(11.20 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Co si myslím, že stojí opravdu za pozornost, dívat se na to, jaké je rozložení těch důchodů v České republice a kolik těch důchodů které skupiny důchodců pobírají. Ten nejčastěji pobíraný důchod v této zemi je 21 000 korun. Vidíte, že je to i poměrně vyrovnané rozložení. Těch důchodů, které by byl, řekněme pod hranicí 15 či 14 tisíc, je poměrně už malé množství.
Také chci připomenout, že docela výrazně sociálně pomohlo zavedení výchovného, o které jsme tady v posledních letech vedli mnohokrát velmi intenzivní debatu. Já sám jsem byl tady minimálně dvakrát navrhovatelem výchovného, Pavel Bělobrádek byl navrhovatelem výchovného. Předkládali jsme několik pozměňovacích návrhů k zákonu o důchodovém pojištění. Byli jsme v tu dobu opoziční poslanci. Sněmovna to několikrát odmítla i s odůvodněním představitelů koaliční vlády Andreje Babiše, že výchovné nechtějí aplikovat. Často jsme slyšeli zdůvodnění i s ohledem na to, že třeba ten náš návrh není legislativně technicky správně, a podobně. Nakonec se nám výchovné podařilo prosadit. Bylo prosazeno, a to říkám korektně, na návrh Romana Sklenáka napříč, myslím, podporou celé Poslanecké sněmovny. To výchovné se rozjelo od ledna tohoto roku a pomáhá ocenit tu zásluhovost především maminek za výchovu dětí, za výchovu dnešní produktivní generace. Je to zhruba 1,4 milionu těch, kteří na výchovné mají nárok. Výrazným způsobem to pomohlo zlepšit tu neférovou situaci, kdy maminky, které vychovaly nás, dnešní produktivní generaci, byly vlastně za tu výchovu tím systémem potrestány, protože v těch minulých letech, především ještě před těmi 20, 30, 40, lety, byly ty nůžky v odměňování žen a mužů mnohem více rozevřené než teď. To znamená, žena, která byla na rodičovské a mateřské, tak jí částečně utekly příležitosti v kariéře, utekl jí i nárůst v odměňování. Ten systém, který je doposud, nebo byl doposud založen pouze na zásluhovosti z pohledu výše odvodů na sociální pojištění, tak ji vlastně opravdu významným způsobem trestal potom i na té budoucí výměře důchodu. To se podařilo odstranit a tady opravdu tyto ženy - protože těch mužů je tam zhruba kolem 40 000 - tak ty ženy opravdu mají důchod od 1. ledna díky tomuto vyšší o víc 1 000 korun.
Takže to je potřeba vnímat v kontextu, když se bavíme, jestli vláda zapomíná, nebo nezapomíná a nepomáhá důchodcům a podobně. Byly tady návrhy, jestli to neodložit, to říkali někteří ekonomové. Vláda se rozhodla, že žádný odklad nebude. Pro nás jako KDU musíme jednoznačně říct, že je to velká priorita. Výchovné tady prostě je a bude. Vnímám to jako opravdu významný pokrok v tom, že umíme dát v důchodovém systému důraz i na to, že ti rodiče měli tu odvahu, šli do toho a vychovávali děti, měli děti, investovali do jejich vzdělání. Myslím, že to je základ vůbec toho, aby ten důchodový systém byl v budoucnu udržitelný, aby byly udržitelné veřejné finance, systém zdravotního pojištění, protože prostě bez dětí ta společnost je v háji a my musíme touto formou, i tou ekonomickou, ocenit opravdu tu odvahu rodičů a jejich úsilí vložené do výchovy dětí.
To se podařilo a budeme rozhodně toto i dál rozvíjet v rámci důchodové reformy, kterou budu teď v březnu projednávat určitě i na několika jednáních se zástupci jak koaličních, tak opozičních stran, zástupců sociálních partnerů. Snažím se také stavět i na tom, na čem byla shoda v té minulé komisi. Myslím si, že není fér tady říkat, že ta komise nic nevyřešila, nic neposunula. Ano, předsedala jí Danuše Nerudová a já mám informace o tom, že na mnoha základních principech tam byla shoda v tom, jakým způsobem řešit změny důchodového systému, jak je řešit i v otázce příjmů, v otázce třeba i určité férovosti. Takže budu rád na tom spolupracovat a budu rád, když i ta prohlášení, která tehdy zaznívala od politiků, kteří tehdy byli součástí vládní koalice, jako byla třeba paní ministryně financí, nebo jaká prohlášení říkal i k těm základním principiálním věcem třeba i Andrej Babiš, když zůstanou ještě v platnosti a když na nich budeme moci stavět. Budu rád, když nedojde k tomu, že teď najednou v okamžiku, kdy tito lidé přešli do opozice, nemají žádnou zodpovědnost, tak že se to obrátilo o 180 stupňů, a bude to najednou všechno jinak. Protože toto jsou důležité věci, nejsou jednoduché, v některých parametrech nejsou ani populární ta rozhodnutí. Ale jestli my všichni tady myslíme vážně to, že máme zodpovědnost za tuto zemi, za budoucí generace, tak si myslím, že nemůžeme před tím se nikam schovat a říkat, že to někde počká, nebudeme o tom rozhodovat a podobně.
Poslední, co chci tady zmínit, je ten náš konkrétní návrh. Ten náš návrh se týká opravdu jenom té úpravy té červnové mimořádné valorizace. Ten návrh zohledňuje i připomínky, které tady byly v posledních měsících právě k tomu, že se rozevírají nůžky mezi nízko- a vysoce příjmovými seniory v tom, že se ta životní úroveň potom opravdu zhoršuje u těch nízkopříjmových. Proto je ten vládní návrh postaven na tom, že dáváme těch 400 korun všem, napříč celým tím spektrem, a pak je to rozdělení těch 2,3 % procenticky, kde je ponechána i ta zásluhová složka. Je to vlastně klíčová změna v tom, že tady řekněme dokážeme více zohledňovat tu naléhavost, tíživost té situace, v době, kdy máme vysokou inflaci, abychom dokázali pomoci těm lidem opravdu s těmi podprůměrnými a nízkými důchody. U lidí, kteří mají důchod někde pod hodnotou 8 150 korun, je to i faktické zvýšení oproti tomu současnému platnému valorizačnímu schématu. To jsem chtěl ještě doplnit.
Děkuji vám moc za pozornost. Vážím si těch, kteří tady i za poslední dva dny vystupovali věcně, konkrétně, drželi se i struktury jednání této Sněmovny. Bohužel to byla jenom část vystupujících. Velká část se tady věnovala věcem, které úplně nesouvisí se strukturou té debaty, kdy jsme tady postupovali po částech, jako bylo potvrzení stavu legislativní nouze. Mnoho těch věcných faktických poznámek se často zvrtlo do úplně jiné roviny.
Já tady chci ještě zmínit jednu důležitou věc, a to je právě to, co tady bylo některými zmiňováno, a to je otázka postupu, který tady byl zvolen. To znamená i určité omezení práva na dobu vystoupení, zkrácení těch časů a potom i rozhodnutí o tom, že už v nějaký moment jdeme hlasovat. Dovolím si tady přečíst i klíčové nálezy Ústavního soudu, které už se této problematice v minulosti věnovaly. To je ten ústavní nález číslo 55/10, tedy hlavně v části bodů 72 až 76, který se týká právě zneužití vyhlášení stavu legislativní nouze a případných souvisejících rizik.
Ten hovoří: "Při rozhodování o výši úrovně a o šíří garance kteréhokoliv z uvedených práv parlamentní opozice, stejně jako při jejich samotném výkonu, je vždy nezbytné hledat a posoudit rovnováhu mezi legitimními zájmy vládnoucí většiny a parlamentní opozice či menšiny. Na straně jedné totiž nepřiznání některých z výše uvedených práv opozici, respektive faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž neustálé omezování, či dokonce porušování základních demokratických principů může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému."
Teď na straně druhé: "Přílišná míra a šíře garance jednotlivých práv parlamentní opozice může vést k jejímu častému nadužívání až zneužívání ze strany opozice, což může mít za následek oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou. Proto je nezbytné, aby jednotlivým právům a oprávněním garantovaným parlamentní opozici korespondovaly i určité povinnosti a odpovědnost za jejich výkon. Parlamentní opozice je při využívání práv vedle nezbytného respektu k právnímu řádu povinována nejen vůči svým voličům k plnění role takzvané odpovědné a konstruktivní opozice. ***
