(20.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
No a teď mě samozřejmě zajímá Japonsko, Česká republika. Rakousko tady mám, ať jsme někde v sousedních zemích. Takže v Rakousku, zatímco v roce 2000 v Rakousku připadalo na jednu matku 1,31 dítěte, takže opravdu hodně málo - mimochodem Česká republika 1,14, což je samozřejmě tristní vizitka těch vlád, toho, jak se tady nepodporuje to, aby se lidi nebáli mít děti, tak v roce 2050 je predikce 1,5 v České republice, no a v Rakousku to má stoupnout taky na 1,5. Takže samozřejmě je to všeobecně problém. A průměrný věk dožití v České republice u mužů v roce 2000 71,5 roku a 2050 to má 75,2, tak to moc nestoupá. No, tak tady vidíme aspoň svoji budoucnost. Ženy mají v České republice průměrný věk dožití - v roce 2000 byl 78,4 roku a ženám to stoupne v roce 2050 na 81,5 roku. Tak v průměru o šest let déle se dožívají české ženy než muži. Takže v podstatě vidíme, že ten trend není nějaký úplně optimální. Samozřejmě já tady mám kompletní tabulku, ale nebudu to tady zbytečně teď předčítat celé.
Předpovídání velikosti populace vyžaduje předpoklady o plodnosti budoucích párů a o jejich délce dožití. Takové předpoklady se v minulosti ukázaly jako mylné. Míra populačního růstu může vzhledem k migračním tokům klesnout, stejně jako stoupnout. I když celková populace ve světě stále roste, může se v některých geografických oblastech, například v Evropě, zmenšovat. Ale na tom není prý nic dramatického ani katastrofického, je to názor nějakého Simona z roku 2006, ekonom. A varováním je, že při určitém populačním vývoji by mohlo být v roce 2050 v České republice například 8 milionů, na Slovensku 4,5 milionu lidí, ale neznamená to tragédii. Strach, že by byl kvůli tomu národ chudší, je zbytečný. Mezi velikostí populace a HDP na obyvatele není žádná přímá úměra. Jednotlivce nemusí až tak zajímat, zda v jeho zemi žije 4, 8 nebo 10 milionů spoluobčanů. Obavy z možného poklesu tempa hospodářského růstu či blahobytu ve stárnoucích společnostech nepramení ani tak z faktu, že přírůstek populace může být záporný, jako spíše z nepříznivě vyvíjejícího se poměru mezi ekonomicky aktivní a neaktivní populací. Je proto žádoucí podívat se blíže na věkovou strukturu populace a dát ji do souvislosti s tvorbou produktů v národním hospodářství.
No a pojďme dál. Země s nižší úrovní porodnosti musí počítat se slabším ekonomickým růstem. A pořád mluvím o důchodech, pořád tady mluvím o důchodech, pořád mluvím o tom, co vy tady navrhujete, že chcete okrást všechny příjemce důchodů. Protože je potřeba se na to podívat kompletně, ne že vy okradete lidi o důchody, legislativní nouze a šlus. To teda ne. S tím my nesouhlasíme. Ani s tím, že okradete důchodce, ani s tou vaší legislativní nouzí, že na to ještě pospícháte navíc, to ne. Takže proto se vám snažím vysvětlit, co k tomu vede, aby byly udržitelné důchody, aby byly důstojné důchody, a pak nemusíte tady předvádět ty vaše návrhy, s tím, že chcete okrást důchodce, a ještě v legislativní nouzi to tlačíte, aby to bylo co nejdříve. Takže mluvím od začátku k věci přesně v souladu s jednacím řádem.
Takže země s nižší úrovní porodnosti musí počítat se slabším ekonomickým růstem. Ve většině evropských zemí dojde k poklesu počtu pracovně aktivních, a proto ke zpomalení hospodářského růstu. Dopad na HDP na hlavu však není jednoznačný. Blahobyt na obyvatele by nemusel klesnout vůbec, pokud veřejná politika nezareaguje prudkým zvýšením daňové zátěže, říká ekonom Prettner, 2013. To znamená nezvyšovat daňovou zátěž, aby ta věta vyzněla správně, nezvyšovat, ale vy chcete zvyšovat daňovou zátěž. Vy chcete snižovat životní úroveň občanů. S tím my taky nesouhlasíme.
Právě z hlediska toho demografického stárnutí se poměrně hodně hovoří o té rozpočtové udržitelnosti, té fiskální udržitelnosti. A tady samozřejmě existuje řada studií předpovídající vývoj důchodových výdajů a jejich podíl na HDP. Ve většině evropských zemí hlavní zdroj příjmů důchodců pochází od vlády. V některých zemích, například ve Spojených státech, v Británii - ale o tom jsem hovořil, když jsem vám tady vysvětloval, jaký je důchodový systém například v Británii, abyste měli porovnání, neříkám, že se tam máme inspirovat, ale aby byla kompletní informace - tak se příjem důchodců odvozuje ze zdrojů veřejných i soukromých. A vzhledem k menšímu spoléhání se na stát pak současná úroveň veřejných penzí by za jinak stejných podmínek byla v těchto zemích menší než v kontinuální Evropě. A my nechceme, aby byly menší penze. Takže to jsem tady dával jenom jako to srovnání, že zrovna ty Spojené státy, Velká Británie, tam je to ta kombinace těch veřejných a soukromých zdrojů, ale to neříkám, že to tak má být, my naopak chceme ty státem garantované důstojné penze, to, co chce SPD. A ty řekl bych pochmurnější prognózy vývoje veřejných financí vychází obvykle z výpočtu takzvaného indexu či poměru závislosti, který ukazuje podíl ekonomicky neaktivních k osobám v produktivním věku, což je 20 až 65 let. A z těchto prognóz vyplývá, že index závislosti starších se ve všech zemích do roku 2050 zvyšuje. Samozřejmě nejvíc je to vidět v Japonsku, kde je tuším dokonce nejvyšší průměrný věk dožití z těch velkých národů, když nepočítáme nějakou zemi jako Andorra a takovéhle, kde je opravdu těch lidí hodně, ale rovněž Španělsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, ale i Česká republika.
Celkový počet závislých je širší množina. Když ekonomicky řeknu, co to tady znamenají ti takzvaní závislí, to je ekonomický pojem. To není, že já tady říkám, že je někdo závislý. A vedle té skupiny těch seniorů do toho patří mimochodem i děti do 14 let. A v demografii je závislost odvozená od ekonomické aktivity. Takže index závislosti představuje zatížení ekonomiky primárně vyplývajícího z možnosti či nemožnosti osob určitého věku podílet se na tvorbě produktu. Indexy závislosti vyjadřují věkové rozložení populace, nikoliv skutečnou ekonomickou závislost. Některé děti či důchodci se například podílejí na pracovní síle. ***
