(20.40 hodin)
(pokračuje Kamal Farhan)
Rodinné či skupinové hlasování není v odborné literatuře substantivně zpracováno. Jde o fenomén, který souvisí s konkrétní praxí volebního procesu, nejspíše o sociokulturní fenomén, který souvisí s přístupem společnosti k některým skupinám voličů. Primárně se dotýká porušování práv žen, je však spojován také s porušováním práv dalších skupin voličů, zejména těch, kteří mají problém s uvědoměním si vlastních práv a mají sníženou schopnost svá práva prosazovat. Omezení rodinného hlasování je možné pouze v kontextu změny vztahu k těmto skupinám voličů. Tento způsob hlasování tedy nesouvisí se způsobem hlasování, ale s celkovou strukturou regulačního rámce a konkrétní realizací tohoto rámce v praxi. V České republice nebyl tento fenomén historicky zaznamenán.
I v zemích, ve kterých do současné doby volební pozorovatelé OBSE tento fenomén zaznamenávají, není jeho výskyt důvodem ke zpochybnění legitimity výsledků voleb. Z výše uvedeného je patrné, že fenomén family voting je v zahraničí znám.
Jsem přesvědčen o tom, že předložená právní úprava, kterou se chystá současná koalice schválit, není připravena tak, abychom mohli zabránit porušení základních volebních principů, a tím zajištění legitimních voleb. Třešničkou na dortu je už jen fakt, že má korespondenční volba dopadnout bez zkoušky už na volby v příštím roce 2025, tedy na parlamentní volby, ve kterých půjde některým současným koaličním stranám o přežití. Proto vyzývám na tomto místě všechny rozumné poslance, kterým záleží na tom, aby byla zachována legitimita voleb, aby pro předložený návrh nehlasovali. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Vladimíra Lesenská, připraví se pan poslanec Karel Sládeček. Paní poslankyně, táži se, zda si přejete využít jenom jednou deset minut? (Dvakrát.) Dvakrát, ano. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážení zástupci vlády, kolegyně, kolegové, ke korespondenčnímu hlasování v rámci diskuse padlo množství výhrad. Dovolte mi konstatovat ty moje. Za mě vypíchnu dvě, které se týkají samotných principů voleb. Ještě než se k nim však dostanu, dovolím si vás seznámit vůbec se samotnými pojmy, jakými jsou volební integrita, volební podvody, které úzce s projednávaným tématem souvisí a bez kterých není možné plně pochopit moje výhrady k tomuto zákonu. Nemluvě o tom, že zákonodárný sbor, jako je ten náš, si zaslouží být obohacen o tyto odborné poznatky, jelikož pojmy, jako jsou volební integrita, případné volební podvody a další pojmy, v podstatě bezprostředně souvisí s volbami nejen do zákonodárných sborů. Vycházet přitom budu ze studie docentů Lebedy, Šaradína a dalších, která vznikla v rámci projektu Technologické agentury České republiky pro Ministerstvo vnitra. To znamená, že asi není možné zpochybňovat relevantnost těchto poznatků, že by snad pocházely z nějakého dezinformačního webu, jelikož studie byla zpracována nezávislými experty pro potřeby ústředního orgánu státní správy.
Tím prvním pojmem, se kterým vás seznámím, jsou volby. Ve světle navrhovaného zákona o korespondenčním hlasování si dovolím také upozornit na stávající problémy, které s sebou volby v prostředí České republiky přináší. Svobodné a transparentní volby jsou považovány za základ demokracie. Integrita volebního procesu je důležitým tématem sociálních věd a je sledována z řady perspektiv, od úpravy volebních zákonů přes možnost působení nezávislých médií, kontrolu volebními komisaři až po regulaci financování stran a kandidátů. Transparentnost voleb je nedílnou podmínkou důvěry v demokratický systém, protože občané musí být přesvědčeni o tom, že s jejich hlasy není nijak manipulováno. Úzce také souvisí se spokojeností občanů s demokracií, na což se v souvislosti s nástupem autoritářské populistické politiky, zpochybňující mimo jiné regulérnost voleb, zaměřila řada nedávných studií.
V České republice se opakovaně setkáváme s poukazy na nejrůznější vady volebního procesu. Běžně se můžeme dočíst o kupčení s hlasy, o podezřele vysokých počtech zneplatněných hlasů, hromadných účelových změnách trvalého bydliště ještě před konáním komunálních voleb, účelovém svážení občanů k volebním místnostem, nedostatečné kontrole hlasovacích místností, zejména v noci z pátku na sobotu, nekvalitní prací volebních komisí, a mohla bych pokračovat ve výčtu. O mnoha těchto problémech již referovala jak média, tak odborná komunita. Reakce ze strany státu na tyto podněty jsou však hodně dlouhou dobu spíše vlažné.
Opatření, která by tyto nedostatky eliminovala, byla v minulosti přijímána dosti pomalu. Transparentnosti bychom přitom měli věnovat velkou pozornost, protože spolu s důslednější kontrolou voleb totiž mohou vést k vyšší důvěře v demokratický režim, k vyšší volební účasti, a tím pádem i k vyšší legitimitě volených orgánů. Z těchto argumentů je zřejmé, že bychom se spíš měli zaměřit na stávající problémy, které s sebou současná právní úprava voleb přináší, a neměli bychom jít cestou dalších inovací, jako je korespondenční volba, abychom tak zbytečně nevytvářeli další možné problémy.
Dalším pojmem, který úzce souvisí s předloženým návrhem zákona, je integrita voleb. Jde o zastřešující koncept zohledňující všechny typy volebních provinění a podezření z manipulace volebních procedur. Přestože svobodné a transparentní volby jsou základním předpokladem fungování demokracie, tak k volebním proviněním dochází i v tradičních a stabilních demokraciích. Notoricky známým příkladem je přepočet hlasů na Floridě v USA v prezidentských volbách v roce 2000, protože, jak uvádí Pippa Norris, volební provinění druhého řádu se nevyhýbají žádné zemi. Někteří autoři upozorňují také na to, že narušení integrity voleb může být nebezpečné zejména v mladých demokraciích. To se týká právě nás, České republiky, kde důvěra v instituce zastupitelské demokracie není úplně vysoká. Pokud dojde k volebním pochybením, může to vést ke ztrátě kredibility a legitimity jednotlivých institucí.
Nízká kvalita volebního procesu může přispívat k horší reprezentaci občanů a vede k dalším formám narušení politického procesu, například i ke korupci, v nejzazších případech může vést až k různým projevům násilí. Ostatně v souvislosti s násilím můžeme zmínit právě i události v USA v prezidentských volbách na podzim roku 2020, kdy proces sčítání výsledků a legitimitu korespondenčního hlasování opakovaně napadal bývalý prezident Donald Trump. Po volbách odmítli jeho zástupci uznat vítězství Joea Bidena, kteří na různých sítích neustále zpochybňovali výsledky hlasování a označovali volby za ukradené. Následně přes sítě mobilizovali své příznivce, aby výsledky neakceptovali vzhledem k tomu, že došlo k celé řadě pochybení, kdy hlasovali například již zemřelí voliči nebo hlasovali jmenovci voličů, nikoliv voliči samotní.
Vrátíme-li se ale k pojmu integrita voleb, v širším významu ji chápeme jako soubor mezinárodních a globálních norem, které lze uplatnit na všechny volby ve všech státech a v celém rozsahu volebního cyklu, to je během předvolebního období, kampaně, během hlasování i následně po něm. Pojem integrita voleb se týká férovosti volebního procesu, kdy volby reflektují svobodnou vůli lidu a nejsou ani zmanipulované, ani podvodné. K narušování jejich integrity dojde tehdy, jsou-li porušovány volební zákony, není-li zajištěna transparentnost voleb či pokud selhávají volební procedury dané země. Zahrnujeme sem volební násilí, administrativní chyby či institucionální překážky pro opozici.
Například Ivan Jarabinský nahlíží na volební integritu z hlediska jejího protipólu, tedy volebních podvodů. Volební podvod je obvykle utajovaný záměrný akt nebo jev snažící se účelově formovat volební výsledky ve smyslu narušení nebo omezení individuální nebo kolektivní vůle voličů, který předpokládá porušení domácích zákonů spjatých s volebním procesem anebo porušení mezinárodně uznávaných demokratických volebních principů a norem. ***
