(15.50 hodin)
(pokračuje Martin Kukla)
No, a teď se postupně dostávám k bodu číslo 2, jak jsem zmínil, a to jsou ty zkušenosti s korespondenční volbou ze zahraničí. Včera tady v rozpravě bylo krásně řečeno právě ministrem zemědělství, který sem narychlo přiběhl a pak rychle utekl, že žádné pochybnosti nejsou. No ale ty pochybnosti jsou! Já jsem se to tady snažil v technické přihlášce vysvětlit a říct. Já tady vzpomenu například Rakousko, budu vám tady citovat a přečtu vám, jak to bylo v Rakousku u prezidentských voleb. U některých voleb v minulosti vyvolala korespondenční volba vlnu kontroverzní kritiky. Například v roce 2016 ve druhém kole prezidentských voleb zvítězil těsně někdejší vůdce Zelených Alexander Van der Bellen nad kandidátem pravicové Svobodné strany Rakouska Norbertem Hoferem. Kvůli chybám při sčítání korespondenčních hlasů se však druhé kolo muselo opakovat. Van der Bellen tehdy nepřevzal prezidentský úřad a pravomoci prezidenta přešly 8. července 2016 na tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady. Druhé kolo těch prezidentských voleb se opakovalo 4. prosince, vyhrál Van der Bellen se ziskem 53,8 % hlasů a do úřadu spolkové země nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017. Zeleně progresivistický Van der Bellen právě zvítězil díky korespondenčním hlasům ze zahraničí, jejichž získal téměř o 200 000 více než jeho oponent. Takže tady je krásně vidět, jak volby změnily ten systém, jaké to vyvolalo jak politické, tak... nepokoje v Rakousku a právě i tu možnou důvěru ve volby.
Když se podíváme dále do zahraničí, tak se můžu podívat do Francie, kde korespondenční volbu ze zahraničí zrušili kvůli údajným podvodům v roce 1975. V 60. a 70 letech 20. století se korespondenční volba stala terčem kritiky z důvodu, že přinášela rizika manipulace s vlastní volbou a ověřováním voličů, kteří odevzdali hlas.
Tady je další krásný příklad, kdy korespondenční volba vyvolává pochybnosti. A na to my tady upozorňujeme, že právě předložený zákon, jak je - on je velice otevřený, jak se říká...
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já se jenom zeptám - deset minut uběhlo, chcete dalších deset minut rovnou, nebo...?
Poslanec Martin Kukla: Ano, určitě. (Předsedající: Děkuji.) Určitě deset minut, chtěl bych i potřetí, ale to asi nebude možné. (Předsedající: To si myslíte správně.) Děkuju. Je to právě tím nemožným demokratickým vystupováním tady a mně se to vůbec nelíbí, že jsme omezeni a nemůžeme tady de facto říct ani celý svůj projev, protože já jsem si ho připravil, nevěděl jsem, že budu omezen, a samozřejmě teď ho krátit je velice těžké. Takhle jsem krátil jeden svůj projev, co se týká krajských novin. A pokrátil jsem ho tak, že mi tam vypadlo jedno slovíčko, kde de facto jsem říkal, že politici berou finanční prostředky hasičům. No a oni to byli vládní politici a ne krajští. Tak tímto se těm krajským omlouvám, ale ono to je jedno, ono to jsou všichni z pětikoalice.
Ale vraťme se k USA. Já jsem tady byl včera jedním poslancem konfrontován, že jsem zde říkal, že ve Spojených státech se korespondenční volba stala jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců Donalda Trumpa. A v časopisu Time, to jsem tady právě včera říkal ve faktické poznámce, se sami odpůrci pochlubili úspěšným spiknutím a (na?) záchranu prezidentských voleb. Takže tady je další příklad, jak to vyvolává, korespondenční volba, možné pochybnosti.
No a teď už se dostávám k třetímu bodu svého projevu, a to je, na co vlastně upozorňují ústavní právníci, politologové, politici a jiní experti. Já se zde dostanu k právníkovi Zdeňku Koudelkovi, který označil korespondenční volbu za zásah do filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a případně i prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují. To je velice podstatná myšlenka právníka Zdeňka Koudelky, protože oni neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí jim je někdo z ciziny, a tím pádem je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat. Spor o korespondenčním hlasování je volbou mezi tím, zda má existovat právo volit držitele moci jen u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat například tím, že zde platí daně. Ono k těm daním, ono je zde většinou zpochybňováno, že důchodci, studenti, bezdomovci zde také neplatí daně. Ale není to pravda. Oni zde platí daně nepřímo, například na DPH, a když se bavíme o seniorech, tak ti zde platili daně celý svůj aktivní život.
Další politolog, Stanislav Balík, také není přesvědčený o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta.
Podle Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu. A to je právě to, na co my tady upozorňujeme, a pořád říkáme, že náš volební systém současný je pevný a robustní. A je zde - tady to říkali mí předřečníci a mnoho faktických poznámek tady na to bylo řečeno, protože je třeba říct, že v tuto chvíli občané České republiky s občanstvím, kteří žijí trvale mimo Českou republiku, tak můžou volit. Tady se nic nezavádí, že by nemohli volit nebo že by byli nějak diskriminovaní. Oni můžou volit a volí stejně jako občané České republiky. Akorát že zvolili tu svoji možnost, že vycestovali, žijí v zahraničí, tak pro to, aby mohli volit v České republice, musejí pro to něco udělat a navštívit konzulát, kde je urna, půjdou za plentu a odvolí. Je pravda, že někdy to mají mnoho kilometrů. Ale samozřejmě i občané v České republice bydlí různě a musí volit, kde mají trvalé bydliště, nebo pro to musí něco udělat a vyřídit si voličský průkaz. A nemají to taky tak jednoduché, že by prostě vzali lístek, dali ho do obálky a poslali ho. ***
