(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 696/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr pro místní rozvoj Marian Jurečka. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Dobré odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, my jsme se po více než šesti hodinách konečně dostali k obsahu této schůze, a to je druhé čtení návrhu důchodové reformy. Musím říct, že těch šest hodin tady bylo věnováno celé řadě témat, která vlastně vůbec nesouvisela s tímto tématem důchodové reformy, ale často se věnovala různým velmi vzdáleným věcem. Já si dovolím přesto nejenom uvést tento návrh, ale i drobně zareagovat na některé věci, které tady zazněly...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře. Kolegové, kolegyně, opakuji opět žádost o ztišení. Ano. Vidíme viníky tohoto hluku, takže je prosím v pravé části, aby když tak své hovory přesunuli do předsálí. Děkuji. Prosím, pane ministře, pokračujte.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Zaznělo tady několikrát během toho dnešního dopoledne a části odpoledne to, jestli vlastně důchodovou reformu potřebujeme, bylo tady několikrát zmíněno to, že ten důchodový systém vlastně byl v přebytku, byly tady, řekl bych, do určité míry účelově vypíchnuty konkrétní roky, kdy v tom přebytku ten důchodový systém byl. Já si dovolím k tomu říci, že to, že důchodovou reformu potřebujeme, tak to v zásadě zaznívá 15 let unisono, řekl bych, napříč politickým spektrem. A já jsem rád, že tady vlastně i dneska v té diskusi vystupovali lidé s přednostním právem, tak si vlastně v tomhle ohledu do určité míry i někteří z nich z vlastního hnutí třeba odporovali. Jednak tady zaznívalo, že vlastně není tak potřeba, protože například v některém konkrétním roce systém byl v přebytku, pak tady zaznělo, řekl bych velmi racionálně, že důchodovou reformu chtěli udělat, ale nepodařilo se to a nestihlo se to.

Já myslím, že rozumný člověk se vlastně nemusí přít o to, jestli důchodovou reformu potřebujeme nebo ne, ale na základě jasných konkrétních faktů si myslím, že uzná každý rozumný člověk, že důchodovou reformu tato země potřebuje, protože když se podíváme na tu situaci s vývojem demografie z pohledu jednak prodlužující se délky dožití, což je samozřejmě pozitivní informace, ale z toho druhého úhlu pohledu, když se podíváme na tu otázku porodnosti, tak tyto dvě informace nám dávají jasný výsledek, že bez změn v tom průběžném důchodovém systému se naše společnost v budoucnu neobejde. Pokud ty změny neuděláme, tak za 7, 10, 15, 20, 30 let v budoucnu tato země v tom systému bude mít velký problém. Ona ho má i v posledních 30 letech, ale ono to překrývají i ty roky, kdy se občas tady upozorní na to, bylo to těsně v minusu, nebo ten systém byl v malinkém přebytku.

Ale když se podíváme za těch zhruba necelých 30 let, tak ten systém je v minusu okolo půl bilionu korun. Naprostá většina těch let znamená, že roční příjmy a výdaje v tom důchodovém systému jsou v minusu.

Dostali jsme se i na hodnoty minus 74 miliard korun ročně deficitu toho systému. A pokud bychom ten systém nechali tak, jak je nastaven dnes, neudělali v něm změny , tak se v roce 2050, kdy se vlastně dostane do toho největšího schodku, ten systém dostane do ročního deficitu zhruba minus 5 % HDP, což je v dnešních cenách zhruba něco přes minus 300 miliard korun v jednom roce.

To jsou, prosím pěkně, fakta. To jsou fakta, která tady dlouhodobě říkají ekonomové, říkají je demografové, a také je samozřejmě říkala velká část politiků, kteří měli tu zodpovědnost a měli třeba i tu vládní zodpovědnost, že je potřeba s tím něco dělat.

Já si třeba osobně pamatuju tady rok 2014,  na tomto místě stál i tehdejší ministr financí Andrej Babiš a říkal: My tu důchodovou reformu máme, my ji představíme a my ji uděláme a představíme ji za pár měsíců. To říkal z tohoto místa, to je veřejně dohledatelné.

Já se nechci přijít o to, co kdo říkal. Já tady teď stojím v tento okamžik proto, že po těch dlouhých letech, kdy se říkalo mělo by se, mohlo by se, je nejvyšší čas, tak jsem tady proto, aby se to skutečně stalo. Ano, a já jsem si toho plně vědom, je to nepopulární. Je to nepopulární, je to velmi podobné tomu, jako když nás bolí zub, tak napřed si říkáme, ono to přejde, pak použijeme ten Brufen, pak přijde finální fáze, že na Moravě se k tomu přidá ještě to, že to zapíjíme tou slivovicí, ale ono to nepřejde. Prostě musíme k tomu zubaři dojít a musíme vyřešit i to, co je pro nás nepříjemné.

V principu je to úplně stejné s důchodovou reformou, nejde to odkládat donekonečna. Bylo by pro mě i pro naši vládu mnohem snazší, kdybychom řekli, všechno je zalité sluncem. My nic dělat nemusíme, ono se to nějak vyřeší, a odložit to zase napříště. Ale to příště by znamenalo ještě větší a bolestivější zásahy, které by musel stejně někdo v budoucnu udělat.

Chci říci, neplatí tvrzení, které tady zaznělo dneska několikrát, že tato důchodová reforma znamená něco o tom, že z práce jdeme přímo do hrobu, nebo že tato reforma znamená, že lidé budou mít nižší důchody. Tato reforma znamená to, že všem současným starobním důchodcům jejich důchody porostou vždy plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd. Tento mechanismus tady byl dlouhé roky i v minulosti a zabezpečoval důstojné životní podmínky našich seniorů, našich rodičů, našich prarodičů. Toto platí s touto důchodovou reformou naprosto jednoznačně. Platí také to, že budeme v budoucnu moci ten důchodový věk také užívat ve velmi podobné době, jako užívají dnešní senioři dnes. Dokonce ta doba bude delší než to bylo v devadesátých letech, kdy průměrná doba v důchodovém věku byla hrubě pod 20 lety.

A my s tím návrhem, který přichází i po té změně s návazností na impulsy demografické společnosti, tak upravujeme to tempo růstu, odchod do důchodu, pro ty jednotlivé ročníky narození to poroste maximálně o jeden měsíc. Já připomenu jenom, že teď platí to, že pro některé populační ročníky za posledních 20 let to mohlo růst meziročně až o šest měsíců. My tady říkáme, poroste to maximálně o jeden měsíc a bude také ve druhém čtení načten pozměňovací návrh, který to stropuje na té hranici 67 let, kam by to v tom tempu jednoho měsíce vyrostlo někdy kolem roku 2050. Ale abychom utnuli ty spekulace, jestli tady může být nějaká nekonečně rostoucí trajektorie odchodu do důchodu, tak jasně říkáme, bude tam tato konkrétní číslovka vložena, to bude pozměňovací návrhem, který bude ve druhém čtení načten.

Ta důchodová reforma také reaguje na klíčové věci, které dlouhé roky důchodový systém neřešil, a některé klíčové společenské úlohy vlastně ten důchodový systém doposud ignoroval a v zásadě trestal. A teď mluvím například o té podpoře, která v tomto systému důchodové reformy je, a to je ocenění péče za výchovu dětí a péče za osobu blízkou, kdy se ten daný člověk stará o svého manžela, manželku, dítě, o své rodiče, prarodiče, kteří jsou v nějakém stupni závislostí. To je obrovská pozitivní změna, která se týká statisíců lidí v této zemi, statisíců lidí, kteří obětují část svého života, část své kariéry, část svého růstu příjmů ve prospěch toho, že vychovávají novou generaci, což jsme částečně napravili tím, že se zavedlo výchovné, ale to bylo, že jsme jenom řešili ty důsledky. My teď odstraňujeme ten problém, který vzniká u té příčiny, proč ten člověk má nízký důchod, když o někoho pečuje, protože to vlastně není to, co by ten systém oceňoval, a v návrhu této důchodové reformy se toto zavádí. Ocenění za tu péči, za výchovu a za péči o svého blízkého.

Pak jsou tam věci, které se týkají té sociálně solidární části. Tato důchodová reforma výrazně zvyšuje pro ty, kteří si odpracovali své roky, říkám, odpracovali, tak jim zvyšuje tu základní výměru důchodu z dnešních 10 % plus 770 korun, dnešních 10 % průměrné mzdy plus 770 korun, to je ten základ důchodu dnes, tam je to zvýšené na 20 % vůči průměrné mzdě jako jistý základ pro toho, kdo si odpracoval 35 let pojistné doby. To je ta solidární část.

Pak ta solidární a sociální část se třeba promítá ve větším ošetření pomoci lidem, kteří ovdoví. Situace vdov a vdovců je v tom současném systému poměrně složitá, poměrně tristní. Tak i tady vycházíme vstříc tomu, abychom těmto lidem, a zase jsou jich ročně tisíce, tu situaci v tom jejich životě v tak kritické době o něco ulehčili a pomohli jim.

To jsou další sociálně solidární prvky, které ta důchodová reforma nese. A ano, jsou tam i věci, které jsou ty rozpočtově stabilizující, a jsou to ta opatření, která nejsou úplně jednoduchá, příjemná ani na tu komunikaci, a to je posunutí té postupné hranice věku odchodu do důchodu, která se mimochodem děje celých posledních 30 let. Posledních 30 let žijeme v době, kdy se stále posunuje hranice věku odchodu do důchodu, pouze před námi stojí rok 2030, kdy se toto zastaví. U žen, které mají děti, to poběží do roku 2033, podle počtu dětí 2034. A my na to navazujeme a říkáme, tady to potom poroste o ten jeden měsíc pro ten každý populační ročník.

Má to svoji logiku nejenom s ohledem na to, že se nám prodlužuje ten věk dožití, ale má to svoji logiku i ve vztahu k tomu, že výrazně později přicházíme na pracovní trh.

Je úplně jiná situace mojí generace a generace našich dětí oproti generaci našich prarodičů nebo rodičů. Před 30 lety naprostá většina lidí do 20 let věku pracovala, dneska je to necelých 9 %. Lidé déle studují vysoké školy, vysoké odborné školy a prostě později přicházejí pracovat a posunuje se nám to. Stále se nám to posunuje. Takže to je další věc, kterou tady zohledňujeme.

Ano, je tady zohlednění i toho, že o něco málo, a znovu říkám, o něco málo zpomalíme tempo růstu. Znovu říkám, tempo růstu výměry nových důchodů. Nové důchody porostou, stále porostou a porostou velmi slušným tempem, akorát se to tempo o něco malinko zpomalí oproti tomu současnému mechanismu. Ta důchodová reforma garantuje všem současným důchodcům, vaše důchody porostou plně o inflaci, o jednu třetinu růstu reálných mezd. Bude vám zachováno výchovné pro všechny, kteří jste ho dostali, kteří ho dostanete, a bude v budoucnu počítáno pro ty budoucí, kteří budou odcházet po tom roce 2027, jak výchovné, tak rodinný vyměřovací základ a bude vždy přiznáno to, co pro toho člověka vyjde jako výhodnější. To znamená, i tím jsme ošetřili nějaké momenty, kdy u některé části, především maminek, by se mohlo stát, že ten jejich rodinný vyměřovací základ by mohl být o něco nižší než to výchovné. Takže tyto věci jsou vyřešené, jsou pokryté.

Já jsem slyšel tady tu kritiku, která zaznívala i na tu otázku právě, jestli tu reformu potřebujeme, nepotřebujeme, pro koho je a pro koho není. Tak já chci říci, pro všechny ty, kteří do důchodu odešli a v důchodě jsou, tak garantuje dosavadní jistoty. Ale my ji děláme především pro ty děti a vnoučata těch, kteří v tom důchodě dneska jsou. Protože jak jsem říkal v úvodu, kdybychom to neudělali, tyto změny, tak pro ty dnešní čtyřicátníky, třicátníky, by ta situace byla v budoucnu mnohem složitější.

Buď by ten stát musel v tom každém roce ten deficit krýt tím, že by se buďto více zadlužoval, nebo by zvýšil daně na té straně příjmové, nebo by musel výrazně proškrtat jiné výdaje toho státu. A to jsou takové objemy, kdy se bavíme o desítkách či stovkách miliard korun, které se nedají vyřešit tím, že někdo řekne, tak jednoduše někde ušetříme. Nepomohlo by to. Bavíme se o schodcích, které jdou do částek 100, 150, 200 miliard korun ročně. To jsou rozpočty jednotlivých celých ministerstev v této zemi.

A my si musíme uvědomit ještě jednu věc. A zase chápu, že ne každý to chce slyšet, ale tuto společnost nečeká jenom otázka, kterou řešíme teď, jak správně nastavit udržitelné financování důchodů v budoucnu, ale naši společnost také čeká to, jak dokážeme zvládnout zabezpečit kvalitní sociální a zdravotní péči v zemi, ve které bude během příštích třiceti let navíc 1,2 milionu lidí nad 65 let věku. A mluvím i o své generaci. Mluvím i o své generaci, u které budeme muset řešit i ty další dvě věci, o kterých tady teď tu debatu nevedeme, a není tady zatím vyřešeno, jak zvládneme zabezpečit financování sociálních, zdravotních služeb, rozvoje té infrastruktury. Budeme ji potřebovat, budeme potřebovat tam mít ty lidi, budeme je potřebovat zaplatit. To jsou všechno další otázky, které z pohledu i výdajů tohoto státu bude muset kterákoliv vláda v budoucnu vyřešit také. Tak prosím pěkně, toto si uvědomujme taky.

Já chápu, že je velmi snadné přicházet dneska z opozičních lavic a říkat to, co asi část té společnosti chce slyšet jako to jednoduché sdělení. Ale jako politici tady máme stát a vidět tu realitu v celé té šíři a souvislosti problémů, které tady před sebou máme. A já netvrdím, že se všechno vždycky dá vyladit geniálně. Proto jsem také naprosto věcně a upřímně říkal, že i v průběhu jednání mezi projednáním na vládě a mezi projednáním ve druhém čtení budeme dělat ještě nějaké zásahy do té důchodové reformy. Takže jestliže tady padala nějaká kritika, že teď tady ještě děláme nějaké úpravy, ano, bylo to i na základě jednání a diskuzí, které jsme vedli s odbornou veřejností. Vedli jsme ty debaty třeba u náročných profesí více jak rok jak se zástupci zaměstnavatelů. Tady dneska padlo od někoho, že se o tom nikdo se zaměstnavateli nebavil. Bavil. Zaměstnavatelé byli součástí té pracovní skupiny, stejně jako tam byli zástupci odborů. To znamená, ta diskuze, byť ten materiál připravovalo z té řekněme základní odborné části Ministerstvo zdravotnictví, tak třeba na tomto tématu ta debata probíhala prakticky rok.

Když se podívám do toho výsledku, co tato důchodová reforma přinese ještě z pohledu čísel a dopadu na státní rozpočet, tak když jsem tady v úvodu říkal, že když neuděláme nic, tak zhruba v roce 2050 bude ten deficit toho systému ročně minus 5 % HDP. A proč si můžeme dovolit dneska přijmout některými pozměňováky ty úpravy, je proto, protože jsme započetli opatření, která jsme udělali v tom loňském a předloňském roce, plus opatření, která jsou v této části, v tomto materiálu důchodové reformy, a nejaktuálnější ekonomická data, tak jsme se dostali na konsolidaci na úrovni minus 1 % HDP. Což byla i hodnota, kterou jste i vy jako zástupci opozice říkali, že vám přijde jako hodnota, kdybychom mohli říci z pohledu veřejných financí, je toto zvládnutelná situace. A my jsme tady vyhověli tomu požadavku na to zmírnění tempa růstu věku odchodu do důchodu na ten jeden měsíc s vědomím toho, že ta konsolidace je tady velmi slušná a ten výpadek zhruba 0,3 % HDP v budoucnu dokážeme unést. A že to je nějaký krok, který by také měl přispět k větší sociálně společenské shodě na tomto komplikovaném tématu.

Není žádná země v Evropě, která by neřešila v posledních letech téma důchodové reformy. Nejde se tomu vyhnout. Nejde tvrdit, že když tady dáme hranici 65 let věku, že si s tím vystačíme na příštích 30 let. Kdo to říká, ať předloží ta data, řekne, jakou má jinou variantu, jakou má jinou důchodovou reformu, jaké navrhuje jiné, lepší řešení. Ale ať to řekne v reálných číslech. Říkat jako někde uspoříme, tak ať řekne. Uspoří někde 300 miliard korun tento stát? Ať to prosím pěkně v rámci seriózní debaty u tak složitého tématu potom ten dotyčný i dokládá, jak by to konkrétně řešil. Protože říkat to tady na kameru, říkat to vůči široké veřejnosti, tak to potom není fér, když člověk řekne jenom to A, ale neříká i to B, které zodpovědný politik rozhodně vyřešit musí.

Tolik asi za mě do úvodu k tomuto sněmovnímu tisku 696, jsme ve druhém čtení a já se budu těšit na debatu, která bude opravdu konkrétní, věcná a která bude případně oponující na základě reality, dat a skutečných čísel. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 696/1 až 3. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro sociální politiku, poslanec Michael Rataj, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Rataj: Děkuji za slovo, paní předsedající. Hezké odpoledne, dámy a pánové, dovolte mi krátce shrnout dosavadní průběh projednání novely zákona číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů, který je vládním návrhem zákona z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí předloženým Poslanecké sněmovně 7. května tohoto roku.

Tisk prošel prvním čtením, které probíhalo na 104. schůzi Poslanecké sněmovny ve dnech 28., 29. a 30. května a které trvalo 33 hodin, s dnešní schůzí aktuálně už 40 hodin. Byl vznesen návrh na zamítnutí a návrh na vrácení zákona navrhovateli k dopracování. Ale poměrem hlasů 81 ku 89 respektive 90 z přihlášených 171 poslanců nebyl ani jeden z návrhů přijat. Tisk byl následně přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jakožto výboru garančnímu. Další navrhované výbory nebyly schváleny.

Ve výboru pro sociální politiku jsme návrh zákona projednávali celkem třikrát. Otevřeli jsme ho už 19. června. Garanční výbor svým usnesením číslo 191 ze dne 4. září 2024, doručeném poslancům jako tisk 696/3, doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s předmětným vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Jen doplním, že z osmi předložených pozměňovacích návrhů jsme ve výboru pro sociální politiku přijali jediný komplexní pozměňovací návrh pana poslance Jiřího Navrátila. Jde-li o věcnou stránku návrhu, dovolte mi v tuto chvíli navrhovanou novelu pouze stručně shrnout.

Návrh zákona přináší do oblasti základního důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy a další reformní kroky, jejichž účelem je posílení jeho finanční a sociální udržitelnosti.

Navrhovaná úprava přináší soubor optimalizačních opatření, a to zavedení mechanismu navazujícího hranici pro odchod do stavebního důchodu na naději dožití. Snížení hranice pro odchod do starobního důchodu u osob dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání, takzvané náročné profese. Postupné parametrické úpravy směřující ke zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů. Zvýšení minimální procentní výměry starobního důchodu a invalidního důchodu pro invalidity třetího stupně na 10 % průměrné mzdy a tomu odpovídající adekvátní navýšení minimální procentní výměry u ostatních druhů důchodů. Zrušení zvyšování starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou souběžně s jeho pobíráním v plné výši a nahrazení tohoto benefitu slevou na pojistném na důchodové pojištění. Mírnější krácení takzvaného předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění. Hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění, snížení věku potřebného pro vznik nároku na takzvaný odložený starobní důchod. Prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský nebo vdovecký důchod z dvou let na pět let. Nahrazení takzvaného výchovného za první a druhé dítě novým typem ocenění za péči ve formě takzvaných fiktivních vyměřovacích základů. Zavedení takzvaných fiktivních vyměřovacích základů jako ocenění za péči o závislou osobu. Zavedení dobrovolného sdíleného vyměřovacího základu manželů a registrovaných partnerů, takzvaný rodinný vyměřovací základ.

Na závěr bych jenom shrnul, že ke sněmovnímu tisku bylo doposud v rámci druhého čtení podáno celkem 14 pozměňovacích návrhů.

Tolik stručná zpravodajská zpráva. Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci s přednostním právem. Nejprve zde mám paní předsedkyni Alenu Schillerovou, jestli chce vystoupit. (Nikoli.) Zatím ne, dobře. Dále zde mám přihlášeného s přednostním právem pana místopředsedu Karla Havlíčka, toho tady nevidím. Dále mám přihlášeného pana předsedu Radima Fialu, toho zde také nevidím. A také mám zde přihlášku pana předsedy Aleše Dufka, také není. (Hlas: Tady je.) Ano, pan předseda Aleš Dufek je již v sále a chystá se vystoupit. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Vážení přítomní. Já samozřejmě jsem se původně přihlásil tak, že mým cílem bylo se vyjádřit vlastně k přednostním právům představitelů opozice. V této chvíli si myslím, že bych svým způsobem dabloval svého ministra, takže se z logických důvodů svůj projev pokusím zkrátit. A zkusím si ho zkrátit na jednu jedinou myšlenku. Já jsem poslouchal vlastně ty projevy opozice k programu schůze a samozřejmě byly různé. Některé projevy zabíraly problémy, které s důchodovým systémem vůbec nesouvisely, některé byly spíše takové sociálně laděné, ale ta pravda je velmi jednoduchá. Stávající systém nám nestačí, to znamená, musíme s tím něco udělat, a to je právě důchodová reforma, kterou pan ministr Jurečka navrhuje.

Alternativou v těch vystoupeních, která tady byla, byly různé rady, aby se našly nějaké jiné zdroje, to znamená třeba omezení výdajů na obranu, případně tady zazněly i návrhy, abychom zdanili černou práci, nebo abychom identifikovali černou práci, že by z toho něco mohlo být, to je samozřejmě svatá pravda, ale boj proti černé práci se vede víceméně bezúspěšně už nějakých 30 let a stále se to nedaří. Protože to je samozřejmě pravda, jaký je vlastně zdroj našeho důchodového financování, který se vlastně financuje průběžně? Ten je vlastně jediný, a to jsou vlastně odvody jak zaměstnanců, tak osob samostatně výdělečně činných a následně sanace toho deficitu, těch položek důchodových ze strany státního rozpočtu, a to se neustále zvyšuje. Takže zkrátka a dobře, udělat se to musí.

Já chci poděkovat panu ministrovi, že tu odvahu našel, že vlastně s tímto nepříliš populárním opatřením přichází. A možná se už jenom zaměřím na to, co není pravda a co se ve veřejném prostoru neustále objevuje, určité polopravdy.

To znamená, za prvé, vláda se chystá snižovat důchody. To prostě není pravda, ty důchody budou růst dál. To znamená, že za 10 let vzroste lidem důchod zhruba o 10 000 korun. To znamená, k žádnému nominálnímu snižování důchodů nedojde.

Druhá nepravda. Kdybychom měli druhý pilíř, bylo by to samozřejmě lepší, ale doposud tady znovu nikdo s žádným konkrétním návrhem, jak by druhý pilíř měl vypadat, nepřišel.

Třetí nepravda, která tady zaznívá, že stávající důchodový systém je udržitelný, tak to samozřejmě už jsem vyvrátil na začátku. Možná jedna věc, že v zahraničí se vydává na důchody více. Také si, taky si myslím, že pokud to tak je, tak spíše bychom ty země napočítali na prstech jedné ruky.

Takže říkám, děkuji panu ministrovi, že tu odvahu našel, že prostě důchodovou reformu předkládá. A já doufám, že následující diskuse bude věcná a že skutečně přinese určité spíše odborné odborné vyjádření, odborné přínosy, než že bychom se pořád motali tady v těch v podstatě prázdných návrzích, že "najděte zdroje někde jinde". To už zkrátka a dobře možné není. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jsem se s tou řádnou přihláškou do rozpravy s přednostním právem odhlásila, ale teď mě inspiroval pan předseda Dufek, děkuju, že mě bude poslouchat.

No, já vám také řeknu, pane předsedo Dufku, prostřednictvím paní místopředsedkyně, o nějakém strašení. O strašení vašem, vaší dneska už čtyřkoalice, i když byla to pětikoalice, že ano, ta pětikoalice to také prosazovala, i Piráti to prosazovali, takže uvidíme, oni teď nechodí do práce už druhý den, tak uvidíme, jak se k tomu postaví.

Vy dlouho už strašíte občany a používáte tu metodu, říkáte, že my strašíme, a vy říkáte, že buď se zvýší věk odchodu do důchodu, což je ta hlavní mantra vaší pseudo reformy, anebo systém zkolabuje. A toto je přesně to, co si nesmíme nechat vsugerovat, tento systém. To znamená, říkat - na důchody není. Je to přece o tom, jaké najdete priority.

Vy říkáte s šedou ekonomikou, s výplatami na ruku se bojuje už dlouho a neúspěšně. To není pravda. To není pravda! Nedávno se vyjádřila, někdy před vládními prázdninami, je to ve veřejném - je to v monitoringu dohledatelné, generální ředitelka finanční správy a řekla: Opět nám rostou výplaty na ruku. No, proč nám klesaly? Protože jsme zavedli za naší vlády, za doby, kdy ministrem financí byl Andrej Babiš nebo já, nástroje. To tolik vámi zaklínané EET, a to nebyl jediný nástroj, to je celý balík nástrojů, to EET byla třešinka na dortu, působilo to, že už za asi tři roky, když jsme hodnotili výsledky, tak nám naopak klesly tyto výplaty na ruku, protože se ten kontrolní systém, vzájemně provazoval.

Takže to je, vy se snažíte veřejnosti namluvit, že důchodový systém je před kolapsem a od roku 2022 se demografická data zásadně nezměnila. Když se podívám na časovou osu. 2010 - vláda ODS a TOP 09 strašila, že důchodový systém zkolabuje. 2014 - ANO poprvé vstoupilo do vlády a deficit důchodového systému byl 48,87 miliardy korun. 2018 byl v přebytku 18,6 miliardy korun, 2019 dosáhl přebytku 16,4 miliardy korun.

2021 po covidovém propadu, v obrovském propadu ekonomiky, dneska jsem četla přepočty Eurostatu, to je také teda něco hrozného, ale to si nechám na jindy, důchodový systém dosáhl deficitu 2,26 miliardy a takto jsme předávali aktuální vládě Petra Fialy. Takže dobrá hospodářská politika. Důsledný výběr daní ukázal, že stávající systém může být udržitelný. Ano, může. Je důležitý boj proti šedé ekonomice. Něco, na co vaše vláda absolutně rezignovala, absolutně jste rezignovali. Vás boj s šedou ekonomikou nezajímá, vůbec nic pro to neděláte. A tam leží ty desítky miliard. Přečtěte si názor nejcitovanějšího českého ekonoma Tomáše Havránka, ten říká, že je v tom dvě až 3 % HDP, tam leží desítky miliard.

Daně mají vybírat se řádně a mají je platit všichni. Ne že potom přijdete, (potlesk poslanců hnutí ANO), přijdete a tomu zbytku obyvatel, nebo v podstatě zbytku, všem zvednete daně, to je vaše politika.

Politika vlády Andreje Babiše byla ta, že jsme daně nezvedali, naopak jsme je snižovali a řádně jsme je vybírali. To je ta správná politika a samozřejmě musíme si také říct, že je to stimulace ekonomiky, hospodářská strategie, všechno, co je vám absolutně, absolutně cizí. Takže prosím, a to bych tady mohla mluvit a věřím, že budou mluvit mí kolegové, kteří jsou na to větší specialisté, zejména členové sociálního výboru, o prorodinné politice, o hospodářském růstu, ale to bych tady byla dlouhá, a chci jim dát prostor.

Takže vy strašíte, pane předsedo Dufku, prostřednictvím paní místopředsedkyně, vystrašíte lidi a snažíte se jim vsugerovat, že vaše pseudodůchodová reforma, když se prostě nepřijme, tak holt tady nebude na důchody. Není to pravda, není to pravda, lžete lidem, to je celé. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěl ve faktické zareagovat na ctěného kolegu Aleše Dufka, který tady vyvracel mýty.

Tak za prvé říkal, že nedojde ke snižování důchodů a že za 10 let důchody vzrostou o 10 000. Tady bych chtěl říct, že prostě došlo ke snížení, které postihlo všechny důchodce a je navždy o 1 000 korun a valorizace prostě bude nižší, takže ti důchodci poškozeni budou. To není mýtus. Stávající systém je neudržitelný. Já si myslím, že stávající systém je udržitelný, že nelze ten důchodový účet vytrhávat ze státního rozpočtu a je nutné s tím pracovat jako v jiných zemích a prostě ten důchodový systém dotovat, je to potřeba.

Mimochodem, pan ministr vlastně vyzval, nebo jeho úředník, k čerpání těch předčasných důchodů a těch důchodců v nejbližší době, těch starobních, klasických, nebude tolik přibývat, jako se s tím strašíme. A dále potom kolega Dufek tady řekl, že v jiných zemích, které dávají na důchody více, že by je spočítal na prstech jedné ruky. Tak ty by vám teda, pane kolego, prostřednictvím paní předsedající, nestačily, protože v Evropské unii se průměrně dává 12,6 % HDP na důchody, u nás se dává na důchody 8,4 % HDP, z toho na starobní 6,9 %. Čili prsty jedné ruky by vám rozhodně teda v tomhletom případě nestačily. A jestli jsem to napočítal rychle teďka, tak minimálně 13 států v Evropské unii dává vyšší procento HDP na důchody.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já bych poprosil jednak, když tady zaznívá, že systém je udržitelný, tak kdyby potom zaznělo od hnutí ANO, proč teda dvakrát do svého volebního programu psali, že tu důchodovou reformu chtějí udělat. Proč to napsali do programového prohlášení vlády, že to chtějí udělat, a proč dokonce někteří z vás, a já si toho vážím jako korektně jeden z debaty, řekli, že jste to chtěli udělat, ale nestihli jste to. Tak já tomu trošku nerozumím.

Tak já myslím, že se plně shodneme na tom, že to je potřeba udělat, pak samozřejmě se můžeme přít o tom, kdo má nějaký lepší návrh, jo? A já budu velmi rád, když tady jako někdo řekne, že systém je udržitelný, tak ať mně řekne konkrétně třeba do roku 2050 řekněte, jak byste v dnešních cenách vyřešili 320 miliard korun deficitu? Řekněte to, jak? Já nechci nic složitého, nemusíte to na stovky milionů, ale zaokrlouhte to na miliardy a počítejte, říkejte, tady máme 50 miliard z toho, tady 50 z toho, zkuste to takhle napočítat, přednést to tady, pak to bude dávat nějaký logický základ debaty.

Druhá poznámka je, a to jsme si říkali už v prvním čtení, ty země na západ od nás v naprosté většině skoro všechny to mají tak, že důchody mají zatížené odvodem daňovým, zdravotním, a dokonce třeba v Německu dokonce paradoxně i odvodem na sociální důchodové pojištění. Takže potom jako srovnáváme opravdu jako hrušky s jablkama, my jsme jedna zase spíše z mála zemí, kde je důchod, čistá výplata, naprosto nezdaněn ani daní, není z toho vlastně žádný odvod.

Tak to, prosím pěkně, jako veďme v patrnosti, když říkáme, že tam je 11 % výdajů HDP, u nás jsme pod 10 procenty. No, tak to pojďme očišťovat o tu zátěž odvodovou, která tam bude někde kolem 30, 40 % potom, jo. Tak toto je důležité jako říkat, protože pak se to strašně jako zjednodušuje pro ty lidi, kteří nás poslouchají, ale neznají tohle pozadí. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Tomáš Kohoutek, poté pan poslanec Juchelka. Prosím, pane poslanče, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, vy tady hážete miliardy sem, miliardy tam. Ale dneska máme 2. října 2024. Piráti už nejsou ve vládě. Říkali jsme vám to dávno, že ti Piráti v té vládě neměli být. Stavební zákon dopadl, jak dopadl.

Ale co je větší šílenost a zátěž na státní rozpočet, rozpočty veřejných samospráv i rozpočty sociální služby, zdravotních pojišťoven a podobně. Máme dneska 2. října. Od včerejšího dne platí novela insolvenčního zákona - morální hazard, díky kterému veřejné rozpočty a věřitelé přijdou až o 100 miliard korun ročně, 100 miliard, a z toho veřejné rozpočty prostřednictvím sociálních, zdravotních pojišťoven, z České správy sociálního zabezpečení a municipalit až o 20 miliard ročně. Těchto 20 miliard jste dali všanc ve prospěch udržení pětikoaliční vlády kvůli čtyřem Pirátům, které jste stejně nakonec poslali na smetiště dějin.

Takže kdybyste dělali rozumnou politiku, tak například jste nemuseli vyhodit 20 miliard korun z okna a nemuseli jste dělat morální hazard, protože tímto morálním hazardem v podobě novely insolvenčního zákona jste těm budoucím generacím, které by jednou měly na ty důchody platit, i řekli, že lepší je nasekat dluhy a dluhy neplatit. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášen s faktickou poznámkou pan místopředseda Aleš Juchelka, připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Já budu reagovat na svého ctěného kolegu Aleše Dufka, protože on říká, že se nebudou snižovat důchody.

Tak za prvé, vy máte jako jeden z pozměňovacích návrhů, nebo v rámci té důchodové třetí vlny v tom vládním znění toho zákona, že se budou vypočítávat méně důchody od roku 2026, a to v té percentuální zásluhové části. Tam to samozřejmě může jít o minimum, ale už tady toto bude to menší krácení těch nových důchodů od roku 2026, které se budou vypočítávat.

Tak teď jste v té první vlně před několika lety udělali to, že jste změnili vzoreček u řádných valorizací, toto říkal tedy pan ministr, z jedné poloviny reálných mezd a o inflaci na jednu třetinu.

To znamená, že v tuto chvíli od 1. 1. dostanou samozřejmě důchodci přidáno průměrně 356 korun a bude to pouze o inflaci, poněvadž reálné mzdy díky tady této vládě po celou dobu jejich vládnutí devět čtvrtletí za sebou klesaly, nerostly. A tady si myslím, že je ten velký deficit toho, jakým způsobem se nenavyšovaly důchody o například ty reálné mzdy v průběhu několika posledních let. Ten průběžný důchodový systém, to není žádný účet, na který ty peníze chodí a vylévají se, je to fiktivní záležitost, která je součástí státního rozpočtu, to znamená, že vždycky bude na to, aby důchodci byli nějakým způsobem sanováni. A tím, že vy právě ořežete ty příjmy těch seniorů, tak tím nám budou oni více padat do státní sociální podpory. Už teď v tuto chvíli máme o 100 000 více příspěvků na bydlení, které se vydávají ze stejné kapsy, ze státního rozpočtu. Takže tímto my se vlastně drbeme pravou rukou za levým uchem. Takže za mě je důležité, aby ty důchody byly udržitelné, (Předsedající: Čas.) a to i pro ty současné starobní důchodce.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Hanzlíková je na řadě s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo, paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím nejdřív zareagovat na pana ministra a na takovou jeho polemiku o tom, že se podivoval, jako že tu důchodovou reformu vlastně jako všichni chtěli, že ji chce převážná většina lidí této republiky. Ale já chci říct, že oni chtějí ale skutečnou reformu tak, jak by měla být zpracovaná, a to vyváženě z ekonomického, ale i sociálního hlediska. A to vlastně všechny ty návrhy, které vy jste tady ještě k tomu velmi roztříštěně již předložili a schválili, anebo teď předkládáte, tak to jsou všechno návrhy, na které je prostě ekonomický pohled. Ten sociální aspekt v tom vůbec není. A to, co jste tady zmínil, že vlastně v zahraničí jsou důchody ještě zdaňovány nebo že jsou vlastně z nich odváděný odvody, tak já si nedokážu představit u výše našich důchodů, jako že by ještě se z nich něco strhávalo. Podívejte se v té kupní síle, kde jsme v té tabulce, když si srovnáte země Evropské unie.

A na pana předsedu Dufka. Tak vy jste tam říkal, že vláda, že my tady stále hovoříme o tom, že vláda snižuje důchody a že to není pravda. On to tady už říkal pan kolega Juchelka, tak to nebudu opakovat, ale už jenom vlastně 1 000 korun té valorizace, kterou nedostali lidé, to byl ten návrh v červnu roku 2022, tak téměř o tuto částku, i když je průměrná, snížil důchody všem důchodcům. A všechny návrhy, které teď předkládáte, tak opět to bude znamenat snižování. To, že vy řeknete, že porostou, ano, oni porostou, ale porostou o mnoho méně. (Předsedající: Čas.)

A co se týká těch prázdných návrhů, myslím, že nějak takhle jste to tady řekl, tak my přece...(Předsedající: Čas.) Já se ještě přihlásím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, dále poté pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem chtěla reagovat na pana ministra, když tady říkal, že my jsme nebyli schopni udělat za ty dvě období důchodovou reformu. Ale toto přece není důchodová reforma, to si řekněme na rovinu. To je prostě změna nějakých kritérií, a velkou část tu řekla moje předřečnice, já to ani tady opakovat nebudu, to je zbytečné. V každém případě ani toto není důchodová reforma. Jo? Tady se bavíme o tom, že budeme posouvat věk do důchodu. To znamená, máte tam nějakou kalkulačku, která se vám bude spouštět, jestli tady dohadujete, my jsme ani neviděli teda vaše pozměňovací návrhy. Nejsou tam nahrány, ale teď tam možná byly nahrány, ale ráno tam nebyly, když jsem se snažila se tam podívat, tak tam nic nebylo. Byl tam jenom ten váš, který byl přijatý na výboru.

V každém případě my ani nevíme, čím nás chcete překvapit, to nás překvapíte tady ve druhém čtení, takže nemáme ani často prostudovat. V každém případě, když jste říkal, kde na to vzít? No, vzít na to samozřejmě zaprvé příjmy. Odbourali jste EET, OK, je to politické rozhodnutí, politické rozhodnutí bylo taky zrušit superhrubou mzdu. Vždyť máte pětikoalici, vždyť jste si o tom mohli popovídat. To by bylo zase po vaší politické rozhodnutí, kdybyste dali na stůl, jestli zpátky nezavést superhrubou mzdu, nebo zavést. Ale říkám, to by bylo za vaší vládu nebo za vaší koalicí, že jo. Taky jste nenašli odvahu nějakým způsobem do toho seknout a říct, ano, zavedeme to, protože to bylo na dva roky, a teď to vrátíme, protože tam je nějakých 130 miliard. Ale říkám, to jsou všechno politická rozhodnutí. Takže potom bych byla ráda, abychom tady nebyli napadaní z ničeho, co jsme neudělali, protože vy jste to neudělali taky. Taky jste žádnou důchodovou reformu neudělali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Hendrych je na řadě s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Mašek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Tak děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já reaguji na vás, na váš projev. Já se o tom zmíním ještě obšírněji ve svém projevu, nicméně teď krátce. Vy jste tady představil nějaké demografické, ekonomické prognózy, které vycházejí z nějakých modelů financování a tak dál. Ale přesně jak říkala moje ctěná předřečnice, paní poslankyně Hanzlíková, nevidíte v tom vůbec sociální aspekty, a nejen sociální aspekty, ale ani zdravotně aspekty. Já vám chci připomenout z vašeho mezirezortního připomínkového řízení názor Ministerstva zdravotnictví. Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech.

Vy jste tu připomínku nějakým takovým jakoby velice zvláštním způsobem vypořádali, nicméně ministerstvo tvrdilo, že tato připomínka je zásadní. A já se toho dotknu ve svém projevu. Jsou tady poznatky. Vy jste říkal, pojďme se bavit o konkrétních poznatcích, datech. A já mám ta data samozřejmě úplně z jiné oblasti než z oblasti ekonomie a demografie, klidně dám k dispozici. Říkají to neurologové a říkají to ve vědeckých časopisech, že lidé po šedesátém roku věku nejsou schopni podávat potřebný výkon, protože kognitivní schopnosti prostě po tom roce, po šedesátém roku věku, jdou rapidně dolů.

A s tím souvisí samozřejmě i otázka, kterou zatím nikdo nezodpověděl, protože na to žádný výzkum není. Proč aktuálně máme jednu třetinu všech důchodců v předčasném starobním důchodu, a to není otázka posledních dvou let, kdy to bylo výhodné nárazově pro nějakou skupinu, to je dlouhodobá záležitost, máme tady jednu třetinu lidí, kteří prostě odešli dřív. A to se odcházelo podstatně dříve než 65 plus. Takže o tom bych rád ještě s vámi debatoval. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek, poté pan ministr Jurečka.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Pane ministře, byl jsem dotázán, kde brát, tak připomenu už to dlouhodobě omílané EET zhruba 20 miliard korun. Na to navázaná šedá ekonomika, která se zvýraznila. Teď všude máme cash only. Opakovaně jsme se tady o tom bavili. Dohledal jsem, že v roce 2023 byl odhad, že může ztrácet národní hospodářství, až 1 bilion korun, 14 % výnosů hospodářství, co se týká České republiky. Dále, byl to výběr třeba stíhaček, za které v současnosti už platíme 10 miliard korun, a ještě jsme ten typ, který máme slíbený, ani neviděli. Nemůžeme ho vidět, protože ještě nebyl vyvinut. Infrastruktura pro ty stíhačky, které budou stát 300 miliard, je za 150 miliard. Kdyby byl výběr jiných strojů, nemusí se dávat do té infrastruktury těch 150 miliard. Rozpočtete si to na ty jednotlivé roky a máte ten důchodový účet docela dobře naplněný.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr Jurečka je přihlášen k faktické poznámce, poté pan místopředseda Juchelka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se snažím teď zareagovat na dvě věci. Tady zaznělo, že v té naší reformě nejsou sociální aspekty. Ty tam právě jsou: Jsou tam v nebývalém rozsahu, které tady v minulosti ten systém neznal. Je to výchovné, rodinný vyměřovací základ, ocenění péče o děti, ocenění péče za osobu blízkou. Je tam solidární základní výměra důchodů, dneska je to 10 %, teď to bude 20 % z průměrné mzdy. Je tam podpora pracujících důchodců, odpuštění jejich osobního odvodu 6,5 %, to znamená, těm pracujícím důchodcům pobírající důchod zůstane prakticky ročně navíc jeden plat v čistém navíc kešově, který jim zůstane. Jsou tam podpory pro vdovy a vdovce, je tam také návrh, který oceňuje i dobu započítanou na důchod za dobu studia doktorandského. To je celá řada sociálních nebo solidárních prvků, které tam jsou, které tady v minulosti nebyly.

Poznámka k tomu, co říkal předřečník kolega Mašek. Když to začnu počítat, bavíme se o deficitech 300 miliard korun ročně. To znamená, když započtu EET, i kdybych tam odečetl ty stíhačky, tak mám vyřešenu polovinu deficitu jednoho roku. Co budeme dělat dál? Co těch 30 let? 300 miliard korun. 2050. Po roce 2030 nám deficit nabíhá přes 1 % HDP každý rok. Tak to spočítejte, co každý ten rok budeme dělat, jo? 20 miliard korun EET je hezké, když tady zazní, byť to nikdy nebylo prokázáno jako relevantní číslo, ale pojďme si ta čísla seskládat. Jako vezměme ten rok, můžeme si vybrat třeba průměrnou hodnotu 200 miliard korun a pojďme seskládat na této hodnotě to, jak to dlouhodobě, ne v jednom roce, když říkáte stíhačky, ale dlouhodobě, jak to zastabilizujeme. Jako fakt to nevychází. Jako kdyby to vycházelo, tak by asi hnutí ANO ani v té vládě, ve které jsme byli společně, ani v té druhé nepsalo do programového prohlášení vlády, že musíme dělat důchodovou reformu. Napsali bychom tam: vyřešíme šedou ekonomiku a bude vyřešen problém s důchody. Ale takhle ta rovnice jednoduše nestojí. (Předsedající: Čas.) To víme všichni.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní pan místopředseda Juchelka vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Lenka Knechtová. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Odmítám se dívat na seniory prizmatem vyrovnaného průběžného důchodového systému. Ten byl v přebytku pouze třikrát. A dvakrát to bylo za předchozí vlády, za ministryně Schillerové a ministra Babiše jako ministrů financí. Poté byl vždycky nějakým způsobem deficitní, buď minus 4, minus 18 a tak dále. Musíme se s tím jednoduše smířit. Pokud bychom měli říct, že máme tedy mít průběžný účet vyrovnaný, tak pojďme se bavit o všech dalších položkách na jednotlivých ministerstvech, kde taky nemáme vyrovnané samozřejmě účty, a jde to na úkor státního rozpočtu, na úkor daní.

Co mi vadí na jednotlivých změnách parametrů, je to, že vy k tomu přistupujete prostě bez jakékoliv, bych řekl, opravdu jakoby širší diskuse v tom. A důkaz je ten věk odchodu do důchodu. Takže vy tady máte nějaký vládní návrh, který říká: věk odchodu do důchodu bude stoupat tak a tak. Poté se najednou všichni ozvou, že je nespravedlivý, že je divně vypočítaný, že je tady vysoká mortalita, že každý ročník bude odcházet nějak jinak. Potom couvnete a máte tady Českou demografickou společnost, ano, že to je spravedlivější, co ročník, to měsíc, se bude odcházet do důchodu. Poté se samozřejmě opět pravděpodobně někde na ministerstvu pod tíhou nějakého článku zjistí, že to je vlastně odchod donekonečna, že pořád bude stoupat věk odchodu donekonečna, každý ročník o měsíc. Takže přijdete s třetí variantou, a to je zastropování věku do 67 let. A takhle to je jedna položka po položce vedle druhé, o které bychom se mohli bavit. Takhle vy k tomu přistupujete. (Předsedající: Čas.) Prostě neodborně, zmateně, chaoticky.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Knechtová s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já bych také ráda zareagovala na průběh rozpravy, a to zejména na finanční prostředky, protože my samozřejmě v terénu nemáme rezortismus, že tohleto jsou peníze na důchody, tohleto jsou peníze do bydlení na MMR a tak dál. My to máme na jedné hromadě - ty problémy seniorů. To znamená, že když senior vstupuje třeba do domova s pečovatelskou službou, tak vlastně on má nějaký důchod, okamžitě se zjišťuje, na které další dávky má nárok, a vlastně propojuje se s tím systémem v dalších oblastech. Takže my tady sice na jedné straně si řekneme důchody tady, ale prostě pro toho seniora a pro ten náš, řeknu, jako kdyby rozpočtový systém, je ta zátěž potom jenom trošku někde jinde. Ale ty peníze stejně vydáme. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní paní poslankyně Hanzlíková je přihlášena k faktické poznámce, poté pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Ještě reakce na pana ministra. Já si tedy opravdu stojím za tím, že všechny předešlé návrhy, které jste si schválili jako koalice, měly negativní dopad na lidi-seniory, anebo lidi těsně před důchodem. Asi nejvíc to bylo vidět u předčasných důchodů, kde to byla kumulace negativních dopadů, kdy některé skupiny lidí si ani nemohou dovolit teď o ten předčasný důchod požádat.

Další věc je, a teď to zmiňovala tedy kolegyně Knechtová, vy vůbec nemáte analýzy, kam se ti lidé dostanou. Protože stále to tady říkáme, že něco jiného je věk dožití, něco jiného věk dožití ve zdraví. A vidíme to už teď, že skutečně lidi po šedesátce už mají zdravotní problémy. Takže oni se budou přesouvat do oblasti invalidity, do oblasti nemocenské. Takže ty peníze se budou vyplácet jenom z jiné kapitoly.

A co mně přijde tedy ještě hodně asociální, tak to je to, kterých lidí se ty změny dotýkají. A to je vidět na první pohled, že jsou to lidi těsně před důchodem. Těch předčasných důchodů, to se týkalo lidí, kterým bylo 60 let a kteří třeba za měsíc chtěli odejít do předčasného důchodu. A i tyto změny, které jsou navrhované, tak se týkají lidí, kteří jsou ročník 1966. To jsou lidi, kterým je teď 58 let. Jak oni se mají v tomto věku na ty změny nějakým způsobem připravit a nějak se jim přizpůsobit? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Nacher, poté pan poslanec Hendrych. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se teď po příchodu teprve rozehřívám, já se pak ještě určitě přihlásím. A jsem tam v té debatě na řadě asi dvacátý pátý. Ale musel jsem teď reagovat na slova pana ministra.

Nezlobte se na mě. Vy soustavně u spousty témat říkáte, že opozice straší, že straší lidi v různých aspektech, segmentech, oblastech. A teď vystoupíte na mikrofon jako představitel vlády, která argumentovala loni u Ústavního soudu, že jste nevěděli, jak se bude vyvíjet inflace za měsíc, za čtyři týdny, a budete tady říkat, že přesně víte, že za 30 let bude deficit důchodového systému 300 miliard. To je neuvěřitelné. To je neuvěřitelné! Tak vy nevíte, co bude za měsíc, nebo si to aspoň jako namlouváte, a víte, co bude za 30 let? Vždyť tam je milion neznámých, s kterými vy vůbec nepracujete - já se pak k tomu dostanu, až budu mít projev - jako je porodnost, migrace, emigrace naopak, jako je právě systém, jak tady někdo o tom říkal, systém příjmů do státního rozpočtu. Na to jste úplně rezignovali. Úplně. Říkají vám to i podnikatelé samotní, pokud jde třeba o to EET. To se točíme furt dokola.

Ale vy přesně tady víte a řeknete: když nic neuděláme, bude to minus 300 miliard. (Reakce v sále.) Já to upřesním. Pardon. Ne, že když nic neuděláme. Když neposuneme věk odchodu do důchodu! Takhle, abyste mě zas nechytali. Tak to bude za 30 let minus 300 miliard. Ani ty stíhačky by to nestačily pokrýt. No, co to je? Co to je za nesmysl? Úplný... Vy strašíte ty lidi. Takhle to fakt není, nebude. Já to tady říkám na mikrofon. Není a nebude. Když se podíváte, kolik poměrově vůči HDP my dáváme na důchody, tak dáváme pod průměrem Evropské unie. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Hendrych s faktickou poznámkou, poté pan ministr Jurečka také s faktickou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji, paní místopředsedkyně. Reakce na pana ministra. Já jsem ten pojem sociální, který je poměrně široký, myslel trošku jinak. Já jsem to myslel ve smyslu jaksi lidském, ne v tom, že by vaše reforma postrádala některé sociální aspekty, o kterých jste mluvil. To nepopírám. Nicméně vztahoval jsem to k tomu věku odchodu do důchodu. A chci k tomu ještě říct, že v podstatě si vůbec nemyslím nebo na základě toho, co jsem řekl, že to v podstatě nějakým způsobem pomůže. Něco jiného je nějaký ekonomický, demografický model a něco je realita, jestli ti lidé skutečně v tom věku nad 65 let budou schopni odvádět v práci potřebné výkony. To je prostě nějaký model, to je nějaký konstrukt. A vůbec není řečeno, že ti lidé v podstatě budou pracovat. Tam se může stát to, že budou chodit na dlouhodobé nemocenské, že budou někde v evidenci Úřadu práce, protože s tou kvalifikací a zkušenostmi je nikde nepřijmou, protože zkrátka reálný, konkrétní výkon u toho jedince bude na takové úrovni, že už v podstatě pracovat nebudou moci, jo? Nebo prostě ti zaměstnavatelé o ně nebudou mít zájem, jo? Takže nějaký model, konstrukt... Ale realita u těch lidí - to, co říkají lékaři, a to, co říká Ministerstvo zdravotnictví v rezortu, jak jsem to tady četl před chvílí, tak prognózují úplně něco jiného, že to je prostě jakási fikce. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr Jurečka je přihlášen s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Brázdil. Pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já se pokusím znovu věcně. Říkal jsem to v prvním čtení a dával jsem ta čísla. Z pohledu invalidity i dočasných pracovních neschopností, ta kohorta, kde je to nejčastější, je mezi 45. a 50. rokem věku. To nejsou lidé předdůchodového věku. To jsou data, která máme. Já jsem to tady minule prezentoval, říkal jsem tady velmi exaktně, přesně, to jsou data od pana profesora Duška, data od nás, z České správy sociálního zabezpečení.

Samozřejmě i v tomto systému bude platit nadále možnost odcházet do předčasného důchodu o tři roky dříve. Do toho bude určitě i narůstat vliv předdůchodů, které postupně budou více využívány díky třetímu pilíři, který tady v těch třiceti letech a dalších letech bude mít stále vícero účastníků. A je tady institut náročných profesí nebo náročných pozic. Já nerad říkám profese, už říkám pozice, protože není to o stejné profesi v různých firmách, je to o té konkrétní pozici. To znamená, ten systém na ty případy, kdy opravdu ten člověk nemůže, reaguje. A prosím, zase si musíme uvědomit, že ta invalidita i dneska má proměnné, které jsou opravdu specifické, a zasahuje třeba lidi do 30 let věku, dneska vidíme nárůst invalidit třeba z pohledu duševních onemocnění. To už je úplně téma, které přesahuje jakoukoliv debatu o stavu důchodové reformy a hranici věku odchodu do důchodu.

Já jenom připomínám, že my se musíme uvědomit, že se bavíme o situaci teď a tady, ale zároveň se bavíme o věcech, které se budou týkat ročníků za těch 20, 25, 30 let. Když se bavíme o té posunující se hranici o jeden měsíc, tak ta tady opravdu dosáhne na ten věk odchodu do důchodu v 67 letech u ročníku narození 1989. To znamená, to jsou lidé, kteří vůbec ve většině případů to téma ani nesledují, protože je pro ně velmi vzdálené. Takže i tady pro tuto generaci, která sedí na tom balkoně (Na balkoně sedí mladí lidé.), se bavíme o tom, že tato změna, to znamená průběžnost systému, zajistí pro ně férové a důstojné důchody v budoucnu i z tohoto systému.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Brázdil, poté paní poslankyně Ožanová a já předávám řízení schůze. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Férové a důstojné. Pane ministře, já už jsem vám to říkal, já vám samozřejmě nevěřím a mám k tomu své důvody a vím, o čem mluvím. Nedávno se stalo, že opustili vládní řady Piráti. Žili ve své bublině. Uvědomujete si, pane ministře, že vy teď sedíte na lopatě baby Jagy za vládu (zleva se ozývá Jagy)... Jagy baby, baby Jagy... Sedíte na té lopatě a je jenom otázka toho, když se to nepovede, že někdo vás tam do těch kamen šoupne. Já jenom jsem chtěl, jestli to víte. Vy přece jste člověk, který byste měl mít lidi rád. Neohlížet se na to, jestli vám někdo napovídá to či ono. Vy byste principiálně jako člověk věřící měl stranit lidem, pomáhat jim. A my bychom vám možná i zatleskali. A vy to neděláte. Já jsem vás chtěl jen na to upozornit. Ono v tom ohni... Věřící se toho bojí, nechce se nikdo škvařit v tom pekle. Ale já bych vám chtěl říct jenom, abyste na to myslel. Ještě je čas to změnit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné odpoledne. Vyměnili jsme se v řízení schůze, budeme pokračovat v sérii faktických poznámek. Jako první vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová, pan poslanec Patrik Nacher, Alena Schillerová a další. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já se musím trošku na pana ministra podívat. On něco říkal o pozměňovacích návrzích. Víte, kdy byly nahrány do systému? Takže pan Vojtko dneska koaliční pozměňovací návrhy v 11.08, potom kolega Navrátil 15.22, to už začala rozprava, a teď tam od 16.18. do 16.25 - raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm pozměňovacích návrhů. Víte, proč o tom hovořím? Protože pan ministr Rakušan 11. září - s prominutím, já se snažím najít ten slušný výraz - sekýroval kolegu Růžičku, vaším prostřednictvím, že tak pozdě dal ty návrhy a nemůže se o nich diskutovat, k zákonu o zbraních. Ovšem my nemáme k dispozici legislativu ministerstev, my si to musíme zpracovávat sami, naše týmy, naši právníci. Vy ano. A kdy jste načetli ty pozměňovací návrhy? Jak o nich budeme diskutovat? Já opravdu nevím.

Ale ještě si dovolím připomenout z prvního čtení jednu větu koaličního poslance - začátek věty - a ta je fakt nejlepší a myslím si, že se prolíná celým tímto jednáním: "Ale když už se někdo dožije věku odchodu do důchodu..." Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan poslanec Patrik Nacher, Alena Schillerová, Lenka Knechtová a další, všechno faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. No, on mi pan ministr vlastně nahrál. Ještě jednu věc jsem chtěl říct. On tady říká a celá vládní koalice to opakuje, že to máte všechno promyšlené. Tak ale vy jste přece v prvním čtení do toho šli, že ta hranice tam nebude žádná. Dneska jsem si přečetl, že to posunujete ne o dva měsíce, o měsíc a hranice bude 67 let, a načtete pozměňovací návrh. Tak se chci zeptat. To je možná řečnická otázka, možná mi odpovíte. Tohleto je ucelená důchodová reforma? Kde vy to teda promýšlíte do detailů a pak si sami k tomu sobě dáváte pozměňovací návrhy? Platí teda to, co jste tady hájili u prvního čtení, nebo ne? Protože vy jste nehájili hranici 67 let, kterou teď tam budete dávat. Já tvrdím, že to neplatí, že jste nekonzistentní. Proč? Protože to promyšlené nemáte.

Důchodová reforma se dělá jinak. To se dělá ve spolupráci s opozicí, protože to je na několik volebních období dopředu, z toho vzejde nějaký materiál a pozměňovací návrhy už jsou jenom detaily, nějaké technické věci, nějaké upřesnění a podobně. Ale změnit pozměňovacím návrhem k sobě samému ten celý princip znamená, že jste to neměli buď promyšlené v prvním čtení, anebo teďka ustupujete, ale jedno z toho platí.

Takže opravdu prosím, neargumentujte, že to máte promyšlené, že to je ucelené, jasné, zřetelné a tak dále. Prostě strčili jste to sem, s námi jste to neprojednali, teď to za pochodu měníte, takže vlastně popíráte svoje vlastní slova z prvního čtení. Já tady vidím, jak oba dva poslanci se na mě usmívají, kývají (ke dvěma poslancům vpravo), předpokládám, že říkají, že mám pravdu. Tak já vám za to děkuju. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní paní poslankyně Alena Schillerová, potom paní poslankyně Lenka Knechtová, Marian Jurečka, další. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tak já jenom ještě naváži na tu šedou ekonomikou, o které jsme se tady bavili, a dovolím si citovat z letošní nedávné zprávy NKÚ:

NKÚ letos přišlo s informací, nedávno, že po zrušení EET počet nových plátců DPH klesl na 20 ročně. 20 ročně, opakuju. Víte, kolik jich bylo před zrušením EET nebo při EET? 44 tisíc ročně. Tak pak se nedivte, že jste loni vybrali o 24 miliard na DPH méně, než jste si naplánovali. No, protože prostě jste té šedé ekonomice absolutně šli na ruku.

No, a když se podívám dneska naprosto čerstvá zpráva Eurostatu, absolutní pecka, já jsem to nazvala na svém účtu X rozpočtovými kejklemi pana Zbyňka Stanjury. A narazil u Eurostatu. Chodila jsem tu pořád dokola a říkala - vy jste se usmívali někteří, jako že co tady pořád říkám. Už mi dalo za pravdu NKÚ nedávno v té zprávě a teď Eurostat: K loňskému schodku vykázanému Ministerstvem financí připočetli 58 miliard korun mimo rozpočtové půjčky SFDI. - Říkala jsem to tu? To snad nemohl nikdo přeslechnout, tady ten můj burácivý tón a upozorňující. - A faktického financování země na úkor budoucnosti ČEZ. - Říkala jsem to tady? - "Takže deficit tak nebyl 288,5 miliardy", říká Eurostat, "ale 347 miliard korun." Totální flop ODS. Totální. To znamená, že Fialova vláda loni hospodařila s větším schodkem než ta Babišova v roce 2020, když nám tady (Předsedající: Čas.) vrcholila pandemie! Neuvěřitelné. A vy nám budete něco říkat! Co bude v roce 2050! (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Lenka Knechtová, pan ministr Marian Jurečka, pan poslanec Pavel Růžička a další. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych ještě zareagovala na slova pana ministra, na ty ročníky narozené 1989. Pane ministře, v 35 letech, kdy máte příspěvek od zaměstnavatele na důchodové připojištění, máte finančního poradce, se o důchodech a o zajištění na stáří právě v tomhle věku baví tito lidé nejvíc. Mám to i z vlastní zkušenosti, ptají se mě na to i mnohem mladší ročníky, kteří přijdou do Poslanecké kanceláře. Je to opravdu téma, protože v těch rodinách u nás na jižní Moravě se to řeší. Protože my jsme vůči těm mladším i starším generacím solidární a vlastně vidíte, když máte rodiče, kteří mají věk 50, 55 let, potřebují operaci kyčelního kloubu, čekají na to rok a půl, a vlastně vidíme financování těch rodin, jak to funguje. Takže určitě počítejte s tím, že ta debata rozhodně zajímá všechny ročníky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan ministr Marian Jurečka s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Pavel Růžička, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já bych byl rád, kdybychom se shodli, že v těch faktických, byť občas odbočujeme, ale snažíme se stále držet toho tématu, ale pan kolega Brázdil tady má tendenci zastávat roli někoho, kdo určuje, jestli peklo, očistec, anebo nebe. Já mám sice pohádky Jiřího Stracha rád, ale na to máme ještě pár měsíců čas. Myslím si, že na to přijde. Když jsem pana kolegu Brázdila poslouchal, jak mě tady hodnotil, jestli sedím na lopatě, nebo nesedím, a kde jednou skončím, tak mně se vybavuje ten vtip, dovolím si parafrázovat. Jaký je rozdíl mezi Pánem Bohem a kolegou Brázdilem? No, Pán Bůh si nemyslí, že je poslanec Brázdil. Tak se zkusme držet tématu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Pavel Růžička, připraví se pan poslanec Jiří Mašek, prosím.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já bych se vrátil ke kolegyni Ožanové. Ono je to docela směšné, že? Pan ministr Rakušan, předseda party DoziStanu, mě tady bude mistrovat, že předkládám pozměňovací návrh v den druhého čtení, protože nemám za sebou aparát. Nechával jsem si dělat legislativní úpravy toho zákona. Mistruje mě tady místo toho, aby se naučil, co je klasická palná zbraň a co je historická palná zbraň. Dělá ze sebe hlupáka a vy mu tady na to skáčete.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Mašek, a nebude-li další faktická poznámka, potom dostane slovo pan předseda Radim Fiala s přednostním právem, prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Opět tady byla výzva pro mě od pana ministra v tom, že použil statistiku profesora Duška o pracovních neschopnostech a argumentoval tím, že nejvíce pracovních neschopností je ve věku 40 až 49 let. Má pravdu. Bylo to za první pololetí 2024 téměř 330 000 neschopností, ale ty neschopnosti trvaly v průměru 31 dní. Kdežto u věku 50 až 59 bylo 320 000 neschopností, ale ty trvaly už 43 dní. U lidí nad 60 let trvají ty neschopenky přes 50 dní. Tak, pane ministře, když chcete něco porovnávat, tak si tu statistiku nechte předložit pořádně, protože lidé 30 až 39 prostonali 6,8 milionu dní, to desetiletí další - 40 až 49 - už 10,5 milionu, ti lidé mezi 50 až 59 už 16,3 milionu. Ty nad 60 nemůžeme srovnávat, protože tam jsou jenom krátkou dobu, ne celé desetiletí. Nad 64 let už nestonají na pracovní neschopence. Prosím, používejte v té diskusi podložená data, porovnávejte porovnatelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám taktéž děkuji. Nyní zde mám přihlášku s přednostním právem pana poslance Radima Fialy. Není v sále. Dobře, děkuji. V tom případě budeme pokračovat v obecné rozpravě podle řádně přihlášených. Jako první vystoupí paní poslankyně Andrea Babišová, připraví se paní poslankyně Jana Hanzlíková, pan poslanec Marek Novák a další, prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, předešlá bohatá diskuse před mým příspěvkem způsobila, že jsem si odstranila asi čtyři stránky textu, protože se dotýkala stejného tématu a stejných věcí. Přesto mi dovolte, abych zareagovala třeba zrovna konkrétně na moji kolegyni Zuzanu Ožanovou s tím, kdy byly načteny pozměňovací návrhy do tohoto systému. Vzhledem k tomu, že tamtamy bijí velice hlasitě a všechno se tady nese tichým duchem, něco podobného jsme předpokládali a očekávali, tak budeme určitě všichni tady ze sociálního výboru oplácet stejnou mincí a samozřejmě během tohoto druhého čtení načteme naše pozměňovací návrhy tak, abyste měli stejný dostatek prostoru se s nimi seznámit tak, jako my s těmi vašimi. Takže můžu garantovat, že minimálně pokud bude druhé čtení, budeme mít načtené nějaké i naše návrhy, s kterými vás samozřejmě na mikrofon podrobně a potom v podrobné rozpravě seznámíme.

Co se týče pozměňovacího návrhu, kde se zastropovává odchod do důchodu na 67 let. Byla jsem přítomna jednání na sociálním výboru, kde jsme se snažili jako opozice, ať hnutí ANO či SPD, argumentovat všemi zdravotními, sociálními aspekty, úřady práce, špatnou zaměstnavatelností osob starších 60 let a tak dále. Tam jsme nabyli dojmu - myslím si, že i pan ministr Jurečka a zástupci ministerstva tehdy začali nad tím přemýšlet - že asi ten odchod 70 let byl opravdu přestřelen. Jsem ráda, že i s demografickou společností to tedy přehodnotili a snížili ten strop na 67 let. Přesto si my všichni tady myslíme za hnutí ANO nebo celá opozice, že strop 65 let je udržitelný, i když teď koalice věští z křišťálové koule, jak to tady bude vypadat za 50 let s tím, že budeme dávat 2 až 3 % nebo maximálně 5 % HDP. Necháme se ve finále překvapit. My jsme tady od toho, abychom ty lidi uchránili a můžeme garantovat, že jako hnutí ANO budeme určitě stále trvat na stropu 65 let.

Když jsme projednávali na sociálním výboru tento tisk, byli jsme potom médii ne osočeni, ale média se strašně divila, proč zástupci hnutí ANO nebo poslanci za hnutí ANO na jednání tohoto výboru nepředložili žádné pozměňovací návrhy, na rozdíl od koalice a na rozdíl od SPD, kde Lucie Šafránková načetla 7 pozměňovacích návrhů. S těmi jsme se my jako poslanci za hnutí ANO ztotožnili a samozřejmě jsme je celou dobu projednávání i při hlasování podporovali. Bohužel nám to nebylo nic platné. S těmito pozměňovacími návrhy už vás tady seznámil pan kolega Rafaj, který je zpravodajem tohoto tisku.

Přesto mi dovolte, abych se ještě jednou vyjádřila k tomuto návrhu. Pane ministře, já mám z toho celého takový dojem, že vlastně vy, když jste se v roce 2021 ujali vlády, tak jste si na všech resortech řekli, že prostě musíte přijít s nějakou speciální bombou, aby tady po vašem vládnutí nebo po vaší vládě zůstalo něco, na co si budou lidé pamatovat. A kdybyste to náhodou v dalším volebním období neobhájili, tak aby se dalo říct, jo, když tady jsme byli my, tak jsme udělali důchodovou reformu, udělali jsme to, to a to. Nemám vám to za zlé. Myslím si, že je to ambice vedení každého rezortu, že pokud se najde něco, co by se dalo nějakým způsobem takto vytvořit, tak je to krásná práce.

Tak, jak tady dneska říkal ve svém projevu pan kolega Havlíček, ano, my jsme v naší poslední vládě měli připravenou nějakou aktualizaci nebo nějakou novelizaci důchodové reformy nebo důchodového systému, abych to řekla správně. Nikdo jsme nepředpokládali, že dorazí covid a potom už se neřešilo nic jiného. Tak jako zase za vaší vlády prostě přišla válka na Ukrajině, zvednutí inflace a tak dále. Takže vy také jako vláda jste museli řešit něco aktuálně, a pak byly věci, na které se prostě ne opomnělo, ale byly posunuté do pozadí. Proto si myslím, že v rámci toho, jak pomáháme v rámci pomoci Ukrajině, tak tohleto by mohlo zůstat jako taková vlajková loď vaší vlády s tím, že vy jste vlastně byli ti, kteří jste dokonali takzvanou důchodovou reformu.

My to rozhodně za důchodovou reformu nepovažujeme. Samozřejmě nikdo neříká to, že by tady náš důchodový systém neměl dostát změn, to tedy v žádném případě ne. Samozřejmě ten systém už tady funguje roky a je třeba ho aktualizovat, ale v každém případě opravdu nesdílíme vaše doporučení, že se toto musí udělat narychlo, aktuálně, protože prostě tento stav nebo tento systém je neufinancovatelný.

Já myslím, že moji předřečníci, ať už to byla naše Alenka Schillerová a další, prostě vám jasně řekli - vám i občanům - o tom, že tady ta možnost je, kde ty peníze vzít, jakým způsobem to uchopit, jakým způsobem financovat, takže my nevaříme z vody a nesnažíme se tady stavět vzdušné zámky. My opravdu ty finance na to v uvozovkách máme. A nechceme strašit občany tím, že pokud to neuděláme v tomto volebním období nebo v příštím volebním období, tak tady všechno krachne a do roku 2050 tady prostě budou ploužící se stíny, které nebudou mít z čeho žít. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Jana Hanzlíková, připraví se pan poslanec Marek Novák. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo a úplně v tom úvodu bych chtěla říct, že jsem samozřejmě ráda, že v projednávaném návrhu jsou i pozitivní věci. Ty tady vyjmenoval pan ministr. Je to třeba to ocenění péče anebo vdovské důchody. Pokud by se jednalo jenom o tyto změny, tak tam si myslím, že bychom vůbec neměli problém.

Ale jinak bych chtěla říct, už to tady zaznělo tedy od paní poslankyně Babišové, že my budeme načítat pozměňovací návrhy. Já určitě podporuji velmi ten pozměňovací návrh, o kterém tady hovořila ona, a to je to zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let. V podstatě ty důvody tady zazněly. Je to hlavně to, že po těch 60 letech skutečně ti lidé mají více problémů, kumulují se u nich zdravotní problémy a podobně.

Já bych v úvodu chtěla přece jenom připomenout některé nedostatky v těch předkládaných parametrických změnách, protože tím zároveň budu vlastně odůvodňovat ty naše pozměňovací návrhy.

Jako první bych uvedla, že tato vláda, já už jsem o tom tady mluvila ve faktické poznámce, naprosto nesystémově rozdělila ty úpravy důchodového systému na několik částí, které jsme tady projednávali v různém časovém rozmezí. Tím pádem nedošlo k tomu, že by byla předložena skutečně komplexní a promyšlená důchodová reforma, protože to, co jsme tady projednávali, takto roztříštěné návrhy, tak nesplňují to základní kritérium tvorby důchodové reformy, což je to, že změny přece nesmí vést ke snižování životní úrovně důchodců a k nespravedlnostem mezi generacemi. Já už jsem to tady také v té faktické poznámce zmínila, že ti lidé, kteří asi v 80 % skutečně důchodovou reformu chtěli, tak si ji ale představovali tímto způsobem, že jim nebude snižovat životní úroveň, že se ty nespravedlnosti možná, které tam byly, tak že se vyrovnají. Takže určitě si představovali takové návrhy, které jsem uváděla v úvodu, a to ty, které mají pozitivní dopad.

Musím říct, že jakékoliv změny, a zvlášť ty, které se přímo dotýkají ohrožených skupin obyvatel, kam samozřejmě patří senioři a lidé se zdravotním postižením, se musí zpracovávat opravdu se sociální citlivostí a musí se zde brát v úvahu celá škála aspektů. Mimo to ekonomické to musí být také společenská situace, ve které jsou ty změny realizovány. Jsem přesvědčena o tom, že je velmi nezodpovědné zhoršovat podmínky pro starší lidi a důchodce v době, kdy se stále víc lidí propadá pod hranici chudoby. Připomínám, že v dnešní době je to milion lidí. A když se podíváte na rozpad té cílové skupiny, tak tam senioři tvoří velkou část. Další opravdu obrovské číslo - dva miliony lidí - je těsně někde nad hranicí chudoby. To si myslím, že je opravdu tak alarmující, že ještě v této době vlastně snižovat příjem těchto lidí je opravdu nezodpovědné.

A velmi důležité je také zdůraznit, že vláda vlastně ví, že ta situace do budoucích let nebude lepší, ale naopak že se zhorší. Například jenom emisní povolenky pro domácnosti zdraží všem domácnostem základní životní potřeby, dopravu, vytápění a další věci. A to se zdraží všem, takže samozřejmě i těm seniorům.

A co je důležité také, že senioři mají opravdu naprosto minimální možnost generovat nějaké dodatečné příjmy, aby byli schopni si zaplatit své životní potřeby. Já o tom tady stále mluvím, protože každé pondělí za mnou chodí několik lidí, kteří když mi popíšou svoji životní situaci, tak je to opravdu šílené.

Zásadní nedostatek u všech těch změn v důchodovém systému, které vláda udělala nebo je nyní navrhuje, je absence relevantních analýz sociálních dopadů. Je to pouze zaměření na ekonomické hledisko a absence toho sociálního aspektu. Už jsem tady o tom hovořila, ale my jsme tady nikdy neviděli žádné propočty nebo žádnou analýzu toho, kolik těch lidí se bude přesouvat do té oblasti nemocenské, invalidity nebo nezaměstnanosti. A děkuju tady velmi kolegovi panu poslanci Maškovi, že tady vlastně našel ta čísla, protože samozřejmě, že v současné době je spousta lidí nad těch 60 let už v důchodu, takže oni nepobírají nemocenskou, tak logicky se přece nemůžou objevit v té tabulce.

Také mně tady velmi chybí analýzy rozvoje trhu práce v souvislosti s moderními technologiemi a návaznost na ekonomiku. To vlastně souvisí s tím, že se tady stále bavíme o tom, že je potřeba se dívat na tu příjmovou stránku důchodového systému.

Další chyba je, že za mě opravdu ty změny nebyly pořádně prodiskutovány před. Vidíme to i u tohoto projednávaného tisku, kdy vlastně máme teď poměrně závažné změny u toho výpočtu věku odchodu do důchodu, který je sice tedy o něco málo pozitivnější, než byl ten původní návrh, ale i tak my trváme na tom, že chceme zastropovat na věku 65 let.

Už to tady říkala naše paní předsedkyně Alenka Schillerová, že opravdu je to o prioritách. Takže já vidím, že ta priorita vlády skutečně není oblast seniorů a jejich podpory, protože od začátku vlastně celé ty tři roky tady projednáváme už několikátý návrh, který má negativní dopady na seniory, ale vůbec jsme tady doteď neviděli nějakou snahu řešit šedou ekonomiku nebo zdanění mezinárodních korporací, které odvádějí své zisky a dividendy do zahraničí, a víme, že jsou to obrovské částky, které by velké finanční problémy vyřešily.

Vláda mnohokrát garantovala, že negativní změny, které budou souviset s konsolidací státního rozpočtu, budou spravedlivě rozloženy tak, aby významněji nezasáhly jednu skupinu obyvatel, ale u seniorů skutečně, když se podíváme na ty dopady již přijatých změn a na změny, které projednáváme dneska, tak to rozhodně neplatí.

Další z problémů je to, že u všech těch změn se to dotýká lidí, kteří jsou krátce před odchodem do důchodu. O tom jsem tady již mluvila. Přijde mi to opravdu hodně nefér vůči lidem, kteří v tom věku 58 let, to se vlastně týká této konkrétní změny, co projednáváme dnes, tak mají opravdu naprosto minimální možnost se nějak na ty změny připravit, reagovat na ně a zařídit se podle nich.

Největší chybou tohoto tisku, a to už tady bylo řečeno mnohokrát, je tedy věk odchodu do důchodu. Já jsem to tady říkala již v prvním čtení, že chyba je, že se stále bere tedy v potaz pouze věk dožití, kdy ten průměrný věk je u mužů zhruba 75 let a u žen 81, ale pro to správné nastavení věku odchodu do důchodu je naprosto zásadní brát v potaz také věk dožití ve zdraví, a to je podle dat Ministerstva zdravotnictví i Českého statistického úřadu v průměru u mužů 61 let a u žen 62,5 let.

To znamená, a můžeme se podívat 50 let zpětně, že ten věk dožití ve zdraví nám skutečně v České republice téměř neroste. Podle statistik vážnější nemoc potkává nejčastěji lidi po šedesátce. Žijeme tedy déle, ale ne ve zdraví, takže pouze prodlužujeme tu dobu, kdy ten člověk je závislý na péči, anebo ji v nějakém množství potřebuje. S tím přibývajícím věkem se nevyhnutelně zhoršuje zdravotní stav. A já jsem se dívala na zkušenosti ze zemí, kde přistoupili ke zvýšení věku odchodu do důchodu, dokonce i nad 65 let, a ty zkušenosti ukazují, že prodloužení pracovní aktivity do takového věku vede k nárůstu nemocnosti, pracovních úrazů, a dokonce i předčasných úmrtí. A na to jsou z toho zahraničí skutečná čísla.

K věku dožití ve zdraví se také jasně vyjadřují lékaři i gerontoložky, například Iva Holmerová se vyjádřila v tom smyslu, že se sice dožíváme vyššího věku než naši předkové, ale délka života ve zdraví neroste, takzvané zdravé dožití je někde kolem 60 let.

Takže já chápu, když to říká opozice, že se to nemusí brát úplně vážně, ale byla bych ráda, kdybyste brali vážně to, co říkají odborníci a lékaři. Navíc stačí se podívat na statistiky a uvidíte tam, že každý rok přibývá lidí s Alzheimerovou chorobou, s demencí, a tyto počty se budou do budoucna také zvyšovat.

Další nedostatek, a ten jsem zmínila na začátku, je ta ignorance vývoje trhu práce v budoucích letech a to, že vlastně počítáte s tím, že nějakým způsobem se ten demografický vývoj bude odvíjet až do toho roku 2050, bez toho, abyste přihlédli k budoucím změnám struktury trhu práce a trendům v souvislosti s vývojem umělé inteligence. A také že nepřihlížíte k tomu, že ty změny významně ovlivní možné uplatnění starších osob na trhu práce. Musím říct, že i současná situace není pro starší osoby na trhu práce příliš ideální a stále se i v dnešní době setkáváme s mnoha problémy.

Přes 85 % Čechů starších 55 let vám řekne, že má zkušenost, že jejich věk jim brání při hledání nového zaměstnání. Takže pokud se podíváme ještě na starší lidi, tak tam se samozřejmě ty problémy na tom trhu práce budou jenom zvyšovat.

Tak já bych ráda také představila jeden pozměňovací návrh. Je to pozměňovací návrh poslanců Aleše Juchelky, Andrey Babišové, Lenky Dražilové, Jany Hanzlíkové, Igora Hendrycha, Renaty Oulehlové, Jany Pastuchové, Miroslava Samaše, Aleny Schillerové a Andreje Babiše. Konkrétně se jedná o to, že se do článku 1 za bod 59 vkládá nový bod 60, který mění slovo "nezvyšují" na "zvyšují i tehdy". Já to vysvětlím v odůvodnění. Současný zákon o důchodovém pojištění omezuje možnosti využívání předčasných důchodů prostřednictvím snížení motivace k předčasnému odchodu do důchodu. Jedním ze stávajících nástrojů snížení motivace je omezení valorizací pro tuto skupinu důchodů. To však zcela nepřiměřeným způsobem zasahuje do finanční jistoty a sociální stability příjemců důchodů při předčasném odchodu do důchodu, kteří se pro takový odchod mohou rozhodnout z různých legitimních důvodů, například zdravotní stav nebo vážná rodinná situace. Neexistuje žádný racionální důvod pro to, aby stát tuto kategorii důchodců nechránil před inflačními a dalšími vlivy, které se negativně promítají do reálné výše důchodů a mají vliv na jejich životní úroveň. Jinými slovy stejné důvody, které zákonodárce v minulosti vedly k zavedení řádných i mimořádných valorizací ve prospěch příjemců důchodů obecně, lze uplatnit i ve vztahu k osobám v předčasném důchodu. Tento pozměňovací návrh, ke kterému se poté přihlásím v podrobné rozpravě, tedy cílí na zrušení výjimek s valorizací v případě předčasných důchodů, které jsou stanoveny v § 67 odst. 12 a § 67 a) odst. 7 zákona o důchodovém pojištění.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Jak jste říkala, potom v podrobné rozpravě se odkažte na tyto pozměňovací návrhy. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já poslouchám ty velmi fundované systematické projevy. A rozhodně jako nečlenka výboru pro sociální věci a nespecialistka na důchodovou reformu nechci brát čas pro další vystoupení, nicméně musím říct pár poznatků, které mám z nedávné doby, a myslím, že do dvou minut se vejdu.

Jsou to poznatky z kampaně, kterou jsem vedla, když jsem chtěla být senátorkou a musela jsem a chtěla jsem mluvit s co největším počtem obyvatel. Mohu vám potvrdit, že starší populace se obává toho, co na ni v souvislosti s důchodovou reformou má přijít. Vůbec nemá tušení o těch základních parametrech, které tady probíráme, velmi někdy až zjednodušeně se obává, že výrazně klesne její životní úroveň. Hodně lidí také zmiňovalo ageismus, to znamená vlastně nedostatek rovnosti práv pro různé věkové kategorie v neprospěch té nejstarší, to znamená 65 plus.

A mnoho lidí mně pokládalo otázky, které jsem považovala, jako že mě nikdy nepoloží, jestli souhlasíme s tím, nebo jaké máme my politici, a tam nešlo o to, že jsem byla za hnutí ANO, jaké máme my politici vůbec představy o tom, jak si obyčejní lidé žijí v důchodu a jak jim klesla v posledních letech jejich životní úroveň.

Čili já chci jenom upozornit pana ministra, že osvěta a informovanost naší veřejnosti o této důchodové reformě se blíží nule v té oblasti těch starších populačních ročníků. A vyvoláváte třeba i strach a nejistotu tam, kde by nemusela být. Hovořila tady o tom moje kolegyně. (Předsedající upozorňuje na čas.)

Děkuju, pane místopředsedo, já jsem to tady musela zmínit. Bohužel naše populace vůbec neví, co na ni teď přijde v téhle oblasti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak jako další vystoupí pan poslanec Marek Novák, připraví se paní poslankyně Lenka Dražilová. Renata Oulehlová a další. Prosím.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, včera byl Den seniorů a dnes pro ně má asociální vláda Petra Fialy další dárek právě v podobě dalšího kroku k realizaci takzvané důchodové reformy.

Slovy této vlády s premiérem, který vlastně ani nemá na to svému ministrovi říci do očí, končíš, že já být v této vládě ministr, tak bych se docela bál, kdy přijde telefon, tak právě slovy této vlády je lidem sdělováno, je nám jedno, jak dlouho pracujete, je nám jedno, kolik jste do systému odvedli, je nám jedno, že za mzdu si dnes nejste schopni pořídit bydlení, a už vůbec ne děti, je nám jedno, že se díky inflaci, kterou jsme vyšroubovali, musíte zadlužovat. My vám to holt spočítáme i na stáří.

Těm mladým, těm je to možná dneska jedno, protože ti se ještě pořád nezajímají o to, jak budou za 40 let zabezpečení.

Přátelé, vítejte v České republice, kde se před volbami voličům slibuje a po volbách se likvidují jejich úspory. No, a mimo jiné i podzimy životů.

A ono vlastně i to vaše takzvané nezvyšování daní hovoří za vše No a tak, jak je v tomto výjimečném stavu tohoto volebního období zvykem, tak se scházíme a opět vlastně tak nějak mimořádně, abychom my z opozice přihlíželi a aspoň částečně mohli okomentovat to, co se děje, a to, co se tady snaží protlačit.

A já chápu, že už jste se nějak domluvili, že ta čtyř nebo pěti nebo jaká koalice to udělá, má na to hlasy. Respektuju to, ale za mě jedete bomby.

Kolegyně, kolegové, když sněmovní sociální výbor doporučil dolní komoře začátkem září schválit vládní reformu penzí pomalejším zvyšováním důchodového věku nad 65 let, a to vlastně o měsíc ročně místo původně navrhovaných dvou měsíců, tak to samozřejmě prošlo a jsem rád, že tam tento návrh i ze strany koalice byl. Nicméně ani tak nejsem spokojený, protože vedle toho se objevují další návrhy, které hovoří o opaku. A jsem zvědavý, jestli se k nim někdo bude hlásit, nebo ne.

Posouvání důchodového věku je podle vás jedním z nástrojů, který má přispět k udržitelnosti a snížení schodku důchodového systému. Penzijní věk roste už nyní, u mužů se zvedá o dva měsíce ročně a u žen obvykle o čtyři měsíce. Na 65 let se věková hranice dostane ve třicátých letech. A tam já vidím tu stopku. Protože já se v této chvíli ptám: Je to v pořádku? Je to mravné? Proč trestáme ty z nás, kteří celý život poctivě pracují, tím, že jim naložíme ještě další léta k odpracování? Kde je potom ta motivace? Z mého pohledu právě tyhle kroky podporují šedou ekonomiku a nedůvěru občanů ve stát jako takový. No, a tím pádem už nebude nejenom co rozdávat na sociálních dávkách, nebude co vybírat, nebude co přerozdělovat. A to je špatně.

Z toho plyne třeba další otázka. Vy všichni opravdu víte, jak bude vypadat pracovní trh za 10 či 20 let? V dnešní době nebývalého rozmachu technologií jsme teď aktuálně po prvním čtení zákona o digitální ekonomice, který konečně definuje a nastavuje nějaké parametry k tomu, abychom tady na digitálním trhu rovně podnikali, začíná se řešit a svým způsobem už máme i finální verzi aktu o umělé inteligenci, který tady budeme brzy transponovat. Bavíme se o tom, které všechny pracovní pozice bude schopná umělá inteligence nahradit. Už dnes se o tom bavíme a už dnes spousta nejenom z nás tady ve Sněmovně, ale právě i naši občané využívají umělou inteligenci, používají a právem mají obavu, že je do budoucna v některých činnostech může umělá inteligence nahradit, a to zásadně změní náš pracovní trh.

Já nevím jak, já nevím do jakého čísla, ale rozhodně náš pracovní trh za 10, potažmo 20 let bude úplně jiný. Budeme řešit úplně jiné problémy než to, jestli nám pomůže zvyšování odchodu věku do důchodu, či ne. Já jsem přesvědčený, že ne.

Pokud chcete dělat něco jako důchodovou reformu, nejde jen o to, že nařídíte lidem odejít do důchodu později, musíte jako stát vytvořit podmínky pro jejich pracovní zařazení, musíte převzít tu zodpovědnost. A tady je další otázka: Víte, jaké je dnes uplatnění po padesátém roce věku?

Možná to někteří z nás po volbách zjistí, až půjdou na pracovní úřad, z těch, kterým se ta padesátka blíží nebo ji mají za sebou a zjistíme, jak to je.

Co běžný občan, jaké má po padesátce šance? Můžu vám na to klidně odpovědět. Až na výjimky téměř žádné. Tímto krokem se skutečně vytváří potenciál pro nezaměstnané, respektive lidi, kterým co nejvíce snížíte důchod, protože v posledním desetiletí svojí takzvané kariéry budou na dávkách, a tím pádem dostanou minimální důchod a stát, ten bude platit sice méně, ale zase bude platit. Ale na takzvaném důchodovém účtu bude naoko splněno. No super.

Dámy a pánové, je načase si to připomenout znovu. Vy jako koalice na základě tohoto, toho, co je předloženo, tvrdíte, že a teď cituji: "Návrh zákona přináší do oblasti základního důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy a další reformní kroky, jejichž účelem je posílení jeho finanční a sociální udržitelnosti. Dávky důchodového pojištění musejí i přes dosavadní nepříznivý demografický a ekonomický vývoj nadále zůstat účinným prostředkem k zajištění hmotného zabezpečení, především ve stáří a rovněž při invaliditě a při úmrtí živitele. Úroveň tohoto zabezpečení musí být důstojná a přiměřená předchozím dlouhodobým zásluhám pojištěných osob. Garanci funkčního, stabilního a udržitelného důchodového systému je třeba zachovat nejen pro současné důchodce, ale i pro pojištěnce, kteří se stanou důchodci v budoucnu." No a teď to přeložím do češtiny. Důchody jsme vám, milí důchodci, snížili, dále budeme nominálně snižovat a vydělají vám na ně možná ti, co půjdou později do důchodu.

A dále. Proč tady neustále hovoříme o dávkách? Důchod přece nesmí mít parametry dávky, důchod je zasloužená odměna za celoživotní odvody do sociálního systému. Na něco jste zapomněli. A to, že ten svět okolo je skutečný a v čase se taky mění. Realita je mnohdy odlišná od vládního inkubátoru, kde je mnohdy vše zalité sluncem, pokud se zrovna nebavíme o stavebním zákonu.

Tak tedy jaká je realita? Člověk po padesátce u nás ve většině nesežene práci podle své odbornosti, a to z mnoha pseudo důvodů. Vesměs těm mladým ti staří a zkušení ve firmách i státní správě překážejí. A teď nemluvím o České televizi, kde mnohdy vidíte na chodbách bloudit lidi jako duchy, a přestože nemají žádný výkon, tak tam stále jsou. A vážení, zadejte si, a už jsem to tu říkal, klidně výzkum. A nezávislý výzkum. Tak, aby byly ty výsledky co nejobjektivnější. A udělejte si ten průzkum opravdu i mezi svými resorty, včetně Úřadu práce a také firem se státní účastí. A uvidíte, co vám vyjde o těch lidech přes padesát.

A zpět k zaměstnanosti padesátníků a starších. To znamená, že ve skutečnosti jste odsoudili lidi před důchodem jít na pracovní úřad a brát dávky, aspoň v mých očích to tak je.

No, a tím do systému nepřispějí. Ale zase to má jakési pozitivum, v uvozovkách, že až se takovému člověku bude vyměřovat důchod, tak dostane méně. Proč méně? Protože důchod se skládá ze dvou složek. Máme tam základní výměru, tu máme nyní stanovenu pro tento rok pevnou částkou 4 400 korun měsíčně, a dále z té procentní výměry, která se stanoví individuálně právě procentní sazbou z výpočtového základu podle získané doby pojištění. No, a když je člověk na pracáku posledních 10 - 20 let, tak je úplně jedno jestli předtím odváděl nemalé peníze, například za odměnu v manažerské pozici. Je to úplně jedno, protože tím, že 10 let před důchodem bude na úřadu práce a bude brát dávky, tak se mu to zásadně sníží. A to je špatně.

Ale tady vlastně nemám ani o vládní stanovisko strach, protože i kdyby se takovému člověku následně musely vyplácet dávky, protože na ně nejspíš bude mít nárok, tak se rozhodneme, že dávky třeba snížíme, protože o ně bude žádat moc lidí. Nebo ty lidi, pro které je existence na konci jejich pracovního života velmi křehké zboží a jsou zranitelní, tak je zastrašíme, že visí státu na krku, že kvůli nim další generace nebudou mít na důchody a tak podobně, a to je strašné. A my už jsme si ty parametry vlastně v některých kampaních v loňském roce vyzkoušeli, někteří i na vlastní kůži.

Období důchodů je citlivé. Ještě v jedné věci. Jde o čas strávený do konce vašich dnů. A tady celkem bez skrupulí vaše návrhy pracují s tím, aby délka dožití, a tím pádem závislost na důchodovém systému byla co nejkratší. A to je z mého pohledu prostě sprosté, protože nemáme měřit jenom délku, ale právě také kvalitu dožití. To, že se dnes dá léčit ledacos, ještě neznamená, že takový člověk či pacient žije kvalitní a plnohodnotný život.

A zpět k už zmiňované inflaci. Pan premiér má kousek od Kramářovy vily supermarket, tak ať se jde podívat, kolik co stojí, ať se podívá těm důchodcům, co mají v košíku, co jí, co si mohou dovolit koupit už dnes. Jak jsou na tom. Mnozí z nás, by z jejich přídělu denního ani nepřežilo.

Pokouším se vám tady sdělit, že předložené řešení opravdu nic nevyřeší. Nevyřeší komplexní problém. Do toho komplexu musíme počítat podporu mladých rodin, porodnost, kvalitu a hlavně portfolio vzdělávání. Podívejte se, co nám dneska vychází ze škol. Jak jsme na tom v oblasti učňovského školství! Jaké jsou vlastně dneska touhy rodičů, co by mělo být z jejich dětí. K tomu se také ještě dostanu.

To všechno souvisí s vaší důchodovou reformou. Pokud se k tomu nepostavíme komplexně, tak skutečně nevyřešíme vůbec, ale vůbec nic a naopak budeme bojovat s takovými problémy, jakými je právě porodnost. Copak si lidé budou chtít zakládat rodiny, když uvidí dennodenně, do jakých nejistot jsou stavěni! A když nebudou noví mladí, a doplním kvalitní mladí, tak kdo zaplatí ty důchody, bez ohledu na to, jestli bude fungovat to zvyšování věku odchodu do důchodu? No, nikdo.

A znovu, jak vypadá to naše školství? Učňovské obory spadly na samý okraj zájmu a také to tam podle toho vypadá. Říkalo se, že řemeslo má zlaté dno, a já říkám - řemeslo má diamantové dno. Zkuste si sehnat nějakého řemeslníka, a kvalitního řemeslníka, s jehož prací budete spokojeni. Zjistíte, co si řekne, jaké peníze.

Co se tady vlastně ve školství podporuje? Humanitární obory. Vychováváme si tady hordy politologů a vedle toho křičíme, jak nám tady chybí ajťáci, řemeslníci, a přemýšlíme, jak si je sem dovezeme ze zahraničí. A zase se můžu přenést právě na tu rovinu hospodářského výboru, kde dennodenně řešíme věci, že chybí právě tyto specializace, že chybí řemeslníci, že chybí IT odborníci. Neustále dokola. A jaká je podpora školství? Politologie. Politologie, to je dneska obor. Možná ještě trošku žurnalistika, k tomu se také dostanu. Ti (?) ten náš systém také podporují, některé budu jmenovat. To jsme to fakt dopracovali, protože někteří sociální inženýři tvrdí, že za to může kvalita našeho vysokého školství. A tady vás vyvedu z omylu a věřím, že vás přesvědčím, že to takhle není, protože v první řadě to způsobuje kvalita středního školství, tam se musíme zaměřit. Stejně tak na rodiny, aby rodiče byli pyšní na šikovného řemeslníka, a ne na neschopného politologa, který je v běžném životě naprosto nepoužitelný. Potřebujeme kvalitní lidi, potřebujeme vychovávat lidi, kteří naší ekonomice něco přinesou. A pak se můžeme bavit o tom, že někdo bude přispívat na nějaký důchodový účet. A pak se možná i můžeme bavit o tom, jak dlouho a kolik, ale do té doby se tady budeme bavit úplně o ničem.

Tady bych mohl připomenout fotografii jednoho našeho vládního představitele, který je schopen vymalovat byt v obleku a u toho ještě přečíst knihu. To je fakt motivace. Já už se těším, až mi řemeslníci začnou chodit v obleku.

A nebo další příklad - digitalizace. A teď se budeme třeba bavit o digitalizaci na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Na jednu stranu chválím, ale na druhou stranu musím dát i tu kritiku, protože jak to vlastně funguje? No, funguje to tak, že pro občana je to online a vy byste na pozadí určitě všichni očekávali, že i ten zbytek, i ten vnitřek, že ta střeva poběží tak nějak automaticky a pouze když systém vyhodnotí nějakou nesrovnalost, tak to vyskočí k posouzení úředníkovi. Ale ono to tak přece není. Takže máme digitalizaci pro občana, ale nemáme digitalizaci pro štíhlý stát. A já doufám, že právě i v tomhle se pohneme, protože dneska i v rámci některých dávek víme, že žádosti neskutečně narostly a úředníci jsou mnohdy zasypaní, a samozřejmě i to, že je online a že ten občan už se nemusí stydět za to, že jde osobně na ten úřad práce, že to tam může poslat tím formulářem, no, tak je víc žadatelů o dávky, ale ta kapacita na těch úřadech s tím nepočítá. A místo toho, aby byli zaměstnanci, kteří tohle řeší, motivováni, chváleni, tak pokud nestíhají, tak jsou za to ještě setnuti a kráceni. A to je špatně. My musíme motivovat i státní úředníky, nejenom občany.

A skutečně tady prosím, aby se s tímto systémem pohnulo, prosím za úřady práce.

I když, pane ministře, vy vlastně teď budete mít ještě to Ministerstvo pro místní rozvoj, tak doufám, že vám to nesebere tolik času a ve spolupráci s ministrem dopravy se vám povede pohnout aspoň s tou digitalizací stavebního řízení. A v tom vám budu moc fandit, protože já vám opravdu fandím a dám vám teď jeden příklad, který mě strašně mrzí, jak se vlastně mi tady obecně naše společnost, nemyslím tím jenom my ve Sněmovně, ale jak vlastně se tady chováme k tomu řemeslu, jak motivuje ta naše společnost, jak se na to řemeslo dívá.

Já velmi často a hrdě říkám, že na počátku své kariéry jsem se vyučil automechanikem, dodneška jsem na to hrdý a říkám to i s úsměvem, dokonce jsem u toho řemesla pár let zůstal, až potom nějak po vojně jsem se rozhodl, že půjdu kousek dál a budu na sobě pracovat. A to si myslím, že je úplně v životě normální. No, a taky díky těm ambicím jsem si prošel skutečně mnoho pozicí a dokonce až po manažerské pozice, byl jsem docela šťastný a spokojený. A díky tomu, co jsem prošel, tak mě taky nikdo neopije rohlíkem, což je taky dobře a je to dobře právě i na této pozici. A právě proto jsem hrdý na to, že jsem začal špinavýma rukama automechanika. Kdo z vás to tady může říct?

A teď další kapitola. Projdete si kariérou, stane se z vás poslanec, všimnou si vás takzvaní investigativní novináři. A tady můžu jmenovat dva, kteří jsou pro mě doslova odpad! (Zvýšeným hlasem.)

A ano, Sabino Slonková a Radku Bartončíku, jste to právě vy dva, právě vy dva. Právě vy vybarvujete... (Ministr Jurečka upozorňuje, že slyší dobře.) Já vím.

Právě vy vybarvujete politika jako automechanika a ukazujete na to, že je to řemeslník, hloupý řemeslník a vlastně má v očích občanů klesnout. Vážení investigativní novináři, vy jste hloupí skutečně, a oba byste si měli právě na tomto případu uvědomit, že mimo to, že se trefujete vedle, tak shazujete řemeslo, shazujete řemeslníky jako takové, shazujete slušné lidi, ale vy nemáte páteř a vám je to jedno. Vy demotivujete rodiče k tomu, aby věřili řemeslu, aby své děti posílali na pozice, které by z nich vychovaly v řemeslníky. Styďte se oba dva.

Zamyslete se nad sebou, co vlastně vzkazujete občanům, protože vy dva, Sabino Slonková a Radku Bartončíku, vy jste vlastně pro Českou republiku větší hybridní hrozba než všechny malwary světa.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, přece jenom řešíme důchodové pojištění a ...

 

Poslanec Marek Novák: Já se vrátím, ale...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ale poprosím vás, abyste se držel tématu.

 

Poslanec Marek Novák: Já, pane místopředsedo, říkám věci v kontextu a čeho všeho se dotýká důchodová reforma, a myslím si, že jsem stále v tématu a že právě i školství, odborné školství a přístup a vlastně vychovávání lidí, kteří do toho systému budou platit, tak to všechno se té důchodové reformy týká. Takže doufám, že se mnou souhlasíte, a můžu pokračovat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem vás vedl k pořádku z toho důvodu, že ani jeden z těch dotčených autorů zde není a nemůže se bránit. A myslím si, že souhlasím s vámi, co se týká učňovských oborů, to s vámi souhlasím, ale to byl ten důvod, proč jsem vás vedl k pořádku.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji. No, pro mě bude překvapení, až si konečně celá Fialova vláda vlastně uvědomí, že vše je spojená nádoba a řešení vytržené z kontextu nebude nikdy fungovat. Můžeme se podívat na růst HDP, téměř čistá nula. Tak o čem se tady chceme bavit?

To, co tady dnes máme, je výsledek pěti ústupků. A pro mě vlastně takový fialohybrid. Kolegyně, kolegové, musím se postavit za ty, kteří objektivně pracovali tvrdě, a to nejen fyzicky a takto vyčerpaní a unavení lidé potřebují důstojné podmínky ve stáří a nesmíme dopustit, aby se kvůli malému důchodu ocitli lidé v sociálním systému. A tohoto fenoménu už jste si jistě všichni, co jste tady také všimli, pokud jste si nevšimli, tak se podívejte na čísla Českého statistického úřadu.

Přesně tohle je pro ty, co tvrdě pracovali celý život nesmírně ponižující. Přesně to, že po tom, co je jim vyměřen důchod, tak jejich další cesta vede na úřad práce požádat si o dávky. A znovu si prosím zopakujme, že nedávná doba byla k seniorům krutá, kvůli Fialově inflaci přišli a dále přicházejí o úspory. Všechny konsolidace, které jste provedli, je dále ožebračily. Léky, na které soustředíte jejich pozornost, dneska to tady bylo, myslím o Brufenu, tak právě ty léky buď nejsou, anebo jsou jen velmi těžce dostupné. A samozřejmě je čeká další množství komplikací právě na základě plánovaného přijetí této novely, které vlastně oni sami, kterých se to týká, pořád ještě nerozumí.

My mimo jiné navrhujeme zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let. Vy říkáte, že je to nezodpovědné, ale tak to není. Zodpovědná musí být v první řadě vláda a ta má zajistit, aby měl poctivě pracující český občan důstojný důchod v důstojném čase. Říkáte, že staří berou mladým. Ale ten, kdo tady nejvíc bere, jste bohužel za dobu vládnutí vy, a navíc s tím, co vyberete, neumíte zacházet. Takže prosím, znovu a naposledy, přestaňte trestat občany. A hledejte řešení, anebo ten materiál stáhněte a nechte to na příští vládu hnutí ANO. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou se hlásí pan ministr Marian Jurečka, připraví se paní poslankyně Lenka Dražilová. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já bych poprosil, aby tady nezaznívaly lži, a pokud tady někdo říká silná tvrzení, ať doloží odkazem na citaci. Na závěr tohoto proslovu předchozího zaznělo, že říkáme, že staří berou mladým. Tak to prosím doložte, kdo to kdy řekl? Nikdo nikdy z vládní koalice nic takového neřekl. Když to tvrdíte, dokládejte to, nevkládejte do úst věci, které nejsou pravda.

Druhá poznámka. Na úřadech práce máme nastavený systém motivační, je odsouhlasen se zástupci odborů už od loňského roku, a oceňuje právě úřad práce a jeho lidi za výkon, který zvládají velmi dobře. My pravidelně se potkáme se zástupci odborů. Já jsem teď o víkendu v sobotu komunikoval s paní předsedkyní odborů, a to, že se za našeho působení úřad práce, který byl na jednom z posledních míst v rámci průměrného výdělku ze všech orgánů státní správy, ten úřad dostal na úplně jiné pozice.

To, že se výrazně snížila fluktuace, dneska jsme z nějakých 16 % zhruba na deseti, tak je právě výsledek toho, že jsme se dohodli na tom, jakým způsobem uděláme změny v odměňování.

 

Platí to, že za 12 měsíců fungování klientské zóny Jenda 180 000 lidí na ten úřad vůbec nemuselo už přijít. A to, co je podáváno v Jendovi, především pokud jde o rodičák a pokud jde o přídavek na dítě, tak běží v 90 % bez nutného zásahu kohokoliv zvenčí do toho procesu. Ano, u příspěvku na bydlení jsou nutné, pokud tam není souhlas klienta, s tím že můžeme se doptat na účtárnu a na dodavatele energií, nahrávané přílohy. Ale zároveň je tady ve Sněmovně už celá revize dávek sociálního systému, která zabezpečí to, že naprostá většina celé té agendy poběží plně bez nutnosti zásahu těch lidí do toho systému, na základě párování dat, díky úspěšné digitalizaci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy vystoupí přihlášená paní poslankyně Lenka Dražilová v obecné rozpravě, připraví se paní poslankyně Renata Oulehlová, Igor Hendrych a další v pořadí. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Úvodem bych chtěla říct, že v mnohém se možná budu opakovat s mými kolegy, kteří vystoupili přede mnou, ale je to tím, že v podstatě nás sjednocujete v názoru. V názoru, jaký máme na tuto předloženou důchodovou reformu. Pozorně jsem naslouchala všem dosavadním argumentům, které zde zazněly, anebo které zaznívaly v průběhu posledních měsíců, dokonce bych řekla roků, v médiích. A opravdu s jistou úlevou bych měla konstatovat, že pozitivně kvituji především fakt, že ke značným změnám ve svých názorech v průběhu času dospěl pan ministr práce a sociálních věcí. A opravdu, jak řekla moje kolegyně Jana Hanzlíková, jsou tam i pozitivní návrhy.

Ale i z těchto změn je patrné, že vláda, která se chlubila tím, že má skoro všechno kolem důchodové reformy promyšlené, tak promyšleného, natož pak vymyšleného, neměla vůbec nic. A to je asi také důvod, proč nakonec místo ucelené reformy předkládá opravdu jen různé parametrické změny, které se navíc ještě v průběhu mění. Například jsme to slyšeli dneska.

Možná bych i proto měla pochopení, kdyby bylo jasné, co vláda chce vlastně vyřešit. A tím se dostáváme k mému hlavnímu problému s předkládanými návrhy. Celý ten balík totiž z toho podstatného neřeší vůbec nic, respektive kromě jediné věci, a to je vlastního PR této vlády a pana ministra. Místo toho, aby jako ministr práce a sociálních věcí bojoval za občany, tak přináší návrhy, jak lidem sebrat peníze.

Nejde o důchodovou reformu, ale jen o parametrickou úpravu některých ukazatelů, jejichž výsledkem je, že budoucí penzisté opravdu přijdou řádově o tisíce korun. Kdyby to mělo s důchodovou reformou něco společného, bavíme se teď o druhém a třetím pilíři, ale my tu řešíme jen první pilíř, a to navíc tak, že se to z velké části dotkne už současných důchodců. Vláda naopak první pilíř zásadně oslabuje, a to už zde bylo řečeno, tím se řada důchodců opravdu dostane pod hranici chudoby.

Chci upozornit na to, že ve skutečnosti tyto změny zadělávají na úplně stejný průšvih, jaký jsme zde zažili už několikrát, naposledy s digitalizací stavebního řízení. I u ní jsme do poslední chvíle slyšeli snad od všech vládních poslanců chválu na pana Bartoše, na zpochybňování našich pochybností. Míru katastrofy uznala vláda až poté, co se škody začaly počítat opravdu v desítkách miliard korun.

Ale víte, jaký je problém v tomto případě? Že v tomto případě kromě peněz jde o životy lidí. Hlavní problém podle mě spočívá už v samotné definici cíle, který si pan ministr dal. Tím totiž nebylo zlepšení, nebo aspoň udržení stávající životní úrovně seniorů, ale jen prosté seškrkání výdajů tak, aby to vypadalo na papíře dobře, aby se dalo říct, že je to opraveno.

Čistě osobně musím říct, že to, co pan ministr předkládá, je jen další obrovská nespravedlnost, kterou tady tato vláda vyrábí. Zásah do důchodů je totiž přímo postavený proti generaci konce šedesátých a sedmdesátých let. Generace, která někdy poněkud hanlivě bývá nazývána Husákovy děti. Je to krok proti lidem, kterých se dotkla normalizace. Přeplněné školy v osmdesátých letech, strašné omáčky ve školních jídelnách, nedostatek míst na středních a vysokých školách. Je to také útok na generaci, která tady v devadesátých a nultých letech odpracovala největší změnu od východní ekonomiky na západní. Je to trest těmto lidem za to, že věřili ve stát a v to, že pokud budou pracovat a platit sociální pojištění, tak jim stát dopřeje důstojné stáří. A v neposlední řadě je to také útok, jak se často říká, na poslední zodpovědnou generaci, která věřila, že když bude makat, tak ve stáří se bude mít jako lidé na západě. Právě tyto lidi si pan ministr vybral jako cíl své reformy a potrestá je znova.

Možná si to vláda neuvědomuje, ale po třech letech jejich vládnutí je psychický stav společnosti opravdu tragický. 79 % populace se podle společnosti Confess Research necítí v psychické pohodě a ve věkové skupině 66 let a více si 72 %, populace myslí, že společnost je rozvrácená. Podobných výzkumů, které varují, že je společnost v obrovském napětí, je stále víc a víc. A je to logické, protože přezíravost současné vlády a její chování totiž lidem nedává naději do budoucnosti.

Změny, které navrhuje vláda, spočívající v obecném poupravení parametrů, problém neřeší a opravdu ho jen odsouvá. Zároveň vláda takto vlastně neoficiálně oznamuje současným třicátníkům a čtyřicátníkům, že si o nějakém dostačujícím důchodu už absolutně nemají dělat iluze. Nebude na něj podle názoru této vlády dost peněz.

Kam tyto řeči vedou, vidíme názorně v USA. Tam totiž podle tamního národního institutu pro důchodové zabezpečení 66 % mladých lidí do věku 32 let nemá na důchod ušetřeno vůbec nic a ti ostatní prý šetří nedostatečně. Přes 90 % tamních mileniálů je navíc nespokojených s důchodovým systémem a tvrdí, že potřebuje reformu.

Já samozřejmě vím, že důchodový systém v USA nelze srovnávat s evropskými modely. O to mi ani nešlo. Ale chtěla jsem tím ukázat, kam to vede, kam vede zpochybňování a znejišťování lidí ohledně jejich budoucnosti ve stáří. K rezignaci. A vidím to sama, znám některé mladé lidi, prostě nějak to dopadne. A ta je logická. Po necelých třech letech vlády koalice SPOLU a STAN jsme v situaci, kdy zhruba třetina populace není schopná ze svých příjmů ušetřit ani korunu, další část lidí ušetří sotva 3 tisíce korun měsíčně. A těmto tady někteří z vás říkají, že si mají stranou odkládat 4 - 7 tisíc, aby v důchodu mohli žít spokojený a důstojný život. A to, a to si neodpustím, v situaci, kdy máme rekordně drahé bydlení, energie, potraviny, kdy ministr zdravotnictví straší poplatky ve zdravotnictví a ministr školství školným, v době, kdy se zdražuje veřejná doprava, a vlastně úplně všechno. V této situaci přichází pan ministr a říká, že jediné, co může stát udělat, je snížit lidem budoucí důchody, protože jenom tak to vychází, a toto řešení, jak je ostatně zvykem u této vlády, a také to zde už bylo řečeno, není podloženo žádnou studií, žádnou analýzou, ničím.

Vrátím se k tomu, s čím mám skutečně problém. Která generace bude oněmi změnami nejvíc zasažená? Bude to právě ta, o které jsem mluvila před chvilkou. Lidé narození ve druhé polovině šedesátých, v sedmdesátých a v osmdesátých letech. Na tuto generaci dopadnou stejně jako na stávající důchodce škrty bez toho, aby měla dostatečný čas se na novou situaci připravit. Podle odborníků ze společnosti ABC finančního vzdělávání musí mít už nyní každý člověk uspořených minimálně 2 miliony korun v současných cenách tak, aby byl schopný zachovat si současnou životní úroveň. Zároveň ale musí tento člověk doufat, že mu vydrží auto po celou dobu penze, anebo že určitě nebude mít žádné nečekané výdaje. Zároveň chci dodat, že zatím není spočítáno, kolik milionů korun budou muset mít lidé našetřeno poté, co vstoupí v platnost tyto změny. Jedno je jisté, že méně to nebude.

Změny, které se vláda rozhodla na sílu prosadit, jsou nejlepším důkazem odtrženosti od reality současných vládních politiků. Zároveň je třeba říct, že to, co pan ministr a jeho kolegové z vlády podporují, je akcelerace rozdělení společnosti na mladé a versus staré. Z čistě politických důvodů zde podněcují generační konflikt, kterému se česká společnost úspěšně dlouhou dobu vyhýbala. Jejich falešná argumentace, že vyplácení důchodů v Česku má pouze dvě řešení, a to buď důstojné penze a zadlužené budoucí generace, nebo méně důstojné důchody a méně zadlužené budoucí generace, je velmi nebezpečná.

Samozřejmě že všichni známe demografický vývoj ve společnosti. A nikdo ho nezpochybňuje. Ale podobně jako vše, i výplata důchodů je otázkou priorit. A tato vláda si řekla, že důchodci a senioři pro ni prostě prioritou nejsou. Protože kdyby to tak nebylo, tak by celá debata o budoucích důchodech byla vedena úplně jinak. Podle mě by stačilo například zcela jinak definovat zadání. Kdyby si totiž vláda místo otázky "jak ušetřit?" položila otázku "jak udržet funkční stávající penzijní systém?", tak by úředníci i odborníci hledali zcela jiná řešení než škrty. Rázem by se totiž před nimi otevřelo řešení, na které upozorňujeme marně už několik měsíců, a sice že než škrty, musejí se hledat příjmy pro výplaty důchodů a pak také cesty, jak udržet lidi v pracovním procesu co nejdéle. Ale samozřejmě pokud budou moci a pokud budou chtít.

Kdyby tato vláda uvažovala tímto směrem, tak zde řešíme, jak nastavit motivaci pro stávající zaměstnavatele, aby udrželi u sebe zkušené lidi co nejdéle. Mohl by to být návrh, jak a zda nastavit dvou až třídenní pracovní týden pro seniory, jak podpořit podnikání seniorů, jak změníme rekvalifikace, nebo spoustu jiných nástrojů, které běžně fungují v zahraničí, a u nás ne. Ostatně kdyby to měla být skutečná reforma, tak bychom zde slyšeli třeba návrh, jak zamezit ageismu na pracovním trhu, který způsobuje, že řada lidí odchází do důchodu předčasně, nebo to, že starší lidé mají nižší mzdy než mladší bez jakéhokoliv racionálního důvodu.

Mimochodem, s ageismem má podle jednoho z výzkumů zkušenost 62 % starších spoluobčanů, tedy více než každý druhý. On se tady o tom už zmiňoval kolega Marek Novák. Ale já bych vám zde chtěla přečíst příběh paní Jany. Možná že jste ho také četli. Ale myslím si, že bude fajn, když tady zazní. "Přišla jsem o práci. Do důchodu mi zbývá přes osm let a já za boha nemůžu najít jinou. Nikde mě nechtějí," popisuje paní Jana svou aktuální situaci v obchodním domě v centru Ostravy. Příjmení ani fotografii zveřejnit nechce. Bojí se negativních reakcí z okolí. Přestože pracovat chce, cítí se jako myš zahnaná do kouta. A podobné pocity prý zažívají i mnohé její vrstevnice. "Do důchodu daleko a perspektiva do budoucna není moc růžová. Že budu měsíce bez práce, jsem ale nečekala." Janě je 57 let, žije v podnájemním bytě 1+1, je rozvedená. Sice má maturitu ze střední obchodní školy, ale většinu života pracovala jako prodavačka - naposledy v řeznictví, což byla fyzicky poměrně náročná práce. "Loni na podzim jsem zvedla přepravku s masem a praskly mi dva obratle. Tři měsíce jsem marodila. V nemocnici mi navíc zjistili, že mám osteoporózu, tedy řídnutí kostí, což mě vzhledem k mému věku nepřekvapilo. Pak už jsem se samozřejmě nemohla do řeznictví vrátit," uvádí. Přihlásila se tedy na Úřad práce a opravdu aktivně začala práci hledat. "Já jsem si vždy práci našla hned, prakticky do pár týdnů. Že budu ale doma pět měsíců, to jsem opravdu nečekala," krčí rameny. Jana rozeslala zhruba 30 až 40 životopisů v Ostravě a okolí, poptávala práci na různých pozicích - řidička, prodavačka, sekuriťačka, recepční. Hlavně aby nemusela tahat nic těžkého. Nikde - nikde - ale nepochodila.

"Byla jsem například na pohovoru jako servírka do kavárny. Bylo nás tam víc. Když jsem viděla ta děvčata, tak mně bylo hned jasné, jak to dopadne. Byly tam mladé žáby a já stará bába. Prostě bylo jasné, koho vyberou." Po této zkušenosti už o práci v kavárnách 57letá prodavačka neusilovala. Následovaly další a další pokusy jinde. "Klidně bych dělala i vrátnou. Říkala jsem si, že by mi stačilo dělat vrátnou - sice za méně peněz, ale tak nějak bych to do toho důchodu, jak se říká, doklepala. Jenže zjistila jsem, že na tyto pozice berou jenom ZTP, na které firmy berou od státu dotace. Takže moje další minus - na mě nikdo dotaci nezíská." Jana vlastní od 18 let řidičský průkaz, považuje se za dobrou řidičku, a tudíž se poohlížela po tomto druhu práce. Reagovala například na inzeráty přeparkování nově vyrobených automobilů z továrny na parkoviště nebo na řidičku u pošty. "Ale zase jsem slyšela, vybrali jsme někoho vhodnějšího. Jestli to bylo kvůli věku, to nevím. Člověk vám to na férovku nikde neřekne. Možná si to jen podvědomě vsugerovávám, že už jsem pro ně stará."

A pak se přihlásila na inzerát hledající řidiče tramvaje. Podmínky uchazeče splnila a úspěšně absolvovala pětiminutovou jízdu na trenažéru. "Tam mi neřekli nic, a následně po telefonu mi paní oznámila: za nás ne. Zeptala jsem se jí proč, když jsem všechno splnila. Opět zopakovala větu, že za nás ne," vypráví Jana. Přesto se zaměstnankyně Dopravního podniku doptávala, v čem je tedy problém? Jana argumentovala tím, že přece vídá i staré řidiče autobusů nebo tramvají. Tak proč neprošla ona? Ona odpověděla, že oni tam ale pracují už dlouho. A tím se vlastně prořekla. Nové staré lidi prostě nechtějí. Takže pokrčila Jana rameny.

Janin příběh není pracovníkům Úřadu práce v Moravskoslezském kraji ničím neznámým, spíš naopak. Osoby starší 50 let patří v našem kraji často do kategorie dlouhodobě evidovaných nezaměstnaných. Ke konci května 2024 tvořily přes 40 % všech uchazečů o zaměstnání a celostátně je to kolem 36 %, řekl mluvčí Úřadu práce. Jana namítá, že realita na pracovním trhu je pro staré špatná. "Jak jsem říkala, vize je to hrozná. Ještě mi do důchodu zbývá osm let a čtyři měsíce a hrozně ráda bych je strávila v práci, kterou budu mít ráda. Jsem zvyklá pracovat. Nejenže přibývá zdravotních neduhů, ale také ubývá sil, když manuálně pracující člověk v tomto věku přijde po osmi hodinách práce domů, moc dalšího toho opravdu nezvládne. Nevím, jak si politici představují, že budeme pracovat do 67 let. To opravdu nevím. A nemluvím jenom za sebe. Stačí se začíst do facebookových skupin lidí 60+." Zde konec citace.

V této souvislosti kritici mluví často o statistice dožití ve zdraví, tedy věku, do kterého Češi nemají výraznější zdravotní komplikace. Ta v Česku už roky stagnuje. Prakticky od roku 2007 zůstává na hranici 62 let, jak ukazují data Eurostatu. To přitom znamená téměř dva roky pod průměrem států Evropské unie, v případě samotných mužů, u kterých je hranice dokonce na 60 letech, to jsou pak tři roky pod průměrem. Experti poukazují na to, že se doba ve zdraví nestanovuje podle přesných kritérií a demografických ukazatelů, ale vychází z výpovědí a pocitů lidí. Už v současnosti pak dobu dožití ve zdraví důchodový věk převyšuje a i podle současného růstu tuto hranici překročí výrazně. Kdyby pan ministr chtěl opravdu řešit tento problém, tak by se zamyslel nad tím, proč je v České republice tak velký rozdíl mezi průměrným věkem dožití ve zdraví a průměrným věkem dožití. Nebylo by totiž pro státní finance náhodou daleko výhodnější, kdyby se tento rozdíl, který máme jeden z největších v Evropské unii, podařilo snížit? Samozřejmě že ano, protože by ušetřilo nejenom zdravotnictví a sociální služby, ale zároveň by lidé mohli pracovat déle.

Každému musí být přece jasné, že spořicí potenciál českých občanů není prostě velký. A já se vracím opět na začátek. Říkat za těchto okolností lidem, že si mají spořit na důchod, opravdu v této době působí na lidi jako výsměch. A věřte, že já se s těmi lidmi stýkám. Tuším, co by mi pan ministr teď asi odpověděl. Řekl by mi, že důchodci dnes mají nominálně rekordní výši důchodů. To je jistě pravda, ale otázkou je, co si za to mohou dovolit koupit. To je bod, který tato vláda asi za důležitý nepovažuje, ale pro nás a pro ty lidi důležitý je.

Zopakuji - předložené návrhy neřeší nic. V tomto souhlasím se svými kolegy. Kdyby pan ministr přišel s návrhy, kde a jak získat peníze na důchody do budoucnosti, tak bych to chápala, dokonce bych měla tendenci ho bránit. Pan ministr se mohl inspirovat naším nápadem na zřízení státního investičního pilíře nebo klidně využít i jiný podobný nápad ze států, které podobné změny dělaly. Mohl přijít, když už se vláda tak chlubí digitalizací, s nápadem osobních důchodových účtů, kde by každý viděl výši svého spoření a předpokládanou výši důchodu. Mohl by přijít s nápadem na přesunutí zisku státních firem do důchodového účtu. Těch možností a nápadů je spousta. Přišel ale pouze se škrtáním. A to mi přijde při vší úctě po těch třech letech opravdu málo.

Já znovu zopakuji - senioři nikdy nebyli prioritou této vlády a v tom je mezi ní a hnutím ANO zásadní rozdíl. Já jsem byla včera, protože jsem zároveň místostarostkou v Blansku, na oslavě dni seniorů, kterým jsem řekla - a za tím si stojím - seniorům se má vyjadřovat úcta za jejich celoživotní práci a musí se neustále ubezpečovat v tom, že tak jako zde oni dříve byli pro nás, teď jsme zde my pro ně. Zaslouží si svůj důchod užít, a ne ho v tom lepším případě strávit v nemocnicích. A jak řekl ve svém vystoupení náš předseda Andrej Babiš - a tohle ubezpečení zde musí zaznívat stále dokola - v případě, že my budeme znovu u vlády, nedopustíme toto ožebračování důchodců. Vrátíme valorizaci důchodů na dřívější úroveň, umožníme využívat předčasné důchody těm, kdo to potřebují tak, jako to bylo za nás, a zastropujeme věk odchodu do důchodu na hranici 65 let. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Eviduji dvě faktické poznámky, první pan poslanec Lubomír Wenzl, připraví se pan ministr Marian Jurečka. (Poslanec Wenzl předpokládá přednost ministra Jurečky.) Je zde přihlášena faktická poznámka. Pěkně v pořadí. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já k tomuto bodu opravdu velice krátce. Důchodová reforma - já tím navazuji na své předřečníky - teď nemůžeme používat slovo reforma, protože si myslím, že význam slova reforma je trošku jiný. Ale z mého pohledu tam budou dva dopady na pracující respektive na lidi, kteří se narodili v těch šedesátých letech a následně. V prvním případě, že budou mít to štěstí a jakžtakž ve zdraví budou zvládat tempo na ně kladené, tak se dožijí té věkové hranice řádné odchodu do důchodu. V tom horším případě, pakliže by nestíhali a nějakým způsobem by došlo k tomu, že ztratí své zaměstnání, nové neseženou, viz třeba citovaný příspěvek mojí předřečnice, tak budou na sociálních dávkách.

Mě osobně překvapuje - a teď prosím, pane ministře, není to nic osobního, nic sarkastického, nic ironického vůči vám - vy jste člověk, který na rozdíl od mnoha vašich kolegů, co se týče pojmu práce, není to o tom, že si dokážete představit, ale vy sám víte, co ta práce obnáší, a v oboru třeba, kterému se věnujete vy. A myslím si, že tam každý ten nejenom rok, ale i ten měsíc toho člověka, který se pohybuje v zemědělství jako zaměstnanec, hraje roli, tak, aby odešel maximálně v těch 65 letech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji a nyní pan ministr s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Také velmi stručně. Ještě se vrátím k poznámkám na adresu vlády, které se tady nesou v tom duchu už dneska celý den, že tato vláda nemá úctu, respekt k našim seniorům, že si jich neváží. Já s tím kategoricky nesouhlasím. Všichni ve svých rodinách máme své rodiče, tam, kde ještě nám žijí, tak máme i prarodiče, nebo měli jsme je a všichni si uvědomujeme, že my bychom tady nebyli bez nich. A tak, jak oni platili ve svých odvodech na důchody svých rodičů a prarodičů, tak i my platíme na jejich důchody a jenom na naše důchody budou platit naše děti.

My jsme jako vláda - a já jsem osobně tady v roce 2018 a potom i v roce 2019 opakovaně předkládal návrh na zavedení výchovného. Výchovné se nakonec - byl to návrh finálně Romana Sklenáka - schválilo na poslední schůzi Poslanecké sněmovny v minulém volebním období. To výchovné se v roce 2023 spustilo, přineslo přes 20 miliard korun 1,4 milionům žen - maminek, babiček, kterým jsme historicky dorovnali tu nespravedlnost, která tady byla. Byla to naše vláda. Přes všechny složitosti tehdejších dopadů inflace jsme řekli, že tyto peníze dáme, budou vypláceny a v průměru je to víc jak tisíc korun měsíčně vůči těmto maminkám. Prosím pěkně, neobviňujte tuto vládu, že by si nevážila důchodců. Ta výše tržní hodnoty, síly našich důchodů, je nejvyšší v historii. Já jsem to tady ukazoval v prvním čtení, ty grafy. Je to jednoznačný objektivní fakt. Já chápu, že narazíme vždycky, a to bylo i za předchozích vlád, na situace, kdy budeme popisovat to, že někdo na tom není objektivně dobře. To je život. A tady potom v těchto situacích má být buďto pomoc rodiny, pokud je, pokud není, tak má přijít pomoc státu, a tu se snažíme nastavit, aby byla efektivní a dostupná.

A poslední poznámka. Ano, jsem člověk, který vzešel ze zemědělství, umím takové běžné věci, jako je svařovat, opravit si ložisko, dělat opravy, a to mně přijde, že to je prostě normální chlapská záležitost a nemá to zasahovat do debaty o důchodech.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a nyní s přednostním právem pan předseda Michálek. Prosím. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, já určitě nebudu vystupovat dlouho, protože my se hlásíme k tomu, že nechceme, aby Poslanecká sněmovna jednala obstrukčním způsobem, abychom to vyřídili v civilizované podobě, aby tady zazněly argumenty, abychom se skutečně dostali k meritu věci.

Já nepochybně souhlasím s panem ministrem a s vládou, že reforma je potřeba, ostatně je to věc, na které jsme se shodli v programovém prohlášení, kterou jsme slibovali před volbami. Takže je správné, že tady nad tím sedíme a že to dokončíme.

Pojďme se bavit o té podobě, protože celkem, když se podíváme na finanční situaci, tak je zcela neudržitelné, abychom nic nedělali. Byť to někdo nazývá parametrickými změnami - a ony to jsou částečně změny parametrů - tak jsou to změny, které jsou z velké části neodkladné. Změny, které musíme udělat, protože pokud bychom je neudělali teď a odkládali je do budoucna třeba 10 let, tak to potom akorát zhoršíme a dopadne to daleko hůř na ty, kteří tady budou stát nebo sedět po nás. Ten systém je dneska už desítky miliard v minusu i po tom, co jsme provedli změny valorizace. Takže evidentní je, že to nestačí. Dokonce se nám zhoršila situace s porodností, takže musíme i v této oblasti něco dělat.

Já se nemůžu ztotožnit s tím, co říkají kolegové z opozice, že tady chybí respekt pro seniory. Myslím si, že kroky vlády vůbec nevypovídají o tom, že by nepřiznávala seniorům, kteří si za svoji celoživotní práci zaslouží adekvátní příjmy tak, aby měli dobrou životní úroveň jako celý zbytek společnosti. Dokonce když se podíváme na to, jakým způsobem se valorizovaly jednotlivé částky, tak u seniorů je valorizace bezkonkurenčně největší v porovnání se všemi ostatními skupinami obyvatel. Čili prosím, mějme respekt pro všechny občany České republiky. Snažme se nevytrhávat jednu skupinu z naší společnosti tak, jako nevytrháváme jednotlivé lidi z rodiny. Jsem také rád, že pan ministr doplnil - což bylo patrně nedopatření - omezení zastropování na 67 let, protože to je věc, o které jsme se takto bavili i v předchozích diskusích.

Takže pokud jde o základní teze reformy, tak my je v Pirátské straně podporujeme. Smířili jsme se s realitou, zejména moje generace třicátníků, čtyřicátníků, že si budeme muset částečně spořit na důchod sami, že se o nás stát nepostará, že zkrátka demografie je neúprosná, snižuje se počet ekonomicky aktivních obyvatel a budeme se muset nějakým způsobem o sebe postarat a spořit si část peněz sami.

Souhlasím také s tím, co říkají kolegové z opozice - pojďme řešit otázky ekonomické, kterým jsou lidé vystaveni, jako jsou ceny v obchodech, což vláda samozřejmě může ovlivnit pouze zprostředkovaně. Vláda, respektive nezávislé orgány, které jsou v exekutivě, jako ÚOHS, můžou například kontrolovat kartely. Můžeme řešit podmínky dotací tak, abychom méně peněz dávali na dotace těm takzvaným dotačním podnikatelům, dotační ekonomice, ale více peněz dali třeba domácnostem. Protože některé státy, jako třeba Rakousko, berou peníze, které dostávají z povolenek, a ty peníze redistribuují svému obyvatelstvu tak, aby si mohli dovolit koupit třeba novější auto nebo zateplit barák, aniž by museli vyplňovat složité formuláře.

Takže teď po tom, co jsem uvedl, že podporujeme v zásadě ty teze, tak bych chtěl promluvit i o některých našich připomínkách, výhradách, které k tomu návrhu tak, jak byl předložen, máme. Za prvé, budu mluvit o plánovaném vyškrtnutí náročných profesí. My jsme na vládě udělali poměrně složitý kompromis, že se dohodlo, že budou do kategorie náročných pozic spadat osoby, které jsou ve třetí a čtvrté kategorii. Je to je něco přes 100 000 lidí, kteří by měli nárok na předčasný důchod, který by byl spojen s tím, že jejich zaměstnavatel jim na ten "předčasný důchod" bude přispívat, že bude platit vyšší pojistné.

Bohužel v návaznosti na to, co tady návrh přišel do Poslanecké sněmovny, zatlačili zaměstnavatelé a najednou nějakých 90 000 lidí, čili drtivá většina těch lidí, kteří pracují v těžkých podmínkách, pracují v mrazu, v chladu, v prachu - jsou to opravdu velmi náročné profese - ve vibracích, kde to má vliv na jejich tělesnou konstituci, tak vypadnou z toho plánovaného okruhu předčasných důchodů. Takže se tady vlastně vytvořila obrovská disproporce mezi tím, že tito lidé, kteří by si ten předčasný důchod zasloužili a u kterých by to bylo logické, tak ti vypadnou, a naopak pokud jde o předčasné důchody v roce 2022, tak tato vláda udělala úplný opak. To znamená, že nadměrně motivovala lidi k tomu, aby šli do předčasného důchodu, včetně těch lidí, kteří by to úplně nepotřebovali. Ti lidé samozřejmě postupovali racionálně a pokud to pro ně bylo výhodné, tak tu nabídku využili.

Je otázka opravdu spíše na představitele státu, proč to celé bylo nastavené takto nešťastně v roce 2022, kdy v důsledku mimořádné valorizace vznikla velká disproporce. Disproporce spočívá v tom, že když člověk poctivě pracoval, nešel do důchodu, pracoval déle, tak ten důchod, který byl přiznán o několik let později, byl nižší než předčasný důchod, který byl přiznán v důsledku mimořádné valorizace. Rozdíl činí nějakých 2 000 korun, čili je to významná nespravedlnost. Je škoda, že se to na Ministerstvu práce a sociálních věcí takto zpracovalo.

Když se podíváme na rozpočtové náklady, tak se dostáváme do poměrně vysokých částek, protože jenom jednorázově tato vlna asi 55 000 lidí, kteří využili tuto propagovanou možnost, nás stála 14 miliard korun. Když to srovnáme s náklady, co nás to bude stát ročně do budoucna, tak to je dalších 1,5 miliardy korun. Takže celkové dopady suma sumárum jsou nějakých 44 miliard korun. Těch 44 miliard korun je samozřejmě částka, kterou jeden úředník z Ministerstva práce a sociálních věcí okomentoval slovy, že nějakých 50 miliard nehraje roli v důchodovém systému.

Na druhou stranu je to částka, která je velmi vysoká, která, myslím si, že pokud šetříme v tom systému, tak bychom měli šetřit důsledně. Neznamená to, že bychom měli snižovat důchody. Pro to já nejsem, aby se snižovaly předčasné důchody. Jsem pro to, aby se zvyšovaly, ale aby se srovnala výše důchodu tak, aby to bylo spravedlivé. Protože už jsme se tady několikrát bavili o tom, že bychom měli vycházet z toho systému, že alespoň část peněz přenastavíme pomocí osobního konta, kdy by byla osobní konta, která by lícovala se zásluhovou složkou zcela transparentně pomocí pojistné matematiky. V případě nějakých srozumitelných redukčních hranic si myslím, že bychom tady tuto diskusi vůbec nevedli, protože by to bylo zkrátka předvídatelné.

Takže tolik je asi moje druhá výhrada. Je to věc, kterou jsem říkal panu ministrovi, když se ten návrh připravoval i koaličně projednával, že mi to přijde jako záležitost, které by se ministerstvo mělo věnovat. Bohužel ministerstvo dospělo k závěru, že ta obrovská mezera mezi předčasnými důchody vzniká v důsledku mimořádných valorizací, že nenachází žádný ústavně konformní způsob, jakým to řešit. Takže tam jsme se zasekli a zůstává tam tato disproporce.

Třetí výhrada, kterou mám k tomu návrhu a která také už byla zmiňována opakovaně, spočívá v tom, že tam chybí v podstatě investiční pilíř. To je věc, bez které důchodová reforma může fungovat jenom částečně. My jsme jako vláda - ještě když jsme byli ve vládě - předložili DIP, investiční produkt, který částečně může toto suplovat, ale nezaměřili jsme se na druhou důležitou část, a to je, jakým způsobem vyřešit stávající fondy. To znamená tam, kde je obrovské množství peněz, nějakých 600 miliard korun, kde to bylo nastaveno velmi konzervativně.

Takže člověk si chtěl spořit na důchod, chtěl být zodpovědný, tak si tam uložil peníze. Tím se tam nastřádalo nějakých 600 miliard, ale bohužel to bylo nastaveno tak konzervativně, že část těch fondů prostě třeba jenom nakupuje státní dluhopisy. Takže třeba 90 % jejich portfolia jsou státní dluhopisy a je tam omezení, celé je to postaveno tak, že se musí snažit, aby byly na nule nebo něco málo nad nulou. Potom si ta finanční instituce strhne provizi 0,6 % a dostáváme se do situace, kdy ti lidé v době, kdy je rekordní inflace, tak jejich zhodnocení bohužel je nastaveno tak, že to je v podstatě nula, že takhle v podstatě krmíme ty finanční instituce.

Takže to určitě šťastná cesta nebyla. Myslím si, že správné by bylo, aby vláda tedy usilovala o reformní úsilí, přišla na to, jakým způsobem ne transformovat tyto fondy, ale možná v některých ohledech rozvolnit, aby ty peníze se daly třeba investovat do výstavby nových bytů, do něčeho, co bude vracet zpátky peníze do systému.

Těch příkladů v zahraničí je obrovské množství, ať už se podíváme na severské státy, nebo ať se podíváme třeba na Singapur, kde existuje několik státních fondů. Takže tam máme, v Singapuru třeba existuje státní fond, který spravuje národní rezervy. Není to věc tak vzdálená, jak by se mohlo zdát, protože třeba jeden z těch singapurských fondů koupil 30 % ve společnosti CETIN v roce 2021. Takže 30 % tam vlastní Singapurci přes tento státní fond a stejně tak ty fondy se snaží hledat investiční příležitosti tak, aby zhodnotily ty peníze ať už seniorům, nebo pro centrální banku, nebo pro koho to spravují.

Kdyby se nám podařilo ty podmínky uvolnit, ale současně je nechat takové, aby nebylo možné ty peníze rozkrást, což si myslím, že je také zcela zásadní, to je ten druhý, opačný extrém, kdy ty peníze - jeden extrém je, že se nic nevynese, a druhý extrém je, že ty peníze někam zmizí a ti lidé přijdou o svoje celoživotní úspory na penzi. Pokud najdeme něco mezi, jako to bylo v těch severských státech, tak potom ty peníze by samozřejmě měly i pozitivní efekt na české kapitálové trhy, kde my máme jako Česká republika problém, že pražská burza reálně má velmi velký nedostatek reálných obchodovatelných aktiv, se kterými by se tam mohlo obchodovat. V podstatě z těch velkých firem je tam jenom ČEZ. Toto by byla možnost, jak podpořit český akciový trh, pokud by to bylo nastaveno s pojistkami třeba na velikost toho portfolia, které by se do toho mohly promítnout.

My už jsme o tom mluvili v našem plánu Republika v pohybu, kde jsme navrhli právě způsob, jak spojit s důchodovou reformou i ten investiční pilíř a jak zajistit, že těchto 600 miliard korun bude pracovat ve prospěch těch lidí, kteří tam tyto úložky mají. A ono by stačilo, klidně nechme, pokud to někdo chce mít takto, tak klidně nechme tu možnost, že to může být takto, ale současně většina lidí tak nějak spoléhá, že ten stát zvolí vhodnou variantu. Proto také v těch severských státech někdy je investiční fond, který se stará se státním dozorem, se státním kompetentním obsazením o to, aby tam bylo zhodnocení. Takže šlo o to, abychom třeba změnili to výchozí nastavení, jakým způsobem budou zhodnocovány ty prostředky u lidí, kteří to sami řešit nechtějí, ale prostě jenom si chtějí zodpovědně spořit na důchod, ale nejsou nějací experti na finanční trh. Takže to je ta třetí výhrada k tomu chybějícímu investičnímu pilíři.

Čtvrtá poznámka se týká toho, že bychom měli jako stát usilovat o to, abychom více propagovali tu možnost postupného přechodu do důchodu. Ono už to tady zaznělo. Dneska to je možné. Také vláda se zasadila o zkrácené úvazky, což je také pozitivní, ale není s tím spojena dostatečná informovanost těch lidí, jaké možnosti můžou využít, jak už je to dneska výhodné, že když někdo si to rozloží. Tady jde čistě o tu propagační složku, kterou by jim stát mohl zajistit. Třeba když vezmu ten zmiňovaný Singapur, tak když jedete v Singapuru metrem, tak tam, kde čekáte na nástupišti na metro, vidíte velkou reklamu na x různých věcí, které jsou v zájmu státu, počínaje tím, jak si má člověk spořit na důchod, a velmi jakoby přátelsky, nenásilně vysvětleno až po to, že hledají nové dozorce do věznic, protože stejně jako my mají nedostatek lidí ve věznicích.

A samozřejmě součástí té motivační složky by mohlo být i, že bychom rozvíjeli programy, které umožní seniorům zůstat v takové kondici, aby dokázali žít plnohodnotný život, aby se naučili pečovat třeba i o svoji flexibilitu a nedostávali se do toho závislého postavení v domovech důchodců, což jsou věci, které by měly podporovat zdravotní pojišťovny, ale víme, že ta podpora prevence je věc, která teprve začíná a v současné době je z mého pohledu zatím zcela nedostatečná, i když jsou to peníze, které by se nám bohatě vrátily.

A poslední poznámku jsem chtěl věnovat tomu, že my skutečně máme průběžný systém. To znamená, nestačí, že se staráme o to, kdo kolik kde ukládá, kdo kdy odchází do důchodu, ale musíme se starat i o to, aby tady byli lidé motivováni zakládat rodiny. A nemyslím to v tom slova smyslu, že bychom měli dělat sociální inženýrství, že by se kvůli důchodovému systému mělo tlačit na lidi nějak, aby měli děti navíc, aby pomohli zachránit náš důchodový systém. Tak to by bylo samozřejmě absurdní, ale myslím si, že je zcela legitimní debata o tom, jaké jsou motivace mladých lidí zakládat rodiny a jestli ty podmínky dneska jsou ideální. Já myslím, že každý máme vlastní životní zkušenost při zvažování toho, kdy, jak zakládat rodinu a tak dále, a že určitě těch faktorů tam bude více. Nicméně z těch nejdůležitějších určitě připadají v úvahu příjmy, aby byla ta rodina zajištěná. To znamená, z našeho pohledu se domníváme, že ta věc, kde může stát pomoci, je valorizovat rodičovský příspěvek, to znamená, zvyšovat rodičovský příspěvek aspoň tak, jako se zvyšují tím tempem důchody tak, aby nedocházelo k rozevírání nůžek mezi různými skupinami obyvatel, kteří prostě z objektivních důvodů jsou závislí na státu ve své životní situaci.

Za druhé, tím druhým faktorem je určitě bydlení. A tady souhlasím s tím, co už zaznělo, že máme velký problém. Máme tady krizi drahého bydlení a bohužel ta plánovaná výstavba, státní podpora výstavby, není taková, jaká by měla být. Nedá se na to spolehnout. Zákon o podpoře bydlení jsme se dneska dozvěděli, že bude osekán. Neexistuje tady v podstatě regulace toho, že se nám vylidňují centra pomocí investičních bytů, v kterých potom bydlí turisté přes Airbnb a nemůžou tam bydlet rodiny, a z těch center měst se stávají skanzeny nebo v lepším případě letní letoviska pro cizince, jako to tady máme třeba v hlavním městě Praze.

A poslední faktor, ten se týká pocitu bezpečí, do kterého se samozřejmě promítá válka. Tak tady asi nemá smysl to nějak sáhodlouze rozebírat. Válku je potřeba vyhrát a uzavřít nějakým důstojným mírem tak, abychom mohli zase normálně žít.

Já jsem chtěl poděkovat... Máme tyto připomínky k tomu návrhu, takže pro mě osobně jsou tyto důvody spíše, proč to nepodpořit, ale budu čekat na tu finální variantu. Zatím to směřuje k tomu, že dojde k výrazné odchylce od toho vládního návrhu, který jsme odsouhlasili, takže to je pro mě spíš důvodem to nepodpořit. Ale chtěl jsem poděkovat panu ministrovi, že tady takhle dlouho s námi je. Teď zrovna si odskočil, ale... (Stojí u vládních lavic.) Pardon, neviděl jsem vás. Omlouvám se. Takže jsem chtěl poděkovat panu ministrovi, že se účastní té rozpravy a že se tomu věnuje, protože už jenom to, že se tato vláda vrhla do toho, že důchodovou reformu dělá, tak je věc, kterou je potřeba pochválit. A ta odvaha, byť samozřejmě máme teď občas mezi sebou nějaké přestřelky, tak ta odvaha samotná, že do toho vláda jde, tak je pozitivní.

Já jsem potom ještě dostal nějaké příběhy od občanů, kteří mají dotazy k tomu systému předčasných důchodů, a zase je to pořád vlastně dokolečka to, že občané upozorňují, že ten systém je těžko předvídatelný, protože se neodvíjí od těch peněz, které by do toho uložili. Ten dotaz se týká předčasných důchodů bez výplaty a toho, v jakém okamžiku si člověk požádal, a podle čeho se potom vyměřuje i u lidí, kteří déle pracovali, ale požádali si o to z nějakých - protože se o tom mluvilo v médiích dříve a teď už to není revidovatelné, ale vzhledem k tomu, že respektuji čas Poslanecké sněmovny, tak tady nebudu celý ten příběh číst, ale pošlu ho panu ministrovi, a poprosím ho, jestli by na to mohl odpovědět písemně tak, aby se občané dozvěděli, jaké jsou možnosti řešit svoji životní situaci s předčasnými důchody. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu předsedovi Michálkovi. Jeho vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jenom oznamuji, že jsme se vystřídali na místě předsedajícího. S první faktickou poznámkou vystoupí můj ctěný kolega, pan poslanec Vít Vomáčka, připraví se pan kolega Patrik Nacher, poté Jiří Mašek a Hubert Lang. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já budu pokračovat v tom pozitivním tónu, který tady pak pronášel, prostřednictvím předsedajícího, pan kolega Michálek. Já jsem přišel trošku pozdě a zareagoval jsem nebo napsal jsem si jednu poznámku, kterou tady můj předřečník pronesl, a to, že takto nešťastně to bylo nastaveno v roce 2022.

Já jsem vás taky chtěl pochválit, jako vy jste chválil pana ministra, že uznáváte svoji chybu, protože to bylo i díky vám.

A druhá věc je možná obdobná. Vy jste tady řekl - krize drahého bydlení. Máme rok do nových parlamentních voleb a já vás nebudu zkoušet, abych se ptal, kdo vedl do této doby nebo ještě před týdnem třeba Ministerstvo pro místní rozvoj, které mělo v gesci právě bydlení, a byla to jedna z vlajkových lodí vaší strany.

Takže to byla jenom taková moje připomínka. Jsou věci, na který já jsem z nějaký podstaty povinen reagovat. Takže neberte to na vás jako útok, to v žádném případě. Věřím, že se na sebe na chodbách budeme usmívat i dneska a zdravit se, ale takto jsem musel vystoupit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan kolega Patrik Nacher je na řadě, připraví se pan kolega Jiří Mašek. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. No, já jsem si schválně přišel jako extra do sálu, byť to poslouchám celé odpoledne, poslechnout Jakuba Michálka, protože jsem chtěl vědět, jestli teda budete vystupovat jako koaliční nebo opoziční poslanec. Moc z toho moudrý nejsem, ale to je koneckonců jeho věc.

Ale zarazily mě tam dvě záležitosti. O té první už hovořil můj kolega Vomáčka, a to je ta stížnost na to, že tady je drahé bydlení, že těch bytů je nedostatek a podobně. Ale připomínám, že Piráti měli ministra pro místní rozvoj, který to má ve své agendě. Tohle můžeme říkat my, protože jsme v opozici, ale fakt to nemůžete říkat vy. To zase jako nějakou úroveň tomu musíme dát. Nemůže to říkat zástupce strany, která to měla na starosti.

Ta druhá poznámka, která možná zapadla, byla o tom Airbnb a o tom vysídlování v těch centrech měst. Tak ani tohleto podle mě Jakub Michálek nemůže říkat, protože jsem to já, který tady už před třemi lety na začátku volebního období přišel se změnou, která právě měla řešit to krátkodobé ubytování. A Jakub Michálek to určitě ví, protože jsme o tom spolu několikrát jednali. A to je to zmocnění pro ty obce si to regulovat na svém území samy. Je to tady v systému nahráno. Vy jste mi to vždycky hodili na hlavu, že se to musí komplexně, komplexně, komplexně, mezitím proběhly jedny volby, druhý volby. A teď je otázka, co teda z hlediska tohohle bude a co budete lidem v centru, konkrétně třeba Prahy, zase slibovat?

Já se to tady snažím proboxovávat už třetí rok, narážím do zdi, tak mně přijde fakt jakoby - já budu dneska jemný - nefér, aby někdo, kvůli komu narážíme do zdi konkrétně u tohohle segmentu, říkal, že to je problém. Ten problém jsme mohli vyřešit. Neříkám, že by to bylo samospásné, to ne, ale mohli jsme aspoň dát nějaký impuls nebo signál, jak vy tady furt vysíláte signály. (Předsedající upozorňuje na čas.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Čas, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: No, tak akorát.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Pan kolega Mašek s faktickou poznámkou, připraví se pan kolega Lang, Igor Hendrych a potom pan předseda Michálek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím k panu Michálkovi. Pane Michálku, já s vámi souhlasím. Chybí investiční pilíř, bude se muset zřídit, čili spořící investiční pilíř státem garantovaný. My bychom navrhovali, a určitě to bude součástí našeho programu pro příští období.

Potom jste řekl - náročné profese, třetí, čtvrtá kategorie, a že s tím máte problém. Já s tím mám taky problém, protože vy jste původně počítali se 420 000 lidmi, kteří jsou ve třetí a čtvrté kategorii. A potom pod tlakem zaměstnavatelů jste tady, myslím, řekl, že se to zúžilo jenom na určitá rizika. A dle mých informací se to nyní týká jedné stovky tisíc. Chápu, že ti zaměstnavatelé se tomu brání, že by měli platit o 5 % vyšší pojistné, ale byla by to cesta, byla by to cesta čistá, a ne že někdo od stolu rozhodl, která rizika ano a která ne.

Potom další o těch penězích. Vy jste tady zmínil, že ta výzva ministerstva pana Jurečky, jednoho z úředníků, k tomu, že je teď výhodné ve dvacátém druhém roce si vzít důchod předčasný a získat vyšší důchod o 2000 než ten člověk, který dojde k řádnému důchodu v řádné době. To se prostě stalo. Řekl jste, že to bylo 14 miliard a kumulativně doteď 44 miliard. Ano, je to 15 miliard ročně, a to je ten závdavek na ten 73miliardový deficit, ve kterém jsme jednorázově lítali a byli jsme v tom deficitu proto, že tam byla mimořádná inflace a mimořádná valorizace, takže tam to naskočilo jednorázově a už se to nebude opakovat při teďka nízké inflaci.

Takže ono je to všechno o číslech, o počtech, a to, co vy připravujete, nebo teď současná vláda, není reforma, jenom parametry, jsou to změny, a my se k té reformě budeme muset dostat znovu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Lang je na řadě, poté se připraví pan kolega Igor Hendrych. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl navázat na kolegu Patrika Nachera. Já jsem taky jako byl zvědav, s čím vystoupí pan Michálek, jak se začne jako Pirátská strana chovat poprvé, kdy vlastně odešli nebo byli odejiti z té vlády. Oni začínají říkat, že jsou jedinou konstruktivní opozicí v této vládě, připravují si prostě nějaké ústupové cesty, protože za rok už se blíží volby a jestli si myslí, že na to nalákají nějaké voliče, tak pravděpodobně to nějaká strategie. Člověk se nestačí divit.

Já bych se chtěl zeptat prostřednictvím pana předsedajícího pana Michálka, jestli teda je opoziční poslanec, nebo ještě koaliční poslanec, nebo je někde napůl cesty. Nepochopil jsem to ani úplně z vyjádření paní Richterové, která prostě neměla tu sílu, aby tady prostě složila tu funkci při čtyřech poslancích, a z toho, jak jste dopadli, a najednou se tady dozvídáme, že u tisku, kdy my jsme měli k tomu výhrady a bojovali jsme proti tomu, a prostě je to věc opravdu, proto tady dochází i k tomu dlouhému jednání z naší strany, kdy se nám to nelíbí, jak je to koncipováno, tak najednou tady pan Michálek začíná mudrovat a začíná říkat - já teda po velkém uvážení prostě pravděpodobně tento tisk nepodpořím. Před týdnem by ho ještě podpořil všemi deseti, prostě by se mohl roztrhnout proto, aby pro to plédoval a najednou je všechno jinak. Takže prostě je to nějaká konzistentní politika Pirátské strany, nebo vlastně co to je?

Já opravdu, my jsme se o tom snažili bavit i na klubu s kolegy, protože nás velice zajímalo, jak se budou Piráti chovat a je to teda opravdu ubohost v přímém přenosu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan poslanec Igor Hendrych je na řadě, poté pan předseda Michálek. Nachystá se paní kolegyně Mádlová a pan kolega Dlask. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já mám takovou jakoby lapidární poznámku, dotaz právě na pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím. Vy jste tady vykládal o tom, že se vám nelíbí spousta věcí, že by spousta věcí měla být jinak a že tím pádem asi nepodpoříte a tak dále.

Vy jste byl donedávna členem vládní koalice. A mě by zajímalo, a to má teďka souvztažnost s tím, co tady několikrát říkal pan ministr Jurečka, on deklaroval i opozici, že nabízí spolupráci na tomhle zákonu, tak když to nabízel opozici, tak předpokládám, že to nabízel i všem koaličním stranám. Tak teď by mě zajímalo, jestli lhal pan ministr Jurečka, nebo vykládal prostě věci, které nebyly pravda, anebo vy jste toho nevyužili v té době, a vy jste součástí koalice ještě donedávna a ty svoje postřehy, ty reformy, například ten investiční pilíř a tak dál, jste do toho nezapojili a teprve teďka s tím přicházíte, nebo jste s tím přišli a koaliční partneři vám to zatrhli?

Já nevím, já jsem to takhle pochopil, že v podstatě máte problém s něčím, co vlastně bylo součástí i vaší politiky donedávna, jo? Tak teď si stěžovat na to, že to není podle vás, mi přijde takové jako poměrně zvláštní.

Jestli byste se k tomu mohl vyjádřit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli je na řadě pan předseda Michálek.

Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Takže pojďme to vzít popořádku. Já jsem neříkal, že

Se to nastavilo v roce 2022. V roce 2022 byla ta mimořádná valorizace. Ten systém se nastavoval předtím. To snad bylo ještě za předchozí vlády, myslím, že za ČSSD, kdy se stanovilo, jak bude vypadat mimořádná valorizace. No a oni si tehdy nedovedli představit, že bude vysoká inflace, akorát ten negativní efekt nastal až v tom roce 2022.

Za druhé tady byla kritika, že stavíme málo bytů jako stát. No, tak to já souhlasím, ale bohužel developeři říkají, že postavit barák trvá 10 let, a to maximum, co my jsme mohli udělat, je sehnat peníze na státní podporu bydlení, což jsme udělali, sehnali jsme 8 miliard korun, který vláda odsouhlasila.

 

 

Poslanec Jakub Michálek: A teď budeme samozřejmě sledovat, jestli tedy splní to, co je v tom vládním usnesení, nebo ne. Samozřejmě že jsme všechno neprosadili v koalici, co jsme chtěli. My jsme chtěli využít peníze z fondů EU, aby se postavilo ještě víc bytů, ale bohužel nakonec se vláda rozhodla, že tu půjčku si brát nebude. Pan ministr Stanjura s tím nesouhlasil, takže ta půjčka se nevzala a ty byty se stavět nebudou.

Pokud jde o ten dotaz od Patrika Nachera, tak odpovím. Byl tady zájem zařadit návrh zákona, který řeší Airbnb. Dobrá zpráva je, že ten návrh je zpracovaný. Ten návrh předložila vláda. A dokonce implementuje i návaznost na příslušné nařízení EU, takže neexistuje jednodušší věc než požádat o předřazení tohoto vládního návrhu na program Poslanecké sněmovny. Mně se to bohužel v koalici nepodařilo, ale třeba vám, když jste v opozici a nám, když jsme teď v opozici, tak se to podaří třeba lépe. Takže tolik jenom poznámky na moje předřečníky.

Pokud jde o moje stanovisko k tomuto návrhu, já jsem se vyjadřoval k tomu, co šlo na vládu. Od té doby se ten návrh mění pomocí pozměňovacích návrhů, takže nevím. Takže jsem se vyjadřoval i k tomu výsledku, jaký bude po jednání tady v Poslanecké sněmovně.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. V tuto chvíli je na řadě paní kolegyně Ivana Mádlová, připraví se pan kolega Dlask. Jsou to prozatím dvě poslední faktické poznámky. Vaše dvě minuty, paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem přesvědčená, že takhle zásadní parametrické změny, jako je navyšování odchodu do důchodu, je samozřejmě důležité vnímat i v kontextu dalších podmínek a nastavení systému, aby ti lidé mohli v co možná optimálním zdraví pracovat vlastně i po této navýšené hranici šedesáti sedmi let. A já si myslím, že s tím úzce souvisí i nastavení systému zdravotní péče. A já jsem se chtěla zeptat, jakým způsobem řešíte tedy s ministrem zdravotnictví ty zásadní věci, které se vlastně dotýkají této věkové skupiny? Protože zdravotnictví se potýká s celou řadou problémů. Nejsou praktičtí lékaři, řada jich je vlastně v důchodovém věku, nedají se sehnat další. Někde chybí ambulantní specialisté, jako jsou třeba kardiologové, chybí vám psychiatři. A samozřejmě je známo, že senioři trpí depresemi, úzkostmi, je zastavená reforma duševního zdraví. Čili to všecko souvisí s tím, by se tito lidé, kterým zvyšujete odchodu do důchodu, tak aby se jim zajistilo, že ta zdravotní péče bude fungovat. Na výměnu kyčelního kloubu se čeká jeden rok až dva. Pak je potřebujete rychle dostat do toho procesu. Máte nějakým způsobem zajištěnou návaznou rehabilitační péči, máte dostatek fyzioterapeutů, je dobře hrazená? Aby ti lidé nešli do pracovní neschopnosti, do dlouhodobé pracovní neschopnosti a po roce nám nešli do invalidního důchodu. Chci se zeptat, jestli máte nějaké takové predikce a jakým způsobem spolupracujete na zlepšení systému zdravotní péče?

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. A poslední, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, je pan kolega Dlask. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marcel Dlask: Děkuji, pane předsedající. Já se nejdřív omluvím panu ministrovi, že se budu vyjadřovat k panu Michálkovi, a váš čas takhle strávený, bohužel, musíte to vyslechnout.

Ale já budu reagovat na váš projev, pane kolego Michálku, prostřednictvím předsedajícího, vy jste říkal, že problém je porodnost, v současné době, že je nízká, že vlastně se dostáváme do velkého problému s tím, že nebude generace, která bude moct vydělávat na budoucí důchodce. No, kdybychom se věnovali výchově tradiční rodiny a dětem na školách říkali, co je to tradiční rodina, tak možná by ty děti chtěli. Ale když tam nevládní organizace prosazujou LGBT komunity a různé takovéhle nesmysly, tak oni ty děti, které se idendentifikují jako kropící konev, moc dětí mít nebudou, že jo. Takže pokud ty vaše nevládní organizace nezačnou prosazovat tradiční rodiny a vysvětlovat těm dětem, co je tradiční rodina a že ty děti opravdu mají mít, tak se to nezmění. Takže bych chtěl apelovat na vás a na vaší Pirátskou stranu a na všechny organizace, které vy ovládáte, tyhlety neziskovky, které tyhlety... (Poslanec Michálek se směje.) Vy se smějete, ale to jsou vesměs neziskovky, který máte vy pod patronátem. Tak kdybyste začali všechny tyhlety věci řešit rozumně, tak možná by ti mladí lidé uvažovali o tom, že ty děti budou chtít mít. A samozřejmě podpora bydlení, to jde taky za vámi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. To byla poslední faktická poznámka. My se vracíme zpátky do obecné rozpravy. A další na řadě, kdo je do ní přihlášený, je kolegyně Renata Oulehlová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Přeji vám krásný večer, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo, pane místopředsedo. My tady opět řešíme takzvanou důchodovou reformu, kterou nám předložilo Ministerstvo práce, kterou by se měl měnit věk odchodu do penze po dovršení šedesáti pěti let. Dnes jsme slyšeli, že sice poroste ten věk pomaleji, než se původně předpokládalo. Místo navýšení o dva měsíce bude o měsíc každý rok. Dnes nám pan ministr Jurečka na plénu také oznámil, že dojde k zastropování věku na 67 let. Já bych tomu ráda věřila, ale vzhledem k tomu, jak často mění pan ministr názory, se může také stát, že dojde k další změně zastropování a zruší se věk odchodu do důchodu, takže bude bez omezení. V podstatě třeba donekonečna. Navíc odpadne ohled na takzvanou dobu dožití, čili nebude se brát v potaz, jestliže se růst průměrného věku, jehož se senioři dožívají, zastaví.

Ono je to celé takové - odvolávám, co jsem slíbil, a slibuji, co jsem odvolal. A tak to jde pořád dokola. Kdyby to nebylo tak absurdní, tak bych si myslela, že to snad ani nemůže být pravda. Já bych se moc přimlouvala za to, aby vláda řešila místo lidí, kteří pracují, aby řešila ty lidi, kteří nepracují a záměrně se vyhýbají práci.

K srpnu letošního roku je v evidenci Úřadu práce 286 320 uchazečů. A to jsou pouze ti, co jsou v evidenci. Ti, kteří se vyhýbají práci, a třeba jsou to osoby bez přístřeší, ty se ani na ten Úřad práce neregistrují, takže je tady stále velké množství lidí, kteří nepracují. Co je ale bohužel alarmující, je to, že se nám zvyšuje počet mladistvých, kteří nepracují. V roce 2021 to bylo 9 500 lidí, mladistvých lidí, kteří nepracují. Za rok 2023 už to bylo 12 900 mladistvých, kteří jsou v evidenci Úřadu práce. Znamená to tedy, že za ty dva roky (to) narostlo o 3 400. Ono se to nemusí zdát jako velké číslo, ale pro mě to, že to narůstá a že mladí lidé si neosvojí ty pracovní návyky, tak je opravdu velkou výstrahou a měli bychom se tím všichni, nejen ministerstvo, zabývat, jak toto napravit.

Co je pro mě však alarmující, že ke konci srpna tohoto roku je z tohoto počtu mladistvých 4 526 lidí nebo mladistvých, de facto ještě dětí, v evidenci do osmnácti let věku. Já si myslím, že tím, že toto dopustíme, tak ti lidé opravdu už nikdy ty pracovní návyky nebudou mít, nebudou se snažit. A opravdu je to možná i o tom, co vidí doma.

Mnoho dětí třeba na základních školách si myslí, že to, že chodí dávky, je vlastně tatínkovo a maminky zaměstnání, a to tak není, tohle se musí opravdu změnit. A já prosím, abychom se pořád nezabývali lidmi, kteří pracují a které pak nutíme pracovat déle, vlastně za menší důchod, nebo méně si za ten důchod určitě koupí, protože opravdu ta kupní síla je pak velice nízká. Musíme se opravdu zaměřit na to, aby lidé pracovali a něco do toho systému dávali a nezaměřovat se stále na lidi, kteří tak činí a my je pak vlastně ještě krátíme na tom, co už vydělali.

Já si myslím, že bychom se všichni měli zaměřit, hlavně vláda, na to, aby se zvýšila populace, Vláda by se měla snažit o to, aby se začaly stavět byty pro mladé. Možná nabídnout různé zvýhodněné půjčky, aby si mohli ty byty pořídit, aby si mohli pořídit i třeba zařízení do těch bytů.

Tady předřečník, pan kolega, pan poslanec Michálek vlastně říkal, že mají snahu, že měli snahu, že s tím jako šli do vlády, ale že finance se neuvolnily. Samozřejmě ta podpora výstavby bytů, kterou dělají města nebo i soukromé subjekty k tomu, že budou moci získat bydlení třeba mladé rodiny, různé profese, které nemáme, které chybí, ať jsou to zdravotníci, složky IZS, to je strašně potřebné. Ale vy jste požadovali i mnoho miliard na to, aby se sanovalo bydlení lidem, kteří vlastně ani bydlet neumí. Jako to je opravdu velký problém. A zaměřme se opravdu na ty lidi, kteří mají tu snahu, kteří pracují, kteří chtějí mít děti. A to je jediná naše šance, jak do budoucna vlastně udržet ten důchodový systém. Pokud se nebudou rodit děti, tak na ty dnešní mladé lidi nebude mít kdo pracovat, až půjdou do důchodu. Ale to je to, co víme všichni a bylo by opravdu důležité se na to konečně začít zaměřovat.

V jedné z diskusí se vyjadřoval jeden z diskutujících, cituji: Nejhorší na tom všem je, že podmínky jsou takové, že i spořit si sám jde dost blbě. A když máte jakýkoliv zdravotní handicap, jste v háji.

Moje kolegyně Lenka Dražilová tady před chvílí četla příběh ženy, 57 let, která žije sama, tak je to opravdu velice složité. Když si vezmete, i kdyby tento člověk vydělával 30 tisíc, za 15 bydlí se vším, a to má ještě velké štěstí, a žije v nějaké garsonce, potřebuje finance na stravování, na hygienu, na drogerii, na léky, prostě všechny tyhle (věci), tak na to zbývá, těm lidem 15 000. To je jen tak tak, aby vyžili, natož aby si z toho spořili. Je velké množství lidí, kteří by spořili rádi, ale prostě to nejde a nepomůžou k tomu ani reklamy z metra v Singapuru, jak říkal pan Michálek, prostřednictvím pana předsedajícího.

Vládní kroky, které v důsledku přivodily nejvyšší ceny energií široko daleko, nutně zapříčinily také skomírání, v některých případech přímo likvidaci průmyslových i zemědělských podniků. Ceny energií opravdu omezují rozvoj všech podnikatelských subjektů a vlastně silou vůle se snaží aspoň to své podnikání udržet. Když lidé nevydělávají, nemůžou tudíž utrácet a snaží se nakupovat v okolních státech, kde je zboží i potraviny levnější. Z čeho tedy mají šetřit? Opravdu každý, kdo jde do obchodu, ví, že 200 korun už dneska skoro nestačí ani do pekárny.

Dále výchovné. Účelem výchovného je dorovnat nižší výši důchodu rodičů, kteří dlouhodobě pečovali o děti, proti důchodům osob, které žádné děti nevychovaly. Tomuto účelu může výchovné sloužit pouze tehdy, pokud bude valorizováno společně s procentní výměrou důchodu, jejíž je součástí. Pokud by nebylo valorizováno, docházelo by opět postupně ke zvětšení rozdílu mezi důchody osob, jež žádné děti nevychovaly, a rodiči, kteří se péči o děti věnovali. Navíc by příjemci výchovného byli nedůvodně znevýhodněni i vůči seniorům, kterým bude důchod přiznáván za použití srovnávacího výpočtu dle nově navrhovaného znění ustanovení.

Pak tady máme vlastně profese, které jsou fyzicky náročné, a já si myslím, že možnost mírnějšího krácení takzvaného předčasného starobního důchodu by se měla vztahovat na všechny pojištěnce, kteří získali velmi dlouhou účast na důchodovém pojištění, jejichž současná podmínka 40 let doby pojištění je poměrně přísná. Nová příznivější varianta pak bude dostupná jen pro velmi úzký okruh pojištěnců. Návrh nad to vytváří nerovnosti mezi pojištěnci, které považuji za neakceptovatelné. Opatření má směřovat jen na osoby, jejichž organismus je opotřeben v důsledku velmi dlouhé příspěvkové účasti na důchodovém pojištění, například také účasti na nepříspěvkové, která vyžaduje zvýšenou fyzickou aktivitu. Pokud pojištěnec celý svůj produktivní život odváděl prostředky do systému důchodového pojištění, měl by být jeho přínos systému odpovídajícím způsobem zohledněn.

Myslím si proto, že by se možnost zmírnění krácení pro předčasnost týkala i těch kvalifikovaných pracovníků, kteří odváděli kromě doby studia po celý svůj produktivní život pojistné do systému důchodového pojištění. Tito pojištěnci odvedli mezi dobou studia a odchodem do důchodu do důchodového systému zpravidla vysoké částky. S ohledem na celkovou výši jejich vkladu do systému lze tvrdit, že i jejich přínos do systému je nezpochybnitelný a nezastupitelný. Pro účely splnění podmínky doby pojištění by se také mělo přihlížet k době studia coby přípravy na budoucí kvalifikovaný výkon výdělečné činnosti.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Na řadě máme v obecné rozpravě dalšího přihlášeného, kterým je pan poslanec Igor Hendrych. Vážený pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo.

Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, pane ministře, ještě jednou dneska, nebo už vlastně po čtvrté včetně faktických poznámek. Já bych začal tím, že si nemohu nevzpomenout na první čtení a na vyjádření pana premiéra ve svém (?) projevu, dneska jsem ho tady ještě neviděl, možná přijde nám něco říct k tomuto zákonu ještě zítra, ale pamatuju si, že nám říkal: Vážení spoluobčané, pro ročníky 65 a starší se přece vůbec nic nemění. To řekl, to se dá dohledat.

 

 

Poslanec Igor Hendrych: To je svatá pravda, tak to skutečně je. Nicméně dostal jsem několik mailů, reakcí od občanů, že to považují za trošku cynické vzhledem k jeho ročníku narození. Ale to jenom na okraj, to není úplně podstatné.

Já jsem rád, že jsme se tady zatím od nikoho z vládních představitelů nebo koaličních představitelů nedočkali strašení Řeckem, jak to bylo v prvním čtení, které dopadlo samozřejmě z hlediska celkového rozpočtu, respektive důchodového systému, velice špatně a bylo to oblíbeným tématem některých koaličních politiků přirovnávat náš stav důchodového účtu k Řecku. Tohle zatím teda není a doufám, že se toho teda ještě nedočkáme, ale teď možná už skutečně více k věci.

Já jsem tady už v té svojí faktické poznámce a koneckonců i v tom vlastně v prvním čtení uváděl příklad v podstatě mezirezortního řízení, respektive rozporu, který vznikl s Ministerstvem zdravotnictví, a já jsem tady měl debatu, no, já jsem se o ní pokoušel, ona to v podstatě nakonec debata ani nebyla, já jsem se pokoušel tady pana ministra Válka, vicepremiéra Válka, doptat na to, jak je to vlastně s tou poznámkou, nebo výhradou, kterou Ministerstvo zdravotnictví v mezirezortním řízení uvedlo, dneska jsem ho už citoval.

A ono jich bylo víc jakoby nesouhlasně kritických, ale že v podstatě není, nelze neustále prodlužovat věk odchod do důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna potřebný pracovní výkon podat i v dalších letech. To je uvedeno dodneška v oficiálním dokumentu. Já jsem se ministra Válka, který tu není, ptal tady v rámci faktických poznámek, jestli je to názor Ministerstva zdravotnictví, anebo jestli je to názor ministra samotného. A pan ministr zdravotnictví mi tady na mikrofon řekl, že když to potom takhle jakoby odchází už směrem jakoby z toho mezirezortu, tak je to vždycky názor ministra, tudíž se k tomu fakticky přihlásil, jo, což mě teda třeba zarazilo.

Já jsem se ho ptal na nějaké podrobnosti, detaily k tomu, jak tedy se s tím může srovnat, když je to navíc výhrada zásadní, že v podstatě ten parametr toho odchodu do starobního důchodu se navyšuje, když v podstatě předpokládám, jeho názor je podložen názorem různých odborníků ze zdravotnictví, z lékařských oborů, tak na to mi teda neodpověděl, tak bych byl rád, kdyby třeba zítra nebo v pátek se k tomu ještě jakoby vyjádřil, protože to je pořád rozpor. Rozpor, který je mezi Ministerstvem práce, a rozpor mezi Ministerstvem zdravotnictví.

A poměrně zásadní, on tam mimochodem, těch výhrad tam bylo více, já jsem tady si ještě vytáhl jednu takovou docela zajímavou, kde Ministerstvo zdravotnictví říká, cituji: "Nejedná se o důchodovou reformu, jak je často v médiích návrh novely prezentován, představován, návrh zákona je souborem opatření, která mají přinést do důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy."

Za to jsem pana ministra Válka pochválil, protože v podstatě to nám mluvil z duše, převzal de facto třeba naši rétoriku, on se k tomu hlásí jako ministr, nikoliv že to je názor obecně jako instituce ministerstva. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jejich účelem je posílení finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění. Jedná se vesměs o úsporná opatření restriktivního charakteru, která se nepříjemně dotknou všech budoucích žadatelů o starobní, invalidní důchody. Tolik ministr zdravotnictví a vicepremiér této vlády Vlastimil Válek.

Tak třeba ještě budeme mít možnost si o tom popovídat. Nebyl to jediný rozpor, který mě zaujal, když jsem četl ten mezirezort. Celkem mě zaujal i rozpor mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem práce a sociálních věcí, protože pan ministr Rakušan, ano, budu říkat, že on teda pravděpodobně to tak tedy je, že když to teda odchází z toho ministerstva a je pod tím podepsaný ministr, tak by za tím měl stát, za tou výhradou, nebo za tím rozporem, tak mě celkem zarazilo, že se mu v rámci koalice nepodařilo prosadit výhradu, že mezi takzvané náročné profese nepatří nebo nebudou patřit strážníci městských a obecních policií, přestože Ministerstvo vnitra vlastně do toho připomínkového řízení přímo naformulovalo text vlastně pozměňovacího návrhu, což taky nebývá úplně obvyklé, ale naformulovalo to podrobně. Já to tady mám k dispozici, já jsem si to schválně vzal s sebou a asi to nevyužiju. Pan ministr to určitě zná. A tam je jako podrobná argumentace, proč strážníci městské policie by měli být zařazeni jako do těchto náročných profesí a měli mít možnost odcházet do starobního důchodu dříve, podobně jako zdravotní záchranáři anebo podnikoví hasiči.

Já jsem se na to konkrétně pana ministra Rakušana ptal v rámci interpelace, ale to už bylo před časem, on mi tvrdil, že ministerstvo, respektive on tady na tom v podstatě pozměňovacím návrhu, i když to nebylo formulováno jako pozměňovací návrh doplnění paragrafového znění v rámci vládního návrhu, že si za tím stojí a bude si za tím stát, a že ještě v rámci koalice zkusí tedy zabojovat, aby strážníci městských obecních policií vlastně byli zařazeni mezi tyto profese. Zjevně se tak nestalo. A rovněž tedy bych byl rád a očekávám, kdyby se pan ministr Rakušan, pakliže se tady objeví, k tomu vyjádřil. Jo, jak to teda má, jestli plánuje, že tedy do konce svého funkčního období ještě bude bojovat za strážníky městských obecních policií, anebo už to vzdal a už to řešit nechce a nebude.

Protože to je jako, si myslím, jakoby relevantní, relevantní text, který se dle mého názoru měl odrazit vlastně v tom konečném znění. Bohužel se tak nestalo. Tak jsem zvědav, jak se k tomu pan ministr Rakušan postaví.

Zpátky vlastně k tomu, o čem jsem tady už mluvil v podstatě dominantně, a to je k tomu, zdali jsou, či nejsou lidé ve věku 60 plus, 65 plus schopni pracovat a v jakém výkonu, v jakém stavu zdravotním a tak dál. Já jsem o tom mluvil už několikrát, bohužel skutečně ty statistiky, které máme k dispozici a které registruje Eurostat, ale i jiné instituce, hovoří, Česká republika je na tom poměrně špatně ve srovnání s vyspělými zeměmi a že poměrně známým faktem je, že se v České republice muži i ženy, ono se to moc neliší, dožívají zhruba 62 let věku v takzvaném zdraví.

Něco jiného je se dožít věku absolutně a něco jiného je dožít se nějakého věku ve zdraví, v čemž Česká republika za vyspělými zeměmi zaostává. No a to číslo, které se pohybuje kolem těch 62 let, nám už dneska tak trošku jakoby koliduje se skutečným odchodem do důchodu, protože v roce 2024 odcházíme, konkrétně v tomto roce, nebo odcházejí občané České republiky v 64 letech a dvou měsících, a už tady v podstatě dochází k jakési kolizi. A pokud se ten věk do důchodu bude dále navyšovat, dneska jsme se dozvěděli, že zaplaťpánbůh, že přece jenom vládní koalice se dohodla na tom, že se ten věk konečně teda zastropuje, protože doteď to ještě nebylo a mělo to stoupat ještě nad 67, nad 68 let pro ty nejmladší ročníky, ale i tak je to hodně. Tak je to v podstatě v kolizi, a je to v kolizi i s tím, co nám k tomu říkají poznatky zdravotníků, respektive co nám k tomu říkají poznatky vědců, kteří se zabývají vlastně tím, do jakého věku je člověk schopen skutečně fungovat i v plném výkonu tedy, jo.

A já jsem si tady našel článek, o kterém jsem hovořil už v prvním čtení, je to odborný, neimpaktovaný, ale recenzovaný časopis, aby nedošlo k mýlce, tedy že čerpám z nějakých dezinformačních zdrojů, dá se to dohledat, mohu to komukoliv poskytnout. Jsou pod tím podepsaní profesoři, docenti z oboru neurologie, konkrétně z neurologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.

A oni v podstatě konstatují, ten článek je dlouhý, podrobný, odborný, opravdu je to velmi odborné čtení, člověk, který není z oboru, tak to musí číst velice pozorně a pomalu.

Ale v zásadě tam hovoří o tom, že nám po šedesátém roce věku, v průměru samozřejmě, nerad bych se někoho dotkl, znám spoustu lidí a v podstatě i oni konstatují, že těch lidí je většina, které to nepostihuje v tom věku nad 60 let, ale že v podstatě už dochází v průměru k tomu, že po tom šedesátém roce věku nám dochází k ubývání takzvaných kognitivních funkcí, a zmiňují tady dokonce jeden jakoby specifický parametr vlastně těch kognitivních funkcí, a to je takzvaná fluidní inteligence, to znamená, že jsou narušené exekutivní funkce, psychomotorické tempo, pozornost, deklarativní, epizodická paměť na nové události a tak dál.

K tomu zhoršování právě dochází přibližně po šedesátém roce věku a já si troufnu říct, a teď trošku spekuluju, že vlastně i to mohl být podklad pro to Ministerstvo zdravotnictví. Předpokládám, že je to orgán, který pracuje profesionálně, a že když tedy jakoby tu námitku, vlastně tu výhradu v rámci připomínkového řízení formuloval, tak předpokládám, že se opíral o názory vědců, a možná, že konkrétně i tady těchhle těch lidí, o kterých já mluvím, protože to skutečně je v jakémsi jakémsi úzkém souladu, že to říkají lidé, kteří se tomu věnují na vědecké bázi, a následně to tedy říká trošku jinými slovy Ministerstvo zdravotnictví, a tím pádem je v rozporu s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Našel jsem si i názor, který je volně dostupný na internetu v několika článcích, několika rozhovorech s paní doktorkou Boženou Juraškovou, což je předsedkyně Gerontologické a geriatrické společnosti, a ta v podstatě hovoří o tom, že zhoršování zdraví se netýká jenom lidí, kteří pracují v manuálních profesích, ale i v profesích, které vyžadují psychickou náročnost nebo psychickou pozornost, a prudce klesá jejich výkonnost v tomto konkrétním věku.

Takže já si kladu otázku, mluvil jsem o tom už v jedné z těch svých praktických poznámek, jestli je skutečně reálné očekávat od lidí nad 65 let, ale i mladších, jo, jak jsem říkal, věk odchodu do důchodu je už dneska v 64 letech a dvou měsících a věk dožití ve zdraví v průměru v 62 letech, jestli je opravdu realistické očekávat, že nám to prodlužování věku odchodu do důchodu skutečně přinese do státního rozpočtu ty kýžené finance, které potřebujeme.

Já bych si to v podstatě přál, aby to tak bylo, ale čísla, která nám tady představuje pan ministr a další, tak jsou v podstatě jakýmsi opravdu suchým konstruktérem, který počítá s nějakými matematickými, statistickými modely, ekonomickými modely, ale tak trošku zapomíná právě na to, že součástí vlastně těch modelů je člověk, lidé, kteří vlastně mají své nějaké limity výkonnostní, zdravotní, a že tyto modely v podstatě tady s tímto nepočítají, přestože jim to právě ti zdravotníci jakoby takhle poměrně explicitně jakoby říkají. A to si myslím, že je celkem vážná věc. A jak už jsem říkal tady také, obávám se toho, že lidé prostě v určitém věku budou, nebo v tom věku kolem těch 65 let a více budou odcházet před starobním důchodem, budou registrováni na Úřadu práce. Momentálně pořád ještě se jim to víceméně vyplatí, být tam rok, nebo dva, nebo dokonce tři od určitého věku, aniž by se jim ten důchod nesnížil, nebo budou odcházet na dlouhodobé nemocenské.

Já si totiž jinak neumím vysvětlit ani současný stav, proč má Česká republika jednu třetinu vlastně všech důchodů, které dneska jsou, a už je to věc, která trvá dlouho, ty předčasné důchody. Tento institut byl zaveden, tuším, někdy snad už v devadesátých letech, celkově se to nasbíralo na těch 30 %. A já bych chtěl prostě nějaké vysvětlení. Já jsem žádný výzkum na toto téma nečetl, ono to je asi možný trošku složité, ale myslím si, že by to šlo, abychom se dozvěděli skutečně jakoby příčinu toho, proč ti lidé odcházeli, a troufnu si říct hypotézu, že mnoho z nich skutečně odcházelo proto, že v tom zaměstnání, ve kterém byli, tak už se necítili komfortně, protože skutečně už přestávali zvládat své pracovní tempo. A to se odcházelo do starobních důchodů podstatně dříve, určitá kohorta těch lidí je, šla do to předčasného důchodu možná ještě před šedesátkou.

Takže tohle všechno mi v tom nehraje, a jakkoliv bych si i přál, aby prostě tohle jakoby vycházelo, aby ti lidé byli zdraví, aby prostě pracovali a byli šťastní jako i v pokročilém věku a plnili vlastně sociální účet, v uvozovkách sociální účet, tak se obávám, že právě na tyto limity vlastně narazíme, a stejně to nakonec nebude fungovat. Tak mimo jiné tedy si myslím, že to nebude fungovat i proto, že jak už tady bylo několikrát řečeno mými kolegy, tak hnutí ANO, pokud se dostane do vlády, tak má ambici, vše to tady probíráme, vše ne, tady tuto věc rozhodně, rozhodně zrušit. Ale týká se to samozřejmě i jiných parametrů, ale tady toto je ten nejdůležitější.

Já jsem si právě v souvislosti s tím, o čem tady už nějakou dobu hovořím, připravil vlastně svůj vlastní pozměňovací návrh, ke kterému se v podrobné rozpravě přihlásím. Je to návrh, který jsem ale samozřejmě zpracovával i s kolegy, takže to návrh nejen Igora Hendrycha, ale i Aleše Juchelky, Jany Pastuchové, Lenky Dražilové, Jany Hanzlíkové, Renaty Oulehlové, Miroslava Samaše, Andrey Babišové, a ten návrh je v podstatě velmi jednoduchý, protože v podstatě navrhuji vložit do § 19 a) písmene 2 nový odstavec c, písmeno c), tak aby mezi 65. rokem věku a skutečným odchodem do důchodu, v době, kdy jsem ho zpracovával, jsem netušil, že to bude z popudu asi pana ministra zastropováno na 67 letech, ale to na tom nehraje roli, aby vlastně ta doba mezi tím 65. rokem věku a skutečným odchodem do důchodu byla považována za dobu náhradní, v případě že to je pro toho člověka výhodnější. Podle toho, co je pro pojištěnce výhodnější, pouze tohoto časového úseku mezi 65. rokem a tím skutečným obchodem do důchodu.

Důvodem je to, že ano, pokud se to bude týkat nějakých dvou, možná čtyř měsíců, půl roku navíc, tak by se to nějak negativně, nemělo by se negativně projevit to, pokud člověk v tom věku už nebude schopen vykonávat tu svoji původní profesi, ve které pracoval, já nevím, nějakou dlouhou dobu a kariérně se v ní vypracoval, ale musel odejít právě z těch výkonnostních důvodů do nějakého méně placeného zaměstnání, tak aby ho to nepoškodilo, a to v případě nějaké delší doby, řekněme roku, dvou, už by se mohlo projevit.

Takže smyslem je v podstatě, aby se udělaly dva výpočty. Jeden, který v podstatě mu to vypočítá tak, jak se to vypočítává dosud u všech, a ten druhý by zohledňovalo tuto dobu, a ten který byl pro toho člověka výhodnější, pokud by zrovna v tom konkrétním období nad těch 65 let prostě měl nižší příjem, tak aby se mu počítala ta výhodnější varianta. To je smyslem vlastně mého návrhu, a v podstatě vychází to z toho, o čem jsem tady mluvil, že se opravdu obávám, že ti lidé ani nemusí končit všichni na úřadech práce, ani nemusí všichni utíkat do nemoci, ale skutečně jim můžou zaměstnavatelé říci: Prosím vás, bohužel už tady mám náhradu za vás, už tady je někdo jiný, kdo bude tu vaši práci dělat lépe, a můžete jít pracovat někam jinam i v rámci naší firmy, máme tady jiné pozice, ale mohou být třeba mnohem hůře placené. A ten člověk, pokud do toho důchodu ještě má, nevím, rok, dva, tři, tak mu nic jiného nezbyde, než aby pracoval. Je to tak. Takže na to cílí můj pozměňovací návrh, a vás požádám všechny potom v rámci podrobné rozpravy, až se k němu budu přihlašovat, o podporu. To je ode mě vše, děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu poslanci Hendrychovi. V tuto chvíli je v obecné rozpravě připraven pan poslanec Ladislav Okleštěk. Než se ujme slova, načtu omluvy. Od 18.00 hodin je omluven z pracovních důvodů pan poslanec Andrej Babiš, z pracovních důvodů od 17.00 hodin je omluven pan poslanec Josef Bělica, paní poslankyně Kamila Bláhová z pracovních důvodů od 14.00 do 15.30, ze zdravotních důvodů od 18.45 pan Jaroslav Dvořák, Věra Kovářová je omluvena od 21. hodiny z pracovních důvodů, David Pražák od 15.30 z pracovních důvodů, Helena Válková od 17.00 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Marek Výborný od 16.00 do 22.00 hodin z pracovních důvodů.

Vážený pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, také bych zmínil pár slov ke zmiňované důchodové reformě. Já tedy vůbec nemohu přistoupit na to, že jde o nějakou reformu, ale název tady tak zazněl, tak se jím budeme řídit. Vláda se rozhodla, že bude hlavně zhoršovat život důchodcům. Asi jste si vyhodnotili jako vláda, že nejsou důchodci vaši voliči, tak vám to tolik neublíží. Ale vláda se snaží zalepit podle mého rozpočet právě tou formou přes důchodce. Místo aby za důchodce pan ministr Jurečka bojoval, což by tak navenek mohlo alespoň vypadat, tak to vypadá, že chodí pořád s novými návrhy, jak důchodcům vzít peníze.

Za důchodce my bojujeme, dali jsme podnět k Ústavnímu soudu na tu krádež za bílého dne, na kterou si všichni dobře pamatujeme. Vládní koalice to nazývá jinak, já bych to viděl tak, jak jsem to pojmenoval. Nejde o důchodovou reformu, ale jenom o nějaké parametrické úpravy některých ukazatelů. Jejich výsledkem je, že penzisté přijdou řádově o tisíce korun.

Kdyby to mělo alespoň něco s důchodovou reformou společného, tak se tu bavíme teď o druhém a třetím pilíři. Ale my řešíme pořád jeden a ten samý první pilíř, a to navíc tak, že se to z velké části dotkne současných důchodců. Tady je třeba zmínit valorizaci. Vláda naopak první pilíř zásadně oslabuje a tím se řada důchodců dostane dle mého soudu pod hranici chudoby. Hlavní problém to neřeší, možná ho posouvá v čase. Vláda touto změnou hodila přes palubu mladší a střední generaci. A pan ministr Jurečka evidentně doufá, že ten problém za něj někdo vyřeší následně, že přijde někdo jiný a dá to do pořádku.

Důchody nejsou sociální dávka. To je třeba si uvědomovat. Protože jak se tak díváme na to, tak vláda k nim přesně takto přistupuje. Důchody jsou nárokové za to, že ti lidé tu pomáhali budovat ekonomiku, rozvíjeli zemi a odváděli peníze do státního rozpočtu. Důchodem jim za to má stát v podstatě poděkovat. Vrací jim to, co si v uvozovkách naspořili do toho státu. Dělat z důchodu dávku považuji za naprosto nedůstojné, nemorální. A hlavně to zase a znovu rozděluje společnost.

Další nesmysl je, že důchody jsou na dluh. Při stejné logice je na dluh jakýkoliv jiný výdaj státu - téměř všechno, když vezmeme armádu, zdravotnictví, ale i třeba každého poradce ministrů, kterých má tato vláda také požehnaně. Takže pokud pan ministr Jurečka a další straší občany, že nebude na důchody, neříká nám fakt daný přírodním zákonem. Pouze nám sděluje rozhodnutí jeho a zbylých členů vlády. Na důchody nejsou peníze... Teda, to je ticho. (V sále je výjimečně opravdu ticho.) To mně udělalo radost. Zřejmě sledujete něco v televizi. Ale pouze nám sdělujete tedy toto rozhodnutí a na důchody, že nejsou peníze, znamená, že na důchody nedáme peníze. A kolega Janulík už by chtěl přijít na řadu, ale ještě si počká. (Poslanec Janulík už netrpělivě podupává před řečnickým pultem.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Poprosím, abyste oslovoval poslance mým prostřednictvím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Já jsem ho neoslovil. Já jsem pouze konstatoval fakt, který se mi objevil před umpirem, takže se omlouvám.

Pan Jurečka a vláda nám říkají, že tento stát není nejen pro staré, ale už pomalu není ani pro mladé. Už dnes to, co lidé odvedou do systému, je daleko víc, než z něj čerpají. Je problém pana ministra a celé vlády, že s tím neumí efektivně naložit. Přitom kdyby se třeba podívali do zemí, které důchodovou reformu provedli, tak by cestu určitě snadno našli.

Měl bych tady ještě pár připomínek, ale jelikož jsem viděl skutečně tu neskutečnou touhu kolegy, tak mu uvolním mikrofon a vám poděkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji panu poslanci Ladislavu Oklešťkovi. Na řadě je pan poslanec Miloslav Janulík. Vážený pane poslanče, prosím, mikrofon je váš.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, vážený pane ministře, ani nevím, jak začít. Podívejte, mnohé bylo řečeno, mnohé tady ještě zopakuju. Ale jasná je mně jako v podstatě už důchodci ještě, jak bych řekl, nepraktikujícímu jedna věc, že jednak vy řešíte rovnicí z pravé strany. To je tady takový v posledních letech zvyk obecně nejen v hospodářství, v republice. Prostě vy si řeknete, tady nám zbývá nějaký budget, tady nám zbývají ty peníze, a my je musíme, tu rovnici řešíme z pravé strany, takže to musíme rozdělit mezi ty lidi, mezi které to máme rozdělit. A protože vám to nevychází, tak logicky přicházíte s něčím, čemu vy navíc vlastně říkáte "deformy", a to říkám: deforma důchodového systému. A samozřejmě k tomu používáte ty argumentace, které tady předřečníci moji říkali, že to je strašení, že zkolabuje ten systém.

Co to znamená? Jak si mám představit kolaps důchodového systému? Co to znamená? Pokud je průběžný, tak on vlastně nemůže zkolabovat. Nějaké důchody se vlastně budou pořád vyplácet, akorát prostě ne třeba v té výši, jak by lidi očekávali, jaké mají výměry. Ale ten kolaps nebude takový, že příštího prvního mně nepřijde důchod, protože já už se v podstatě považuju za důchodce. Jo? Takže to jsou protimluvy, to jsou sémantické nesmysly, které používáte. A samozřejmě že ten systém nějak funguje mnoho a mnoho desítek let.

A samozřejmě vtip je v tom, že my, co bychom tedy teď měli být jako na řadě a čerpat, tak jsme do toho systému jako průběžně krutě platili. A samozřejmě pak se vyskytli od devadesátých let lidi, jsou to třeba moji vrstevníci, kteří prostě když zjistili, stali se v uvozovkách podnikateli nebo óesvéčkaři, zjistili, že to sociální pojištění platit nemusí, tak ho přestali platit, ale logicky, protože je to typicky česká povaha, ta vychytralost, nebo jak to říct slušně, takže neplatili, neplatili, žili hujaja, tralala, nešetřili. A teď se potkávám s argumentací: no, ti darebáci, podívej, jaký mně dali důchod! Ale když jim řeknu: no, prosím tě, tys do toho společného jako nepřispíval, tak teď z něho prostě nemůžeš čerpat, takže ti vyměřili, co ti vyměřili, takže si nestěžuj. Ale paradoxně tihle lidi pak spadnou úplně jinam do toho sociálního systému a zase dostávají nějaké peníze. A nám, tedy těm, kteří jsme vždycky platili, protože nám nic jiného nezbývalo, tak to nepřipadá úplně tak spravedlivé. Jo? Takže... Ale to nechci se dostávat dál. To je potom záležitost celého sociálního systému.

Vy máte jednu smůlu. Za totáče, když jsme byli všichni za plotem, tak holt se muselo věřit tomu, co (nesrozumitelné) bylo předkládáno. Dneska nejsme za plotem. A když se podívám do toho Rakouska, protože to mám vzdušnou čarou 1 200 metrů do Rakouska, když se podívám do Rakouska a vidím průměr důchodů a procenta HDP, tak vás všecko usvědčuje ze lží. Protože jestli my dáváme 8,4 a průměr HDP a průměr Evropské unie je 12,6 - Rakušáci to mají ještě výrazně víc - tak to je důkaz toho, že to nějak fungovat může. Jim ten systém funguje. Taky mají problémy. Ale to znamená, že my bychom ty problémy měli mít tedy jako výrazně menší než oni. Čili proč tady ty vaše vznosné kecy o parametrickém posunování a tak? V podstatě je to jenom, jak říkám, to řešení z té pravé strany. O těch příjmech se vůbec nebavme. To jste si podřízli větev, na které všichni sedíme.

Moje otázka třeba zní: kdo vám na to dal právo? Tady nějaké pidistrany s jedním procentem? Vy vůbec nemáte právo na takovýto brutální zásah do života všech důchodců. Kdo vám dal to právo? To jako sorry, ale jako fakt na to nemáte právo! A to ještě z toho se jednou někdo bude zodpovídat, že prostě si osobuje věci, které ani diktátor by si nemohl dovolit.

Ale mně to opravdu vadí jako z principu, že jsem celý život pracoval. Já jsem celý život do toho systému odváděl poctivě mnoho, mnoho, mnoho. A teď prostě najednou mně řeknete, že jako moji rodiče v těch šedesáti prostě šli a bylo to, jaké to bylo, ale teď prostě mi řeknete, že půjdu, já nevím, v 67, nebo dokonce v 70. Teď jste se toho asi lekli, protože jste zjistili, že to je celé jako nefyziologické, že to je proti biologickým zákonům, že to je blbost, tak prostě z toho couváte, dáte to na 67. Mně je kolik? Kolik mně je? Když si představím, že já samozřejmě třeba možná pracovat budu, dá-li pánbůh.

Ale ještě je paradox tedy, že lidová strana jako čtvrté přikázání "cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi" - na to to tedy nevypadá, jako že by moc ctili otce svého a matku svou, když jim ani tu valorizací nechcete přiznat, protože vám to nevychází. Někde ji tedy přiznáte, někde ne.

Ale ten protimluv tkví taky v tom, že nemůžete těm lidem říct, že na ty důchody není, ale na jiné věci je. To tady říkala taky kolegyně. To je přece otázka toho, jak ten stát v uvozovkách ty zdroje alokuje. Takže na jedné straně máme prachy, já nevím, na to nebo ono, nechci to tady jako říkat, ale ty stíhačky třeba, to je prostě naprosto brutální, a důchodci teda, pro ně ty peníze nejsou. A na nějaké stíhačky teda peníze jsou. A znovu říkám, kdo vám na to dal právo? Kdyby se národ vyjádřil v referendu, že teda nechce důchody, že chce stíhačky, tak to je druhá věc.

A poslouchám to skoro od revoluce, že se musí udělat důchodová reforma, jsme to taky říkali, tak ale vždycky jsem slyšel, že se to musí udělat napříč politickým spektrem, aby na tom byla jasná shoda, protože vždycky je to jenom na čtyři roky, jak říkáme, muzikanti každému hrajou jenom chvilku, otázka, jak to bude po příštích volbách, a přece se to nemůže každé čtyři roky měnit. Takže proto se hledá ten průnik, ten konsenzus. Vy jste si zvykli poslední tři roky, že vládnete úplně sami. Sice se označujete za demokraty, ale chováte se naprosto nedemokraticky. Takže ten průnik žádný nemáte. My vám do toho chceme aspoň dát nějaké pozměňovací návrhy. Uvidíme, jak to vlastně celé dopadne. Dopadne to tak, že vy zas dáte deadline, odmáváte si to, dneska už to nebude stoosmička, ale stočtverka, o těch ani nemluvím, prostě si to tam zas jako dáte. Ale samozřejmě my jsme to už slíbili a proklamujeme, že vrátíme všecko. A já se na to těším, protože mě to taky... Sice to je střet zájmů, protože už jako důchodce budu taky brát ten, doufám, lepší důchod, ale je to takový ten maličký střet zájmů, protože je nás tady asi důchodců víc už. Ale já se těším na to, že opravdu ta příští Babišova vláda vrátí to, co vy berete. Protože říkám, je to jenom o tom - a vidím to dnes a denně, můžete se zaklínat, čím chcete, ale vy ty prachy prostě nevybíráte, tak je tam nemáte. A nedá se.

Vy nedokážete vůbec logicky zdůvodnit, a nikdo, že ten důchodový účet ještě relativně nedávno, já nevím, před pár lety byl na nule a teď je v něm taková díra. Tu chybu musíte hledat první u sebe, a ne u těch lidí. Dneska se podívám na Eurostat, že ten rozpočet nebo ten státní závěrečný účet, to byla bohapustá lež, takže tam máte díru jak vrata, a to jste neměli žádný covid a nic jiného, ale za toho covidu lidi ty prachy dostali, dneska je nemáme. A říkáte, že důchody neklesají. Jak to, že ne, když akumulovaná inflace byla 30 %? Všichni máme o třetinu menší peníze, všichni to na sobě cítíme a ještě teda budeme upravovat, parametricky upravovat důchody. Takže princip je v tom, že prostě se chce ušetřit na důchodech nebo na důchodcích, protože ti se nemůžou moc bránit, protože oni jsou zvyklí, je to ještě generace, která nemá nataženou ruku, nejsou to ti dojiči systému, jak jim říkáme, takže ti jsou zvyklí se postarat o sebe, a když řeknu paní v ordinaci, že by měla nárok na nějaké dávky, tak ona řekne, že prostě si nepůjde pro žádnou žebračenku, protože by se styděla, a radši tře bídu s nouzí a nějak to prostě přežije.

Takže já jenom si dovolím tady takové krátké expoze, znovu říkám - opakování je matka moudrosti. Většina zemí v unii a zejména ty vyspělé země světa prochází demografickými změnami. Ta míra porodnosti bohužel je taková, jaká je. Asi se to moc lepšit nebude, ale tady se vrátím k tomu, do dneška používáme ten termín Husákovy děti. A co byly Husákovy děti? No, to byla ekonomická stimulace. Daly se přídavky na děti. Já si to pamatuju, já jsem byl tehdy teenager. Zvedly se přídavky na děti a lidi prostě rodili a měli děti. A dneska já řeším pokles té porodnosti ve své gynekologické praxi a ty matky, já se jich ptám, proč nechtějí další dítě. Říkám, není to až tak problém těch prvorodiček, ty ještě jakžtakž, ale samozřejmě odkládají to zase na pozdější věk a tak, ale je to problém těch vícerodiček, protože druhé, třetí je prostě ekonomický luxus. Jednak ekonomický a druhá věc, když z tohoto místa premiér vykládá x měsíců, že jsme ve válce... A ty lidi to prostě děsí, říkají, když my jsme ve válce, tak já to radši odložím, oni to odkládají, pak je jim 40 a už to nejde. Takže to je prostě začarovaný kruh. Tady x čtvrtletí po sobě klesá spotřeba, já nevím, všecko možné, všecko špatně, ale pořád slyšíme, já si připadám jak ve špatném filmu před x lety, když všechno víme, jak to je, a večer nám to mainstream jako vysvětlí, že to je vlastně všechno OK a ti novináři nechápou, proč to všecko kryjou, v jaké bublině žijou, proč to, co to má, jaký to má celé konsenzus nebo komu to slouží. Ale lidem teda rozhodně ne.

No, takže ta populace bude stárnout. Když jsem začínal, dělal jsem na interně nebo i LDN a když se bavíme o tom, porovnávám to s tím Rakouskem, jak žije rakouský důchodce - a je to kousíček přes hranici, a jak žije náš důchodce, jak vypadají ty seniorheimy tam a jak vypadají naše LDN a senior v uvozovkách ty (?), prostě nepřeju to nikomu z vás, když potom tam na té cimře leží 12 důchodců, čumí do stropu, to je prostě strašné. Místo abychom se snažili, aby se tohle měnilo a zlepšovalo, tak vy teď tady tímto chcete, aby se to v podstatě ještě zhoršilo. Rakouský důchodce je velmi, velmi vítaný klient kdekoliv, protože má relativně hodně peněz a relativně málo času na to, aby je utratil. A tady prostě najednou z důchodců jsou paraziti, které jako někdo musí živit? Jako kde jste na tom byl? A říkám, vy nedodržujte ani čtvrté přikázání. Jak to teda je? Člověk se má postarat? Ten důchod je opravdu naprosto fatálně nedostačující. To je, jak říkávala moje stařenka, na život málo, na chcípnutí moc. To přece není smysl té společnosti a toho všeho.

A říkám, jako na jedné straně si musíme, tak jak v domácnosti, uvědomit, na co prachy máme, na co nemáme, to je povinnost se postarat o ty seniory a v tom případě si teda nemůžeme kupovat ty luxusní věci v uvozovkách, jako třeba ty bojové prostředky, protože já jsem to říkal, jako my vás zachráníme, kdybyste u toho měli chcípnout. To je ta filozofie. Koho budeme chránit? Jako my vymřeme, protože porodnost klesá, takže touto optikou... No když jsem to tady říkal premiérovi v interpelaci, tak mně 4,5 minuty odpovídal z těch pěti, že porodnost klesá, a těch 30 vteřin řekl, že to je problém všude. A nedozvěděl jsem se teda nic, jak tomu chcete zamezit. A to je právě to, že kdybychom tam dali ty ekonomické stimuly, tak, jak to dávají, nebudu jmenovat, ty okolní státy, tak jim to třeba taky klesá, ale zdaleka ne tolik. Takže už na to jako nemusíme vymýšlet vymyšlené, ale to teda nevím, jak to chcete. Za mě na to nemáte žádný gebír ani morální právo. Ta silná poválečná generace, ta odešla do důchodu, nás teď čeká teda odchod těch Husákových dětí, ale to samozřejmě má taky nějakou demografickou... Na tom demografickém stromu je to vidět, že ta výchylka v tom číslu plus taky pomine, takže ono se to potom změní. Ale jestli teda se něco zásadního neuděje, tak se to bude pořád ztenčovat a jako v uvozovkách s doplňováním migrací nebo imigrací se teda, jak je vidět v západní Evropě, nezačalo vůbec. Teď u nás neubylo obyvatel, protože nám samozřejmě přibyli z toho východu. Ale to je, jak to říct, v podstatě kanibalizace jednoho státu druhým, jo. Jako říct, že my teda přijmeme ty uprchlíky z toho východu a ten stát se tam jako vyprázdní? Nebo co to je? Máte pocit, že to je... Za mě to taky příliš jako slušné - nebo já nevím, jak to říct - není to úplně moc prohumánní. Takže bohužel jako je hrozné, a to už se ví dávno, že to, co je dobré pro jednotlivce, nemusí být dobré pro společnost, a co je dobré pro společnost, nemusí být dobré pro jednotlivce. Bohužel takový rozpor existuje a je už dávno popsaný, ale samozřejmě každému se to dobře mluví, pokud se to nedotkne jeho osobně. Tak to je.

Ten nepříznivý demografický vývoj je ale podle mě jedním z faktorů. Protože jak říkám, usvědčuje nás to, že v okolních státech, které jsou daleko, bych řekl, velkorysejší a chovají se ke svým seniorům a důchodcům dobře, tak to prostě nějakým způsobem funguje.

O taxonomii důchodových systémů nebudu mluvit, ale ty základní parametry známe. Prostě je financujeme průběžně, protože já platím tedy sociálku a z ní je to hrazeno. Samozřejmě předpokládám logicky, že systém funguje tak, že když přestanu platit to sociální, tak z toho systému budu čerpat, ale když se podívám, kolik platím sociální pojištění a kolik dostanu, tak je tam tedy výrazný nepoměr. Tak to je prostě celé nějaké divné. Teď víme všichni, kolik, jaké máme ty odvody. Teď se tedy bavíme hlavně o sociálním pojištění.

Běžného člověka vůbec nenapadne, že nejbohatší finanční "instituce" v euroatlantickém systému jsou většinou důchodové fondy, protože do nich ti lidé platí a ty peníze budou potřebovat za strašně dlouho. Čili oni mají zdroj velkých prostředků a takzvaně dlouhých peněz. Už to tady někdo říkal? Myslím, že nějaký Pirát říkal, že si kupují nějaké singapurské fondy v Česku a snaží se zhodnocovat prostředky, které do nich ti pracující, kteří si platí důchodové, chcete-li sociální pojištění, tak aby to zhodnocovali. U nás nic takového není. Funguje to úplně naopak, že my tedy to do toho systému platíme, ale ono díky inflaci - což je v podstatě takové to řízené okrádání obyvatel, to nic jiného není - se to naopak ztenčuje a vůbec to nefunguje. Je velmi podivné, že už je rok 2024 a my tady dodneška nic takového nemáme, protože se na tom nikdy nenašla nějaká shoda. Je to tedy divné, že jsme nebyli schopni takovouto věc, která v mnoha státech funguje, ani přenést k nám. To samozřejmě je, řekl bych, velmi podivné.

Podívejte, ono se moc nového už k tomu vymyslet nedá. Problém je v tom - za mě říkám - že vy na to nemáte žádný kredit, ani morální, ani jiný. Pokud nedojde k nějaké zásadní shodě, tak abyste jedním škrtnutím pera ovlivnili život tolika milionů lidí - i ten můj - tak já se na tom opravdu nechci nějak podílet. Říkám, my zkoušíme alespoň těmi pozměňovacími návrhy do toho nějakým způsobem pozitivně zasáhnout. Ale prostě musíte vědět, že pokud se nestane nějaký zázrak, tak my to změníme. Pokud dá pánbůh a voliči, tak za rok nebo za 13 měsíců od této doby tady budeme stát a budeme říkat, prosím vás, toto...

Nevím, jestli by pak nestálo za to, udělat nějaký jeden zákon, že všechno za poslední čtyři roky se musí smáznout, nevím. Ale toto se tak opravdu nechat nemůže, protože říct teď těm lidem průběžně, kteří se tady bavíte o těch, co je jim 40, kteří už třeba 20 trochu pracují s nějakou vidinou, a vy jim pořád, jak oslovit tu mrkvičku, řeknete. No, tak nebude to tolik, bude to ještě o něco víc. Teď jste tedy trošku couvli, ale pořád se bavíme o té střední délce dožití a že tedy my se dožijeme tak 61, 62, a pak už prostě nejsme moc zdraví, protože jak říkáme to staré latinské přísloví, že Ipsa sena morbus est - Samo stáří jest chorobou.

To, že jsme si tedy prodloužili délku života, tak akorát znamená, že samozřejmě dokážeme, ta medicína opravdu udělala obrovský pokrok, takže všichni berou statiny, antihypertenziva a tak, takže se ten život prodloužil. Ale říkám, otázka zní, v jaké kvalitě, protože když se spolu půjdeme podívat na ta gerontologická centra nebo na ty LDN a vidíme tam, jaká to je kvalita života, tak to je strašně tristní a smutný obraz, na rozdíl, říkám, od těch důchodců, kteří mají prostředky. Protože ono se to odvíjí od těch prostředků. Pokud ty prostředky totiž máte, tak si můžete dovolit třeba zůstávat v domácím prostředí výrazně déle, můžete trávit čas nějak jinak a ne opravdu jenom ležet na lůžku a dívat se do stropu. To je prostě strašně smutné.

Toto by měl být ten leitmotiv, který nás vede. Když už tedy chcete mermomocí na sílu úplně prosadit to, čemu říkám deforma, tak prostě najděte nebo zkuste alespoň s námi najít nějaký konsenzus tak, aby to nebylo jenom z té pravé strany řešené, že prostě nemáme na to peníze. My máme peníze, samozřejmě že máme peněz dost. Vždyť vám říkám, jestliže my dáváme 8,4 % HDP a to Rakousko třeba 14, tak to je obrovský nepoměr. Když si vezmete, co by to s těmi důchody udělalo v těchto číslech, tak by to bylo naprosto neuvěřitelné, jak by se ty důchody pohnuly a jak by se důchodcům výrazně snáz žilo.

Můžu vám říct, že když jsem si to hodil do kalkulačky a vypočítal jsem si svůj důchod, tak jsem nechtěl věřit vlastnímu oku. Říkal jsem si, to opravdu není možné, protože opravdu v tomto smyslu, kdybych třeba nějakou polovinu života to věděl a tu sociálku neplatil a prostě si peníze nechával pro sebe, tak jsem mohl mít krásné zajištěné stáří. Takto to při spolehnutí se "na ten stát a na ten systém" příliš radostně nevypadá. Myslím si, že k tomuto resumé dospívá většina čerstvých důchodců nebo těch, co tam máme odejít.

Já si pamatuji, že se státem vedl soudní spor i soudce, který odešel do důchodu a tomu ze dne na den příjem poklesl mnohonásobně, tak drasticky, že to pro něj a jeho blízké znamenalo v podstatě úplně ekonomické zmrzačení. Už je to nějaký pátek, myslím, že to je tak 10, 15 let. Já jsem to dokonce sledoval. Nevím už, jak to dopadlo. Otázka ale zní tedy, jestli to nechcete nějak přehodnotit. Protože opravdu ten konsensus vy tady na sílu protlačíte, ale životaschopné to nebude. To vám prostě garantuji.

Myslím si, že mnohé bylo řečeno, mnohé ještě řečeno bude. Já bych jenom z analýzy renomované firmy Deloitte řekl, že podle té analýzy - a to jsou opravdoví odborníci - se ukazuje, že náš současný důchodový systém je v zásadě udržitelný. Nicméně buď za cenu postupné devalvace poměru průměrného důchodu a průměrné mzdy, protože ono to klesá pod těch 40 % a tak dále, to víme. Kupní sílu důchodu jsme však schopni zachovat, neboť důchody jsou valorizovány. To je právě to, že oni tu analýzu dělali v době, než vy jste kvůli valorizaci vyhlásili tady legislativní nouzi, abyste vzali důchodcům peníze, které měli dostat, a s kterými už počítali.

Snaha o zachování tohoto poměru samozřejmě dostává důchodový systém do deficitu, ale vůbec se nebavíme třeba o zvýšení sazby důchodového pojistného. Jenomže tam je to zase problém ten, že to zdražuje cenu práce a tak dál a tak dál. Čili to je velmi obtížně řešitelné, ale jak říkám, musíme na tom najít nějakou shodu. Musí se prostě najít nějaký průnik tak, aby to, co přijmeme, bylo pevné, životaschopné a bylo to v podstatě na desítky let, aby to bylo i nadčasové tak, jak to dokázal svého času Bismarck, nebo kdo. Prostě to tak nadčasově vymyslet.

Tady samozřejmě oni uvádí znovu, že zvyšování věku odchodu do důchodu má fyzické limity. Nejde prostě říct číslo, protože každé povolání, každá práce, každý jedinec je unikátní a nezaměnitelný.

Samozřejmě důchodové fondy, fondové pilíře a tak dál. Nic z toho nemáme. Dneska jsme v podstatě jenom odkázáni na to, že tedy až nebudeme moci pracovat - nejde jenom o fyzické, ale i psychické limity, že člověk řekne, už to prostě fakt nejde a já si musím odpočinout - tak prostě to nebude řešitelné. Vy ignorujete úplně biologické zákonitosti, řešíte to jenom čísly, sprostá matematika a obyčejné kupecké počty. Když nám to nevychází, tak to zvedneme o rok, o dva, a bez jakékoliv návaznosti na nic. Garantuji vám, že to vám prostě nebude fungovat a nevydrží vám to. Tak to je asi tak všechno. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý večer vám přeji. Vystřídali jsme se v řízení schůze a máme tu dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Brázdil. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuju za slovo. Kolego, lékaři Janulíku, prostřednictvím pana předsedajícího, on to není konec. Pěkně jsi mluvil! Pěkně jsi mluvil o těch lidech, kteří dneska čekají na smrt, jak říkáš ležící, hledící do stropu a počítající tam nějaké praskliny. A vím o tom hodně, protože za těch 33 let jsem - teď víc, protože jezdím i jako koroner - ohledal pět tisíc mrtvých lidí. Je to hrozné. Nikomu to nepřeju. Ale to je jedna věc. Souvisí to s tím. Ale ta důležitější. Milošu, prostřednictvím předsedajícího, kde je ta podstata toho, že mladí lidé dneska nechtějí mít děti? Živočišný druh, který když má všechno - máme jídlo, máme se relativně dobře. Jak to, že mladí lidé dneska nechtějí vlastně vidět... Když i smyslem života, těžká otázka, co je smyslem života? Vtisknout se do genomu toho dítěte a jakoby v podstatě tu zůstat navždycky. Oni to necítí. A teď pseudo jakási důchodová reforma, která není reformou, vlastně ještě říká, ale vy ani stejně potom nebudete mít peníze, až to všecko odpracujete, tak vlastně vám se asi fakt neoplatí mít děti. To je jedna z těch věcí.

Ale kde je ta podstata toho? Mladí lidé, co? Jsou to sociální sítě? Nebo byli špatně vychováni námi? Nebo kde je ten problém, když se máme dobře? To je vlastně zborcení lidstva, jestliže nebudeme... A jak to, ale že lidé, kteří se nemají dobře, moje babička byla z devíti a měli hluboko do kapsy, a dokonce děcko vychovávalo děcko. Oni se navzájem pěstovali a neměli nic a jim to šlo a byli šťastní. Jasně, není to asi jenom o tom, ale je to i o těch důchodech. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Ano, konec. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další se přihlásil pan poslanec Zlínský s faktickou poznámkou. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já si dovolím také navázat na své předchozí vystupující, na kolegy lékaře, protože se k nim připojuji, k jejich názoru, a připadám si tady někdy jak volající na poušti, protože opakovaně jsem tady vystupoval a tvrdil jsem tady, že to, že vymíráme, je jedna z nejzásadnějších a nejdůležitějších věcí a nejvíc nebezpečných, které se dějí v naší společnosti. Ovšem není to nějakým způsobem akceptováno, co se týká nějakého celospolečenského narativu, téměř se o tom nemluví. A to, že máme tady problémy vlastně s tím...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás přeruším, dám vám pak čas navíc a poprosím kolegyně a kolegy, kteří chtějí diskutovat, aby své diskuse přesunuli k sálu a nechali vás v klidu vystoupit. Děkuji.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji. A to, že máme problémy s důchodovým pojištěním, je vlastně teprve začátek toho obrovského problému, který se tady děje, kdy stárne naše populace, a nejenom tím, že se dožíváme vyššího věku, ale hlavně tím, že vymíráme. Takže já bych tady zmínil na závěr, to, což tady pan kolega Brázdil správně vypíchl, proč naše děti odmítají mít děti. Já se obávám, že je to proto, že žijí v blahobytu. A já nechci být úplně, jak jsem tady už kdysi říkal, nihilistický, ale měli bychom se nad tím vážně zamyslet, co s tím dělat, protože pokud toto nezlomíme, tak dopadneme špatně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče, a nyní vystoupí pan poslanec Volný s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Dobrý den. Všem přeju hezký večer. Já chci reagovat na pana Brázdila i na pana předřečníka, vaším prostřednictvím. Pane kolego, dopadneme špatně. A kdo rád čte a nevadí mu tlusté knihy, tak ať si sežene, půjččí knihu kolaps společností od pana teď už kolegy Bárty, protože je senátor, a tam se to dočte. Prostě to je absolutně neodkladný konec takovýchto společností. On popisuje jak Egypt, tak římskou společnost, kde právě pro ten blahobyt a to, že ti lidé už nechtěli ani dělat, nechtěli se množit, tak postupně předznamenal a prostě skončili. Bylo to asi i v té Americe, v Jižní Americe Inkové. Prostě tam ty společnosti takhle šly pomalu nahoru, zdokonalovaly se, až se prostě zkazily v uvozovkách a takhle prudce spadly. Jak dřív přišli Hunové a přišly severské státy, Němci a vlastně zlikvidovali Egypt, zlikvidovali Řím, který byl neskutečně vyvinutý, bohužel mám strach, že to čeká i nás, pokud nedostaneme rozum samozřejmě a nezačneme to dělat trochu lépe a nebudeme se pořád zajímat jenom o Green Deal, ale půjdeme trochu do hloubky, tak dopadneme přesně jako ty vyspělé společnosti v naší historii. Tak se o toho poučme a přečtěme si zánik civilizací. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A znovu se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Zlínský. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo. Pane poslanče Volný, vaším prostřednictvím, pane předsedající, samozřejmě názory pana profesora Bárty znám a částečně nebo dosti z nich vycházím. A jestli si vzpomínám, tak on trochu od toho nihilismu ustupuje, protože tvrdí, že každá ta společnost, byť je ve fázi nějaké regrese, tak projde transformací a nějakým způsobem se přetvoří tak, aby prostě nastartovala vývoj vpřed ta společnost. Právě proto já se snažím tady vystupovat. Jinak kdyby podlehl úplné skepsi, že je všechno ztraceno, tak tady nemusím být a mohu položit i ten svůj poslanecký mandát.

Tak proto vyzývám, opět vyzývám všechny, abychom se nad tím zamysleli, jakým způsobem o tom budeme informovat, mluvit. Prostě každý by měl přispět nějakým nápadem, co s tím dělat, jak tu mladou generaci oslovit, a každý, když přiložíme aspoň trochu ruku k dílu, tak to můžeme nějakým způsobem aspoň částečně zbrzdit a pak nastartovat ten případný přerod a tu transformaci. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní se vracíme k obecné rozpravě. Další přihlášený je pan poslanec Stržínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Po výrazném osekání inflačních valorizací důchodů loni v červnu teď přichází další koaliční novela a vláda chce na důchodech ušetřit. Proto zavádí úpravu, rozumějme oddálení odchodu do důchodu. A já se ptám proč? V současné době naši starobní důchodci spotřebovávají 7,7 % hrubého domácího produktu. To je ale přece pořád výrazně méně než dnešní průměr Evropské unie. Kupříkladu Francie vydává 14,5 %, Itálie dokonce 15,9. O co jsou naši důchodci horší? Za co mají být trestáni? Méně pracovali? Já si myslím, že určitě ne. O spravedlivý hněv důchodců, těch současných, ale zejména těch budoucích, si tak vláda říká sama.

Naděje na dožití. To je taková mantra celé této údajné reformy. Nevíme, co bude zítra, ale víme přesně, co bude za 20 let. S věkem dožití nám podstatně zamával i covid.

A já se ptám, co jej ovlivní do budoucna. Sama důvodová zpráva uvádí, že důchodový věk současně nesmí poklesnout, pokud by přírůstek naděje na dožití byl záporný, důchodový věk se nemění. Návrh má prý vést k tomu, aby počet důchodců nadále nerostl. V důsledku realizace navrhovaného mechanismu zvyšování důchodového věku dojde údajně ke stabilizaci počtu starobních důchodců někde mezi 2,3 a 2,5 milionů. Oproti zachování současného stavu to kolem roku 2050 představuje zhruba o 600 000 starobních důchodců méně, říká důvodová zpráva. Bude tomu ale opravdu tak? Budou tito lidé opravdu schopni v takto vysokém věku pracovat? A to vše v době nástupu robotů a umělé inteligence. Na to jsem opravdu zvědavý. Delší doba dožití, i kdyby se věštby naplnily, přece neznamená delší možnost pracovat.

Vláda předkládá záměr zvednout věk odchodu do důchodu nad 65 let. Přitom ale víme, že průměrná délka dožití ve zdraví je 61,6 let. A co to znamená v praxi? Poslední roky v práci jsou pro řadu zaměstnanců před důchodem doprovázené nemocemi a čerpáním nemocenské. Půjdou z práce tedy rovnou do léčebny dlouhodobě nemocných? Obávám se, že nepůjdou, protože už dnes je tam totiž zoufalý nedostatek míst.

Jelikož řešíme problém především ekonomický a finanční, měla by přijít první na řadu ekonomická opatření. Stát by měl maximálně posílit příjmovou oblast a omezit oblast výdajovou. Mohl bych teď dlouho mluvit o jednotlivých možnostech, ale vyjmenuji namátkou alespoň ty zásadní. Mnohdy již o nich zde byla řeč. Tak tedy například stát by měl přitlačit a omezit šedou ekonomiku, která jej každoročně připraví o desítky miliard korun. Tady bych mohl opět zmínit naprosto nelogické, protisystémové a pro stát škodlivé zrušení zavedeného a fungujícího systému EET.

Stejně tak vláda přichází o desítky miliard kvůli nezvládnuté ekonomické politice v oblasti energií, což by ale bylo téma na samostatné vystoupení.

Finanční prostředky na pokrytí důchodového deficitu by vláda mohla naopak získat plněním svých vlastních předvolebních slibů, tedy například těch o snižování byrokratického aparátu, počtu úřadů a úředníků a dalších zbytných nákladů. I zde hovoříme o miliardách korun ročně, a tak by šlo pokračovat dále.

Namísto nelehkého hledání úspor ve správě státu ale tato vláda volí cestu sice jednodušší, ale život občanů zhoršující až devastující, a to zvyšování daňové zátěže, poplatků, snižování důchodů, zdražování energií a plateb s nimi spojenými.

Aby toho nebylo málo, přichází tato vláda nyní s plánem postupného zvyšování důchodového věku s odvoláním na ukazatel takzvané střední doby dožití, podle kterého umíráme později než naši předchůdci, jenomže tento statistický ukazatel málo vypovídá o tom, jak kvalitní život co do reálných aktivit, využití volného času, cestování, postarání se sám o sebe a tak dále stárnoucí občané nad 65 let věku vlastně vedou.

Dámy a pánové, z mnoha důvodů, z nichž některé jsem zmínil, vládní návrh novely zákona o důchodovém pojištění nepodpořím a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další poslanec, který bude pokračovat, bude pan poslanec Berkovec, který je přihlášen, a připraví se pan poslanec Hrnčíř. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Já vám děkuji. Přeji vám, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, příjemný podvečer, tedy v mezích možností.

Nejprve dovolte moji osobní zkušenost, která je velmi reálná, která se týká právě lidí v důchodovém věku nebo ještě starších seniorů. Já mám takovou, dejme tomu, adoptivní maminku, která si mě před lety adoptovala, nebo já ji, jednu paní ve Slaném, jmenuje se Maruška, tak já se snažím občas jí pomáhat a starat se o ni a věřte mi, že opravdu to je člověk, který žil šetrně, pracoval celý život. Neměla jednoduchý život a velmi šetrně hospodaří s důchodem, stará se o sebe, bydlí v domě s pečovatelskou službou. My máme ve Slaném velmi šikovný podnik, který se stará o městské energie, o městské teplo, ale i tenhle podnik je závislý na tom, kolik stojí energie na burze, takže samozřejmě, když došlo k tomu prudkému zvýšení cen energií, tak přišly některým našim občanům mnohatisícové doplatky. A když paní Maruška dostala taky takový doplatek 15 000, tak to pro ni znamenalo splátkový kalendář třeba na celý rok. Když jde k doktorovi a musí si vyzvednout léky za nějakých 1200, tak to je pro ni neřešitelný problém, protože tím pádem nemá na jídlo. Takže to je jenom moje krátká osobní zkušenost.

Já bych se chtěl teď věnovat jednak odchodu do důchodu, ale v nějakém věku, který je přiměřený zdravému dožití a také době důchodového pojištění.

Poměrně dlouhou dobu se o tom mluvilo, bylo to, pokud se nemýlím, také součástí programového prohlášení vlády o tom, že by se snížila doba důchodového pojištění z 35 let na 25. To ale už není aktuální. Nadále ovšem bude potřeba pro nárok na řádný starobní důchod získat alespoň 35 let pojištění, případně 30 let bez započítání náhradních dob. Pro předčasný důchod bude nutné podle novely získat o pět let více, to znamená 40 - 45 let, při zvažované variantě mírnějšího krácení důchodů při získání více let důchodového pojištění.

Současná právní úprava obsahuje speciální řešení pro pojištěnce, kteří sice nezískali celkem těch 35 let doby pojištění, ale získali k datu dosažení důchodového věku nebo pozdějšímu datu alespoň 30 let pojištění, jde-li o takzvané příspěvkové, tedy příspěvkové doby. Aktivní účast na pojištění alespoň 30 let. Ale také se mají měnit podmínky pro takzvaný odložený starobní důchod. To se týká důchodců, kteří nesplnili k datu dosažení důchodového věku tu potřebnou dobu důchodového pojištění. A tady může vzniknout nárok na starobní důchod, jestliže získali aspoň 20 let pojištění. To je ta kombinace příspěvkových a nepříspěvkových dob, anebo alespoň 15 let pojištění, jde-li tedy výlučně o příspěvkové doby. V takovém případě však nárok na starobní důchod nevzniká k datu dosažení toho důchodového věku, ale k pozdějšímu datu, nejdříve k datu dosažení důchodového věku navýšeného o pět let. Nově by se na zmírnění nečekalo pět let, jak je tomu nyní, ale mají stačit pouhé dva roky.

Kdyby to mělo s důchodovou reformou něco společného, teď se tu bavíme o druhém a třetím pilíři, ale my tu řešíme jen první pilíř, a to navíc tak, že se to z velké části dotkne už současných důchodců, tedy změna valorizací, a vláda naopak první pilíř zásadně oslabuje, a tím se řada důchodců dostane pod hranici chudoby. A už se taky dostává, to nakonec asi všichni vnímáme. Hlavní problém to neřeší, možná ho to posouvá v čase.

Vláda touhle změnou vlastně tak trochu hodila přes palubu nejen tu střední generaci, ale také tu mladší generaci. A vláda doufá, že se tenhle problém nějak vyřeší nebo že ho vyřeší někdo jiný.

Důchody a další věc, o které tady mluvili kolegové, že důchody vlastně nejsou žádná sociální dávka, i když současná vláda k nim takto přistupuje. Důchody jsou nárokové za to, že ti lidé pracovali, pomáhali budovat ekonomiku. Já nakonec jsem toho také svědkem, já jsem pracoval od 15 let, kdy jsem se vyučil knihtiskařem. A hrdě se k tomu dělnickému původu hlásím, stejně jako můj kolega Marek Novák. Tito lidé rozvíjeli tuhle zemi, stavěli tady jaderné elektrárny, které dneska vydělávají veliké peníze, a tím důchodem jim to stát v podstatě vrací, ten jejich aktivní život. A dělat z důchodu dávku je podle mě velmi nedůstojné, nemorální a rozděluje to společnost.

 

Další, já si troufám říci, nesmysl je, že důchody jsou na dluh. Při stejné logice je na dluh jakýkoliv jiný výdaj státu, tedy armáda, zdravotnictví, ale třeba i každý poradce ministrů této vlády je taky na dluh. Takže pokud takto strašíme naše občany, že nebude na důchody, tak to není fakt dané přírodním zákonem, ale pouze sdělujeme rozhodnutí členů vlády. Na důchody nejsou peníze, v překladu to znamená, že na důchody nedáme peníze. Vláda tím říká, že tento stát není nejen pro staré, ale už ani pro ty mladé nebo pro tu střední generaci. A už dnes to, co lidé odvedou do systému, je daleko víc, než z něj vyčerpají. A je to problém bohužel této vlády, že s tím neumí efektivně naložit. Přitom kdybychom se podívali do zemí, které důchodovou reformu provedly, tak by ta cesta se určitě našla.

A teď věk (odchodu) do důchodu. Mluví se o věku dožití. My mluvíme, že nebo my říkáme, že by to mělo být navázáno na věk dožití ve zdraví nebo v relativním zdraví. V tom našem industriálním prostředí to je sice často skloňovaná veličina, ale ta realita je trochu jiná. Zkoumá se to dotazníkovým šetřením. Spousta lidí jde do předčasných důchodů, protože jednoduše nemůže fyzicky pokračovat v té manuální práci. Vezměte si horníky, oceláře a další takové rizikové provozy. Zásadně chybí systém rekvalifikací, systém změny u těch prací, které jsou náročné, a u těch, které jsou méně náročné. A veškeré tyhle programy by měl dělat Úřad práce, kdy by měl podchytit jednotlivé ty pracovníky a nabídnout jim změnu zaměstnání.

Úřady práce se hlavně tedy (kvůli) Drábkově reformě a díky TOPce staly výplatnicí sociálních dávek, místo aby se řešily nové výzvy, rekvalifikace, výzvy, které se týkají pracovního trhu a zaměstnanosti. Ta motivace posouvání věku odchodu do důchodu v tom, co chce nastavit tato vláda, je finanční, pouze finanční. Mně se zdá, že nechtějí vylepšit systém, ale jenom tu finanční bilanci.

Ještě je potřeba připomenout, že se vychází z dat, která jsme měli k dispozici ještě z roku 1989, kdy do důchodu odcházeli lidé mladší 60 let. Ovšem to je jenom přechodná situace, která se změní. Děkuji za vaši vzácnou pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkujeme a s faktickou poznámkou vystoupí pan vicepremiér Jurečka. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já bych chtěl znovu zopakovat, pokud jsou tady tvrzení, která vkládají do úst vládním koaličním politikům něco o tom, že říkáme, že na někoho nebo něco nejsou peníze, tak je prosím citujte. To by bylo úplně super, abychom to opravdu tady říkali, ty věci tak jak jsou a nezkreslovali si je vzájemně.

Ale teď poznámka k tomu, co zaznělo v závěru. Já tady pana kolegu opravdu jako zvu srdečně, i ostatní kolegyně, kolegy. Můžeme udělat setkání na úřadech práce s novým vedením, panem generálním ředitelem Danem Kryštofem. My (s) tím týmem krajských ředitelů i s týmem lidí, kteří dělají agendu zaměstnanosti, my vám rádi ukážeme za poslední rok, jak jsme dramaticky změnili přístup Úřadu práce právě k té agendě aktivní politiky zaměstnanosti, rekvalifikací. Máme dneska skoro třicet tisíc lidí, kteří jsou rekvalifikováni opravdu na velmi kvalitní, vysoké úrovni.

Běží nám teď pan kolega poslanec. Já bych poprosil (nesrozumitelné) na vás s dovolením, protože reaguju v technické. Tak máme tam dneska opravdu velmi kvalitní projekty na rekvalifikace, soustředíme se nejenom na lidi, kteří práci ztratili, ale na lidi, kteří jsou právě v oborech, kde ta práce v těch příštích letech projde buďto výraznou změnou z hlediska kompetencí na tu danou pozici, případně na obory, které nám postupně budou zanikat. Ta digitalizace, umělá inteligence, robotizace, samozřejmě výrazně ten trh práce ovlivňují a my na to reagujeme. To znamená, opravdu ta kvalita práce s tím klientem se fakt mění. Tak já to tady říkám proto, že se zastávám toho úřadu i těch lidí, kteří to dělají, protože se fakt jako hodně věcí za ty dva roky posunulo. Neříkám to kvůli sobě, říkám to kvůli těm lidem a kvůli té kvalitě práce. Takže jestli chcete vidět více, tak fakt velmi rád - a teď to myslím bez jakékoliv ironie, bez čehokoliv - to zprostředkuji, to setkání s těmito lidmi. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A dostáváme se k obecné rozpravě. Vystoupí pan poslanec Hrnčíř. Než dorazí k pultíku, načtu jednu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Balaštíková do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte i mně, abych se vyjádřil k předložené takzvané důchodové reformě. Když jsem letos na jaře vládní návrh důchodové reformy pojmenoval jako Jurečkovo zvednutí věkové hranice odchodu do důchodu, takže se důchodu málokdo dožije, bylo to míněno spíše jako výtka, nikoliv jako návod k použití. Bohužel vaše dno má ještě suterén, jak se ukázalo nyní. Zatímco původní návrh, ať byl jakkoliv špatný, obsahoval alespoň pravidlo nějakého, i když imaginárního zastropování, kdy věk odchodu do penze se měl řídit podle naděje dožití, nyní tato poslední záchranná brzda vypadla. Již minule jsem přitom připomínal, že nikoliv naděje na dožití, ale naděje na dožití ve zdraví by měla být tím rozhodujícím ukazatelem pro správné stanovení věkové hranice odchodu do důchodu, a že zatímco věková hranice naděje na dožití pomalu roste, tak průměrná naděje na dožití ve zdraví se podle lékařů zkracuje. U žen je to pouze cirka 64 let, u mužů dokonce jen 62 let a tento věk neustále klesá.

Proč to nyní opakuji? Aby se ukázalo, jak amorální a asociální váš návrh vlastně je. Celá konstrukce, kterou jste dosud tak velmi hájili, se úplně rozpadla. Vypadlo pravidlo, že člověk by měl v důchodu trávit cirka jednu čtvrtinu života, což měla zajistit provázanost odchodu do penze s růstem nebo naopak zpomalováním růstu věkové hranice naděje na dožití. Hájíte se zde tím, že je povinností Ministerstva práce a sociálních věcí každých pět let předkládat zprávu o vývoji demografického systému, avšak již nedodáte, že jste zároveň vypustili povinnost vlády na ni reagovat a důchodový věk podle ní upravit.

Chci znovu upozornit, že už jen samotný návrh na růst věkové hranice odchodu do důchodu nad 65 let věku je špatný sám o sobě, neboť nereflektuje průměrnou naději na dožití ve zdraví, která je skutečným ukazatelem práceschopnosti v seniorském věku. Nicméně vy nejenže na zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu nad 65 let věku trváte, když jste zároveň vyškrtli všechny mechanismy, které by toto zvyšování mohly zastavit, nebo alespoň zpomalit. Váš nejnovější návrh důchodové reformy tedy zní, že věk odchodu do penze po dovršení hranice 65 let poroste o měsíc každý rok bez ohledu na dobu dožití, tedy bez omezení.

To musí znít pro všechny mladé, kteří zrovna vstoupili do práce, úplně báječně. Jednoduše řečeno, váš návrh jim garantuje, že budou pracovat až do smrti. Vyplácení důchodů jste vyřešili tím, že pracující půjdou z práce přímo do rakve. Vím, že to zní hrozně, ale ještě horší je tento váš asociální návrh. Nelze se tím vyhnout novému fenoménu, kdy společně s růstem věku odchodu do penze poroste i počet osob, které, ač podle tabulek stále ještě v produktivním věku, nebudou práci zdravotně zvládat a budou zatěžovat sociální systém, ať už ve formě příjemců dávek v nezaměstnanosti, nebo jako příjemci dávky nemocenské. Stát se péčí o tyto osoby tedy nevyhne. To vám mohu garantovat. Jenže místo toho, aby si tito lidé v klidu užívali zaslouženého důchodu, budou nemocní nebo vystresovaní, vyhořelí a nešťastní při marném hledání práce, kterou jim jejich věk ještě umožní vykonávat.

Je mi z toho osobně velmi špatně a rád bych, kolegové z vládní koalice, věděl, jak se poté, co pro tento hnus zvednete ruku, budete moci na sebe ještě podívat do zrcadla. Já s tím samozřejmě zcela zásadně a bytostně nesouhlasím. Vaši snahu zároveň důchody opět snižovat okomentuji již jen velmi stručně. Upozorňuji na snahu odebrat takzvané výchovné, tedy bonus ve výši 500 korun měsíčně za každé vychované dítě. Ten by měl nahradit takzvaný rodinný vyměřovací základ, který ale může přinést menší zvýšení důchodu než stávajících 500 korun. S tím samozřejmě nesouhlasím. Nesouhlasím ani se zákazem valorizace zásluhové složky předčasných důchodů nebo zkrácením předčasných důchodů všech, kteří odpracovali 45 let. Všechna tato vámi navrhovaná opatření mají za cíl odrat z kůže důchodce, jen abyste ušetřené peníze mohli vyházet za předražené nákupy vojenské techniky nebo za cizí války.

Ochrana zájmu vlastní země a jejich občanů je vám úplně lhostejná. S tím prostě nebudu a ani nemohu nikdy souhlasit. Přeji pěkný večer.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky, s první vystoupí paní poslankyně Adámková, připraví se pan ministr Jurečka. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, již několik mých předřečníků tady zmínilo velmi důležitou věc a musím říct, že je tak důležitá, že si myslím, že bychom měli slyšet odpověď. Je pravda, že věk odchodu do důchodu se různě zvyšuje. Já jenom doufám, že není toto zastírací manévr, protože známe také jednu zemi na východě Asie, kde se dostali k 82 letům, tak to doufám, že tam se nedostaneme.

Ale můj dotaz je jiný. Vycházejme z doby dožití, která se tu tak promiskuje, promítá. Tento pojem nebudu dlouze vysvětlovat, protože pak se k tomu vrátím ve svém příspěvku. Ale vycházím ze Zdravotnické ročenky České republiky, kde údaje zpracovává Ústav zdravotnické informační statistiky, a vycházím jenom z těch vydaných, čili ne z té, která ještě není vydaná, a tam třeba ta poslední má věk dožití snížený. V tom případě se chci zeptat, jak budeme zpětně ty lidi dávat později, nebo dříve do důchodu. To mi není úplně jasné, protože vycházíte z jakéhosi čísla. Není jasné z jakého roku, jaká predikce, jak to tam bude, jaká je tam směrodatná odchylka.

A já se chci zeptat, když by došlo ke snížení věku dožití, protože vy jste hovořili o tom, že tedy jedna třetina života by měla být prožita, řekněme, v tom odpočinku, někde se hovořilo o 21 letech. A já se ptám proto, že už jsme tady zažili zákony, kdy vláda si dává sama sobě komplexní pozměňovací návrhy. Tak jestli tady bychom se s tím nesetkali, protože se může stát, že dojde náhle ke snížení věku dožití, tak v tom případě se s tím, prosím pěkně, vypořádáte jak? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan vicepremiér Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak já bych poprosil, je škoda, že se tady neposloucháme, já jsem v tom svém úvodním vystoupení říkal některé zásadní změny, které tady jsou, jsou obsahem pozměňovacího návrhu, A kolega Hrnčíř tady přijde a přečte projev, který byl evidentně napsán před tím, než tato schůze začala, protože tady žádné výchovné se neruší. Já jsem speciálně popisoval to, že tady bude jasně stanoveno, že výchovné zůstává. Rodinný vyměřovací základ bude vedle toho nabíhat, vždy se vypočte jedna i druhá částka. A pan kolega Hrnčíř neposlouchá, protože tady s ním hovoří teď paní předsedkyně Alena Schillerová, tak já to dopovím. Zůstává vždycky ta z těch částek, která bude pro toho daného člověka výhodnější. To znamená, to ocenění tam je naprosto jednoznačné.

Pokud jde o otázku nastavení té hranice, tak ta je vlastně teď nastavena tak, že se bude, tak jako je to dnes, celých 30 let je tady nastaveno posunování té hranice podle jednotlivých ročníků narození, tak my na to vlastně navážeme a bude to po jednom měsíci. To znamená, ten parametr, který tady byl předtím tak diskutován hodně v první čtení, tam už v ten okamžik nebude. Bude tam pro každý populační ročník narození o jeden měsíc. Dosáhneme toho věku, o kterém tady dneska také byla zmínka, těch 67 let v roce 2056. To, znamená, teď jsme se posunuli za ty poslední roky, za těch 30 let také výrazně. To znamená, v roce 1990 byl věk odchodu do důchodu u mužů 60 let, 2002 to bylo 61 let, 2009 62 let, 2016 63 let, 2023 64 let a teď dospějeme na hranici 65 let. To znamená, vidíme tady ten posun za těch 30 let, ten posun je tady v zásadě o tři roky a my na ně vlastně prakticky plynule navazujeme, ale se zpomalením, protože teď to bylo v zásadě o dva měsíce mezi populačním ročníkem. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nicméně máme tady další faktické poznámky. Jako první vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Berkovec, připraví se pan poslanec Hrnčíř. Tak, pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Dovolte, abych reagoval na váženou kolegyni paní profesorku Adámkovou a také na váženého pana ministra Jurečku. Víte, já jsem měl to štěstí, že tím, že jsem dělal - že jsem vyrostl v nějakém kontextu průmyslových měst, jako je Kladno, kde jsem pracoval osm let jako výtvarník, že jsem dělal extrémní žurnalistiku, tak jsem poznal opravdu zblízka práci lidí této generace, tedy mojí generace, dejme tomu. A vnímám to podobně. Byl jsem v horkých provozech na hutích na Kladně, ve Dříni, ve slánské baterii, na Černidle, na dně kilometrové jámy dolů, v horkých provozech. A myslím, že ty lidi znám, To jsou chlapi, kteří jsou hrdí na svoji profesi, na to, že celý život pracovali, a teď promiňte, že použiju hovorový výraz, ale beru to i částečně podle sebe. Ty lidi, i kdyby ryli držkou v zemi, tak nepůjdou někde žebronit o nějaké podpory a budou se stydět jít i na ten rekvalifikační kurz. Tak to prostě je. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, pan poslanec Hrnčíř bude následovat s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Tak, děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já bych tady chtěl zareagovat na slova pana ministra Jurečky, že jsem ten projev měl k vládnímu návrhu zákona, který už neplatí. Tak já jenom chci říct, jak tady pracuje tato vláda a pan ministr. Takže - důchodová reforma, která má platit na desítky let, a je to zásadní věc, která by měla překonat volební období, tak byla pečlivě připravovaná prý, vládou schválena před několika měsíci, někdy v květnu. A ty parametry, které vlastně překopávají ten vládní návrh podle toho, jak pan ministr tady říkal, tak byly vloženy dneska. Dnes, v den projednávání v 15 hodin 22 minut, další v 16 hodin18 minut, v 16 hodin 20 minut, 21 minut, 23, 24 a 25. Tak podle vás - tohle je ta kvalitní práce vlády? To je ten výsledek? Za co mě kritizujete! Styďte se! (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Adámková s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, mě to vysvětlení neuspokojilo, pane ministře, protože vy jste tady řekl, že tedy odchod k šedesátému (?) - a já tomu rozumím, že se zvyšují odchody do důchodu, s tím problém není. Mně tedy stále schází ta pravda, kterou byste měli říct občanům. Protože já jsem tady upozornila na to, že ve vydaných ročenkách, prosím, nehovořím o těch, které máme k dispozici a nejsou k dispozici běžné populaci, došlo opravdu před dvěma lety ke snížení průměrné doby dožití, a to znamená, že tedy ten muž, který vyšel v 67. letech, má zhruba 10 let na důchod. No, to potom není tedy třetina života ani náhodou, a je to jenom aritmetika základní školy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, vracíme se do obecné rozpravy. Paní poslankyně Ožanová má slovo. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, můj proslov nebude nijak dlouhý, bude spíše ukázkou toho, co si myslím, že by bylo vhodné, a připomenutím některých věcí.

Důchodci se stali významnou skupinou zajímající vládní koalici. Fialova vláda dokonce loni hospodařila s větším schodkem než ta Babišova v roce 2020, tedy v prvním roce covidové pandemie. Vyplývá to z dat, která ve středu zveřejnil Český statistický úřad na základě konzultace s Eurostatem v rámci takzvané notifikace. Takže na kom chce nejvíce vláda ušetřit? Na sobě? Ne. Na důchodcích. Ti se nedokáží tak intenzivně bránit jako mladší populace.

Chápala bych snahy o zásahy do důchodů poté, co byste se pokusili vypořádat například ze zneužíváním dávek. Vím, že pan ministr se o to snaží, že něco připravuje, je to v médiích, ale není to tady na plénu Sněmovny. Tady se neustále zabýváme důchodci. (Poznámka z okolí.) Zatím už prošli jednou důchodci, teď zase. Myslíte, pane ministře - děkuju, pan ministr mi tady napovídá, že to je něco před prvním čtením - , že to stihneme konce volebního období? Jako první jste dali tisky, kde se zabýváte, jak zatočit s důchodci. Takže promiňte mi, je to tak. A s tím se nedá nic dělat.

Já si dovolím podělit se o zážitek z minulého týdne. Byla jsem velmi překvapena, týká se to svým způsobem zneužívání dávek, když jsem jela v tramvaji tady v Praze, protože předpokládám, že v Ostravě bych se asi k takové konverzaci nedostala, kde mladá slečna vyprávěla svým přátelům, že má plat těch 50 000 a že si řekla, že chce ať jí stát, pomůže s náklady na bydlení, a že tedy vtipně - že jí tedy odsouhlasili 58 korun, tak se tam čílila. Víte, že zvláštní je to, že někdo, kdo bere 50 000, vůbec podá takovou žádost! To znamená, něco je špatně, to, že se slečna ani nestyděla, to bylo také špatně.

Domnívám se, že by bylo vhodné to nějak nastavit. Já, prosím vás, chápu jednu věc. Nesmíme s vaničkou vylít dítě. Jsou lidé, kteří skutečně potřebují pomoc. Na tyto má být cílené. Ne na ty, kdo si zneužívají a dělají z toho srandu, a samoživitelka, ta ne samoživitelka, samostatná osoba s padesátitisícovým platem, si dokonce dovolí žádat o příplatek na bydlení. Prosím vás, to mi přijde hodně absurdní. To nemluvím o té částce, protože těch 58 korun je pro některou rodinu taky denní příděl na jídlo. Takže slečně se to možná zdá vtipné, některým jiným rodinám by se to tak vtipné nezdálo. Takže pomoc státu má být určena těm, kdo ji skutečně potřebují, a ne parazitujícím osobám či osobám s vysokými výdělky. Takže kdyby toto bylo dřív, pane ministře, tak samozřejmě potom bych chápala. Nepodařilo se nám srazit náklady. Tak teď se přesouváme třeba bohužel i k těm důchodcům.

Mám tady další kapitolku, druhou, já mám pouze tři kapitolky, kterou mám nazvanou 50 plus. Já už jsem se trošku o tom zmiňovala v prvním čtení. Původně jste neměli zastropovaný věk do důchodu s tím, že se věk mohl zvyšovat tak, jak se vám zachtělo měsíce, měsíc tam, že by se při dovršení 50 let dozvěděl člověk, v kolika teda půjde do důchodu, přičemž to šlo i přes 70 let.

Ano, pozměňovací návrh, asi byla velká diskuze, asi přece jenom, tak teď už tam máte 67. Ovšem nevíme ještě, jestli ten pozměňovací návrh projde, protože v původním návrhu zákona to samozřejmě není a je tam vlastně neomezené zvyšování věku do důchodu. Nechápu, co vás k tomu vedlo. Ale k tématu 50 plus. Zkoušeli jste se někdo podívat, jak to vypadá na trhu práce u osob 50 plus? Kolegyně, která pracuje tady ve Sněmovně, v určité pozici, mi to říkala, když se snažila najít zaměstnání. Posílala životopisy, poctivě vypisovala ročník narození, datum narození, nikdy nic. Tak jednou udělala jednu věc, že nenapsala, kdy se narodila. Najednou bylo by to výhodné, jste skvělá, počítáme s vámi, no a kdy jste se narodila? Potřebujeme to. Hm, tak my se vám ještě ozveme. Přestože ji chtěli vzít, zjistili, že je stará, tak už ji nevzali.

Jak si myslíte, že takoví lidé potom 60 plus, jaké oni mají šanci na trhu práce? Žádné, skoro žádné. Nikdo je nebude chtít vzít, protože zaměstnavatelé prostě nechtějí ani lidi 50 plus. Ono je to velmi složité a na tuto generaci málo myslíme. Je to chyba i těch zaměstnavatelů, protože si neuvědomují, že ty životní zkušenosti a schopnosti, co jim jsou schopni nabídnout v kombinaci s tím, že mají třeba ve firmách i mladší generaci, mohou přinést větší zisk, než když mám jenom jednostranně zaměřený kolektiv.

A teď k poslední kapitolce. Já jsem říkala, že nebudu dlouho zdržovat. Důchody na dluh. Ano. Budu opakovat část svých postřehů z prvního čtení, ale opakování je matka moudrosti. V prvním čtení tady kolega Michálek s kolegyní Richterovou uváděli počty pracujících na jednoho seniora. Já už jsem se tehdy docela čílila, že jsem říkala, že se nikde neuvádí počty pracujících na jednoho dlouhodobě nezaměstnaného zdravého muže či ženu ve věku, dejme tomu 40 let. Pokud se jedná o důchody pro zdravotně postižené sirotky, je zcela na místě solidarita. Určitě snad ani vy nemůžete říci, že jejich důchody jsou na dluh. Víte, co dělali další osoby mající nárok na důchod? Pracovali, odváděli peníze na důchodové sociální pojištění, prokazovali solidaritu. Ale vy jdete tou lehčí cestou, poštváváte mladou generaci proti svým rodičům namísto toho, abyste řešili opravdu velký problém, a uznávám hůře řešitelný problém, a to je zvyk, který se v mnoha rodinách i dědí, a to je žít ze sociálních dávek, a nepracovat.

Už vám někdo, kolegové, do očí řekl však pracuji, ať můžu dostat dávky? Pokud ne, tak u nás je to docela běžné, že se tohleto říká do očí. Zdraví lidé bez fyzických handicapů, kteří znají náš sociální systém, s nadsázkou snad lépe než ministerští úředníci nepracují a jen žijí z dávek a tomuto životnímu umění učí i své děti. Důchody jsou na dluh, ale dávky pro zdravé lidi na sezení doma na dluh nejsou. Domnívám se, že tady by se daly najít úspory. Uznávám, je jednodušší donutit déle pracovat lidi, kteří pracovali celý život, než donutit pracovat lidi, jejichž životním cílem je nepracovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní faktická poznámka pana ministra. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já teď opravdu reaguju velmi rád na paní kolegyni Ožanovou. Protože vlastně to, co ona říkala ve většině svého vystoupení, tak je obsaženo v návrhu revize dávek, což je vlastně nový zákon, který vláda schválila 18. září. Od minulého pondělí od 23. 9. to máme jako poslanci v systému, můžete se na to podívat pod sněmovním dokumentem číslo 779 a 800 . To už jsou čísla těchto dokumentů. A je tam vlastně opravdu jasně zacíleno na to, aby za prvé, ten, kdo může pracovat, je v produktivním věku a nebude pracovat, tak ho odstříhneme od dávek, to v té revizi dávek je.

A naopak toho, kdo se snaží, i když má třeba ten nižší příjem, tak toho motivujeme tím pracovním bonusem a jasně tam říkáme, že prostě chceme aby byly(?) normální funkční vzory. Prostě ten, kdo má pracovat, a uvidíme, (?) že pracuje, ať rodič posílá dítě do školy, a za to ten systém po té revizi bude toho člověka oceňovat, bude ho k tomu motivovat, stejně jako odstraňujeme ty body zlomu. Takže jako i ten rozhovor, který jste tady citovala z té tramvaje, ten skončí, ten nebude možný. Včetně toho, že tam máme řešení problematiky byznysu s chudobou, nastavení nějakých minimálních standardů pro to ubytování.

To, co tady jako opravdu dlouhý roky, já si pamatuju ještě to minulé, i to předchozí období jsme diskutovali, že prostě nemáme nastaveno, že nám to prostě nefunguje motivačně, že je pro lidi lepší být doma na dávkách, nesnažit se, nedělat, tak to v té revizi dávek, tohle jsme fakt chystali rok a půl, a je k tomu extrémně dobrá jako analýza dopadů, protože jsme to počítali na víc jak 300 tisících modelových konkrétních situacích těch lidí, protože je máme v databázi, tak jsme počítali, jak ten systém správně nastavit, aby se správně choval, a to tam je zhmotněno.

Takže že já se budu těšit, máme to před prvním čtením, myslím, že teďka v říjnu na to první čtení dojde, takže můžeme o tom vést debatu a hledat ještě nějaké třeba podněty, které máte i vy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Ožanová bude pokračovat s faktickou poznámkou, prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, pane ministře. Já vím, že jste hodně v médiích i o tom mluvil, ale mně vadí jedna věc. Proč jste toto neudělali dřív před těmi takzvanými změnami těch důchodů? Proč ne? Napřed toto? Tam by to bylo úplně jednoznačné a tam si myslím, že i ta diskuze tady bude vypadat úplně jinak, protože je v zájmu nás všech, aby vlastně ti, co potřebují, dostali tu pomoc, a ti, co jí nepotřebují a pouze zneužívají systém, prostě o ty peníze přišli.

Ale proč teď hned na ty důchodce? Proč jste nezměnili to pořadí? To je ten problém, protože důchodci jsou jednodušší, je to jednodušší, jsou to pouze parametrické změny. Neříkejme, že ne. Váš původní návrh bylo, s prominutím až po 70 let. A já nevím, já jsem říkala dítěti, ať se odstěhuje, ať jde někam, kde se do toho důchodu dožije. Dokonce jeden z vašich kolegů to docela řekl, když už se toho důchodu dožijí. Ta diskuze byla intenzivnější při tom prvním čtení.

Není tak intenzivní právě kvůli tomu pozměňovacímu návrhu, kterým už to takzvaně chcete zastropovat na 67, ale tehdy jste to v tom návrhu neměli vůbec zastropováno, proto ta diskuze byla výraznější. Ano. Ale proč jste nepřehodili to pořadí? Takhle to vypadá, že jdete tou jednodušší cestou po těch zranitelnějších, a tohle jste si nechali až nakonec, jako na konec volebního období na to, kdy není jisté, že se ty zákony stihnou projednat, protože všechno, co jde ke konci volebního období, bývá problematické, byly dobré věci i v minulém volebním období a prostě jsme je nestihli, i ty věci, na kterých by byla politická shoda koalice s opozicí tehdejší. I to se prostě někdy nestihne. A to je mi líto. Pokud je to tak, jak říkáte, jsou tam ty parametry, chcete změnit to, co jste tady uvedl, za mě ano. Ale proč jste to nedali dřív?

 

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Mašek. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Také k panu ministrovi. Ona mě to teda vzala už kolegyně Ožanová, ale pane ministře, vy jste měli začít tou revizí těch dávek. Vždyť to je jeden ze zdrojů, kde byste získali finance i pro financování nebo doplnění toho důchodového účtu. Tady není o čem mluvit. A bavili jsme se tady o tom, že těch zdrojů mohlo být víc. Bylo to toto zmíněné EET, je to řada zdrojů, a vy jste vůbec k těm parametrickým změnám nemuseli přistoupit. Takže můj dotaz je stejný jako u kolegyně Ožanové jednoznačně, proč jste nepředřadili právě ty parametrické změny čerpání dávek. Ono by to řadu lidí z domu zvedlo, aby chodili do práce.

A ještě jedna poznámka. Ten starobní důchod prostě do těch 65, já se k tomu dostanu ještě ve svém standardním příspěvku, také kdybyste ho nechali, tak řada lidí by neutíkala do předčasného důchodu, dožili by do těch 65 a řada z nich by třeba ještě souběžně pracovala. Ale vy jste je v podstatě poslali o dva a víc roků dřív do předčasného důchodu. Teď to stojí ty peníze, který vám chybí v tom systému.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak s další faktickou poznámkou vystoupí pan ministr. Tak prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jenom stručně, protože ta revize dávkového systému je věc, která je fakt jako složitá. To není, jako že sednete a řeknete si, jako napíšu to tady za 10 minut. A stejně jako důchodovou reformu jsme tento návrh připravovali v zásadě od mého nástupu na MPSV. Když si tu zprávu přečtete, těch dvou tisků, kterou jsem tady řekl, tak tam bude, myslím, že i pochopeno, proč to třeba i takhle déle trvalo. Protože prostě dopočítat všechny ty varianty, všechny dopady, všechny modelové situace je fakt složitá věc.

U důchodové reformy byla určitá výhoda, že jsme nezačali úplně na zelené louce, protože jsme vlastně převzali věci, na kterých byla shoda z těch předchozích pracovních skupin za předchozích vlád. Ale na revizi dávkového sociálního systému v České republice se předtím nesáhlo vůbec, takže my jsme začali opravdu po těch 25 letech, kdy ten systém tady takto funguje, vlastně opravdu na zelené louce, a potkává se nám to v čase. Teď tady máme druhé čtení, revizi dávek máme ve stejný měsíc první čtení. A já počítám s tím, že nástup toho systému včetně i IT řešení bude od 1. 7. 2025. To je vzkaz ještě pro paní kolegyni Ožanovou, odpověď spíše, že to opravdu počítám s tím, že ne, že se to stihne, až někdy je od 1. 1. 2026 a že to jenom schválíme, ale já počítám s tím, že se to i rozeběhne.

Takže i s tím souvisí opravdu jako velká IT změna, která je srovnatelná s náročností ještě ve větším rozsahu, než že digitalizace stavebního řízení. Pracujeme na tom a věříme, že to zvládneme a že to rozeběhneme a že to bude funkční a smysluplné.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vystoupí pan poslanec Mašek s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Bude to opravdu jenom poznámka. Pane ministře, vy jste tady řekl na mikrofon, že než provést revizi dávek, tak je jednodušší škrtnout důchodcům. To máte pravdu, to je jednodušší.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan ministr bude reagovat vlastně s faktickou poznámkou.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Pane kolego Mašku, prosím vás, já myslím, že jako já - s vámi ta diskuze je vždycky jako věcná. Jenom teď opravdu mně vkládáte do úst něco, co jsem neřekl, protože já jsem v té své faktické taky doplnil to, že rozdíl mezi revizí dávek a důchodovou reformou byl v tom, že u důchodové reformy jsme nezačínali na zelené louce, že jsme převzali věci, které byly z pracovní komise, která byla i za naší vlády, a z těch předchozí komisí to, co bylo použitelné, tak jsme do té reformy vložili. Ale u revize dávek jsme začali opravdu úplně od nuly, tam nebylo odpracováno vůbec nic.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vracíme se do obecné rozpravy. Pan poslanec Lang je v pořadí. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, vidím tady 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 koaličních poslanců, tak je vidět, jak je tato velice důležitá materie, kterou tady řešíme ve druhém čtení, zajímá. Pan ministr tady je jenom proto, že je vlastně gesční ministr. Jinak tady nikoho z vlády nevidím, takže nevím, jaký tomu je přikládán důraz.

Na úvod bych chtěl říci, že já nejsem nějaký silný v oblasti sociálu, ani neočekávám, že bych tady vznesl nějaké silné moudro, které by bylo hodno zaznamenání do nějakých análů, aby pan ministr třeba si z toho udělal nějakou poznámku. Je mi zcela jasné, že stávající 104 , tuším, po odchodu Pirátů, si stejně své tady prosadí, i přesto, že my tady máme celou řadu věcných argumentů. Myslím si, že dneska už to projednáváme víc jak deset hodin, jsme v jedenácté hodině projednávání toho, toho tisku ve druhém čtení. Samozřejmě x hodin jsme to projednávali v prvním čtení.

Jestli jste to někdo vydržel z občanů a sledujete třeba tento přenos, tak jsme měli přednostní hlasy, kde mluvil například náš pan předseda, který jasně řekl, že to je pro nás velice důležitý tisk, že to je věc, která je pro nás stěžejní, protože hnutí ANO samozřejmě má silnou základnu i v seniorech, v lidch, kteří se nemůžou sami bránit, a hnutí ANO, protože je rozprostřeno napříč vlastně různými voličskými skupinami, tak samozřejmě nás volí i senioři. My jsme za seniory bojovali, bojovat budeme a budeme se snažit samozřejmě i do budoucna vytvářet podmínky pro lidi, kteří už se dostali do toho důchodového věku, sami se nemůžou bránit, mají prostě dneska ztížené podmínky, a bohužel, bohužel tato vláda, jak už tady mnohokrát zaznělo, prostě pro ty seniory skoro nic nedělá. Našla si velice, velice jaksi snadný cíl, tím snadným cílem jsou senioři, a o to pikantnější je, že to vlastně předkládá gesční ministr za KDU-ČSL, kdy vždycky se KDU-ČSL jaksi zaštiťovala tím, že má na starosti ten sociál, že prostě se stará o ty seniory, o ty lidi slabší a podobně, tak o to je to pikantnější.

Já nebudu úplně krátký, protože já jsem i v prvním čtení měl nějaký soubor článků, které mi připravili vesměs kolegové, který se tím zabývají. My tady jednoznačně říkáme, že je to určitá forma obstrukce tohoto tisku, ale není to takováto obstrukce, že bych si tady otevřel, já nevím, Tichej dům a začal tady předčítat od úvodu do závěru. Budu se snažit prostě zopakovat některé argumenty, které tady už za těch 10 nebo 11 hodin několikrát zazněly. Není to čistě ani pro ucho pana ministra, který to ani podle mě ani ode mě nechce poslouchat, není to ani pro těch 10 koaličních poslanců, je to čistě... (Ministr z místa: Já vás poslouchám.)

Já jsem rád, pane ministře. Neskákejte mi do řeči, pak mi přerušíte nit a musel bych začít od znovu. Takže pakliže něco máte, tak se přihlaste, zmáčknete čudlík a můžeme spolu diskutovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prosím oba kolegy, aby spolu nekomunikovali tímto způsobem. Pokračujte.

 

Poslanec Hubert Lang: Já bych chtěl, pane předsedající, abyste zjednal pořádek, protože jste to slyšel jako já. Já prostě tady, když hovořím, tak mi do toho nemá pan ministr skákat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, máte pravdu. A prosím jak pana ministra, tak vás, abyste nekomunikovali mezi sebou bezprostředně, ale případně prostřednictvím předsedajícího. Děkuju oběma.

 

Poslanec Hubert Lang: Pane předsedající, ono se těžko reaguje, když vám někdo skočí do nějaké řeči, protože potom ve své podstatě musíte třeba začít znovu, což bych teda nerad, ale klidně můžu začít znovu, pakliže mě pan ministr bude přerušovat.

Vážené dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se také já vyjádřil k navrhované důchodové reformě, kterou zde projednáváme ve druhém čtení. Mnohokrát to tady zaznělo, která z našeho úhlu pohledu není ničím jiným, než souborem parametrických změn, které mají pouze za cíl zhoršit životní podmínky zejména našich seniorů. To je prostě alfa a omega našeho úhlu pohledu na tu věc, že my prostě říkáme, že vy tady jednoznačně jste si vzali za ty rukojmí a za tu oběť seniory, stávající seniory.

Tato vláda, namísto aby hledala udržitelné a spravedlivé řešení pro náš důchodový systém, se rozhodla znevýhodnit ty, kteří celý svůj život pracovali a přispívali do tohoto průběžného systému. Tento přístup je nejen nespravedlivý vůči těmto lidem, jak jsem už tady dneska zmiňoval, ale je také neefektivní a velice krátkozraký. Tady několikrát zaznělo, že na těchto věcech musí být nějaká shoda mezi koalicí, opozicí, jsou to věci, které prostě to, co tady schválí tato ctěná Poslanecká sněmovna našimi, vašimi, spíš vašimi hlasy, tak to bude prostě zasahovat do života lidí na mnoho let dopředu. My jsme jasně říkali, že když prostě na tom nebude nějaká shoda, a vy to tady tlačíte na sílu, já za chvilku budu zmiňovat některé věci, kdy to prostě je úplně jasný, že vy jste si to dali do programu, dali jste si to jako jeden z bodů, a tlačíte to prostě, tlačíte to a chcete to protlačit. No tak co se potom stane? Jestliže teda příští rok na podzim 2025 jsou sněmovní volby, ty predikce výsledků těch voleb se vyvíjejí, jak se vyvíjejí dlouhodobě, když pan premiér říká, že ho nezajímají například výsledky voleb a že všechno bude nakonec jinak, ale pakliže to dopadne tak, že se hnutí ANO vrátí k vládní odpovědnosti, tak tady ze strany našich čelních představitelů jednoznačně zaznělo, že my prostě do tohoto systému vstoupíme a prostě vám to shodíme.

Takže vy jste tady prostě háčkovali něco tři roky. Tady na tom krvácíte. My na tom tady krvácíme. A když ta shoda není a pravděpodobně není mezi námi a nebude, tak se stane, pakliže hnutí ANO zvítězí v příštích volbách, převezme vládní odpovědnost, nebo jak by ty volby mohly dopadnout podle těch predikcí, tak my samozřejmě se budeme chovat zcela jinak a budeme tady mít opět zelenou louku a pojedeme od začátku. Takže veškeré vaše úsilí, které jste tomu věnovali tady, ty boje, které tady svádíme, ty hodiny a hodiny jednání, nočních jednání, budeme tady pravděpodobně tři dni - do pátku, uvidíme, jestli vůbec se dostaneme přes obecnou rozpravu v pátek, tak prostě budou zcela zbytečné.

My jednoznačně nesouhlasíme s navyšováním věku odchodu do důchodu nad hranici 65 let. Pro nás jako pro hnutí je tato hranice zcela nepodkročitelná. Je zcela nepřijatelné, aby naši senioři byli nuceni pracovat až do tak vysokého věku, kdy jim jejich zdravotní stav a fyzické schopnosti často již neumožňují pokračovat v pracovním procesu. Já potom v závěru svého vystoupení jsem si vytáhl jeden článek, který už dneska vy jste dával do tisku, kdy vlastně ve finále potom pro ty ročníky 1989 a dále délka odchodu do penze bude až v 67 letech. A tam já opravdu tedy si dokážu představit nějakého člověka pracujícího manuálně na stavbě, nějakého klempíře nebo nějakého pokrývače, který v 67 letech nebo v 66 letech se ještě pohybuje mrštně a plní nějaké normy na stavbě.

Věk odchodu do důchodu by měl být navázán na nějaký věk dožití ve zdraví. Mnohokrát to tady bylo zmiňováno. Máme tady řadu lékařů, kteří říkají, že prostě je to zcela nesmysl. V tom věku - těch 55 až 60 - už se u toho člověka začínají projevovat - podle toho, kde žije - může na něj skočit nějaká choroba, určité prostě věci, už nejste úplně zdráv. A vy tady říkáte, že lidé by měli ještě plnohodnotně pracovat a odvádět nějaký výkon. Takže nejde o věk dožití ve zdraví, ale nikoliv na průměrný věk do toho dožití. Tam ty vaše predikce, které tam uvádíte, když jsou také zvláštní, já se k tomu ještě dostanu.

Zdravotní stav našich seniorů se nezlepšuje tak rychle, aby bylo možno prodlužovat pracovní život i bez negativních dopadů na jejich zdraví a na jejich kvalitu života. Otázku, kterou tady vznáším obecně do pléna: proč by měli naši senioři platit za chyby a nekompetentnost konkrétně této vlády? Proč? Co vám udělali ti senioři, že jste si je vybrali jako za snadnou oběť nějakého vašeho neúspěšného vládnutí, možná špatného výběru finančních prostředků? Co vám senioři udělali? Nerozumím tomu. Proč se má státní rozpočet hojit na současných seniorech, na současných důchodcích, na lidech s nějakým handicapem, na lidech, kteří už se prostě nemůžou bránit? Proč? To je nějaká sociální politika? Nová sociální politika KDU-ČSL? Opět tomu nerozumím.

Důchod, prosím vás, není žádná sociální dávka. Je to nárok každého člověka, který si zaslouží za své celoživotní úsilí a přispívání do systému. Žijeme - a jsem rád, že žijeme v části světa, který je vyspělý, který prostě má nastaveno nějaké důchodové připojištění, není to běžné ve světě, jsou v oblasti světa, kde nic takového není, když nemáte nějaké připojištění - a prostě tak to tady máme nastaveno, prostě takto jsme si to tady řekli, k tomu jsme udělali nějaký celospolečenský konsenzus a prostě vždycky ta generace, která přichází, tak pokud pracuje, tak se stará o tu generaci, která odchází, která tady vychovala děti, vybudovala tady něco. A potom, když se dostane na konec svého života, tak má právo, a my jsme si to zakotvili i do ústavy, má právo na to, aby si na sklonku života nějakým způsobem užila. Že to není žádná hitparáda v našich podmínkách, protože naše průměrné penze v přepočtu třeba na euro, k tomu se také dostanou, nejsou odpovídající možná tomu, jak dneska opět vaše vláda všechno šíleně zdražila, když vezmeme energie, vezmeme náklady na život, náklady na bydlení a tak dále. A víme, že starší lidé radši nebudou jíst, ale zaplatí elektriku, zaplatí plyn, zaplatí všechny svoje poplatky a potom jim zbude pár korun na život. I takové případy tady jsou a byly zmiňovány od našich kolegů, kteří se v tom sociálu pohybují.

Říkám opět, důchod není sociální dávka, ale je to nárok člověka, který si zaslouží za své celoživotní úsilí a přispíval jim do systému. Valorizace důchodů by měla být pojistkou proti inflaci. Máme tady nějakou inflaci. Můžeme se bavit, kdo ji zapříčinil, v jaké výši ji zapříčinil. Dneska pan premiér říká, že má inflaci kolem 2 %. Už zapomněl na těch 20 až 25 % a na kumulované inflace z předchozích let. Vy říkáte, jak proti tomu bojujete a jak je to všechno super. Ale že lidé přišli i díky vaší vládě za ty tři roky o 20, 25 % příjmů, to už jaksi tady nikdo až tolik nezmiňuje. Protože proč? Protože to není populární!

Pokud by vláda efektivně bojovala s inflací, nemuseli bychom se nyní potýkat s potřebou mimořádných výdajů. Navrhovaná úprava mimořádných valorizací, kterou vláda chce nahradit mimořádným příspěvkem, je pro nás nepřijatelná. Valorizace důchodů je zásadní pro zachování důstojného života úrovni našich seniorů. Nahradit ji nějakou kvazi sociálních dávkou je pro nás za nás nesprávné a je to i nespravedlivé.

Důchodci nejsou žádnými parazity na tomto státě. To je opět věc, kterou jsme tady slyšeli. Je to prostě zcela nepřijatelné. My jsme se vůči tomu výrazně vyhrazovali. Protože kdo nazve naše seniory, naše důchodce parazitujícími na nějakých systémech státu, tak to je prostě něco šíleného. To my nikdy nepřipustíme. A prostě takto to nemůžeme přece říkat.

Vy jste se tady dopracovali tak daleko, že tady dáváte nějaký klinč mezi mladými a starými, snažíte se tu společnost rozdělit, snažíte se tady vytvořit takový - to blbý slovo, když to řeknu, který nemám rád - narativ o tom, že staří lidé jsou prostě něco, co je parazitujícím na státu, a že ve své podstatě ti lidé snad ani nemají právo na některé věci, na které celý život přispívali do toho systému a které by si nyní chtěli vyčerpat. Tak tomu prostě je. Ty hlasy zazněly. A že by se vůči tomu extrémně někdo vyhrazoval? Neříkám, že třeba tady konkrétně pan ministr. Asi tuším, že se vůči tomu vyhradil. Ale prostě jiné strany jsem neslyšel, že by nějak extrémně proti tomu vystupovaly.

Důchodci jsou lidé, kteří celý život přispívali do systému. Vybudovali naši ekonomiku a naši společnost. Mimořádné valorizace fungovaly jako efektivní ochrana proti právě inflaci. Byla to jedna z prvních věcí, kterou jste změnili, když došlo k tomu, že se jednou aktivoval ten článek, o kterém se nikdy nepředpokládalo, že bude aktivován, tak hned jsme do toho při nejbližší příležitosti, nebo vy jste do toho sáhli a upravili jste to tak, aby vám to vyhovovalo, a vlastně jste trvale naše seniory poškodili o mnoho a mnoho tisíc korun každý rok. Pokud by vláda dokázala kontrolovat inflaci, nemuseli bychom nyní tady vůbec být a diskutovat o tom, jakým způsobem omezit důchody našich seniorů.

My navrhujeme - a já se ještě dostanu k tomu, že i probíhala určitá jednání, mám tady k tomu takový materiál - aby důchodová reforma byla komplexní a zahrnovala druhý a případně i třetí pilíř, jak je to běžné v zemích s úspěšným důchodovým systémem, jako je Švédsko, případně Německo. Je třeba vytvořit systém, který bude dlouhodobě udržitelný a spravedlivý pro všechny generace. Bez těchto pilířů se nemůžeme bavit o skutečné reformě. Pane ministře, z vaší strany se jedná pouze o kosmetické úpravy, které neřeší podstatu problému.

Zároveň je potřeba zavést i systém rekvalifikací a podpory pro pracovníky v náročných profesích, aby měli možnost přecházet na méně náročné práce v pokročilém věku. Jo? Ono když prostě potom už nestíháte nějaký výkon a je vám 55, 58, 60 let, opět to tady zaznělo, dáte si někde inzerát, neuvedete věk, tak vám řeknou, přijďte na pohovor, ale jak se tam objevíte, zjistí, kolik je vám let, tak jste nezaměstnatelní, pakliže třeba ta firma z nějakého důvodu, kde jste pracoval, ukončí činnost nebo ukončí činnost díky zvýšeným nákladů na energie, to také asi známe, co se děje v poslední době, a tak dále.

Potom samozřejmě, pakliže bychom ty lidi byli schopní rekvalifikovat, lidi, kteří mají zájem pracovat a jsou ještě schopni pracovat, tak musíme prostě mít nějaký podpůrný pilíř, kam bychom případně mohli směřovat ty prostředky, protože se nám to stokrát vrátí, když ten člověk se ještě udrží na pracovním trhu. Prosím vás, takové to, jak také jsme slyšeli od revoluce mnohokrát tady, a v západní Evropě to tak není, prostě starý nebo starší člověk třeba nad 50, 55 let není do starého železa.

Ti lidé mají praxi, tu praxi si zažili, tu praxi si prožili prostě a řada firem čerpá ze zkušeností těchto lidí. Takže nejenom mladý, svěžé, atraktivní do 30 let je člověk, který je použitelný k práci. Prostě i lidé s těmito životními zkušenostmi, pakliže bychom je dokázali rekvalifikovat a umístit je třeba do nějakých méně náročných profesí, tak mohou té společnosti ještě mnoho přidat. Ti lidé si zaslouží prostě dostat šanci vůbec se v této oblasti ještě třeba rekvalifikovat. Na to by měl stát vynaložit finanční prostředky, protože se domnívám, že takto vynaložené cílené prostředky se nám více vrátí, než aby ti lidé byli na nějakých sociálních dávkách nebo v nějaké sociálně znevýhodněné situaci.

Úřady práce by měly hrát aktivnější roli v tomto procesu, ale bohužel se díky i minulým reformám staly spíše výplatnicemi sociálních dávek. O tom jsme tady také dneska slyšeli mnoho. Jestliže tato vláda se chlubí, kolik dalších lidí si chodí pro sociální dávky i ze střední třídy, tak prostě to je hrozné! A vy prostě se schopní, i pan premiér o tom hovořil, jaký je to vlastně úspěch, o kolik desítek, stovek tisíc lidí na tom není vlastně tak špatně, protože pobírá nějakou sociální dávku, a jsou to lidé, kteří pracují, a přesto ta jejich mzda jim nestačí.

Takže nemůžeme být ale pouze vyplatnicemi sociálních dávek než institucemi, které skutečně pomáhají lidem, a musíme prostě najít práci a rekvalifikovat lidi třeba 55 plus. Prostě daleko víc zaměřit ty programy. Otázka je, kolik je tam dáno finančních prostředků, jestli je vytvořena dostatečně ta síť pomoci ze strany státu, aby prostě to nebyla jenom nějaká formalita. Já sám vím, že spousta lidí někam přijde, oni jenom řeknou ano, je vám 55, tady máte papír, zase prostě běžte, přijďte zase za nějaký čas, protože zejména - neříkám, že tady v těch velkých městech, ale já mám region na Plzni-severu, venkovský region, kde opravdu ta práce není ani pro ty mladé lidi, natož pro lidi třeba 55 plus.

Valorizace důchodů musí zůstat zachována jako pojistka proti inflaci, jak jsem už říkal. Navrhovaná úprava, která valorizaci nahrazuje mimořádným příspěvkem, je nepřijatelná a nespravedlivá. Hnutí ANO vždy stálo a bude stát za našimi důchodci. Budeme bojovat proti těmto nespravedlivým návrhům a budeme chránit práva našich seniorů. Naši senioři si zaslouží úctu a spravedlivé zacházení, ne neustálé útoky a snahy omezit jejich již tak omezené příjmy. Vláda by měla hledat jiné cesty, jak stabilizovat rozpočet, než zasahovat do práv a životních podmínek těch nejzranitelnějších. To jsou naši senioři.

Hnutí ANO přicházelo a přichází s konkrétními návrhy, abyste neříkali, že nejsme konstruktivní i v té věci, kdy zásadně prostě s tímto tiskem nesouhlasíme, ale bude v systému načtena celá řada pozměňovacích návrhů, kdy kolegové je postupně představí v obecné rozpravě, nebo případně v podrobné rozpravě se k nim přihlásí. A jsem potom zvědav, jakým způsobem se k tomu dále potom vládní koalice postaví. Takže my jsme jaksi nezůstali úplně bokem, my jsme prostě byli aktivní v té věci v rámci možností a připravili jsme celou řadu pozměňovacích návrhů.

My můžeme pouze vyzývat tuto vládu, aby přehodnotila svůj přístup a zaměřila se na dlouhodobé řešení, které bude přínosné pro všechny generace. Opakování je matka moudrosti. Částečně samozřejmě i ten čas, který tady strávíme, je čas obstrukční, ale snažím se do toho vkládat i nějaké konkrétní věci a nějaká doporučení. To znamená, když se trošičku podíváme v čase, tak naše hnutí vlastně odmítlo s vámi nějakým způsobem blíže i v této věci spolupracovat, protože jsme se dostali do nějaké slepé uličky o důchodové reformě na Pražském hradě, která byla pod taktovkou Petra Pavla, což je prezident, který samozřejmě je blíže pětikoalici. Říká se, že to je vlastně pětikoaliční prezident. Vy říkáte, že ne, ale ty indicie tomu napovídají. Samozřejmě jeho zvolení výrazně dopomohla pětikoalice a některá mainstreamová média.

V této souvislosti bych chtěl říci, že ve své podstatě, kdybychom tady řekli tisíc věcí, tisíc argumentů a snažili jsme se s vámi domluvit, jestli by to nestálo za přehodnocení nebo prostě nějaké změny, tak je to jedna z věcí, ze které vy neustoupíte. Já tady mám citát premiéra Fialy, který jednoznačně řekl na kongresu ODS: Tato vláda a naše většina v Poslanecké sněmovně, teď už tedy ne pěti, bylo nás pět, ale zbyli jsme čtyři, že ano, plus jeden přeběhlík, tak... Nebo bylo nás pět a teď bylo nás čtyři, nebo jak se to říká správně? Tato vláda, naše většina v Poslanecké sněmovně a v Senátu důchodovou reformu prosadí, ať už k tomu dá opozice své hlasy, nebo ne. Je to jeden z našich hlavních slibů této vlády. Tím je to ložené ve své podstatě. Já to vůbec neupírám vládnoucí většině, máte prostě většinu, můžete si prosazovat ty své věci, ale nemůžete potom říkat navenek, že se s námi chcete o tom bavit, že s námi chcete nějaké věci konzultovat, a když potom dojde na to lámání chleba, tak prostě - a byli jsme toho svědky tady mnohokrát. To tady není první norma, kdy my kroutíme hlavou a nechápeme, jak pětikoalice, nebo teď čtyřkoalice mohla pro to zvedat ruce.

Dneska mě šokoval úplně pan Michálek, já se k tomu ještě vrátím, protože proto jsem se ho ptal, on mi na to neodpověděl, jestli je tedy ještě koaliční poslanec, nebo opoziční poslanec. On během 24 hodin, kdy byli vypoklonkováni z vlády poté, co zbabrali totálně digitalizaci stavebního řízení, najednou se stal opozičním poslancem se vším všudy. Prostě se nestačím divit, vážení občané. Tři a půl roku tady pro některé asociální normy zvedali ruce, některé dokonce sami i navrhovali, na některých výborech jsme dokonce byli svědky návrhů pana Michálka, které byly příšerné, a přesto, aby se zachovala ta pětikoalice, tak prostě šly do projednávání a my jsme tam skřípali zuby a věděli jsme, že stejně pro to všichni zvednete ruce, a najednou ze dne na den tady v novinách čtu a ve vyjádřeních těch čtyřech Pirátů, jak oni jsou ta jediná správná a konstruktivní opozice v této Sněmovně. Tak já s tím výrokem zásadně nesouhlasím a doufám, že tedy občané na tyto věci té Pirátské straně nenaskočí. A to se omlouvám, to jsem odbočil.

V této chvíli je tedy zřejmé, že hnutí ANO nemá opravdu žádný důvod se účastnit podle slova předsedy, já tady mám ještě napsáno pětikoaličního kabinetu, tak čtyřkoaličního kabinetu Fialy, prostě když tady bylo řečeno to, co bylo řečeno, že vy si to stejně schválíte, tak my i kdybychom se roztrhli, tak prostě s tím nic neuděláme, ano? Takže to tady mám takový příměr od kolegyně. Jestliže někdo zapálí dům, ať chceš, nebo ne, nic s tím prostě neuděláš. Ten dům hoří, ano? Můžeš si jenom případně přiložit polínku, aby to shořelo rychleji a abychom v tom byli všichni spolu.

To znamená, vy byste nás do toho chtěli nejlépe zatáhnout, abyste řekli ano, my jsme s vámi spolupracovali, na něco jsme přistoupili, a co vlastně potom chcete? Vždyť vlastně vy jste se třeba jakoby na tom podíleli. Ne! Hnutí ANO se prostě na této věci podílet nebude. My jsme tady řekli jednoznačně naše stanovisko, za tím stanoviskem si stojíme. Já myslím, že dalších 31 nebo 40 kolegů nebo 50 kolegů, když se ještě postupně přihlásí, budou plus minus opakovat ty věci, které říkám i já, a my jednoznačně tady opakujeme a říkáme, že prostě ne. Ano? Pro nás toto není důchodová reforma, pro nás jsou toto parametrické změny, ještě zpackané a my pro to nikdy ruku nezvedneme.

Zvyšování věku odchodu do důchodu nechce podle průzkumu STEM většina obyvatel. Tady jsme se dostali do paradoxní situace, kdy většina obyvatel z různých průzkumů, byť pan premiér říká, že ho to nezajímá, on je sice vystudovaný politolog , takže by ho to asi zajímat mělo, každý sledujeme nějaké predikce výzkumů, protože mají nějakou relevanci, zejména od těch STEMů a podobně, od těch institucí, které opravdu jsou zaběhlé tady na tom trhu, tak prostě nikdo si nepřeje zvyšovat ten věk odchodu do důchodu nad tu hranici 65 let. Takže vy prostě tady to rvete i proti zájmu vlastních občanů! My jsme tady všichni přísahali před těmi třemi lety, že budeme ctít ústavu, že budeme pracovat pro zájmy České republiky, zájmy občanů České republiky - já nevím, jak přesně zní to znění naší přísahy - a vy tady prostě zcela proti drtivé většině vlastních občanů tady něco prosazujete na sílu. Na sílu! Na takovou sílu, že za rok to pravděpodobně může klidně spadnout pod stůl.

Není se co divit, protože 65 let je opravdu hranice dostatečná pro chvíli, kdy můžeme zvolnit. Jestli ještě budeme pracovat, můžeme se rozhodnout. Jestli tedy na to někdo má, když pracuje v nějakých profesích akademických a podobně, tak tam asi není problém pracovat, ale jak říkám, někde venku na stavbě už prostě je to hrana i dříve než těch 65 let. Každý by měl mít možnost rozhodnout se podle svých sil a možností.

Je zcela zbytečné, aby ti, kteří již opravdu nemohou, byli nuceni čekat na důchod, například na dlouhodobé nemocenské, co tady také zaznívalo. Doufám, že jste to, pane ministře, poslouchal, že prostě ti lidé to budou řešit, budou to nějakým způsobem obcházet. Oni půjdou na dlouhodobou nemocenskou. To znamená, bude to stát - bude se ta věc vyplácet akorát z jiné kapsy a ti lidé to takhle budou řešit. Prostě najdou si spřáteleného doktora, nebo v tom věku už máte, já nevím, poškozenou páteř a podobně, plotýnky, nevím co, a prostě ten doktor jim to napíše, protože ten člověk to opravdu nebude schopen již zvládat. Budou na nemocenské, nebo budou na sociálních dávkách, případně na kombinaci obojího, což je asi to nejhorší, co je možné.

Tady mám takový příměr. Máme tady pana ministra Dvořáka, toho pana zbytného ministra pro evropské záležitosti z hnutí STAN, který se vyjádřil na tuto věc. Mně je 68 let, prohlási, a já plnohodnotně pracuji. Tak tady kolegyně, od které jsem čerpal z jejího projevu, k tomu dodala takovou dobrou glosu. Samozřejmě nevíme anebo víme, že je asi rozdíl, jestli jste ministrem, který sedí v kanceláři, vozí ho limuzína, tak v těch 68 letech to dáte, že ano. On je poměrně zachovalý pan ministr, pracoval v diplomacii, tak on to dá na teplé židli ministra se slušným příjmem. Ale když budete někde hákovat na stavbě, tahat tam cihly nebo někde míchat mautu, tak já bych tam pana ministra poslal, na nějakou stavbu. Teď se tedy nestaví, protože jestli jste zaznamenali, tak vlastně digitalizace a stavební řízení není, takže to je špatný příměr možná. Ale kdyby se náhodou stavělo nebo se náhodou začne stavět někdy, možná, tak pan ministr Dvořák by si mohl vzít montérky, mohl by tam vyrazit a třeba tam makat. Třeba dva dny někde tam připravoval beton. A pak bych tedy chtěl vidět, jak by hovořil, jestli by stále hovořil takhle, že v 68 letech je to lahoda, pohoda pracovat. To mě tak napadlo teď v souvislosti se zpackanou digitalizací stavebního řízení pana exministra Bartoše.

Tak. K panu ministrovi Jurečkovi. Jsou tady určitá hausnumera, pane ministře, která vy vypouštíte do světa. Vy jste prostě univerzální bojovník. Vy jste dělal zemědělství, teď děláte Ministerstvo práce a sociálních věcí, děláte Ministerstvo pro místní rozvoj. Vy jste prostě úplný nadčlověk. Ani Karel Havlíček, který zvládal dvě ministerstva, prostě není tak dobrý jako vy, co se týče těchto věcí, a vy prostě teď děláte ministra práce a sociálních věcí. Podle vás v důchodu máme trávit v průměru 21,5 roku. Jenže i v případě hranice 65 let to prostě nevychází, protože podle statistických ročenek je průměrný věk dožití mužů zhruba 76 let a u žen je to 82 let. Počty na úrovni sčítání základní školy jednoduše prokáží, že plánovači - tady mám pětikoalice, protože to je připravované na první čtení, takže čtyřkoalice - udělali hrubou chybu.

Další argument je stárnoucí populace, je údajně nedostatek zdrojů. Ti, kteří jako jediní v zemi nevěděli, jaká bude inflace, protože vy jste říkali, že vlastně nevíte, jaká bude inflace, byť vám všichni říkali, že tam nějaké ty predikce jasně jsou, a proto by měl nastartovat i ten valorizační mechanismus, kterého jste se potom zhrozili, tak vlastně to jste nedokázali predikovat, ale vy tady prostě dokážete predikovat věci, které budou za 50 let. Tak to jste tedy dobří! Já fakt nevím, co bude za týden tady v tomto státě pod vaším vedením, a vy tady predikujete věci, které budou za 50 let, kdy možná ti nejmladší z nás tady budou někde v té LDNce čekat na tu penzi, která nepřijde.

Tak. Další. Ti, kteří tedy jako jediní zemi nevěděli, jaká bude inflace v případě valorizace penzí za pár měsíců a ignorovali vlastní prognózy, se najednou tváří, že absolutně s jistotou ví, co bude v roce 2050. Takže když se přeneseme v čase jako Ivan Bartoš, jestli jste viděli na Facebooku vlastně takový ten klip, kdy se ten Bartoš z té budoucnosti vrací do minulosti, a ten mu říká: Ivane, nevstupuj do té pětikoaliční vlády, prostě nedopadne to s tebou dobře, tak jestli vy jste se přenesli v čase do roku 2050 a přesně víte, jaká bude predikce. Já mám k tomu tady další článek, budu z toho citovat, protože zase odborníci se nestačí divit. Prostě oni říkají, jak to ten pan Jurečka může vědět, jak to může predikovat, takovéto věci? Rok 2050. Já také nevím, co bude v roce 2050. To mi bude 81 let, to budu asi čile pracovat někde, abych se uživil, ale nevím, jak to tedy bude.

Je to prostě věc, která bude až za dalších šest vlád, ano? To znamená, ten rok 2050 je dalších šest vlád po čtyřech letech, když ty vlády dovládnou. Teď tam prostě můžou přijít úplně jiní lidé, úplně jiní ministři, může se to posnout úplně někam jinam. Třeba se stane zázrak a znovu mladí lidé řeknou, budeme mít děti, zlepší se ekonomická situace. My tady prostě predikujeme, že všechno půjde do háje kontinuálně do roku 2050, že tady bude spálená země. Vy jste tady pořád tvrdili, že spálená země je za osmiletým nebo čtyřletým vládnutím hnutí ANO a Andreje Babiše. Já si myslím, že spálená země je po třech letech vlády vaší a ne našich vlád, a vy tady prostě najednou říkáte, že v roce 2050 se to zhroutí. Tuším, že kolega Janulík, prostřednictvím pana předsedajícího, to tady řekl také velice přesně. Prostě jak to můžete vědět? Jak to můžete vůbec predikovat, takovéto věci? Mě by to opravdu zajímalo. Přiveďte mi sem toho lumena (?), který to prostě takhle napredikoval. Ano?

Co bude v roce 2050? Pan Jurečka, KDU-ČSL, ten to ví úplně přesně. Zhroutí se tu systém. Ten systém se nemůže zhroutit. Nemůže se zhroutit. Přesně, jak to říkal kolega Janulík. Prostě vždycky tam bude někdo do toho systému přispívat. Může se stát, že tam bude třeba ten nižší poměr, ale už budou nastupovat nové generace, které samozřejmě už jsou vychované v jiné době, budou si třeba víc získávat nějaké finanční prostředky ze svých zdrojů a tak dále, ale my tady prostě strašíme. Vy jste tady strašili Řeckem, když jste byli v opozici, tak teď strašíte, že když se neschválí to, co vy jste vymysleli tady, že se naše země zhroutí do nějaké černé díry v roce 2050, ano? Jako kdybychom vůbec prostě neměli žádný růst, nerodily se nám děti, nemáme, občané, žádnou budoucnost, pakliže nepřijmeme tady tu změnu o důchodovém pojištění, sněmovní tisk 696.

Nikdo to samozřejmě neví. Odborníci říkají, ukažte nám to, na základě čeho vy jste to takto vypočítali. Může být lépe, může být hůře, může přijít nějaká epidemie znovu? Kdo věděl, že přijde epidemie covidu? Kdyby nepřišla epidemie covidu, tak vám tady garantuju, že nikdy byste nedosáhli toho výsledku, kterého jste dosáhli. Jenom tou dehonestací kroků naší vlády, kdy my nebo naši představitelé, kteří tady byli před těmi čtyřmi lety, prostě dělali maximum možného i nemožného, a nikdo nevěděl, co bude. Ze dne na den. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

Můžou přijít hubená léta, nebo můžou přijít léta také dobrá. Já bych si samozřejmě přál, a proto tady jsme, proboha, proto jsme snad tady všichni jako poslanci, abychom se měli snažit, aby naše země vzkvétala, a ne, že tady budeme predikovat dopředu lidem, že to všechno dopadne strašlivě a strašlivým způsobem. Takovýhle prostě vy tady připravujete nástin! Vy to použijete i příští rok v rámci předvolební rétoriky, protože už zase se nám začíná ozývat Antibabiš, už se nám zase začíná ozývat anticovid, už se nám zase začínají ozývat tyhle věci a vy jste schopni prostě říct, že i za to, co se stane v roce 2050, může Andrej Babiš. Pan Andrej Babiš, teď je našemu předsedovi hnutí 70 let, že ano, takže v roce 2050 mu bude podstatně víc. Já doufám, že se dožije toho věku, a pakliže bude žít, a já mu to přeju a bude tady někdo z vás, tak bude říkat, za to může ten pan Babiš, kterému už je 140 let. On pořád za to bude moct, i za 200 let, za všechno špatné.

Tak. Bylo by samozřejmě nejlepší, kdyby se efektivně vybíraly daně. To tady zaznívá od naší paní předsedkyně poslaneckého klubu, bývalé ministryně financí. Vy jste rezignovali na výběr daní. Alfa a Omega je, aby se v tomto státě vybíraly daně, aby se potírala šedá ekonomika, cash only, které máme dneska všude. Prostě kartu nepotřebuju, že ano, v létě v kempu, my jsme se tady o tom také zmiňovali. EET jste zrušili a řekli jste: 10 miliard sem, 20 miliard tam, prostě je nám to jedno. Ale když se potom ty miliardy nasčítají, tak potom nejsou peníze absolutně na nic! Takže to jsou takové ty kapičky, které když nakapou, tak potom z těch kapiček je malý potůček, z malého potůčku je větší potůček, z toho velkého potůčku je řeka a z té řeky, to jsou vlastně ty chybějící finanční prostředky, které potom nemáte prakticky na nic.

Máme něco z toho za této vlády, za jejíž tři roky se vlastně všechno zdražilo? Je tady zdražení o 25 %, prostě života lidí. A to zdražování neustále pokračuje. Já nevím, jestli vy žijete v nějaký zorbové kouli. Já se domnívám, že v zorbingové kouli, takové té kouli, jak se do toho strčíte a můžete se koulet po té stráni, že žije náš pan premiér, protože všechna jeho vyjádření i v poslední době tomu tak odpovídají.

On je uzavřený ve své nějaké vlastní bublině světového lídra, kterému vlastně všichni jenom říkají, jaký on je výborný, říká, že vlastně nikdy jsme se neměli tak dobře, akorát o tom nevíme, jo - nebo jak on to, něco takového, řekl, jo? Prostě, to jsou úplně, úplně (k) Chocholouškovi, když to řeknu, vyjádření, jo? Nebojím se to říct, protože to není normální. Mně píší normální občané, kteří sledovali některá ta vyjádření našeho pana premiéra z těchto mimořádných schůzí, a prostě když on řekne, že pod jeho vládou se máme úplně nejlépe, jak jsme se kdy mohli mít, v době, kdy této vládě věří pouze 2 % občanů - zase z těch průzkumů, pouze 2 % věří jednoznačně vládě této. Kdyby to šlo a nebyli jste svázaní těmi funkcemi, těmi pozicemi, těmi ministerstvy, těmi koaličními smlouvami, já nevěřím tomu, že tady ten zbytek koaličních poslanců na pravé straně, kteří pochází i třeba ze starostů, jo, jsou starostové obcí, měst - vy to nevidíte? Kde vy žijete? Prostě já neznám ve svém okolí opravdu až na výjimky nikoho, kdo by byl se situací, která je dneska, spokojený. Lidé jsou nespokojení. 2 % lidí vám věří.

Tomuto návrhu pseudodůchodové reformy, čemuž my říkáme pouze parametrické změny, nevěří více jak 70 % národa. A vy to tlačíte, tlačíte to prostě na sílu. Tak to tlačte. Víte, kam to dotlačíte? Dotlačíte to do totálního krachu. Jeden můj kolega, nevím, kdo to byl, tady říkal, myslím, taky pan doktor Janulík, protože měl velice trefné vystoupení, prostřednictvím pana předsedajícího - pane předsedo Jurečko, vy jste teď na hraně politické smrti, protože vy máte, tuším, za měsíc nebo za dva měsíce kongres, je tam víc lidí - (Hlas mimo mikrofon.) politické smrti, jsem říkal, pane doktore Janulíku, abyste nemusel (vyhledávat?) pana ministra, říkal jsem - politické smrti. Bude se volit nový předseda KDU-ČSL a vy tady s těmi 2 % hlasů, (zdůrazňuje) 2 % hlasů, což jsou asi rodinní příslušníci a možná někde na té jižní Moravě nějací další přímí příbuzní, prostě prosazujete tady něco proti nám. Nás je tady 72, s další opoziční stranou je nás tady 92 - 72 poslanců, přestože tady argumentuje, máme odborníky, máme stínovou vládu, máme lidi, kteří vystupují, argumentují, všechno vám tady říkáme. Ne, vy jste zabednění, vy prostě držíte, zvedáte ruku pro ten čtyřkoaliční projekt už teď. Digitalizace stavebního řízení to jasně ukázala, tady od jara zaznívalo, že to nebude fungovat. Tisíc a jednou tady kolegové, kteří tomu rozumí, vám říkali: odložte to, proboha, nedělejte to těm lidem na těch stavebních úřadech. Ne. Tady pan Bartoš, tady pobíhal, že jo, vysmíval se tady našim argumentům, říkal: bude to funkční, bude to v pořádku, bude to ready, 1. 7. to naběhne. Velký prd, že jo. Dva a půl měsíce, dodneška to nenaběhlo a skončilo to, jak to skončilo - ostudou, ostudou, obrovskými škodami, které, nevím, kdo bude hradit, jo, naštvaností lidí na stavebních úřadech, nemožností stavět. To všechno souvisí se vším. Když se nestaví, tak samozřejmě mladí lidé nedosáhnou na hypotéky, nepostaví si byty. Tím pádem nezahnízdí, v uvozovkách, že jo, nemáme potom ty nové občany, jak (říkal?) zase kolega Brázdil.

Já dneska říkám, že mladé generaci, zejména po třech letech této vlády, jim závidím pouze jejich mládí, protože dneska: běžte si požádal o hypotéku. My všichni, co máme děti, tak pomáháme svým dětem, třeba zajišťovat byty, protože máme přece jenom trošku lepší příjmy a tak dále, snažíme se jim pomoct. Prosím vás, dneska půjdete na panelákový byt z roku 1989, v Plzni konkrétně, čtvrté největší město, kde jsou velké pracovní příležitosti, práce tam je, peníze tam jsou - a byt z roku 1989 stojí 5,5 milionu korun, o výměře 3+1. Tak vám řekne banka: složte mi na ruku, občané, 1 200 000 a 30 let plaťte 28,5 tisíce měsíčně, bez energií. To vám připadá normální? To jsou ty startovací byty, které jsme viděli před volbami, kdy Piráti oblepili Prahu - pět tisíc bytů bude.

Já bych se chtěl zeptat pana Bartoše, dneska našeho kolegy vlastně, v opozici: kde je těch pět tisíc bytů, pane Bartoši? Co to tady, prosím vás, povídáte? Vy jste úplně utržení (odtržení) od reality. Ani byt jste prostě prakticky nepostavili, jo? Neudělali jste nic, jenom povídáte. A politologové říkali úplně jasnou věc - Piráti vydrží 3,5 roku na těch flecích a šprcnou se na posledním rozpočtu před volbami 2025, aby ukázali, že oni mají - to. Že je vyhodil pan premiér, to jako je trošku předběhlo, jo? Ale prostě - je to dobře, samozřejmě, ti lidi už tam neměli být dávno - ale prostě politologové toto říkají opět, lidi, kteří tomu rozumí, říkají: Piráti se vymezí. Tak se vymezili, akorát jeden jim prchnou, že jo, ministr zahraničí. Máme prvního ministerského přeběhlíka, že jo. My opravdu nemáme nikoho jiného v resortu Ministerstva zahraničních věcí než pana bakaláře Lipavského? Já jsem velice rád, že ho máme jako ministra zahraničních věcí, protože bez něj pravděpodobně by naše zahraniční politika se zhroutila.

Když se bavíme s lidmi z diplomacie, já sám tam - nebudu jmenovat - mám jednoho příbuzného, který má vystudovanou Diplomatickou akademii. Kdybyste slyšel, jak se vyjadřují o panu bakaláři Lipavském, který by nemohl pracovat ani na konzulárním oddělení naší ambasády v Kongu, kdybychom tam nějaké měli, protože nesplňuje kvalifikační předpoklad, jaký to je borec - ale v očích pana premiéra je to prostě charakter. Je to charakter takový, protože kam ho postavíte, tam ho najdete, že jo, absolutně submisivní člověk, který prostě všechno odkýve, a proto v té vládě ještě ten rok vydrží. Je to obrovská ostuda opět, jak pro Pirátskou stranu, tak i pro naši republiku. Co si u nás musí asi myslet, když ještě minulý týden tvrdě pětikoalice, vsšechno bylo v pořádku, všechno bylo zalité sluncem. Potom se stane to, co se stane, a tady se všechno změní.

A potom kolegové, jako já si vážím třeba pana kolegy Vomáčky, který jako vždycky má, občas se utkáváme, ale i dneska měl pravdu, jo? Vy to prostě už jste nevydrželi. Vy jste to vydrželi dlouho, vy jste ve své podstatě v té čtyřkoalici hrdinové, protože já bych to tedy takhle dlouho nedal, jo, mít tam tyhlety levicové svazáky, kteří v životě nic nedokázali, akorát dokázali všechno okecávat a kritizovat a jinak nedokázali vůbec nic, jo? Teď se to ukázaslo. Je to ostuda té strany, já doufám, že to voliči taky ocení příští rok ve volbách.

Zvyšování věkového (věku) odchodu do důchodu lidé nechtějí. Vyslyšet je prý je ošklivý populismus, jo? Zase, jo? Jakmile prostě tady je to - ale to si myslím, že je velice nebezpečné i pro kolegy, kteří jsou momentálně třeba v současné koalici. Jestliže má někdo jiný názor, tak tady prostě najednou je populista, je extremista, je proruský nějaký trol, jo? Kolegové z SPD, kteří při 20 poslancích pravděpodobně teď by měli mít - a připadá mi to zcela logické - nárok na místopředsedu Poslanecké Sněmovny a ne někdo, kdo má čtyři poslance, tak jsou úplně hozeni někam do extrému. Přece všechny strany, které kandidovaly ve voslbách 2021 a prošly, tak jsme demokraticky zvoleni my, poslanci, a i ty strany přece, jinak by je někdo zrušil. Je to tak? A my tady slyšíme pořád, že tady je nějaká demokratická a nějaká nedemokratická jako část, jo, že jsou tady nějací populisti, extremisti... nebo že 5 % národa je úplně (gestikuluje), to jsou prostě ti lidi, kteří jsou úplně mimo, že jo, podle plukovníka Foltýna, že jo. To jsou přímo ty svině, já to tady řeknu, protože "svině" je prostě, že jo, ošípané, že jo, třeba slovensky. A co to je, prosím vás? Co to znamená? To je člověk, který pracuje na Úřadu vlády pod panem premiérem? Ten řekne, že 5 % národa je zcela ztraceno, protože v demokracii po 34 letech si dovolí mít jiný názor, než je většinový názor, a dalších 20 až 25 % je na hraně nějakého příkopu a pan Foltýn prostě buď je do toho příkopu svrhne, anebo je převychová. Tak jako kde? V Jáchymově? Zase v nějakém táboře (na předku?) budeme zase tam něco takového mít, jo? To je úplně na jiné téma. Já prostě se těším, až bude vyvolaná diskuse. A ptám se kolegů tady z pravé strany spektra, kterých si - některých - vážím. Připadá vám to normální, že 34 nebo 35 let po revoluci, kdy - já jsem necinkal klíči, protože já jsem byl na vojně v té době, jo, (já) jsem neměl žádné klíče od ničeho, akorát od skříňky, ale spousta lidí tvrdila, jak cinkala, jak lítala a dělala demokracii a podobně. Připadá vám to normální 35 let po revoluci, že nemůže člověk říct svůj názor, že opět ten názor lidé říkají doma, říkají to ve svých rodinách a bojí se to říct navenek? A když to řekne, nedejbože, nějaký politik tady na pultíku, tak je vykoupaný médii prostě, jaký je proruský nějaký nacionalista, šváb.

Já tady vidím kolegu pana doktora Brázdila, prostřednictvím pana předsedajícího. My tady řešíme i lexy Ukrajina a podobně. Kolega brázdil asi před dvěma lety řekl, že není úplně normální, když Ukrajina má 14,5 hodiny na délku přejezdu, je to obrovská země se 40 miliony lidí, takže se mu nezdá, že bychom měli úplně přijímat tady ze západní Ukrajiny všechny ukrajinské běžence - bezvýhradně.

 

Teď se k tomu připojily některé západní země, které řekly, že už jsou na hraně sociálního systému, školského systému, prostě že už je to zatěžuje, a budou přehodnocovat lidi ze západní Ukrajiny. Já si dobře pamatuji, jak tenkrát tady, (myslím?) i Piráti vyskakovali, udělali z kolegy tady nějakého proruského švába, Putinova bratra pomalu, jo, jenom, že si dovolil říct svůj názor, který za dva a půl nebo za tři roky se ve své podstatě, Milane, se to ukázalo, že jsi měl pravdu, jo? Ale samozřejmě byl si vykoupaný i v médiích, pardon, že takhle, prostřednictvím pana předsedajícího, pan doktor Brázdil byl vykoupaný v médiích, kdy tam paní redaktorka na ČT tam z něj dělala úplného pitomce, jo? Takže jenom, abychom si nalili čistého vína.

Takže já nechci žít v zemi, kde nebudeme si moci říci, co chceme, notabene ještě na půdě třeba Sněmovny, abychom potom za to dostávali od nějakých pofidérních redaktorů čočku, jo? My jsme sem byli zvoleni, já si myslím, že máme právo tady říkat svoje názory a že my tady reprezentujeme velkou skupinu občanů. Víc jak 30 % dlouhodobě věří hnutí ANO, krajské volby teď jednoznačně ukázaly, co si lidé myslí vlastně, evropské volby jednoznačně ukázaly, co si lidé myslí, a uvidíme, co se stane za rok.

Já ještě se dostanu dál ke svému třetímu příspěvku. Bylo tady zmíněné, že penzijní systém v České republice - samozřejmě nepříznivý demografický vývoj zhoršuje parametry důchodového systému. To je samozřejmě pravda. Kdyby se nám rodily děti, budeme mít lidi, kteří budou přispívat do toho systému, tak samozřejmě ten problém tady nebude. Každá vláda, každá zodpovědná vláda by měla dělat - jednak pro ty seniory, kteří si to zaslouží, protože jsou na konci, a měla by taky dělat nějaké programy pro mladé lidi. To znamená, stavět dostupné bydlení, nějaké startovací byty, dávat těm lidem naději, prostě vytvářet podmínky ekonomické, hospodářské a tak dále, aby lidem se v naší zemi žilo dobře, aby měli vysokou míru příjmů, abychom tady měli ekonomiku s nějakou vysokou přidanou hodnotou - a v naší zemi aby se nám žilo dobře.

Nemám opravdu dojem, že za poslední tři roky se to nějak zlepšilo. Myslím si, že výrazně se to spíš zhoršilo. No a potom samozřejmě to všechno souvisí se vším. Když nám potom nastane takovýto propad - já tady za chvilku budu číst počty dětí, které se nám nerodí - no, tak když je tam takováhle díra, no, tak ta díra se projeví, že jo. Já můžu říct, pane ministře, že je chvályhodné, že myslíte na to, co bude v roce 2050, protože jako můžu říct: ano, je to nějaký státotvorný počin, možná jste to i tak myslel dobře, ale prostě když děti se nám nebudou rodit a nebudeme napříč spektrem tady pro to dělat, vytvářet podmínky, a to začíná od těch hypotečních úvěrů, výstavby bytů a tak dále, vytváření podmínek pro podnikání a dobrý život lidem, nejenom ve velkých městech, ale i na venkově, protože venkov dneska nám silně zaostává, prostě my se vracíme do osmdesátých let na venkově. U nás prostě je to opravdu tristní, na severu, není tam práce, není tam dopravní obslužnost, nejsou tam lékaři, prostě se to začíná valit, jo, tak se to nezlepší tady v naší zemi.

Tady zaznívalo "boom Husákových dětí". Já jsem šedesátý devátý ročník, to bylo až do roku 1973, byly to ty půjčky, že jo, tehdy novomanželské půjčky různé a sektorové stěny, že jo, byty se dávaly a podobně. No, tak lidi samozřejmě viděli naději v tom a rodily se děti. Narodilo se obrovské množství dětí, které teď budou odcházet do penze a bude tam velký propad.

Ale jestli jsem dobře koukal na ty tabulky, a to zase jako nekonvenuje s tím, co vy tady strašíte, pane ministře, tak ono se to potom zase začne jako vyrovnávat, jo?Teď to jde dolů, ale potom to půjde zase nahoru - a důchodový systém plus minus plave vyrovnaně. To je třeba, co říkal pan doktor Janulík, (prostřednictvím) pana předsedajícího. Takže nestrašte tady veřejnost, nestrašte tady lidi, že prostě tady bude nějaká (gestikuluje) pfff, katastrofa. Není to pravda. Vy si tím jenom jaksi dáváte takovou berličku, abyste si jaksi podpořili ty vaše věci, které prostě do toho návrhu vkládáte - a strašíte a mystifikujete veřejnost.

Poměr průměrného důchodu a průměrné mzdy je strašně důležitý. Věk odchodu do důchodu nebo sazba důchodového pojištění - opět, to jsou faktory, na něž v blízké budoucnosti negativně dopadne aktuální demografický vývoj. Početně slabší generace budou jen obtížně financovat důchody pro silnější generaci takzvaných Husákových dětí. Tady říkám, s vámi souhlasím, že je třeba se na ten systém podívat, ale ne tím způsobem, jak to momentálně řešíte vy. Pardon. Současný penzijní systém je v zásadě udržitelný a za tím si stojíme, takže nepůjde do crashe, je udržitelný, nicméně za cenu postupné devalvace poměru průměrného důchodu a průměrné mzdy, která by bez zásahů, které budou potřeba, ale jinou formou, se (?) pohybovat někde k úrovni 40 %. A já už jsem to tady zmínil - my třeba jsme z generace, která už si může naspořit na penzi, že jo, mohli jsme si udělat nějaké penzijní připojištění, už ho vesměs máme, generace našich rodičů ještě neměla tu šanci, to znamená, tam prostě opravdu jsou odkázáni a ještě ti stařečkové předtím jsou odkázáni na pomoc státu, a každá nová generace, pakliže bude zodpovědná, tak si bude na svůj důchod šetřit. Já se, s dovolením, napiju, budu pokračovat - (komentuje) víčko neodtrhnutelné...

Green Deal, v praxi. Kupní síla důchodu je však schopna být zachována, neboť starobní penze jsou valorizovány inflací o polovinu růstu reálných mezd. Jaké ta řešení jsou? Těch řešení je mnoho, ve své podstatě my jsme nějaká navrhovali, ještě budou navrhována v pozměňovacích návrzích, buď je to zvýšení sazby důchodového pojištění, nebo zvýšení věku odchodu do důchodu. (Hluk v sále.) Já bych poprosil pana předsedajícího, jestli by mohl zajistit klid, protože já tady nevím, proč se tamhle kolega směje, když se mu to nelíbí, může -

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano. Tak já poprosím všechny, aby se nesmáli. (Výbuch smíchu v sále.)

 

Poslanec Hubert Lang: Já děkuju, pane předsedající, za vaši krásnou glosu. Já mám taky štěstí na vás a na pana Bartoška. Když řídíte schůzi, tak prostě vždycky to takhle nějak jako vyštípnete, ale já si myslím, že to sledují možná ještě občané, možná to sledují někteří senioři a viděli jste, odkud přišel ten smích, jo, bylo to tady z pravé strany, těch pár poslanců koaličních, kteří tady ještě vydrželi, jo? Máme čas 21.36, já to tady, prosím vás, neříkám, občané, pro sebe, já to tady říkám pro vás, protože hnutí ANO bojuje za vás tady, jo? A mám právo tady říci svůj názor. Jestli se vám to nelíbí a chcete se mi smát, no, tak potom volby ukážou, jestli jste se smáli a nebo ne, jo? Takže děkuju. Značí to něco o nějaké politické kultuře některých lidí v této Sněmovně.

Zvýšení věku odchodu do důchodu. Ta možnost naráží na fyzické limity občanů. Tady my prostě opravdu říkáme, že těch pětašedesát je takový ten strop - nebo nějaká podpora tvorby úspor v soukromých důchodových fondech. Zajímavá fakta, jak jsou na tom Češi ve srovnání s jinými členskými zeměmi EU, protože tady prostě slyšíme: musíme to prosadit, musíme to prosadit. Opět, je to černá díra jako Řecko, když jsme se řítili do nějakých důchodových pastí a podobně, několik kolegů to tady zmiňovalo.

Celkové výdaje na důchody ze strany státu, prosím vás, občané, dosahují 8,4 % HDP, z toho pouze 6,9 % HDP připadá na starobní důchody, zbytek se vyplácí na invalidní, pozůstalostní důchody. V Evropské unii je tento podíl v průměru na 12,6 %. A (důrazně) nikde se to nezhroutilo. My jsme hluboce pod tím, co v jiných členských státech EU se vynakládá na seniory, na penze a na různá připojištění, ale můžeme se bavit o tom, že to byly třeba západní vyspělé demokracie, kdy lidi to mají trošku jinak nastavené, mají tam třeba větší míru úspor, jsou obecně bohatší, ale i tak oni vydávají 12,6 % HDP.

Průměrný důchod v Česku je výrazně podprůměrný v EU. Jestli si někdo myslí, že v té naší sedmadvacítce nebo osmadvacítce jsme nějací topový, to si myslí možná pan premiér, protože on je světový lídr, že jo, ale prostě nežije se v České republice extrémně dobře. V roce 2016 dosahoval průměrný měsíční starobní důchod i po navýšení 787 euro. Jestli si pamatujete, když jsme vstupovali do Evropské unie, byly takové ty šoty, jak naši penzisti budou trávit zbytek svého života na plážích Španělska, na golfových hřištích, budou se tam prohánět na golfových vozících a podobně. Prosím vás, to opravdu v mnoha místech České republiky, k tomu máme daleko.

V EU průměr činí 1 135 euro. To je průměr, jo? A my jsme na 787 eurech - i po tom navýšení, a to tedy, když je tady nějaký zastánce eura, jako že my jsme taky proti euru, tak za 877 euro žít v nějakém větším městě, třeba Praze, Brně, Plzni, to bude tedy, to bude hitparáda, jo, jestli s tím někdo přijde a bude se pokoušet to prosadit.

Nejlepší životní úroveň nabízí důchodový systém v Rakousku a Nizozemsku, kde se průměrný důchod pohybuje mezi 37 a 34, v tom horším provedením, nad průměrem EU, jo? Takže oni jsou 37 % ještě nad průměrem EU. Takže když se potkají na slunné španělské pláži český penzista a nizozemský penzista, tak to je tedy sakra mazec. Já netvrdím, že to tak bude - my to nikdy nedoženeme, to by ty západní země musely úplně stagnovat, musely by jít úplně dolů, ale musíme taky na toto všechno pohlížet, jo, když děláme takovéto věci, kdy snižujeme valorizaci seniorům a všechno zdražujeme na jednu stranu, a potom máme takovéto průměry, kdy opravdu v Evropě, co se týče tady toho, se nám nežije dobře - nebo těm lidem, kteří už si potom třeba nemůžou pomoct, nemůžou si přivydělat, jo? Já nerozumím tomu. Dokážete se vžít vůbec do kůže těch lidí? Možná z té vládní limuzíny ne, jo, ale prostě z reálného života někde na venkově to není úplně jednoduché.

Při srovnání průměru, průměrného důchodu a průměru hrubé mzdy, jsou na tom nejhůře důchodci v Chorvatsku, dále v pobaltských zemích, Slovinsku a Bulharsku, nejlépe jsou na tom ve Švédsku, případně v Itálii. České důchody v průměru činí 41 % průměru hrubé mzdy v současné EU. Prosím vás, nechytejte mě úplně za slovo, protože samozřejmě v čase se to mění, nerad bych, aby tady na mě někdo vystartoval, že třeba 1 % sem tam, tam jde o ten princip, který tady zmiňuji. Bavili jsme se o porodnosti - já samozřejmě nejsem gynekolog, máme na to tady specialistu, pana doktora Janulíka - já zkusím se mu trošku vklínit do jeho profese, nevím, to se mi nepovede, jo, ani si to nedokážu představit.

Porodnost v České republice v posledních letech výrazně klesá. V roce 2023 se narodilo zhruba 92 000 dětí. To samozřejmě taky o něčem svědčí, jo? Tento pokles pokračuje už druhým rokem v řadě. To znamená, ze tří let vlády premiéra Fialy vlastně dva roky stále klesá, a to výrazně, počet mladých lidí, kteří se rozhodnou a do této těžké doby prostě se rozhodnou, že budou mít děti. K meziročnímu poklesu dochází přibližně o 9 % v roce 2022 a o dalších 11 % v roce 2023. Je tady ozdrojovaný článek: Hlavní faktory, které přispívají k tomuto trendu - a to zase já doufám, že jako vládní představitelé, když vytváří nějaké predikce, že čtou tyto články, protože všechno je napsané, jo, jenom prostě je třeba to číst - jsou demografické a ekonomické změny. V devadesátých letech došlo k výraznému poklesu porodnosti po roce 1989, když se otevřely možnosti, prostě začali lidi hodně cestovat, ta mladá děvčata jezdila ven, že jo, otevřel se jim svět, takže logicky jsme se začali přibližovat západní Evropě, kde vlastně je to postihlo přibližně patnáct, dvacet let před námi, jak jsme postupně začali bohatnout, a otevřely se lidem příležitosti - a zaplaťpánbůh za to - a to je asi největší výhoda roku 1989, že se režim změnil, tak logicky to mělo svůj důsledek ve snížení porodnosti - což vedlo k současnému snížení počtu žen ve věku 20 až 30 let, které tvoří hlavní skupinu prvorodiček. Opět ozdrojovaný článek.

Dále klesající dostupnost bydlení a nejistota i spojená s pandemií covid-19 vedly k odkládání zakládání rodin a narození dětí, jo? Tady kdyby oddělil pandemii covid-19, logicky, že třeba někdo řekne, nebudu teď, neporodím dítě, protože nevím, jak to bude, protože opravdu nikdo nevěděl, jak to bude, ale ta první část toho článku, klesající dostupnost bydlení, jo, to je to, co mělo Ministerstvo pro místní rozvoj na starosti, to jsou ti Piráti, kteří říkali - postavíme 5 000 bytů, budeme dělat startovací byty, digitalizace stavebního řízení - a dopadlo to, jak to dopadlo. Takže tady vidíte, že všechno je provázané se vším. To znamená, tady stát by měl upřít (napřít) síly opravdu k výstavbě bytů, nabízení obecních pozemků, nabízet prostě nějaké dlouhodobé, třeba hypotéky pro mladé lidi, jo, prostě s nějakou nízkou mírou úroku, splatností na x let, aby lidi prostě vůbec měli zájem a chuť vlastně ty děti mít, protože když nemáte kde bydlet, bydlíte v nějakém panelákovém bytě s rodiči, jste dva sourozenci, pocházíte z nějaké střední třídy, tak nemáte absolutně šanci, nemáte absolutně šanci si pořídit dneska bydlení - jak jsem vám říkal, přes 5 milionů byt v Plzni, 28 000 splátka, 1 200 000, prvních 20 % akontace. A ještě musíte mít ručitele, protože - a kdo to má, že jo, kdo to má z běžných občanů?

Očekává se, že (tento?) pokles bude bohužel pokračovat i v následujících letech. Odborníci odhadují, že porodnost v příštích dvou až třech letech dosáhne nejnižších hodnot za posledních 30 let, přičemž se budeme pohybovat pouze kolem 80 000 dětí za rok, nově narozených dětí ročně. Je to nejnižší počet vlastně od druhé světové války. A tady bychom se měli všichni zamyslet, jo? Neříkám, že je to věcí jenom tadyhle této vlády, protože za ty tři roky to až tak ovlivnit nemůže, ale prostě musíme do budoucna něco udělat opravdu s těmi byty, jo, s těmi startovacími byty a s těmi podmínkami pro ty mladé rodiny. Ale už, prosím vás, ne v gesci pana Bartoše, jestli vás můžu poprosit. To už bych nerad, protože podruhé už bychom to nedali.

Pokles porodnosti má široké dopady na společnost včetně ekonomických důsledků a změn v demografické struktuře obyvatelstva. Pokud by se trend nezměnil, mohla by Česká republika čelit dalším sociálním a ekonomickým výzvám spojeným se stárnutím populace. Všechno souvisí se vším. Máme tady dneska 350 000 Ukrajinců, vydali jsme více jak 500 000 víz dočasné ochrany, už přibližně 250 000 Ukrajinců - to jsou ty matky s dětmi, mladší ročníky - projevilo zájem, že tady s námi chtějí žít. Budeme to probírat v rámci lex Ukrajina VII. My ty lidi potřebujeme, to znamená, budou se vytvářet nějaké podmínky v cizineckém zákoně, v azylovém zákoně, pakliže ti lidé projeví zájem, aby tady s námi byli, tak nám trošičku v tom pomůžou, jo? Trošku nám zvednou vlastně poměr, třeba té nové generace, protože samozřejmě jsou to Slované, jazykově blízcí, takže jestliže tady s námi těch 250 000 lidí zůstane, budou se chovat slušně, budou chodit do práce, platit daně, nebudou dělat nějaké problémy, tak já osobně s tím nemám žádný problém.

Poslední část svého vystoupení - tady bych narazil na článek, který dneska vyšel, kdy pan ministr dal pravděpodobně nějaké interview a říká: věková hranice pro odchod do důchodu by se měla ustálit na 67 letech - jo, takže už je to o dva roky víc. Já jsem tady v prvním čtení řekl, že ve Francii, když přišel Macron s myšlenkou, že zvedne odchod do důchodu na 62 let, tak byly tam obrovské sociální bouře, jo, zapalovali auta v Paříži, policie to tam musela krotit a podobně. My jsme tehdy lahoda, pohoda, to byl ještě ten první návrh, který rostl průběžně, to znamená, my jsme se dostali pomalu na nějakých 70 let, než jste tedy udělali tu změnu. A pan ministr pokračuje. Je to pro ročníky lidí narozených v roce 1989 a později. Ve středu to poslancům osvětlil pan ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Jedná se tak o druhou změnu, kterou hranice důchodového věku pro odeslání formy (?) z vlády do Sněmovny prodělala, jo? Takže už jste tam prodělali (udělali?) nějaký progres a teď říkáte, že tedy to bude 67 let. A teď říkáte, jo, abych utnul spekulace o tom, jestli to může být nějaká nekonečno (do nekonečna?) rostoucí trajektorie - bude tam tato hranice vložena, řekl Jurečka poslancům. Já doufám, že to tak bude, pane ministře, že opravdu vyřčené platí. Také jsme tu slyšeli, že nebudeme zvyšovat daně - daně jsme zvýšili, že jo? Nebudeme zvyšovat odchod do penze nad pětašedesát let. Napřed jsme měli nekonečno, teď máme 67 let - takže doufám, že to, co říkáte a opravdu tam vložíte, tak to tam bude.

Pozměňovací návrh předložili poslanci čtyř vládních stran. Je to z dneška, tak už jste čtyřkoalice, jo, být to včera, tak je tomu - předevčírem to byla ještě pětikoalice nebo minulý týden. Pokračování ve zvyšování důchodového věku i po roce 2030 se navrhuje omezit pevně věkovou hranicí, a to hranicí 67 let. Tuto věkovou hranici dosáhnou generace narozené v roce 1989. Takže ten, kdo se narodil v roce 1989, po revoluci, už dneska ti lidi jsou dospělí, tak se nyní dozvěděli radostnou novinu z pera KDU-ČSL, že půjdou do penze v 67 letech. Poprvé se tato věková hranice uplatní v roce 2056. Já si troufnu říct na sto procent, že v roce 2056 již pan Jurečka nebude v žádné vládní odpovědné funkci, to znamená, může tady říkat, co chce, jo? Já můžu tady klidně vystoupit a říct: já, Hubert Lang, poslanec hnutí ANO za Plzeňský kraj, slibuji, vážení občané, že v roce 2056 vystřelíme tři kosmonauty do vesmíru. To je úplně stejné prohlášení, jako tady vydal pan ministr, že v roce 2056 se ta hranice poprvé uplatní. Je to tedy za více jak 30 let - pro generaci narozenou v roce 1989, stojí v jeho odůvodnění.

Já potom budu mít k tomu jakoby protiargumenty, jo, odborníků, kteří budou reagovat tady na toto vyjádření pana ministra. Já ho jenom dočtu a potom vám přečtu, co si o tom myslí lidi, kteří opravdu se tou problematikou zabývají, jo, taky z dnešního prohlášení.

Podle odůvodnění návrhu je pravděpodobné, že vývoj doby dožití nemusí přesně - nemusí přesně v budoucích 10 letech odpovídat prognóze z roku 2023. Takže tady je přesně to, že ono je to takové šul-nul. Bude to tak, nebude to tak. Dneska si řekneme, že to takhle bude, ale tady už se říká, pozor, ta prognóza může být jiná. Já doufám, že bude lepší, jak jsem tady říkal, že nebude horší. Vždycky bychom měli být spíš optimisté než pesimisté.

A čím je vzdálenější horizont, tím je pravděpodobnost upřesňování prognóz větší. Takže prostě vy tady, pane ministře, opravdu vidíte do roku 2050 a už tady z těch prvních odpovědí vyplývá, že ono to může být jinak, pravděpodobně to zcela určitě bude jinak, a vy samozřejmě v roce 2056, jaksi už asi pravděpodobně nebudete ve funkci ministra práce a sociálních věcí. Nevím, možná, že ano.

Úprava zvyšování důchodového věku na věkovou hranici 67 let by již mohla mít ve srovnání s očekávanou dobou dožití odchylku, která by stejně vyžadovala další potenciální korekce. Takže není to dogma. Tam se může stát, že my dneska řekneme 67, vy byste nás do toho chtěli zatáhnout, že tedy řekneme 67 a dost, a ta korekce může být třeba 70, nebo 75, nebo 80, nebo já nevím. Korekce.

Lze předpokládat, že v návaznosti na budoucí demografický vývoj bude navrhovaná věková hranice jako strop důchodového věku průběžně přezkoumávána a případně upravována, k čemuž bude sloužit zejména zpráva o stavu důchodového systému, stojí dále ve zprávě. Zprávu by měla dostat vláda od Českého statistického úřadu každých pět let. Takže každých pět let se bude dělat nějaká predikce, a když to bude špatně, tak prostě se může stát, že se ti lidé narození v roce 1989 a dále dozví, že půjdou do penze třeba v 73 letech.

Teď ty argumenty, pane ministře, že opravdu to není jenom náš výmysl, že my s tím následně nesouhlasíme. Je tady obrovské množství lidí právě proto, že nedošlo k té politické shodě, že to nešlo napříč, takto důležitá věc, že to takto tlačíte na sílu, a prostě vy to, jak říkám, rvete, i když možná za rok vám to spadne pod stůl, tak poslouchejte: S návrhem nesouhlasí odbory, které jsou proti jakémukoliv zvyšování a podle kterých by měla zůstat zachována současná hranice 65 let, jíž dosáhnou muži, bezdětné ženy a ženy s jedním dítětem v roce 2030. Ženy se dvěma a více dětmi pak tohoto věku dosáhnou později. Podle šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly odpracují vzhledem k délce pracovní doby čeští zaměstnanci oproti německým o devět let více. Ano? Takže český človíček pracuje v součtu o devět let více proti německému pracujícímu a víme, jaký je poměr našich mezd a jaká je poměr mezd v Německu. Devět let. Devět let už je hodně - ten rozdíl. Průměrný důchod se pak podle něj nyní pohybuje kolem 20 500 korun, což vynásobeno dvěma lety činí zhruba 492 000 korun. A to mu stojí za to sebrat budoucím důchodcům 492 000 korun současného průměrného důchodu, zeptal se.

Pro zachování hranice 65 let je i opoziční hnutí ANO. Dokonce máme v tomto směru pozměňovací návrhy, uvedl náš hlavní představitel, který má na starosti tuto oblast, náš stínový ministr práce a sociálních věcí, místopředseda Poslanecké sněmovny Aleš Juchelka. Není to jediná změna (nesrozumitelné) důchodového věku, která pozměňovací návrhy obsahuje. Původně se měl zvyšovat pro každý ročník až o dva měsíce. Nakonec ale Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhovělo koaličním poslancům a navrhlo, to je ta změna, ten majstrštyk, aby to bylo vždycky pouze o měsíc. Vyhovělo tak naléhání České demografické společnosti, podle níž by dvouměsíční zvyšování bylo nespravedlivé, protože by některé ročníky strávily v penzi kratší dobu než jiné.

Takže začíná to od ročníku 1965, který tedy bude odcházet podle tohoto návrhu v 65 letech, ročník 66 - 65 let a jeden měsíc, 66 - dva měsíce navíc, 67 - tři měsíce. Takhle to pokračuje. Já jsem 69, takže já jsem měl 65 let a sedm měsíců původně, teď radostně odejdu do penze v 65 letech a čtyřech měsících.

Ta tabulka končí vlastně tou predikcí, tím předpokladem, že osoby narozené v roce 1989 a další ročníky budou odcházet v 67 letech. To si myslím, že tedy je super. Proti jiným členským státům Evropské unie, kde ti lidé třeba odchází v 60, v 62. Dozvěděli jsme se, že někde tedy odpracují v tom celkovém součtu o osm devět let méně, jejich platy jsou třeba o více jak o dvě třetiny větší než u nás a my radostně po schválení této důchodové reformy, nebo jak bych to nazval, parametrických změn, odejdeme 67 letech.

Je tady ještě taková noticka, že u žen se dvěma a více dětmi bude zpočátku nižší, ale bude se postupně dorovnávat, takže nebude se ani hledět na to, že ty ženy mají třeba dvě děti. Postupně to bude jedno tady podle toho. A jako zdroj je pozměňovací návrh k novele zákona o důchodovém pojištění, od ročníku 1974 dopočet. Je to podle zdroje Novinky.cz.

Dostávám ke konci svého vyjádření. Já jsem si tady někde udělal takový závěr, jestli vydržíte chviličku. Jestli ten závěr nenajdu, tak jsem, myslím, schopen to říct i na mikrofon z hlavy. Ano, tady to mám. Takže opět zopakuji, že my s tímto návrhem nesouhlasíme, nebudeme pro to hlasovat. Pokud hnutí ANO převezme opět vládní zodpovědnost po sněmovních volbách v roce 2025, tak rozhodně tento tisk se otevře, tento zákon, dojde tam ke změně. Dneska to jasně, vážení občané, senioři, zejména pro vás, deklaroval náš předseda hnutí pan Andrej Babiš ve svém přednostním vystoupení, ve svém přednostním hlasu, kdy jednoznačně on řekl a zopakoval, že hnutí ANO sáhne do tohoto zákona, jestli ho ne-li celý zruší, tak prostě ho výrazně přepracuje.

Tlačíte to na sílu, na tomto zákoně není dohoda, je tedy velká pravděpodobnost, že po podzimu 2025 nebo někdy zkraje 2026, aniž ještě úplně nabude účinnosti všechno, protože to má nějakou cykličnost, tak to spadne pod stůl. Prosazuje to KDU-ČSL jako nosič, strana, která má v současné době dvě až tři procenta zastoupení v Poslanecké sněmovně; strana, která se vždycky deklarovala jako strana, která se zabývá rodinami, která má sociální cítění, která prostě bojuje za rodiny s dětmi, která bojuje za seniory, která bojuje za důchodce. Předkládá to ministr, který vůbec neví, jestli za dva měsíce bude ještě místopředsedou této vlády a jestli bude vůbec předseda této strany, která to předkládá.

Je to z mé strany všechno. Já pro to stoprocentně nezvednu ruku a doufám, že co jsem se vám snažil tady vysvětlit některé ty věci, tak v některých z vás by se třeba mohlo pohnout i svědomí a třeba byste pro to nemuseli ještě hlasovat. Děkuju vám za pozornost, jak mi ukazuje kolega, a děkuju, že jste mě vyslechli. (Potlesk poslanců hnutí ANO 20211.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A vzhledem k tomu, že po dohodě klubů Jsme dnes domluveni na tom, že skončíme ve 22 hodin, tak si dovolím ukončit tedy tu schůzi už o tři minuty dříve, abychom nezačínali další proslov, a končím tedy tímto dnešní jednací den.

Jenom připomínám, že se zde opět sejdeme zítra, tedy 3. října v 9 hodin, kdy budeme v této schůzi pokračovat. Děkuji všem a přeji hezký večer.

(Jednání skončilo ve 21.58 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 4. 10. 2024 v 18:06.