Výhrůžky, nátlak nebo potenciální korupce jsou skutečnosti, které vylučují princip svobodného hlasování. Při korespondenční volbě však stát není schopen garantovat ani kontrolovat, že volba proběhla právě tak, jak požaduje ústavní pořádek České republiky. Zatímco při volbách na území České republiky se musí volič při vkládání hlasovacího lístku odebrat sám za plentu, při korespondenční volbě v zahraničí osobní volbu, která je prosta nátlaku, nikdo nezkontroluje. Je však třeba připomenout, že ústavní pořádek a ústavněprávní principy, obsažené zejména v Ústavě České republiky, jakož i v Listině základních práv a svobod, jsou zákonu nadřazené. To znamená, že žádný zákon nemůže svou navrženou právní úpravou porušovat ústavní principy - které již tady zazněly, ale já je zopakuji - rovnosti, tajnosti, přímosti a svobodného výkonu volebního práva.

Pro ústavně konformní zakotvení korespondenční volby, tak jak byla skupinou poslanců předložena, by byla potřeba změna Ústavy České republiky. V této souvislosti tak nemůže obstát ani lakonické tvrzení předkladatelů poslaneckého návrhu zákona, že korespondenční volba je zavedena v řadě států světa, když nijak nedokládají soulad s ústavním pořádkem těchto zemí ani náležitosti korespondenční volby v jiných právních řádech. Návrh zákona byl navíc předložen jako poslanecký návrh zákona, nikoliv jako vládní, neproběhlo u něj standardní mezirezortní připomínkové řízení a vypořádání připomínek dotčených subjektů. Takto zásadní návrh s ústavněprávními dopady by přitom měl být předložen vládou a řádným legislativním procesem.

Z těchto a dalších důvodů já s tímto návrhem nesouhlasím, tedy nesouhlasím s korespondenčním volbou a s tímto návrhem zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nepřejete si tedy využít dalších deseti? (Poslanec Metnar z prostoru před řečnickým pultíkem: Mám ještě deset minut, ale ne.) Dobrá. Děkuji.

Nyní vystoupí pan poslanec Kamal Farhan a připraví se paní poslankyně Lesenská. Jenom se zeptám dopředu, pane poslanče, stačí deset minut, nebo si... (Poslanec Farhan se otáčí k předsedající: Já myslím, že stačí deset minut.) Ano, děkuji. Prosím, máte slovo.

Poslanec Kamal Farhan: Dobrý podvečer - nebo dobrý večer, dámy a pánové. Dovolte mi, abych i já se vyjádřil k návrhu zákona, kterým do našeho právního řádu by měla být zakomponována korespondenční volba. Jak zde bylo řečeno několika zástupci pětikoalice, je to priorita této vlády - v době, kdy lidé mají hluboko do kapsy, inflace je šílená, zdravotnictví pod vedením ministra Válka kolabuje. Pravděpodobně jediným řešením, jak získat ještě nějaké další hlasy, a to za každou cenu, jsou hlasy ze zahraničí od lidí, kteří zde nežijí, nemusí na vlastní kůži zažívat kotrmelce, které tato vláda dělá dnes a denně.

Je potřeba si zopakovat, že volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Změna volebního systému, kterou chce koalice prosadit, rozkolísá dosud fungující volební systém a znedůvěryhodní volby jako takové. Rizika plynoucí ze změny volebního zákona jsou obrovská. To, že se jedná jen o účelovou změnu volebního zákona s cílem získat aspoň tolik hlasů, aby koaliční strany překročily aspoň 5% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, je v současné chvíli více než jasné. Jak jinak bychom si také mohli vysvětlit, že zrovna tato část zákona má být účinná již od roku 2025, zatímco zbytek od roku 2026? Náhoda? Na náhody já nevěřím.

V souvislosti s výše uvedeným je potřeba zaměřit se na ústavní zakotvení volebního práva, čl. 22 Listiny, kde se říká, že "zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti".

Základními principy, které plynou z Ústavy a Listiny, jsou všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a svobodnost voleb. Při korespondenční volbě jsou podstatně dotčeny principy svobodnost, tajnost a i přímost voleb. Svoboda voleb při korespondenčním hlasování - musí jít o co největší zajištění svobody rozhodování voliče, tedy o to, aby volbu právě provedl on. Je tedy zapotřebí zajistit, aby nemohlo dojít k žádnému ovlivňování voliče v jeho rozhodování. A právě to je podle mého názoru kámen úrazu tohoto návrhu, protože podle mého názoru žádné nárazníky minimalizující tato rizika neobsahuje. Ukázalo se, že něco jako kupčení s hlasy existuje, a na tyto judikáty už také upozorňovali někteří mí předřečníci. Ale v souvislosti s korespondenční volbou si lze také představit rizika plynoucí z takzvaného kupování hlasů v rámci širšího příbuzenstva.

Tajnost voleb, další zásadní princip, korespondenční volba neposkytuje, žádnou jistotu zajištění tajnosti této volby. A právě s tímto typem hlasování je spojeno obrovské riziko takzvaného family votingu, rodinného hlasování, kdy se děje hlasování pod tlakem příbuzných nebo blízkých osob nebo osob, kterým volič hlas takzvaně prodal. A právě u tohoto typu volby je nebezpečí kupčení s hlasy obrovské a snadnější než ve volební místnosti, kde lze vyloučit přítomnost kohokoliv během volby. Dovolím si zde odkázat i na studii Parlamentního institutu právě k family votingu, studie Parlamentního institutu, popis rodinného hlasování. Jako rodinné nebo také skupinové hlasování je označována situace, kdy je v prostoru vyhrazeném pouze pro individuálního voliče přítomnost více osob, a dochází tak k narušení tajnosti hlasování. Tyto osoby nemusí být vždy přímo v rodinném vztahu, proto je v některých zdrojích používáno označení také skupinové hlasování.

Podle příručky volebního pozorovatele OBSE jde v případě rodinného hlasování o narušení volebního procesu a volební pozorovatelé ho musí reportovat. Příručka uvádí, že k němu může docházet hlavně v případech využívání aktivního volebního práva ženami, jde o odkaz na chápání skupinového či rodinného hlasování jako projevu vztahů v tradičních společnostech, ve kterých jsou omezována lidská práva, typicky práva žen. Mužský člen rodiny například doprovází jednu nebo více žen do vyhrazeného prostoru, skupina hlasuje veřejně bez využití vyhrazeného prostoru a mužský člen rodiny vyplňuje hlasovací lístky za ostatní členy. Dále byly popisovány konkrétní formy rodinného hlasování v kontextu například k situaci v Makedonii. Jeho pozorování jsou však univerzálně přenositelná.

Antonio Spinelli doplňuje ještě jednu formu rodinného hlasování, a to že celá rodina či skupina vstupuje do vymezeného prostoru. Stejně tak ovšem může docházet k omezování práv jiných skupin voličů vyžadujících asistenci při hlasování, jako jsou starší voliči. Zvláštní skupinou jsou potom voliči negramotní nebo jinak znevýhodnění ve smyslu porozumění jejich vlastním právům. Tyto skupiny voličů mohou být omezeny ve svých právech také v souvislosti s využíváním zvláštních hlasovacích postupů. Mezi zvláštními hlasovacími postupy je uváděno hlasování mimo volební místnost, například v pobytových zařízeních, dále dřívější hlasování a také možnost korespondenčního hlasování. Těmto postupům má být ze strany volebních pozorovatelů věnována zvláštní pozornost, zejména pokud jde o hodnocení regulačního rámce.

V evropském kontextu se tato forma narušování volebního procesu vyskytovala v 90. letech 20 století, a to zejména v zemích střední a východní Evropy. Šlo tak víceméně o kulturní fenomén vyplývající z tradiční struktury společnosti. Snaha mezinárodních organizací typu OBSE proto primárně směřovala na úpravu volebních pravidel a kontrolu volebního procesu s cílem zamezit tomuto defektnímu chování. Současně s tím docházelo k podpoře programů zaměřených na vzdělávání žen a dalších sociálních skupin a na změnu společenského klimatu. Často totiž není problém v nesprávném regulačním rámci, ale v jeho naplňování, tedy to, že volební komise, které jsou laické a odráží místní poměry, umožní rodinné či veřejné hlasování. Výskyt rodinného či skupinového hlasování tak není primárně spojen se způsobem hlasování, ale jde o projev konkrétního habitu, jak potvrzuje například situace v Srbsku, kde není zavedeno korespondenční hlasování a kde se rodinné hlasování výrazně vyskytuje do současné doby. V České republice je tento fenomén historicky zaznamenán na rozdíl od Slovenska, kde bylo rodinné nebo skupinové hlasování zaznamenáno v parlamentních volbách v roce 1998 ve 20 % navštívených volebních místností. V následujících volbách, ať parlamentních, nebo prezidentských, nebyl tento fenomén ze strany volebních pozorovatelů na Slovensku zaznamenán.

Země se zaznamenanými případy rodinného hlasování. Podle zpráv OBSE bylo volebními pozorovateli zaznamenáno ve 22 případech skupinové hlasování v roce 2023 při konání místních voleb v Makedonii, například. V parlamentních a prezidentských volbách v Turecku v roce 2023 bylo zaznamenáno společné hlasování rodinných příslušníků ve 4 % okrsků, kde byly přítomni pozorovatelé. V Bosně a Hercegovině v parlamentních volbách v roce 2022 bylo rodinné nebo skupinové hlasování zaznamenáno v 6 % navštívených volebních místností. K nejmasovějšímu využívání rodinného nebo skupinového hlasování docházelo podle zprávy OBSE při konání předčasných parlamentních voleb v Srbsku v prosinci roku 2023. ***