(20.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
No tak Česká republika je pod dvě děti na jednu ženu, že jo. A už dlouho. Ano, ani Babišova vláda s tím nic neudělala. To je pravda. Ano. Ale tak jako tak je to prostě problém. (Reakce poslankyně Schillerové.) Pravda, u vás to měla na starosti paní Maláčová z ČSSD. (Poslankyně Schillerová: Za nás se to zvedlo o jednu desetinu.) No, o jednu desetinku. (Další reakce poslankyně Schillerové.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Moc prosím - na mikrofon. Děkuji.
Poslanec Tomio Okamura: Jasně, ale rodičovský příspěvek byl zvýšen i hlasy SPD. Jasně.
SPD tady taky má návrh zákona na zvýšení rodičáku, ale bohužel ten se nedostává na program, protože jsme v opozici. My to máme z minulosti podané taky. To jako v každém případě. Ale to je shoda. Na dobrých zákonech pojďme spolupracovat. To v každém případě. To je určitě dobře. To je v pořádku. V každém případě i dosavadní vlády měly v tomto rezervy, protože my se potřebujeme dostat přes průměrné dvě děti na matku. To je ta pointa. Ale Fialova vláda naopak vlastně ničí mladé rodiny. Bydlení neřešíte. Nic. Lidi se opravdu bojí mít dítě. Bojí se mít děti.
Vy dáváte desítky miliard na Ukrajince a říkáte, že to jsou matky s dětmi, místo abyste podpořili adekvátními financemi české rodiny s dětmi. To je úplně neuvěřitelné, co předvádí Fialova vláda. To je fakt hnus, tohleto, musím říct! A dokonce tímhletím způsobujete i velké sociální pnutí pochopitelně. Takže tohleto je opravdu problém. My říkáme vždycky, že pomoci skutečně potřebným ano, ale vy jste úplně zapomněli na české občany. No zapomněli. Vy to děláte cíleně. Vy jste si na ně ani nevzpomněli. To vidíme i u toho, že vůbec neřešíte ani drahé potraviny například a lidé jezdí nakupovat do Polska. Ale to můžou jenom ti, co bydlí u hranic.
Zatímco ve Spojených státech udržují vyšší míru porodnosti imigranti, v Evropě poklesla porodnost pod 1,4 dítěte na ženu, včera dokonce na 1,2. My prostě potřebuje nutně podpořit rodiny s dětmi. A kdyby bylo SPD ve vládě, tak to hned uděláme. Existuje řada důvodů, proč porodnost ve vyspělých zemích klesá. Bohatší společnosti mají obecně méně dětí než chudší, říká Loužek, 2004. Nějaký ekonom zřejmě. Ostatně to je ekonomická knížka. Náklady obětované příležitosti dětí jsou v rozvinutých zemích větší než v rozvojových. Lidé více cestují, jsou vzdělanější a úspěch v zaměstnání je pro ně důležitý tak, že nebudují příliš velkou rodinu. Ale právě proto tady musí nastoupit samozřejmě pozitivně stát a pozitivně motivovat. Protože i v zemích, kde je vysoká životní úroveň, tak mladí lidé dřív nebo později dojdou do fáze, kdy chtějí mít děti, a chtějí mít i dvě děti, chtějí, aby to jedno dítě mělo sourozence, ale ekonomicky se na to necítí následně. A to je potíž. A vždycky je lepší podle mého názoru podpořit naše občany než sem v podstatě natahat imigranty, kteří jsou z jiného prostředí. Stojí to taky spoustu peněz, jak vidíme. Vláda už na to dala desítky miliard, jenom na ty Ukrajince. Ale samozřejmě mají jiné zvyky. A kdybychom podpořili naše lidi, tak si myslíme, že je to prostě správné.
Tady tedy dělají ještě závěry, že samozřejmě... no, to nevím, jestli městský člověk už tolik dětí nepotřebuje, to jsou tady nějaké závěry, o kterých by se dalo tedy opravdu polemizovat. Takže jsou tady ty dvě příčiny stárnutí populace, což je v pořádku. My máme plný respekt k seniorům a chceme, aby měli důstojné stáří, důstojné životy. A tady se správně poznamenává v této knize, že stárnutí populace není signálem úpadku, nýbrž bohatství. Máme více volného času, větší bezpečnost, více vzdělání, více civilizačních vymožeností, více potravin, zdravější a delší život. Takže samozřejmě se tady velmi správně píše, že jsou to v podstatě, ve skutečnosti by to měly být problémy menšího významu, to stárnutí populace. A měli bychom to řešit. Měli bychom to řešit. Vláda by to měla řešit.
Co se týče těch demografických projekcí, sami autoři, jsou podle všeho Němci, Dieter a Weizsäcker, z roku 1989, tak tady upozorňují, že by vládám pomohlo, aby se seznámily s těmi demografickými trendy. Tak zatímco analýzy budoucích trendů se staly v průběhu doby celkem sofistikované, tak porozumění dlouhodobým trendům zůstává ze strany vlád omezené. A to je přesně ten problém. To tady vidíme i na Fialově vládě.
Mimochodem jedna z neznámých veličin je budoucí vývoj střední délky života. Bude očekávaná délka života stále růst lineárním způsobem, Jak se to stalo v průběhu 20. století? Bude se zvyšovat navěky? To jsou ty otázky. Nebo bude střední délka života konvergovat k nějakému v uvozovkách přirozenému hornímu biologickému limitu? Někteří tvrdí, že délka života již více či méně dosáhla toho horního limitu.
Někteří odborníci rovněž říkají, že je rovněž obtížné předpovídat budoucí vývoj porodnosti. Bude plodnost klesat donekonečna? Třeba pod jedno dítě na jednu ženu v reprodukčním věku? Nebo se udrží na současné hladině? Nebo se dokonce vrátí nad 1,5? Tady my víme, že je potřeba mít tu porodnost přes dvě děti na matku, abychom nevymírali. Tady odborníci upozorňují - Bezděk, Kreidl, Dybczak - že dokonce malá změna plodnosti může v budoucnu vyvolat velké rozdíly ve struktuře populace, což by změnilo očekávanou fiskální bilanci. Tuto nejistotu zohledňují projekce populace, které vytvářejí demografové, když počítají s nízkou, střední, či vysokou variantou vývoje plodnosti, porodnosti či očekávané délky života.
Populační prognózy z dílny Evropské unie, OSN či OECD jsou často a zásadně revidovány. Například populační projekce OSN se pro jednotlivé země dosti zásadně mění a liší od údajů publikovaných před několika lety. Tabulka IV.1 - já se k té tabulce pochopitelně ještě podrobně vysvětlím - přináší předpoklad OECD o vývoji plodnosti a střední délky života pro muže a ženy do roku 2050. Vzrůst střední délky života se předpokládá u všech pozorovaných zemí. U plodnosti je překvapivé, že se u některých zemí předpokládá růst, u jiných pokles, ale celkově plodnost prognózy roste. Zřejmě sehrají svou roli migranti.
Když se podíváme na předpokládanou plodnost a střední délku života, tak je to zajímavé, protože třeba v Austrálii měli v roce 2000 1,72 dětí na ženu a je tam pokles, že v roce 2050 je predikce pouze 1,56 dětí na ženu. Přičemž zajímavá je i ta střední délka života, kdy v roce 2050 je tam značný nárůst střední délky života, kdy v Austrálii zatímco v roce 2000 byl průměrný věk dožití u mužů 76,7 let, tak v roce 2050 už má být průměrný věk 82,6 let. A u žen v Austrálii, ale hned už se dostanu do Evropy, jenom že to mám od A, tak to mám první v pořadí, tak střední délka života u žen byla v roce 2000 82,2 let, ta průměrná, a průměrná délka života, která se predikuje v roce 2050 u žen v Austrálii, je 87,8 let. ***
