Jak říká zákon, stav legislativní nouze je možno vyhlásit pouze za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Zákonné zvýšení důchodů kvůli vysoké a vládou nezvládnuté inflaci opravdu není hospodářskou škodou, už jen proto, že nikomu žádná škoda nevznikne a už vůbec ne státu. Za prvé, důchodci peníze pocházející z valorizace penzí téměř beze zbytku utratí, protože nejde o žádné horentní sumy, které by si uložili na své neexistující účty ve švýcarských bankách. Tím jejich valnou část do rozpočtu vrátí ve formě DPH nebo spotřební daně a také pomohou mnoha živnostníkům a firmám zachovat činnost. Zákonné valorizace rovněž ušetří státu miliardy korun... (Velký hluk v sále.)

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, paní poslankyně. Pane ministře Blažku, prosím o ztišení. Pokračujte.

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji. ... které jinak budou muset vyplatit na sociálních dávkách, protože statisíce důchodců (Reakce pana ministra.) - ano, omluva se přijímá, pane ministře (Smích v sále.) - protože statisíce důchodců se v případě růstu penzí pod zákonnou normou buď propadne sociální sítí dodávkového systému, anebo se jim z něj nepodaří dostat. Co vláda na jedné straně prvoplánově ušetří, bude muset obratem vyplatit z druhé kapsy. A vůbec, dát peníze dle zákona důchodcům považuje vláda za nějakou škodu? Zvýšit jim penze o 11,5 %, když meziroční inflace je 17,5 % a meziroční zvýšení cen bydlení, energií a potravin se pohybuje nad 50 %? Pokud ano, je to, byť možná nezamýšlené, přiznání vlády, které v překladu zní: Jsme asociální, životní osudy a těžkosti důchodců nás nezajímají.

Vláda zdůvodňuje použití stavu legislativní nouze pro zrychlené snížení valorizace důchodů tím, že kdyby se důchody zvedly dle platného zákona, vznikly by hospodářské škody velkého rozsahu. Kromě toho, že toto tvrzení je vůči důchodcům vrcholně urážlivé, je také nepravdivé, respektive pravdivý je jeho opak. Konkrétně pak to, že velké hospodářské a sociální škody vzniknou, když bude vládní novela na snížení valorizace důchodů schválena. Jednak tím, že silně poklesne koupěschopná poptávka seniorů, a tím i výběr nepřímých daní se všemi důsledky, a samozřejmě poklesne i hrubý domácí produkt, tržby domácích živnostníků a podobně, ale hlavně nevratné škody tento postup způsobí samotným seniorům. Dojde k významnému reálnému poklesu všech důchodů, což je v době astronomické inflace zničující. Desítky tisíc dalších důchodů (důchodců?) propadnou pod hranici chudoby do dluhů a exekucí anebo je nažene do nedůstojných front na přetížené úřady práce se složitými žádostmi o sociální dávky.

Na přelomu loňského a předloňského roku žilo v chudobě 890 000 seniorů. S prudce rostoucí inflací se ovšem počet starobních důchodců, kteří každý měsíc nevystačí s penězi, stále zvyšuje. Za velmi důležité považuji oficiální údaj z loňského roku, který říká, že 86 % českých seniorů je plně odkázáno pouze na důchodový systém, nemají žádné jiné příjmy. Centrum ekonomických a tržních analýz v tomto svém materiálu z loňského roku uvádí modelový příklad chudobou ohroženého osamělého seniora, kterému se po valorizaci zvýšil důchod o 800 korun měsíčně. Zdálo by se, že takové navýšení znamená docela slušný meziroční nárůst penze. Ale podrobný rozbor příjmů a výdajů tohoto seniora ukázal, že zatímco s nižším důchodem v předchozím roce na konci měsíce ušetřil 500 korun, kvůli meziročnímu zdražení všech základních životních nákladů a potřeb mu další rok ani valorizovaný důchod nestačil na uhrazení všech jeho měsíčních povinných výdajů a dostával se pravidelně do minusu. A to si uvědomme, že vloni byla míra zdražování pořád ještě nižší než dnes a že důchody se dle zákona valorizovaly v plné výši, respektive kdy valorizace kryla průměrný růst cen spotřebního koše důchodců.

Pokud by vláda protlačila razantní osekání zákonné valorizace, dostanou se do situace, kdy jsou na konci měsíce trvale v minusu a v permanentních dluzích další desítky tisíc důchodců, protože meziroční růst cen klíčového zboží a služeb, jako je vodné, teplo, nájemné, energie, potraviny a léky, se pohybuje nad 50 %, a vláda chce milostivě důchody zvýšit o 2,3 % plus čtyři stovky. K tomu, abychom si dovedli představit dopady tohoto kroku, nemusíme být držiteli Nobelovy ceny za matematiku. Podle ekonoma a ředitele Centra ekonomických a tržních analýz Aleše Roda je propad seniorů do chudoby spojen se silným stresem a depresemi, které mohou časem narůstat ruku v ruce s neustálým zdražováním. Už teď tito senioři přemýšlejí, jak vyjít s důchodem, jestli budou raději méně jíst, nebo méně topit. A opakuji, to je analýza z loňského roku, letos už je situace mnohem horší. A vláda se ji rozhodla změnit na doslova tragickou - ne pro sebe, ale pro statisíce seniorů a invalidů.

Dlouhodobě přehlíženým tématem a fenoménem je rovněž psychické zdraví seniorů. Až 75 % seniorů podle dat Českého statistického úřadu pociťuje dlouhodobou nemoc nebo zdravotní problémy, velmi často psychického rázu, eskaluje je ztráta vnitřní jistoty, pocit odloučení, depresivní myšlenky nebo strach. To vláda svým asociálním krokem opět výrazně zhorší, a tady už končí veškerá legrace. Zcela zásadní je i skutečnost, že dvě třetiny seniorů si o sociální dávky neumí, nebo mnohdy i z nejrůznějších důvodů dokonce nechce požádat. Důležitým důvodem je hlavně to, že pro člověka v seniorním věku jsou formuláře žádostí o dávky velice složité. Obávají se už jen té představy, že půjdou někam na úřad. Jednání je pro ně příliš složité. Mají strach, že je úřednice za přepážkou nepochopí. Kolikrát stačí, aby úřednice nebyla dostatečně trpělivá a empatická, a už se senior vystraší a podruhé se neodváží na Úřad práce vůbec přijít. Dalším důvodem je hrdost a stud. Starší lidé mají pocit, že celý život nějak zvládli, tak přece nemají zapotřebí, aby nakonec žádali o pomoc stát. Považují to za osobní selhání. A opět vláda do této osobně trýznivé situace chce teď poslat další zástupy seniorů. Je to neuvěřitelný cynismus a jakákoliv absence empatie k člověku a lidskému osudu. (Hluk v sále.)

Vláda klidně riskuje blamáž u Ústavního soudu a zpětné doplácení důchodů na několik týdnů zastaví další legislativní procesy a práce na důležitých zákonech, jenom aby nemusela dát důchodcům o pár stovek měsíčně více, které jim ze zákona patří. Ústavní soud říká, že "samotnou důvodnost vyhlášení stavu legislativní nouze je nezbytné posuzovat s ohledem na dobu rozhodování a rozsah informací, jež byly v této době k dispozici. Dále je nezbytné poměřovat též intenzitu důvodů stavu legislativní nouze ve vztahu k omezení dotčených ústavních principů, neboť zájem na zabránění nebo odstranění jejich důsledků by měl s ohledem na chráněné hodnoty v konkrétním případě převážit nad zájmem na řádném průběhu legislativní procedury. Musí být ale zřejmé, jaké konkrétní důsledky hrozí podle vlády pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení, tedy co odůvodňuje závěr o hrozbě značných hospodářských škod nebo ohrožení základních lidských práv a svobod nebo bezpečnosti státu. Tyto důvody přitom nesmí být svévolné a konkrétní návrh zákona, jehož projednání ve zkráceném jednání vláda navrhuje, musí představovat vhodný prostředek k zamezení vzniku či trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu." To v případě vládní novely zákona o důchodovém pojištění nepochybně naplněno není.

Co je také v souvislosti se stavem legislativní nouze velmi podstatné, je ta zkušenost, že na rozdíl od podobných institutů, které také zkracují legislativní procedury, například procedura schválení návrhu zákona v prvém čtení dle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny nebo zkrácené jednání podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, nemají v případě použití institutu stavu legislativní nouze parlamentní menšiny prakticky žádnou možnost zabránit využití této procedury. Je totiž vyhlašována na žádost vlády, která tak jedná s vědomím podpory ze strany své parlamentní většiny. Je adresována předsedovi Poslanecké sněmovny volenému Poslaneckou sněmovnou, ovládanou stejnou parlamentní většinou, který svým rozhodnutím takové žádosti vyhoví a případně přímo určí garanční výbor s nepřekročitelnou lhůtou k vydání usnesení. Existenci podmínek pro vyhlášení stavu legislativní nouze pak obecně, a následně i podmínek pro projednání daného návrhu zákona ve zkráceném jednání v době před projednáváním jednotlivých bodů pořadu schůze, posuzuje Poslanecká sněmovna, opět ovládaná touž parlamentní většinou. ***