Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Aleš Juchelka)

6.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 878/ - druhé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme opakovaně přerušili dne 23. dubna v obecné rozpravě. Já jenom prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali pan ministr životního prostředí Petr Hladík, paní zpravodajka výboru pro životní prostředí, paní poslankyně Jana Krutáková.

Jen připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán hospodářskému výboru a výboru pro bezpečnost. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 878/1 až 6.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Včera, dne 23. dubna, byl přerušen ve svém vystoupení s přednostním právem pan ministr životního prostředí Petr Hladík, nepřeje si pokračovat, tudíž se dále o slovo přihlásila paní poslankyně Marie Pošarová, která je v tuto chvíli již připravena ujmout se slova. Vážená paní poslankyně, prosím, máte slovo.

Poslankyně Marie Pošarová: Tak děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já budu asi trošku delší, protože mnoho z vás tady včera nebylo, takže se ujmu některých připomínek, co tady včera zazněly. Každopádně vláda Petra Fialy s podporou současného vedení Středočeského kraje v rozporu a názory většiny místních obyvatel a obcí tvrdě prosazuje zřízení Národního parku Křivoklátsko na části území okresu Beroun a Rakovník. My každopádně máme pozměňovací návrh, kde právě z tohoto zákona Národní park Křivoklátsko vyjímáme. Arogance moci, tento krok je projevem naprosté arogance moci a centralistického přístupu vlády a vládních politických stran, které se často prezentují jako příznivci místní samosprávy, a decentralizace. Skutečnost je však opačná, jak se říká po ovoci poznáte je. Na Křivoklátsku již existuje chráněná krajinná oblast, která funguje dobře a která se zelení a ochránci už více než 10 let se jí snaží přeměnit na národní park.

Všechny předchozí vlády a zástupci Středočeského kraje se tomuto návrhu úspěšně bránili, aby ochránili zájmy místních lidí a přírody Křivoklátska. Současná vláda Petra Fialy, ODS a Rada Zastupitelstva Středočeského kraje pod vedením hejtmanky Peckové za STAN však tomuto nebezpečnému návrhu poskytly svou podporu, a to v rozporu se zájmy místních obyvatel, podnikatelů a obcí. Bohužel to vypadá, že vláda tento záměr prosadí, ale ještě pořád je tu šance tento nepříznivý vývoj zvrátit a hnutí SPD v tomto směru vyvine maximální tlak. Mimochodem - a mělo by být to téma i pro historicky první krajské referendum v České republice. (V sále je hluk.)

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já vás přeruším, paní poslankyně, já vás jenom poprosím, vážené kolegyně, vážení kolegové, aby byl klid v Poslanecké sněmovně. Já moc prosím, aby mohla paní poslankyně pokračovat dál ve svém projevu. Děkuji moc. Prosím.

Poslankyně Marie Pošarová: Uvidíme, jak se ve Sněmovně k tomuto vládnímu návrhu samozřejmě jednotliví zákonodárci postaví a zda budou hlasovat dle stranických direktiv, nebo dle svého svědomí a v souladu se zájmy lidí, kteří v oblasti žijí. Místní občané jsou proti. A proč? Odpor místních občanů proti tomuto politicky zločinnému vládnímu návrhu je vskutku masivní. Z 29 obcí, které jsou členskými subjekty svazku obcí Křivoklátska, se pro zřízení národního parku vyslovily pouze dvě, přičemž v jedné z nich - Bratronicích, dlouhodobě žije exministr zemědělství, dnes poslanec Petr Bendl za ODS, který tento záměr prosazuje dlouhodobě. Je to ta samá politická figurka, co prosazuje i špatný myslivecký zákon. Možná z toho důvodu, že ho nikdo nechce ani do mysliveckého spolku, takže 27 obcí je jednoznačně proti. Stěžejním argumentem proti vzniku Národního parku Křivoklátsko je skutečnost, že většinu jeho území by tvořily lesy zakládané člověkem, tedy místními lesníky, ponejvíce v průběhu 18. století.

Původních porostů je v této lokalitě, a teď poslouchejte, pouze 4,35 procenta. Nejedná se tudíž o žádnou původní panenskou přírodu zasluhující mimořádný stupeň ochrany a zvláštním zacházení. Do programového prohlášení vlády vznik tohoto národního parku prosadila strana TOP 09. Proč se ale vládní strany rozhodly nyní protlačit tento cíl silou, proti vůli drtivě většinou místního obyvatelstva? Na prvním místě je to jistě zájem uspokojit zelenou lobby, která je na tuto vládu politické strany, které ji tvoří, a na lidovce ovládané Ministerstvo životního prostředí těsně navázaná. V podtextu těchto snah je pak zřejmě i účelová vládní úvaha, že z celostátního pohledu, že je na Křivoklátsku příliš málo osob, zhruba 30 000 na to, aby svým hlasováním ovlivnily volby celostátního či krajského charakteru, a že většinově stejně již volí současné opoziční strany, je tedy o kombinaci vládní drzosti, zpupnosti a mocenské arogance. A co tedy hrozí?

Až na třech čtvrtinách území plánovaného národního parku může být vyhlášená takzvaná bezzásahová zóna, což je varující a nebezpečné, zvláště když si připomeneme osud šumavských lesů, které nechalo vedení tamějšího národního parku prostřednictvím těchto bezzásahových zón doslova zničit kůrovcem. Slyšeli jsme sice z úst i pana Bernarda z Plzeňského kraje, že některé části se obnovují, ale když se podíváme na satelitní mapky Šumavy a bavorské vlastně Šumavy, tak zjistíme, že oni stále mají krásně listnatou zem, na rozdíl od naší české Šumavy. Největší změna by tedy v případě zřízení národního parku potkala Křivoklátsko ohledně způsobu hospodaření v lesích.

To v současnosti funguje v rámci chráněné krajinné oblasti na základě rozumného kompromisu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy. Lesníci tudíž už nyní musí své záměry a postupy konzultovat s orgány ochrany přírody. V národním parku je lesní hospodářství založeno už čistě na libovůli zde vládnoucích ochranářů. Současný systém hospodaření v křivoklátských lesích navíc daňové poplatníky nic nestojí, kdežto národní park by opakovaně potřeboval nemalé peníze ze státního rozpočtu.

Neexistuje žádná relevantní odborná studie, která by říkala, že na Křivoklátsku nyní dochází ke zhoršování stavu lesních porostů, naopak jsou zde studie oceňující postupné zlepšování zdejší dřevinné skladby a její snižující se poškozování zvěří.

Existence národního parku na jakémkoliv území rovněž snižuje kompetence místních samospráv ve prospěch centrální státní moci. Zřízení národního parku, a to by platilo i pro Křivoklátsko, s sebou také nese nástup masivního organizovaného turismu s jeho veškerými negativními jevy a dopady, které ovšem ve finále ponesou místní občané a obce, včetně jejich finančních nákladů. Jde mimo jiné o násobně vyšší dopravní provoz a pohyb vozidel, hluk, nerespektování parkovacích pravidel, mnohem více odpadu. A tak bychom mohli pokračovat.

Ale hlavně, Fialova vláda zde postupuje naprosto proti vůli místních občanů, zastupitelů a starostů.

Nemáme republiku, kterou řídí starostové, říká pokrytecky ministr životního prostředí Petr Hladík za KDU-ČSL, přičemž jindy se on i další lidovci zájmy starostů a obcí doslova zaklínají, když se jim to politicky hodí.

A co na to říká vládní hnutí STAN, které si na dobrém jménu místních samospráv vybudovalo svoji existenci a označení Starostové si de facto zprivatizovalo a zájem obcí a místních samospráv léta vydávalo za hlavní důvod své existence a své stěžejní poslání? Na centrální úrovni mlčí a současné vedení Středočeského kraje v čele s hejtmankou Peckovou za STAN stojí v otázce Národního parku Křivoklátsko jednoznačně na straně Fialovy vlády proti místním občanům a proti obcím v tomto regionu. Z dubnové debaty s paní hejtmankou na téma zřízení Národního parku Křivoklátsko v Broumech odešla předčasně drtivá většina přítomných zástupců obcí. Nechtěli totiž jednat s vedením kraje pouze o slibovaných dotacích, které jim mají, lidově řečeno, zalepit ústa. Starostové a starostky chtěli s hejtmankou probrat zejména své pochybnosti o vládním záměru a blíže jej vysvětlit a zdůvodnit. To jim nebylo umožněno.

Proti vládnímu záměru vyhlásit NP Křivoklátsko se donedávna ostře stavěl i státní podnik Lesy České republiky. Jeho generální ředitel Dalibor Šafařík vloni například veřejně prohlásil, že území Křivoklátska je minimálně posledních 250 let soustavně obhospodařováno lesníky a že jeho stav je v zásadním rozporu s definicí pro vyhlášení národního parku, protože se nejedná o přirozené a člověkem málo ovlivněné či pozměněné ekosystémy. Uvedl také, že hrozí reálné riziko napadení těchto porostů kůrovcem a jejich následné rozvrácení, a upozornil i na zvýšené nebezpečí vzniku a šíření požárů. Letos 27. února státní podnik Lesy České republiky tyto zásadní námitky stáhl, ale nikoliv proto, že by náhle přestaly platit. Důvod byl politický. Námitky k záměru vyhlášení Národního parku Křivoklátska vzal podnik zpět s tím, že bere na vědomí politickou dohodu vlády. Velmi smutné.

Dále byla i petice proti zřízení Národního parku Křivoklátsko, kterou organizovala iniciativa Otevřené Křivoklátsko a podepsalo ji 11 305 lidí, přičemž obce sdružené ve svazku obcí Křivoklátska mají celkem zhruba 15 000 obyvatel.

Postup Fialovy vlády a Ministerstva životního prostředí v otázce vyhlášení národního parku rovněž obchází řádný legislativní proces, jak konstatují i Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky, podle kterých je zcela nepřijatelné, aby se o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko rozhodovalo bez zohlednění názoru místních samospráv a občanů.

Byla zde navíc stanovena naprosto nedostatečná časová lhůta pro vyjádření se ke stovkám vznesených připomínek, což hraničí s jejich faktickým ignorováním. Fialova vláda se všechny tyto zásadní výhrady snaží vymlčet a Národní park Křivoklátsko zřídit doslova proti všem.

Současné vedení Středočeského kraje v této tragické hře hraje smutnou vedlejší roli služebníků moci, kterým jsou názory a zájmy občanů Křivoklátska doslova ukradené.

A proč nechceme Národní park Křivoklátsko? Křivoklátsko je krajina, která se od svého vyhlášení chráněnou krajinnou oblastí těší ochraně přírody a zároveň umožňuje život a činnost místních obyvatel. Tento unikátní kousek Středočeského kraje je domovem pro mnoho lidí, kteří zde žijí, pracují, starají se o místní tradice. Mnozí z nich se však obávají, že zřízení Národního parku Křivoklátsko by mohlo ohrozit jejich způsob života a podnikání.

A důvody, proč tento krok odmítáme, jsou následující.

Ztráta místní autonomie a kontrola z centra. Zřízení národního parku by znamenalo, že o mnoha důležitých rozhodnutích týkajících se ochrany přírody a využívání krajiny by rozhodovalo centrum, tedy státní orgány a odborníci na ochranu přírody, místo aby tyto věci spravovaly místní samosprávy, které znají regionální specifika a potřeby. To je krok směrem k centralizaci, což jde proti trendu posilování role místní samosprávy a občanské autonomie.

Hrozba i pro místní ekonomiku. Mnozí obyvatelé Křivoklátska se obávají, že zavedení přísnějších pravidel ochrany přírody, která s národním parkem souvisí, by mohlo negativně ovlivnit jejich podnikání, ať už jde o zemědělství, lesnictví, turistiku nebo rekreační aktivity. Obávají se, že nová regulace by mohla omezit jejich možnosti a přinést jim více administrativních překážek. Někteří majitelé pozemků se dokonce bojí, že by jim mohlo být znemožněno vykonávat jejich vlastní práva, vlastnictví a využívání zemědělské půdy.

Ignorování místních názorů. Za posledních 10 let se ukázalo, že většina místních občanů a obcí je proti zřízení národního parku. Tento krok je vnímán jako zasahování do životního prostoru lidí, kteří mají právo rozhodovat o své budoucnosti. Zatímco vláda a některé environmentální skupiny prosazují tento plán, zájmy a názory obyvatel Křivoklátska byly často ignorovány. Místní lidé věří, že ochrana přírody je možná i bez formálního vyhlášení národního parku a že současný režim chráněné krajinné oblasti je dostačující.

Samozřejmě zbytečné zvyšování byrokracie. Zřízení národního parku by znamenalo zavedení dalších administrativních a byrokratických procedur, které by výrazně zkomplikovaly život jak pro jedince, tak pro obce. Další regulace, kontrolní mechanismy a složité povolení by bylo zátěží pro všechny, kdo žijí a pracují v oblasti, a mohly by vést k dalšímu zvyšování byrokratických nákladů.

Poškození přirozeného vztahu lidí k přírodě. Místní lidé mají k přírodě osobní vztah a dlouhodobě se o ni starají. Často to jsou právě oni, do udržují krajinu v jejím současném stavu. Zavedení národního parku by tento vztah narušilo a nahrazovalo by jej formalizovanými pravidly a institucemi, které nemusí mít takový osobní a citový vztah k místní přírodě. Místo podpory místních iniciativ by se dostaly pod kontrolu státní orgány, což by mohlo mít negativní dopad na přirozenou rovnováhu mezi přírodou a člověkem.

Dalším bodem jsou nedostatečně prozkoumané důsledky. Vláda a podporovatelé tohoto záměru často argumentují výhodami, které přinese vznik národního parku, avšak důsledky pro místní obyvatele, ekonomiku a krajinu nebyly dostatečně prozkoumány a mnohé z nich byly přehlédnuty. Důsledky pro každodenní život obyvatel, zejména těch, kteří se živí zemědělstvím nebo podnikáním ve venkovských oblastech, by mohly být dalekosáhlé a negativní.

Nepotřebnost samozřejmě Národního parku. Současná chráněná krajinná oblast Křivoklátsko již poskytuje dostatečnou ochranu přírody, aniž by bylo nutné vyhlašovat národní park. Ochrana krajiny a přírody je možná i v rámci stávajících právních rámců, a to bez nutnosti zavádění přísnějších pravidel, která by mohla znamenat komplikace pro místní obyvatele.

Z těchto důvodů se domníváme, že zřízení Národního parku Křivoklátsko je krok, který nebere v úvahu skutečné potřeby místních obyvatel a podnikatelů a který by mohl mít dlouhodobě negativní dopad na region, který je již dnes chráněn a dobře spravován. Místo toho bychom měli hledat cesty, jak lépe spolupracovat na ochraně přírody bez zbytečného omezování místních lidí a jejich práv.

Teď bych se chtěla vyjádřit, kdy středočeští zastupitelé odmítli vlastně nesouhlas se zřízením Národního parku Křivoklátsko. Když středočeští krajští zastupitelé odmítli hlasování návrhu, který by vyjádřil nesouhlas se zřízením zamyšleného Národního parku Křivoklátsko. Většina zastupitelů - 26 se zdržela, byli mezi nimi i zástupci koalice i opozice. Pro odmítnutí parku jich bylo 23, a to i z řad opozice, šest zastupitelů za STAN bylo přímo proti návrhu. Hlasování návrhů opozičních - právě kde hlasoval i náš krajský zastupitel Tomáš Doležal.

Hejtmanství vede od podzimních voleb samozřejmě koalice SPOLU a STAN. V předchozím vedení kraje, které vznik parku podpořilo, byli zástupci STAN, ODS, Pirátů a spojenců, a podle krajské radní pro životní prostředí Jindřišky Romby za STAN není třeba usnesení přijímat, protože rozhodnutí o národním parku je v rukách státu. Vláda v prosinci podpořila návrh na vyhlášení parku. Cílem má být posílení ochrany a biodiverzity v oblasti, podle obcí k tomu ale není třeba právě vyhlašovat ten národní park. Náš krajský zastupitel za SPD Tomáš Doležal poukázal na řadu argumentů pro i proti zřízení parku. Budu citovat: Nejde nám o to se vzájemně přesvědčovat, který z nich je více relevantní, ale zastupitelé měli dát najevo, že vnímají nesouhlasný postoj téměř 30 obcí z Křivoklátska, které s procesem vyhlášení národního parku iniciovaných Ministerstvem životního prostředí dlouhodobě nesouhlasí. A samozřejmě k tomuto návrhu se připojili i další opoziční zastupitelé, kteří též poukázali na negativní hlas obcí. Vyhlášení národního parku nesplňuje podle představitelů obcí zákonné náležitosti a obyvatelé se obávají například regulace pohybu po území pro pěší i cyklisty v přílivu dalších turistů, jejichž počet už je podle řady starostů na hranici únosnosti. Zpráva Ministerstva životního prostředí o dopadech zamýšleného národního parku na region mimo jiné uvádí, že po vyhlášení národního parku lze očekávat zvýšení počtu návštěvníků téměř o 100 000 ročně. Národní park Křivoklátsko má zabírat přes 100 kilometrů čtverečních, což představuje 16 % současné chráněné krajinné oblasti. Chránit má zdejší rozmanité lesy, skály a suťoviska, stepi a další biotopy, kde žijí desítky druhů ohrožených rostlin a živočichů. A ráda bych se vyjádřila ještě k veřejnému slyšení petičního výboru právě v Poslanecké sněmovně ze dne 31. 10. 2023 kde, byli petenti, a právě tvrdili, že předmětem území nesplňuje parametry, které ukládá zákon o ochraně přírody a krajiny. Vyhlášení parku pak znamená, že nad územím bude aplikovaná nevhodná forma správy a péče ve formě bezzásahového režimu. To křivoklátskou krajinu poškodí. Důvodně se obáváme ztráty otevřenosti, průchodnosti a cyklistické průjezdnosti krajiny. Nechceme, aby se z území pro přírodu a lidi stalo pouze území pro přírodu.

Domníváme se, že jako jsou pro jižní Čechy typičtí ovocnáři a rybáři, pro jižní Moravu vinaři, pro Žatecko pěstitele chmele, jsou pro Křivoklátsko typičtí lesní hospodáři. Je to staletý odkaz, který máme s hrdostí rozvíjet. Nepovažujeme za hanbu, že jejich prací není Křivoklátsko divočinou, nýbrž krásnou kulturní krajinou, a domníváme se, že velkoplošná forma ochrany přírody ve formě chráněné krajinné oblasti je pro něj nejvhodnější. To dokazuje se trvale se zlepšující stav křivoklátské přírody, a to, že za více než 40 let existence chráněné krajinné oblasti se ochrana přírody stala respektovanou součástí života v regionu a trojúhelník obec, ochranář, hospodář zde dobře fungují, odmítají také marketing strachu, kde je lesník vydáván za největšího škůdce křivoklátské krajiny, ženoucího se bezohledně za ziskem na úkor přírody, neboť mu ze zákona údajně nic jiného nezbývá. Marketing, ve kterém je najednou chráněná krajinná oblast představována jako slabý nástroj ochrany biodiverzity Křivoklátska, když jsme paralelně svědky toho, že sousední chráněná krajinná oblast Český kras je u svého padesátiletého výročí existence vloni vyzdvihovaná právě za její rozvoj, stejně jako stejné výročí letos slavící chráněná krajinná oblast Beskydy či o tři roky dříve chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Pokud není institut chráněné krajinné oblasti schopen změnit ochranu svého jádrového území dohodou s ostatními subjekty státní správy a samosprávami, musí se kvůli tomu měnit zákon a vyhlašovat národní park, poukazuje to buď na manažerské selhání jedné konkrétní organizace, nebo na systematický problém všech dalších 24 chráněných krajinných oblastí v České republice. Jádrová zóna je přitom na Křivoklátsku plně v první a druhé zóně Chráněné krajinné oblasti. Takové území je dle dat Agentury ochrany přírody a krajiny vnímáno jako přísně chráněné, a to i z mezinárodního hlediska. Vyhlášením parku se tedy neposuneme ani o promile procenta ke splnění cílů vyplývající ze strategie Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti. Naopak plýtváme energii a čas, které bychom mohli věnovat tomu, že začneme chránit území, která zatím chráněná nejsou, a tím se ke splnění cílů reálně přiblížit.

Častý argument rovněž je, že území možného parku se z 98 % rozkládá na majetcích státu, a stát má tedy právo změnit jeho režim ochrany a péče, jak uzná za vhodné. Takové tvrzení ale nutně vyvolává otázku, kdo nebo co je stát? Jsou obce a lidé žijící v nějakém území míň než stát, než úředníci ministerstva? Má stát právo změnit formu ochrany přírody, jak uzná za vhodné, nebo má pouze právo o takovou změnu usilovat?

Vyhlásíme-li Národní park Křivoklátsko, změníme v horizontu několika let zásadně prostředí, ve kterém zdejší lidé žijí. Chceme-li, to udělat, máme vysvětlit proč, a máme konkrétně říci, jak. Nestačí přístup "na houby budete moci chodit dál a nic jiného se vás vlastně netýká, protože byste tomu stejně nerozuměli." Když si povídáte s paní starostkou Králíkovou z městysu Strážný na Šumavě, cítíte smutek z toho, jak to na Šumavě s parkem chodí? Smutek z toho, že se každý den kouká na usychající les ve vesnici, který by v lesnicky vedeném regionu mohl být zachráněn. Když si povídáte s panem místostarostou Dařinou z Jetřichovic v Českém Švýcarsku cítíte nejen stejný smutek, ale i vztek z toho, jak byla jeho krajina nepéčí národního parku poškozena, z toho, že je tam 20 % cest nepřístupných. Opravdu jsme ochotni tvrdit, že to, jak vypadá krajina kolem nás, se nás netýká? Že jde jen o to, kam a kam nebudeme moci chodit na houby? Nepopíráme tím také silné pojmy, jako je domov či rodný kraj?

Každý občan této země, který chce přestavět dům či jen přestavět na svém pozemku větší kůlnu, musí předložit sousedům a stavebnímu úřadu konkrétní plány, získat souhlasná vyjádření mnoha státních organizací na Křivoklátsku, souhlas se chráněnou krajinnou oblastí. Nestačí, že přijede a řekne nebojte, já to přestavím citlivě. S tím na žádném úřadě ani u sousedů nepochodí. Záměr na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je ale přesně takovým domem bez plánu. Často proto slýcháme, že praktické věci týkající se života v parku se vyřeší potom vyhláškami, že jejich znění budou obce a tím pádem i občané ovlivňovat díky svému zastoupení v Radě národního parku. Už se ale příliš nezmiňuje, že v Radě nejsou samy, že nemají většinu, a už vůbec ne, že pokud se Rada nedohodne, rozhoduje Ministerstvo životního prostředí.

Když se poctivě zamyslíme a zrevidujeme dění kolem vyhlašování Národního parku Křivoklátsko, zjistíme, že jediný, kdo v tomto příběhu chybí, je křivoklátská příroda sama. Místo toho, abychom řešili, co konkrétně a kde je potřeba na Křivoklátsku zlepšit, jak toho nejjednodušší, nejrychlejší nejlevnější cestou dosáhnout, řešíme založení nového úřadu za stovky milionů korun. Neřešíme, jak zlepšit ochranu přírody společně a odspodu, jak do ní ještě více zapojit obce, občany či návštěvníky, jak společně hledat řešení problémů. Radši věnujeme nemalé úsilí na to, abychom přírodě na Křivoklátsku dali do pomyslného rodného listu a jednoho razítka navíc, a pak to s robustním úřadem v zádech vydávali za lepší ochranu, kterou si Křivoklátsko zasloužilo. To ale nepovažujeme za správné, a proto se zřízením Národního parku Křivoklátsko důrazně nesouhlasíme. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji paní poslankyni Pošarové za její příspěvek, my jsme se vystřídali při řízení schůze a tímto zvu ještě k pultíku paní poslankyni Válkovou, která je přihlášena s faktickou poznámkou, a potom mám s přednostním právem zde nahlášeného pana ministra. Je to tak správně? Je to tak. Prosím, paní. Já děkuji.

Poslankyně Helena Válková: Paní místopředsedkyně, já jsem velmi ráda, že je tady pan ministr, který se tenkrát nemohl zúčastnit osobně, ještě mi neodpověděl, ale teda podle toho zápisu, který mám, tak z toho dovozuji, že tam mi poslal politického náměstka, takže v rámci těch dvou minut jenom odcituji ze zápisu z veřejného slyšení, které proběhlo 31. října 2023 a bylo k té petici, která tady byla mnohokrát už skloňována, nesouhlas se zřízením Národního parku Křivoklátsko z 11 305 podpisy.

A jak víme, tak veřejné slyšení probíhá, když je více než 10 000 podpisů. A tam já bych chtěla upozornit, a propůjčím svůj hlas velmi ráda jako poslankyně za Středočeský kraj těm, kteří tam promluvili v tom svém vlastním vystoupení. Ale, pane ministře, mě by zajímalo, a ráda bych tu odpověď dneska už znala, jestli jste se podrobně seznámil s argumenty, které tam byly řečeny. Ať už šlo tedy o paní starostku, která založila ten svaz těch obcí (svazek obcí), asi 28, Karlovy Vsi, paní Ivetu Kohoutovou, nebo zkušenosti paní starostky Jiřiny Králíkové z obce Strážný, nebo ty, kteří tam vystoupili jako lesníci, jako někdo, kdo opravdu rozumí svému řemeslu, jako další reprezentanti profesí, ať už to byli pánové Ambrož, Majer, Černý, Martan, Vovesný, Jankulár(?), Zavadil, Dařina. Já je tady všechny teď, už vidím, že ty dvě minuty budou u konce, nemůžu vyjmenovat ani, ale to jsou pádné argumenty, které říkají lidé, kteří mají strach. Mají strach o svoje profese, o svůj život, o to, jakým způsobem jim dovolíte trávit svůj volný čas. A na ty argumenty, které tady systematicky shrnula paní poslankyně Pošarová, vaším prostřednictvím, moje předřečnice, bych ráda znala vaši odpověď. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A tímto se dostáváme k přihlášce pana ministra. Petr Hladík, ministr životního prostředí nyní vystoupí s přednostním právem, prosím.

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi zareagovat, vaším prostřednictvím, na paní poslankyni Pošarovou, a omlouvám se, budu delší dneska. To, co tady paní poslankyně řekla, je snůška lží a nepravd naprosto neuvěřitelných, které tady zazněly. Naprosto neuvěřitelných! A dovolte mi říct, proč. Obcí, v jejichž katastru bude národní park, je16, ne 23, nebo 28, nebo 29, nebo kolik tady neustále opakujete. Že je tam 16 000 obyvatel, ne 30 000 obyvatel. Tak si volte fakta.

Za druhé, lidovci fakt nejsou zelená lobby. Kdo nemá rád přírodu, nemá rád lidi, paní poslankyně, a pamatujte si to. (Poznámky z řad SPD.) Jestli tady kolegové z SPD nemají rádi lidi a jestli dělají tu politiku jenom proto, aby nenáviděli přírodu, aby tady bourali to, co tady generace lidí budovala, tak my to budeme bránit, a jsme tady od toho, abychom ji bránili.

Není ani pravdou, že lidé na Křivoklátsku volí opoziční strany. Podívejte se na krajské volby, podívejte se na evropské volby, podívejte se na parlamentní volby. Dokonce v těch obcích, kde je celá řada žalob, tak tam jsou a i vítězí strany koalice.

Dovolím si reagovat na další nepravdy, které tady zazněly. Vy říkáte, že se lidé obávají o podnikání. Já tedy, když se bavím s ubytovateli, bavím se s provozovateli restauračních zařízení, kterých už tam moc není, tak mně říkají, že to je přesně naopak, že to vítají.

Vy říkáte, že tam mají obavy zemědělci o to, jak budou hospodařit na své půdě. Víte, paní poslankyně, prostřednictvím paní předsedající, že ten národní park bude jenom v lese a jenom na loukách? Tam není ani jeden hektar orné půdy.

Vy tady říkáte, že se obávají o to, jak jim ten strašný národní park bude něco zakazovat ve stavebním řízení. A víte vy o tom, že ani jedna chalupa, ani jeden intravilán, ani jedno rozvojové území, které je v územním plánu těch obcí, nebude v národním parku, ani jeden. Budou tam jenom lesy, jenom louky.

Povolovací procesy pro ty lidi, kteří tam žijí, na nich se nezmění vůbec nic. Budou stejné, jako jsou v současné době. Tak znovu, nezmění se na nich ani nic. Podívejte se na katastry, podívejte se na to, kde je vymezena hranice národního parku. Je to obsaženo v této legislativě. Je to 10 000 hektarů. Tak když se bavíme o těch místních lidech a o té zaměstnanosti, 10 000 hektarů. Víte, kolik Lesy České republiky tam mají dneska fořtů? Polesných? Asi pět, nebo šest. A ty převezme národní park, pokud lidé budou chtít přejít pod národní park. A protože v národní parku je mnohem detailnější management, dělají si to nejenom najatými firmami, ale i vlastní prací, tak jich tam bude zhruba 15, těch polesních, které předpokládáme. Mnohem detailnější znalost toho území, lesního hospodaření, mnohem detailnější znalost. Takže je to přesně naopak s tou zaměstnaností, přesně naopak, s těmi potenciály pro místní lidi.

Zkusím reagovat i na to, co tady zaznělo, prostřednictvím paní předsedající, od paní poslankyně Válkové a od celé řady z vás včera. Tak si pojďme říct, jak je to vlastně s tím paragrafem 15.

Vy tady vlastně uvádíte velmi často zúženou verzi toho paragrafu, tak si pojďme říct, jak to je. V těch argumentech proti vyhlášení se objevuje jenom část toho paragrafu. Ono totiž je pomíjeno, že se může jednat i o člověkem málo pozměněné ekosystémy, tedy o území, na kterých došlo v historických dobách ke změně působení činností člověka. Já jsem tady dával ty příklady, že Šumava, stejně jako Krkonoše byly výrazně osídlenější ještě před druhou světovou válkou. Dával jsem tady ty příklady, kde jsou území, která v historických dobách, i ve středověku byla odlesněna, kde byla třeba pasena. A lesní ekosystémy se následně objevily až v posledních 200 - 250 letech, poté, co přestala tato území být intenzivně zemědělsky obhospodařovávána.

My provádíme mapování biotopů. Je prováděno Agenturou ochrany přírody a krajiny na všech ekosystémech v celé České republice. Jsou tam aktualizace těch jednotlivých vrstev. Můžete se transparentně podívat na webové stránky Agentury ochrany přírody a krajiny a podívejte se na celou Českou republiku. Celý systém je tedy nezávislý na tom, kde se bude vyhlašovat nějaké chráněné území, protože se jedná o všechny typy biotopů. A na území Národního parku Křivoklátsko ekosystémy přírodní a člověkem málo pozměněné, které jsou mapovány, převažují. Podle tohoto mapování je to 57 procent. A to mapování se dělá ve dvanáctiletých řadách. Česká republika je unikátní svým způsobem mapování biotopů v celé Evropě, tak detailní mapování biotopů, nejenom chráněných území, ale volné přírody a krajiny, nikde jinde na světě nenajdete, takhle detailní mapování.

Už prosím jednou přestaňme hovořit i o té petici, která neustále říká, že těchto pozměněných biotopů je tam prostě málo, nebo je tam převážná většina, dokonce je na to soudní rozhodnutí. A já doufám, prostřednictvím paní předsedající, že paní poslankyně Válková jako bývalá ministryně respektuje rozhodnutí soudu. Tak si prosím nastudujte rozhodnutí ze 16. prosince pod spisovou značkou 18a21/2004-173. Je to zamítnutí žaloby obce Branov. A víte, co se v něm říká? Podle soudu tedy žalobkyni se nepodařilo zpochybnit, že v navrženém území převažují člověkem(?) přírodní nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy. Soud zdůrazňuje, že ohledně naplnění podmínek pro vyhlášení národního parku se žalovaný musí zabývat povahou ekosystému a vyhodnotit, zda spadají do kategorie přírodních či člověkem málo pozměněných. Tyto úvahy se přitom nacházejí... Žalovaný vyhodnocuje stav přírody Křivoklátska komplexně.

A potom možná budu citovat ten úplný závěr: "Z pohledu soudu tedy není rozhodné, že člověk do území vůbec nezasahoval, což v kontextu České republiky, ale i současné Evropy nemůže být splněno prakticky nikde, ale jakým způsobem a jakou intenzitou, jak činil a jak tyto zásahy se nyní projevují. Je proto klíčové, zda si ekosystémy," zde jde hlavně o lesy, "zachovávají převážně přirozený charakter nebo na to mají vysoký potenciál."

Tak já jsem si dovolil citovat ze soudního rozhodnutí a myslím si, že to nám dává jasnou odpověď na to, jak se k tomu staví i soud a jakým způsobem Ministerstvo životního prostředí na základě dlouhodobé řady Agentury ochrany přírody a krajiny zmapování ekosystému přistupuje a vlastně obhajuje a argumentuje, proč i Národní park Křivoklátsko nejenom splňuje literu zákona, ale dokonce bych řekl, že v celé řadě parametrů i převažuje, a já jsem vám tady včera říkal ta čísla, třeba současná chráněná území typu národních parků na území České republiky.

Velmi často se hovoří také o tom, a také to tady zaznělo, že vlastně odborníci něco říkají...

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane ministře, já se omlouvám, že vás musím přerušit, ale vypršel čas pro naše dopolední jednání, takže jste přerušen ve svém přednostním právu, budete moci pokračovat příště. A já jenom pro pořádek - děkuji vám - načtu, aby to bylo jasné, že tady máme tři faktické poznámky, které budou poté chtít reagovat na vaše vystoupení, a taktéž se tedy potom budou moci vyjádřit.

A já tímto tedy přerušuji naše dnešní dopolední jednání, protože budeme pokračovat ve 14.30. Budeme pokračovat bodem 238, což jsou ústní interpelace. Děkuji všem.

(Jednání přerušeno v 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedo vlády, dalším bodem našeho pořadu, našeho odpoledního jednání, jsou ústní interpelace, a to ústní interpelace určené právě předsedovi vlády České republiky a poté i ostatním členům vlády.

Než k nim přikročíme, tak já načtu omluvy, co dorazily. Omlouvá se pan poslanec Ivan Bartoš od 14.30 hodin z pracovních důvodů, Jana Berkovcová od 18 hodin ze zdravotních důvodů, Jana Hanzlíková od 14.30 hodin z pracovních důvodů, Pavel Kašník do 18 hodin z rodinných důvodů, Jan Kubík od 13.01 hodin z pracovních důvodů, Jarmila Levko od 14.30 do 17 hodin z pracovních důvodů, Jan Richter do 17 hodin z pracovních důvodů, Pavel Staněk od 18 hodin bez udání důvodu.

A z členů vlády Petr Kulhánek bere zpět svou omluvu z celého jednacího dne z osobních důvodů.

Aktualizováno 28. 4. 2025 v 16:36.