Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Je to škoda, protože ve své podstatě se nikam neposuneme. Ztratíme opět nějaký další čas marnou snahou tady - já jsem včera něco říkal o tom, že vy tady porodíte mrtvé dítě, pak mi to někdo vyčítal, takže já to můžu nějak zmírnit. Prostě vy tady připravíte návrh zákona, který si prosadíte na sílu bez konsenzu s opozicí. A za rok a půl pravděpodobně, nebo za dva roky třeba, klidně to spadne pod stůl.

Hnutí ANO, opakuji, pokud se vrátí k moci po sněmovních volbách 2025, tyto parametrické úpravy, protože se nejedná o důchodovou reformu, ale jedná se pouze o parametrické změny - o tom mě nikdo nepřesvědčí, že to je důchodová reforma, tisíckrát z naší strany to tady zaznělo v argumentaci, že to jsou pouze parametrické změny - tak my samozřejmě se potom k tomu zachováme, jak už tady bylo několikrát řečeno.

Za mne, já nemohu podpořit tento návrh ani v prvním, ani v druhém, ani v jakémkoliv dalším čtení. Děkuju za slovo.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Nový. Pak budu následovat s faktickou poznámkou já. Poprosím paní místopředsedkyni Dostálovou, aby mě na tu chvíli vystřídala v řízení schůze. Ale nyní pan poslanec Nový. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Miloš Nový: Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu reagovat tady na svého předřečníka. Mě zaujala jeho věta, že stát vlastně zbankrotovat nemůže, že to je nesmysl. Ve vlastním slova smyslu stát skutečně zbankrotovat nemůže. Zbankrotovat může konkrétní živnostník, konkrétní firma. To je pravda. Takže my to spíš používáme v tom opisném slova smyslu, kdy tím máme na mysli situaci, kdy stát prostě nebude schopen splnit své závazky - své závazky třeba vůči státním zaměstnancům, své závazky vůči důchodcům, své závazky vůči zdravotnímu systému, sociálnímu systému, pečovatelskému a podobně. To znamená, v situaci, kdy říkáme, že stát zbankrotoval, tak máme na mysli toto.

Vy jste tady hovořil o slovech paní předsedkyně Pekarové, která vzpomenula řecký scénář. Tam došlo k tomu, že když Řecko v opisném slova smyslu zbankrotovalo, tak řecké starobní důchody klesly o 40 %, což v dnešních číslech by znamenalo, že máme-li průměrný důchod ve výši 20 000, starobní důchody by byly ve výši 12 000. To máme na mysli oním bankrotem. To je první poznámka.

A druhá, velmi rychlá. V situaci, kdy ekonomika poroste - a ona dlouhodobě roste, ona roste mezi jedním až dvěma procenty, tím mám na mysli českou ekonomiku za posledních 35 let - tak je pravda, že samozřejmě důchodový systém na tom bude o něco lépe, ale nicméně ne tak, jak vy se spoléháte, protože ten vyšší růst samozřejmě znamená to, že také porostou starobní důchody, protože podle valorizačního vzorce porostou minimálně o jednu třetinu růstu reálných mezd. Za vás to bylo o jednu polovinu. Takže ta účinnost se samozřejmě sníží. Ta účinnost se sníží také díky tomu, že růst ekonomiky povede k růstu mezd nejenom v privátním sektoru, ale pochopitelně i ve státním sektoru. Takže nějaké nárůsty tam budou, ale ne rozhodně takové, aby tedy ufinancovaly ty deficity, které nás v příštích letech čekají. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášen s přednostním právem pan místopředseda Skopeček. Pane místopředsedo, prosím.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nebudu dlouhý. Nicméně nedá mi to, abych nezareagoval na pana poslance, který mluvil o tom, že stát nemůže zbankrotovat. Pan kolega Nový se to tu nějakým způsobem snažil popsat. Já jsem přesvědčen, že když se podíváme na hospodářské dějiny, pane kolego, tak najdeme bezpočet příkladů starší i novodobější historie, kdy státy skutečně zbankrotovaly. Ano, bankrot státu vypadá trošičku nebo trošičku více jinak než bankrot firmy nebo jakéhokoliv podnikatele. Ale i v poměrně nedávné minulosti máme dostatek příkladů toho, kdy státy svým nezodpovědným hospodařením se skutečně dostaly do bodu, kdy to lze nazvat bankrotem. Jedním z příkladů ne úplně dávné minulosti je Argentina, která na přelomu tisíciletí skutečně zbankrotovala, protože nebyla schopna splatit až 75 % závazků vůči svým věřitelům. Co jiného je neschopnost splácet své dluhy v takovéto míře než bankrot státu, který se samozřejmě dramaticky projevil i v dalším ekonomickém rozvoji a životní úrovně občanů Argentiny?

Zmiňované Řecko, přestože docházelo k poměrně dramatické pomoci nejrůznějších mezinárodních finančních institucí, co se týče půjček za výrazně výhodnějších úroků, než by dokázalo Řecko získávat ze soukromých zdrojů, tak přesto byly Řecku odpuštěny ze strany věřitelů poměrně velké podíly dluhu. Opět, co to je? Jak označit tento stav ve chvíli, kdy Řecko nebylo schopno splatit veškeré své závazky? Zase to nebylo nic, co by nemělo dopad na život Řecka? Koneckonců mělo to dopad na celou eurozónu, na celou Evropskou unii. Ta nákaza se samozřejmě šířila dál, ale pro život Řeků a pro život tamější ekonomiky to mělo samozřejmě neblahé účinky. Ten bankrot nekončí jenom tím, že se to účetně odškrtne, že se ten závazek účetně vyruší. To má samozřejmě své hluboké ekonomické dopady. Podívejte se na to, jakým způsobem se museli Řekové uskromnit, jakým způsobem tam docházelo k takzvané vnitřní devalvaci, protože už neměli možnost udělat devalvaci prostřednictvím měny, protože byli v tu chvíli uvězněni v eurozóně. A já si myslím, že tehdy jim to členství v eurozóně spíše škodilo, než aby jim pomáhalo. Museli projít vnitřní devalvací, vysokým nárůstem cen, reálným poklesem příjmů, reálným poklesem důchodů, velmi vysokým reálným poklesem životní úrovně.

Pane poslanče, jestli toto nevíte, a jste tu schopen na mikrofon říkat, že nic jako bankrot neexistuje, tak žijete opravdu ve strašlivé iluzi. Ve strašlivě nebezpečné iluzi. Neříkejte to. Není to pravda. Zjistěte si o tom něco, než o takto vážných věcech, které skutečně mohou mít velmi vážný ekonomický dopad, něco tady vážně budete na mikrofon říkat. Ano, státy mohou zbankrotovat. Česká republika naštěstí je ještě v kondici takové, že náš poměr dluhu vůči hrubému domácímu produktu je poměrně nízký v mezinárodním srovnání.

Co nám dělá starost, je trend rychlého nárůstu zadlužení. Proto řešíme důchody. Proto jsem přesvědčen, že v budoucnu budeme muset řešit zdravotnictví a školský systém, které dále budou zatěžovat naše veřejné finance. A my je nechceme dovést do stavu, jako je dovedla v minulosti Argentina nebo Řecko, aby Česká republika zbankrotovala, aby to mělo pak dopad na její občany. Právě proto tady i dneska řešíme tu penzijní reformu, abychom se těm neblahým důsledkům, ke kterým máme ještě daleko, ale pokud bychom ty trendy zvrátili, tak bychom k nim dříve nebo později, k těm mezním situacím došli. My jim chceme zabránit. Proto to řešíme. Ale neříkejte tu takové nesmysly, jako že stát nemůže zbankrotovat. Fakt to není pravda. A historie vás usvědčuje mnohokrát z omylu.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Mám zde čtyři faktické poznámky. První paní poslankyně Knechtová, připraví se pan poslanec Lang. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Chtěla bych zareagovat na své předřečníky v ohledu, kdy používáme to slovo bankrot. My vždycky, když se bavíme o sociální oblasti, vždycky, když řešíme finance pro seniory, tak k tomu slovu máme velmi blízko. A já si myslím, že tady projednáváme spoustu jiných rozpočtových věcí, a tam se prostě tohleto slovo neobjevuje. Tak se chci zeptat, proč prostě vždycky v téhleté oblasti se potřebujeme tak emočně jako vybudit a použít tady tohleto slovo. A když mluvíme o 2 % HDP na obranu, tak máme pocit, že se nám tohleto stát nemůže? Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další je přihlášen pan poslanec Lang, připraví se pan poslanec Kubíček. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Hubert Lang: Já k panu místopředsedovi Sněmovny panu Skopečkovi, prostřednictvím vás. Ano, já s vámi nebudu válčit z hlediska ekonomie. Vy jste ekonom. Já ekonom nejsem. Já jsem to použil jako příměr právě proto, že v těch materiálech strašíte. Právě to, co říkala - a moc děkuju paní kolegyni Knechtové, která to tady před mnou... líp bych to asi neřekl. Já samozřejmě taky vím, jak to bylo s tím Řeckem. Vím, jak to byl s tou Argentinou.

Ale vy prostě říkáte, že ve své podstatě, když neuděláme to, co vy jste si teď vymysleli, že skončíme jako Argentina. Já prostě si myslím, že právě při nízké míře zadlužení České republiky my k Argentině snad nikdy nedospějeme. Já doufám, že za rok a půl, kdy vy už prostě tady nebudete, a bude vládnout nikdo jiný, že se to zase začne vracet k nějakému normálu. Protože kdybyste to měli ještě jednou otočit, tak možná do té Argentiny doběhneme. A já jsem se vás... Jako nezkoušejte mě tady z ekonomiky. Kdybyste mě poslouchal, já jsem myslel, že přijdete na mikrofon jako zástupce ODS, protože jinak tady nikdo není, že mi řeknete vaše veletoče vašeho pana premiéra.

Já jsem se tam dotazoval, co se stalo za ten rok a půl, že on se otočil od bodu A do bodu Z. Před rokem a půl říkal něco jiného. A vy místo toho mě tady teď začnete zkoušet z Argentiny a z Řecka. Pane místopředsedo Sněmovny, pojďte mi říct, co se vlastně stalo vašemu panu premiérovi, který říkal, že nikdy nepůjde nad 65 let, a za rok a půl je to úplně nějak? Mohl byste mi na to odpovědět? Tady na tu otázku, když tedy se takhle budeme tady střetávat? Děkuju. ***