždycky poslouchám ta vystoupení, já si dovolím vždycky občas takové faktické okénko pro pozorného posluchače či diváka, abychom trošku ty věci zarámovali do skutečných faktů.

Tak k té debatě o reálné hodnotě důchodů. Když vezmeme výchozí stav roku 2015 a budeme to brát, že ta reálná hodnota, tedy je tou výchozí hodnotou těch 100 %, tak rok 2024 je reálná hodnota, to je kupní síla důchodu 118,7 %, a v roce 2023 byla 116,9, v roce 2022 114,1, a v roce 2021 byla 118,6. To znamená, v letošním roce 2024 je ta reálná hodnota té kupní síly toho důchodu od roku 2015 nejvyšší, jaká kdy byla.

Když se podíváme na zajímavá fakta od roku 2000 na ten vývoj poměru průměrného starobního důchodu vůči průměrné mzdě, což nebylo za ty dva dny mnohokrát zmíněno jako určitý indikátor, jestli se teda ta situace vyvíjí dobře, nebo špatně, tak já musím říct překvapivě, já jsem to tady naznačoval, teď jsem si teda ta data ještě zaktualizoval. Tak rok 2024 je za těch 24 let s hodnotou druhou nejvyšší, 44,5 % výše průměrného důchodu vůči průměrné mzdě.

Rok 2023 je úplně ten nejvyšší, a to je 45,7 %. Kdybych udělal anketu a zeptal bych se kdyby si někdo z poslankyň a poslanců tipnul, kdy byla ta třetí nejvyšší hodnota průměrného důchodu vůči průměrné mzdě, tak překvapivě, nebylo to ani posledních pět let, ani posledních deset let, ale ta třetí nejvyšší hodnota toho průměrného důchodu vůči průměrné mzdě byla v roce 2000. To bylo 44,2 %, a (Předsedající: Čas.) následující nejvyšší hodnoty byly kolem roku 2013. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Tím pádem se dostáváme zpátky do obecné rozpravy. Už nevidím nikoho, kdo by se hlásil s faktickou... Ano, paní kolegyně Šafránková se hlásí z místa. Paní poslankyně, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Ano, děkuji a stihnu to dříve jak za dvě minuty. Pane ministře, proč se tento poměr zvýšil v posledních letech? Zvýšil se proto, že byly mimořádné valorizace, které byly způsobeny takto astronomickou vysokou inflací. Ti důchodci si často nemohou přivydělávat, prostě nemají jinou možnost a vyžívají velice těžce ze svých důchodů a často nedokáží zaplatit ani náklady na bydlení, na energie, které jsou astronomicky vysoké. Kde máte léky? A kde máte další věci? Prosím, podívejte se, jak naši důchodci mnohdy žijí, a zejména ti nízkopříjmoví! Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem se snažil na faktech, číslech, která jsou dokonce i veřejně dostupná, popsat ten stav v čase, který nějakým způsobem nahlíží na celkovou situaci. Pokud jde o ten výsledek, tak ano, ta inflace tady byla, ale znovu jsem tady říkal za ty dva dny několikrát, ale my jsme ty důchody valorizovali o tu inflaci. Důchody byly valorizovány o inflaci. Ta inflace dopadala na celou společnost, a tudíž vyrostla ta hodnota průměrného důchodu vůči průměrné mzdě a tu reálnou hodnotu, bavíme se o tom, co je reálná hodnota, ne nominální, ale reálná hodnota, tedy kupní síla těch důchodů, tak je v roce 2023 a 2024 na historicky nejvyšších hodnotách. To jsou fakta. Já nezpochybňuji to, že tady může být část lidí, kteří jsou v té situaci, která je složitá, ale to tak bylo, před 5, 10, 15 i 20 lety. To tak bylo v každé době, že máme lidi, kteří prostě jsou třeba sami, nemají ani vdovský, vdovecký důchod, a pak opravdu jak jsem říkal, buďto dokáže pomoci nejbližší okolí té rodiny, nebo pak je tady ten sociální systém. Já jenom reaguji čísly a fakty.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Paní kolegyně Šafránková se svou faktickou poznámkou. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Pane ministře, já už jsem sem nechtěla chodit, protože jsem tady asi hodinu a šest minut hovořila, takže jsem se chtěla napít, ale toto mě opravdu nenechává chladnou. Vy jste snad zapomněl na to, že tady v minulém roce došlo u té mimořádné valorizace, která náležela podle platného zákona našim důchodcům, tak že jste ji dramaticky snížili a nedali jste jim ani celou valorizaci? Prosím, zamyslete se nad tím, co tady říkáte! Děkuju. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. S dalšími faktickými už Sněmovna nepočítá, v tom případě se vracíme do obecné rozpravy a já poprosím pana poslance Radka Rozvorala, který je dalším přihlášeným. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, ve svém vystoupení bych se rád vyjádřil k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění, který zde projednáváme ve druhém čtení.

V úvodu vyjádřím názor poslaneckého klubu hnutí SPD, který je neměnný a již zde zazněl při projednávání i v prvním čtení. Plně souhlasíme s tím, že je načase po dlouhých letech nečinnosti reformovat nastavený důchodový systém, pomocí kterého je poskytována více jak třem milionům příjemcům penze. Projednávaná novela, tak jak je navrhována, však ale žádnou reformu systému nepřináší a je to pouze úprava parametrických hodnot.

Zároveň ale musím pokračovat, že v hnutí SPD takto zpracovanou vládní novelu upravující důchodové pojištění v žádném případě nepodpoříme, neboť k ní máme celou řadu výhrad, které následně uvedu.

Stát musí vždy a za každé situace zajistit dostatečné finanční zdroje na důchodový systém a výhledově počítat i s tím, že bude stále více příjemců penzí a též že výše důchodů bude každoročně navyšována, a to nejen s ohledem na inflaci. Naši senioři, kteří vybudovali tuto republiku, si to zajisté zaslouží. Dobří manažeři si s otázkou financování důchodového systému musí poradit a hledat v možnostech státního rozpočtu zdroje na zajištění jeho průběžného financování. Ono sebrat finance těm nejzranitelnějším, tedy seniorům, je to nejsnadnější, ale též nejpodlejší řešení. Vždyť se to týká všech našich občanů.

V této souvislosti si dovolím upozornit, že v úterý 1. října se slavil jako již každoročně Mezinárodní den seniorů, který se slaví od roku 1991 na základě jeho odhlasování Valným shromážděním OSN z prosince roku 1990. Cílem tohoto svátku je zvyšování povědomí o problémech, se kterými se musí senioři každodenně vyrovnávat, neboť zdraví a kvalita života ve vyšším věku jsou do značné míry podmíněny životními podmínkami včetně životního prostředí a životního stylu.

Hnutí SPD zastává názor, že stát má povinnost postarat se o naše seniory, stejně jako například o mladé rodiny s dětmi a zdravotně postižené občany. Současné asociální vládě v čele s premiérem Petrem Fialou jsou tito lidé lhostejní a za celou tříletou dobu svého řízení naší republiky všem těmto skupinám, potažmo všem občanům České republiky, svými rozhodnutími a přijatými opatřeními stále zhoršují jejich podmínky pro kvalitní život. To má za následek, že se stále více občanů propadá do sociálních chudoby a jsou odkázáni na sociální dávky.

Tato vláda chce nyní aktuálně protlačit Sněmovnou takzvanou důchodovou reformu, kdy na návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky nově navrhuje prodloužení věku odchodu do starobního důchodu nad 65 let. Součástí této vládní reformy má být i nový výpočet penzí pro budoucí důchodce, který pro ně bude méně výhodný. Vláda to argumentuje tím, aby nové důchody nerostly rychleji než průměrná mzda, a navrhuje úpravu parametrů spočívající jednak v postupném snižování zápočtu příjmů a v postupném snižování procenta zápočtu výpočtového základu. K těmto změnám má docházet postupně v průběhu let 2026 až 2035 a docílit zpomalení růstu nových důchodů v řádu stokorun ročně.

Naši senioři ve vlastní peněžence pociťují, že mají čím dál méně peněz, neboť musí vynakládat stále více financí na zajištění svých domácností. Vše jde na vrub této vládě, která svou nečinností připustila rostoucí inflaci a z ní vycházející zdražení všech komodit, jako například energií, potravin, služeb a tak dál.

Nutno také připomenout, jak v té době ještě pětikoaliční vláda ve Sněmovně nestandardním způsobem prosadila novelu vládního zákona týkající se zpomalení valorizace důchodů a znevýhodnění předčasného odchodu do penze. V hnutí SPD to vše vnímáme jako velkou neúctu ke všem občanům, kteří celý život tvrdě a poctivě pracovali pro náš stát, platili daně a hradili si sociální pojištění. Úroveň ekonomické vyspělosti každého státu lze posuzovat též podle toho, jakou kvalitu života umožňuje svým občanům. Stát musí prioritně pro své občany zajišťovat lepší životní a pracovní podmínky, kvalitnější zdravotní péči a sociální ochranu.

Tento celoživotní přístup je třeba uplatit nejen v oblasti zdraví, ale také vzdělávání, zaměstnatelnosti, bydlení, hmotného zabezpečení nebo sociální participaci. Ve všech těchto oblastech ale současná vláda selhala. To, že současná Fialova vláda vůbec nehájí zájmy našich občanů, a to všech skupin, nás několikrát přesvědčila v průběhu svého více jak tříletého působení několikrát. Poslanci vládních stran by měli mít na paměti, že svým rozhodnutím ovlivňují životy všech našich občanů, včetně pracujících rodin s dětmi, tělesně postižených a seniorů, kteří v současné době pouze doplácejí na špatná rozhodnutí současné vlády. Všem těmto občanům se po celou dobu vládnutí Fialovy nekompetentní vlády snižuje kvalita jejich života a stále více našich občanů se propadá do existenční chudoby. To by si měli všichni vládní poslanci uvědomit a plně respektovat, neboť občané jim v rámci parlamentních voleb dali důvěru a spoléhali na to, že zvolení poslanci budou jednat tak, aby se jejich životní úroveň stále zvyšovala.

Najít finance na udržitelný sociální systém je prioritní povinností vlády, která by měla přehodnotit svá rozhodnutí ohledně dle našeho hnutí nepotřebných výdajů a najít možnosti, jak naopak do státní kasy další peníze získat. Hnutí SPD současné vládě předložilo celou řadu návrhů, jak finance do státní pokladny získat, ale ta to systematicky ignoruje.

Zde projednávaný vládní návrh novely zákona o důchodovém pojištění totiž neobsahuje to zásadní, což je zajištění nových příjmů do důchodového systému bez zvyšování daní a sociálního pojištění a nastavení systémové prorodinné politiky a podpory porodnosti.

Hnutí SPD svůj plán důchodové reformy předložilo již před časem během vzájemných pracovních jednání ministrovi práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi. V hnutí SPD jsme si dobře vědomi, že by se na realizaci důchodové reformy měli podílet zástupci všech politických subjektů zastoupených ve Sněmovně, a to včetně opozice. V našich řadách máme erudované odborníky, kteří mají co nabídnout v rámci zkvalitnění celého systému sociálních dávek. Mimo konkrétních návrhů vztahujících se ke změně důchodového systému jsme navrhli i možné úspory ve státních výdajích. Podařilo se nám prosadit náš návrh na odpuštění důchodových odvodů pracujícím důchodcům a mírnější krácení předčasné penze lidem, kteří odpracovali 45 let, i když jsme to krácení chtěli větší, a máme to v jednom z našich pozměňovacích návrhů. Též navrhujeme, že se musí významně podpořit porodnost v pracujících rodinách, aby naše země měla v budoucnu dostatečný počet aktivních plátců důchodového pojištění, kteří v našem průběžném důchodovém systému ufinancují důstojné důchody svých rodičů a prarodičů.

Všechny tyto návrhy jsme zpracovali a představili našim občanům v rámci projektu Rodina na prvním místě. Jsme si vědomi, že podpora porodnosti by stabilizovala důchodový systém za několik desítek let, ale máme i podněty, že lze potřebné peníze sehnat i v krátkodobém horizontu. Během krátké doby lze získat do důchodového systému sto miliard korun například tím, že se změní systém zaměstnávání lidí v exekucích, aby nebyli v šedé ekonomice, a nastavit takové kontrolní nástroje, aby se zabránilo daňovým únikům. Pro nás je zcela nepřijatelné, aby na nekompetentnost a neschopnost současné vlády efektivně řídit Českou republiku, která by vedla k její prosperitě a hlavně ke stálému zvyšování kvality života občanů, dopláceli právě lidé, kteří jsou nejvíce zranitelní, a to naši senioři.

Závěrem tedy zopakuji, že takto navrhovanou novelu zákona o důchodovém pojištění poslanci za hnutí SPD nepodpoří, a v rámci dalšího projednávání se budeme snažit prosadit naše pozměňovací návrhy, neboť jsme si vědomi, že vládní poslanci se budou snažit všemi prostředky, a hlavně na základě své převahy v Poslanecké sněmovně, tuto novelu co nejrychleji přijmout. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. A máme dalšího v obecné rozpravě, který se přihlásil, a to je pan kolega Radek Vondráček, který by měl být na řadě.

 

Poslanec Radek Vondráček: Dochází k zásadnímu pohybu na tabuli, tak já to sleduju. (Na tabuli ubývají řečníci přihlášení do rozpravy.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, dochází k zásadnímu pohybu, protože tím pohybuji já.

 

Poslanec Radek Vondráček: Že bych něco způsobil?

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Myslím si, že ne, doufám. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, já se pokusím být relativně stručný a nebudu říkat vše, co jsem si připravil. Samozřejmě i ode mě si, pane ministře, vyslechnete, že tohle není reforma. Tohle je pouze označováno jako reforma, je to vehementně nálepkováno jako reforma, s podporou médií je to halasně oznamováno jako reforma, ale podle toho konání a podle toho způsobu prosazování poznáte, že se o reformu nejedná, že vy ani sami nevěříte, že to reforma je, protože reforma se opravdu dělá jinak.

Když chcete opravdu provést nějakou reformu, zásadní a tak zásadní, jako je reforma důchodového pojištění, tak musíte vycházet aspoň v nějakých základních rysech z nějakého celospolečenského souhlasu, z nějakého silného mandátu a musí být aspoň nějaká širší politická shoda mezi koalicí a opozicí. A tento zákon je prosazován velmi nešťastně, silou tady v Poslanecké sněmovně a my jsme to už během těch posledních tří volebních období zažili. Vy jste to, pane ministře, také zažil, protože jsme tu stejně dlouho, a znáte ty příběhy, jak dopadl druhý pilíř, který se zrušil za Sobotkovy vlády, kdy sociální demokracie tenkrát přísahala, když byla přehlasována, že jej zruší,

a když vyhráli volby, tak skutečně ten druhý pilíř zrušen byl. Já jsem zrovna z té generace a ten ročník, který se mohl do systému přihlásit dobrovolně a já jsem to tenkrát neudělal, protože tomu ti lidé nevěřili. (Ministr Jurečka směřuje k východu ze sálu.) Já jenom jestli pan ministr jde pryč, tak by bylo dobré, aby si sehnal náhradníka, ať... (Ministr Jurečka sděluje, že neodchází.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já to hlíddám, pane poslanče, nebojte se.

 

Poslanec Radek Vondráček: Ne, v pohodě. Tak. Jenom chci říct, že. Poznáte je po ovoci, je staré rčení už biblické. A když se podíváte na chování koalice při prosazování tohoto zákona, tak kdo je znalý věci a kdo umí číst mezi řádky, tak vidí, že tohle ani není prosazováno formálně jako skutečná reforma, která by tady měla vydržet po několik generací. Tou nápovědou pro vás může být, teď jsem viděl nějaký článek, nevím, na kterém serveru to bylo, kde byl rozhovor s Evou Decroix, kde říká: My máme aspoň tu odvahu do toho kyselého jablka kousnout. A já myslím, že tu nejde o nic jiného. Z mého pohledu je to přehnané politické gesto, kdy současná koalice chce akorát ukázat, že oni měli tu sílu, oni měli sílu předložit nějakou reformu, zatímco předtím to 20 let nikdo neudělal.

Tak jednak on to opravdu 20 let nikdo neudělal, ani ten Nečasův pokus nepočítám, protože bylo od začátku všem jasné, že to nebude fungovat a bude to zrušeno. Neudělá to podle mě ani současný ministr Marian Jurečka, protože to nemá s reformou nic společného, systém to neřeší. Já uznávám, že my jsme nic nepředložili. Dva roky nás zdržel covid. Na to se nechci vymlouvat. Paní ministryně Maláčová z tehdy ČSSD si zřídila komisi pro spravedlivé důchody, ale do jejího čela posadila paní Danuši Nerudovou, která s ničím kloudným nepřišla. Až během prezidentské kampaně a během kampaně do Evropského parlamentu jsem pochopil proč, a že to bylo od počátku odsouzeno k neúspěchu. Poté si paní Nerudovou ještě brala vláda jako expertku na své tiskové konference a dneska už s touto tématikou není zřejmě spojena žádným způsobem.

Podívejte se, já si vzpomínám, když tady stál Jan Bartošek v minulém volebním období, kdy jsme končili ve třetím čtení projednávání novely stavebního zákona. Tehdy si tady stoupl a řekl: Přijměte si, co chcete, až vyhrajeme volby, my to zrušíme. A také se to stalo a vy jste skutečně to stavební řízení pozastavili, odložili, změnil se ten stavební zákon, ale podívejte se, jak to celé dopadlo s tím stavebním řízením, kdy je paralyzována vlastně česká ekonomika, mluví se o miliardových škodách v municipalitě, mezi občany. Ta zkušenost je přímo karmická. Uvědomte si, k čemu tohle vede.

Řekli jste tady na mikrofon při novele zákona o elektronické evidenci tržeb, že zrušíte EET. Udělali jste to. Čistě z politických důvodů. Doteď se s tím potýkáte, doteď se ten rozpočet potácí a museli jste přijmout daňový balíček, abyste nahradili ztráty z toho, že ten systém přestal fungovat. Všechno každého doběhne, stejně jak doběhl ODS ten druhý pilíř. Někteří z nás už si tu stoupli na mikrofon a řekli, jestliže vyhrajeme ty příští volby, tak tahle reforma půjde k čertu, ta reforma skončí, my to změníme. Já mám prostě pocit silného déja vu, je to nějaký uzavřený kruh a já se tady ptám od toho mikrofonu, jestli opravdu to tak musí být, jestli u tak zásadních věcí, jako je reforma nebo novela důchodového pojištění, by opravdu nemělo být seriózně jednáno s opozicí a nemělo by dojít k nějaké shodě. Jinak tady poškozujete tím svým přístupem celý stát!

Sice na začátku možná byla nějaká nabídka k jednání pro opozici, ale z našeho - já už jsem u několika takových jednání byl. My jsme se mockrát domluvili. Třeba když bylo potřeba za covidu přijmout rychle změnu volebních zákonů, aby se vůbec mohlo volit, tak se sešly všechny kluby včetně těch opozičních na Ministerstvu vnitra u Jana Hamáčka a my jsme se domluvili, protože ta nabídka byla míněna vážně.

A ono se to pozná, že ta nabídka je míněna vážně, nebo když si někdo dělá jenom alibi, aby mohl říct, že oslovil opozici.

Když potom k tomu samotnému projednání tady dochází, tak by člověk očekával, když něco nazvete reformou a chcete to prosadit jako reformu, tak budete mít vše řádně promyšlené a půjdete prosazovat jasný záměr, který se už přece nemůže měnit, když to má trvat celé generace. Když ten materiál obsahuje predikce, co bude v roce 2050, tak jak si mám potom vysvětlit to, že vy až včera během druhého čtení načtete vládní pozměňovací návrhy. Já říkám vládní, já vím, že nejsou vládní, že to dělají poslanci, ale je to prostě vládní pozměňovací návrh, kde tedy zastropujete věk na 67 let, ačkoliv jste předtím vehementně tvrdili, že to máte spočítané a že zastropování nebude. Tak jak jste to měli nachystané? Jak jste to měli připravené, když to bylo tak perfektní a byla to reforma, a teď to v rámci projednání zásadním způsobem měníte v Poslanecké sněmovně. Takhle se to prostě nedělá. Já tady mám zkušenost 11 let, kdy tady sedím, a takhle se zkrátka nepostupuje.

Co je pro mě důležité, tak pokud se rozhodnu pro reformu - a my jsme nikdy neříkali, že nechceme, my jsme nikdy netvrdili, že ten systém je dokonalý, my jsme jenom říkali, že tady doktrinálně trvat na nějaké vyrovnané bilanci důchodového účtu prostě není reálné. Podívejte se na okolní země. Tak se musím dívat na to jako na investici, prostě ten přechod bude stát něco stát, ale od toho je to stát. To, co očekáváme, je minimálně to, že se stát bude chovat fér k seniorům.

Mimo jiné nesouhlasíme s tím tónem vlády, že se senioři mají uskromnit i proto, že tím nenápadně vláda říká, že senioři jsou snad nějaký problém. Senioři nejsou problém. My máme přímo v Ústavě uvedeno, že máme právo na důstojné stáří a podporu, hmotnou podporu ve stáří. Z mého pohledu co má dělat stát? Co je pro vás priorita? Pro mě by se stát měl postarat o vnitřní a vnější bezpečnost především svých občanů, měl by se postarat o zdravotní péči, abychom měli všichni dostupnou zdravotní péči, a měl by se o nás postarat, až budeme staří. A tohle všechno by měl nějak zúřadovat a jinak se zbytečně neexpandovat. To jsou prostě základní priority státu pro nás. A vy - vaším prvním cílem jsou právě vždycky důchodci.

Ono už to tady zaznělo v nějaké faktické poznámce. To je takové zamyšlení; na co je vlastně ministr práce a sociálních věcí? Neměl by tam být od toho, aby se nějakým způsobem zastal těch lidí, aby byl pro lidi, aby se staral o to, aby se měli lidé co nejlíp, ti, co pracují, i ti, co nepracují, i ti, co pracovat nemohou. Není to hlavní mise ministra? A ministr tady vystupuje úplně v opačné roli, v restriktivní roli. (Ojedinělý potlesk poslance Langa.) Děkuju. Nevím, jestli to bylo... ale, děkuji.

Tak podívejte se, na začátku má být nějaká analýza a jasný plán na dvacet let dopředu, tak to udělaly všechny západní země. Tedy ne "hurá projekt" pana ministra Jurečky, který prostě jenom chce ukázat, že to byli právě oni, kteří přišli s nějakou změnou, zatímco všichni před nimi byli neschopní. A takhle, jak se postupuje, je to opravdu neuvěřitelný amatérismus. Já nechápu, já nevidím důvod, proč třeba, že by se po norském způsobu právě státní penzijní systém třeba zčásti nefinancoval, kdyby se tím nefinancovaly nové bloky jaderné elektrárny s tím, že pak ti lidé budou mít z toho výnosy. Pomohlo by to nyní státu, výhledově seniorům. To je švédská cesta. Myslím, že o tom první začal u nás mluvit Karel Havlíček, ale teď v druhém čtení asi těžko tuhle debatu povedeme. Tahle debata se u nás nevede. Místo toho řešíme, komu co jak škrtneme, prostě jak na důchodcích ušetřit. Ale já říkám, že péče o staré lidi nebo o seniory je základní prioritou státu. Já se sám považuju spíše za pravicového člověka, ale tohle chápu i ve svých padesáti letech, že jednoho dne budu potřebovat, aby se o mě někdo postaral. Já si myslím, že míra, jak se společnost stará o své starší spoluobčany, tak to je míra civilizovanosti, to je měřítko civilizace. A když se rozhlédnu po okolních zemích, a už to tady taky zaznívalo, a já se nerad opakuju, tady se mluvilo, jaké průměrné procento HDP se vynakládá na penze v okolních zemích. Proč my nevzhlížíme spíš k zemím, jako je Rakousko? Nebo alespoň se dostat mírně nad průměr. Co nám zrovna tyhle generace, ty Husákovy děti, udělaly, že budou s průměrem pod Evropou a výrazně pod naším jižním sousedem. Já si myslím, že to by měl být náš hlavní vzor.

Já tedy mám problém s tím, proč se to vůbec navrhuje. Tvrdím, že to je jenom politické gesto. My jsme ti, kteří s tím přišli, protože vy sami uvnitř v hloubce duše ani nepočítáte s tím, že to někdy možná začne platit, protože už příští rok jsou volby.

No a pak samozřejmě napadám tu formu, jakou je to předkládáno, a že ty zásadní věci, a to jsou zásadní věci, zastropování věku, se objevují až v průběhu druhého čtení. A opět v podstatě už akorát si vyměňujeme mediální vzkazy, vzkazy tady u mikrofonu a vzkazy na sociálních sítích. Přitom já, když se tady podívám do svých poznámek, co jsem chtěl říkat na začátku - tady Lenka Desatová, předsedkyně Rady seniorů České republiky, uvedla, že 39 procent domácností osamělých seniorů vydává až 40 procent svých příjmů na bydlení, energie, nájmy, potraviny, léky. To vše neustále zdražuje i nyní, i když to není už taková raketová inflace jako v uplynulých dvou letech. Všechno se zdražuje. Senioři nejvíce platí za základní potřeby, které si často nemohou dovolit. Kupní síla penzistů klesá, a to je alarmující signál, který vláda ignoruje.

Tady před chvilkou proběhla taková přestřelka ve faktických poznámkách, jestli jsou tedy ti důchodci na tom líp nebo hůř. Citovala se tu různá čísla. Já tady mám třeba číslo, že čeští důchodci zchudli nejvíce za posledních deset let a podle dat Českého statistického úřadu se průměrný starobní důchod loni zvýšil sice o 12,4 procenta, ale míra inflace seniorů dosáhla 13,6. To znamená, že senioři reálně chudnou, 20 procent z nich se ocitá na hranici příjmové chudoby nebo dokonce pod ní.

Já bych byl opravdu rád, kdyby nám pan ministr odpověděl na otázku, zda má aspoň základní přehled, kolika důchodců se týká to, že mají nárok na podporu bydlení, na sociální dávku. Protože oni přece ví, kolik kdo bere důchod, a oni ví, jaké jsou náklady na bydlení třeba v dané lokalitě. Otázka je, jestli ten stát s těmi svými všemi IT systémy je vůbec schopen takovou analýzu poskytnout. A znovu říkám, my jsme připraveni s kolegyní v té věci podat i písemnou interpelaci, abychom se konečně dobrali nějakého výsledku.

Z této "reformy" je jasné - prosím vás, reformy, řekl jsem v uvozovkách reformy - je jasné, že budoucí důchody budou nižší než ty současné. Lidé, kteří budou za dvacet let odcházet do důchodu, dostanou méně, než by odpovídalo současným výpočtům. A to je jednoznačný záměr vlády; snížit životní úroveň budoucích důchodců. To je jediný čitelný záměr vlády a ministra práce a sociálních věcí, který můžete vyčíst z této novely zákona o důchodovém pojištění. Není to reforma. Právě proto, že to nemá komplexní řešení, neřeší se systém. Osamocené seniorky žijí ve větších bytech mimochodem, nebo domech, které si nemohou dovolit vytápět. Vytápění tvoří 70 procent nákladů na bydlení a oni si často opravdu musí vybírat mezi teplem a jídlem. Navíc pouze 9 procent seniorů, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení, jej skutečně čerpá. Systém je pro ně složitý a ponižující. Vláda apeluje na lidi, aby se nestyděli peníze čerpat. Ale proč by měli naši senioři žebrat o to, na co mají nárok.

Energetická chudoba postihla 15 procent českých domácností a podle odborníků se situace v dalších letech nezlepší.

Rostoucí ceny energií, vysoké náklady na bydlení a nízké příjmy domácností, to vše přispívá k tomu, že se lidé propadají do chudoby. Autor analýzy Jan Klusáček varuje, že se v dalších letech nedostaneme pod milion lidí postižených energetickou chudobou. To bychom tu měli řešit celé dny, a ne jak se sníží penze. Nejohroženější jsou domácnosti s dětmi a osamělé matky. Náklady na bydlení a děti jsou pro ně často neúnosné. Rodiny s dětmi mají větší výdaje, a přesto jsou přehlíženy a tato realita je vládou také přehlížena.

Situace je neudržitelná a nemůžeme si dovolit, aby naši lidé žili v takových podmínkách a nemůžeme za této situace předkládat v uvozovkách reformu, která z logiky věci bude potom už vždycky nazývána jako reforma asociální, která poškozuje jak mladé, tak i ty staré.

To je z mé strany asi všechno. Já jsem přesvědčený o tom, že čestné řešení by bylo si to přiznat. Přerušit tento bod, což nenavrhuji, ale přerušit tento bod nyní v druhém čtení, kdy je ještě možné předložit třeba nějaký pozměňovací návrh, I když tomu já nevěřím. Já si myslím, že jediná cesta je prostě tuto cestu opustit. Ale ještě máte pořád 13 měsíců, kdy se může opozice a koalice sejít u jednoho stolu a říci, že chceme něco udělat, co vydrží 20, 30, 40, 50 let. Tohle, i když se nějakým způsobem přijme, tak z těch zkušeností, co mám z Poslanecké sněmovny za tu dobu, co tady jsem, tak nepřežije. Nebude to mít dlouhé trvání. A proč to tedy děláme? Proč tu trávíme celé týdny? Já chápu, je to politika, jsem zvyklý tady na tu parlamentní debatu, ale zoufám si, někdy je to prostě zoufalé, kolik energie se vynaloží jenom na nějaká politická gesta a jenom na to, aby někdo mohl říct - měli jsme odvahu kousnout do kyselého jablka, my jsme ti, kteří to aspoň zkusili.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to pana ministra Jurečky. Pane ministře, prosím, máte slovo, a vaše dvě minuty začínají právě teď.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. No, já si zoufám z toho, že kdyby hnutí ANO bylo konzistentní v tom, co říkalo osm let v předchozích dvou vládách, kde bylo, kdyby váš šéf se držel toho, co mu sepsali jeho poradci v knize O čem sním, když náhodou spím, tak by ta debata o tom, jak má vypadat důchodová reforma, které jsou ty klíčové nástroje, byla opravdu o dost jednodušší.

Já jsem zažil s ním osobně spoustu jednání, kdy on nám například říkal, že rozhodně nechce zastropovat odchod do důchodu, kdy to nebylo zastropováno a kdy ta debata se vedla, že se to zastropuje, ale v návaznosti na ty pětileté zprávy, se s tím bude dál pracovat a případně se to bude posunovat.

Já jsem u toho stolu byl, možná ne všichni z hnutí ANO u toho tenkrát byli taky, když se ta debata vedla. Tak to jenom poprosím, jako kdyby v tomhle ta konzistence byla, bylo by to super.

Když se bavíme o důchodové reformě, někteří z vás říkají, je potřeba, někdy zase říkají, že není potřeba, bylo by super si to taky vyjasnit, aspoň v těch dvou opozičních velkých klubech, ale v zásadě vy jste říkali, že je potřeba a ona nejde udělat, nejde udělat důchodová reforma i s opatřeními, která nejsou úplně příjemná, která jsou nějakým způsobem bolestivá. Je to na základě věcí, které vidíme v zahraničí, kde se důchodová reforma dělá, jsou to doporučení OECD, není tam mnoho variant, jak se tomuto vyhnout.

A vy chodíte a říkáte toto všechno, co znamená další výdaje, tak to podporujeme, tak se k žádné důchodové reformě nepropracujeme, protože vytvoříme pouze další výdaje v tom systému. A my musíme říct, že ten systém prostě, pokud máme tu stabilitu a jistotu, tak potřebuje ty úpravy a ty změny.

A poslední věc, kterou chci ukázat, už jsme o tom mluvili, tak tady je vidět ten vývoj toho průměrného důchodu vůči průměrné mzdě v České republice od roku 2000 tady. (Ukazuje přítomným graf.) Tady vidíte ten vývoj. Dneska jsou to nejlepší roky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak já děkuji panu ministrovi. V tuto chvíli jsou přihlášeni s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová a po ní se připraví pan kolega Radek Vondráček. Prosím.

 

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, vy jste byl ve vládě od roku 2014 do roku 2018, za Sobotkovy vlády. A pokud vím, tak v té době došlo k tomu zastropování, ne? V roce 2016.

Takže jak jste hlasoval, pane ministře, v té době? Hlasoval jste pro zastropování, anebo jste nehlasoval pro zastropování? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Pan kolega Vondráček. A vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já si myslím, že mi bude stačit minuta, a vzhledem k průběhu debaty určitě nic nezdržím. Já jenom chci poprosit, teď jsem měl projev, teď jsem vám říkal, jak jsou na to domácnosti se seniory, jak jsou na tom senioři. Tak prosím vás, přestaňte říkat, že teď zažíváme nejlepší roky. Diváci to viděli, kdo to sleduje. Prostě neříkejte, že zažíváme nejlepší roky. Máte tam nejvyšší sloupeček v grafu, ale jaká byla? Jaká byla kumulovaná inflace za ty dva tři roky. Všechno zdražilo a ta seniorská inflace ještě větší. Tak prosím vás, nepoužívejte to, že zažíváme nejlepší roky, nebo ty lidi už si budou říkat, tak co nás ještě čeká, když tohle jsou nejlepší roky? Jo? To je důležitá věc.

Za druhé, pan Babiš tu není, já jsem u jednání nebyl, on se bránit nemůže, takže tady vlastně debata pokračovat nemůže, ale já myslím, že to, že má být věk zastropovaný, je nějaká logická úvaha. Vždyť to je příroda. My se dožíváme víc let, ale v jakém stavu? A kolik to stojí ten stát?

A já myslím, že vy zase nemáte, a už to tady taky někdo říkal, já se nechci opakovat, že vlastně nemáte to, možná to ani nejde spočítat, prostě ty náklady na zdraví a na léčení se s věkem zhoršují a ti lidé se dožívají víc, ale taky to stojí mnohem víc ten zdravotní systém a lidé se dožívají víc možná ve statistikách, ale opravdu, v jakém stavu, že ti lékaři diskutují také o tom, kde je nějaká míra, kdy ještě léčit nebo už toho člověka nechat odejít. Vždyť to je teďka poměrně častá debata mezi lékaři. Takže to se hádáte s přírodou. Já si myslím, že nějaké zastropování je prostě lidské. No, a nakonec jsem zabral dvě minuty. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli je přihlášen s faktickou pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem tady dokladoval na základě faktů to, co jste vy sami zmiňovali, že je určitým indikátorem té situace starobních důchodců, a to je výše průměrného důchodu vůči průměrné mzdě. To jsem tady doložil jako fakt, to není můj pocit, to jsou hodnoty, které jsou objektivně dané.

A já jsem tehdy v tom roce 2016 hlasoval pro to zastropování 65 let věku, ale je potřeba si také přečíst, co tenkrát ten zákon také do toho přinesl, že každých pět let se vezme ta zpráva a na základě jejího vyhodnocení se přistoupí případně k další úpravě hranice věku odchodu do důchodu. Prosím vás, říkejme to celé.

A ta zpráva teď přišla periodicky po pěti letech. My jsme ji zveřejňovali letos, myslím, že někdy na konci května, a ta říká, že po těch pěti letech je ta situace horší, pokud jde o dopady na důchodový průběžný systém, než ta zpráva predikovala před pěti lety, a že je potřeba opravdu akutně s tím systémem něco dělat. Kdybychom tady měli dneska informaci, že ta situace je lepší, zlepšila se dramaticky porodnost, jsme nad hodnotou dvě celé a že máme extrémně dobrou situaci z pohledu příchodu třeba lidí na pracovní trh, že tady máme dalších třeba 500 000 lidí nově na tom pracovním trhu, kteří by tady v nějakém středně dlouhém horizontu mohli zůstat,

pak bychom tu debatu dneska nemuseli vést. Ale nic z toho ta zpráva, kterou jsme nevytvořili my jako MPSV, ale jsou to objektivní data, která přinesl Český statistický úřad, tak v té demografii prostě ten výhled žádnou pozitivní trajektorii pro ten důchodový systém neříká. Říká to pro ty lidi, budeme se dožívat vyššího věku, budeme teda na tom světě déle. To je pozitivní zpráva pro člověka, ale není to pozitivní zpráva pro ten vývoj toho, co máme v tom důchodovém systému a co musíme řešit.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji panu ministrovi. S další faktickou poznámkou kolegyně Berenika Peštová. Vaše dvě minuty, prosím.

 

 

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Pane ministře. To máte možná pravdu, že tady možná budeme déle, možná. Je to kraj, je to kraj od kraje, je to kraj od kraje. Nevěřím tomu, že v Ústeckém a v Moravskoslezském se dožíváme výš. Ne, ale roste. (Reaguje na ministra Jurečku.) Já teda nevím, jak to roste v Ústeckém, nebo respektive ve vašem okolí, ale já vidím ta parte tam různě. A to nejsou parte, že by to byli lidi, kteří se dožívají toho věku, který říkáte vy 65 plus 21. Opravdu, věřte mi, že ne. Takže jako my, když se dožijeme možná těch 65 let a tak vy mi garantujete v uvozovkách, že se mám potom mít hezky těch 21. Ale já tam tu vidinu prostě nevidím. Proto říkám, že to je kraj od kraje. Jinak asi dožívají na Moravě, ale prostě tyhle ty kraje, jak byly strukturálně postižené, tak prostě si můžeme povídat o tom, co jsme tam těch 40 let dýchali, než přišly ty různé změny a myslím tím odsíření a další a další. Takže my si myslím, že to zdraví máme trošičku nalomený. Já nevím, vy to možná nepamatujete, ale tenkrát se tam bralo takzvané pohřebné. Kdo v tom kraji bydlel 15 let, tak bral 2 000 korun právě za to, že tam dýcháme to, co dýcháme. Takže proto tady teď my křičíme.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc paní poslankyni, v tuto chvíli s další faktickou poznámkou pan kolega Milan Feranec. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Jenom k tomu, co říkal pan ministr. A jak nám neustále ukazuje tu tabulku. Je jenom potřeba přeložit, co říká ta tabulka. Vzhledem k inflaci pochopitelně prudce poklesly reálné mzdy zaměstnanců a ta tabulka říká, že zaměstnanci se mají o mnoho hůře. A důchodci se mají hůře, ale o trošku líp. O tom to je přece, reálné důchody přece poklesly. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. S další faktickou poznámkou je tady paní poslankyně Lenka Knechtová. Vaše dvě minuty, paní poslankyně. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych ještě zvedla tu otázku, kterou položil můj ctěný kolega Radek Vondráček, a to, že i ty seniorské organizace nás upozorňují na to, že situace těch seniorů není vůbec růžová, a jde to, řeknu hodně do protivky s tím, co tady prezentuje pan ministr. Takže jsem se chtěla zeptat, jaká se vlastně vedou jednání s těmi seniorskými organizacemi a jakým způsobem reagujete na tu zpětnou vazbu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Paní kolegyně Jana Hanzlíková je přihlášená s další faktickou poznámkou. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo a také bych chtěla reagovat na tabulku toho nejlepšího období, co se týká důchodů, co pan ministr ukazoval. A chtěla bych jenom připomenout, že tady mluvíme o určité části lidí, kteří mají ten průměrný důchod, a mohli bychom tady dlouze polemizovat, jestli vůbec ten průměrný důchod tedy je dostatečně vysoký na to, aby ti lidé v současné době při současných cenách si zaplatili z toho základní životní potřeby. Ale chci tady připomenout, že zhruba 1 000 200, (1.200.000?) seniorů je pod tím průměrem, a to někteří poměrně výrazně, třeba 17 000. Nedokážu si představit, nevím, jestli vy ano, že za 17 000 oni jsou schopni poplatit veškeré výdaje. Tady totiž vy mluvíte pouze v tom poměru k průměrné mzdě, ale musíte se dívat také na kupní sílu a tam už ty statistiky vůbec nejsou dobré. A pokud se podíváte na procento výdajů na bydlení z těch celkových výdajů těch seniorů, tak tam je to úplná katastrofa. Takže ono je potřeba číst ta čísla, jako dá se to z různých úhlů.

A pak bych ještě chtěla připomenout, my stále se točíme kolem věku odchodu do důchodu a já tady chci říct, jako člověk by vzal, že ano, můžeme se shodnout na tom věku 65 let, i když za mě teda je to stále hodně, ale při té možnosti odejít do předčasného důchodu. Ale to, co vy jste udělali vloni, to zhoršení těch podmínek, tak to je tak přísné, že skutečně já o tom tady pořád mluvím. Je určitá skupina lidí, která když si nechá propočítat předčasný důchod finančně, tak ví, že do něho odejít nemůže. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli už nemáme žádnou faktickou poznámku, vracíme se zpátky do obecné rozpravy. Než dám slovo paní poslankyni Věře Adámkové, tak jenom ohlašuji, že na místě zpravodajů se vystřídal pan Michael Rataj za pana Mariana Vojtka, pardon, za pana Vojtka. Prosím paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, já teda začnu úplně jinak, než jsem původně chtěla, protože budu opravdu reagovat na slovo pana ministra, která řekl v tom posledním vystoupení. A byla bych velmi ráda, kdyby si to současná vláda také zapamatovala. Vy jste řekl o tom, že jste dlouze hovořili s panem předsedou Babišem ohledně důchodové reformy. Tak se prosím podívejte, s kým mluvil! S vámi! A s kým jste mluvili vy, prosím pěkně? Nepamatuji se, že byste nás pozvali, nebo že byste byli na výboru pro zdravotnictví, který významným způsobem do toho mluví a vidí ty dopady. Takže prosím pěkně, bylo by dobré si vzít některá ponaučení. Jjá vám teď nerozumím, pane ministře, co na mě pokřikujete. (Na ministra Jurečku.) Věřím, že to je v dobrém, ale prosím, nepokřikujte na mě.

A jinak, jestliže tady chceme sledovat kontinuitu, tak v tom případě já musím ocenit pana ministra Jurečku. On se tady vždycky rve za ty předložené materiály, mnohdy teda to nejsou materiály vhodné k tomu, aby se za ně někdo rval, ale je pravda, že kdybyste se podíval do análů vaší strany, tak krom krátkého období tam je opravdu dlouhá historie, kterou můžete sledovat, jak se všechny ty důchody vyvíjely, protože jiná tak dlouho strana tedy žádná není. Takže to je jakoby to, co opravdu se z toho dá třeba i vyčíst.

Ale co se týče toho materiálu, který jste předložili, mě včera naprosto konsternovalo, když tady hovoříme k materiálu a vy tedy říkáte ne, to už tam není, máte pravdu, v tom momentě, vy tam ve 4 hodiny odpoledne poté, co se jedná o devíti od rána, a samozřejmě každý se připraví před jednáním. Pravděpodobně také nechodíte na vládu, že byste nečetl materiál a pak panu premiérovi říkali: Já jsem to neviděl. Ano, v 16.20 už tam nebyl ten materiál, který jsme tady hodnotili, ale to je přece úplně špatně. Mně to připomíná spaghetti western, to znamená, něco nás napadne, uděláme něco na koleni a ono to nějak dopadne. Ta problematika důchodů není jednoduchá. Souhlas. To samozřejmě je pravda. Mnohé státy k tomu přistupují velmi dlouhodobě. A všimněte si dlouhodobě, zodpovědně a v široké diskusi s těmi, kteří mají do toho co mluvit, protože ty dopady jsou velmi, velmi těžké na to obyvatelstvo. Za prvé musíte vzít ekonomické, zdravotní a sociální. A tady to, co se děje s těmi důchody, je, že samozřejmě ti důchodci, a pozor, to nejsou jenom senioři, abychom si uvědomili důchodci, nemocní senioři nebo bezmocní senioři, to jsou lidé, kteří zvažují, zda odejít do důchodu, anebo umožnit třeba svým dětem, aby mohli oni jít do práce a starat se o vnoučata. A vy tady říkáte, mají si pomoci. Souhlas. Víte velmi dobře, že tu rodinnou soudržnost já opravdu velmi oceňuji a vím, že má být. Ale ti lidé na to nemají.

A do toho teď ještě jste se rozhodli, že nebudete vracet ani ty peníze, které oni si připlácejí na léky. Ono to, pravda, nemusí být mnoho, ale pro ty lidi potom každá pětistovka je velký peníz. Prosím, uvědomte si to. A tady opravdu nevidím seriózní posouzení situace a připadá mi to opravdu jako dělané na koleni, což mě velmi mrzí k tomuto, jestliže už ten materiál jste teda podali, protože já se s těmi lidmi denně setkávám a musím říci, že ti lidé jsou vyděšení.

Za prvé musím se vrátit k další velmi důležité věci, a to jsou čísla. Jak dobře víte, já mám čísla ráda, udávali jste tady průměrné hodnoty, ať už důchodů, nebo čeho, ale prosím pěkně, a říkám to tu teda už opravdu sedmý rok, vy tam nemáte směrodatnou odchylku, pane ministře. Čili to číslo je neplatné i pro práci, kterou by dělal člověk na střední škole. Teprve ta směrodatná odchylka vám řekne, jakou má výpovědní hodnotu ten průměr, a to jsme v úplném bazálu statistiky, a vy ji tam nemáte.

Řekněte mi, kolik procent důchodců vůbec nemá ten průměrný důchod. A pak se můžeme bavit o něčem. Ale to jsme se nedozvěděli. Předpokládám, že vy to máte řádně spočítáno, ale to tady nepadlo. Podívejme se na některá čísla, která jsou běžně dostupná, jsou dostupná ve Zdravotnické ročence nebo v makroekonomu a podobně.

Co se týče té demografie, tak vy jste tam opravdu někde zmiňovali zhruba těch 21 let, já to budu zaokrouhlovat na 20 let. No, přání otcem myšlenky. Já bych si to také velmi přála. Takže demografická data za rok 2020 z ročenky z roku 2022, další není k dispozici, proto vám ji tu nebudu říkat, protože byste nemohli ověřit to, co tady říkám. Takže délka života pro muže, pane ministře, 74,09 roků. Kde máte 21 let od 67 let? To by mě teda velmi zajímalo. Máte Pýthii, která řekne, že zítra to bude jinak? Máte domluvené Théby, které se do toho vloží? Nevím, ale z prosté aritmetiky dítěte ve druhé třídě pramení, že jestliže někdo půjde do důchodu v 67 letech, tak nemůže pobírat důchod ani 15 let do svých 74 let, což jsou materiály ze zdravotnické ročenky. Pro ženy, abyste měli představu, je to 80,5 roku, takže prosím pěkně, a to ještě regionálně jsme na tom různě. A já se za chvilku k těm jednotlivým krajům dostanu. Čili moje otázka zní: Rozumíte té demografii? Určitě je na Ministerstvu zdravotnictví a na Sociálním (Sociologickém) ústavu Akademie věd řada odborníků na demografická data a oni by vám je vysvětlili. Ptali jste se jich, jak je máte chápat, anebo to je hozené číslo první, které vás napadlo? Skoro si myslím, že ta varianta b) je ta správná.

Čili je to trošku odbytý materiál, protože jsou to povrchní data. A bez řádné analýzy těch dat se nemůžete nikam dostat, bude to stále jenom povrchní. Navíc teda měněné za pochodu, což mi vadí pravděpodobně nejvíc ještě.

Podívejme se na takzvanou dětskou složku, to znamená poměr dětí do 15 let a seniorů. Tak nejmladší je Středočeský kraj, kde ta dětská složka je zhruba 18 %, nejmenší složka je v Karlovarském kraji. Co to také znamená? To je index stáří. Takže Královéhradecký kraj 65 plus je 143 osob na 100 dětí do 15 let, Středočeský kraj 10,5, Karlovarský 142 a Praha má takový ten průměr všech průměrů 123,4 s běžnou směrodatnou odchylkou. Čili už z těchhletěch čísel bych předpokládala poměrně kvalitnější zpracovaný materiál s důvodovou zprávou, s odůvodněním, proč jste se rozhodli pro toto zastropování, a ne jiné, proč je to 67, a ne 66,1 a podobně, protože v některých krajích je to prostě poměrně ne seriózní vůči obyvatelům. A není to zohledněno.

Co se týče dále tady opakovaně říkané střední délky života. Prosím vás, střední délka života se odhaduje při narození - a všechny materiály světových statistických úřadů, jako že s nimi spolupracujeme velmi s těmi statistiky, s epidemiology - se odhaduje při narození, což jste tu také nikdo neřekli, tak v roce 2020 podle zdravotnické ročenky to dožití pro muže by mělo být 77 roků, pro ženy 82,3. A zase s určitou velkou variabilitou. Ústecký kraj pro muže 72,7, Karlovarský pro ženy 78,8. Čili ani tam pro tyto lidi střední délka dožití nebude 80 let. Takže kde jste sebrali těch 20 let? A zaokrouhluji, říkám znovu.

Dále v běžně dostupných zdrojích se dočteme, že zhruba jedna čtvrtina Čechů má problémy s bydlením. Samozřejmě že nejhorší je, jestliže ten člověk zůstane sám, tomu všichni rozumíme. Rozumím i tomu, že teda pak byste řekl, ať bydlí, na co má, i tomu rozumím a vcelku bych s vámi souhlasila, protože ne všichni mohou mít samozřejmě vilu s jedním důchodem. Ale oni nemají vůbec na to bydlení v místě, kde se narodili, kde žili 70 let. A to si myslím, že není dobře. Respektive vy s tím nepočítáte, vy tam nemáte žádnou pro ně variantu, nic jim nenabízíte.

A co se týče té koupěschopnosti, o které tady také hovoříme, tak je třeba si připomenout, že máme tady, zaokrouhluji opět, abychom nebyli v měsících, třetí rok významnou inflaci. Ta 20% inflace, kde teď se dočítáme, že inflaci máme 2 % a podobně - no, to je pravda, ale těch 2 % inflace (?), to jsem neviděla, že byste dokázali. Čili musíme napočítávat na tu původní velkou inflaci. Ta samozřejmě znehodnotila těm lidem staršího věku všechny úspory, které měli, protože prostě je draho. Ale ona paradoxně by jim znemožnila třeba si i připlatit za zdravotní péči. Víte, že tam nakupujeme na světových trzích, protože když tam někdo přijde z České republiky, tak žádný výrobce nebo prodejce nám samozřejmě neudělá žádnou zvláštní cenu. A oni na to nemají. Nebo ve velké většině na to nemají, což je samozřejmě špatně.

Podívejte se na další věci, jako je velmi časté onemocnění, to je diabetes mellitus, je to více než milion osob a pro ně základní třeba léčebnou jednotkou je dietní režim. Ale paradoxně - a samozřejmě vy to nevíte, protože se s tou opozicí nebavíte - tak je třeba si uvědomit, že pro tyto lidi je základ třeba čerstvá zelenina. A můj denní chleba v té ordinaci je v tom, že toto říkám, ten pacient to i ví, prosím vás, pacienti jsou velmi edukovaní, ale on má špatné zuby a on nemá na to, aby si nechal udělat kvalitní zubní protézu. Takže samozřejmě dopadne to tak, že si stejně namočíte rohlík do kávy, což je přesně to, co nechceme. A prosím, je to milion osob. Takže chtěla bych tam potom i ty důsledky, které zpracujete, abychom s nimi mohli pracovat. Já jsem to neviděla.

Další věc potom - počet pracovních neschopností na 100 tisíc pojištěnců je 57 tisíc vystavených. Trošku tam klesá délka trvání pracovní neschopnosti na 36,3, dne. A já to opět nevidím zapracované v tom odůvodnění, protože to je velmi důležité, kolik lidí z té neschopnosti odchází do důchodu. A to bych si myslela, že byste tam měli mít velmi pečlivě zpracované.

Dále tam jsou nemoci z povolání. Kolik procent lidí, kteří mají přiznanou nemoc z povolání, po této nemoci odchází do důchodu? Opět jsem to nenašla nikde.

Ale podívejme se na ty ceny, které jsme tady říkali. Tak Makroekonomika z 28. srpna tohoto roku uvádí - je to naprosto běžně dostupný zdroj - zdražení proti roku 2021: Máslo o  43 %. Když jsem viděla včera ty ceny u nás v obchodě, myslím, že je to i o něco více. Vejce 42 %. Brambory 50 % - tak brambory je takzvaně jídlo chudých a 50 % zdražení? Abychom nedopadli, že byste pak doporučila jako Marie Antoinetta, když nemají na chleba, ať jedí koláče, to by teda opravdu nebylo dobře. Čili mléko o 28 %. I když, jak tam ekonom sám říká, pokles tam byl té daně. Takže jaké je vysvětlení? Opět ho nevidím. Jinak Eurostat udává, že ceny potravin v České republice jsou samozřejmě větší než ve většině zemí Evropské unie, což nemusíme mít Eurostat, to vidíme, když vyjedeme za hranice.

A pojďme se podívat, jak je to s odchodem do důchodu a s procentem dosažené mzdy v jednotlivých zemích v Evropě - a budeme se dívat, prosím pěkně, na západ, na východ bych se teda nerada dívala. Začnu tam, kde jsou na tom nejhůř, a to je Belgie. Odchod do důchodu 65 až 67 roků a 80 % té průměrné mzdy. Dánsko 66 až 69 a 81,3 % průměrné mzdy. Finsko 65 a 82,6 %. Itálie tam vůbec, to je 67 a 100 procent. A vím to teda úplně jistě i z rodiny. Německo 65 až 67 a 88,8 % průměrné mzdy. Rakousko 65 - a světe, div se - 94 % průměrné mzdy. Česká republika 77,3. A průměr OECD je 90 %. Což jsou volně dostupné zdroje. Jsou-li pravdivé, nebo ne, samozřejmě musí být potom ověřováno eventuálně tedy ministerstvy a v případě, že jsou špatně, tak vydejte dementy, že tyto zdroje nejsou správně, protože jsou ve veřejných dostupných zdrojích a jsou brány jako kvalitní zdroje, protože jsou pod tím dané tedy naše organizace, které se tím zabývají, včetně statistických organizací. Čili tady bych poprosila, abyste jednoznačně ověřili tato data a dali je do důvodové zprávy.

A to, co znovu řeknu, se mi strašně nelíbí a považuji to za neserióznost vůči voličům, vůči opozici, vůči všem. Je to ta změna za pochodu. Vy prostě v druhé půli fotbalového zápasu posouváte branku. Přebarvuje se velké vápno. No, to asi se těžko dá hrát seriózně.

Takže já si myslím, že tento materiál je skutečně dělaný ze zoufalství, na koleni, není odoponován. Vzhledem k tomu, že jste tam včera po šestnácté hodině dali ještě tolik pozměňovacích informací, tak je jasné, že v tom není jasno ani teda ve vládní koalici. A domnívám se, že v této podobě potom těžko s ním vážně hovořit. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji paní poslankyni. Její vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Tu první bude mít pan ministr Marian Jurečka, druhou pan poslanec Jiří Mašek. (Poznámka ministra Jurečky mimo mikrofon.) Pan ministr se vzdává své faktické poznámky, tak já poprosím pana kolegu Maška. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. Zareaguji na předchozí faktické, na pana ministra a na kolegyni Adámkovou v té diskuzi o tom věku dožití, o tom umírání a podobně. Takže skutečně při tom prvním čtení jsme se neshodli na tom, že 77 let je průměrný věk dožití u mužů, 82 u žen, a bylo nám vyčítáno, že k tomuto vztahujeme potom nízké užití si důchodu. Ona je tedy pravda, že když někdo dožije 65, tak ženy se dožijí - protože byly odolné psychicky, vydržely všechny ty toxické látky kolem nás a podobně - tak vydrží žít zhruba dalších 20 let a muži, kteří se dožijí těch 65, tak dalších 15 let. To je pravda, ale zdaleka to není ve zdraví. Ve zdraví se dožíváme 62 let. Žádný pokrok jsme nezaznamenali, na rozdíl od Evropanů západně a severně od nás. U nás to stagnuje. Čili jinými slovy, pane ministře, my tam máme teď, jak jste to nastavil, pro ty muže zhruba pět let aktivního užití důchodu. To neříkám ve zdraví, ale že jsou schopni si ho ještě užít, že jsou schopni si zaslouženě odpočinout.

Při přepočtu, že 20 let se připravujeme na práci, 40 let pracujeme a 20 let bychom si měli užívat důchod, to není ani náhodou, a museli bychom skutečně jít do důchodu v 60 letech. Takže, pane ministře, my jsme ukradli těm lidem, nebo ukradneme dva roky možného aktivního využití důchodu, zejména u mužů. Je to prostě loupež za bílého dne. Nestojí to za to, je to špatně a my tomu budeme v každém případě bránit, budeme argumentovat a já se těším potom, až vystoupím se svým příspěvkem. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Se svou reakcí je připraven ve faktické poznámce pan ministr. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Kdybychom v té debatě byli úplně korektní, tak bych takováto vystoupení tady čekal i v minulém volebním období, i v předminulém volebním období, protože ta otázka jak doby dožití, tak doby dožití ve zdraví, se vlastně celých těch 30 let postupně posunuje. Je v zásadě proporčně velmi podobná, byť i doba dožití ve zdraví se o něco zlepšuje. Takže kdyby to vadilo úplně stejně, včetně jako některým z vás, ta situace v jednotlivých krajích a rozdílnosti v krajích, tak bych čekal, že by to zaznělo už v minulém, předminulém, volebním období a bylo by tady položeno na stůl nějaké řešení, jak tohle řešit.

Víme, že to řešit nejde, nejde to řešit regionálně. Prostě na to řešení nenajdete v důchodovém systému. Žádný stát na světě to není schopen řešit regionálně. Má to nějaké svoje příčiny, má to svá specifika. Tak si toho prostě buďme vědomi. Chápu, že to tady na ten mikrofon zní tak, jako že by se řešení mohlo najít, ale když to řeknete, paní poslankyně, tak potom řekněte, jak byste to chtěla vyřešit. Fakt je řešením stanovovat individuálně hranice pro lidi v jednotlivých krajích? Jak budeme posuzovat to, jakou dobu, jakou část toho života, žili v tom či onom kraji? To fakt nejde. Tak prosím pěkně, nemíchejme to do této debaty, anebo řekněte, jak byste to vyřešila. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu ministrovi. S další faktickou je paní kolegyně Věra Adámková, připraví se Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, vy jste to vůbec nepochopil. Já jsem tady četla to, co tam bylo, ale díval jste se na mě, tak v tom případě dobře, jestli to bylo k někomu jinému. Vy jste vůbec nepochopil otázku. Nepochopil jste, když vám říkám, že to má být v důvodové zprávě tedy, abychom si to řekli. Jinak jste řekl, že to mělo být v předchozích obdobích. Tak byla jsem tu pouze v tom minulém, předtím ne. Ale opakuji znovu, že od roku 48 je kontinuita vaší strany. Tak se tam poučte.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji paní Věře Adámkové. Paní poslankyně Peštová, poté pan ministr, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vím, že to směřovalo na mě, ta odpověď, takže proto jsem přišla odpovědět. Rozumím tomu, že asi zřejmě na to žádný vzorec nepůjde, jak by se to dalo nějakým způsobem rozdělit. Já jsem ale jenom chtěla poukázat na to, že opravdu ty kraje - ať je to ten Moravskoslezský, ať je to ten Ústecký, i částečně Karlovarský - prostě byly postižené. Říkám, my jsme tam žili, my jsme si to zažili. Od toho roku 89 po převratu, kdy se začala dělat různá opatření, ať to byla, jak říkám, odsiřovací zařízení, pak samozřejmě další a další, pak jsme přecházeli na BREF BAT (?), tak to ovzduší se samozřejmě zlepšilo.

Krušné hory, kdybychom se koukli před 89, to byly pahýly. To byla normálně poušť, to bylo hrozný. Teď, když pojedete do Krušných hor, tak je to jedna z nejkrásnějších lokalit v současné době. Dokonce už se tam vrací částečně i nějaká ta rašeliniště. Ale říkám, ti lidé si vytrpěli svoje. Ano, dostávali nějaké 2 000 pohřebné, pokud tam žili víc jak 15 let a prokazatelně tam žili 15 let. Ale uvědomte si, že oni opravdu to zdraví mají podlomenější než ti ostatní. Už jenom, proč by jim asi stát dával nějaké pohřebné 2 000 korun, kdyby si neuvědomoval, co v těch inverzích dýchají? Říkám, užili jsme si to tam, užili jsme si své. Ale věřte mi, že když se půjdete podívat, tak opravdu si nedovedu představit 65 let + 21 let si mají užívat a aktivně z toho třeba 5 let. Nevěřím tomu, opravdu tomu nevěřím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. S poslední faktickou poznámkou prozatím je přihlášen pan ministr Marian Jurečka. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem chtěl jenom podotknout, ano, nebyl jsem přesně adresný. Má faktická poznámka reagovala na paní poslankyni Peštovou, nikoliv na paní poslankyni Adámkovou. Jsem rád, že jsme se nakonec pochopili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. My se tedy dostáváme zpátky tímto do obecné rozpravy, poněvadž faktické poznámky byly všechny naplněny. V tuto chvíli poprosím pana kolegu Ondřeje Babku, aby se ujal mikrofonu. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení kolegové, na dnešním plénu projednáváme novelu teď už asi bývalé pětikoalice. I když tedy jsme se vlastně ještě nedozvěděli, jak si nově budou říkat. Jestli to bude čtyřkoalice, nebo jestli třeba pan ministr Lipavský zůstane tím jedním K a zůstane pětikoalice pětikoalicí. Nicméně tedy dneska budeme projednávat něco, co je nám prezentováno jako důchodová reforma. Vyjádřila se zde k tomu už řada mých kolegů a dovolte mi tedy přispět také alespoň částečně svým pohledem na tuto věc.

Jak tady ten materiál s kolegy studujeme, tu údajnou důchodovou reformu, tak postupně docházíme k závěru, že o tu reformu úplně nejde. Ona totiž skutečná reforma českého důchodového systému, kterou nepochybně potřebujeme - já se k tomu i později dostanu - by měla přinést hlavně nové finanční prostředky do toho systému, nějaké nové zdroje financování. Tyto finanční prostředky by se do toho systému měly dostat skrze nějak více motivované občany, které stát přesvědčí primárně asi prostřednictvím nějakých finančních stimulů, aby si na nějakou dobu, kdy již nebudou finančně aktivní, vytvářeli úspory v různých fondech.

Součástí toho samozřejmě může být a má být motivace, aby pokud můžou a chtějí, zůstali na trhu práce o něco déle, a to například i po započetí oficiálního důchodového věku. Právě tato skutečná reforma by měla zahrnout pobídky směrem k zaměstnavatelům a živnostníkům, aby i ti byli motivováni odvádět nebo přispívat zaměstnancům právě do jejich zmíněných fondů. Ale bohužel marně toto v tom návrhu hledáme, protože nic z toho tato předložená "důchodová reforma" nenabízí.

To, co naopak ten návrh obsahuje, je de facto jenom účetní operace, nějaká hra čísel. Už to tady bylo také několikrát zmíněno, že je to bez nějaké hlubší analýzy, bez dostatku požadovaných podkladů a samozřejmě v neposlední řadě také bez nějakého většinového souhlasu české veřejnosti, zcela logicky tím, jakým způsobem je to prezentováno.

 

A to, co pan ministr Jurečka v tuto chvíli nabízí v té předložené variantě, jsou nějaké parametrické kosmetické změny pouze u výdajové stránky penzijního systému. To znamená, že seká právě ty finanční prostředky tam, kde ti starobní důchodci budou biti na svém budoucím starobním důchodě. Tím pádem dle našeho názoru budou budoucí penzisté zákonitě zákonitě padat do dávkového sociálního systému.

Totiž ta údajná reforma, kterou ministr Jurečka předložil, je založena výhradně na snižování důchodů - budoucích důchodů, a to ty současné byly již, a pamatujeme si na to všichni, mimořádně pofiderním způsobem sníženy. A za druhé, je to právě již opakované prodlužování věku odchodu do penze. A ta ostatní opatření, která ten návrh obsahuje, dokonce překvapivě samotnou dlouhodobou udržitelnost ještě snižují.

Dovolím si jeden příklad za všechny. Vláda Petra Fialy nezkoumá hlouběji informaci, kterou sama uvádí ve své důvodové zprávě, že výrazně naroste poměr občanů v penzi, kteří budou pod hranicí chudoby. Dnes se neřeší, že propad důchodců pod hranici chudoby bude řešen prostřednictvím sociálního systému. Budeme tedy posílat penzisty do fronty na dávky, a tedy ve svém důsledku to budeme platit samozřejmě ze státního rozpočtu stejně, akorát tedy tedy z druhé kapsy. A to samozřejmě bohužel není předmětem zájmu současné vlády, že to takto pravděpodobně, nebo s největší pravděpodobností dopadne.

Co z toho plyne? Pokud by tento návrh pršel, tak směřujeme ke dvěma alternativám, a to buď, že bude čím dál více lidí odcházet na invalidní důchody, na úřady práce nebo do předčasných důchodů, a tedy nenastane to, co právě ministr Jurečka očekává. Druhou možností je, že budeme mít plný pracovní trh pracujících seniorů, pravidelně nemocných, a tím stále se navyšující výdaje zdravotního systému, což samozřejmě bude opět dražší a dražší. Tedy v obou těchto případech bude docházet k tomu, co vlastně ze své podstaty přece nemůžeme chtít, nebo nechceme.

No, pokud se ptáte, proč k tomu pravděpodobně bude docházet, je to samozřejmě proto, že délka života ve zdraví se v České republice za posledních 50 let de facto nezvýšila. Šedesátipětiletého penzistu si nelze představovat jako nějakého profesora na vysoké škole, který je v tomto období na pomyslném vrcholu své kariéry.

Většina populace má ze své podstaty zcela odlišný druh pracovní činnosti a bývalou pětikoalicí, dnes tedy známou asi spíše jako čtyřkoalice, nebyly předloženy žádné seriózní argumenty, analýzy, proč vlastně by se tento trend měl změnit v příštích desetiletích. A to jsme tyto analýzy samozřejmě opakovaně požadovali. Jediné, co se dnes prodlužuje, je doba dožití, a lidé starší 65 let často nejsou ve zdravotním stavu, který by jim umožnil podávat plný pracovní výkon v dalších letech. A to samozřejmě nechci úplně vstupovat do diskuse o tom, jak je naše ekonomika orientována, jaký podíl zpracovatelského průmyslu máme, to je zcela na jinou diskusi.

A tedy i tady je vládní přístup opětovně zcela chybný. Bohužel chybí motivační prvky, aby se ta část občanů, která i ve vyšším věku může a chce pracovat, mohla věnovat této činnosti. My dnes chceme motivovat ty, kteří z jakéhokoliv důvodu mají mít nízkou penzi, aby v pracovní činnosti pokračovali i po dosažení toho určitého věku. Nebyl by právě tento krok rozumnou alternativou nějakých paternalistických a nerealistických úprav? Asi zřejmě pro vládu Petra Fialy nikoliv.

Tato vláda se opírá o nepříliš spolehlivé statistické predikce o prodlužování délky života, na jejichž základě tedy plánuje navýšit důchodový věk pro miliony našich občanů. Navíc je to v logice těchto predikcí - nebo v logice těchto predikcí je mimořádně pikantní, že od prvního čtení tohoto návrhu se demografické predikce výrazně změnily. To je samo o sobě mimořádně zajímavé, protože když se během jednoho volebního léta může změnit demografická predikce takovým způsobem, že navrhujete snížit odchod do důchodu, do penze o polovinu, tedy z dvou měsíců na měsíc jeden, tak si já, a jistě spoustu občanů - a už jsme to tady taky dopoledne vlastně řešili, jak ta predikce je vlastně důvěryhodná z pohledu následujících 10, 20 nebo 30 let. Stejně tak má být teď nově zastropován věk odchodu do penze, což ještě před létem nebylo potřeba. Tak tady je určitě namístě se ptát, co se změnilo. Nesnižují tyto ad hoc úpravy důvěryhodnost celých vašich predikcí? Navíc samozřejmě toto snížení a zastropování by mělo mít významný dopad na propočty finanční udržitelnosti důchodového systému. Jenže opět jako v tom předchozím případě, nemáme žádné analýzy. Já to tedy chápu tak, že dnes již po létě tedy to poloviční tempo nevadí. Staly se vaše minulé tvrdé a nezpochybnitelné argumenty a výpočty neplatnými? Není to spíše tak, že i změny udržitelnosti veřejných financí jsou založeny na veličinách, jako je porodnost a očekávaná migrace, kde změna výpočtu o desetinné místo má zcela zásadní efekt? A vy prostě ta čísla jenom nevíte?

A proto samozřejmě nejenom mě zaráží, jak vláda Petra Fialy v této otázce postupuje. Na jednu stranu tvrdí, že bez navrhovaných opatření důchodový systém zkolabuje. Straší širokou veřejnost, že člověk má pocit, že Česko je demografickým peklem v celé Evropě. Přitom v řadě ukazatelů jsme na tom v tom evropském srovnání relativně dobře a jsou tady již země, které jsou na tom demograficky mnohem a mnohem hůře než my, a přesto samozřejmě jejich systémy fungují.

Na druhou stranu tyto návrhy neustále měníte, upravujete. Jak tedy mají ty miliony našich občanů, kterých se to dotkne, věřit, že skutečně víte, co děláte? Neusvědčujete spíš vlastně tím vaším přístupem sami sebe z nekvalitní práce? Jak máme věřit, že na důchody nebude, když tady od vás během prvního a druhého čtení slyšíme tolik protichůdných argumentů a vidíme tolik změn postojů.

Penzijní reforma by měla být zásadní pro každého z nás, ovlivňuje naši budoucnost a samozřejmě i budoucnost celé naší společnosti po další desítky let. Pracující občané musí vědět, že se mohou spolehnout na to, že odvody, které státu platí, jim zajistí odpovídající životní úroveň v době, kdy již nebudou schopni pracovat. Často slyším, že to spoléhání na stát je nezodpovědné. To tady musím odmítnout. V žádném případě, jde totiž o zajištění nějaké základní sociální jistoty. Tady nejde o žádný milodar v podobě penze, tady jde o finanční prostředky, které si samozřejmě ti penzisté svou prací během dlouhých let zasloužili. Naše generace ostatně buduje na tom, nebo staví na tom, co oni vyprodukovali. Občané potřebují věřit, že systém, kterému přispívají, jim v budoucnu poskytne to, co jim bylo slíbeno. Samozřejmě toto všechno je součástí nějakého sociálního smíru.

Navíc mě mrzí, jak se dnes ty generace rozdělují tím, že se mladým tvrdí, že doplácejí na tu starší generaci. Samozřejmě to je něco podobného, jako byste slyšeli, že zdraví doplácejí na nemocné. Že ti, co vystudují jenom střední školu, doplácejí na ty, kteří studují veřejné vysoké školy. Že ti, kteří nemají auto, doplácejí na ty, co cestují po dálnicích. Je to samozřejmě, samozřejmě nesmyslné.

Co nám tedy dnes vláda předkládá, opakuji, není reforma, je to nějaký koktejl nesourodých nápadů, často protichůdný, které nemají společný cíl, ani nějaký smysluplný plán. Navíc to, co bylo původně slíbeno, tedy spravedlivé a férové penze, se v tomto návrhu vůbec neodráží.

Náš pohled na zajištění důstojných penzí budoucích seniorů je dlouhodobě naprosto odlišný od pohledu vlády Petra Fialy, a jak už jsem to tady zmiňoval, vláda Petra Fialy jenom spoléhá na to, nazveme to nějak něco jako účetní pohled, kdy věří, že vyšší věk odchodu do penze problémy vyřeší. Jenže samozřejmě tady dnes nikdo z nás netuší, jak bude vypadat trh práce a česká ekonomika v horizontu nějakých třiceti, padesáti let. A samozřejmě tím nechci říct, že se nemáme na ty nadcházející změny nějakým způsobem připravovat, samozřejmě to je úplně naopak.

Dnes je právě naprosto klíčové dostat do toho systému, už jsem to taky zmiňoval, nějaké nové finanční prostředky. Tady je nutné udělat vše pro posílení budoucích příjmů veřejných rozpočtů, udělat vše pro vybudování ekonomiky postavené na přidané hodnotě a dlouhodobému růstu HDP, tedy na produktivitě práce, která musí rychleji, která musí růst rychleji než demografické změny. Musíme podporovat automatizaci, digitalizaci, je potřeba investovat do kvalitních vysokých škol, a nejenom do těch škol chrlících tituly bez přidané hodnoty, je třeba budovat ekonomiku, která bude fungovat bez nějakých steroidů v podobě nesmyslných dotací, nutné podporovat české firmy a podniky, které nebudou odvádět miliardy na svých dividendách mimo Českou republiku, ale naopak je budou investovat zpět v České republice. Musíme bojovat se šedou ekonomikou, musíme udržet nízkou nezaměstnanost. Všechna tato opatření samozřejmě se v dlouhém období projeví i na růstu příjmů státního rozpočtu, a tedy na zlepšení udržitelnosti celého systému.

Za druhé je to za mě ještě věc možná důležitější, a to je změna v rámci kapitálových trhů. Jedním z významných neduhů české ekonomiky jsou nedostatečně rozvinuté kapitálové trhy. Můžeme zde samozřejmě diskutovat, jak velkou váhu to má nějakým způsobem naše komunistická minulost, kuponová privatizace z devadesátých let, nebo současné chybně nastavené financování penzijních fondů, které de facto investují v podstatě jenom do státních dluhopisů. Faktem je, že tato nízká dynamika kapitálových trhů českou ekonomiku bolí. Vůbec nevyužíváme potenciál, který máme. Nemalé finanční zdroje, které mají občané uložené například v důchodových fondech, by podle mého názoru mohly být investovány mnohem efektivněji, než jsou v současnosti, a to jsou všechno samozřejmě dodatečné prostředky pro budoucí důchodovou reformu nebo pro skutečnou, skutečnou důchodovou reformu.

Základem tedy musí být vytvoření nějakého kapitálového pilíře, kde si bude alespoň část mých vrstevníků spořit na penzijní věk. Je potřeba vyčlenit finanční prostředky ze státního rozpočtu a motivovat tuto generaci pracujících lidí. A samozřejmě to už k tomu, abychom k tomu přistoupili, tak včera už bylo pozdě.

Navíc za mě je podmínkou zachování možnosti nějaké dlouhodobé udržitelnosti, aby občané tyto prostředky nemohli vybrat jednorázově, protože když si je budou moct vybrat najednou, tak nejde o žádný spořicí nástroj, ale ani tedy o ten důchodový pilíř.

A možnou motivací může být právě například možnost, že by tyto úspory byly předmětem dědictví, například si umím představit, že by tento pilíř byl konstruován, takže bude vyplácet anuitu dopředu stanovený počet let po odchodu do penze, já nevím deset, patnáct, dvacet, přičemž v případě úmrtí by příjemci byli vypláceni z této anuity nebo by to vyplácení bylo převedeno v rámci dědictví na pozůstalé, tedy například anuita by měla být vyplácena po dobu 15 let, ten penzista budoucí by osm let strávil v penzi, následně umřel, a zbylých sedm let bude anuita vyplácena pozůstalým. Tohle všechno samozřejmě jde, je to otázka nějaké pojistné matematiky a nějaké snahy skutečně řešit ten problém, motivovat mojí generaci k tomu, aby si byla ochotna spořit na důchodový věk.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, my potřebujeme důchodovou reformu, která bude vycházet z reálných potřeb lidí, která bude reflektovat změny na trhu práce, technologický vývoj a zároveň zajistí, že se občané mohou spolehnout na to, že po desítkách let práce budou mít zasloužený a důstojný odpočinek v důchodu? To je samozřejmě naše povinnost vůči našim občanům a i vůči budoucím generacím. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Dovolím si vás všechny pozdravit, vystřídali jsme se s kolegou a poprosil bych dalšího připraveného poslance do obecné rozpravy, pana Lubomíra Wenzla. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, úvodem trošku mě mrzí, že naše argumenty tady nechtějí slyšet poslanci za dnes i čtyřkoalici, jestli se nemýlím, z výboru pro sociální politiku, vaším prostřednictvím, je tady připraven pan Vojtko, a jestli to je také způsobeno tím, že je také přihlášen do rozpravy.

Ale každopádně k tomu projednávanému bodu této mimořádné schůze, druhé čtení novely zákona o důchodovém pojištění, bych se i já chtěl krátce vyjádřit. Zase není moc jasné, proč vůbec k tomuto projednávání tohoto bodu byla vlastně zvolena forma mimořádné schůze, proč to nebylo zařazeno na bod řádné schůze, ale budiž. Mnohé již bylo zmíněno mými předřečníky, a proto své vystoupení zkrátím a zmíním některé skutečnosti ve skutečnosti, které nechci, aby v této proběhlé debatě zapadla.

Úvodem si dovolím citovat: "Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů. Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu, zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu, inspirována zahraničními zkušenostmi. Zachováme a budeme podporovat soukromé penzijní spoření, dále vylepšíme informace o předpokládané výši důchodu v důchodové kalkulačce včetně možností doplňovat podklady online a zjistit si údaje o odpracovaných letech včas." Tak bych mohl pokračovat dál.

V rámci této citace jsem vycházel z podkapitoly důchodový systém, kapitoly sociální a rodinná politika a ze zdroje upravené a schválené vládou Petra Fialy 1. března 2023 programového prohlášení vlády České republiky. A co z citované pasáže tohoto prohlášení, prohlášení vlády České republice platí dnes, myšleno co nám je dnes předkládáno 3. října 2024, jaká je realita?

V případě přijetí této novely se prodlouží věk odchodu do důchodu. Věk odchodu do důchodu se prodlouží na základě delšího věku dožití naší populace. Ano, je pravda, že věk dožití se prodlužuje, ale zásadním faktorem jsou současné možnosti naší dosud kvalitní zdravotní péče pro občany. Naše populace se totiž nedožívá vyššího věku zcela zdravá. Po šedesátém roce života velké procento lidí trpí chronickými onemocněním, především civilizačním. Hypertenzí, cukrovkou ischemickou chorobou srdeční, nemocemi pohybového aparátu.

Berou léky, docházejí na pravidelné lékařské kontroly, jsou častěji v pracovní neschopností, v jejich případě jsou i častější hospitalizace v důsledku jejich nemocí. Obecně vyplývá, že tito lidé už nemohou podávat pracovní výkon srovnatelný s mladší, zdravou populací.

Prodloužení potřebné doby pojištění je další ranou pro pracující. Představte si situaci, kdy někdo celý život pracuje v těžké manuální práci, je vyčerpaný a těší se na důchod. Teď mu ale vláda touto novelou zákona říká: musíš pracovat ještě déle. A pokud o práci přijde, má smůlu, bude mít nižší důchod. Chtěl bych uvést příklad. Žena pracuje jako zdravotní sestra, těší se na zasloužený odpočinek po letech služby ve zdravotnictví, nyní ale zjistí, že kvůli změnám ve valorizaci a předčasných důchodech bude muset pracovat déle a za horších podmínek. Místo toho, aby se těšila na klidné prožití stáří, je nucena pokračovat v práci, přestože je fyzicky i psychicky vyčerpaná. Jsou další fyzicky a psychicky náročné profese, například řidiči z povolání - řidič autobusu, kamionu má pracovat do 67 let.

Hnutí ANO je proti zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let. Navrhované navyšování je nespravedlnost na našich budoucích důchodcích. Věk odchodu do důchodu by měl být navázán na věk dožití ve zdraví, ne na celkový věk dožití. Vláda však chce, aby se důchodový věk zvyšoval podle průměrného věku dožití, a to je přece nesmysl. Věk dožití ve zdraví - ve zdraví - je u mužů zhruba 61 let, u žen 62,5 let. Opravdu chceme, aby lidé pracovali až do doby, kdy už se skoro neudrží na nohou? Vláda tímto svým návrhem ignoruje strukturální změny a hází přes palubu mladší generaci (generace?). Tento návrh neposouvá Českou republiku směrem na západ, kam bychom se - a všichni si to jistě přejeme - přáli dostat.

Pokud se opravdu chceme bavit o důchodové reformě, musíme se dívat na dlouhodobá řešení, která budou spravedlivá, ale spravedlivá pro všechny generace. Zdroje na důchody jsou, to je zásadní. Pětikoalice se snažila, dnes čtyřkoalice se snaží ve společnosti vyvolat dojem, že není kde brát. Je ale otázkou, jak se k dané problematice na závěr postaví, jak budou hlasovat poslanci, dnes již bývalí koaliční poslanci Pirátské strany, ti přece u toho vzniku byli, této - dle vlády - reformy, podle nás dílčích změn v systému.

Vláda musí ale také myslet na příjmovou stránku rozpočtu a umět efektivně vybírat daně. Současná vláda v tomto směru směru zcela selhává. Podle studií podíl šedé ekonomiky v České republice činí přibližně 10 % HDP. Důsledným bojem proti šedé ekonomice, lepším výběrem daní a snížením provozních výdajů ministerstev by mohly být přineseny potřebné prostředky do systému. Kdyby se vláda více soustředila na efektivní správu příjmů, nemuseli bychom dnes řešit, kde vzít na důchody.

Abych to shrnul, je nám předkládán návrh, který je nespravedlivý a nepromyšlený. Je to snaha zalátat rozpočet na úkor těch nejzranitelnějších, seniorů. Místo toho, aby se vláda zaměřila na skutečnou reformu tak, jak říká ve svém - i upraveném - vládním programovém prohlášení, reformu důchodového systému, přichází s návrhy, které jsou asociální a neudržitelné. Nestrašme, prosím, občany tím, že na důchody nebude, je přece povinností vlády zajistit, aby důchody byly udržitelné a spravedlivé.

Starší občané často čelí finančním obtížím a mají omezené možnosti generovat dodatečné příjmy. Snížení důchodu jen přelije požadavky z důchodového systému na pomoc sociální. Místo toho, aby vláda poděkovala důchodcům za jejich přínos pro naši společnost, staví svými rozhodnutími mezi generace příkopy. Není správné přece šetřit na důchodcích, kteří celý život pracovali a odváděli i často nemalé prostředky do systému. Je čas, aby se vláda probudila a začala skutečně řešit problémy důchodového systému, nikoliv jen hledat krátkodobé úspory na úkor těch nejzranitelnějších. Naše budoucnost nesmí být založena na okrádání těch, kteří se zasloužili o naši společnost. Proto nemohu zvednout ruku pro přijetí novely tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím další řádně přihlášenou, a to paní poslankyni Moniku Obornou. Máte slovo.

 

Poslankyně Monika Oborná: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se i já vyjádřila k tomuto tisku velmi krátce. Já jsem ten projev v průběhu těch dvou dnů upravila, protože jak už říkal můj předřečník, tady spousta podstatných věcí zazněla, nicméně se domnívám, že jedna podstatná věc je tady trošičku opomíjená, tomu bych se chtěla věnovat ve svém projevu, a to se týká takového trošku připomenutí programového prohlášení vlády, protože já se prostě domnívám, že to není jenom takový nějaký cár papíru, ale že je to dokument, na základě kterého si vláda říká nejenom o důvěru Poslanecké sněmovny, ale je vlastně takovým i souhrnem kroků, které vláda slibuje veřejně splnit, a je tudíž jejím závazkem vůči veřejnosti. Protože jsme tady za ty dva dny tak trošku školeni, jak ty vlády předchozí a hnutí ANO, a co jsme udělali, neudělali, tak já si zde dovolím krátce připomenout programové prohlášení dvou předchozích vlád, ve kterých bylo hnutí ANO, a pak se krátce zaměří na současné programové prohlášení vlády.

Tak tedy vláda Bohuslava Sobotky se v roce 2014 ve svém programovém prohlášení zavázala, že připraví novelu zákona o důchodovém pojištění, týkající se úpravy podmínek pro zvyšování důchodů od roku 2015. Cituji. Vláda ukončí platnost pravidla snížené valorizace důchodů a zjistí, že důchody budou od ledna 2015 opět zvyšovány o 100% nárůst spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy; ustaví odborné komise jak k ukončení druhého pilíře a návrhům změn důchodového systému, tak k návrhu do dlouhodobého systémového řešení rodinné politiky v České republice. V roce 2018 se vláda Andreje Babiše ve svém programovém prohlášení zavázala prosadit novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměr důchodu na 10 % průměrné mzdy. Tím přispějeme, jak se zde doslova uvádí, ke zvýšení životní úrovně lidí s nízkými důchody, kde základní výměra tvoří významnou část důchodů, aniž by byl narušen princip zásluhovosti. Dále se vláda zavázala k zachování pravidla pro valorizaci navázanou na růst mezd a index spotřebitelských cen a novelou zákona upravit navýšení důchodu o 1 000 korun lidem, kteří dosáhnou věku 85 let. Samozřejmě můžeme tady diskutovat o nějakých detailech, nelze však zpochybnit, že oba uvedené vládní sliby ze svých programových prohlášení, v oblasti konkrétně důchodového systému, plnily.

A nyní, což je to důležité, a proto tady dnes jsme, se podívejme, jak je na tom současná vláda premiéra Petra Fialy. V programovém prohlášení z roku 2022 a ve stejném znění i z roku 2023 se uvádí: realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů. Ponechme stranou, že už je polovina roku 2024, už ta druhá, a pojďme k těm zásadnějším slibům.

Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka - pokračuje současné programové prohlášení vlády - bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtů vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraniční zkušenostmi. Vláda se dále zavázala podpořit seniory pracující v důchodovém věku a více jim zohlednit celkové odpracované roky.

A nyní zlatých hřeb programového prohlášení, cituji: zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod. Ano, je to tak, doslova, opakuji: zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod.

Takže já se tímto, dámy a pánové, obracím zejména na poslance vládní koalice s tím, že jestli tedy opravdu ta vládou předložená novela zákona o důchodovém pojištění je ta slibovaná reforma penzí z programového prohlášení, na jehož základě jste vládě vyslovili důvěru, anebo je to vlastně úplně jiná reforma.

Takže na závěr nezbývá než konstatovat, že vláda ve svém programovém prohlášení, a to dokonce i v jeho upravené podobě z března loňského roku, neříkala v nejpodstatnějších věcech veřejnosti pravdu. A dovolím si zde říct, že je to opravdu lež. Potřebná doba pro předčasné důchody se prodloužila, přispívat příbuzným nepůjde, nově přiznané důchody se oproti současnému stavu sníží. Zcela zásadním bodem celé vládní reformy penzí je prodlužování věku pro odchod do penze, o kterém v programovém prohlášení není ani slovo. Nezbývá se tedy ptát, co se od toho roku 2022 nebo 2023 tak zásadně změnilo. Já se domnívám, že válka na Ukrajině určitě neohrozila náš penzijní systém. Takže buď jste prostě veřejnosti lhali, když jste psali své programové prohlášení, anebo jí lžete teď, když předkládáte důchodovou reformu a tvrdíte, že je to jediná možnost, a jinak to prostě nejde. Ať už je pravda jedno, či druhé, tak tento návrh nelze podpořit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. A další řádně přihlášenou je paní poslankyně Marie Pošarová. Máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ráda bych připomněla, že důchody nejsou darem hodného státu nevděčným občanům, ani žádným sociálním příspěvkem z blahovůle vládní vrchnosti, jak to občas prezentuje současná vláda a její ekonomičtí poradci kopající za zájmy zahraničních bank a korporací. Důchody jsou pojistným plněním svého druhu, jelikož občan, mám na mysli senior, pokud žije průměrně dlouhou dobu, nikoliv ani zdaleka na důchodech nedostane zpět to, co do systému důchodového pojištění v době své pracovní aktivity vložil. Nemluvě o tom, kolik peněz vložil do výchovy dětí, pokud je měl. To už ani nehovořím o té části sociálních odvodů, které platí zaměstnavatelé v rámci Evropské unie. Patříme mezi ty země, které odvádí nejvíce. Současní nebo budoucí politici si tedy z povahy věci nemohou s penězi na důchody dělat vše, co se jim momentálně zlíbí. Nejsou to jednak jejich peníze, a hlavně to nejsou ani klasické daně, jejichž alokace je neadresná a nemusí být ekvivalentní, tedy nemusí odpovídat tomu, co poplatník do systému odvedl a vrátil se přímo jemu.

Je třeba si připomenout dřívější data a čísla. Vrátím se do roku 1990. V tom roce činil průměrný starobní důchod 1 763 korun a průměrná hrubá mzda byla tehdy 3 286 korun. Průměrný důchod tenkrát představoval 53 % průměrné hrubé mzdy. Byl tedy vyšší, než je zejména vlivem nezvládnutelné inflace dnes, kdy Fialova vláda tvrdí, že je až moc vysoký a plánuje jej v následných letech různými asociálními úpravami ještě výrazně snížit.

Fialova vláda velice často hovoří o takzvaném důchodovém účtu a o jeho vysokém saldu. Současně, a to platí i pro všechny vlády předchozí, odmítá tento účet - tvořený na straně příjmů vybraným důchodovým pojištěním a na straně výdajů vyplácenými důchody - fakticky oddělit od státního rozpočtu. Tento stav zneužívá současná vláda k tomu, aby mohla tvrdit, že právě důchody a důchodci zadlužují stát, naše děti a naši budoucnost, tudíž je nutné důchody krátit a snižovat. Důchodový účet totiž není plnohodnotným účtem. Je to pouze virtuální účet či spíše podúčet. Kdyby to byl skutečný účet nebo rozpočtový fond, musel by být také samostatně spravován a musel by mít možnost provádět řízené finanční operace a evidovat i výnosy z těchto operací. Můžeme se domnívat, že finanční prostředky na takzvaném fiktivním účtu důchodového pojištění jsou v průběhu roku používány pro krátkodobé operace ve prospěch likvidity dalších účtů a podúčtů státního rozpočtu. Tento důchodový účet pro Ministerstvo vnitra je relativně pohodlným zdrojem likvidity potřebné pro hrazení nejrůznějších rychlých výdajů. Kdyby jej nemělo, muselo by ještě mnohem častěji využívat drahých komerčních krátkodobých úvěrů.

Příjmy ze sociálního, tedy i důchodového pojištění, tvoří zhruba třetinu celkových příjmů státního rozpočtu a jsou také jeho nejstabilnějším příjmem. Je tudíž zcela legitimní požadovat, aby se tento dosud fiktivní důchodový účet stal standardním samostatným účtem se vším, co to obnáší. To by mimochodem mělo být jedno z hlavních témat debaty o velké důchodové reformě. To je ta debata, kterou máme a musíme v souvislosti s důchodovým systémem detailně a vážně vést, nikoliv jak činí vláda: plíživě okrádat všechny příjemce důchodů a ještě si přitom ohýbat zákony a ústavu, jak se to momentálně hodí a zlíbí.

Oddělené financování důchodů by zprůhodnilo hospodaření s vybranými prostředky důchodového pojištění. Umožňovalo by jejich standardní správu i možné zhodnocení a zabránilo by vytváření nejrůznějších mýtů a manipulací. Umožnilo by to i zřízení skutečných individuálních důchodových účtů občanů, kdy by každý účastník důchodového pojištění měl průběžný přehled o svém budoucím důchodu, což by asi byla nejlepší motivace k jejich dalšímu zjištění na stáří a dobrovolnému zvýšení odvodů. Mluvím teď například o často probírané otázce OSVČ. V éře elektronických evidencí a datových schránek by měl mít každý člověk možnost průběžně sledovat svůj aktuální důchodový nárok s odhadem výše jeho výměry na další léta při zachování aktuálního příjmu a mít i přehled o aktuální době odvádění důchodového pojištění. Jsou země v Evropské unii, které to mají. Předešlo by se tím ohromným problémům při žádostech tisíců lidí o důchod, kteří náhle zjistí, že jim do zákonem požadované doby odvádění důchodového pojištění chybí několik let a nemohou jejich doložení již dohledat. To by byl opět důležitý krok, kterým bychom to podpořili - věcný i motivační. Odlehčil by i systém sociálních dávek a pomohl by konkrétním lidem. Zachránilo by to mnohé konkrétní lidské osudy. Toto řešme.

A co naopak udělat musí, jsou zásadní legislativní úpravy, které posílí budoucí příjmy důchodového systému, které hlavně zohlední řádnou výchovu dětí budoucích plátců důchodového pojištění a daní. Současný důchodový systém totiž nijak nerozlišuje mezi plátci a tvrdě znevýhodňuje rodiny vychovávající děti, které jsou budoucími přispěvateli do důchodového systému, protože vedle pojistných odvodů tito rodiče vynakládají miliony korun na výchovu svých dětí na rozdíl od ostatních plátců pojištění. Průběžný důchodový systém je tak tudíž ve skutečnosti financován ze dvou, nikoliv pouze z jednoho zdroje. Tím prvním zdrojem je klasické sociální pojištění. Druhým, skrytým, ale stejně nepostradatelným zdrojem je finanční a osobní investice rodičů do výchovy nové generace plátců důchodového pojištění. Zohlednění tohoto zásadního principu ve vládních důchodových návrzích chybí, přičemž dle kvalifikovaných odhadů stojí výchova dítěte do 18 let v minimální variantě 1,5 milionu korun.

Na závěr bych chtěla říci, že pokud nevyřešíme vyšší porodnost, jsou veškeré změny nedostatečné a neúčinné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a poprosím pana poslance Martina Kuklu.

Ještě mezitím načtu jednu omluvu. Pan ministr Martin Dvořák - od 16 hodin z pracovních důvodů. A máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych také krátce vystoupil v této rozpravě o důchodech. Vládní koalice zde hovoří, že projednáváme důchodovou reformu. V zásadě jde jen o další pokus, jak vyřešit rozpočtové problémy České republiky přes důchodový systém. Nejedná se o velkolepou nazývanou důchodovou reformu. Jde jen o parametrické změny. Změny v penzijním systému, které vláda navrhuje, jen dokazují, že jí jde jen o škrty a šetření na důchodcích.

Vláda tvrdí, že zajištění důstojných penzí pro naše občany je pro ni priorita. To ale není vůbec pravda, protože priority jsou tu pro vládu úplně jiné. Však se můžeme podívat, co za posledních pár let dělala. Posiluje zbrojení, vyvážíme ve velkém zbraně na Ukrajinu. Tam jdou velké peníze. A v uvozovkách šetříme na našich důchodcích a říkáme, že tento systém je neudržitelný.

MPSV na příkladu rozpočtu pro rok 2050 ukazuje, jaký dopad budou mít nyní navržené změny. Například prodlužování věku odchodu do důchodu má mít dopad úsporu 1,2 % HDP.

Přitom ale podíl důchodového systému na HDP je u nás oproti mnohým západním zemím už dnes významně nižší a ony mají navíc mnohem vyšší celkové HDP. Výdaje systému jsou tedy relativně nízké, ale vláda je chce seškrtat ještě více. U tohoto ukazatele se tak myslím velmi dobře můžeme podívat, jak je to v ostatních zemích, kolik dávají ostatní okolní státy z HDP: Itálie 15,9 %, Řecko 15,7 %, Francie 13,6 %, Rakousko 13 %, Polsko 10,6 %, Německo 10,2 %, Maďarsko 8,5 %. No a Česká republika nějakých 7,7 % HDP. Neplatí, že s odchodem silných populačních ročníků by výdaje stouply natolik, že by byl systém celkově neufinancovatelný. V době odchodu populačně silných takzvaných Husákových dětí do důchodu stoupne dočasně podíl veřejných výdajů na HDP dle Národní rozpočtové rady na 11,5 %, což je ale stále méně, než vydávají země, jako je například Rakousko, Francie nebo Itálie.

Jedná se o další z řady porušených slibů vládní koalice, neboť v listopadu roku 2022 premiér Fiala deklaroval, že věk odchodu do důchodu se zvyšovat nebude. Navrhované navyšování považuji za nespravedlnost na našich důchodcích. Není možné, aby věk odchodu do důchodu byl navázán na věk dožití. Měl by být vázán na věk dožití ve zdraví. Koalice tvrdí, že úpravou valorizace předčasných důchodů zatáhla za záchrannou brzdu. Ale tímto jen opět potvrdila, že nemá ráda důchodce, a v zásadě je okradla.

Důchodová reforma v okolních státech. Když se podíváme, jak to dělají tradiční státy Evropské unie, tak se můžeme podívat například, jak to udělali ve Švédsku, Norsku, Německu nebo Holandsku. A nyní místo toho, aby se pan ministr Jurečka inspiroval, tak přichází se svou variantou, která je opět řečena metodou nejjednoduššího způsobu, je šitá horkou jehlou a necitlivě absentuje v ní jakékoliv komplexní řešení.

Kdyby šlo o skutečnou reformu, tak řešíme další možné řešení, jako jsou třeba nové typy zdanění kapitálové či majetkové. O nich však pan ministr Jurečka nemluví, a to i přesto, že jsou doporučovány různými experty, expertkami. Tyto daně by přitom průměrného člověka ovlivnily minimálně, ale zároveň by mohly důchodový systém podržet v běhu bez nutnosti změnit životy většiny populace. V zásadě se vláda rozhodla ignorovat nutnost strukturálních změn a hodila přes palubu mladší generaci, která tento problém ještě tak nevnímá.

A proto já s tímto návrhem nemůžu rozhodně souhlasit. Mluvil jsem s tisíci lidmi na Vysočině a lidé jsou velmi zklamaní, co tady navrhuje pan ministr Jurečka za KDU-ČSL, protože si myslíme, že tento systém a tento návrh je neudržitelný. Já z vlastní praxe vím, a říkal jsem to tady několikrát, pracoval jsem ve velké nadnárodní společnosti, a ti lidé, kteří pracují na třísměnný provoz, tak nejsou schopni tuto práci vykonávat do 72 let nebo aspoň většina z nich. A tato firma přišla s takovým sociálním návrhem, okoukala to v zahraničí a de facto to přinesla do České republiky. A ten systém, který už tady v České republice je, je takový, že lidé nastoupí právě v těchto směnných provozech do takzvaného předdůchodového systému. A co to znamená? Chodí do práce 50 % času, to znamená 50 % zeitconta nebo časového konta a berou 100 procent mzdy, aby jim právě ulehčila.

Takže já tento návrh rozhodně nemůžu podpořit, protože vláda zde opět hodila ty nejslabší přes palubu a mladým řekla: vy už žádný důchod mít nebudete.

Děkuji. (Slabý potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a poprosím pana poslance Viktora Vojtka. Máte slovo.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, dámy a pánové, dovolte i mně, abych tady vystoupil k aktuálnímu sněmovnímu tisku 696, zkráceně k něčemu, čemu se říká důchodová reforma. Já celkem pečlivě poslouchám tu debatu od včerejška, samozřejmě jsem ji sledoval i tak, jak jsme byli v prvním čtení, a hned na začátek se pokusím vám připomenout několik základních cílů, na kterých asi, doufám, bychom se mohli i nějakým způsobem shodnout, které chceme tímto způsobem řešit.

První z nich je nějaká zásadní nebo základní finanční udržitelnost důchodového systému. Velmi jednoduše; náš důchodový systém je postaven prostě na tom, že ti, kteří pracují, odvádějí ne malou část svého příjmu. Všichni si můžou spočítat, kolik se odvádí u nás na sociálním pojištění, to fakt není málo, na výplatu důchodů. Ti, kteří jsou v důchodu, tak okamžitě tyhle peníze dostávají. Je to takzvaně průběžný systém, vymyslel se už za Bismarcka a funguje v podstatě velmi dobře za jednoho předpokladu, že těch, kteří pracují, ve vztahu k těm, kteří pobírají důchod, je nějaké dostatečné množství a že se také rodí hodně nových dětí.

Řekněme si popravdě, že po nějakých více než 100 letech, kdy tenhle systém fungoval nějakým způsobem jak vedle nás v Německu, v Rakousku, tak u nás tady v českých zemích, tak tyhle podmínky, které byly na tom začátku, už zdaleka neplatí. Když se začínalo, tak to bylo někde šest pracujících na jednoho důchodce. Teď jsme aktuálně okolo nějakých tří. Když se podíváme na tu projekci, která vychází od demografů, tak se budeme pohybovat na poměru někde okolo dvou v těch nejhorších letech.

Čím je to dáno? Je to dáno něčím, co už teď nezměníme. V devadesátých letech se tady prostě situace velmi výrazně změnila, najednou už jsme měli svobodu a mohli jsme začít cestovat. Určitě byla dostupnější i antikoncepce. Tohle všechno dohromady funguje tím stylem, že porodnost, která tady měla být v těch letech, aby pomohla vyrovnat ten demografický pokles, tak tady prostě nebyla. A tohle se nějakým způsobem prohlubuje ještě dál. Není to čistě český fenomén, je to stejný trend, který vidíme v podstatě ve všech vyspělých zemích, které jsou kolem nás. Jako můžeme řešit, můžeme samozřejmě porodnost podporovat, ale i kdybychom se stavěli v tuhle chvíli v České republice na hlavu, tak abychom tenhle výkyv demografický, který tady za sebou máme, vyrovnali, tak by to znamenalo, že v průměru by každá žena měla mít tři děti, což je dvojnásobek současného stavu, který teď máme. Já se přiznám, že neznám, fakt neznám žádnou politiku, kterou bychom mohli na úrovni státu zavést, která by tohle dokázala udělat. Fakt ne. Fakt ne.

Takže tohle je za mě nějaká danost, se kterou se musíme vypořádat, a v okamžiku, kdy víme, že se nám tyhle poměry už nezmění porodností, tak co nám zbývá? Zbývá nám nějaká migrace. Chceme migraci? Ptám se jako schválně vás i kolegů z opozice. Je to jedno z velkých témat, které tady politicky probíráme. Nikde jsem od vás neslyšel, že byste řekli: vyřešíme důchodový systém tím, že sem dostaneme další lidi z jiných zemí. Máme tady poměrně velkou ukrajinskou komunitu, která se velmi, myslím si, velmi dobře v celkových číslech začleňuje. Určitě nám v tom trochu pomůže. Ale určitě tady nechceme nějakou masovou migraci, nechceme si vyzkoušet to, s čím některé další země, které jsou kolem nás, se více či méně potýkají.

To znamená, že porodností ani migrací pravděpodobně tenhle problém nemůžeme řešit. Co nám zbývá? Protože pořád je to víceméně jednoduchá rovnice.

Máme ty, kteří přispívají, a máme ty, kteří z toho systému pobírají. A těch, kteří pobírají, bude v budoucnu více než těch, kteří do něj přispívají. A když budou prostě nastaveny stejně ty poměry, tak prostě máme nějaký problém. Jak ho můžeme řešit? Buďto ho budeme řešit tím způsobem, že měníme ten poměr, jedno z těch opatření je právě ten věk odchodu do důchodu, o kterém tady diskutujeme. A opět, když se podíváme do všech zemí, které mají stejný problém, jakým způsobem ho s tím průběžným systémem řeší, co najdeme? Všechny nějakým způsobem zasahují do věku odchodu do důchodu.

Má to ještě jeden aspekt, který vy jste tady mnohokrát zmiňovali, že to nebude fungovat, že nastane situace, kdy tihle budoucí důchodci budou spadat do nějakých sociálních systémů. No, ale ona bude spadat i v tom druhém případě, pokud nebudeme posunovat věk odchodu do důchodu a budeme chtít ten systém ufinancovat, tak to znamená, že ty důchody budou muset být výrazně nižší. Já jsem si to schválně dneska počítal. V tuhle chvíli máme průměrný důchod v České republice někde kolem 21 000. Nevím jestli, kolegové, víte, jaký je průměrný důchod na Slovensku aktuálně, jestli máte někdo nějakou představu. Je to asi 17 000. Jasně, v poměru k jejich průměrným mzdám je ten poměr na Slovensku velmi podobný, jako máme my teď v České republice. Kdybychom ten problém důchodového systému, a řekněme si, že to je opravdu finanční problém nějaké finanční udržitelnosti, který musíme řešit, protože důchody u nás chtě nechtě dělají 30 % prostě státního rozpočtu, tak nemůžeme nad tím zavřít oči. Kdokoliv je trochu zodpovědný, tak přece nemůže říct, ale to nás nezajímá, vyřešíme to jinak. A já se k tomu ještě vrátím, jaké to má ještě další aspekty. Když tohle všechno tam prostě zohledníme, tak to nějakým způsobem finančně musíme řešit a ten dopad, kdybychom to neřešili i nějakou úpravou věku, tak by byl zhruba takový, že bychom se dostali na ty důchody, které jsou na Slovensku. Znamenalo by to reálný pokles výše důchodů někde na úroveň 17 000 korun.

A co z toho vyplývá? Z toho vyplývá to, že těch, kteří by se dostali do nějakého sociálního systému a problémů, by bylo ještě více. A tohle všechno jsou navíc jako plošná opatření, která fungují úplně pro všechny. A když si tady kolegové stěžujete, že pro nějakou část důchodců to znamená, že si jdou na Úřad práce žádat o nějaké dávky, to výší těch důchodů, těch plošných důchodů, fakt jako nemůžeme řešit, protože když je to třetina rozpočtu a budeme to řešit plošně, co se stane? No, jako znamená to, že ten deficit prohloubíme opravdu fakt jako brutálním způsobem a celou tu situaci zhoršíme.

Takže připomínám ty cíle, prostě finanční udržitelnost, a pokud chceme, aby i ty příjmy byly co nejvyšší, tak prostě se pohybujeme v nějakých mantinelech. Nebo si řekneme teda na rovinu, fajn, nezajímá nás to, budeme se jako zadlužovat. Anebo to budeme financovat z jiných zdrojů? Jaké jiné zdroje má státní rozpočet? Jenom daně. A stejně to nakonec na někoho dopadne.

Druhá poznámka. Velmi často tady probíhá nějaké srovnání s jinými důchodovými systémy, ať už okolních zemí, případně podílu na hrubém domácím produktu. Jenom připomenu několik věcí, které už jsem říkal tady při prvním čtení. Český důchodový systém znamená, že důchodci u nás neplatí zdravotní pojištění a neplatí z něj ani daň z příjmu. A porovnávat tohle jednoduché číslo, kolik se vyplatí na důchodech oproti jiným zemím, prakticky znamená, že tam, kde z toho platí tu daň z příjmů, a tam, kde z toho platí třeba to zdravotní pojištění, případně ještě nějaké další odvody, tak vlastně tohle všechno tam mají započítáno, ale ten státní rozpočet to někde dostane. U nás to takhle není, je to vlastně jako čistý příjem. A proto spíš nabádám k tomu, když už někdo takovéhle srovnání dělá, tak aby si aspoň uvědomil, že tam tyhle rozdíly jsou a jsou velmi zásadní. Je to v zemích, jako je v Německu, je to stejně tak v Rakousku. A ten rozdíl je potom opravdu velký. Kdybyste to chtěli spočítat správně za Českou republiku, tak si nevezmete jenom těch 8 % HDP, ale připočítáte k tomu všechny tyhle další efekty, včetně odvodů za státní pojištěnce, které připadají na důchodce a tak podobně.

Takže máme tady nějaký cíl, nemáme příliš velký manévrovací prostor, co s ním dělat.

A protože je to 30 % rozpočtu, 700 miliard, nejsou to úplně malý peníze, který bychom jednoduše mohli vzít prostě někde jinde. Zároveň tohle všechno řešíme kvůli tomu, že nám stárne populace a že se pořád mění podíl těch, kteří pracují, oproti těm, kteří budou v důchodu, zároveň se zvyšuje celkový věk populace a v tom důchodu trávíme jako populace také větší a delší dobu. A tady je dobré si říct, že tohle není oddělený problém, to, co řešíme tady u důchodů, tak je jenom jedna část toho problému, a že zároveň s růstem počtu důchodců také bude narůstat tlak na sociální systém a sociální služby, bude narůstat významným způsobem tlak na zdravotnictví a to všechno mimo jiné bude také znamenat to, že když máme nastaveno to, že důchodci jsou státní pojištěnci i co se týče zdravotního pojištění, tak stát bude muset vynakládat více peněz na ně jako státní příspěvek, budou muset se ale udělat také větší investice do kapacit. Budeme potřebovat nějaký obslužný personál. Těch věcí, které jsou s tím spojené, je celá řada.

Vím, že mi určitě vyčtete, že tady říkám něco, co jsme teda měli řešit i v souvislosti s důchodovou reformou. A já vám na to můžu odpovědět už možná dopředu. To jsou samozřejmě věci, které se řeší paralelně s tím, a musíme je řešit a musíme se k nim postavit jako společnost i jako politici nějakým způsobem čelem. Nicméně z toho také vyplývá, že každý ten systém musí fungovat v nějakých mantinelech, v nějakých mezích. A tady ty meze pro důchodový systém z hlediska nějakého jeho deficitu, pokud chceme být zodpovědní, tak bychom si měli říct, a měli bychom si říct, kdy to je ještě v pořádku. Doporučení odborníků, ekonomů, kteří se tímhle zabývají, tak je, aby to bylo někde kolem 1 % HDP maximálně za rok. To je v současném vyjádření někde kolem 35 miliard korun. Všimněte si, jak to vycházelo v minulých letech. To bylo způsobeno něčím jiným, nikoliv demografií, ale byly to částky, které to vysoce přesahovaly. A můžeme čekat, že kdybychom nic neudělali, tak jenom opět připomenu, že se tady budeme pohybovat někde na částkách, které budou výrazně tohle přesahovat. A teď jsem možná řekl to číslo špatně.

Co bych k tomu ještě chtěl říct? Proč to musíme řešit teď? Tahle otázka tady myslím taky několikrát zazněla, že to můžou řešit nějaké další vlády, protože to nastane až v roce 2056, 2060, to je vzdálená budoucnost, nejsme schopni to teďka dohlédnout. Ano, já naprosto souhlasím s tím, že v tuhle chvíli určitě nevíme, jak bude vypadat trh práce a jak budou vypadat další věc v roce 2056, ale vidíme nějaké dlouhodobé trendy, víme, kolik lidí se nám narodilo a kolik z toho vyplývá, že se pravděpodobně narodí nejvíce, podotýkám, v nějakých dalších letech. Bylo by opravdu velmi nezodpovědné říct, že se budeme dívat na budoucnost jenom skrze růžové brýle a myslíme si, že se to nějak vyřeší samo, když víme, že ten problém prostě za stávajících trendů a našich znalostí znamená, že ten deficit bude velmi výrazný, někde na úrovni třeba až 5 % HDP a že to samé bude ve zdravotnictví a to samé bude v sociálních službách. Spočítejme si to dohromady, co to jako znamená pro ten státní rozpočet, co to znamená pro občany České republiky, co to znamená pro daně, pokud chceme ten deficit nějakým způsobem ufinancovat.

 

 

 

Není to úplně hezký obrázek. A pokud budeme odkládat to řešení, co se stane? Místo toho, abychom to řešili nějakými pozvolnými změnami, na které je možné se přizpůsobit, a když se podíváme na to tempo jeden měsíc pro jeden populační rok, tak jak je to teď aktuálně navrženo, tak jak už to tady bylo diskutováno, když se podíváme na to, jakým způsobem se mají měnit výpočty nových důchodů, to jsou pořád relativně malé pozvolné změny, které nevyžadují to, abychom z roku na rok udělali drastické opatření. A proto nám vyčítáte, někdy že tady říkáme něco o řeckých scénářích. A víte, co se tam stalo? Tam se prostě dostali do takové situace, že museli z roku na rok udělat opatření o nějakém snížení o 50 %. Dobře, nebylo by to třeba 50 %, když to odložíme o 10 let, ale mohlo by to být 20 %.

Co je lepší? Já jsem přesvědčen, že je mnohem lepší, když ty změny budeme prostě dělat pozvolnější. Dobře si je načasujeme a budeme vědět, že jsou s nějakým předstihem. A ta situace, když se ukáže nakonec, že je lepší, tak já neznám osobně politika, neznám ani vládu, která by takovéhle situace prostě nechtěla využít k tomu, aby vypadala lépe. Já být v takové situaci, tak jako určitě ta pravidla prostě uvolním jako politik. Je to něco, za co mě každý pochválí. Proč bych něco takového neudělal? A představovat si, že teď, když něco zpřísňujeme, nastavujeme, že to děláme kvůli tomu, že chceme někomu ublížit - naopak, my se chceme připravit na budoucnost, o které něco víme, ale spoustu toho nevíme. A chceme být připraveni i na ty scénáře, které nebudou úplně optimistické a nebudou s těmi růžovými brýlemi, o kterých jsem mluvil před chvílí.

Takže tohle všechno jsou pro mě argumenty, proč bychom měli nějakou takovouhle reformu předkládat, proč ty parametry bychom měli měnit. Můžeme se samozřejmě bavit o technikáliích, jestli to děláme úplně správně a srozumitelně. A tam já tu debatu jako velmi beru, myslím si, že v tom prostě i ten deficit my jako koaliční a vládní politici určitě v lecčems máme, že se nám to nepodařilo třeba vysvětlit úplně srozumitelně. Ale určitě jsme byli otevření se prostě bavit o tom, jak by ty změny měly vypadat. A já osobně jsem inicioval to jednání s Českou demografickou společností, abychom si vyjasnili jejich argumenty, věděli jsme, proč navrhují změnu toho tempa, jakým způsobem, a vedlo to k nějakému výsledku a i koaliční shodě nad tím, jak to má vlastně vypadat, jak se to má pozměnit. Prostě proto, že ten návrh byl správný a měl hlavu a patu.

Mě trochu mrzí, že nějaké takovéhle návrhy jsme neslyšeli od opozice, a nechci tady sklouznout k lehkému kritizování a vím, že řada z vás i třeba v důchodové komisi i jinak při debatách se tímhle tématem zabývala, ale bohužel vždycky z toho vyplývaly věci a opatření, které spíš ten deficit prohlubovaly, než že by tu situaci, kterou máme prostě před sebou, nějakým způsobem řešily.

Nechci v tomhle směru na budoucnost koukat tak, že ještě není šance na tom něco udělat. Myslím, že řada lidí, kteří jsou v této místnosti nebo se na to jenom dívají, tak třeba ponesou nějakou odpovědnost za politické rozhodování v příštím volebním období. A jenom bych rád apeloval v tomto směru na vás, abyste opravdu přihlíželi k nějakým argumentům a viděli jste ten vývoj v čase a to, co se může stát špatného a nesklouzli k tomu jednoduchému po nás potopa.

Vedle toho, co jsem říkal teď, a omlouvám se, trošku jsem se rozvášnil. Pro mě téma důchodové reformy je nejenom zajímavé, ale je to něco, nad čím jsem strávil teď posledních několik let své práce. Tak ještě tady krátce představím svůj pozměňovací návrh, který potom načtu v podrobné rozpravě. Je to vcelku technická záležitost, která se snaží optimalizovat to, jakým způsobem státní správa přistupuje k důchodům u profesí, které typicky tvoří třeba ozbrojené složky a podobně. A ten návrh v principu spočívá v tom, aby místo toho, aby to bylo roztříštěné a tak jako tady v tuhle chvíli, aby si to řešilo zvlášť Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, tak aby se to všechno sjednotilo jako agenda pod Ministerstvem vnitra. To odůvodnění potom řeknu dále, je samozřejmě i písemně u toho pozměňovacího návrhu. Nicméně myslím si, že je z toho zřejmé, jsou to důchody, a samozřejmě z toho i vyplývající data, která se týkají ozbrojených složek, mají mít samozřejmě trošku jinou váhu nebo má se s nimi jinak pracovat než v případě úplně běžných občanů. To je správné, ale taky nemá úplně smysl, aby si to řešil každý resort sám. Takže tolik k tomu mému pozměňovacímu návrhu.

Vidím, že jsem vzbudil váš zájem. A přibyly tady i některé, a dokonce už pět, některé faktické poznámky. Já se pokusím na ně případně reagovat, ale nechtěl jsem předtím reagovat příliš o faktických poznámkách, protože jsem si říkal, že si to schovám na nějaký ucelenější projev. Takže děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče, máme zde v tuto chvíli pět faktických poznámek. Jako první pan poslanec Mašek, poté se připraví pan poslanec Lang a poté paní poslankyně Peštová. Následovat bude pan poslanec Feranec. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Pane předsedající, moc děkuji za slovo. Tady padala pořád jenom argumentace typu finanční udržitelnost, musíme myslet na budoucí generace, něco v tom duchu. Ale prosím vás, pane poslanče Vojtko, prostřednictvím pana předsedajícího, myslete na současné důchodce. Já vím, že jste se zalekli toho vývoje deficitu důchodového účtu, který v letech 2019, 2020 téměř nebyl, a pak skočil někde na 20, 30 miliard, rok 2023 potom, zdánlivě šílených 70 miliard, ale způsobených tou valorizací mimořádnou, a ta byla za mimořádných podmínek, za neuvěřitelně vysoké inflace. A všichni víme, že ta inflace měla klesnout, klesá a dostává se to do normálu. Tenhle ten výkyv vy jste si vzali za své a udělali jste ty kroky, které jste udělali. Ty kroky jsou proti těm důchodcům, a přitom vy jste mohli nalézt ve státním rozpočtu ve výdajové stránce tu částku, která by byla běžně asi potřeba, kolem těch 30 miliard. Chci ještě zdůraznit, že důchodový účet není něco zapouzdřeného, ale je to součást státního rozpočtu a ten stát, vláda, my poslanci tam můžeme z toho státního rozpočtu peníze do toho důchodového účtu prostě poslat, ty potřebné peníze. Už jsme tady o tom mluvili, mohlo by to být, těch 30 miliard předpokládaných by mohlo být složeno ze zmiňovaného EET zhruba 20 miliard ročně. Vypůjčím si číslovku od kolegyně Šafránkové, od lidí, kteří jsou v exekuci a nevybírá se od nich sociální pojištění, tam to odhadovala zhruba na  12 miliard ročně. A už jsme tady zmiňovali třeba ta letadla, kdybychom si koupili Cost benefit něco, co je levnější, podobně výkonné a nemusí se pro to dělat infrastruktura, která nás bude stát dalších 10 let 15 milionů ročně, tak jsme na těch penězích a těch 30 miliard byste dokázali najít. A těch zdrojů (Předsedající: Čas, prosím!) je víc.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení a poprosím pana poslance Langa.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo. Já taky k panu kolegovi zpravodajovi. Já bych se tam zaměřil na tu část té migrace. Vy jste říkal, že jedno z řešení, které třeba, asi bychom úplně nechtěli, je migrace, já jsem o tom včera tady hovořil; je migrace a migrace, že jo. Jje nelegální migrace nebo nelegální tranzitní migrace. A potom je taková ta žádoucí migrace. My samozřejmě také víme, že prostě jak nemáme dostatek dětí, tak vlastně budeme to muset do budoucna řešit i nějakou legální migrací na území České republiky. Jedna z velkých příležitostí pro nás i na úkor té Ukrajiny, vlastně ti ukrajinští běženci, kterých, jak jsem včera říkal, že kolem 250 000 tady pravděpodobně asi zůstane a získají od nás ten zvláštní status toho dlouhodobého pobytu. Z toho je třeba 80, 90 000 dětí možná, což je přibližně ten jeden rok, co se teda jakoby v České republice narodí. Tak já bych tady úplně toto nezavrhoval.

Samozřejmě je to zase otázka, jestli bychom měli i tu migraci z nějakých třeba nám trošku vzdálenějších oblastí za podmínek, že by ti lidé opravdu sem přišli, přijali nějaký náš způsob života a začlenili se do společnosti, tak nemůžeme být zase úplně takoví dogmatičtí, že bychom nevzali někoho třeba z té Afriky nebo z nějaké třeba Asie a podobně. Víme, že tady máme velkou skupinu třeba Vietnamců, kteří se integrovali a v té druhé generaci studují vysoké školy a už se zapojili do toho našeho systému.

Jinak vy jste hovořil velice hezky, kdybychom tady neměli už druhý den a už jsme tady nějakých patnáct, osmnáct hodin, tak by člověk řekl - ve své podstatě, že říkáte, že jste na tom háčkoval několik let, ale my ty argumenty máme. My máme svoje argumenty, vy máte svoje argumenty a prostě teď se v tom nějak potkáme. Jestli někdo na to kouká jenom pět minut, tak řekne - ten pan Vojtko, tak krásně to řekl. A co ta opozice škaredá, zlá vlastně proti tomu má, proti tomu systému? Ty výhrady máme. Ještě se přihlásím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím paní poslankyni Peštovou, poté pan poslanec Feranec a připraví se rovněž pan poslanec Juchelka. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. No, vidím tady pana ministra Hladíka, já vás tady vítám.

A mě zaujalo to, co jste řekl: Musíme hodně dbát na to, abychom měli ty příjmy co největší. - To je vaše, jsem si to napsala. Ty příjmy co největší. No, pane poslanče Vojtko, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli budete takhle čarovat, jako čarujete s těmito příjmy teďko na příští rok, a protože jsem tady viděla pana ministra, tak jsem si nemohla nedovolit neříct, že v rozpočtu je 30 miliard za emisní povolenky, že bude výnos, a jenom tak pro ilustraci - když emisní povolenka bude 62 euro, tak je to 18 miliard. V současné době se ta emisní povolenka pohybuje mezi 52 a 75 eury... No, takže tím vaším čarováním jsme se dostali, že emisní povolenka po celý rok bude muset být víc jak 100 euro. Takže jestli takhle chcete čarovat ty příjmy, tak potěš koště. Děkuji. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: V tuto chvíli jenom, abychom v tom měli pořádek, teď dojedeme faktické poznámky. S přednostním se nejdříve hlásila paní předsedkyně. A pane ministře, vy chcete s faktickou, nebo chcete s přednostním? (Ministr Hladík: S faktickou.) S faktickou. Tak potom teda to bude ještě před paní předsedkyní. Poprosím pana poslance. Pana místopředsedu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já samozřejmě budu, vaším prostřednictvím, hovořit k panu poslanci Vojtkovi, zpravodaji tady tohoto tisku, jednomu z nich.

Že se prodražil systém toho průběžného systému. Tak za prvé ho prodražujete velmi, velmi vy. Řeknu několik příkladů. Výchovné 19 miliard korun. Výchovné tam prostě nepatří, to je podle mě mimo ten průběžný systém jakási vyrovnávací dávka mezi mužskými a ženskými starobními důchody. (Potlesk poslanců ANO.) A já jsem pro to hlasoval, protože vím, že to je potřeba, ale vy jste to dali do toho průběžného systému a je to jedna z těch dírek do lodičky toho důchodového z průběžného účtu, která se postupně naplňuje.

Tou další dírkou je 6,5procentní sleva pro pracující důchodce. Přece ten, kdo pracuje, má platit sociální pojištění. Proč mu dáváte slevu a nabouráváte tak ten systém, který v tuto chvíli funguje, že za každých 360 odpracovaných dnů mu naroste ten důchod další? Vy jako KDU-ČSL - pan ministr Hladík i pan ministr Jurečka, tak váš třetí ministr, pan ministr Výborný - slibuje nebo to měl v jednání, že dá 6,5 % slevu na sociální pojištění u zemědělců. Proč? Proč na sociální pojištění? Pan poslanec Munzar má tady návrh zákona, který říká, že bude dvouletý odklad zase na tom sociálním pojištění, to znamená i na tom průběžném systému, dva roky. Podle mě tam prostě zase vznikne další díra a deficit, protože někteří prostě tady nenaplní během dvou let, třeba krachnou v rámci podnikání a tak dále. Proč si pořád berete jako vládní koalice jako rukojmí ten sociální průběžný systém? Proč třeba nedáte slevu 6,5 % na zdravotním? Proč pan Munzar třeba na dva roky neodloží placení na finanční správě daní? Proč pořád jenom atakujete ten průběžný sociální systém? A pak se tady divíte a horujete a říkáte - on je tolik v deficitu, tak my to musíme někde rychle zachraňovat. A zachraňujete to na straně příjmů pro starobní důchodce. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan ministr Hladík stáhl svoji faktickou (odešel ze sálu), šel si to vyřídit fyzicky (s úsměvem) a v tuto chvíli pan poslanec Feranec.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, i já budu reagovat na pana poslance Vojtka. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste se ptal, no, proč bychom to jinak dělali, když je to nepopulární? A já vám odpovím svůj názor, proč to děláte. Jasně, že to je o schodku státního rozpočtu. Je to o schodku státního rozpočtu, protože i ten dluh (?) je součástí státního rozpočtu. A vy nechcete řešit příjmy státního rozpočtu.

A na rovinu, neměli jste odvahu zdanit zbrojaře. Neměli jste. Neměli jste odvahu účinně zdanit banky, které odvedly nakonec v rámci windfall tax 700 milionů, místo slibovaných miliard. Nechcete řešit šedou ekonomiku. Vždyť vy jste tak bojovali za zrušení EET, tak to nemáte dohodnuto (?) řešit. Ale na důchodce si troufáte. Proto to děláte. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A nyní s faktickou pan poslanec Hendrych, poté paní poslankyně Hanzlíková.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já mám tady krátkou glosu k panu poslanci Vojtkovi, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já jsem včera tady chválil koaliční poslance, že nikdo nestrašil Řeckem. Na rozdíl od prvního čtení, kdy to tady několikrát zaznělo. Dneska jsem to nějak nezaznamenal teda, a vy jste se o to obul.

Já jenom chci říct, že srovnávat to s Řeckem, kdy došlo k jedenáctinásobnému snížení důchodu, kdy to šlo o 50 % dolů a tak dál, si myslím, že není úplně fér, protože oni v té době, kdy měli ten problém v roce 2011, tak měli úroveň důchodů na úrovni 100, já to tady mám poznačeno, 111,2 % hrubé mzdy. I v době - ne vy zrovna jako STAN, ale když se tady strašilo Řeckem, v době před-Nečasovy vlády, tak od té doby až doteďka se pořád pohybujeme v intencích 40 až 50 % té relace k hrubé mzdě. Takže nic se jakoby nestalo dramatického a nemyslím si, že by nás něco takového čekalo ani v následujících letech nějakých krátkých. Takže já bych tohleto přirovnání nepovažoval úplně za dobré.

Jinak chválím za ten projev, protože tam se projevuje evidentně ta vaše pedagogická zkušenost dlouhodobá. My se známe nějakou dobu, bavili jsme se o důchodech už několikrát a skutečně ty vaše argumenty samozřejmě nějakou váhu mají. Na druhou stranu nám nikdo neodpověděl na to, jak se to bude chovat ve chvíli, kdy skutečně ti lidé nebudou po těch 65 letech věku schopni pracovat z těch zdravotních důvodů, což uvádí Ministerstvo zdravotnictví v podstatě i v tom mezirezortu. Já tady marně vyhlížím pana ministra Válka, že se tady k tomu postaví od prvního čtení, aby nám vysvětlil stanovisko Ministerstva zdravotnictví. Není. A neviděl jsem tady ani pana premiéra, mimochodem teda zatím v druhém čtení, a neviděl jsem tady ani pana ministra Rakušana, který by nám mohl odpovědět, proč mu třeba nevyšel ten pozměňovák ohledně městských policií, to bych v kontextu k té svojí faktické rád věděl, ale třeba se ještě přihlásím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím paní poslankyni Hanzlíkovou, poté pan poslanec Lang, poté pan poslanec Juchelka, stále faktické.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo a budu také reagovat na pana poslance Vojtka, vaším prostřednictvím, pane předsedající. A zaujalo mě tam, jak velmi podrobně nám pan poslanec popsal, proč je potřeba šetřit na seniorech. Ale opět to bylo zdůvodnění z takového toho úzkého pohledu, pouze demografický vývoj, neustálé přepočítávání počtu seniorů oproti počtu pracujících a podobně. Ale vůbec tam opět nebyla zmíněna ta příjmová stránka. Já jsem si zapamatovala, dokonce jsem si tady udělala poznámku, že tam přímo bylo řečeno: Nemáme příliš velký prostor pro možnosti úpravy.

Ale já tam vidím velký prostor, protože třeba včera jsme si mohli přečíst zprávu Eurostatu, která zněla: "Šedá ekonomika v Česku překročila bilion. " To byla zpráva, která se týkala loňského roku. Já si myslím, že tam je poměrně velký prostor právě pro práci vlády, kterou by měla odvést.

Ještě tedy teď, než jsem sem šla, jsem se podívala na zprávu, která mně přišla od lidí, kteří to sledují a různě na to reagují a píší nám - tak mi psala jedna paní - že už se stydí někde říct, že je Husákovo dítě, když poslouchá prostě tu rozpravu tady. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Hubert Lang.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já bych napřed navázal na svoji ctěnou kolegyni předřečnici. Já jsem Husákovo dítě, můj bratr je také Husákovo dítě. Já se za to nestydím. Tak jsme se prostě narodili a bylo nás hodně a byla to docela pěkná doba, kromě toho, že tedy byla doba nesvobody. Teď se pomalu už blížíme k tomu konci a prostě holt nám ten Husák zanechal takovéto dědictví, které musíme nějak řešit.

Tady pan zpravodaj se usmívá, má alespoň takovou pozitivní energii po těch hodinách. Pan ministr už je totálně semletý, ten už tady prostě trpí. Já bych se vrátil v čase, protože asi dvě, tři hodiny, kdy vy jste tu chvilku, pane ministře, nebyl - což chápu, protože nejste schopný vydržet tady poslouchat celou dobu tu oprávněnou kritiku, která na vás padá, tak jste si odskočil na chviličku - mně napsalo pár lidí.

Vy jste tady běhal s nějakým grafem asi 3 hodiny zpátky a říkal jste, jak za ty poslední dva roky těm seniorům stoupají platy, že se teď máme úplně nejlépe, kdy jsme se mohli mít. Tak mi na to psalo několik lidí, kteří tomu prostě vůbec nechtěli věřit a říkali, že se tady rozmáhá nějaká nemoc, kdy máme světového lídra pana premiéra, který říká, že prostě žijeme v úplně nejlepší době, která je možná. Asi tady běhá nějaký bacil, protože vy jste tím také nakažený evidentně, protože vy jste také prohlásil, že teď je to nejlepší období, které naši senioři můžou zažívat. Já si to nemyslím osobně a řada lidí, kteří mi napsali, vám vzkazuje, že opravdu tomu tak není. Sice se jim zvedly průměrné penze, ale samozřejmě všechno šlo nahoru. To znamená, oni vlastně v tom poměru jsou na tom hůř. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou pan ministr Jurečka, poté s faktickou pan poslanec Mašek.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Vážený pane kolego, já jsem tady připraven opravdu být klidně i v sobotu ráno. Já jsem tady zažil naše společné jednání, kdy jsem tady byl v kuse s malými přestávkami na krátké vyspání zhruba před rokem a půl, čtyři dny a čtyři noci! Takže jsem úplně v pohodě. Děkuji - a to oceňuji od paní předsedkyně - že jsme se dohodli, že bych si zhruba hodinku a 10 minut mohl ještě vyřídit také jiné jednání.

Ale teď věcně. Nechci polemizovat o individuálních situacích lidí - to jsme si teď za ty dva dny řekli několikrát - ale poukazoval jsem na realitu. To je výše důchodů ve vztahu k reálné kupní síle. To nejsou data moje, to jsou objektivní data, která tady jsou zpracovávaná dlouhodobě a poukazují jak na reálnou kupní sílu, tak i na výši poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě. Já jsem představil tu časovou řadu. Můžeme se bavit o tom, jak se to vyvíjelo v čase, ale prostě to jsou skutečnosti. Ano, jsou - to znovu říkám, to vůbec nezastírám - situace, které jsou specifické, výjimečné, náročné a tady prostě mají fungovat jiné nástroje, které těm lidem mají dokázat pomoci.

Samozřejmě, kdo jste členem sociálního výboru a znáte vývoj v těch důchodech, tak vidíte, kam se posunují výměry v posledních letech u nových důchodů, které výrazně rostou nahoru, protože samozřejmě ti lidé se také posunují ve svých výdělcích. Nejčastější situace, kdy člověk má opravdu nízký důchod, jsou většinou kombinace OSVČ nebo OSVČ, který za těch zhruba 30 let několikrát přecházel mezi tou částí, kdy fungoval na OSVČ s minimálními zálohami, a případně na nějakém pracovním místě. Ale lidé s běžnými výdělky, kteří mají pojistnou dobu 44 let a více, tak v zásadě ty důchody mají velmi blízko okolo průměrné hodnoty. Ostatně i takto většina důchodů se pohybuje v rozptylu 3 000 korun. U nás je Medián - už jsem tady říkal - s průměrem také velmi blízko vedle sebe.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Maška.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Dvě poznámky. Jednak dlužím odpověď panu poslanci Vojtkovi na tu migraci. Myslím, že částečně odpověděl pan Lang. Ne, migrace z Ukrajiny je jednoznačně pozitivní. Tady pracovalo před válkou kolem statisíce Ukrajinců,. Teď jich je více než dvojnásobek a jsou s nimi skvělé zkušenosti. Myslím si, že tomu jdeme i napřed, že formou mimořádného dlouhodobého pobytu se budeme snažit stabilizovat - s tím máme naprostý souhlas - ty Ukrajince, kteří budou tady ekonomicky soběstační, budou posílat děti do školy a nebudou na sociálních dávkách. Myslím si, že to je naprosto správná cesta, tu podporujeme. Ale pokud jste se ptal i na tu islámskou, alespoň pro nás tedy nechtěnou, migraci, kterou tak podpořil už v tom Lucemburku pan ministr, tak tam to vidíme jako problém a té se určitě bránit budeme.

Ještě druhá poznámka. Tady byl takový povzdech. Škoda, že tady není pan ministr Válek. Jsem sice v opozici, jsem ze zdravotního výboru, ale teď myslím, že by se mnou pan ministr souhlasil. Je to o tom, co jsem tady už jednou říkal, že v 65 letech dožití ženy skutečně před sebou mají ještě zhruba 20 let života - když už to dožijí do těch 65 - a muži zhruba 15. Ale u mužů určitě maximálně pět let, a to sice už nemocní, ale aktivně si užívající důchod, v průměru. Ten zbytek bohužel už se ztrátou soběstačnosti, s tím, že jsou závislí na jiných a podobně.

Pánové a dámy z koalice, vy jim z těch průměrných pěti let aktivního důchodu dva roky berete a nehledáte zdroje prostě někde jinde. Pro mě je to neomluvitelné. Chápu, že pan ministr Válek také dal k tomu nesouhlasné stanovisko, nebo že se u toho kroutil - nevím, jak to nakonec dopadlo - ale tak to je. Prostě na úkor dvou let aktivního důchodu těch lidí, pokud se ho vůbec dožijí. Tady v tom Ústeckém kraji umírají dřív, s těmi vůbec nepočítáme, ti nebudou pobírat vůbec nic, na nich se šetří. Čili když někdo zemře dřív, důchodový účet šetří, tak to prostě je. Ale těm, co se ho dožijí, uberete dva roky, a to je prostě neomluvitelné.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Marcel Dlask je další, kdo se přihlásil s faktickou poznámkou, a poté vystoupí s faktickou pan poslanec Vojtko, poté pan poslanec Zlínský. Máte slovo.

 

Poslanec Marcel Dlask: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom takovou poznámku. Už tady tři dny bušíme na vrata vládní koalice s argumenty - takhle důležitá novela zákona - a je vidět, že za těmi vraty nikdo nesedí. Podívejte se na pravou stranu spektra. Zřejmě tento důležitý zákon není úplně tak důležitý pro vládní koalici, což mě trošku mrzí. Tak to je jenom taková moje poznámka.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Vojtko.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Já chci poděkovat zcela upřímně za celou řadu věcí, který tady zazněly. Jsem velmi rád, že najednou debata třeba i o nějaké legální migraci a podobně je v tomhle směru otevřená. Myslím si, že to je dobrá zpráva nakonec i pro český důchodový systém a nejenom pro něj. Takže budu velmi rád, pokud třeba tohle bude nějakým způsobem pokračovat dál.

Oceňuji také celou řadu argumentů, které tady zazněly. Musím říct, že jedna věc, která mě opravdu zaujala a myslím si, že si zaslouží ještě nějaké lepší rozpracování, je pohled na Českou republiku nikoliv pouze na základě celkových průměrných čísel, ale skrze regiony. Myslím si, že je fér se o tom určitě nějakým způsobem bavit. Tam určitě vidím nějaký prostor pro to, abychom hledali nějaká řešení, která dávají smysl. Ale jsou tady samozřejmě některé věci, ke kterým bych se asi měl trochu vyjádřit.

Jedna věc, říkat teď, že bereme někomu dva roky. Podívejme se, do jakého časového horizontu se díváme. Tak se vraťme zpátky do devadesátých let, jak vypadala zdravotní situace před 30 lety. Řekněme si, že se na ni nemůžeme koukat úplně stejně, že se něco vyvíjelo, že tady máme nějaké dlouhodobé trendy, i co se týče třeba zdraví populace a podobně. To je to, s čím my tady také nějakým způsobem ve všech těch úvahách pracujeme. Když to je 67 let věku, je to prostě 67 let věku za 30 let. Do té doby se určitě zlepší zdravotnictví k lepšímu. Já jsem o tom pevně přesvědčen. Já si myslím, že budoucí důchodci na tom budou opravdu i za těchto podmínek lépe, protože ty trendy prostě vidím. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vidím čas, pane poslanče, i pro vás. Snažím se to dodržovat pro všechny stejně. Nyní pan poslanec Zlínský.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych se rád vyjádřil k té Ukrajině, k té situaci demografické, která tam je, protože podle materiálu, který jsem si našel a nastudoval, tak plodnost v současné době, lépe řečeno v roce 2023 na Ukrajině byla 0,8. A průměrná doba dožití tam prudce klesá. Mám pocit, že to byl pan poslanec Hubert Lang, který dneska dopoledne zmínil, že my vlastně tu Ukrajinu nějakým způsobem kanibalizujeme. A nejenom my, jsou to asi i další státy, a pak se ptám, až skončí válka na Ukrajině, jestli Ukrajina bude mít na to personálně a demograficky, aby se stala stabilním státem. Takže musíme brát úvahu i tento parametr.

A k panu poslanci Vojtkovi, vaším prostřednictvím, pane předsedo, bych chtěl říct, že já si nejsem jist, že ten zdravotní stav naší populace se bude zlepšovat tím směrem, že prostě ta průměrná doba dožití se bude zvyšovat. Jako tam není žádná jistota, naopak, tam může dojít poměrně rychle k tomu, že se začne snižovat. Já nevím, co vás vede k tomu, jaký optimismus, že prostě neustále to poroste. Já jsem spíše skeptický k tomu, že zvýšíme tu porodnost. Ale tam skutečně se obávám, že se to může takzvaně zvrtnout. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Pan poslanec Mašek, poté paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Rychle na pana kolegu Vojtka. Když vzpomínal na období kolem revoluce, ten rok 1989 a podobně, že zdravotní stav populace i zdravotnictví na tom bylo výrazně hůře. Ano, máte pravdu, a já jsem si to našel, průměrná délka života u mužů v té době byla 68 let a u žen 75,5 roku. Čili prachprostým přepočtením bychom se skutečně ze 60 let u mužů na 67 let mohli dostat u toho odchodu do důchodu časem. Totéž u těch žen. Ale pořád tam platí jedno, že se vůbec nepohnul parametr dožití ve zdraví. Takže pořád je to o tom, že jestli tehdy šla žena se třemi dětmi v 55 nebo ve 54 do důchodu, dneska půjde v 65 až 67, později, respektive u mužů ze 60 je to posunuto na těch 65, postupně na 67 tak, je to v nemoci, ve ztrátě schopnosti být soběstačný, v tom, že budou závislí na pomoci jiných - těch mladých, pro které děláme takové podmínky, že to nezvládnou. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím paní poslankyni Peštovou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak já navážu na pana kolegu, protože on mi část toho sebral, protože jsem také chtěla mluvit o těch 54, 55, 56 letech, to je podle tří, dvou, jednoho, a žádného (dítěte) v 57, (kdy) šly (ženy) do důchodu. A vy tady mícháte, nebo vy tady máte neustále dvě statistiky. Vlastně vy vycházíte z dat těch lidí, co právě odcházeli do toho důchodu, jak jste tady zmiňoval, to znamená v těch 54, 55, 56 a v 57 (ženy), a z toho vyberete, že ony si užívaly těch 21 let důchodu v průměru. Jenže teď se bavíme o tom, že my už nepůjdeme v tomto nízkém, nebo nižším věku do důchodu. My půjdeme v těch 65, a potom k tomu dáváte těch 21 let, která statisticky počítáte z toho věku, který byl předtím. To jsou dvě neslučitelná čísla. Vy tady máte nějakou řadu, a ta řada vychází z toho, že ty lidi šli v dejme tomu v 55 letech do důchodu, protože měly dvě děti - ženy. A z toho jste prostě potom spočítali statisticky, že jsou v tom důchodu třeba těch 21 let. Ale my, když půjdeme v 65, a to říkám, odprošťuji se od těch regionů, to, jak jste tady správně zmínil, protože to mě osobně trápí, protože když potom vidím ta parte a jak tam ty lidi umírají, tak opravdu se nedožijí toho věku, který vy tady předvídáte, nebo který vy tady predikujete. Že by měli v 65 plus těch 21. Příklad. Je třeba moje rodina, můj tatínek zemřel v sedmdesáti... Já vím, že vás to, pane ministře, asi nezajímá, můj tatínek zemřel 76. byl to pětadvacátý ročník, moje maminka v 68, byla 42. ročník. Věřte mi, ty lidi se tam toho vysokého věku, který vy predikujete, nedožívají. Opravdu ne.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a prosím paní poslankyni Knechtovou.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych také ráda zareagovala na tu informaci od pana Vojtka, vaším prostřednictvím, že to s tím zdravím bude do budoucna pro nás čím dál lepší. Já bych docela ráda, kdyby se tady k tomu opravdu vyjádřil, a už jsme to říkali dopoledne, pan ministr zdravotnictví, protože si myslím, že z jeho úst by měla ta slova úplně jinou váhu. Pane kolego, já věřím tomu, že do budoucna ty přístroje, a řeknu, nějakým způsobem ta technika, ta určitě bude skvělá. Ty budovy, když vidím naše LDNky a nemocnice, tak tam si myslím, že ty investice už budou jako horší, že to už zas nebude taková hitparáda. A co se týká opravdu toho zdraví, tak já se docela věnuji té stránce duševního zdraví, a tam si myslím, že se nám to zhoršuje, než zlepšuje. A co se týká dalších onemocnění, tak tam musím říct, že třeba s takovou formu, jak trápí naši populaci třeba alergie, tak to si myslím, že v tom směru ten optimismus není úplně nejlepší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. Poprosím pana poslance Hendrycha.

 

Poslanec Igor Hendrych: Tak ještě jednou děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Jenom krátká reakce na jednu z věcí, kterou tady říkal pan poslanec Vojtko, vaším prostřednictvím. Když říkal, že je dobře, že jsme tady vlastně otevřeli debatu o nějaké legální migraci, která by nám pomohla udržet důchodový systém. Tak jenom krátkou poznámku.

Já jsem si tady otevřel narychlo stránky Člověka v tísni, cituji z těch stránek záměrně, protože oni uvádějí jako původní zdroj Ministerstvo vnitra České republiky, a tvrdí, že v České republice aktuálně žije - je to článek z roku 2024, milion 65 tisíc a nějaké drobné cizinců, a že je to čtrnáctinásobek oproti roku 1993. Takže já si myslím, že ta debata byla otevřena už hodně dávno, byla otevřena spontánně a že nám v podstatě ti cizinci pomáhají vlastně na tom pracovním trhu, respektive k udržení důchodového systému delší dobu. A že ta naše migrační politika zatím nezklamala, že jsme tady nikdy neměli žádné problémy, že se spíš z toho profitovalo na rozdíl jiných zemí.

Takže si nemyslím, že to jakoby nějaká úplná novinka je, třeba to spíš uhlídat, aby k nám chodili lidé, kteří jsou pro tu naši ekonomiku a pro ten náš důchodový systém jakoby přínosem, což si myslím, že se doteďka jakoby děje. Takže to je jenom taková krátká glosa k tomu, že to nebylo otevřeno teď, ale že to je spontánní, delší proces. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. A nyní pan ministr a pan místopředseda vlády Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já myslím, že v té debatě je důležitá jedna věc i pro ty, kteří tu debatu sledují zvenčí. Vlastně umět odlišit ten pohled na tu situaci teď pro lidi, kterým je dneska třeba 65 a kteří teď mají těsně před odchodem do důchodu nebo do toho důchodu teď nedávno odešli. A podívat se na to tím, že se bavíme o situaci, která tady bude za 15. 20, 25 let, v tom, jakým způsobem pomalu se bude posunovat ta hranice, a říkám znovu, pomaleji než doposud. A vrátím se na úvod, to, co jsem říkal ve své úvodní řeči, že také si musíme uvědomit, že kromě toho posunu té doby dožití se nám také mění jedna důležitá věc, a to je nástup na pracovní trh. To je výrazně jiné než u těch dnešních padesátníků, šedesátníků. Většina z nich pracovala do (od?) svých 19 let, dneska do (od?) 19 let pracuje zhruba 6 % lidí. Naprostá většina těch lidí o další čtyři až pět let déle studuje, než studovali jejich rodiče. Takže musíme ještě i tento aspekt do toho vnést a uvědomit si, ti lidé, prostě přichází později, i ti lidé, kteří dneska přicházejí do profesí, které třeba - můj táta začal pracovat ještě na parní lokomotivě, když mu bylo 16 let.

Dneska nepotkáte strojvedoucího Českých drah v 16 letech. Tak jenom buďme si vědomi toho, že bavíme se o výhledu v příštích 30 letech, kde toto se bude postupně takto realizovat. Tak to jen, poprosím pěkně, neprojektujeme na tu situaci tady a teď. Samozřejmě, že ta situace těch lidí je úplně jiná.

Začali pracovat déle, dělali v náročnějších provozech, v daleko horších podmínkách pracovních, hygienických v dopadech na lidské zdraví. Já i z té oblasti, kterou znám vlastně celoživotně, když si srovnám, v jaké technice a s čím pracovala moje babička a můj dědeček v zemědělském podniku, je to neporovnatelné s tím, s čím se tam pracuje dnes z hlediska dopadů na lidské zdraví, opotřebení toho člověka. Já neříkám, že to je úplně ve sta procentech, proto jsou tady ty náročné profese, ale i toto musíme vnímat, že ta situace se změnila.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. A s přednostním právem poprosím paní předsedkyni Schillerovou.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. A já jsem čekala na přednostní právo, mně by dvě minuty určitě nestačily. Pane poslanče Vojtko, říkám to správně, abych nezkomolila vaše jméno, to by mě mrzelo, prostřednictvím pana místopředsedy, jste teda opravdu roztomilej. (Smích a pobavení poslanců hnutí ANO.)

Já jsem přišla teď do vašeho vystoupení, nechci v žádném případě vás nějak dehonestovat, to bych si nedovolila a nestačila jsem se vůbec divit. Řecká cesta, jak na tom budeme teď, nebo nikdy, a tak dále, co jsem tady zaslechla v těch vašich slovech. No tak pojďme si to zrekapitulovat.

Já už jsem o tom, o něčem už jsem mluvila včera, vy jste tady asi možná nebyl v tu chvíli, nebo nevzpomínám si, že byste tu v ten moment, prostřednictvím pana místopředsedy, seděl, tak já něco zopakuju a pro jistotu to i doplním. Tak vy jste říkal, že tady strašíme, nebo mluvil jste tady o tom, nebo respektive co nám tady hrozí všechno, když se to teď všechno neudělá, tak jak vy to máte v tom promyšleném zákoně. Ale vy tady strašíte kolapsem důchodového systému, vy tady strašíte občany, vy v nich vyvoláváte pocit, a my to na těch náměstích slyšíme. A Já jsem teď projela celý Jihomoravský kraj, byla jsem samozřejmě i v dalších krajích a slyšíme to.

Ti lidé prostě říkají, že mají pocit, že by se měli stydět, že jsou staří a čerpají z důchodového systému. Ti lidé, kteří nás vychovali, ať už v roli rodičů, nebo prarodičů, podle toho, kolik nám kterému je, ti, kteří pracovali, přispívali do toho sociálního systému, tak teď mají pocit, že by se měli stydět, že z něho něco čerpají. A to je vaše vina, vaše vina, (potlesk poslanců ANO) že tohle jste dopustili. Že jste dopustili tuto generační, toto rozdělení generací. Prostě ten příkop, který vykopáváte mezi těmi staršími a mezi těmi mladšími.

Tak ale teď k těm číslům. Toto opakuji ze včerejška. 2010 vláda ODS a TOP 09 strašila, že důchodový systém zkolabuje. 2014, ANO poprvé vstupuje do vlády, deficit důchodového systému byl 48,87 miliardy korun. 2018 důchodový systém dosáhl přebytku 18,6 miliardy. Doufám, že víte, kdo v té době vládl a kdo byl ministrem financí. 2019 důchodový systém dosáhl přebytku 16, 4 miliardy korun. 2021 po covidovém kolapsu, propadu, obrovském propadu, kdy se nám takto propadly příjmy a takto vyletěly výdaje. My jsme neměli tu inflaci, kterou vy jste zavinili a díky které jste tady vybírali stovky miliard a vybíráte. Tak v tom roce 2021 důchodový systém dosáhl deficitu 2,26 miliardy, a to jsme předávali aktuálně této vládě.

Bylo to dobrou hospodářskou politikou, přestože jsme bojovali s covidem a nebylo to vůbec jednoduché. Důsledný výběr daní ukázal, že je stávající systém udržitelný a důležitý je hlavně boj proti šedé ekonomice. Budu vám to tady chodit připomínat až do konce tohoto volebního období, a pak uvidíme, v jaké kdo bude roli, a budeme se bezesporu o tom bavit dál. Nebudu předjímat, to je na voličích.

Podíl šedé ekonomiky je v České republice podle relevantních studií cirka 10 % HDP, 10 % HDP. Přečtěte si a nebudu říkat tady názory, vy budete zpochybňovat názory hnutí ANO, moje názory, na to jsem zvyklá. Přečtěte si nejcitovanějšího českého ekonoma Tomáše Havránka. Nejvíc citací má ve všech médiích, jak on odhaduje podíl, jak mluví o zrušení EET, a samozřejmě celá řada relevantních studií těch, kteří jsou k tomu kompetentní.

Můj ctěný kolega Aleš Juchelka, místopředseda Poslanecké sněmovny, hovořil o tom, že vy děláte díry, když jste mluvil o těch dírkách v tom sociálním systému. Ano, vy vezmete výběr sociálního a pak řeknete výplaty důchodů a teď uděláte projekci do roku 2050. Neuvěřitelné. Ale vy zapomínáte na to, že na výdajové straně správně, jak řekl Aleš Juchelka, si započítáte výchovné. Proč? Započítáte si tam slevu, a to jste sami vlastně vytvořili pro pracující důchodce, to není žádná cesta, ten pracující důchodce tu slevu, to snížení té slevy, které jste prosadili nebo prosazujete, prosazujete, tak on ho možná pocítí první rok, pak se samozřejmě tomu trh práce přizpůsobí. Naopak, vy jste měli jít úplně jinou cestou, kterou jsme vám doporučovali, navýšení koeficientu, které motivují toho důchodce, aby potom měl prostě, pokud bude déle pracovat, aby měl vyšší důchod. Ne, absolutně jste si nedali říct.

No a co příjmová strana? Příjmová strana není jenom ten výběr toho sociálního pojištění. Ti důchodci, myslíte, že žijí ze vzduchu, že oni už nespotřebovávají? Oni nenakupují, nejedí, nejezdí autem, že nemají žádnou spotřebu? No a z té spotřeby samozřejmě vybíráte DPH, vybírá, (?) To nemáte započítáno a umíte to, když jste nám tady projektovali a mluvili jste o tom, že Ukrajinci, a to není nic proti Ukrajincům, pracují a že už přináší tolik a tolik miliard do systému, tak jste to uměli spočítat, takže bezesporu byste to uměli spočítat i u těch důchodců, (potlesk poslanců ANO) kolik oni přináší do systému. Takže to není jenom o tom sociálním, kolik vybereme a kolik vyplatíme. Ne, je to tak, jak se to vám hodí, abyste tady mohli říkat, že jste udělali nějakou reformu proreformu, prosadili ji, aby se po volbách, dostaneme-li důvěru, stejně z velké části zrušila.

No a teď pojďme k té řecké cestě, pane poslanče Vojtko, prostřednictvím pana místopředsedy. Tak vy jste tady mluvil o tom zadlužení. Já mám tady takový krásný graf, já mám tady tolik těch papírů, že nevím, co mám, z čeho mám čerpat teď dříve. Já začnu ještě možná tady takto. Vy jste nastoupili s tím, jak ty finance zkonsolidujete, jak nám to ukážete, jak nám to natřete, jak vy prostě naběhnete a tam škrtnete těch 100 miliard a tak dále, no tak jste nám to ukázali. Fakt. Nestíhám, nestíhám se na to dívat. Deficit v roce 2025 bude podle schváleného rozpočtu vládou Petra Fialy 241 miliard. Neřeším těch 10 miliard, které jste tam přidali kvůli povodním, neřeším, nepodstatné. My jsme taky měli tornádo a měli jsme covid, a přesto neustále říkáte, jak jsme strašně špatně hospodařili. No tak si to vezmeme. 241, když bude dodržen, tak 241. Deficit, ten poslední, který my jsme navrhli na rok 2022 byl 376 miliard. Byli jsme ještě pořád v covidu a my jsme samozřejmě počítali s mnohem menšími příjmy, než potom nakonec byli, protože jste nezvládli inflaci.

A je dobré si tady připomenout, že ODS nastoupila na Ministerstvo financí s tím, že bude snižovat deficity o 70 až 100 miliard korun ročně. A my se dnes musíme tedy podívat, jaká je tato bilance ve skutečnosti. Ta finální bilance je, a to vám tam ještě připočtu tu mimorozpočtovou půjčku, co jste si vlastně mimo rozpočet přepůjčili pro Státní fond dopravní infrastruktury, on už vám to tam připočetl i Eurostat, už vám to tam připočetl NKÚ, už se z toho vlastně nemůžete nijak vymluvit, takže ta konečná, finální bilance je taková, že průměrné roční tempo snižování deficitu touto vládou je směšných 29,4 miliardy ročně. To není jedno procento HDP ročně, o kterém ještě nedávno mluvil pan premiér Fiala, ani půl procenta ročně HDP, což navrhovalo hnutí ANO, a vy jste říkali, jak je to nedostatečně ambiciózní, půl procenta HDP, tak málo. Výsledkem této vlády, dámy a pánové, je, víte kolik? 0,37 procenta HDP ročně! Tak to je ta Pecka! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Tohle nám ta vláda předvedla! A to, prosím jsem teď pominula to, že jste zvýšili daně, zpomalili už valorizaci a teď vlastně v tom pokračujete.

Takže už nyní zároveň přesně víme, když byl schválen ten poslední rozpočet této vlády, že tato vláda nás za čtyři roky zadluží částkou 1 bilion 190 miliard korun, takže 297 miliard korun ročně. To je 110 tisíc korun na hlavu. To je třikrát rychlejší tempo zadlužování než za ministrů financí ANO za těch osm let. Za těch osm let, co jsme měli ministry za hnutí ANO, abych to řekla přesně, to bylo 783 miliard za osm let, takže 98 miliard korun ročně. Tady to mám na větším grafu, mám i menší, abyste si to všichni mohli prohlédnout, to srovnání. (Ukazuje graf.)

Takže, pane poslanče Vojtko, prostřednictvím pana místopředsedy - je tam pořád pan místopředseda? Je. - pana místopředsedy, tak já bych byla ráda, abyste si tu řeckou cestu odteď odpustil. A myslím, že všichni kolegové z koalice už navždy by si měli schovat svoje repliky o nezřízeném hospodaření naší vlády, o astronomických schodcích neschopných hospodářů z ANO a o svých osvícených konsolidačních receptech a úspěších. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Ono je to totiž z vaší strany něco jako házení kamenů z velmi, ale velmi křehkého skleníku. Takže to bychom měli k té řecké cestě.

Ještě vám ukážu jednu zajímavou věc - dluh sektoru vládních institucí. (Ukazuje graf.) Tady máte. A to si to ještě samozřejmě musím upravit po včerejší zprávě Eurostatu, já jsem to nestihla, takže to bylo ještě před zprávou Eurostatu, takže tady to máte ještě hezčí, a po té včerejší zprávě Eurostatu to samozřejmě upravím. Vy prostě jste udělali větší sekeru než my za covidu! (Souhlasný pokřik a potlesk poslanců ANO 2011.) S těmi vašimi triky! A vy nás tady budete mistrovat? Vy nám tady budete přednášet o řecké cestě? To, že jste roztomilý, pane poslanče Vojtko, prostřednictvím pana místopředsedy, to jsem byla hrozně milá k vám, protože jsem zdvořillá a jsem dáma. Takže nebudu volit žádný jiný výraz.

A teď ještě, prosím vás, poslední. Já to trávím, protože jsem to ještě nestihla pořádně nastudovat. Je toho tolik, že včera Eurostat, hlava mně šla kolem, člověk přijde večer domů a nestíhá to a dneska Národní rozpočtová rada, také pecka. Už moje ctěná kolegyně Berenika Peštová mluvila o tom, jak Národní rozpočtová rada vám zhodnotila ten poslední rozpočet, ten poslední návrh. No, to je zase tedy pecka!

Já neříkám, že jsme všechno - jsem velmi pokorný člověk, věřící - neříkám, že jsme všechno udělali stoprocentně. Bojovali jsme s covidem, dělali jsme to podle nejlepšího vědomí a svědomí. Určitě bych dneska, po bitvě každý generál, řadu věcí udělala jinak a mí kolegové také. To je ta pokora, že se nebiju v prsa a neříkám, jaký jsem prostě frajer, že jsem všechno zvládla. Ale určitě, určitě jsme neměli takové zprávy Eurostatu, neměli jsme takové informace stran rozpočtové politiky, jaké vám dává vysvědčení NKÚ, a Národní rozpočtová rada, která rozhodně nebyla nikdy fanouškem vlády Petra Fialy, to je určitě známý fakt, tak ta vám tedy dala vysvědčení opravdu, opravdu perfektní.

Za problematické Národní rozpočtová rada považuje zejména příjmy z prodeje emisních povolenek, které jsou rozpočtovány ve výši 30 miliard, což je krajně nepravděpodobné, až nerealistické. Lze tedy předpokládaný příjem označit za nadhodnocený o cirka 10 miliard. Takže šup, plus 10 miliard jste si tam namalovali. Proto pan ministr Hladík utekl. Já se mu nedivím. Já bych na jeho místě utekla také, kdybych dostala takovéhle vysvědčení, takovýhle glejt.

Další. Návrh rozpočtu předpokládá meziroční nárůst příjmů z odvodů organizací s přímým vztahem ke státu v rozsahu 8 miliard. To se jeví jako nepravděpodobné. Navíc část těchto příjmů by musela mít charakter super dividendy. Vždyť vy tam normálně lžete v tom rozpočtu! (Potlesk poslanců ANO 2011.) To je rozpočet? Já si to samozřejmě nechám na první čtení, ale já jsem toho tak plná, že jsem se o to musela podělit už dnes, protože tam bude pecka ve vztahu k důchodům. Tam se dostanu za chvilku. Vydržte, abych něco nevynechala.

Dotace na obnovitelné zdroje. To už my víme. To OZE známe. Redukce požadované částky na rozpočtovaných 8,5 miliardy, rozumějme, v rozpočtu je 8,5 miliardy, si nejspíše vyžádá změnu legislativy, avšak návrh rozpočtu by měl zohledňovat aktuálně platnou legislativu, nemá být založen na možných scénářích, jejichž konkrétní podoba v době sestavování rozpočtu není známa. To znamená, já vám to vysvětlím, v rozpočtu je 8,5 miliardy a mělo by tam být ještě tak plus 20 podle odhadu expertů. Dívám se na svou ctěnou kolegyni Bereniku Peštovou, plus 20, možná 21, uvidíme. Takže pamatujete si ten první rok, kolegové milí? Hlavně tady sedí moji kolegové. Pamatujete si, jak kdybychom my projednávali nějakou důchodovou reformu, že? Tady vidíme, koho to zajímá tady. (Ukazuje vpravo.) Pamatujete si, kolegové, jak první rok vzal ministr Stanjura 14 miliard ze zdravotního pojištění a neměl na to zákon? (Potlesk poslanců ANO 2011.) Pamatuje si to, jak tady potom honil kočku za ocas a rychle tady na sílu prosazoval zákon?

No, tohle je to samé! Jak to hodlá udělat? Jak to hodlá udělat? On říká, že má minimálně čtyři nebo pět cest. Tak já vím, dvě. Změní zákon, ale vlastně změní ho ex post. Nevím, jak to chce stihnout, když už teď to tam nemá na rozpočtované, nevím, jak to chce udělat, anebo ty peníze tam nedá a vystaví naši zemi, příští vládu, uvidíme, jaká to bude vláda a koho to bude vláda, vystaví arbitrážím a obrovským sankcím, které budeme platit. Tak to je ta vaše politika! To ta vaše politika, kterou nás tady mistrujete! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

Neskončila jsem, přátelé. Já budu pokračovat. Neskončila jsem. Podobně není vyřešen odpovídající objem prostředků u MŠMT na platy nepedagogických pracovníků. Tak to je známá písnička. Dívám se na svou ctěnou kolegyni, ona teď zrovna tady není, stínovou ministryni školství Janu Berkovcovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ale ona o tom velice dobře ví. A teď přijde perla. Teď přijde perla, protože ta se týká bezprostředně důchodového systému. Přátelé, to je tedy něco! To jsem se s tím ještě nesetkala, a to jsem dělala ministryni financí čtyři roky a předtím jsem v rezortu financí byla dalších pětadvacet.

Podle výpočtu Národní rozpočtové rady není rozpočtována odpovídající částka na dávky důchodového pojištění. Rozpočtovaná částka na rok 2025 je tedy podhodnocena v rozsahu 5 až 7 miliard.

Chápete to? Ministr financí nedá do mandatorních čili zákonných nároků 5 až 7 miliard na důchody? Co s tím bude ta příští vláda dělat? Kde to chce vzít? Takže my tady projednáváme reformu, důchodovou reformu, kterou jste tedy včera ještě zase zcela zásadním způsobem změnili a zreformovali, abychom zjistili, že už teď tam prostě nedáte peníze? Jakou tu sekeru tam zase budete mít v tom rozpočtu? To je prostě něco neuvěřitelného! Neuvěřitelného! Pan ministr Jurečka tady je? Nevidím ho. Ano, je tam. Tak on určitě aspoň tady na těch 5 až 7 miliard zareaguje. Byla bych tomu velmi vděčná.

A prostě potom ještě i na výdajové straně jsou tam věci, ale to už teď vás nebudu zatěžovat, protože si myslím, že už to, co jsem teď řekla, bezesporu stačilo k tomu, aby nás z toho hlava bolela. Mohla bych tady prostě alibisticky a farizejsky říct a radovat se z toho. Neraduju, protože jde o tuhle zem. Jde o miliony lidí v této zemi. Jde o to, jak budeme hospodařit, jak to bude transparentní, jak posuneme tuhle zem, aby prostě rostla hospodářsky, aby se opravdu tady žilo dobře, abychom to neslyšeli na těch návsích, náměstích neustále prostě, co to je za katastrofální vládu? Prosím vás, už to zabalte! Už to zabalte! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkný podvečer. Vyměnili jsme se v řízení schůze. Nyní budou následovat dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Aleš Juchelka, potom pan poslanec Viktor Vojtko. Prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já to jenom doplním, protože ta Národní rozpočtová rada de facto říká, že vám tam chybí peníze na ty valorizace, které vláda schválila od ledna 2025, a že to je vlastně podkopnuto o těch 5 až 7 miliard korun. Takže to jenom je tady toto doplnění, protože jsem to chtěl říct, ale paní kolegyně Schillerová mi to v tuto chvíli vzala z úst, takže to jenom doplňuji, že to je právě asi kvůli tomu, že jste nepočítali možná s těmi valorizacemi, i když je to zhruba asi na jedné třetině nebo jedné polovině té částky, která se má vyplácet navíc, protože to tuším, činí ty valorizace, těch 356 korun, 12,2 miliardy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Viktor Vojtko - faktická poznámka. Prosím.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že jsem byl několikrát zmíněn, tak mi to nedá než na to reagovat. Vážená paní předsedkyně Schillerová, prostřednictvím pana předsedajícího, možná jsem roztomilý a nebudu svůj projev tady začínat tím, že budu osobní. Myslím si, že tady řešíme důležité věci. Tohle sem úplně nepatří. Chápu, že je potřeba využít veškerý prostor k nějakému vyjádření. Mě jenom trošku mrzelo, že jste to ukazovala celou dobu do kamery, a když jste mluvila ke mně, tak jste se tedy na mě ani jednou neotočila. Dě.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Další faktická poznámka - pan poslanec Miroslav Janulík. Prosím. Máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo. Typická argumentace nikoliv ad hoc, ale ad personam, protože věcně nemáte, pane kolego, co říct. To je opravdu na ručník do ringu!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mým prostřednictvím, prosím!

 

Poslanec Miloslav Janulík: Nejmenoval jsem nikoho. Ať si pan kolega vybere. Ale tady jenom z toho, když se podívám, že není vůbec komu to říct. Demokrati nedemokratují nebo neposlouchají? Není potřeba. Takže my tady sedíme celou dobu, posloucháme, diskutujeme a prostě mluvíme tady do zdi.

A z toho celého expozé - znovu, já se vrátím k tomu, vy pořád říkáte, teď mluvím k panu ministru - prostřednictvím - Jurečkovi. Pořád mluvíte o kolapsu důchodového systému. Já jsem vám tady říkal včera večer, zopakuji to, aby to lidé, občané a voliči pochopili. Je to průběžný systém a nemůže to být tak, nemůže se stát v žádném případě, že vám prvního nedojdou důchody. To nebude tak, že najednou nebudou žádné peníze. Prostě když pořád strašíte kolapsem, tak nestane se to, že prostě najednou vůbec nebudou žádné peníze. To, co říkáte, prostě je nepravda v tom, že ty důchody by se třeba nemohly zvyšovat, protože vy byste utratili peníze nebo vy utrácíte peníze za něco jiného než za důchody, prostě na ně nebude dostatečná částka, takže by se všem prostě poslalo ten měsíc o něco méně, ale kolaps důchodového systému neznamená pro důchodce a pro občany, že jim příští měsíc nedojdou žádné peníze, jak vy se snažíte ten dojem vyvolat. Takhle to přece nemůže být. Z logiky věci, když ten systém je průběžný, tak je to nesmysl. To je prostě sémantická blbost. Ten kolaps nemůže nastat. Může nastat to, že prostě najednou tady bude méně, a pak si budeme opravdu všichni muset říct: nedáme, nebudeme kupovat toto, nebudeme platit toto, abychom udrželi ty důchody a těm lidem poslali ty peníze v plné výši. Ale nestane se to, že prostě příští měsíc v listopadu nedojdou vůbec žádné důchody. Tak prostě takto nemlžte a nevykládejte to pořád těm lidem, jako se snažíte vsugerovat, že oni tedy jsou ti špatní, jak berou ty peníze, a způsobí ten kolaps. To se prostě nemůže stát!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan ministr Marian Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: My jsme s kolegou Janulíkem oba dva muzikanti a myslím si, že nikdo nemá hrát, když se hraje falešně a podle blbých not. Já bych možná poprosil, jestli by mohl někdy říct citaci, kdy já jsem mluvil o kolapsu. Já jsem v životě nepoužil slovo kolaps. Já jsem mluvil o tom, že ten systém bude vykazovat větší a větší deficity, a ty deficity buďto vykryjeme na základě úspor v jiných kapitolách, anebo na základě vyšších příjmů. (Poznámky z lavic ANO 2011.) Já poprosím kolegy z ANO, kteří si tady před pár hodinami stěžovali, že já jsem tady něco zmínil potichu, aby po mně nekřičeli. (Předsedající: Mým prostřednictvím, prosím.) Prostřednictvím pana předsedajícího. A pokud jde o tu... Ne, já fakt poprosím, když říkáte tyhle silné výroky, pak řekněte, kdo to kdy říkal s citací. To by bylo fér. Já jsem to nikdy neřekl. Jenom upozorňuju na ty souvislosti, které to přinese do veřejných financí jako takových. A upozorňuji na to, že s tou demografií budeme mít, a to se podle mě shodneme, kdo jste tady členové sociálního a zdravotního výboru, výdaje v desítkách miliard korun na zajištění kvalitní sociální i zdravotní péče v budoucnu. To je také neoddiskutovatelný fakt. A s tím se budeme muset všichni popasovat.

Poslední poznámka. Já mám velký respekt k Národní rozpočtové radě a my jsme vloni i v předloňském roce vedli ty debaty, jestli se trefujeme úplně přesně v těch výdajích na důchody. Jestli nás někdo podezírá z té částky přes 700 miliard korun, že je tam rozdíl podle někoho v 5 miliardách korun, musím říct, že my prostě máme tento náš odhad za nás jako za ministerstvo. Oba dva dobře víme, že je to mandatorní výdaj, který se vždycky musí pokrýt, takže nemá smysl tady strašit tím, že by něj nebylo, ale drobně se lišíme, a v tom celkovém objemu je to opravdu naprosto zanedbatelný rozdíl. Drobně se lišíme v tom odhadu, v tom rozpočtu. Ale budeme to pokrývat, stejně jako jsme ho pokryli loni i předloni, a měli jsme roky, kdy jsme ten deficit trefili o něco lépe nebo i o něco hůře.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Vojtěch Munzar, připraví se Kamila Bláhová a další v pořadí. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Kdo si počká, ten se dočká. Já jsem se přihlásil proto, abych dal k vašemu uvážení jeden pozměňovací návrh, který se netýká toho prvního pilíře, o kterém se tady diskutuje, ale pilíře třetího.

Nicméně na začátku, kolegyně a kolegové, mi dovolte jednu možná obecnou poznámku. Celá ta včerejší, dnešní a vůbec ta diskuse o státních důchodech je o tom, jak udržet systém i v budoucnu v použitelném stavu, protože demografická křivka je opravdu neúprosná. Když dnes na jednoho starobního důchodce máme a na ten důchod vydělávají téměř tři aktivní osoby, tak do 40 let to bude hluboce pod dvěma. A v průběžném systému, v tom prvním pilíři platí to, že máte pouze tři základní parametry, které zásadně, zásadně ten systém ovlivňují: Je to výše peněz, které do systému přicházejí, výše peněz, které ze systému odcházejí ve smyslu výše důchodů, a ten třetí - výše peněz, které ze systému odcházejí ve smyslu počtu osob, které důchod pobírají. A protože i délkou dožití i demografickým vývojem počet lidí, kteří budou čerpat důchod, bude stoupat, zavírat před tím oči, je asi to nejhorší, co pro naše občany a pro další generace můžeme udělat.

My můžeme mít na tyto parametry různé názory a ty tady zaznívaly, ale nejvíce poctivé je říct lidem, že pokud chtějí být slušně a podle svých představ zabezpečeni na stáří, nesmí se spoléhat pouze na stát.

Ale musí zároveň sami nějakým způsobem spořit na své stáří a samotný stát by v tomto neměl klást překážky a naopak podporovat vlastní zodpovědnou snahu občanů. A k tomu mimo jiné slouží třetí pilíř. Proto jsme za naší vlády rozšířili možnosti, které tady ve třetím pilíři jsou, například o dlouhodobý investiční produkt. Bohužel původní penzijní připojištění, a věřím, že to víme všichni, trpí tím, že nezabezpečuje dostatečnou ochranu úspor občanů před inflací a vzhledem k velmi přísným požadavkům na likviditu a investiční limity je zhodnocení úspor velmi malé. Proto reálná hodnota úspor místo aby rostla, tak se také snižuje, a to myslím odrazuje od vlastního spoření na stáří mnoho občanů. A proto můj pozměňovací návrh, který je, a přiznávám to, z dílny Ministerstva financí, má za cíl větší liberalizaci, efektivitu, a tím pádem větší zhodnocení prostředků v takzvaném doplňkovém penzijním spoření. Vloni schválenou novelou zákona o doplňkovém penzijním spoření jsme cílili na zvýšení průměrné měsíční úložky občanů ve třetím penzijním pilíři. A já v pozměňovacím návrhu navrhuji několik změn, které zohledňují zkušenosti z praxe a které by dle mého názoru mohly podpořit právě efektivitu fungování tohoto třetího penzijního pilíře.

Konkrétně; ten pozměňovací návrh je rozsáhlý, má tři zásadní oblasti. Ta první oblast je úprava pravidel investování účastnických fondů v doplňkovém penzijním spoření. Zkušenosti ukazují, že dnešní úprava pravidel investování účastnických fondů je v některých aspektech zbytečně svazující a znevýhodňuje účastnické fondy oproti například investičním fondům, a to i přes nedávné změny.

Návrhuji proto úpravu dílčích investičních limitů pro účastnické fondy tak, aby se více blížily úpravě investičních limitů pro standardní fondy. Při investování například do dluhopisů, jejichž emitentem nebo ručitelem je Česká republika nebo Česká národní banka, navrhuji úplně vypustit požadavek na minimální diverzifikaci, protože již samotná záruka České národní banky nebo České republiky je znakem velice bezpečné alokace prostředků. U alternativních účastnických fondů dále navrhuji dílčí změny, které jsou potřeba proto, aby tyto nové účastnické fondy mohly reálně investovat například do infrastrukturních či nemovitostních projektů, které jsou ze své podstaty méně likvidní. Zároveň to přinese tolik potřebné peníze navíc na tyto nové projekty. A jak jsem řekl, tyto změny mají za cíl zvýšit efektivitu při investování a zvýšit možnosti zhodnocení prostředků účastníků systému.

Ta druhá oblast v pozměňovacím návrhu je úprava pravidel pro zabezpečení prostředků účastníků před náhlým poklesem jejich hodnoty v období pěti let před důchodovým systémem. Jak jistě víte, dnes platí, že penzijní společnost je povinna automaticky převést prostředky účastníka do povinného konzervativního fondu, tedy toho, který by měl mít nejmenší rizikovost, nejpozději pět let před jeho důchodovým věkem pro státní starobní důchod. A zároveň platí, že každý účastník 60 dnů před tím rozhodným okamžikem to může odmítnout. Aby občané měli více času na rozhodnutí, tak navrhuji tu lhůtu 60 dnů prodloužit na jeden rok a zároveň navrhuji, aby mohl být i převod prostředků účastníka i jiných účastnických fondů se stejným nebo nižším rozsahem(?), než je ten povinný konzervativní fond.

A ta třetí oblast, to je spíše techničtějšího rázu. Návrh ze strany Ministerstva financí, který předkládám, dále upravuje související přestupky a zefektivňuje předávání dat penzijním společnostem ze systému Ministerstva financí.

Ale tím hlavním cílem toho pozměňovacího návrhu je lepší zhodnocení prostředků v doplňkovém penzijním spoření pro naše občany. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Jsou zde dvě faktické poznámky, jako první vystoupí pan poslanec Roman Kubíček, připraví se paní poslankyně Lucie Šafránková. Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající, vaším prostřednictvím k Vojtovi Munzarovi, kterého mám jinak rád. Tak jsem si tady vyslechl ty zářné zítřky a všecko, co bude úplně perfektní. No ale, pane poslanče, vy jste z té strany, kde legitimní očekávání důchodců, kteří se spojili(?) v doplňkovém penzijním spoření, jste zrušili. To znamená, že ti důchodci, kteří očekávali, že za deset let budou dostávat příspěvky od státu, tak jste jim řekli, že už je nedostanou. Takže kdo vám bude věřit to, co tady povídáte? (Ojedinělý potlesk v levé části jednacího sálu.) Kdo vám bude věřit, že vaše zhodnocení, které tady dáváte, bude tak likvidní a tak speciálně dané, když nebudete mít speciální zákon k tomu? Tenhle pozměňovací návrh nic neřeší. Jste ekonom, víte to velice dobře. Víte to velice dobře.

No a ta další záležitost. My se tady pořád bavíme o tom: 65, 66, 67. Prosím vás, byl někdo se zeptat na pracovním trhu, jestli je poptávka po těchto pracovnících v tomto věku? (Výkřik z pléna: Není.) Protože pokud vím, tak ti důchodci vypomáhají v těch činnostech na zkrácené pracovní úvazky tam, kde nikdo nechce jít, ti, co chtějí a mohou. Tak to prostě je. Ale já si nedokážu představit, že dnes ženy po padesátce, muži po 55, když přijdou o práci, tak mají velké, ale velké problémy se vůbec někde uplatnit. Já vůbec nevím o tom, že by poptávka na pracovním trhu byla po pracovnících 65+. Takže mně to vysvětlete. Když mi to vysvětlíte, třeba to pochopím a budu si říkat: tuhletu geniální myšlenku jsem neměl. Ale prosím vás, doufám, že u toho nebudete, až to budeme měnit. (Smích a potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak jako další paní poslankyně Lucie Šafránková, potom pan poslanec Vojtěch Munzar; faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím budu také reagovat na pana poslance Munzara a chtěla bych se zeptat, jak je vůbec možné, když tady probíhala ta důchodová komise, kde mělo být všechno vyjednáno, že tady ve druhém čtení na poslední chvíli dostáváme tyto pozměňovací návrhy. Já nechci o něm tvrdit, že je špatný nebo dobrý, já se s ním teprve budu seznamovat. Ale proběhlo nějaké jednání v připomínkovém řízení? Co na to říká Česká národní banka? Můžete, pane poslanče, nám toto osvětlit, proč teď, když tady máme druhé čtení, řešily se tady nějaké parametry, se kterými my nesouhlasíme, tak vy tady teď jako vládní koalice chodíte a pořád měníte ty jednotlivé věci, jak, co bude? Tohle přece není důchodová reforma. Vždyť vy sami nevíte, co vlastně chcete. (Potlesk v levé části jednacího sálu.) A vzhledem k tomu, já jsem sice podala už návrh na zamítnutí, ale dovolím si říct, že ještě předtím musíme hlasovat alespoň o vrácení zpátky do garančního výboru, protože tohle opravdu nemá obdoby. (Ojedinělý potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Já se jenom chci zeptat, mám to brát jako váš návrh k hlasování? (Poslankyně Šafránková mimo mikrofon: Ano, zítra.) Dobře, děkuji. A nyní tedy pan poslanec Vojtěch Munzar s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Já začnu od konce. Tak samozřejmě všichni víme, že tady i ve veřejných odborných debatách, a byly to i připomínky NERVu dlouhodobé o tom, že prostředky v těch účastnických fondech, protože požadavky jsou velmi striktní, velmi přísné a jsou požadavky na vysokou likviditu, a když jsou požadavky na vysokou likviditu, tak zároveň to ale způsobuje nižší výnosnost. A samozřejmě ten požadavek je, aby ty peníze se více zapojily za prvé do ekonomiky a za druhé, aby nabídly větší výnosnost v těch fondech.

Co se týká toho procesu, tak samozřejmě všichni máme z Ústavy právo předkládat v druhém čtení pozměňovací návrhy. Stejně tak vy, paní poslankyně, vaším prostřednictvím, dáváte mnoho, uznávám mnoho pozměňovacích návrhů. Ale dneska se předkládají. Ono vám to do garančního výboru přijde, jak jistě dobře víte, a budete se tím zabývat před třetím čtením a bude výbor k tomu dávat stanovisko. Věřím, že tam potom proběhne i debata, která bude hlubší a detailnější.

A co se týká reakce na pana poslance Kubíčka, vaším prostřednictvím. Vy samozřejmě dobře víte, pane kolego, že pokud "rozvolníte" ty limity a vybalancujete to lépe, tak aby skutečně jste snížily ty striktní požadavky, tak vám to zároveň může přinést větší výnosnost. Samozřejmě bude rozdíl ve fondech a my s tím počítáme, že každý fond bude nabízet trošku jinou strategii, trošku jiné portfolio, trošku jinou diverzifikaci rizika. Ale věřím, že pokud tento návrh projde, tak bude větší šance na to zhodnocení prostředků. Proto to vůbec předkládáme.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další dvě faktické poznámky;první paní poslankyně Lucie Šafránková, potom pan poslanec Milan Feranec. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji. Já musím ještě zareagovat na pana kolegu Munzara, protože mi to nedá. Takže vláda tady přišla s tím, že má důchodovou reformu, kterou nutně potřebuje, kterou má vydiskutovanou. Tak bych předpokládala, že tam už budou zanesené všechny ty parametry. Já to důchodovou reformou rozhodně nenazývám, ale dobře, dejme tomu, takže bych očekávala, že tam budou zanesené všechny ty návrhy, ale vy na tom nemáte žádnou shodu, vy se jeden den vyspíte a druhý den tam vkládáte další a další návrhy, které vám napadnou. Uvědomujete si, že důchodová reforma, která by měla vzniknout, tak by ale skutečně měla být vydiskutovaná napříč celým politickým spektrem a měla by hlavně přinést našim občanům jistotu, že tady bude fungovat další desítky let, a ne že ji další vláda shodí. Tohle přece jako nemůžeme těm lidem dělat takovýmto způsobem.

A ano, my jako opozice, nám nic jiného nezbývá než ty pozměňovací návrhy takto tady navrhovat, protože i jsem očekávala, že bude ještě nějaké další jednání před druhým čtením, ale bohužel žádné už takové nebylo, takže je mi líto, my nemáme jinou možnost na rozdíl od vás.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Není pan poslanec Milan Feranec, potom pan poslanec Vojtěch Munzar, faktické poznámky. Prosím.

 

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Já budu reagovat na kolegu Munzara. Pane poslanče, prostřednictvím, jak říkáte, vyšší výnosnost. No, ale to je vždycky vyšší riziko, ne? To platí. A dávat do rizika prostředky, co si lidi spoří na stáří, si myslím, že je velmi nebezpečné.

A ještě jednu poznámku. Kdyby platil zákon o lobbování, tak jak ho známe, tak by muselo být uvedeno ve vašem pozměňovacím návrhu odůvodnění, když to přeženu, kdo ho napsal, v čí prospěch je. Obávám se, že by to byly ty fondy. Děkuji.

 

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Vojtěch Munzar s faktickou poznámkou. Prosím.

 

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Začnu tím jednodušším, jak jsem tady říkal už v úvodním slově. Je to pozměňovací návrh z dílny Ministerstva financí, který já předkládám. To je první věc. To už jsem tady říkal, můžete si to najít ve stenoprotokolu.

A druhá věc, to se týká paní kolegyně Šafránkové, vaším prostřednictvím, my se tady trošku míjíme, já jsem tady avizoval, že tento můj návrh nemíří na ty zásadní změny v tom prvním pilíři, to gros té důchodové reformy, respektive změny parametrů toho průběžného pilíře. Tohle míří na dílčí parametry investičních limitů, limitů těch účastnických fondů. Takže když tady máte požadavky, vaše vláda s námi měla zkomunikovat všechny ty zásadní kroky, tak já už jsem tady avizoval, je to opravdu dílčí návrh týkající se třetího pilíře, netýká se to těch zásadních věcí, jenom dovysvětlení, a věřím, že až se s tím návrhem seznámíte, že mi dáte zapravdu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Kamila Bláhová, připraví se paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím.

 

 

Poslankyně Kamila Bláhová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, již řadu hodin tady projednáváme návrh novely o zákona o důchodovém pojištění. Já tedy osobně nejsem ani v sociálním výboru, ani expertem na důchody, ale mám potřebu se k němu také vyjádřit, protože se týká nás všech.

Taky je mi líto, reaguju na své předřečníky, že poslanci z vládní koalice se dají napočítat na prstech jedné ruky nebo možná dvou, abych vás úplně neponižovala, ale skutečně vás tady sedí málo a myslím si, že ty argumenty, které tady v průběhu včerejška a dneška zaznívají, tak jsou hodně důležité.

Je potřeba říci, že spousta toho, co budu já dneska říkat, bylo již sděleno jinými kolegy z našeho poslaneckého klubu, ale je to asi dáno tím, že se na tuto věc díváme podobně, a to tak, že s ní zásadně nesouhlasíme. Jedná se opět o vlajkovou loď vlády Petra Fialy, kterou si vložil i do svého programového prohlášení, a to tak, že: "Realizujeme do konce roku 2023 skutečnou důchodovou reformu, umožníme dřívější odchody do důchodu, zvýšíme vdovské důchody." A tak dále, už to tady také zaznělo.

Ale ani já nesouhlasím s tím, že se v tomto návrhu jedná o reformu. Reforma to není, neboť jak již také zaznělo, zákon přináší do oblasti pouze parametrické úpravy. A ty pozměňovací návrhy, které načítáte a kterými potom obhajujete reformu, tak mi připadá, že je opravdu tragikomedie v přímém přenosu, podobně jako to bylo v jiných případech.

Cílem těchto parametrických změn a vůbec toho návrhu je, jednoduše řečeno, vzít lidem další peníze, prodloužit jejich důchodový věk a další negativní skutečnosti. Když si přečtete důvodovou zprávu, tak se z ní dozvíte líbivými slovy řečeno to, že tato reforma má posílit zásadní reformní změny v oblasti základního důchodového pojištění a zajistit jeho finanční a sociální udržitelnost, zajistit stabilní systém důchodů pro současné i budoucí důchodce, že návrh reaguje na nepříznivé demografické, sociální a ekonomické výzvy a snaží se o udržení důstojnosti života ve stáří. To snad nemůžete myslet ani vážně. Dva dny vám tady předkládáme argumenty, jak to vidíme, není to pravda, nesouhlasíme s tímto návrhem a ty důvody, které tady zaznívají, proč s tím nesouhlasíme, jsou skutečně relevantní.

Tato slova pouze demonstrují pocity vládní koalice, protože z předložených připomínek vyplývá mimo jiného tedy, že ve vztahu k demografickému vývoji chybí základní a zásadní studie a rozbory, navíc ještě ty studie, které tam tedy jsou, tak jsou již z roku 2019. To, znamená, že byly vyhotoveny před pěti lety, před covidovou pandemií a ukrajinskou krizí.

Teď bych se krátce zastavila nebo zamyslela nad některými těmi parametrickými změnami a optimalizačními opatřeními, tak, jak jsou tedy krásně a líbivě v té důvodové zprávě popsány.

Návrh například zavádí mechanismus, který napojí hranici pro odchod do starobního důchodu na očekávanou délku dožití. Už jsme to tady rozebírali, že délka dožití absolutně nemá nic společného s délkou dožití ve zdraví. Kolegyně, kolegové, já jsem z již zmiňovaného Ústeckého kraje. Naši občané pracují skutečně ve velmi složitých podmínkách, na těžkých pozicích, jedná se například o horníky a další lidi. A věřte mi, že lidé mají právo na to, prožít svůj život v pozdějším věku kvalitně a dobře.

Z toho, co se návrhem zavádí, to však nevyplývá. Dám vám jeden konkrétní případ. Mí rodiče odcházeli do důchodu mezi padesátým a padesátým pátým rokem. Bohužel my dneska ani nevíme, kdy to bude. Já podle aktuální úpravy půjdu v pětašedesáti. Teď se tady předkládá návrh, že to bude v 67.

Kdysi před pár lety jsem já měla jít v 67, tak, kdy tedy půjdu? Ani tohle není zřejmé a jasné. A co já, ale co moje děti nebo jejich děti? Postupné úpravy. Dále tou parametrickou změnou, o které chci hovořit, jsou postupné úpravy pro zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů. Taky jsme to tady diskutovali, proč s tím nemůžeme souhlasit. Jsou tam změny v oblasti rizikových povolání. Zde mám také nějakou osobní připomínku, nebudu tady raději komentovat ten složitý výpočet, v kterém se normální smrtelník nemá vůbec šanci vyznat. Ale z dokumentů vyplývá, že okruh osob, a také to tady již v té naší diskuzi, kterou vedeme od včerejška, zaznělo, takže ten okruh osob, které budou odcházet do důchodu dřív, se snižuje. A zase, jsem z Ústeckého kraje, nemohu s tímto návrhem souhlasit.

Jako starostka bych si zase ráda posteskla, že předkladatelé opět zapomněli na města a obce, na jejich strážníky městských policií například, s kterými v návrzích nikde nepracují. Nebo jsem to alespoň nikde nezaznamenala.

Svaz měst a obcí například v rámci připomínkového řízení navrhl, aby do návrhu zákona o důchodovém pojištění byla přidána zvláštní ustanovení o důchodovém věku právě strážníkům obecních policií. Tato úprava by strážníkům umožnila odcházet do důchodu po 20 letech odpracované služby.

Dále bych se chtěla zastavit u některých technických opatření, které návrh provází.

Já předestírám, že jsem příznivcem digitalizace, elektronizace a určitě je to správná cesta, neboť se tím zjednodušují administrativní procesy. Takový informativní list, osobní list důchodového pojištění, si již dnes můžete prostřednictvím elektronických nástrojů nechat vyhotovit, a to každý rok. Navrhuje se ale v tomto návrhu, aby informativní list nebo osobní list důchodového pojištění se poskytoval primárně online a zasílání v listinné formě se omezilo. Ano, rozumím tomu, že se tím může i ušetřit, nebo se tím můžou ušetřit finanční prostředky. Ale proč na úkor starších osob? Staří lidé každý den mi říkají, jakou mají nedůvěru v elektronické nástroje, že nechtějí dělat věci na počítači. Chtějí jít na poštu, vyzvednout si tu zásilku, popovídat si s ostatními důchodci, které tam potkají. Je to pro ně jakási příležitost a společenské setkání.

Takže já se obávám, pokud to bude nebo je takto postaveno, aby to nebylo diskriminační vůči některým lidem, kteří nemají v elektronické nástroje důvěru. V rámci těch technických opatření se také řeší jednodušší postup pro dokazování a vyplácení důchodů do zahraničí. Samozřejmě že je potřeba hledat udržitelné, optimální řešení pro všechny pojištěnce, a to i na území mimo Českou republiku. Ale, je potřeba si uvědomit, že jak vlastně teď, jakou máme zkušenost se zaváděním nových nástrojů v digitalizaci?

Opět si neodpustím zmínit již stokrát omílanou digitalizaci stavebního řízení. Vždyť to byla ostuda a je to pořád ostuda. Doufám, že nový ministr, který to má na starosti, to dá rychle do pořádku, aby to neparalyzovalo nejen stavební úřady, ale i další aktéry. Takže je potřeba opravdu řešit i to, aby se to znovu neopakovalo, aby lidé měli důvěru používat elektronické nástroje. A to i ti, co jsou v mladším věku.

Samozřejmě že se bojíme, nebo občané se bojí, že digitalizace selže, že dojde k úniku jejich osobních dát, a proto je na místě opravdu velmi intenzivně se v předstihu, v dostatečném předstihu tou elektronizací zabývat, odzkoušet ji v pilotním provozu, tak, jak to teď chybí u toho stavebního řízení.

Takže by vláda hlavně měla zodpovědět, kdo bude za tuto digitalizaci zodpovědný a zda je dotyčný schopen ji dotáhnout do konce.

Závěrem si dovolím podotknout, že my tady dva dny na mimořádné schůzi řešíme v uvozovkách reformu, která vlastně není reforma, tak jak to tady zaznívá po celou tu dobu. A určitě by se v té spleti různých legislativních návrhů našlo něco, co by bylo mnohem důležitější pro občany v této těžké době. Dost často i na minulé schůze, když jsme řešili povodně, tady zaznívalo, kdy dostanou hasiči, policisté a ostatní složky nebo zaměstnanci ostatní složek integrovaného záchranného systému přidáno.

Další návrhy a opatření, které by si zasloužily být předřazeny před tuto diskusi, tady zazněly včera, nebudu je opakovat. Ať už se jedná o ten sociální systém, byla kolem toho velká diskuse, ale já s tím souhlasím. Takže co závěrem dodat? Jistě chápete, že ani já nemohu souhlasit s tímto návrhem, který nám vláda prostřednictvím tisku 696 předkládá, a z tohoto důvodu ho nemohu podpořit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně, budeme pokračovat v obecné rozpravě. Než udělím slovo, je tady faktická poznámka na poslance Vladimíra Zlínského. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já naváži na paní poslankyni Bláhovou, ona tady zmínila digitalizaci společnosti. Já se přiznám, že nejsem až takový nadšený podporovatel digitalizace, ale musím s ní souhlasit v tom, že to může být do určité míry velmi riskantní hlavně ohledně toho, že si děláme závislosti na dalším systému, jako kdybychom neměli závislosti už dost, tak si vytvoříme závislost na té datové struktuře, která může selhat a pak bude těžko nahraditelná.

A další věc, kterou bych chtěl zmínit, je to, že ty údaje u uživatelích toho digitálního systému, pokud se dostanou do toho virtuálního prostoru, tak vlastně jak kdyby vyletí z džinovy láhve. A pak už jde jenom o to, komu se zpřístupní a komu se tam zakáže přístup k nim. Takže samozřejmě bavme se o nějakých možnostech kybernetických útoků a zneužití, ale bavme se o tom, že se to pak dá změnit i legislativně. A ty informace už zpátky do té láhve nestrčíte, takže před tím bych velmi důrazně varoval. Jako co s ním dělat? Přesně vám neodpovím, jenom varuju tady před tímto, že do budoucna tu vidím jako velké riziko. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji za dodržení času a nyní paní poslankyně Andrea Babišová a připraví se pan poslanec Vladimír Zlínský. S řádnou přihláškou. Prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Během těchto dvou dnů už bylo, myslím si, řečeno mnohé a ještě podle množství mých přihlášených kolegů ještě řečeno bude. Já už jsem k důchodové reformě v uvozovkách již vystupovala včera, ale přesto mi to nedá, přihlásila jsem se ještě jednou. Já bych jenom chtěla v této chvíli odpovědět na dotazy občanů, které mi přicházejí, protože ti lidé, naši občané, moc o té důchodové reformě neví. Nemají přehled o tom, co se děje v Evropě, a chodí mi velice často dotazy o tom, jestli vlastně ten důchodový systém nebo ten výpočet důchodů nebo složení důchodů je vlastně stejný v té Evropě, nebo se každý ten stát má jinak.

Takže já vzhledem k tomu, že jsem i členka výboru pro evropské záležitosti, tato témata jsou mi blízká, tak jsem si připravila jenom takový krátký vhled do toho, jakým způsobem výpočet důchodu vypadá v těch nejbližších zemích, co se týče Evropské unie.

Důchodové modely v zemích Evropské unie se samozřejmě liší závislosti na historických, sociálních i ekonomických faktorech. Obecně lze říci, že existují tři hlavní důchodové systémy, co se týče Evropy.

Je to takzvaný Beveridge model, což je první. Tento model je pojmenovaný podle britského držebního úředníka Williama Beveridge. Tento model se zaměřuje na poskytování základního důchodu pro všechny občany bez ohledu na jejich předchozí příjmy. Cílem je zajistit minimální životní úroveň občanů a tento model je typický pro skandinávské země, jako je Švédsko a Dánsko.

Pak je takzvaný Bismarck model. Tento model je založený na povinném pojištění a jeho výše je odvozená od příjmu jednotlivce. V tomto systému platí, že zaměstnanci i zaměstnavatelé příspěvky platí do důchodového fondu a důchody jsou proporcionální k odvedeným příspěvkům. Tento model je rozšířen v zemích, jako je Německo a Rakousko.

Pak jsou kombinované modely. Mnoho evropských zemí kombinuje různé prvky obou výše uvedených modelů. Například se mohou skládat ze základního důchodu, který je zaručen pro všechny občany, a pak doplňkového důchodového systému, který je založen na pojištění a na příspěvcích. V některých klíčových zemích Evropské unie, jako například Německo, jak už jsem sdělila, používají jen Bismarck model, který je založen na povinném pojištění a poskytuje důchody úměrné době pojištění a příjmu. Francie má velmi složitý systém, který zahrnuje jak veřejné, tak soukromé důchodové plánování a důchody závisí na výši příspěvku během celého pracovního života. Nizozemsko - zatím existuje základní státní důchod, většina lidí má také zaměstnanecké důchodové plány, což dělá důchodový systém robustní a velice rozmanitý. Severské země, jako je Švédsko, jak jsem již sdělila, používají kombinaci Beveridge a Bismarck modelu s důrazem na individuální účty občanů a na jejich investice. Česká republika má založený důchodový systém na předběžném financování s prvky kapitálového pilíře, přičemž základní důchod se vyplácí na základě odpracovaných let a výši příjmu.

Každá země se potýká s vlastními výzvami, jako je stárnutí populace, udržitelnost důchodových systémů a potřeba motivovat občany k důchodovému spoření. Evropská unie také usiluje o větší konvergenci v oblasti ochrany před chudobou ve stáří, avšak jednotlivé země mají různé přístupy a řešení. Toť jenom malý, krátký vhled, jakým způsobem řeší důchodový systém v Evropě.

Dovolte mi, abych za hnutí ANO podala dnes tady v této chvíli pozměňovací návrh, a dovolte, abych vás s ním seznámila:

"Pozměňovací návrh poslanců Aleše Juchelky, Andrey Babišové, Lenky Dražilové, Jany Hanzlíkové, Igora Hendrycha, Renaty Oulehlové, Jany Pastuchové, Miroslava Samaše, Aleny Schillerové a Andreje Babiše k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/99. Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů. Vládní návrh cílí na postupné zvyšování věku odchodu do důchodu u osob narozených v roce 1966 a později. V případě osob narozených do roku 1972 je určen tabulkově a v případě osob narozených po roce 1972 se má důchodový věk stanovit dodatečně v kalendářním roce, v němž pojištěnci dosáhnou věku 50 let.

Důchodový věk se u těchto osob stanoví tak, že se k věku 65 let přičte přírůstek naděje dožití pojištěnce. Přírůstek naděje dožití pojištěnce se stanoví tak, že se od prostého aritmetického průměru naděje dožití mužů ve věku 50 let a naděje dožití žen ve věku 50 let zjištěné Českým statistickým úřadem pro kalendářní rok, v němž pojištěnci dosáhnou tohoto věku, odečte prostý aritmetický průměr naděje dožití věku mužů ve věku 50 let a naděje dožití žen ve věku 50 let, zjištěné Českým statistickým úřadem pro rok 2015.

Vládní návrh se sice touto změnou snaží řešit stav veřejných financí v České republice, zcela však opomíjí reálný zdravotní stav pojištěnců s nárokem na odchod do důchodu. Je sice pravdou, že průměrný věk dožití se stabilně zvyšuje, avšak navzdory současnému stavu západní medicíny osoby dosahující důchodového věku nezřídka nejsou v dobré kondici, a to nejen pokud jde o fyzické zdraví, ale také pokud jde o zdraví duševní. Z řady studií a analýz vyplývá, že stále větší podíl starších osob trpí Alzheimerovou chorobou a dalšími typy stařecké demence, k čemuž přispívá i chronický stres a úzkost z nepříznivé životní situace, včetně výzev, které jsou tyto osoby nuceny v důsledku globálního dění dnes a denně překonávat. K celosvětovému nepříznivému fyzickému i duševnímu zdraví populace negativně přispěla i nedávná pandemie onemocnění covid-19, v důsledku které se v populaci výrazně zvýšil výskyt depresí, úzkostí i postcovidových syndromů včetně takzvaného long covid.

Přestože navrhovatel vnímá budoucí potřebu řešit důchodový systém, domnívá se, že bez hlubší analýzy popsaných fenoménů a fyzického i duševního zdraví české populace, včetně jeho vlivu na kvalitu života ve stáří, je další zvyšování věku odchodu do důchodu nezodpovědné. Pozměňovací návrh proto cílí na zastropování tohoto věku v maximálně přijatelné výši 65 let."

K tomuto pozměňovacímu návrhu se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Vladimír Zlínský, připraví se pan poslanec Tomáš Helebrant, Milan Wenzl a další. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se taky vyjádřil k tomuto tématu. Já předem avizuji, že nejsem odborník na důchodovou reformu, ale jako lékaře mě zajímají některé aspekty, které vedou k těmto problémům, které se objevují. Už jsem tady vystoupil včera a dneska v rámci faktických poznámek několikrát, takže tu už nějakým způsobem naznačilo, že mě zajímá - pokles porodnosti a vymírání západních populací. Samozřejmě se mě bytostně týká i problematika prodlužování věku ve zdraví či nezdraví. K tomu se taky teda vyjádřím.

Pro velký úspěch, který jsem tady měl, v uvozovkách samozřejmě to myslím, tady už nebudu zmiňovat populační spirálu smrti. Vylepšil jsem si ten projev jinými aktuálnějšími informacemi, které bych vám rád sdělil. Já se pokusím vás s tím seznámit. Není to úplně krátké, tak doufám, že aspoň něco z toho, co tady budu říkat, vám utkví v paměti, protože celkem to mám prošpikováno údaji, které už jsem nicméně některé sdělil, takže si to aspoň zopakujete.

Hlavní argument k vypracování a realizaci důchodové reformy, jejíž zásadní mottem je postupné prodlužování věkové hranice odchodu do důchodu, je demografická deklinace neboli úpadek počtu původní populace v rámci druhého demografického přechodu - já za chvilku vysvětlím, co to je ten druhý demografický přechod - a samozřejmě pokles úmrtnosti a s tím prodlužování věku dožití členů naší populace.

Logickým důvodem a výsledkem těchto trendů je značné demografické stárnutí populace, které s sebou přináší problémy při zajištění odpovídající nejenom sociální, ale i zdravotní péče dané společností. To si myslím, bude v blízké budoucnosti několika let - z mého pohledu to bude tak 5, 6 let - kdy dojde k personální krizi v našem zdravotnictví. Takže ti, kteří z nás tady budou, si možná na mě vzpomenou, až to budou řešit. Tak si myslím, že tady ten problém s důchodovou reformou je první výhonek těch problémů, které ten demografický přechod nebo demografický pokles přináší.

Ten druhý demografický přechod je proces významné změny demografických vlastností západních společností, který proběhl přibližně mezi roky 65 až 85 v severní a západní Evropě a ve zbytku Evropy s mírným zpožděním. Je charakteristický především významným poklesem porodnosti, a to až pod hranicí prosté reprodukce. Pokud plodnost klesá pod 2,1, tak nestačí populaci obnovovat a ta vymírá. V podstatě všechny rozvinuté západní civilizace a populace jsou tímto postiženy. Takže si musíme říct na rovinu, že všechny rozvinuté západní civilizace vymírají. Samozřejmě je to nahrazováno migrací, to tady také bylo zmíněno. Na základě toho vidíme, jaké nastávají problémy v zemích, které otevřely stavidla neregulované migraci, zvlášť z problémových oblastí.

Jak jsem řekl, demografická deklinace je fenoménem většiny rozvinutých společností - teď budu za chviličku trochu kontroverzní - a do velké míry souvisí se zvýšením - říkám, do velké míry, ne stoprocentně - sociálního a společenského statusu ženské populace v těchto společnostech. Netvrdím, že je to špatně, jenom tvrdím, že se to děje a že i tohle, co je dobré a co každý rozumný člověk podpoří, může mít negativní konotace. Protože fertilní ženy - už jsem také o tom mluvil - jsou schopné prostřednictvím antikoncepčních prostředků samy rozhodovat o početí svých potomků a mnohé z nich dávají přednost své kariéře a životním prožitkům a požitkům před plozením potomků, protože je to samozřejmě zatěžuje značným diskomfortem a omezuje je to v jejich životních zájmech.

Tento trend je dle mého názoru jeden z hlavních sebedestrukčních prvků života v blahobytu, kromě dalších sebedestrukčních prvků, jako je úpadek racionality, pozitivní kreativity, rozvoje genderové fluidity, která se také zvýšenou měrou podílí na demografickém Armagedonu v rozvinutých zemích. Dle sociologických studií se identifikuje s LGBT+ komunitami stále větší počet mladých lidí. Abych pravdu řekl, nemám jasnou představu o tom, jak tito lidé se pak podílejí na reprodukci, jak zlepšují demografickou stabilitu západních populací.

Dle MUDr. Kateřiny Veselé - to jsem si tedy našel nedávno - z pracoviště REPROMEDA, s.r.o., Centrum reprodukční medicíny Brno, v článku na serveru Remedia.cz z 3. 9. 2024, dnes podíl příslušníků nebo sympatizantů queer comunity, LGBT+, u mladých generací stoupá. Například u mileniálů je to 10 až 20 %. Lze diskutovat o tom, zda jde skutečně o genetické změny - já bych řekl spíše biologické změny - anebo je to z důvodů nějaké módnosti těch memů, které se šíří mezi mladou generaci, hlavně prostřednictvím sociálních sítí.

Ona tady píše, že neznáme přesnou odpověď. Já si myslím, že bychom si tu přesnou odpověď zasloužili, že by se tím měl někdo zabývat, protože pokud nám to procento těchto lidí poroste, tak to bude mít velmi nepříznivé důsledky pro další reprodukci nejenom u nás, ale u všech populací v západních zemích. Teď si představte, že z generace Z se ke queer komunitě, LGBT+, hlásí v Evropě 20 % mladých lidí a ve Spojených státech 30 %. Protože Spojené státy jsou samozřejmě - (Silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám. Kolegyně, kolegové v levé části sálu, požádám vás o ztišení. Děkuji vám. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Já bych chtěl zmínit, že sebedestrukční rysy, které jsem tady zmínil, jsou obzvlášť patrné u společenských elit. Pokud budou tyto sebedestruktivní trendy nadále trvat a nebudou vratné, tak se s velkou pravděpodobností projeví tím, že dovedou rozvinuté společnosti k vážným celospolečenským a civilizačním krizím s možnými katastrofickými následky. Jak jsem řekl, problémy s udržitelností důchodových systémů jsou teprve prvními symptomy nastávající krize. Velmi znepokojivé je, že se další vlna poklesu obyvatel v zemích Evropské unie, včetně České republiky, objevila v době pandemie náhle na začátku roku 2022 ve většině zemích Evropy, aniž by byla někde dostupná věrohodná analýza tohoto stavu.

Pokles počtu narozených dětí a úhrnné plodnosti se týká také České republiky, jak jsem zmínil. K razantnímu zlomu v tomto směru došlo v České republice také v tom roce 2022, na jeho začátku, kdy poklesla úhrnná plodnost z hodnoty v roce 2021 - to bylo 1,83 - na hodnotu 1,62 v roce 2022. To je o celých 11 %. Pokles nastal hlavně u prvorodiček a postihl všechny věkové kategorie žen ve fertilním věku, s maximem v nejmladších věkový kohortách. Zbývající věkové kohorty postihl poměrně rovnoměrně. V roce 2023 tento meziroční propad dále pokračoval, a to o dalších 10 % oproti roku 2022 a údaj úhrnné plodnosti poklesl na 1,43. Tento pokles i nadále pokračuje v roce 2024 podobným tempem. To znamená, že to vypadá, že to bude dalších 10 %. Z toho vyplývá, že příčina, která tento fakt způsobuje, je stále aktivní, ale bohužel pro nezájem kompetentních míst stále neznámá. Netvrdím, že je to jednoduché zjistit.

Já jsem si dovolil to opřít o nějakou prezentaci odborníků a hledal jsem nejaktuálnější výsledky, které by ty mé domněnky nějakým způsobem podpořily. Podařilo se mi najít prezentaci, která se odehrála na 53. konferenci České demografické společnosti v Olomouci 22. až 24. 5. 2024. Vystoupil tam pan Kryštof Zeman z Vienna Institute of Demography. Ta prezentace se jmenovala Aktuální vývoj plodnosti v Evropě a ve světě.

Já jsem si dovolil tady ukázat graf Vývoj plodnosti v Evropě - (Ukazuje do pléna.) - kde vidíme, že to potvrzuje to, co jsem říkal, že dochází k poměrně rychlému sešupu plodnosti v celé Evropské unii - říkám, je tam jedna výjimka nebo dvě, já je za chvilku zmíním - kde je celkem charakteristický pokles ve všech zemích. Bohužel v České republice, kde jsme byli na tom poměrně dobře, protože jsme měli těch 1,82 v roce 2021, ten sešup je trošku rychlejší, než třeba v Litvě nebo ve Švédsku, kde na tom byli trošku hůře.

Nicméně týká se to většiny zemí Evropy nebo Evropské unie, Kupodivu výjimka potvrzuje pravidlo a netýká se to Portugalska, což je zajímavé, a netýká se to až tak moc Bulharska.

Zajímavé je, jaké uvádí ta prezentace, autor té prezentace, jaké uvádí důvody. On neuvádí jeden důvod, proč k tomu došlo. A já musím říct, že ten autor je poměrně odvážný, protože se dotkl jedné věci, o které se nesmí mluvit. A já vám přečtu, jaké uvedl důvody. Uvedl důvod covid, očkování, ekonomická situace, ruská válka a společenské změny. Samozřejmě může to být kombinace všech těchto faktorů, ale určitě to znamená, že bychom měli podporovat další výzkum v tomto směru, abychom na to odpověděli. Zvlášť když jsem řekl, že ta tendence trvá i v tomhle roce, a pokud ta tendence bude trvat ještě několik let, tak se dostaneme na úroveň těch zemí v jihovýchodní Asii, které jsem tady zmínil. To znamená Jižní Korea 0,71 - to je snad nejnižší míra plodnosti na světě, co jsem našel.

Problémy s tímto si uvědomují vrcholní zástupci Evropské unie. Já je tady už nebudu jmenovat, ať nezdržuji, kteří tvrdí, že Evropská unie je na pokraji demografické revoluce, která vyžaduje hluboké přehodnocení našich institucionálních, politických, ekonomických a kulturních rámců. Ale jejich řešení je stejně sebezničující jako všechny její kroky v řešení tohoto problému. Tito zástupci EU tvrdí, že bez migrantů nemůžeme žít a vidí v ní (?) jediné možné řešení tvrdíce, že nepomáhají ani prorodinná opatření, která v minulosti porodnost udržovala, jako například dobrá a dostupná péče o děti.

Dále razí tezi, že je nepravděpodobné, že by se trend počtu narozených dětí podařilo zvrátit. Lepší vzdělání a nezávislost dle nich znamenají, že ženy ztratily povinnost se rozmnožovat. Míra úhrnné plodnosti v EU klesla v roce 2022 na 1,46; v roce 2023 oscilovala kolem 1,4 - takže vidíme tam ten pokles. Přičemž ve Španělsku dosahovaly hodnoty 1,16, v Itálii 1,24, v Polsku 1,29. A to jsou, jak jsem říkal, státy ještě mezi slepými jednookým králem, jelikož ta úhrnná plodnost v Jižní Koreji je 0,71. Zajímavé je, že v Jižní Koreji se ženy odmítají vdávat a dokonce odmítají mít partnera, a proto zůstávají bezdětné. Tak to už je skutečně zvláštní, protože se ptám, jestli skutečně nedochází k tomu, že ten život v současných podmínkách nějakým způsobem neovlivňuje rozmnožovací, reprodukční a mateřský pud.

Z tohoto pohledu se jeví jako zcela sebedestruktivní to, že v předchozích letech se nevěnovala téměř žádná pozornost zvýšení porodnosti původní populace a spoléhalo se naivně na migraci, která měla plnohodnotně nahradit vymírající část původní populace. Je nepochopitelné, na základě jakých úvah ti, kteří lákají migranty na hojné sociální dávky a otevřeli stavidla nelegální migraci, došli k názoru, že tyto osoby, které nechtějí přijmout zpět ani jejich zdrojové země, se stanou ekonomicky aktivní silou a ne ekonomickou sociální a bezpečnostní hrozbou pro přijímající vymírající rozvinuté společnosti. A vše nakonec neskončí velkým nahrazením původní populace, a to včetně eliminace většiny charakteristických pozitivních prvků současných rozvinutých společností.

Dalším sebedestrukčním prvkem rozvinutých společností je podpora jako houby po dešti vznikajících genderových entit v rámci genderové fluidity, která je pravděpodobně také daní za vysoký životní standard rozvinutých společností.

Bohužel další přirozené rozmnožování těchto entit jedinců se nejeví jako moc pravděpodobné. Já už jsem o tom mluvil, já se rád nechám poučit, pokud je tady nějaký odborník na tuto problematiku, jakým způsobem tedy míní podpořit tu reprodukci naší společnosti.

Často je veřejně podporováno přímo uvažování, že nemít děti v populaci vyspělých zemí přímo pomáhá chránit ekosystémy na trpící a umírající planetě Zemi. Já neříkám, že je to většinový pohled na problematiku, ale mezi mladými lidmi se také vyskytuje. Že je to správné a odpovědné chování zvláště u bílé rasy, u bílé populace, která údajně zavinila současnou environmentální krizi a klimatické změny, a tedy si zaslouží vymřít a zmizet z povrchu planety. Nikde se ovšem nedovíme pravý opak, že pokud degeneruje či vymře obyvatelstvo vyspělých zemí, je velké riziko ztráty mnoha technologických vymožeností, které jsou základem současné prosperity, a jejich ztrátou dojde k rozpadu světové bezpečnostní stability. Paradoxně ty generace, které propagují výše zmíněné myšlenky, budou s velkou pravděpodobností obětí svých bludů a své pošetilostí.

Pokud se nemýlím, tak předpokládané těžké časy s existencionálními problémy by měly toto racionální uvažování u následujících populací opět obnovit. Pravda je taková, že v krizových situacích se lidské skupiny a společnosti dokázaly v minulosti semknout a v některých případech, podotýkám ne vždy, i velké obtíže překonat a přežít, a tím nastartovat další cyklus s počátečním převažujícím racionálním a kreativním myšlením a chováním včetně dostatečného rozmnožování vedoucího k nové rovnováze a stabilitě na kvalitativně vyšší úrovni společnosti.

Je nejvyšší čas se nad současnými nepříznivými populačními trendy zamyslet a začít se chovat co nejvíce racionálně, tedy aktivně podpořit porodnost původní pracující populace jak ekonomickými stimuly, tak i informační PR kampaní masmédii hlavního proudu, o nutnosti těchto opatření k zajištění stability důchodového systému a také další ekonomické prosperity a případně i přežití naší společností.

Pokud se to nepodaří, potom další variantou je zánik naší společnosti, kultury, případně i genů, a překrytí zákonitě kulturou jinou a jinými geny. Bohužel toto je varianta, která se v minulosti několikrát opakovala, a bylo by bláhové si myslet, že nastal konec dějin a co se stalo mnohokrát, se již nemůže opakovat.

Já bych se tady ještě chtěl vyjádřit k tomu prodlužování doby dožití. Já tady nebudu zmiňovat, co už tady bylo mnohokrát řečeno, už to tady zmínili mnozí. Já bych tady jenom podpořil myšlenku toho, že my vlastně žijeme v porovnání s předchozími generacemi - určitě máme lepší životní, jak se říká - životní blahobyt, jak bych řekl, žijeme ve větším blahobytu. Ale ptejme se, jestli je ten blahobyt zdravý hlavně pro tu část populace, která prosím má hlouběji do kapsy.

A pak bych zmínil tady to, k čemu to vede, pokud ta populace prostě přijímá nevhodnou vysokokalorickou stravu, má nedostatek pohybu, požívá alkohol, kouří, případně někteří užívají drogy. Já říkám, starší populace, to je spíš mladší.

Samozřejmě nepříznivý vliv má i ta chemizace. Otázkou je, jak se jí vyhnout, když bez chemizace zase bychom neměli dostatečné množství potravin. Nová věc, která se objevuje, jsou mikroplasty, o jejichž účinku na lidské zdraví zatím úplně přesně nevíme. Ale nebude to asi nic dobrého. A vede to k takové základní triádě civilizačních chorob, která se vlastně začíná projevovat po tom šedesátém roku věku tak v průměru, kdy se objevují vlastně choroby srdce, ischemická choroba srdeční, objevuje se aterinální hypertenze, to je vysoký tlak, a diabetes melitus, cukrovka.

V současné době, a už to tady taky bylo zmíněno, dochází k nárůstu u některých onemocnění, a to mě mírně zneklidňuje z pohledu toho, že bych byl velkým optimistou, že prostě nám ta doba dožití poroste donekonečna, to si myslím, že není možné ani z logického, ani z biologického hlediska. A objevují se nám některá onkologická onemocnění, která začínají narůstat, třeba je to karcinom pankreatů, bohužel je to nejvíce zhoubné, jedno z nejvíce zhoubných onemocněníních onkologických. Ale co je velmi nepříjemné, tak nám začínají narůstat autoimunní onemocnění, neurodegenerativní onemocnění, psychiatrické onemocnění a ve vší té kombinaci tím, jak se lidí dožívají vyššího věku, tak se objeví takzvané polymorbidní stavy. To znamená, lidi mají kombinaci těchto onemocnění.

Já bych se trošku zastavil u těch autoimunních onemocnění a těch neurodegenerativních, které jsou mnohdy taky autoimunní s velkou pravděpodobností, protože ty právě vyplývají z toho našeho způsobu života v tom takzvaném blahobytu. Protože my jsme, nějakým způsobem se nám podařilo eliminovat mnoho infekčních, parazitárních a bakteriálních onemocnění, které byly metlou lidstva dřív, a jelikož náš imunitní systém na tom byl nějakým způsobem nastaven, pokud nemá čím se konfrontovat s těmi patogeny, tak vlastně tu obranyschopnost, tu armádu těch buněk, které celou tu mašinérii obrátí proti sobě, protože vlastně tam dojde k nějakému chaosu a zmatku z toho, že nemá tu stimulaci. A já si myslím, že nárůst těch psychiatrických onemocnění je něco podobného s mozkem, že prostě náš mozek je stimulován vlivy, na které evolučně nejsme vybaveni, a dochází tady k těmto stavům. Takže to je moje odpověď na to, proč si myslím, že s tím prodlužováním toho věku dožití, a to nemluvím ani o tom v tom zdraví, to bude tak jednoduché.

A já bych si to jako velmi přál, protože se to týká i mě, že jo, taky bych chtěl žít co nejdéle ve zdraví, ale já vidím tyto tendence jako ohrožující. Takže jednoznačně naroste finanční náročnost zdravotní péče, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně, s rozvojem léčebných a diagnostických metod. Tedy pod tlakem se ocitne kromě systému sociálního pojištění systém zdravotního pojištění. Rád bych věřil, že již nebudeme téměř potřebovat živé lékaře a jiné zdravotníky, protože právě kolem toho roku 2030 nás čeká ta demografická krize u zdravotníků, protože spoustu zdravotníků kolem roku 2030, ta kohorta těch husánkových dětí odejde do starobního důchodu a týká se to nejen lékařů, týká se to i zdravotních sester.

A já si nemyslím, že vše vyřeší umělá inteligence a digitalizace zdravotnictví a lékař na dálku prostřednictvím telemedicíny, jak jsme ubezpečováni věrozvěství digitalizace. Pravděpodobně nás všechny, co zde sedíme, čekají v blízké budoucnosti krušné chvíle, ať už budeme politici, občané, pacienti, důchodci, lékaři, a zmíněné doby se dožijeme. Nicméně tyto krušné chvíle by měly aktivizovat to nejlepší v každém z nás, kteří budeme schopni tuto situaci ovlivnit.

A to mne přece jenom naplňuje určitým optimismem při hodnocení naší společnosti tyto krize překonat. Nevyzývám k poraženectví, právě naopak. Ale k pojmenování podstatných a zásadních věcí pro naše přežití v blízké budoucnosti a odvržení matoucího balastu odvádějící naši pozornost nesprávným směrem. Pokud to brzy neuděláme, tak zaslouženě špatně skončíme. Přírodní a společenské zákony jsou neúprosné. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, přeji hezký večer. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda Josef Cogan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Cogan: Dobrý večer vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jdu spíš s takovou jako formální záležitostí. Pokud vím, tak tady padl jeden i formální návrh na vrácení do výboru, akorát jsem tady zaznamenal, že možná nebyl úplně přesně formulován, tak já si jenom dovolím, byť sám ani s tím návrhem asi pro něj hlasovat nebudu, tento návrh předložit.

To znamená, že bych navrhl, aby byl návrh zákona vrácen garančnímu výboru k novému projednání tak, aby bylo dostáno, řekněme, všem těm náležitostem. Protože určitě máme za to, že je správné hlasovat o všech návrzích zamýšlených, které tady padly a případně ještě padnou, tak jenom spíš formální upřesnění, pokud to je duplicitní z pohledu, tak se asi také nic nestane, takže jenom tento formální návrh. Nebudu se vyjadřovat teďka k té věcnosti.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Znamená to tedy...

 

Poslanec Josef Cogan: Tento formální návrh je samozřejmě až na konci, po konci rozpravy se hlasuje.Tento návrh se hlasuje až po konci rozpravy vlastně v celé té věci, nikoliv teď, ale jde, řekněme, spíš jako formální podání.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: To znamená, že návrh, který načetla paní poslankyně Šafránková, nebyl úplně hlasovatelný, to znamená, že vy navrhujete, pane předsedo... Dobře.

Tak to jsme vyčerpali faktické poznámky a nyní pan poslanec Tomáš Helebrant je přihlášen do obecné rozpravy a poté pan poslanec Wenzl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, k projednávání takzvané důchodové reformy toho zde již bylo řečeno mnoho, ale nejčastěji se zde zmiňuje věk odchodu do důchodu, který podle původního návrhu měl být postupně navyšován až za hranici 70 let. Pan Jurečka tady sice říkal, že bude věk odchodu do důchodu zastropován na 67 let, ale po zkušenostech, co s touto vládou všichni bohužel máme, tomu nevěřím a bojím se, že stejně jako bylo slibováno třeba nezvyšování daní, a to, že nebude snižovat valorizace důchodů, a pak tyto sliby nebyly dodrženy, nebude dodržen ani tento.

Vláda se prostě rozhodla vzít těm, a znevýhodnit ty, co se nemohou bránit, místo toho, aby se zaměřila třeba na lepší hospodaření, efektivnější výběr daní a bojovala proti zneužívání dávek. Lidé, co mohou pracovat a pracovat nechtějí, jsou právě ti černí pasažéři, kteří se vezou na úkor těch, co poctivě pracovali a pracují.

Je třeba motivovat lidi, co nepracují, protože nám tady bohužel vyrůstají generace, které žijí v okolí, kde nikdo nechodí do práce a jen pobírá dávky. Když jsem byl dítě, tak bylo dané, že po škole nastoupíme všichni do práce, a nikoho vlastně ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak, práce byla přirozená. Nyní tu ale bohužel máme skupiny lidí, kde do práce nechodí nikdo, a to je bohužel normální a s tím se musí něco dělat. Ti lidé, co pracují, nám financují důchodový systém a my jim za to zvedáme daně, posunujeme věk odchodu do důchodu, to je prostě špatně.

Pak tu radíte, ať se lidé spoří na důchod, ale v republice jsou 3 miliony lidí, kteří žijí pod anebo těsně na hranicích chudoby, a tito lidé nemají peníze na spoření. Ano, rodiny mají být solidární, ale jak mají být rodiny solidární, když nemají peníze? Mnoho lidí ve středním věku je v takzvaném sendviči, protože se často stará nejen o svoje děti, ale i svoje rodiče.

Také argumenty, že se senioři rekvalifikují, jsou úsměvné. Vzpomeňme si třeba na své rodiče, jak je pro ně často obtížně sžívat se například s novou domácí technikou.

A pokud se v šedesáti mají rekvalifikovat na jinou pracovní pozici, to si vůbec nedovedu představit. Tato takzvaná důchodová reforma je prostě špatná a je potřeba ji zásadně upravit. My jako hnutí ANO jsme připravili několik pozměňovacích návrhů, kterými bychom zmírnili dopady tohoto reformního inženýrství, a pomohli tak současným i budoucím seniorům žít a důstojnější život dožít, než jaký pro ně připravila tato vládní koalice. Prosím všechny z vás, kterým na důchodcích záleží, abyste tyto návrhy podpořili. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Wenzl, poté pan poslanec Králíček. Prosím, pan poslanec Milan Wenzl, ano, aby bylo jasno. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, zdá se, že ve společnosti sídlí dojem, že jsou důchodci ve finanční výhodě, ale ve skutečnosti se mnoho z nich potýká nejen s omezenými finančními možnostmi, ale také třeba se zdravotními problémy. Proto si myslím, že důchodový věk 65 let je nepřekročitelný. Zkuste se někdy zamyslet nad reálným životem takového důchodce. Pro mnohého z nich znamená důchod nejen finanční jistotu, ale pro většinu z nich je to také konec pracovní kariéry, mnozí z nich se musejí nějak poprat se změnou sociálního statutu a velmi často také s nějakým zdravotním omezením.

Já dnes nevystupuji proto, abych zde dělal obstrukce nebo abych úmyslně zdržoval nebo prodlužoval dnešní schůzi, ale jsem zde proto, že jsem slíbil, že budu hájit zájmy seniorů, samoživitelů, hendikepovaných, dětí a všech občanů, aby měli v naší zemi důstojných život, i když někteří se mohou pochlubit i nadstandardním důchodem, ale většina seniorů čelí novým výzvám, jako je osamělost, zdravotní problémy nebo starost o nemocného partnera.

Důchody nejsou sociální dávky, ale vláda k nim bohužel tak přistupuje. Důchody jsou nárokové za to, že lidé pracovali a pomáhali budovat ekonomiku, rozvíjeli naši zemi a odváděli jí peníze. Důchodem by to stát v podstatě měl lidem vracet. Tato vláda se sice zaměřila především na důchodce, ale takovým způsobem, že jim vysílá nějaké signály, signály, které jim neustále snižují životní úroveň. Sebrala jim peníze, které jim ze zákona náležely, zpomaluje růst důchodů, neřeší inflaci, drahé energie, ani drahé potraviny, zrušila jim také slevu na jízdné, a to neříkám (nemluvím) o cenách léků v lékárnách.

Ale vraťme se k důchodové reformě, která vlastně není reformou, ale jak se říká, deformou stávajícího systému. Jak chce stát zajistit stabilitu průběžného systému, když každou chvíli se říká něco jiného a někdy se říká i nepravda? Chybí mi ovšem jakákoliv smysluplnější představa o tom, jak by důchody měly fungovat v budoucnu. Důchodový systém by měl být spravedlivý a měl by zajistit, aby všichni občané měli odpovídající příjem v důchodu. To zahrnuje zohlednění faktorů, jako je délka pracovního poměru, výše mzdy a péče o závislé osoby. Důchodový systém by měl být dostupný všem občanům bez ohledu na jejich příjem nebo sociální status. To zahrnuje zjednodušení administrativy a zajištění, aby informace o systému byly snadno dostupné. Důchodový systém by měl být flexibilní a má umožňovat lidem volbu, jak a kdy odejít do důchodu. To zahrnuje různé možnosti odchodu do důchodu, částečné důchody a možnost pokračovat v práci i po dosažení důchodového věku. Důchodový systém by měl být transparentní a občané by měli mít jasnou představu o tom, jak systém funguje, jaká práva a povinnosti s tím souvisí. To zahrnuje zveřejňování informací o financování systému, výpočtu důchodu a investicích.

To, že nutné řešit neuspokojivou situaci kolem důchodového systému, je věc, kterou dnes asi nikdo nezpochybňuje, snad nikdo, kdo má alespoň základní představu o demografii a fungování tohoto systému. Existují jen odlišné názory na to, jak by se měla situace řešit. A o tom dnes i včera probíhá debata. Ale proč vyčítat důchodcům jejich zasloužilý (zasloužený) příjem? Celý život pracovali a teď mají živořit? A ještě poslouchat nějaké výčitky, že (?) žijí na úkor našich dětí? Proč se systematicky buduje nenávist vůči jedné skupině obyvatelstva? Štvát proti těm, kteří se už nemohou nebo neumí bránit, je zbabělé. Velmi často zapomínáme na sociální a emoční hodnotu, kterou nám naše babičky, dědečkové přinášejí. Jsou to právě oni, kteří často pečují o vnoučata, podporují nás v těžkých časech a předávají nám životní moudrost a zkušenost. Často a rád chodím mezi seniory a poslouchám jejich životní příběhy, starosti, radosti a moudra. Vnímám, že mi je mezi ostatními důchodci docela dobře. Oni jezdí společně na výlety, pořádají sportovní hry, kde se snaží aktivně zapojit, mají taneční večery, zapojují se do akcí, které pořádá město. Mám osobní zkušenosti s aktivními seniory, třeba v Městské části Praze 15. Scházejí se proto, aby nebyli sami, a to jim dodává sílu do dalšího života.

Ale z druhé strany jsou lidi, kteří jdou třeba kolem hřiště a vidí, jak ti senioři sportují - a oni jim závidí. Závidí, že ti senioři se baví, že se smějí, a oni - že musí chodit do práce. Na důchodce přece se nemůžou takhle dívat. Oni si už svoje odpracovali. Ten důchodce není od toho, že když přijde do důchodu, že zavře dveře a bude čekat na tu zubatou s kosou, která pro něj přijde. Důchodce si chtějí ještě užívat podzim svého života. Tak jak může někdo závidět lidem, kteří by pro svou rodinu udělali cokoliv?

Vrátím se tedy k původní otázce. Máme důchodcům skutečně co závidět? Jestli ano, tak to je síla, odvaha a odhodlání čelit výzvám, které přináší stáří - a tato vláda. Já bych doporučoval všem - důchodcům současným i budoucím, až půjdou k volbám, aby si uvědomili, kdo jim v Poslanecké Sněmovně tady pomáhá a kdo se jim snaží zvýšit důchod, důchodový věk.

Já pro tento návrh nemůžu hlasovat, protože bych tím poškodil všechny důchodce - a hlavně budoucí důchodce. A uvědomme si, že tak, jak se chováte vy současně a k budoucím důchodcům, tak se jednou oni budou chovat k vám. Jednou taky zestárnete. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Robert Králíček, poté paní poslankyně Renata Oulehlová.

Než dám panu poslanci slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Carbol Jiří od 18 hodin z pracovních důvodů, Černý Oldřich od 17 hodin z pracovních důvodů, Koten Radek od 19 hodin - pracovní důvody, Richterová Olga od 18.15 - pracovní důvody a Válková Helena od 18 hodin - pracovní důvody. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové,

důchody sice nejsou moje parketa, myslím si, že je ale důležité o tomto tématu mluvit. Já bych chtěl mluvit hodně o číslech a o problémech, které naše důchodce trápí. Je totiž zásadní si uvědomit, že za čísly a reformami stojí skutečné životy, příběhy a problémy, které naši senioři dennodenně zažívají. A doložím to i na konkrétních příkladech. Bohužel to jsou mnohdy i věci, které by potřebovaly větší změny než ty, které nám nyní představuje vládní koalice.

Prvním a asi nejpalčivějším problémem je finanční nejistota, přesněji řečeno výše důchodů. Podle údajů Českého statistického úřadu žije přibližně 40 % důchodců s důchodem pod hranicí chudoby, což znamená, že se potýkají s nedostatkem prostředků na pokrytí základních životních potřeb. Jak mohou naši senioři důstojně žít, když je průměrný důchod v České republice zhruba 15 tisíc korun, což je mnohdy nedostačující pro pokrytí nákladů na bydlení a jídlo?

Toto bych rád ilustroval na příběhu. Jde o příběh paní Jany. Celý svůj život pracovala, vychovala dvě děti. Po smrti jejího manžela zůstala v bytě, který spolu měli, sama. Postupem času začala mít zdravotní problémy. Musela platit lékaře a její důchod byl kolem 14 tisíc korun. Za to si opravdu svůj původní byt ještě se zdravotními problémy nemohla dovolit. I kvůli tomu začala přemýšlet nad tím, že by šla do domova pro seniory. Rodina jí sice nabízela pomoc, ona ale nechtěla být rodině obtíž. Paní Jana tak ve svých 78 letech žije v domově pro seniory.

A jsme u druhého problému, který naše seniory trápí - sociální izolace. Podle průzkumu se až 30 % důchodců cítí osaměle a bez podpory, a to i z rodiny. Paní Jana sice měla to štěstí, že jí rodina chtěla pomoci, spousta seniorů ale toto štěstí nemá. Je naší povinností vytvořit podmínky, které podpoří jejich sociální interakci a aktivní zapojení do společnosti.

Já jsem si v rámci této důchodové reformy položil otázku, jak se za posledních 30 let změnil svět českých důchodců. A máme tu jeden paradox. Výše důchodů se od roku 1989 zosminásobila. Máme neustále velký počet důchodců, kteří bojují s exekucemi. V roce 2003 byl počet důchodců v exekuci 21 561. V roce 2019 jsme byli na počtu dosahujícím 90 000. Koncem roku 2023 už jsme byli pouze na čísle 43 982. Vycházím z čísel České správy sociálního zabezpečení. Bohužel ale to nejsou čísla tak úplně přesná. Člověk v tísni mluví o tom, že čísla zahrnují pouze důchodce, kteří mají vyšší příjmy, než je nezabavitelná částka, takže jim je co strhávat. Ve statistice tudíž nefigurují všichni důchodci s exekucí na krku. Dalším důvodem nižšího počtu je zastavení starých bagatelních exekucí u dluhů do 1 500 korun. A pak je to i vysokou inflací posledních let a s ní spojenou nejen valorizací penzí, ale také částek, které musejí lidem zůstat na živobytí. My tedy reálně nevíme, kolik důchodců je v exekuci nebo jí ohroženo. Není i tohle něco, co by měla důchodová reforma řešit, abychom se z 43 tisíc dostali na nulu, nebo se k ní alespoň přiblížili?

Dalším problémem je samotná výše důchodů. Nyní si uděláme výlet do zahraničí. Jak jsou na tom důchodové systémy v zahraničí? V Německu se průměrný důchod pohybuje kolem 1 500 eur, tedy přibližně 40 000 korun. Na Slovensku dosahuje průměrný důchod kolem 520 eur, tedy přibližně 14 000 korun, zatímco v Rakousku je to zhruba 1 800 eur, tedy přibližně 48 000 korun. Jak je vidět, rozdíly jsou značné a my bychom měli usilovat o zajištění důstojných podmínek pro naše důchodce.

Koalice už dlouhodobě používá metodu strašení občanů, navíc o tom mluví, že my vyvoláváme strach. Důchodová reforma je ale jasný příklad toho, že oni vyvolávají strach a nejistotu. Sami totiž říkají: buď se zvýší věk odchodu do důchodu, nebo systém zkolabuje. Tak to ale není. To si nesmíme nechat vsugerovat. Říkat, že na důchody nejsou peníze, není pravda. Je to vždy o prioritách a o tom ty peníze najít.

Když čísla průměrného důchodu porovnáme s věkem odchodu do důchodu, máme tu další krásnou ukázku, jak to u nás funguje a jak by si to představovala vláda Petra Fialy. Německo. Muž odchází do důchodového věku zhruba v 65 letech a sedmi měsících, žena také. Rakousko. Muž odchází do důchodu ve věku 65 let, žena dokonce v 60 letech. Stejně tak je to v Polsku, Slovensku. Slovensko - věk odchodu do důchodu je 63 let pro muže i ženy. Zdrojem je Euronews.com. A co chce dělat vláda? Zvýšit věk odchodu do důchodu. Naprosto proti tomu, jak to chodí v jiných okolních zemích!

Moji kolegové už to tady několikrát řekli a já to rád zopakuji. Pro nás je strop 65 let. Tato vláda navíc chystá v rámci věku (odchodu) do důchodu ještě jednu habaďůru. Víte, kdy se dozvíte, kdy do důchodu půjdete? Tedy jestli se ho vůbec dožijete? V 50 letech! A to se za mě fakt nedá.

Už se tady chvilku motám kolem těch parametrických změn, které vláda chystá, a řeknu vám, že to je další problém, který naše důchodce trápí. Právě ta nejistota ohledně důchodové reformy. Mnoho důchodců má strach, že plánované změny přinesou snížení jejich příjmů, a tím i zhoršení jejich životní úrovně. Je důležité, aby reformy byly prováděny s ohledem na jejich skutečné potřeby a aby se vyhnuly dalšímu zhoršení jejich situace. Opět musím použít slovo bohužel, protože přesně to se chystá vláda Petra Fialy udělat. Odrbat důchodce.

Není možné, aby se státní rozpočet hojil na současných důchodcích. Opravdu nerozumím tomu, proč tato vláda má takovou pifku na starobní důchodce. Vláda se ale rozhodla, že bude hlavně zhoršovat život důchodcům. Zřejmě to nejsou jejich voliči, tak proč se snažit? My však za důchodce budeme bojovat. Bojovali jsme za ně u Ústavního soudu a budeme bojovat vždycky.

Dámy a pánové, je načase, abychom se postavili za naše seniory a zajistili jim důstojné a bezpečné stáří. Je třeba, aby důchodová reforma byla spravedlivá a reflektovala skutečné potřeby našich důchodců. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana ministra Mariana Jurečky. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dobrý večer. Já si dovolím zase fakticky zareagovat na svého předřečníka, protože tady zaznívala slova, že tato vláda si neváží důchodců, že tato vláda snižuje životní úroveň důchodců a podobně. Já chci znovu zopakovat, trpělivě to opakuji a říkám fakta, skutečnosti. Za poslední roky i za poslední roky této vlády se valorizovaly důchody důchodcům o inflaci. Plně o inflaci. Udržela se jejich kupní síla. Já jsem ta čísla tady říkal včera, doplním je i tady dnes. (Ukazuje graf.) To jsou relevantní objektivní data a fakta. Toto je výsledek posledních tří let valorizací, které byly provedeny u našich českých starobních důchodců. Vlastně je to vidět i na státním rozpočtu. Výdaje na důchody jsou jednou z položek, která narůstá nejvíc. To znamená, je tady jednoznačný výsledek v tom, že je vidět, že ta životní úroveň důchodců je zachovávána z pohledu jak kupní síly, tak vykrývání inflace, plus jsou tady investice do zdravotnictví, tady platí ochranné limity, které tady jsou, jsou tady investice do sociálních služeb, které jsou velmi důležité pro kvalitní, dobrý život našich seniorů. Takže já se snažím trpělivě vždycky po takovémto vystoupení, když je toho hodně, znovu přinést ta fakta, zopakovat je, aby bylo jasně prokázáno, jak tady se manipuluje s některými skutečnostmi.

A dovolím si také připomenout, že třeba v té sociální oblasti, která se opravdu týká už významného počtu seniorů, protože naprostá většina lidí, kteří požívají příspěvek na péči, došlo k navýšení toho příspěvku na péči mezi 12 a 46 procenty. To bylo provedeno v letošním roce od července. To znamená, to jsou další kroky, které pomáhají k tomu, abychom opravdu udrželi dobrou, kvalitní životní úroveň, nejenom pokud jde o výši důchodů, ale i o ty ostatní podstatné věci.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas. Děkuji, pane ministře, za dodržení času. K faktické poznámce se přihlásil pan místopředseda Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Určitě je pravda to, co říká pan ministr. Nicméně jenom připomenu, že například příspěvek na péči nebyl zvýšen v tom prvním stupni. To je ten stupeň, který využívají desetitisíce právě seniorů, kteří jsou například doma, dokážou se samoobsloužit, ať už z hlediska hygieny nebo přípravy jídla a tak dále, a de facto potřebují jenom občas nějakou pomoc, například když jim někdo odveze oběd nebo potřebují nějakou hygienu nebo uklidit. Takže ten první stupeň příspěvku na péči navýšen nebyl. My jsme tady měli pozměňovací návrh, tak aby to takhle bylo, když to už bylo navýšeno po i velkém tlaku opozice. Můžu říct to stejné například s rodičovským příspěvkem ve druhém, třetím a čtvrtém stupni, kdy ten tlak opozice vyvolal, bych řekl, tu odpověď na to, že se tyto věci skutečně v rámci těch sociálních věcí, těch sociálních podpor uskutečnily.

Takže určitě pan ministr má částečně pravdu, nicméně občas neřekne to B, a to, že navýší sice příspěvek na péči, ale jenom v některých stupních a na některé zapomene.

Děkuji. (Ojedinělý potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Další faktická, k ní se přihlásil pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem to tady také k příspěvku na péči říkal v průběhu vlastně letošního prvního pololetí. My jsme v průběhu ledna až března tento návrh tady schvalovali, nebo dubna. Udělali jsme to takto z důvodu, abychom dokázali zacílit tu největší podporu na ten čtvrtý stupeň. Vytvořili jsme ten takzvaný čtvrtý stupeň plus, kdy lidem, kteří jsou v tom nejvyšším stupni závislosti a kteří jsou v té domácí péče, aby mohli být v tom domácím prostředí co nejdéle. Takže tady jsme zvýšili o těch víc jak 40 procent tu částku na 27 000 korun měsíčně, aby tito lidé si opravdu mohli ve větší míře zaplatit služby, které potřebují. Protože prostě když jsme se dívali na tu strukturu těch opravdu klientů, u kterých je jednoznačně bez diskuse ta potřeba péče nejnaléhavější, nejpotřebnější, tak to byli lidé především ve čtvrtém stupni. Pak jsme zvyšovali samozřejmě i ten třetí, i ten druhý, a na ten první stupeň jsme v tento okamžik tu částku nezvýšili.

A je to podobný příběh, který tady byl, i když byla vaše koaliční vláda, kdy tehdy příspěvek na péči jste odmítali dlouhodobě zvýšit v situaci, kdy vůbec tady nebyla taková rozpočtová situace. Tehdy jste měli přebytky, přesto se to podařilo až díky našim senátorům v Senátu. Já to nechci tady vzpomínat, řešíme důchodovou reformu. Ale říkal jsem to tady s ohledem na ty nejpotřebnější a ty, kteří jsou opravdu v situaci, že tu pomoc opravdu potřebují a bez té vnější pomoci se neobejdou vůbec. A to jsou především lidé ve čtvrtém stupni závislosti v domácí péči.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Králíček, připraví se pan místopředseda Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Chtěl bych jenom krátce reagovat. Pan ministr vystoupil a začal mě opravovat. Ale já to nechci číst znovu, ale já přece v tom mém vystoupení jsem vycházel z faktů Českého statistického úřadu a dalších otevřených zdrojů. Tak je to velmi obdobné, tak jako dnes citovala paní předsedkyně některé další oficiální zdroje, jako byly Eurostat atd. Tak pokud ty údaje jsou špatné, nebo tady říkám nepravdu, tak zřejmě musí přijít pan Foltýn a vyvrátit ty moje informace jako dezinformace, ale já vycházím z otevřených zdrojů.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Zatím jako poslední je přihlášen k faktické poznámce pan místopředseda Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano a já jenom podpořím pana ministra, protože v tom má samozřejmě pravdu a s tím bych jakoby očekával ruku v ruce, ale to taktéž ministerstvo dělá, například u lékařské posudkové služby změnu posuzování a obecně tu rekonstrukci samozřejmě celého příspěvku na péči a toho, jakým způsobem on je realizován. Nicméně ty jedničky samozřejmě skutečně tam prostě chybí, protože oni berou to minimum. Já rozumím tomu, že i když se to o to minimum navýší oproti dvojce, trojce a čtyřce, že to potom bude samozřejmě v tom velkém množství velká částka. Nicméně ten příspěvek na péči si myslím, že když už se tedy nějakým způsobem navyšuje, a rozumím té motivaci, rozumím tomu, tak by se to mělo samozřejmě dodělat celé v nějakém kontextu, samozřejmě i posuzování lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení a rekonstrukce celého toho příspěvku na péči. Takže jednička dle mého názoru se měla navýšit taky, protože my jsme podpořili samozřejmě ten váš návrh, ale naopak vy jste nepodpořili tu naši jedničku.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní je přihlášena do obecné rozpravy paní poslankyně Renata Oulehlová, připraví se pan poslanec Martin Dlouhý. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý večer, já bych si dovolila představit a odůvodnit pozměňovací návrh poslanců Aleše Juchelky, Andreji Babišové, Lenky Dražilové, Jany Hanzlíkové, Igora Hendrycha, Renaty Oulehlové, Jany Pastuchové, Miroslava Samaše, Aleny Schillerové a Andreje Babiše k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Bod 1 v článku 1 se za bod 59 vkládá nový bod 60, který zní: 60, v § 67 odst. 12 a § 67a odst. 7 se slovo "nezvyšují", nahrazuje slovy "zvyšují i tehdy". Ostatní body se přečíslují.

Odůvodnění k tomuto zákonu: Současný zákon o důchodovém pojištění omezuje možnost využívání předčasných důchodů prostřednictvím snížení motivace k předčasnému odchodu do důchodu. Jedním ze stávajících nástrojů snížení motivace je omezení valorizací pro tuto skupinu důchodů. To však zcela nepřiměřeným způsobem zasahuje do finanční jistoty a sociální stability příjemců důchodů při předčasném odchodu do důchodu, kteří se pro takový odchod mohou rozhodnout z různých legitimních důvodů, například zdravotního stavu nebo rodinné situace. Neexistuje žádný racionální důvod pro to, aby stát tuto kategorii důchodců nechránil před inflačními a dalšími vlivy, které se negativně promítají do reálné výše důchodů a mají vliv na jejich životní úroveň.

Jinými slovy, stejné důvody, které zákonodárce v minulosti vedl k zavedení řádných i mimořádných valorizací ve prospěch příjemců důchodů obecně, lze uplatnit i ve vztahu k osobám v předčasném důchodu. Pozměňovací návrh proto cílí na zrušení výjimek z valorizací v případě předčasných odchodů, které jsou stanoveny v § 67 odst. 12 a v § 67a odst. 7 zákona o důchodovém pojištění v současně platném a účinném znění. Později se k tomuto pozměňovacímu návrhu přihlásím v podrobné rozpravě.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Martin Dlouhý a poté pan poslanec Samaš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vám představil nejprve pozměňovací návrh, který předkládají poslanci Martin Dlouhý, Jana Bačíková, Pavla Pivoňka Vaňková, Viktor Vojtka a Marian Jurečka. Týká se souběhů, souběh penzí a zaměstnání. Jsou případy, kdy naši důchodci již jsou zdravotně na tom hůře. To tady bylo mnohokrát opakováno. Ale jsou i ti, kteří na tom, to je kouzlo průměru, jsou dobře a dál pokračují ve vykonávání zaměstnání.

A vlastně nastává pravý opak, že nejenže máme chudé důchodce, ale máme relativně bohaté, kteří pokračují v práci, a ještě k tomu dostávají 20 tisíc penzi. Počet těchto osob je relativně vysoký, jedná se o několik set tisíc lidí.

Co se týče, co se toho pozměňovacího návrhu, tak ten se týká souběhu těch předčasných důchodů, které vznikají v případě výkonu takzvaného rizikového povolání, protože nastává taková zajímavá situace, že někdo, kdo je v takzvaném rizikovém zaměstnání, tak může jít do vlastně předčasného, dřívějšího důchodu a pak pokračuje v práci, což je vlastně bohulibé, ale zajímavé na tom je, když pokračuje v práci v tom rizikovém zaměstnání, což je trošku vlastně divné, protože on pracuje na rizikovém pracovišti a jde dříve do důchodu a pak v té práci pokračuje, přitom ten vlastně dřívější důchod je vázaný na to rizikové zaměstnání, čili tento návrh říká, že pokud bude pokračovat v tom rizikovém zaměstnání, tak ztratí ten nárok na důchod, pokud by v tomto zaměstnání pokračoval a po tu dobu by vlastně ho nedostával.

Předpokládá se tedy, že takováto změna zákona by vedla k tomu, že ti, kteří jdou dříve z tohoto důvodu v tom rizikovém zaměstnání, aby mohli pokračovat v zaměstnání, ale ne již v tom rizikovém zaměstnání, ale v nějaké jiné pozici.

Pokud si myslím, že tady mluvíme o rozpočtové odpovědnosti a tak dále, jestli máme peníze, či nemáme, myslím si, že tahle skupina by mohla být tím současným zněním zákona vlastně trošku nespravedlivě zvýhodněná, že by pokračovala v zaměstnání, díky kterému může dřív do důchodu, připadá mi to vcelku nelogické.

Tolik k pozměňovacímu návrhu. Jenom když tu jsou diskuze s čísly, tak jsem si vzpomněl, že bychom se mohli taky podívat do bývalého předválečného Československa. Systém, který vlastně dneska máme, vznikal za období Otto Bismarca, který ovlivnil celou Evropu nebo středoevropský prostor a na konci 19. století vznikalo vlastně zdravotní nemocenské pojištění a rodily se základy i důchodového pojištění. Některé učebnice říkají, že ten první zákon byl ještě za Rakouska-Uherska v roce 1907 a ten československý zákon, který byl považován za relativně moderní z tehdejší doby, a někteří říkají, že to byl i vzor pro ostatní země, tak byl to zákon 221/1924, tak je zajímavý v tom, že když se podíváte, v kolika lidé odcházeli do důchodu a kolik lidí ho reálně dostávalo, tak doba dožití v roce 1924 byla 52,6 let pro ženy a 55,8 a doba odchodu do důchodu byla 65 let, čili v podstatě stejná jako dnes, čili průměrný člověk se ho vlastně v podstatě nedožil. To jako je dost zajímavé, jenom to číslo 65. Jak to, že pak to bylo sníženo třeba na 60 a 55, to bylo až vlastně později, čili v průběhu potom socialismu a komunismu se ten důchodový věk snižoval, čili několik desetiletí jsme snižovali dobu odchodu do důchodu, jednak protože ty společnosti byly bohatší a jednak taky že jsme tady měli komunistické zřízení, což je vlastně trošku takový zajímavý trend, že nyní jsme vlastně na tom opačně.

Doba dožití dnes je 76,9. a 82,8. A dobu odchodu do důchodu máme vlastně stejnou jako ti naši předchůdci v roce 1924, což je shoda okolností, je to přesně 100 let. Takže pravidla jsou vlastně trošku stejná, i když samozřejmě chápu, že porovnávat tehdejší sociální situaci a dnešní není úplně možná korektní. Přesto si neodpustím, že ten rozdíl je, že dobu odchodu máme stejnou jako ti, kteří to měli před 100 lety, ale dožíváme se muži o 24,3 roku a ženy o 27 let více. Průměrná doba pobírání důchodů byla pouze v letech, v roce 1970 se to přehouplo na 11 let, v roce 1990 na 16 let, 2010 na 23 let a nynější průměrná doba pobírání důchodu je 24,6 let.

Z tohoto důvodu si myslím, že ty demografické prognózy mají pravdu. Samozřejmě předvídat, co bude roku 2050, je těžké, nicméně demografické prognózy mají trošku výhodu, protože my víme, kolik je lidí a kolik je těch dvacetiletých a desetiletých, kterých se to bude týkat v roce 2050. Jo? Takže tam ta demografie má určitou výhodu, i když samozřejmě porodnost atd. se může měnit, tak ty prognózy nemusí být úplně špatně.

Co se týče doby odchodu do důchodu, kolega tu říkal nějaká čísla, ale pravda je, že se tam počítají i předčasné důchody atd., takže to je i u nás, takže my máme nějakou dobu odchodu do důchodu, ale když jdou ty lidi do předčasného důchodu, tak skutečná doba odchodu do důchodu je nižší. Ale v podstatě v polovině zemí je to 67 let, řádný důchod. A dokonce i ta Francie, která tady je říkána, že lidi šli na barikády, oni můžou jít v 62 letech, ale musí odpracovat asi 43 let, jinak na ten důchod nemají nárok a někteří pracují až do 67 let, takže někteří Francouzi, kteří mají asi nejkratší dobu, chodí opravdu až v 67 letech a dostanou 100% důchod, nebo můžou jít dříve a je jim to sníženo.

Vím, že asi tady důchodová reforma bude politický boj, ale myslím si, že je podložena svými statistiky, víme to již 20 let a budu pro ni určitě hlasovat. Děkuji za pozornost.

 

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Jiřího Maška, poté vystoupí pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Ano, děkuji za slovo. To, co tady zaznělo, ten pozměňovací návrh, má velice závažné důsledky, pane ministře. Vy jste byl architekt těch náročných profesí. A my jsme spolu komunikovali v souvislosti se záchranáři. My jsme měli jiný návrh. Vy jste přišel s tímto, že to bude systémové, spravedlivé pro všechny, ale přesto jste přišel, za to vám moc děkuj, s těmi záchranáři, ale teď nás to dostává do zajímavé role. Záchranáři jsou právě ti, kteří podle toho zákona už odcházejí do předčasného důchodu, jejich zaměstnavatel platí těch 5 % na odvodech navíc. A teďka vy jste spoluautor pozměňovacího návrhu, který říká, že záchranáři, nebo respektive kdokoliv podle tohoto zákona půjde do předčasného důchodu, nesmí pracovat už v té rizikové profesi. A nám odešli záchranáři a ještě jako záchranáři třeba v dílčím úvazku, ale prostě jako záchranáři pracují. Čili ptám se vás, jestli tady bude ta retrospektiva, čili jestli my se s těmi záchranáři budeme muset rozloučit, nebo jejich zaměstnavatelé, nebo to bude platit pro ty nově nastoupivší od nějakého data, ale pak je tady, pane ministře, docela problém, něco jako třeba u policie, když si ta policie rozhoduje, jestli si požádá nebo nepožádá o předčasný důchod, a můžete tady spustit lavinu předčasných důchodů záchranářů podle ještě starých podmínek. Čili jenom jestli je to domyšlené, jestli je to správně, a vyjadřuju velký podiv, že jste se pod to připodepsal právě vy.

 

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Brázdil. Prosím, máte slovo.

 

 

 

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já jsem bedlivě poslouchal a stoupaly mi hrůzou vlasy a moc jich ještě mám, na hlavě. Dva roky trvalo, napřed jo, pak ne, sám ministr jednou pro to hlasoval, pak zas ne, pak se to upravovalo. A teď přichází, a teď nevím, pan je tady asi nový, pan poslanec Dlouhý, on to neví, že se na tom tak dlouho makalo. A vy teď přicházíte s tím, asi to nemáte z hlavy jen tak, to vám asi někdo musel říct, ať se to změní, a teď prosím, mohl byste to ještě vysvětlit? To bude jakože retroaktivně, nebo to bude jenom od tohoto okamžiku?

Uvědomujete si, že se jedná o záchranáře horské, ale i zdravotnické? Že pár těchto lidí za rok odejde do toho důchodu a jsou někdy využívání, protože prostě není jich dost, aby vypomohli. Mohl byste, prosím ještě jednou trošku, já nevím, asi to objasnit, protože myslím si, že teď hodně všichni zavětřili, horští i zdravotničtí. já nejsem žádný pánbůh vlastně pán, pardon, Pán Bůh není určitě Brázdil. Na to se zeptám až zítra.

Ale toto je, to je na překřižování se.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Martin Dlouhý v rozpravě. Pardon, omlouvám se. Dále je na řadě pan poslanec Samaš, poté paní poslankyně Lenka Dražilová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Samaš: Děkuju za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, nečekal jsem, že moje první vystoupení bude taková hitparáda, protože první den jednání této novely mě pan kolega, vaším prostřednictvím, nepustil vůbec ke slovu.

Dneska jsem si musel střihnout na otočku jednu důležitou cestu na Moravu. Ale jsem tady, tady mě máte. Takže jenom krátce.

Sešli jsme se teda tady, abychom ve druhém čtení projednali vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 155 z roku 1999 Sbírky, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Asi bych to nenazval jako důchodová novela nebo novela důchodového zákona, protože to asi není. Jak jsem již říkal, dneska jsem nemohl sledovat průběh Sněmovny, ten první den jednání toho tady zaznělo strašně moc. Věřím tomu, že tady ta novela se probírala zprava doleva, ze shora dolů, prostě ze všech možných stran. Určitě tady zazněla spousta sofistikovaných studií, analýz a tak dále a tak dále. Já nechci mluvit dlouho, blíží se čas konce, ale chtěl bych se podívat na tuto novelu z pohledu důchodce, kterým asi budu brzy. Sice se snaží tady ta vláda, abych si to ještě v práci užil co nejdéle. A v tom jejím životě na jeden segment, a to je růst ceny potravin, ale samozřejmě nejenom potravin, ale všech dalších potřebných komodit, které vedou ke kvalitnímu životu. Ale já se vrátím k těm potravinám. Jistě víte, že kvalita člověka jako každého živočicha závisí na kvalitní životosprávě. A nás sice v produktivním věku se to moc netýká, protože ještě produkujeme dostatek všelijakých látek, které dokážeme produkovat, ale tím jak člověk stárne, to mi potvrdí určitě kolegové lékaři, tak se mění právě i kvalita některých orgánů a tyto se opotřebovávají.

Já se svojí manželkou jsme v pozdějším věku vlastně přišli na to, že si toho musíme vážit, a začali jsme teda, neříkám, že kvalitněji, ale prostě začali jsme se zajímat o to, co jíme, jak dlouho spíme, kolik máme pohybu a tak dále, a tak dále. Určitě všichni víte, že pokud chcete kvalitní jídlo, kvalitní doplňky stravy, nějaký ten pohyb, ať už někde na sluníčku u moře nebo prostě na zahrádce, tak ono to stojí nějaké peníze. A teď si představte, že z pozice dobře placeného poslance nebo prostě z pozice nějaké té střední pracující třídy, kde pobíráte nějaký zajímavý plat nebo mzdu nebo odměnu, nebo jak by se to dalo nazvat, se jednoho rána probudíte a zjistíte, že vlastně 50 až 60 % vašeho příjmu už vám nepřijde. Že prostě najednou jste závislý na důchodu. A teď prostě ten důchod je různý, samozřejmě někdo má vyšší základ, ze kterého se to počítá, někdo má menší základ, průměrná mzda je kolem 20 000, čistá teda. A z toho se vám pak odečte nějaký důchod, když jste dva, tak se to dá ještě zvládnout. Když je někdo sám, tak už je to pak honička.

Takže kde ten důchodce nebo ti důchodci, když je to rodina, začnou šetřit? No, to vidíme všichni, když se půjdeme podívat k nějakému supermarketu. Prostě jsou tam ti dědečkové a babičky s těmi slevovými letáky a

prostě koukají, co kde je levného, a to si koupí, protože aby mohli třeba přispět svým vnoučatům nebo pejskovi nebo koupit si nějakou kytku, tak prostě šetří na tom jídle. Takže mají takové ty gothaje prostě, nebo takové ty kvalitní potraviny, které bych si já třeba už dneska nekoupil, radši toho sním míň, ale kvalitně. Ale oni prostě bohužel takhle jedou, protože jim nic jiného nezbývá.

A to už nemluvím o vitaminech, protože když se podíváte, kolik stojí rajčata dneska, papriky, mimochodem, které se k nám vozí přes půlku světa, tak to je úplná katastrofa. Když někdo nemá to štěstí, jako máme třeba my, že manželka se prostě na sklonku života snaží se stát kolchoznicí, tak ta rajčátka si musí koupit, papriky taky. My jich sice máme docela dost, ale ti důchodci prostě, když nemají zahrádku, tak nic jiného jim nezbývá.

A přitom ti lidé tady celý život, 30, 40 let pracovali, tvrdě pracovali, někteří jezdili s mixama, stavěli ty přehrady, dálnice, po kterých jezdíme a budou po nich jezdit ještě naše děti a možná vnoučata. Ty elektrárny, které prostě dneska dělají tu produktivitu, kterou můžeme využívat a budeme jí využívat. A tihle všichni lidi najednou jsou závislí na pomoci toho státu, protože ten důchod je vlastně odměna za celou tu dobu, kterou oni tady odpracovali.

A protože naše drahá vláda, a to prostě říkám jako drahá přímo v přeneseném slova smyslu, se jim to snaží nějakým způsobem zpříjemnit i touto novelou, tak naše hnutí ANO se na to nemůže dívat. Nabídlo už v minulosti pomoc při tom, aby se tady ten zákon dostal do nějaké fazóny, která pak bude spravedlivá k těm důchodcům, tak abychom aspoň trošku tomu napomohli, tak se budeme snažit pozměňovacími návrhy, které jsme připravili a budeme je předkládat, tak se budeme snažit to trošku vylepšit.

A já bych s dovolením tady načetl pozměňovací návrh, ke kterému se potom v pozdější podrobné rozpravě budu hlásit, a to je pozměňovací návrh poslanců - a teď budu číst - Aleše Juchelky, Andrey Babišové, Lenky Dražilové, Jany Hanzlíkové, Igora Hendrycha, Renaty Oulehlové, Jany Pastuchové, Miroslava Samaše, Aleny Schillerové a Andreje Babiše k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/95. Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk číslo 696.

Teď vlastní znění: "V čl. 1 se za bod 58 vkládá nový bod 59 který zní: V § 67 odst. 6 větě první se slovo "třetiny" nahrazuje slovem "poloviny", ostatní body se jenom přečíslují."

Teď krátké odůvodnění k tomuto pozměňovacímu návrhu. Současný zákon o důchodovém pojištění zakotvuje, že procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují o tolik procent, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu odpovídal zvýšení průměrného starobního důchodu stanoveného ve výši součtu růstu cen a jedné třetiny růstu reálný mzdy, a to oproti dřívějšímu stavu, kdy se při zvýšení vycházelo z poloviny růstu reálné mzdy...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, omlouvám se, že vás přerušuji, ale na základě dohody všech poslaneckých klubů byla dohoda stanovena, že konec jednání bude ve 20.30. To znamená, že zítra můžete pokračovat.

Vážené paní...

 

Poslanec Miroslav Samaš: Já jsem jenom chtěl dočíst ten pozměňovák a to je všechno.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Tak pokud tedy proti tomu nikdo nic nemá, kolegyně, kolegové... (Poslankyně Schillerová z místa navrhuje skončit, že byla dohoda.) Paní předsedkyně říká, že budeme končit...

 

Poslanec Miroslav Samaš: Tak já ho přečtu zítra.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, budete muset zítra.

 

Poslanec Miroslav Samaš: Tak vám teda děkuju. Omlouvám se, že jsem vás trošku zdržel, a přeju vám krásný zbytek večera a zítra se těšíme na viděnou.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, končím dnešní jednací den a připomínám, že se zde opět sejdeme zítra, to je 4. října v 9 hodin, kdy budeme v této schůzi pokračovat. Všem vám přeji krásný a příjemný večer.

(Jednání skončilo v 20.31 hodin.)

 

 

 

 

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 4. 10. 2024 v 16:06.