(22.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, poté jsou do obecné přihlášeni paní poslankyně Pošarová a poté pan poslanec Janulík. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já budu mít stále to stejné téma, budu reagovat na rozpravu předtím. Využiji toho, že tady je pan premiér, tak bych se ho chtěl právě zeptat, protože když tahle vláda nastupovala, říkala, že bude ctít v legislativních procesech nějakou transparentnost a legislativní čistotu, a jestli si myslí, že i po zkušenosti s lex ČEZ II - to, co jsme tady řešili a budeme to řešit - tak jestli i v tomhle případě je to všechno v pořádku. A pane premiére, já jsem tady opakoval tu proceduru, která mi prostě v pořádku nepřijde vzhledem k tomu, že se tady mění 63 zákonů, které prošly, byť zrychleně, nějakými připomínkovými místy, která na to měla 5 dnů, ale dobře, formálně jste to splnili. Ale potom tady načtete komplexní pozměňovací návrh, kterým zválcujete všechny ostatní pozměňovací návrhy, který ale už tím procesem schvalování klasickým neprošel, byť je to tedy vládní komplexní návrh. Budiž důkazem, že potom na rozpočtovém výboru není možné hlasovat o všech ostatních návrzích včetně vašich koaličních poslanců. Tady byli koaliční poslanci, co si pamatuji, kolega Kuchař třeba, který měl svůj návrh, ale protože byl k tomu původnímu, a vy jste měli ten komplexní, a tím komplexním, tím odhlasováním, se ostatní pozměňovací návrhy staly nehlasovatelnými, čímž práce ve výborech je polovičatá, jestli vůbec nějaká.
Tak jsem se vás chtěl zeptat s využitím toho, že teď tady jste - ale ministr financí tady není stále - tak jestli si myslí, že to je v pořádku, když tady měníme takhle robustní záležitost, a jakým způsobem potom my jako opozice se k tomu máme stavět, k čemu máme dávat pozměňovací návrhy a do budoucna, jaká bude potom (Předsedající: Čas.) ta procedura. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, a nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím.
Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dobrý den. Dovolte mi, abych vám krátce představila své pozměňovací návrhy ke sněmovnímu tisku 488. Jedná se o návrhy, které jsou v systému vloženy pod čísly sněmovních dokumentů 3053, 3054 a 3055. V těchto dokumentech navrhuji pro příští léta zachovat podíl obcí a krajů na celkovém ročním výnosu vybraných daní z přidané hodnoty, daní z příjmu fyzických osob a daní z příjmu právnických osob, které chce Fialova vláda pro léto 2024 a 2025 výrazně snížit, zejména pak je výrazně snížit našim obcím v rámci vládního návrhu na změnu zákona o rozpočtovém určení daní, který je součástí sněmovního tisku. To my v SPD rozhodně odmítáme. Jde o nepřijatelný zásah vlády do ústavně garantovaného práva na výkon územní samosprávy, konkrétně do majetkového a finančního předpokladu jeho výkonu, a také o zásah do legitimního očekávání krajů a obcí, které již nyní dokončují sestavování svých rozpočtů na příští rok a tento vládní návrh by veškeré tyto plány na poslední chvíli zničil a zmařil. A samozřejmě, co je již na celé věci nejhorší, by to znamenalo i zhoršení kvality a dostupnosti veřejných služeb, které obce a kraje zajišťují mimo jiné v oblastech školství, zdravotnictví, veřejné dopravy či sociálních služeb. To rozhodně nelze akceptovat.
Schodek státního rozpočtu je zaviněn neschopností a nekompetentní politikou vlády, která nemá oprávnění svůj diletantismus ve správě veřejných financí řešit na úkor krajů a obcí a na úkor kvality a dostupnosti veřejných služeb, které tyto subjekty občanům poskytují. Kraje a obce mají z ústavy a zákonů zajišťovat a vykonávat vedle samosprávné činnosti v rámci přenesené působnosti mnohé klíčové povinnosti státu. K tomu musí mít dostatek finančních prostředků zajištěných zákonným a dostatečně transparentním a předvídatelným způsobem. To chce nyní vláda zbourat a krajům a obcím, které na rozdíl od ní hospodaří dlouhodobě vyrovnaně či přebytkově, peníze nepřijatelným způsobem sebrat.
Děkuji a prosím o podporu mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se ještě přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Miloslav Janulík, připraví se paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, ujměte se slova.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, paní předsedající. No, já nemám žádný pozměňovací návrh, ale chtěl bych poprosit o podporu pozměňovacích návrhů svých kolegů a chtěl bych tady z tohoto místa zopakovat svoji otázku, kterou jsem tady kladl - jsou to snad dva, tři týdny, mám tedy vzácnou šanci, že je tady pan premiér - a to je otázka, jaké to celé má smysl, protože všichni se, generace před námi - jinak pro vaši informaci, homo sapiens funguje cirka 600 až 700 generací, to zjistili genetici, to jsem si nevymyslel - každá generace se snaží, aby se děti nebo další generace, protože už žijeme o něco déle než naši praprapředkové, takže se dožíváme svých vnuků, někdy i pravnuků, tak se snažíme, aby se měli líp. A tady ten konsolidační balíček tedy - nebo vy mu říkáte konsolidační, to je daňový balíček, nic jiného, dneska jsem platil zálohu na daň, takže o tom něco vím, s těžkým srdcem tedy - tak nemám pocit, že to zlepšuje žití mých dětí nebo mých vnuků. Rozhodně to nezlepšuje tedy život můj a přirozený běh té věci je takový, že floskule, která se tady opakuje, že nebudeme zadlužovat naše děti a naše vnuky, nebo děti a vnuky - no, vy je zadlužujete, to je potřeba říct, více, než je zadlužovali ti před vámi, což je tedy s podivem, ale život se žije tady a teď. A ta moje otázka je pořád stejná - jaké to celé má smysl? Proč to vlastně děláte? Vy se zaklínáte floskulemi, jako že konsolidace veřejných financí. Ale když se podívám selským rozumem na čísla okolo sebe, všichni mají obrovská zadlužení, desítky, 80, 100, 150 procent. Česká republika je na tom ještě relativně velmi dobře, relativně tedy, i když jak říkáte pořád, dluhy v rodině - no, ale rodina nemůže nikdy fungovat jako stát, vždyť to vidíme každý sám na sobě. Když já dlužím něco státu, tak mě sejme raz, dva, tři, a když dluží stát něco mně, tak si pěkně počkám. To je prostě jiná situace, to si pěkně počkám - jo, finančáci, ti mají vždycky času dost, jenom nemají čas, když já dlužím jim, takže to známe každý ze své zkušenosti. Takže nejsme si bohužel rovni před zákonem. ***
