Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Já nechci brát těm, kteří jsou řádně v pořadí, čas, takže budu sledovat, abych opravdu byla ještě možná kratší. Já odkazuji přesně na to, co tady bylo řečeno jako stanovisko klubu a co klub dával dohromady právě z těch nálezů, které tady byly opakovaně citovány. A já jsem se vždycky pousmála, protože se mně zdálo, že z nich jsou vytrhány ty části a partie, které vyznívaly, a i tak, jak byly citovány, značně neurčitě, zatímco ty, které byly jednoznačné a které říkaly, že nelze zdůvodnit legislativní nouzi tím, že se dostala vláda do problémů s časem, pokud zde není ta mimořádná okolnost v podobě těch tří základních skupin bezpečnosti, samozřejmě nějaké ty mimořádné události typu katastrof a závažných hospodářských škod, kde jsme byli sice poučováni, není tady tedy pan poslanec Jakub Michálek, vaším prostřednictvím, že si pleteme civilisticko-právní pojetí škody s tím jak to v tom nálezu Ústavního soudu znělo, čili extenzivně, ale už zapomněl říci, že následující nález to potom velmi zúžil a zpřísnil. Takže už jenom z hlediska časové kontinuity si dovolím říct, že jeho poučování nebylo namístě, nebo respektive nebudu kritizovat, že tak poučoval, ale z hlediska věcné argumentace si domnívám, že by neobstálo.

Já tady chci jenom upozornit na to, že my vás jako koalici upozorňujeme, že zde existují už rozhodnutí Ústavního soudu, která lze téměř jedna ku jedné aplikovat na situaci, ke které nyní došlo. Že tedy vy jako koalice víte, jak to asi skončí. (Předsedající: Čas.) A proto... (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Dobře. Vím. A proto doporučuji rozvahu.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s faktickou poznámkou, pan poslanec Vondráček. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Radek Vondráček: Já už jenom velice stručně, protože tady moje ctěná kolegyně zmínila právě ta vystoupení pana Michálka. Ale on argumentoval naprosto zbytečně, protože primární je posouzení intenzity, intenzity těch hospodářských škod, která musí být na úrovni toho článku 8 zákona o bezpečnostní České republiky, a to je ohrožení státu a válečný stav. A pak se teprve dostáváme do té definice škody, jak on citoval z toho ústavněprávního nálezu, že se může jednat o škody v širším politickém kontextu. My jsme se nikdy do tohoto bodu nedostali. My nejsme ve fázi hospodářských škod, které by hrozily, které by byly v intenzitě ohrožení státu. Nám se to tady snaží pořád někdo namluvit. My jsme po dvou dnech a nocích dostali z pana ministra částku, že snad až 600 miliard, a jsem přesvědčený o tom, že kdyby probíhal řádný legislativní proces, tak ta jeho tvrzení podrobíme na výborech řádné kritice, a že neobstojí. Já jsem úplný laik, ale prostě vládní většina má tu moc, má vládu, má většinu v parlamentu, má tedy klíč k právnímu řádu v České republice a může ho upravit, může upravit ten valorizační rámec, může měnit zákony. A oni se nám tu snaží namluvit, že když tady budeme tři dny spát, tak je to jediná šance, jak ušetřit 600 miliard. A že vzniká škoda. Já jsem říkal - a jak ta škoda vznikla? Plněním zákona? A kdo je škůdce? Ti důchodci? Jsme ve válečném stavu s důchodci? To je to, co tady celou dobu se bavíme, možná to někteří dokonce zavnímali. Já věřím, že někteří z řad vládní koalice to vědí, že to je špatně, já jsem o tom hluboce přesvědčen.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo paní předsedající. Jenom bych chtěla navázat na pana poslance Vondráčka. To je přesně to, co jsem tady říkala, že jo, to je ta studie dopadů, která je součástí při tom řádném legislativním procesu, protože to není jenom důvodová zpráva, předkládací zpráva, ale právě ta studie dopadů, která nevychází jenom z toho maxima, co tady řekl pan ministr, ale tam jsou i minima, tam jsou vlastně varianty a právě je tam nějaký rozstřel, který vám říká, jaká, v uvozovkách, ne škoda, ale jaké náklady s tím mohou být spojené. A to je to celou dobu, co říkám a co mi tam chybí, co v tom není. A proto kdyby šli do toho řádného legislativního procesu, tak jsme si mohli odpustit ty neustálé naše dotazy a chtít po nich odpovědi. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nikoho dalšího s faktickou poznámkou již neeviduji, takže se dostáváme do rozpravy. Jenom upozorňuji, že Sněmovna odhlasovala vystoupení na dvakrát pět minut, takže se zeptám pana poslance, jestli chce využít celých deset minut najednou? (Ano, chci.) Tak prosím, vašich deset minut.

Poslanec Aleš Juchelka: Já moc děkuji. Jenom na úvod bych chtěl říct, že se cítím být krácen na svých právech jako řečník právě proto, že byly zkráceny ty lhůty na dvakrát pět minut, a myslím, že se to prostě nejen nedělá, nesluší, ale že to je také v rozporu s ústavními principy a s tím, jakým způsobem by měla fungovat demokracie v České republice.

Včera to byly přesně tři roky, kdy byly v České republice potvrzeny první tři pacienti s příznaky nemoci covid-19, nebo předevčírem. Nevědělo se, co je to za nemoc. Všichni si vybavujeme ty apokalyptické záběry lékařů ve žlutých skafandrech. Začaly se zavírat hranice, přestala přistávat letadla, firmy přerušovaly výrobu, lidé zůstávali doma. Začaly se nosit roušky. Všechno, co se dělo, jsme viděli v televizi. Zpravodajské kanály a servery trhaly rekordy ve sledovanosti. Všichni vlastně koukali, co se to děje. Poslanecká sněmovna dokonce v covidových dobách zasedala v polovičním počtu a všichni jsme měli nasazené roušky. A když jsem před třemi lety jel do Poslanecké sněmovny autem uprostřed té covidové situace, poněvadž jsem byl v té polovině, která zasedala, tak mezi Ostravou a Prahou jsem na dálnici nepotkal za bílého dne několik minut auto. Byl to skutečně dystopický pohled.

Tenkrát se poprvé začalo hovořit o stavu legislativní nouze. Všichni zákonodárci ho začali vnímat jako něco speciálního, opravdu okrajového, jako jakousi pojistku, kdy můžeme v těžkých dobách rychle schvalovat zákony a pomáhat tak občanům. Učili jsme se, jak ke stavu legislativní nouze přistupovat, a pomáhali jsme přes tento legislativní nástroj lidem a firmám v nouzi v době, kdy jsme skutečně nevěděli, jak dlouho a v jaké intenzitě tedy s námi tato nemoc bude. A nyní stav legislativní nouze tady máme úplně v jiné situaci. Jsme tady v situaci, kdy potřebujeme něco pouze schválit rychle, během pár hodin, nikomu tímto stavem legislativní nouze nepomáháme, pouze této vládě naplnit rozpočet. Nacházíme se v době, kdy ekonomika funguje, firmy se snaží i navzdory inflaci přežít, kdy lidé chodí normálně do práce, nejsou doma na nucené nemocenské, děti chodí do škol, roušky nenosíme.

Takže co s tímto stavem, nebo co tím stavem legislativní nouze vlastně sledujeme? Zájmy občanů, kteří potřebují opravdu rychle projednat zákon o snížení mimořádných valorizací? Napadá naše občany nějaká nemoc, přírodní katastrofa? Jsme kráceni na svých právech, nebo dokonce občanům hrozí nějaké nebezpečí? Sledujeme tím pouze to, že tato vláda, která je neschopná bojovat s inflací, potřebuje do státního rozpočtu finance na úkor seniorů. Mně je to opravdu líto, protože ty finance jsou samozřejmě důležité, ale horší je právě teď to hazardování s důvěrou občanů v právní stát. Jak chceme potom občany přesvědčit například ohledně penzijní reformy? Budou nám politikům důvěřovat, když v tuto chvíli podle mě retroaktivně měníme zákon?

Myslím si, že s červnovou valorizací se už skutečně mnoho dělat nedá a že jsme tu pomyslnou červenou linii překročili. V současném zákoně o důchodovém pojištění je valorizační zvyšování důchodů nastaveno jako mandatorní automat. Jakmile jsou splněny podmínky, vzniká současným seniorům právo na zvýšení důchodu. Podmínky k tomu fakticky splněny byly kvůli velké inflaci. A Ústavní soud už několikrát konstatoval, že pokud někomu vznikne ze zákona nějaké právo, i když tento zákon ještě není účinný, nelze jednostranně takové právo zase odebrat. Ale uvidíme.

Tato vláda příliš často totiž spoléhá na Ústavní soud. Stav legislativní nouze, který je dle mého názoru protizákonný, vyřeší Ústavní soud. Retroaktivní novelu zákona o důchodovém pojištění? Hm, vyřeší to, vážení zákonodárci z opozice, Ústavní soud. Odebírání zákonného práva v rámci jednacího řádu slov poslancům na zkrácení dvakrát pět minut? No to vyřeší samozřejmě Ústavní soud.

Tak kdo nám tady v tuto chvíli vládne? Vláda České republiky, anebo Ústavní soud? Zodpovědná vláda by tuto argumentaci použila jen ve velmi krajní situaci, ale během projednávání tohoto zákona rovnou ve třech případech? Zodpovědná vláda by si legislativní proces pohlídala. Zodpovědná vláda, pokud by šlo o rozpočet, o veřejné finance, by nerušila EET, které přineslo do státní kasy 14 miliard. A takto bych mohl pokračovat, windfall tax a podobně. ***