(9.40 hodin)
(pokračuje Milan Feranec)
Tak a v této atmosféře - je pátek, začaly volby, 15.00 - přichází do volební místnosti pan Novák: Dobrý den, já jsem Josef Novák, přišel jsem volit. Tady mám identifikační lístek, mám úřední obálku, takže ji hážu do urny. No, počkejte, počkejte, musíte prokázat svoji totožnost. Nemusím, ani (nesrozumitelné) nemusím. Nemůžete mě diskriminovat, říkali to v televizi. Členové komise se dívají po sobě, krčí rameny, mávnou rukou: co už s ním máme dělat, dobře. 17.00, pan Novák přichází znovu: Málem jsem zapomněl, ještě vám dalších devět obálek s hlasy, (nesrozumitelné) lístků. A za koho volíte? Nemáte přece devět hlasů. No, to je za manželku, naše rodiče, prarodiče - a prarodiče už jsou starší, špatně vidí, špatně slyší, tak jsem to vyplnil za ně. Ale volba by měla být tajná, svobodná. Jasně že je svobodná a tajná, a my v rodině nemáme žádné tajnosti. Dobře, odvolí. 20.00, pan Novák je zde opět: Hlava děravá, mám zde ještě dalších čtyřicet hlasů. Kdo je to tentokrát? No, přece zaměstnanci mojí firmy, dokonce mě o to požádali. Tady můžu - ještě ze seznamu: Fiala, Rakušan, Jurečka, Pekarová Adamová, Bartoš, Benda, Michálek, Cogan, Dufek, Jakob a další, další. A kolik těch zaměstnanců vlastně máte? No, čtyřicet - těch pět, kteří se vzpouzeli a nechtějí mi dát plnou moc k volbě, ti už nejsou moji zaměstnanci. Stejně to byli nějací dezoláti, lůza a kdo ví, jestli to nebyli čínští nebo ruští agenti - všude to říkají, bacha na ně, na ty agenty. A všichni vám dali plnou moc k volbám, jen tak, svobodně? Jistěže svobodně - jasný, že jsem dal nějaké mimořádné prémie - ale svobodně. A jak víte, jak by volili osobně oni? To vím naprosto přesně - oni k volbám vůbec nechodí, jsou to trošku troubové, je zajímá akorát pivečko, rumíček, fotbálek - a co je dobré pro majitele firmy, je dobré i pro jeho zaměstnance. Odvolí. Na odchodu říká: Prosím vás, tady tu urnu, jak máte, měli byste si ji zvětšit. Říkal mi kolega, že přijde zítra volit, on má inkasní agenturu, má tam asi 15 000 dlužníků, s nimi se nějak domluví, pár tisíc hlasů přinese. To se vám tam nevejde, to si radši dejte větší. Předseda volební komise to pozoruje a říká: Přátelé, to už můžeme jít rovnou do hospody. Někdo to sem nahází, stejně jsme tady zbyteční. Necháme otevřeno, v sobotu (se) sem vrátíme, a co tam, sem naházeli, to spočítáme nebo odhadneme. A za všeobecného souhlasu okrskové volební komise společně odchází do blízké hospody.
Takže to je příběh - nějaký, možná trošku ad absurdum - co skutečně by mohlo nastat, pokud fakt opustíme ty tři základní ústavní principy. Možná se nám to zdá přitažené za vlasy. Já jenom říkám, že to - a měli by i zákonodárci přemýšlet (Důrazně.) o důsledcích svých rozhodnutí.
Takže závěrem. Určitě jsou tady pochybnosti o tom, jestli je to ústavní, určitě jsou tam technické problémy toho návrhu, ale vy pochopitelně to prosadíte, protože to chcete prosadit. OK, ale buďte alespoň féroví a změňte s tím i ústavu, a klidně ten čl. 18 ústavy, který mluví o volbě svobodné a tajné, doplňte: pokud pětikoalice nerozhodla jinak. (Předsedající: Čas.) Nebo nějak to doplňte. Takže to by bylo fér. Děkuji vám. (Potlesk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Berkovec, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám pěkný den. Vážená paní ministryně, děkuji váženému kolegovi Milanovi Ferancovi, že vlastně navázal na tradice tohoto prostoru. Bylo tady divadlo, takže i teď vlastně tady předvádíme - jak by řekli Francouzi - théâtre actuel, tedy divadlo současnosti.
Dovolte, abych se vyjádřil nejprve k tomu, jak vnímám mediální ohlas celé té polemiky kolem korespondenční volby. Použiju k tomu to, jak byl prezentován jeden výzkum jedné prestižní agentury. Korespondenční volbě je nakloněna téměř polovina Čechů, téměř pětině je to naopak jedno a nepovažují téma za důležité. Vyplývá to z průzkumu prestižní agentury z poloviny ledna. Korespondenční volbu podle ní podporují spíše mladí lidé a absolventi vysokých škol. Ke korespondenční volbě Čechů v zahraničí se o něco lépe staví ženy, mladší lidé a vzdělanější část obyvatelstva. Nejvíce tento způsob hlasování podporují obyvatelé Prahy a voliči vládních stran. Z našich výsledků se zdá, že mají zastánci korespondenční volby v dolní komoře Parlamentu České republiky v míře podpory ze strany občanů navrch. Ukázalo se, že i u voličů opozičních stran je nezanedbatelná část pro zavedení korespondenční volby Čechů v zahraničí. Mně na tom trochu vadí jedna věc, že tak, jak jsem to vnímal, je to trochu zavádějící, trochu dehonestující vůči té skupině obyvatel, nejen tedy demograficky, ale také co se týče vzdělanosti, co se týče toho, kde žijí, žijí na venkově a tak dále. A ještě jedna věc. Mně na tom trochu vadí - je to prezentováno jako nějaký zásadní průzkum. Tipněte si, kolik bylo respondentů při tomto průzkumu? Celých 513. Tečka. A není tam uvedeno, pochopitelně, kde byl proveden tento průzkum.
Teď dovolte, abych se věnoval tedy svému názoru na volební proces a základní zdůvodnění korespondenční volby. Volební proces v České republice v širším pojetí, to znamená proces hledání kandidátů, tvorby programu, jejich představování, medializace, porovnávání samotné volby, činnosti a kontroly zastupitelů, tedy proces převodu potřeb a zájmů občanů do politiky, má určitě svá slabší místa, takže někdy dochází k deformaci smyslu zastupitelského systému. Ale (Důrazně.) rozhodně to není v samotném volebním aktu.
Odůvodňovat zavedení korespondenčního hlasování snahou zvýšit počet občanů, kteří se na volbách, a tedy na výběru zastupitelů a poslanců, podílejí, a prohloubit tím demokracii, považuji ze strany pětikoalice za určité pokrytectví. Všechny tyto strany, ale zejména ty tradiční, měly už tři desítky let a více než půldruhé desítky možností v podobě sněmovních návrhů zákonů příležitost rozšířit účast občanů na správě věcí veřejných schválením a praktikováním zákona o celostátním referendu. Především z řad pravicových stran vždycky zněly hlasy (důrazně) proti referendu. Část kritiků referend tento nástroj odmítá vůbec, část je svolná jen s referendem ušitým takzvaně pro konkrétní otázku, část chce jen potvrzovací nebo nezávazné. A takřka všichni hledají různé způsoby, jak lidové hlasování neumožnit, například podmínkou vysokého počtu petentů petice za vyhlášení, nebo zneplatnit podmínkou vysoké účasti, anulovat odmítnutí otázky nezávazného výsledku, vysoké procento souhlasu vzhledem k celkovému počtu voličů - (Důrazně.) nebo alespoň zkomplikovat termínem, umístěním hlasovacích místností nebo zmanipulovat mediálním tlakem a malým pokrytím. A najednou je tady dojemná péče o rozšíření účasti voličů, o to, aby nezapadly hlasy spoluobčanů. Takový zvláštní obrat.
Dovolte, abych ještě připomněl riziko porušení ústavou žádané tajnosti. Korespondenční hlasování především nezabezpečuje ústavní podmínku tajnosti voleb - tady bych rád připomněl, i když už to tady padlo, čl. 18: "Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení a také volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad většinového systému." Jak z textu plyne, je tahle charakteristika uvedena jako první ze všech ústavou požadovaných kvalit voleb. Už to, že koalice je chce měnit, respektive obejít ten ústavní požadavek běžným zákonem, je podle mě přinejmenším znepokojující. Už se tady mluvilo o tom, že kritickým místem je přeprava korespondenčních volebních lístků. ***
