(13.50 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Tak a teď se pojďme podívat na historický vývoj důchodového systému. V prvobytně pospolné společnosti se kmenová společenství starala o své nemocné a přestárlé společníky tím způsobem, že je ponechala ve své pospolitosti v užší či širší rodině. V otrokářské společnosti neměl otrok žádná práva a byl majetkem svého pána. V závěrečném období otrokářské společnosti si svobodné obyvatelstvo začalo vytvářet spolky za účelem podpory v nemoci a při úmrtí. Ve středověku byly zakládány první svépomocné podpůrné spolky, jejichž úkolem byla pomoc práce neschopným a starým členům a podpora i pozůstalých členů rodin.
Podpůrné spolky vznikaly v 15. století zpočátku mezi horníky. Vznikala hornická bratrstva, která zakládala podpůrné pokladny. První záznam o hornické podpůrné pokladně pochází z roku 1527 za císaře Ferdinanda I. V roce 1854 došlo k uzákonění povinného zřizování bratrských pokladen v dolech a to již byl základ pro samotné hornické sociální pojištění, které existovalo v Československu až do roku 1948.
K reformě státní správy došlo za vlády Marie Terezie v rakouské monarchii ve druhé polovině 18. století. Součástí reformy bylo budování laického státního aparátu, který ve správě státu vystřídal šlechtu. Veřejní a státní zaměstnanci byli odkázáni na své platy, bylo jim potřeba zajistit nárok na penze. Z tohoto důvodu byly vydány dva penzijní normály. První byl v roce 1771 pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, druhý v roce 1781 pro zaměstnance, kteří se po deseti letech uspokojivé služby stali práceneschopnými. Penzijní normály tvořily základ sociálního zabezpečení. K přílivu venkovského obyvatelstvo do měst a k rozvoji průmyslové výroby došlo po zrušení nevolnictví v roce 1781. V této souvislosti byly na území Rakouska-Uherska na základě zákonů z let 1852 a 1867 zřízeny spolkové nemocenské pokladny, které měly sloužit zejména k zajištění dělníků v případě nemoci.
V roce 1883 bylo v Německu uzákoněno povinné nemocenské pojištění. Úrazové pojištění v roce 1884 a starobní invalidní pojištění v roce 1889. Tyto zákony jsou označovány jako Bismarckova reforma a položily základ Bismarckova modelu sociálního pojištění. Povinné sociální pojištění bylo zavedeno také v Rakousku-Uhersku. Protože v té době byl předsedou vlády hrabě Taaffe, bývají tyto zákony označovány jako Taaffeho reforma. Jedná se o zákon o úrazovém pojištění dělníků z roku 1888 a zákon o nemocenském pojištění dělníků, 1889. Téhož roku byl přijat zákon o bratrských pokladnách.
Postupně byly přijímány nové právní předpisy. Nejvýznamnější z těchto právních předpisů byl zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Přijetím tohoto zákona došlo také k posílení demokratického vývoje v Československu. Mezi další zákony patřil zákon č. 221/1925 Sb., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců. Významným mezníkem ve vývoji sociálního zákonodárství v Československu bylo přijetí zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. První reforma sociálního zabezpečení byla uskutečněna v roce 1956. Byl přijat zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, a dále zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení. Druhá reforma sociálního zabezpečení byla v roce 1964. Byl přijat zákon č. 101/1966 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. V 80. letech byl přijat zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jehož část platí doposud.
V listopadu 1989 bylo nutné přistoupit k zásadní reformě v systému sociálního zabezpečení. Byly zrušeny preference, osobní důchody a odstraněna diskriminace osob samostatně výdělečně činných. Došlo k převedení nemocenského pojištění ze správy odborů a k jeho sjednocení s důchodovým pojištěním v rámci České správy sociálního zabezpečení.
V průběhu sociální reformy v ČR probíhaly tři základní etapy.
První etapa, ta byla od konce roku 1989 do konce roku 1992. Byl vypracován koncept sociální záchranné sítě plně zajištěný právními instituty, zejména minimální mzdou a životním minimem.
Druhá etapa začala v roce 1993 po vzniku samostatné České republiky. Zavedeno pojistné na sociální zabezpečení jako zvláštní platba mimo daňový systém. V roce 1995 přijetí dvou důležitých zákonů, zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
Počátek třetí etapy - od poloviny roku 1998 dosud. Novelizace právních předpisů, příprava reformy důchodového systému.
Jaké jsou orgány sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení v České republice provádí orgány sociálního zabezpečení, organizace, obecní úřady a živnostenské úřady. Veřejná správa jako součást společnosti je tvořena soustavou institucí. Problematika je upravena zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Státní orgány tvoří její základ, ale patří do ní orgány samosprávy, případně veřejnoprávní korporace, kterým stát svěřil určité funkce.
Veřejná správa v materiálním smyslu je souhrn všech správních činností předmětně souvisejících s vládnutím na ústřední i místní úrovni a s poskytováním veřejných služeb. Veřejná správa ve formálním smyslu je činností organizačních jednotek a osob, jimiž jsou buďto správní orgány jakožto přímí nositelé veřejné správy, nebo úřední osoby vykonávající úkony správní povahy, anebo zařízení v postavení nepřímých subjektů veřejné správy.
Podle ústavy je Česká republika parlamentní demokracie. Hlava třetí ústavy hovoří o výkonné moci, o prezidentu republiky, vládě, ministerstvech a jiných správních úřadech a o státním zastupitelství. Výkonné moci se dotýkají též ustanovení o orgánech územní samosprávy.
V České republice jsou vykonavatelé státní správy ministerstva - ústřední orgány správní správy. Těchto ministerstev je patnáct - to bylo, bývávalo, za současné vlády je ministrů víc - a oblast důchodového pojištění zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tomuto ministerstvu je podřízena Česká správa sociálního zabezpečení jako správní úřad s celostátní působností.
Tak se pojďme podívat na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí a kontroluje výkon státní správy, sociální zabezpečení, řídí Českou správu sociálního zabezpečení, zajišťuje úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluv sociálního zabezpečení, dále úkoly související s dalším rozvojem sociálního zabezpečení. Posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení, soudního a odvolacího řízení správního ve věcech důchodového pojištění. Zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a rovněž může pověřit správy sociálního zabezpečení k odstraňování tvrdosti v jednotlivých případech.
Česká správa sociálního zabezpečení, je největší a zcela výjimečnou finančně správní institucí státní správy České republiky. Spravuje věci téměř 8 milionů pojištěnců, z toho je více než 2 miliony 800 tisíc důchodců. Vyplácí přes 3 418 000 důchodů. Takže vidíte, kolik lidí chce Fialova vláda okrást o důchody. 3,5 milionu lidí v České republice! 3,5 milionu lidem chcete snížit slíbenou valorizaci a to je pro SPD samozřejmě úplně nepřijatelná záležitost, proto tady také bojujeme za těch 3,5 milionu příjemců důchodů. Jsme na jejich straně, zatímco vláda je hodila přes palubu. ***
