Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

To by stálo odhadem stovky milionů, možná první miliardy korun, a to je většinou neprodejné dřevo. To je samozřejmě staré dřevo, rozpadlé dřevo, které se tam nechává právě na zetlení a myslím, že právě na to, aby třeba o to lépe v tom prostředí rostla nová vegetace, aby tam ta obnova probíhala.

Myslím, že když se podíváte... Já se přiznám, že jsem taky vášnivý houbař a ještě před řadou let se mi líbil prostě ten klasický les, kde rostly stromy jako vojáci, byl tam mech a bylo hezky vidět na ty houby. Potom, když jsem poznával tu Šumavu čím dál tím víc, tu opravdovou divočinu, tak jsem zjistil, že ten nejživější les, ten nejvíc živoucí les, paradoxně není tenhleten les, kde v zásadě je tam dole možná pouze jehličí - ano, jsou tam živé stromy nepochybně, to vysoké stromové patro, ale v podstatě nic moc tam nežije - ale ideální je, když ten les je takzvaně trvale tvořivý. To znamená, jsou tam všechny fáze toho lesa. 

Když se podíváte na tu Šumavu a na tu obnovu, která tam proběhla na mnoha místech po Kyrillu, ale i před Kyrillem, tak vidíte, že většinou, až na výjimky, ta příroda je schopna naprosto úžasných věcí, které lidi nikdy nedokážou. Nedokážou proč? No protože... On se usmívá, ale zajeďte se tam podívat. (Reaguje na poslance v sále.) Kdybych vás nudil, tak klidně odejděte, nebudu to brát osobně, ale já jsem se rozněžnil, protože tu Šumavu opravdu miluji, ale nejenom Šumavu. Tam opravdu vidíte tu sebeobnovnou schopnost přírody. Já vám řeknu, proč to tak funguje. Protože tam ta příroda si udělá to, co ona v tu chvíli - a to podle toho, jaké jsou momentálně klimatické podmínky - považuje za nejlepší, aby tam přežilo.

Když se do toho začneme míchat v určitých oblastech s nějakou umělou obnovou, tak ne vždycky to dobře dopadne. Ale samozřejmě, pozor, máme tady většinu, drtivou většinu zbytku České republiky, kde jsou hospodářské lesy, a tam samozřejmě umělou obnovu děláme. Logicky, protože tam chceme pěstovat hospodářský les a je to složitější. Hodně jsme se poučili, myslím, všichni po kůrovci. To znamená, je tam teďka obnova, která je daleko víc, řekněme, druhově rozlišena. Sází se daleko více listnáčů, než se dříve sázelo a tak dále. Prostě přizpůsobujeme se. To je ta adaptace, ale nejlepší adaptaci umí příroda sama. Ale říkám znovu, samozřejmě ten bezzásah - je jasné, že o něm se můžeme bavit na nějakém zlomku území. To je ta největší debata, jak velký zlomek území by to měl být a kde tedy nechat přírodu předvést tu svoji úžasnou schopnost obnovy.

V tom roce 2017 jsem navrhl věc... Přiznám se, napadla mě, nechci se chlubit, ale fakt napadla mě tenkrát překvapivě. Když jsme přemýšleli o tom, jakým způsobem udělat kompromis, který chtěly obce a ty rady se furt hádaly a ty obce se tam furt hádaly. Oni říkali: Vy nám sem furt něco dáváte. Tenkrát dokonce i prezident a ostatní na to nakonec přistoupili, tak jsem navrhl. Udělejme tedy dokumenty na moratorium 15 let a nechme od toho roku 2017 do roku 2032, na těch 15 let, tu přírodu ukázat, co ona umí, a ať se naši následovníci vrátí po těch 15 letech a řeknou: Hele, ona ta klimatická změna nebo to, co nás teďka obklopuje a zjevně má nějaký dopad na vegetaci všeho druhu, tak ona nám prostě ukázala, že buď jsme měli pravdu, anebo nám ukázala, že jsme se mýlili. To znamená, že to vysychá dál. Ale vážení, pořád se tady bavíme o zlomcích procenta České republiky, které jsou součástí tohoto experimentu, a já si prostě myslím, že si to můžeme dovolit. Nebavíme se ani o 10 procentech ani o 15 procentech. Bavíme se opravdu možná o 0,7, 5, nevím, desetinách procenta území České republiky, národních parků, těch nejpřísněji chráněných území.

Já to říkám proto, že paradoxně, když se teď bavíme o pátém národním parku, což by byl skutečně zlom, protože velmi dlouho tady byly čtyři národní parky, tak by bylo hrozně absurdní, kdyby byl schválen pátý národní park. Já znovu říkám, že nesouhlasím se zřízením nového národního parku právě proto, že to je proti vůli toho regionu. To považuji za zásadu, která by neměla být nikdy překročena, protože je to určitá červená linie, která se vrátí, negativně se vrátí Ministerstvu životního prostředí. Já jsem na to pana ministra Hladíka několikrát upozorňoval. Když budu parafrázovat klasika, který říká: To neděláte dobře s těmi sirkami, pane ministře.

Ono se to opravdu stane, protože ty obce na to nezapomenou. Ti lidé na to nezapomenou. Oni si to prostě budou pamatovat, že jim bylo něco vnuceno proti jejich vůli a že to tam nechtěli a mají to tam. Nikdy to tomu ministerstvu nezapomenou a bude se to zase z generace na generaci minimálně ty, neříkám stovky let, ale minimálně ty desítky let, jako jsem to zažil na té Šumavě, kdy se ty staré hříchy neustále připomínaly. Bylo to velmi těžké pro kohokoliv, kdo tam přišel a něco jim tam říkal, tak oni - protože ti pamětníci se vždycky našli v těch obcích i v těch zastupitelstvech - tak řekli: No jo, pane ministře, tyhlety pohádky už nám tady vyprávěli před vámi a podívejte se, jak to dopadlo. Zase jste to nesplnili.

My jsme tam teď něco splnili a teď jsme v situaci, kdy relativně - říkám relativně, protože to je vždycky relativní - je v těch národních parcích klid, v těch stávajících. Jasně, tamhle v KRNAPu mají určitě podnikatelé jinou představu, jakým způsobem tam mají probíhat výjimky, respektive jaké kdo má dostávat výjimky na vjezd a tak dále. Určitě, to je vždycky a vždycky to bude. Myslím si ale, že obecně v těch národních parcích právě nastalo zklidnění potom, když se řeklo: Dobře, je tady moratorium na změny základních dokumentů.

Dneska tady máme návrh... Znovu se vracím k tomu, co navrhl pan kolega Bureš, byť to vysvětloval, že vlastně pokud by ten jeho pozměňovací návrh prošel, tak to znamená, že nejenom že tam vzniknou dvoukomorové národní parky... Znovu opakuji, to mně nevadí, nebo ono to není o mně, ale já si myslím, že to by nám nemuselo vadit, protože to jenom znamená, že by to skutečně mělo zamezit situaci, kdy se přehlasovávají určité skupiny v radách národního parku. Upřímně, jakmile se vám přehlasovávají skupiny v národním parku, tak samozřejmě je to špatně postavená rada a měla by se změnit, protože to znamená, že tam je něco toxického. Protože tam prostě, pokud vám někde vědci přehlasovávají opakovaně lidi z regionu, to znamená, je tam pořád takovýto nesoulad, tak to opravdu znamená, že ten park nemůže fungovat dobře a to by se měnit mělo.

Jsem přesvědčen, že se to dá udělat. Taky se to povedlo v KRNAPu a myslím, že třeba na Šumavě se nic takového v poslední době nestávalo, a v KRNAPu jsou schopni si vždycky takhle vlastně pomoci, a to i bez změny zákona. Ale co tam považuji za opravdu velmi nebezpečné, je to, že pokud tam dáme... Byť pan kolega Bureš tady hovořil o tom, jakým způsobem to vlastně bude omezeno, že to bude moci být uděláno jenom do roka a tak dále - vlastně ani nevím proč - tak mi to připadá jako takový prohnilý kompromis, který má sloužit k tomu, aby se nějaká část možná koaličních poslanců, kteří by jinak nehlasovali pro Národní park Křivoklátsko, vlastně uklidnila a řekla: Dobře, tak za tohle vám to odhlasujeme. To je nebezpečné, vážení. To je nebezpečné, protože skutečně by se opravdu mohlo stát, že ve finále budeme mít pět národních parků, ale podstatně méně chráněných, než ty čtyři, které jsme měli předtím. To by byl proval a to by i pro mě byla osobní prohra. To se na mě nemůžete zlobit.

Já jsem tam strávil spoustu času. Byly to tehdy krásné časy, i když říkám, že jsem si taky vyslechl spoustu různých slov a ne všechna byla slušná, když to řeknu hodně jemně. Tedy většina možná nebyla úplně slušná. Ale strašně mě to poučilo o tom, jak se z té Prahy nemá rozhodovat, jak to má být v tom regionu a v rámci možností... Já jsem tam tenkrát trávil většinu víkendů a volného času na to, abych právě - a nejenom na Šumavě, ale i v KRNAPu a dalších národních parcích - abych to těm lidem vysvětlil a snad se mi to tenkrát povedlo. Pokud by se teď schválilo to, co se navrhuje v těch pozměňovacích návrzích, tak bychom se v zásadě dostali do toho roku 2017, kdy tady celá řada těch věcí zjevně pocházela ze stejného pera. ***