(17.00 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Co mě nadále mrzí, je nezodpovědné rozdělování společnosti. Tato vláda se už tím ani netají a říká, pokud budeme podle zákona valorizovat důchody, nezbude na další, například rodiny s dětmi, na navýšení rodičáku. Všichni vědí, že průběžný důchodový systém je založen na demografii, a tato vláda chce zrušit školkovné, slevu na manžele, otálí s navýšením rodičáku, ale slibuje, že to vlastně někdy udělá. A jen připomínám, že danou legislativu máme ve Sněmovně již od 6. června a budeme to na mimořádné schůzi probírat příští týden 8. března a několikrát jsme se to pokoušeli zařadit na schůzi Sněmovny. Můžete se k nám přidat a rodičák navýšit nebo dát pozměňovací návrhy.
Kde vzít? Tak o tom, kde vzít peníze, o tom mluvila přede mnou sáhodlouze kolegyně exministryně financí Alena Schillerová. Víte, včera se měnilo programové prohlášení vlády. Já si vybavuji, když jste mluvili o tom prvním, se kterým jste předstoupili před Sněmovnu, jako o tom, přes které nejede vlak. Říkali jste - cituji: Za tímto programovým prohlášením vlády si naše koalice pevně stojí a naše ambice se budeme snažit naplnit. A včera dokonce zazněla z úst pana premiéra věta - cituji: Naším cílem je, aby stabilizace veřejných financí nezhoršila situaci občanů, kteří se bez podpory ze strany státu neobejdou. To řekl pan premiér. A do této situace, pane premiére, patří i senioři. Těm tímto zákonem zhoršujete jejich životní situaci. Někteří si nemohou totiž najít jinou práci, nemají kde brát, jsou odkázáni pouze na sociální smír ve společnosti a na solidaritu. A to vy jste tímto zákonem výrazně rozkolísali.
Jako vláda neumíte řídit finance státu, neumíte řídit sociál, rozpadají se vám úřady práce, chybí nám lépe k léky. Naopak vám jde díky služebnímu zákonu o dosazení kamarádů do státní správy, ovládnutí médií veřejné služby s rozpočtem 9 miliard korun. Jde vám o počet ministerstev nebo počet místopředsedů Sněmovny, jde vám o úřady. Každý den to čteme, kdo koho kam dosadil a za kolik. Nejste bohužel vládou pro lidi. Jste vládou, jejíž členové myslí jen na sebe a na své kamarády. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s přihláškou je paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím. I vás se zeptám, zda využijete dvakrát pět minut? (Ano, využiji dvakrát pět minut.) Děkuji. Prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Samozřejmě protože jsem svůj příspěvek měla mnohem delší, tak jsem se ho snažila a pokusila jsem se ho zkrátit.
Tato vláda měla předvídat a z předběžné opatrnosti v roce 2022 konat. Mí předřečníci už někteří tady zmínili tu inflaci, i já jsem ji tady zmínila, která byla v tom září přes 18 %, a ve své podstatě ty měsíce, které následovaly, se to plus minus pohybovalo procento nahoru, procento dolů. Furt to drželo tu hladinu. Tenkrát to bylo v tom září 18 %. Dneska v tom lednu to bylo 17,5 %. Takže pokud by vláda, nebo vláda, říkám, měla předvídat, měla mít předběžnou opatrnost a už měla konat v tom, že měla tuto novelu zákona dát do řádného legislativního procesu, abychom si ušetřili to, co následovalo dnes, nebo nejenom dnes, ale i předchozí dny. Místo toho tato vláda samozřejmě, byť věděla, že má v rozpočtu velkou nulu na tuto položku, tak čekala až po... říkejme tomu po volbách. Je to od ní velice nezodpovědné. A nejenom po volbách, ale samozřejmě poté, co vyšla data Českého statistického úřadu, a až teprve poté toho 10. 2. začala konat. A začala konat už tou svojí silovou metodou, dala to do mezirezortního připomínkového řízení, jak už jsem několikrát zmiňovala, na dva dny, okleštila připomínková místa. Nikdo nevíme, jakým způsobem probíhal ten řádný vypořádací postup, který tam je s tou vypořádací tabulkou, protože nemám k dispozici, jelikož to probíhalo přes sobotu, neděli a v pondělí per rollam vláda schválila.
Všichni jsme tam identifikovali to, že tam už vzniklo legitimní očekávání právě proto, že ta data byla vydána Českým statistickým úřadem 10. 2., a na základě tohoto legitimní očekávání už tam vzniklo. Já jsem zmiňovala v jednom pořadu, že to je, jako kdybychom hráli třetí třetinu hokeje a v poslední třetině nám někdo změnil pravidla hry a začal rozhodčí pískat jinak, než pískal celou dobu.
Já se vrátím. Zde byly citované ústavní nálezy. Já jsem si taky připravila ústavní nález. Vy jste zde citovali 55/10. Já jsem se inspirovala spíš ústavním nálezem 53/10, který samozřejmě řeší obdobný případ, akorát že byl napaden jiným způsobem. Nebudu se tady točit na těch jednotlivých ustanoveních, jenom tady připomenu to, co se týká rozpočtu. Je zodpovědností každé vlády, aby při sestavování návrhu zákona o státním rozpočtu vycházela z platných právních předpisů, což naše vláda vycházela z platných předpisů, ale dala tam do toho rozpočtu nulu, a ve mně to evokuje tu myšlenku, proč tam dávala nulu, i když tady pan ministr se obhajoval tím, že počítali s tím, že to bude plus minus 15-20 miliard. Ale proč tam těch 15-20 miliard nedali? Proč tam dali tu nulu? No protože počítali s tím, že udělají novelu tohoto zákona. Počítali s tím, že možná, nechci je obviňovat, ale možná že nepočítali s tím, že pojedou až takhle na sílu. Třeba to chtěli dát do toho mezirezortu ještě dřív, než ta data vyšla, ale bohužel vydali do toho mezirezortu až poté, co ta data byla zveřejněna.
A já pokračuji. A v případě, že považuje za účelné dosáhnout jejich změny, aby včas, včas realizovala své oprávnění podat odpovídající návrh zákona, jehož prostřednictvím by dosáhla požadovaných změn. I kdyby přitom v důsledku takového zpoždění došlo k nepřijetí zákona o státním rozpočtu před prvním dnem rozpočtového roku, nejednalo by se samo o sobě o mimořádnou okolnost, neboť důsledky této situace předvídá právní úprava rozpočtového provizoria ve smyslu § 9 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. Takže kdyby oni konali, tak jak jsem řekla, z té předběžné opatrnosti, předvídali dopředu, co se bude dít s tím rozpočtem, a dali to do toho řádného legislativního procesu a nedošlo by k tomu řádnému procesu, to znamená, nepřišlo by to do Poslanecké sněmovny, možná by to přišlo do Poslanecké sněmovny, možná už by to bylo v Senátu, ale nepotkaly by se ty dny, tak bychom šli do rozpočtového provizoria a mohlo to být vyřešeno. Bohužel toto nenastalo.
A ještě jedno ustanovení v tom nálezu se mi ne líbilo, ale zaujalo. Má-li zákonodárná procedura plnit nejen funkci hlasování, nýbrž být též garancí svobodné politické soutěže, nelze případný požadavek její racionalizace ve vztahu k negativním důsledkům případné obstrukce ze strany parlamentní menšiny - což jsme my - uskutečňovat prosazováním stavu legislativní nouze ze strany vlády a s ní spojené parlamentní většiny. Přisvědčení jejich postupu by za situace, kdy vláda nebyla schopna artikulovat jiný jeho důvod než souhlas opozice s vlastními návrhy zákonů, respektive nezbytnost přijetí zákonů před začátkem rozpočtového roku, protože z nich již vycházejí (vychází?) předložený návrh státního rozpočtu, by vlastně znamenalo přiznat řádné zákonodárné proceduře včetně jejích jednotlivých stadií pouhý význam fasády parlamentismu (parlamentarismu), jenž nemá žádný smysl a jež může být omezena kdykoliv, kdy se s ohledem na její časový aspekt jeví aktuální většině nadbytečnou. S takovýmto pojetím zákonodárné procedury, jak již bylo uvedeno výše, se však Ústavní soud zásadně neztotožňuje a řádnou zákonodárnou proceduru chápe právě jako garanci volné politické soutěže a v jejím rámci též práv politické opozice. ***
