(13.40 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Pokud vznikne taková sociální událost, jsou zde nástroje, které určitým způsobem zaručují alespoň minimální zabezpečení. Těmito nástroji jsou: sociální zaopatření nebo podpora, sociální pojištění, sociální služby, sociální pomoc. Součástí veřejného práva je také právo sociálního zabezpečení. V oblasti sociálního zabezpečení platí některé obecné principy. Mezi velmi důležité patří: princip rovnosti, ten nám zajistí všechny oprávněné subjekty podle stejných jednotných pravidel, princip komplexnosti. Vhodnou kombinací dávek by měly systémy sociálního zabezpečení krýt všechny sociální situace.
Princip přiměřenosti. Výše dávek by měla být přiměřená sociálním potřebám a individuálnímu přičinění jednotlivých osob.
Princip sociální solidarity. Soudržnost některé skupiny osob s jinou, kdy občané s vyššími příjmy přispívají nezajištěným občanům s nižšími příjmy. Pracující občané tvoří zdroje, ze kterých jsou používány dávky pro lidi, kteří se na tomto finančně nepodílí. Solidarita musí být mezi bohatými a chudými, starými a mladými, zdravými a nemocnými a podobně.
Princip univerzality. Tato zásada znamená státem zaručené poskytování dávek. Týká se všech osob žijících na území ČR a zaručuje jim určitou úroveň základních dávek, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro vznik sociální události.
Princip garance. Všem občanům musí být poskytnuta záruka právního nároku na dávky. Právním i ekonomickým garantem v systému a jeho financování je stát.
Princip participace. Účast občanů na systému sociálního zabezpečení při řešení vlastních sociálních událostí a odpovědnost za úroveň svých životních podmínek. Problémem každé společnosti je zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích způsobených sociálními událostmi, jako jsou především úraz, nemoc, invalidita, mateřství, stáří a ztráta živitele. Obsahem sociálního zabezpečení je řešení tohoto náročného úkolu. Úroveň a formu řešení sociálních problémů ve společnosti stanovuje ekonomická možnost a ekonomická nutnost řešení těchto problémů.
Dalšími faktory jsou například demografická struktura obyvatelstva, morální a etické názory a především zájem občanů na řešení jejich potřeb, tedy celková shoda v dané společnosti.
Sociální zabezpečení v EU. Evropská unie používá právo komunitární. V tomto právu není zakotveno sjednocení právní úpravy sociálního zabezpečení členských států, ale je zde upravena jejich spolupráce v sociální oblasti. Jde tedy o efektivní koordinaci a sbližování - přizpůsobení systémů sociálního zabezpečení členských států EU.
V nařízení Rady Evropského společenství č. 1408/71/EEC jsou uvedeny čtyři principy, které jsou zásadní v oblasti sociálního zabezpečení: rovnost zacházení, uplatňování právního řádu jediného státu, zachování k získání nároku, sčítání dob pojištění. Řád tohoto nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy, které upravují dávky v případě invalidity, dávky v případě nemoci a v mateřství, dávky pozůstalých, dávky ve stáří, dávky v nezaměstnanosti, pohřebné, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, rodinné dávky.
Důležitý z hlediska práva EU je Evropský zákoník sociálního zabezpečení, který byl přijatý roku 1964 Radou Evropy a je označován jako evropský sociální kodex. Pro ČR vstoupil v platnost 9. září 2001. Evropské právo sociálního zabezpečení se začalo na ČR vztahovat vstupem ČR do EU, a to od 1. 5 2004.
Právo občanů na volný pohyb je jedním ze základních principů EU. Pro oblast sociálního zabezpečení z toho vyplývá povinnost členských států zacházet s migrujícími občany států EU tak, aby nebyla omezena jejich možnost pracovat v rámci tohoto prostoru.
Mezi nejdůležitější právní předpisy v této oblasti patří takzvaná koordinační nařízení, to znamená nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009, která od 1. 5. 2007 nahrazují nařízení Rady Evropského hospodářského společenství č. 1408/71 a nařízení Rady Evropského hospodářského společenství č. 574/72. Tato nařízení představují základní, přímo závazné a nad národní právní předpisy postavené předpisy Společenství koordinující systémy sociálního zabezpečení všech členských států. Úřady k tomu určené vyplácejí věcné dávky, to je důchodové nebo nemocenské pojištění Česká správa sociálního zabezpečení, dávky v nezaměstnanosti úřady práce a sociální dávky místně příslušné úřady práce.
Jednou z nejdůležitějších dávek sociálního zabezpečení je starobní důchod. Na žádost důchodce je důchod vyplácen do toho členského státu EU, který si určí.
Při rozhodování o nároku na důchod v případě, že osoba získala doby pojištění v ČR a v některém ze smluvních států, se posuzuje nárok na důchod nejen podle českých vnitrostátních předpisů, ale současně i podle mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, kterou ČR s příslušným státem uzavřela. Samotný vznik nároku na tento důchod u osob, které přestaly pracovat v jedné a pokračovaly v činnosti v jiné zemi, se uplatňuje zásada, že v každé zemi, kde byla taková osoba pojištěna, jsou její záznamy o pojištění uchovávány až do dosažení důchodového věku. Zaplacené pojistné není osobě při skončení pojištění vyplaceno ani se nepřevádí do jiné země.
Výplata důchodu osobě žijící v zahraničí se provádí po předchozím zaslání tiskopisu "potvrzení o žití oprávněného". Jedná se o tiskopis dostupný na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod sekcí tiskopisy EU, který je k dispozici v české, anglické, německé a francouzské verzi. Tento tiskopis musí být podepsán poživatelem důchodu vlastnoručně a tento podpis musí být úředně ověřen úřadem, který je k tomu zmocněn podle předpisů státu, v němž důchodce bydlí.
Na adresu v cizině se důchody vyplácejí čtyřikrát ročně, a to v březnu, červnu, září a prosinci, vždy zpětně za čtvrtletí. Výplata na účet v zahraničí se provádí v měně daného státu nebo v jiné volně směnitelné měně bezhotovostně prostřednictvím České národní banky a příslušné korespondenční banky v cizině. Pro zajímavost, autor této bakalářské práce uvádí, že Česká správa sociálního zabezpečení k 30. červnu 2010 vyplácela celkem 56 866 důchodů do 72 zemí světa. To je zajímavá informace. Nejvíce důchodů v zahraničí se vyplácí na Slovensko, a to 16 304, dále pak do Polska a do Spolkové republiky Německo. Na seznamu zemí, kam Česká správa sociálního zabezpečení důchody zasílá, jsou také například exotické země jako Rwanda, Mali, Paraguay, Kostarika, Island, Filipíny, Thajsko a další. Česká správa sociálního zabezpečení do zahraniční vyplácí všechny druhy důchodů. Tato výplata důchodů do zahraničí si ke konci pololetí 2010 vyžádala celkové výdaje ve výši 1,248 miliardy korun.
Pokud se nejedná o členský stát EU, je pro případnou výplatu důchodu důležité, zda má ČR s danou zemí uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Základním smyslem těchto smluv je zajistit práva osob, které se přemisťují mezi dvěma smluvními státy. ***
